Anglická Premier League - souhrn 37. kola

Góly: 19. Michael Essien (vl.), 25. Jordan Henderson, 29. Daniel Agger, 61. Jonjo Shelvey - 50. Ramires

Oslavy po triumfu v FA Cupu musely být bouřlivé. Jinak si dnešní debakl Chelsea v repríze tohoto zápasu nelze vysvětlit. Di Matteo udělal osm změn v sestavě, a některé se mu hrubě nevyplatily. Brankářský záskok Turnbull je podepsán pod dvěma góly, naproti tomu stálice John Terry dokonce pod třemi. Za Liverpool se prvně v ligovém ročníku trefili Shelvey s Aggerem, Downingovi ke kýženému premiérovému zářezu nepomohla ani penalta.

Opravdu těžko si představit zábavnější či nabitější první poločas. Ten lze rozdělit docela dobře do tří základních rovin; tu první obstarává John Terry, hrající svůj "zápas blbec", tu druhou Mickäel Essien, druhý "muž na odstřel" z londýnského celku, a nakonec třetí Stewart Downing, smutný hrdina tak trochu jiným způsobem. Nejprve si ale vezměme na paškál Johna Terryho: ten si do přestávky nechal střihnout tři potupné jesličky, z nichž jedny předcházely gólu, pokazil jednu zásadní hlavičku, jedním podklouznutím zavinil druhý gól a prohraným hlavičkovým soubojem nepřímo zavinil branku třetí. Prakticky u ničeho nebezpečného nechyběl; problém byl, že šlo výhradně o dílnu Liverpoolu.

První "gajdy" reprezentačnímu stoperovi uštědřil, stejně jako ty následující, Luis Suárez. Akorát že Terryho premiéra ještě potrestána nebyla, neboť sám Uruguayec ošklivě minul, to teprve ta obnovená už ano. Suárez nejprve u postranní čáry využil zaváhání Bertranda, tomu také bleskurychle pláchnul, pak jakoby nic prohodil modlu hostí a nakonec z brankové čáry nastřelil nešťastníka Essiena. Ten takto načal svou dějinnou linku, která měla vyústit v červenou kartu za frustrovaný, nepochopitelný a surový zákrok zezadu na Carrolla.

Tím zhruba končí Ghaňanův příběh, ne tak Terryho. Jeho smolná show brzy pokračovala podklouznutím při snaze změnit směr pohybu, které do samostatného úniku pustilo Hendersona. Jeho teprve druhou branku v sezoně pak zčásti díky Terrymu, hlavně ale kvůli zmatenému Turnbullovi (Čech odpočíval na tribuně), následovala ještě premiérová ročníková trefa Aggera a bylo vymalováno. Dánský stoper se hlavou prosadil poté, co důležitý souboj s Terrym vyhrál Carroll.

Teprve potom nastupuje na scénu Stewart Downing, stíhající podobnou radost jako Agger či Henderson, další sváteční střelci. On sám už letos několikrát orazítkoval brankovou konstrukci; a doteď síť v rámci Premier League v tomto dresu nerozvlnil. Ani dnes mu přitom nebylo souzeno. Nejprve z uctivé dálky ozkoušel pružnost břevna, záhy si po hrubém lokti Ivanoviće do Carrollova krku troufl i na penaltu...a narazil si tentokrát o tyčku. Carroll pak z dorážky nepochodil. Samotnému Liverpoolu ale třígólový náskok musel stačit.

I když...tolik zase Chelsea na odpis nebyla. Jestliže většina týmu nestíhala, Ramires s Torresem zle nevypadali; a také právě oni dva během úvodních 50 minut stihli protivníka jako jediní konkrétně pozlobit. Torres dokonale technicky zvládnutou individuální akcí, jejíž koncovkou byla nevídaná pumelice z těžkého úhlu do horní části brankové konstrukce; Ramires krátce po přestávce snížil, když dolním břichem dotlačil do sítě centr ze standardní situace.

To byl ale jen chvilkový záblesk. Dále spíš pokračovalo komediální představení v neprospěch Chelsea, tentokrát zase v hlavní roli s Rossem Turnbullem. Jeho zpackaný odkop z 61. minuty si to namířil pěkně na kopačky Shelveyho, který měl zase zvláštní radost: precizně zvládnutou trefou do odkryté sítě se stal dalším fotbalistou, jenž skóroval v Premier League. O což vzápětí mimochodem usiloval i Lukaku, proti němu ale obdivuhodně vstal z popela kritizovaný Reina, když se stihl famózně přesunout po trase Maloudova centru. O tom, jak moc důležitý byl tento zákrok pro jeho sebevědomí, svědčila i jeho následná reakce.

Nakonec také tenhle výjimečný zápas pojal za svou poněkud nezáživnou koncovku, kterou prosvítilo snad jen emotivní Maxiho loučení s Anfieldem a nástup mladého zázraku Raheema Sterlinga. Jeho třetí dospělácké představení před tribunou The Kop mohlo být ještě sladší, kdyby talentovaný klučina pár sekund po svém vystřídání zachoval chladnou hlavu a po výzvě Suáreze nezacílil hodně mimo. Podruhé v zápase mohl ještě úplně ke konci skórovat Agger, hlavou ale po dalším z centrů nezadržitelného Carrolla těsně netrefil vzdálenější tyčku.

Góly: 87. Antolin Alcaraz

Jeden poločas spíše pro Wigan, druhý pro Blackburn - ve výsledku asi přesto spravedlivá výhra hostí. To je jeden možný závěr dnešního utkání; existuje však i druhý, rezolutnější. Ten totiž nekompromisně počítá Rovers mezi druholigové mančafty; a naopak Latics mezi prvoligové. Steve Kean holt tímto výsledkem Rovers definitivně nezachránil a vzhledem k hromovým reakcím fanoušků asi lze mít jeho vyhazov za pravděpodobný.

Zima, deštivo, větrno. Sychravé počasí na Ewood Parku dnes bylo příhodnou kulisou zápasu, který se odehrával v čele tak dramatického boje o holou záchranu. První element snad způsobil obří tempo, ve kterém se celý zápas odehrával. Žádný tým se nijak nezdržoval, po každém zisku se hned pelášilo dopředu. Druhý faktor se patrně mimo jiné podepsal pod řadu nepřesností, i těch nejbanálnější. A že fouká prudký vítr, to šlo hladce odečíst třeba z legračně "neposedných" standardek Pedersena - jemu dnes balony opravdu lítaly jen ne tam, kde by je požadoval.

Dalším ilustračním momentem úvodní části pak byla i situace zhruba z poloviny předpřestávkového programu. Tehdy Caldwell zbytečným sáhnutím do centrovaného balonu znemožnil Mosesovi hladce skórovat, čímž jen demonstroval všeprostupující nervozitu, respektive přemotivovanost takřka všech aktérů. Mezi ně úplně nezapadal Di Santo. Argentinský forvard sice již v deváté minutě neproměnil samostatný nájezd na Robinsona, a to tak že zamířil opravdu přímo do zkušeného brankáře, nicméně jinak podal pěkný výkon. Delikátním centrem na velkou vzdálenost kupříkladu přesně našel i hlavu nevzrostlého Mosese, který se neprosadil vinou dvojzásahu Robinsona a jednoho z jeho strážců.

I proto, že Rovers za celý poločas na tohle snažení hostů prakticky nenašli adekvátní odpověď, zase jednou se na Keana a jeho svěřence po 45 minutách bučelo a pískalo. Reakci měl ale manažer ztíženou kromě počasí a odhodlání protivníka, jenž stíhal jistotu záchrany, také zdravím vlastních oveček. Ještě před pauzou musel jít ze hřiště David Dunn, přičemž pro druhý poločas z tunelu nevykročil ještě Gael Givet. Nicméně byl to jeden z nových hráčů, defenzivní záložník Petrović, kdo vyhrál málem osudovou "hlavu". Po jeho sklepnutí totiž střílel do zdánlivě odkryté klece Yakubu, aniž by však cokoliv nezvládl, postavil se mu do cesty nebojácný Beausejour a Wigan pro teď spasil.

Tuhle šanci navíc následovalo hlasité volání po penaltě (a oprávněné), když Boyce svou nohu nešikovně zaklesl mezi ty Hoilettovy, a také Modestého ránu ze střední vzdálenosti na tomto kluzkém povrchu šlo kvitovat. Alespoň s tím, že Blackburn zkrátka dělá několikanásobně více pro to, aby ještě vykřesal jiskru prvoligové naděje. Minimálně třikrát kupříkladu zlepšil pohyb a taky samozřejmě začal daleko více riskovat. Krajní beci se proměnili ve falešná křídla, vzadu nezřídka zůstávali jen stopeři, maximálně ještě Petrović.

To však ve finále vedlo spíše k dalším příležitostem Wiganu: hned natřikrát se trojlístek Moses-McCarthy¬-Maloney snažil překonat Robinsona, ten nicméně svůj tým velmi podržel. Vzápětí zase posledně jmenovaný nikým nehlídán hlavičkoval po centru Boyce, nejspíš ho ale primárně zradil nízký vzrůst. No, a nakonec v 87. minutě přišel roh, hlavička Alcaraze a Robinson se tentokrát na čáře pokoušel reagovat marně. Kean mohl jen zaraženě stát na místě a žvýkat plast, pro něj i jeho svěřence prvoligová mise skončila.

Góly: 28. Paul Scholes, 41. Ashley Young

Oba stíhači mistrovského titulu dnes zvítězili v poměru 2:0; oba se však radují po svém. Red Devils totiž dnes triumfovali v příhodném stylu: skrze mdlý, ospalý výkon. Veskrze bez většího zájmu vstřelili Swans dva góly ještě před přestávkou a pak už se na Old Trafford hrála spíš taková údržba.

Absolutně bez emocí se nastoupilo k zápasu na Old Trafford. Vzhledem k tomu, že se zde prostě jen povinně muselo vyhrát, aby pak stejně zůstal v sedle městský rival, hrálo se v podivuhodně stísněné, až černé atmosféře. I tak nicméně šlo po poločase zkonstatovat, že ManUtd předvedlo jeden z lepších výkonů, jímž si zároveň prakticky zajistilo dnešní vítězství. Ovšem stačilo se podívat na první gól: Carrickova polostřela-polopřihrávka našla Scholese, jenž na svůj citlivý gólový dotyk mohl být právem pyšný...a on přesto veskrze neslavil, jen se nechal obejmout spoluhráči. O něco emotivnější už byl alespoň zásah Ashleyho Younga ze 41. minutě, neboť ten už Red Devils snad definitivně uvolnil.

Tedy uvolnil; Swans byli po celých 45 minut vepředu totálně bezzubí a vzadu navrch dosti rozháraní. Dokonce to místy vypadalo, že United sami nechávají hrát a jedinými, kdo jsou proti, měli být brankář Vorm a stoper Williams. Ostatně i situace před druhou brankou domácích byla provázena notnou dávkou lajdáctví. Allen místo zakopnutí balonu hledal na rohu šestnáctky Sinclaira, který těžký míč nezpracoval a o pár sekund později Ashley Young svým klasickým kopem na vzdálenější tyč zvyšoval na 2:0. Přitom vskutku nelze říct, že by to byly jediné velšské příležitosti ke kapitulaci: bystrým dvojzákrokem Vorm vychytal Evru s Rooneym a ve své oblíbené pozici jednou nepěkně selhal Hernandéz.

Přitom pokud úvodní dějství uspávalo, byla to ještě slabá pilulka. Po přestávce to ze strany ManUtd bylo ještě daleko nezáživnější představení, z letargie diváky řádně dokázala vytrhnout akorát Carrickova chytrá přihrávka z první, která Rooneyho zanechala samotného před Vormem. Druhý nejlepší střelec soutěže nicméně ošklivě minul. To samé se dále týkalo i Hernandéze. Swansea se naproti tomu jen nepatrně osmělovalo, nejnebezpečnější z jeho řad dál bylo duo Sinclair-Dyer, které se však dohromady poměrně železně zastřelovalo. Klíčový ale možná pro tuhle zdánlivou nesmělost mohl být de Geův zákrok po hodině hry; tehdy španělský brankář dokázal perfektně zareagovat na Grahamovu záludnou teč Allenovy střely.

Góly: 35. Ciaran Clark - 61. Emmanuel Adebayor (pen.)

I v deseti lidech Tottenham dokázal odvrátit porážku, ale kýžené tři body, jež by Spurs obratem poslaly na třetí místo, nezískal a zůstává jeden bod za Arsenalem, stejně jako před začátkem kola. Aston Villa díky dělbě bodů a zároveň plichtě Boltonu doma s WBA má na sestupové pozice tříbodový náskok a obrovskou sedmnáctigólovou výhodu skóre - nakonec se tak k záchraně přeci jen "proremízuje".

Přitom měla partii ideálně rozehranou. Po famózní brance Ciaran Clarka vedla a zkraje druhé půle šla dokonce do početní převahy. Přesto nedokázala vedení udržet, z penalty - po zbytečném faulu Dunna na Sandra - na konečných 1:1 vyrovnal Emmanuel Adebayor.

Po úvodním tlaku Tottenhamu, který však neznamenal žádnou velkou starost pro Givena, se v pětatřicáté minutě z třiceti metrů nádherně opřel do míče záložník Aston Villy Ciaran Clark a i díky teči Williama Gallase skončil míč v horním rohu branky - 1:0.

Byla to jediná akce pořádná akce Villans v první půli a i v následných deseti minutách už měli možnost ke skórování jen hosté. Stihli si v nich vytvořit dvě gólovky, poprvé udržel svůj tým nad vodou skvělým zákrokem Given, jenž vychytal Balea, podruhé míč těsně minul branku. Po pěkné kombinaci Lennona, Modriće a Kaboula napálil baloń směr brána Van der Vaart, ale netrefil.

Ránu do vazu svému týmu vrazil krátce po návratu z kabin Danny Rose. Oběma nohama "skočil" ve skluzu do souboje s Huttonem, míč netrefil a tím uzavřel svou dnešní kapitolu v utkání. I přes početní nevýhodu měli stále více ze hry hosté, domácí nebyli schopni si vůbec nic vytvořit ani proti oslabenému soupeři a zákonitě přišel vyrovnávací gól. Dunne hloupě sestřelil na hranici vápna Sandra a následnou penaltu nekompromisně proměnil Adebayor - 1:1.

Až vyrovnání dovedlo Villans k aktivitě, a tři minuty po gólu se rýsoval další. Střelec úvodní branky Clark narýsoval krásnou kolmici na Weimanna, ale Friedel vyběhl včas. Čtvrt hodiny před koncem už ale jen přihlížel, jak se roh N’Zogbii odráží postupně od hlav Kaboula a Dunnea těsně mimo. Zbylých 20 minut byla vidět větší snaha na hráčích Spurs, ale proti přesile se prokousávali těžko - zaváhání Arsenalu tak sousedé nevyužili a ztratili se zřejmě nejnudnějším týmem ligy dva body.

Góly: 24. Martin Petrov (pen.), 72. Billy Jones (vl.) - 75. Chris Brunt, 90. James Morrison

Bolton si neuvěřitelně komplikuje svůj prvoligový život. V předposledním kole si dovolil prohospodařit dvougólový náskok a vkládá tak svůj vlastní osud do rukou ManCity, respektive QPR. To totiž zároveň zvítězilo a na Etihad Stadium mu bude k záchraně stačit remíza.

Dosti bláznivou první půlku úvodního dějství zažili diváci na Reebok Stadium. Tam totiž zavítal West Brom, který těžko o něco hraje a může se tak prezentovat uvolněným dojmem. Rozjel tedy akci v duchu nahoru-dolů, které se záchranáři z Boltonu docela dobře přizpůsobili. Hrozili tradičně z levé strany skrz Bulhara Petrova, přičemž jejich přechod očekávaná nervozita tolik nesrážela - to spíš koncovku. Tam paradoxně selhával hlavně nejzkušenější Kevin Davies, který jeden senzačně propadnuvší centr zpoza zadní tyče trestuhodně nenasměroval pod břevno, jindy zase zaváhal ve skluzu při snaze využít citlivého prodloužení od N’Goga.

Baggies se naproti tomu blížili gólu o něco intenzivněji, dva nepatrné, avšak o to těžší zásahy brankáře Bogdána odmítly McAuleyho hlavičku (bleskurychle vytasená levačka) i Longa (spíše teč nečekané střely, která ještě skončila na tyči). Zápas se trošku uklidnil až po 26. minutě, kdy byl Mark Davies uvnitř vápna sevřen do kleští a po zřejmém faulu z penalty skóroval Petrov. Fosterovi chyběl opravdu kousek k tomu, aby z Bulhara udělal jen smutného hrdinu. Takhle se z něj spíše stal hrdina doopravdový, jelikož Throstles posléze docela dobře ztratili chuť bojovat a do konce poločasu už zahrozili jen skrze nepřesnou hlavičku Olssona.

Ani po přestávce to od Baggies nebyl žádný ultraodhodlaný výkon, přesto jestliže se oba celky nijak nestahovaly a chtěly útočit, rozdíl v nebezpečnosti hovořil diametrálně ve prospěch hostí. Po pár pološancích pak měl vrchol přijít s příležitostí Ridgewella, toho ovšem na přední tyči "vyčapal" Bogdán. Místo toho se tedy ke zdánlivému rozhodnutí dostali Wanderers. Nejprve Kevin Davies téměř dokonale hlavičkoval do protipohybu Fostera, který předvedl doopravdy světový zákrok, pak už domácím pomohla legrační spolupráce dua Ridgewell-Jones, z níž vzešel vskutku kuriózní vlastní gól.

Jenže to by nebyl Bolton, aby svým fanouškům nedopřál drama do posledních vteřinek. Brzy se proto Brunt prosadil uhlazenou střelou levačkou a ještě vykřesal jiskru naděje pro West Brom. Což zatím nevypadalo úplně zle, srovnání zrovna na spadnutí nebylo; přesto se tuhle jiskřičku povedlo Morrisonovi rozdmýchat. Až v 90. minutě se Kevin Davies zapomněl v hloubi vlastní šestnáctky, čímž nevystavil nečekaného navrátilce do ofsajdu a ten zblízka po obloučku Coxe zavěsil. V hledišti se okamžitě začalo hromadně sahat po mobilech - a nasazovat ztrápené výrazy. Bolton v závěrečném kole bude muset spoléhat na pomoc ManCity.

Góly: 12. Clint Dempsey, 35. Mousa Dembélé - 34. Phillip Bardsley

Fulham ještě útočí na sedmou příčku! Doma teď díky brankám svých dvou obvyklých tahounů D+D přemohl tápající Sunderland a na Everton aktuálně ztrácí jediný bod. Ačkoliv jde jen o finanční prémie za umístění, také na tomto místě tabulky ještě bude v posledním kole o co hrát...

Vedle Dembélého s Dempseym to byli samozřejmě i Murphy, jehož záložní operace byly opět klíčové, s Duffem, který inspiroval ostatní svou energií, kdo táhl Londýňany na dosah rekordnímu počtu bodů v jedné sezoně Premier League. Teď už schází Cottagers udělat jediný krok a vyrovnají Hodgsonovu vizitku ze sezony 2008/09. Tentokrát by se tak dělo s Martinem Jolem v čele, který se po dvouzápasové absenci vinou zdravotních problémů opět vrátil na lavičku.

A přihlížel sebevědomému výkonu svých svěřenců, kteří si mezi sebou od počátku podávali míč elegantně a zároveň precizně. Což se sice zpříma nepromítlo do vedoucí branky, nicméně ta byla hlavně proto stoprocentně zasloužená. Clint Dempsey, údajně jednající o nové smlouvě, na sebe opět upozornil perfektně zakrouceným projektilem z přímého kopu. Naopak Sunderland, v jehož řadách se nachází hned několik mužů s nejistou budoucností, nestranného diváka nemohl zaujmout snad ničím. Předváděl opět unylý fotbal, přičemž také srovnání přišlo zničehonic a skrze neobvyklý zdroj.

Ji Dong-Won na pravé straně uvolnil Bardsleyho a ten při zemi prudkou ranou zaskočil Schwarzera, aby se radoval teprve z druhého zásahu v sezoně. Na ukazateli skóre tak svítil oblíbený stav současných Black Cats (remízu za poslední měsíc a chloupek udržely hned pětkrát); to však nepříliš dlouho. Jen za pár okamžiků se středem hřiště prohnal nikým nerušený Dembélé, aby za nepatrné pomoci Turnera přehodil bezmocného Mignoleta. To navíc poté, se Dempsey pokoušel o to samé, avšak na čáře jej odmítl Colback.

A tak ještě Mackems stihli pookřát s příchody Bendtnera a Campbella. Druhý jmenovaný ovšem po kolegově sklepnutí před Schwarzerem znervózněl a vzdálenější tyč minul. Fulham se tak s Craven Cottage rozloučil relativně pohodlným vítězstvím.

Góly: 89. Djibril Cissé

Loftus Road opět potvrdilo své kouzlo a přihrálo Marku Hughesovi a jeho ovečkám veledůležité tři body proti Stoku, jež popravila branka střídajícího Djibrila Cissého. Londýnský celek tak má, stejně jako Wigan, před posledním kolem dvoubodový odstup od hrany ponoru.

Rangers začali s chutí a od první minuty drželi utkání ve své režii. Většina akcí putovala přes, snad už napraveného hříšníka, Adela Taarabta, jenž vinou červené karty v derby s Tottenhamem pak chyběl minulý týden u debaklu na Stamford Bridge. Byl to právě marocký reprezentant, kdo si vzal na svoje bedra rozehrání volného přímého kopu, jenž sice Sörensen dokázal vytěsnit, ale jenom k Bartonovi a bývalý středopolař Newcastlu napálil boční síť hostující svatyně. Ten samý hráč mohl ještě do pauzy svou chybu napravit, hlavou ovšem mířil jenom do Sörensena.

Nic než výhra se v podání domácího mužstva nebrala, zoufalý tlak londýnského celku tak pokračoval i po změně stran. Otevřít skóre mohl po sérii několika šancí hlavičkující Cissé, proti jeho pokusu se ale postavil skvělým reflexivním zákrokem dánský mág a následná dorážka Bartona si pro změnu cestu na určené místo nenašla. Hosté nebyli nebezpeční, z čehož byl zoufalý především Toni Pulis...

Jeho naděje (přál si, aby jeho ovečky pokořili hranici padesáti bodů) poté definitivně zhasnula minutu před koncem: rohový kop prodloužil na vzdálenější tyč Anton Ferdinand a Cissé už měl snadnou práci - 1:0. Akcie Stoku mohl oživit v nastavení Jerome, který vybojoval příležitost pro Crouche, ten ovšem volejem z vápna nedokázal usměrnit mičudu do prostoru branky. QPR tak bude mít proti ManCity vše ve svých rukou.

Góly: -

Napodesáté konečně Wolves před vlastními fanoušky neprohráli a se silným Evertonem ubránili bezbrankovou remízu. Po poslední domácí porážce s Manchesterem City, která definitivně stvrdila sestup Vlků do Championship, tak už podruhé za sebou získali body. Doma se z tohoto počinu radovali dokonce poprvé od 4. prosince loňského roku!

Pro hráče jako Matthew Jarvis či Steven Fletcher to mohl být dost možná poslední zápas před fanoušky Wolves ve žlutém dresu, jejich jména jsou skloňovány s odchodem do klubů s prvoligovou příslušností. Fletcher nicméně odehrál jen hodinu, načež byl vystřídán Ebans-Blakem, Jarvis dokonce kvůli potížím s třísly vůbec nenastoupil.

Everton sice prodloužil sérii neporazitelnosti na osm zápasů, ale David Moyes přesto mohl být nespokojen. Jeho hráči měli mnoho šancí ke skórování, ale na rozdíl od předchozích čtyřech zápasů, v nichž nasázeli hned 13 branek, tentokrát vyšli naprázdno.

První šanci měl Tim Cahill už v úvodu zápasu, ale vychytal ho De Vries. Ten se zaskvěl i proti další gólovce Pienaara. Krátce nato měl obrovskou příležitost kanonýr posledních dní Nikica Jelavić, jenže se o ni připravil nepohlídáním si offsidového postavení. Stejný přestupek ho o otevření skóre připravil i několik minut po návratu z kabin.

Ve druhém poločase se převaha Evertonu ještě zvýšila, Wolverhampton se do blízkosti Howarda dostával opravdu sporadicky. Jenže ani Toffees nedokázali fakt, že měli více ze hry, přetavit v kýženou trefu. Posledních deset minut už se pak liverpoolští nevymysleli nic dostatečně kreativního, aby obrana vlků mohla inkasovat a utkání tak skončilo 0:0.

Góly: 70. Yaya Touré, 89. Yaya Touré

Teď už by se o titul hráči Manchesteru City mohli připravit pouze sami. Díky dvěma gólům Yayi Tourého porazili Newcastle United na jeho hřišti 2:0 a teď už stačí jim "jen" porazit v posledním kole doma QPR a trofej pro vítěze Premier League se po 44 letech vrátí do modré části Manchesteru.

Důvěra nadevše, Roberto Mancini i Alan Pardew postavili na chlup stejné jedenáctky jako v minulém kole. Ono se ani nebylo čemu divit, když jedna nastoupivší sestava porazila v nejdůležitějším zápase sezony a zároveň městském derby Manchester United, zatímco ta druhá si udržela naději na Ligu mistrů dobytím Stamford Bridge.

Sázka na osvědčenou jistotu se z úvodu vyplatila spíše italskému manažerovi, Manchester City měl lehkou převahu, ale Silvovu střelu z úhlu dobře vyrazil Krul. Holandský brankář zneškodnil i ránu Agüera z podobné pozice. Za pár minut si už sice argentinský forvard s Krulem díky jeho špatnému vyběhnutí poradil, ale před Nasrim ve velmi nadějné pozici urazil balón stylem "čím dál, tím líp" na roh.

Zhruba v polovině prvního dějství se ale obraz hry zcela přesypal a Newcastle připomínal skvěle namazaný stroj. Nadějně vypadala už rána Demby Ba z 25 metrů těsně nad, ale velká šance přišla až ve 34. minutě. Po chybě Zabalety se do brejku hnal Gutierréz, nacentroval do vápna, kde ovšem zaúřadovala pevná defenziva City. Dembovu střelu zblokoval Clichy, dorážku Ben Arfy pak zlikvidoval Hart.

Největší příležitost první půle přesto přišla z kopaček Citizens zhruba pět minut před koncem a byla to velmi podobná situace jako o pár chvil předtím. Silva výborně potáhl po brankové čáře, přihrál pod sebe Barrymu, jehož střelu ale zblokoval Coloccini. Možnosti reparátu se zhostil opět Barry a tentokrát už se málem vlnila síť, jenže na brankové čáře zaúřadoval Davide Santon.

Druhý poločas byl hlavně ve svém počátku na zajímavé události velice skoupý. Snad první šanci přinesla až pětašedesátá minuta, kdy Hatem Ben Arfa z úhlu těsně minul. Gól padl až o dalších pět minut později - Yaya Touré si před šestnáctkou narazil s Agüerem a technickou střelou na vzdálenější tyč otevřel skóre - 0:1.

Krátce nato mohl gól jistoty přidat Sergio Agüero, svůj samostatný únik ovšem poslal v tisíciprocentní šanci těsně vedle tyčky. Další velikou příležitost měl třetí nejlepší střelec Premier League sedm minut před koncem. Nejdříve vybídl Tourého nádherně do nájezdu na Krula, jenže reprezentant Pobřeží slonoviny v klíčovém okamžiku neudržel rovnováhu. Přesto stačil přiťuknout míč patou na Agüera, ten však i díky lehké teči Krula přestřelil.

Definitivní hřebíček do rakve přidali hosté až v samém závěru zápasu. Silva vedl rychlé přečíslení 4 na 2, následně Clichy přihrál do pokutového území Tourému. Robustní záložník pohotově zpracoval a přesně zakončil - 0:2. V poslední minutě pak ještě Dembovu šanci výborně vychytal Hart a symbolicky tak ztvrdil nesmírně důležitý krok Citizens v cestě za ligovým titulem.

Góly: 2. Yossi Benayoun, 72. Robin van Persie, 80. Robin van Persie - 12. Wes Hoolahan, 27. Grant Holt, 85. Steve Morison

Žádná oslava Wengerových kulatin (900. zápas v čele Arsenalu) nebo Benayounových narozenin, nýbrž prostá oslava fotbalu se odehrála na Emirates Stadium. Manko stahoval Norwich i Arsenal, rozhodčí nestíhal a ve finále bylo k vidění šest branek z daleko většího množství šancí. Londýňané si hodně zavařili v boji o LM, když počtvrté v řadě nevyhráli, nováček zřejmě bude všemi veleben za heroický výkon.

Velmi těžké uvěřit, jak okatě se dá vypustit část zápasu s nováčkem o bytí, či nebytí v Lize mistrů. Arsenal to dnes názorně předvedl. Po báječné individuální akci Benayouna, jenž hned v první minutě z rohu šestnáctky zakroutil míč k zadní tyči, se už nejspíš Kanonýři viděli doma pod sprchou jako vítězové. Jenže to byli na velkém omylu, neboť jakmile dokonale přestali hrát, mířit a běhat, Norwich je zválcoval i se svým obdivuhodně prostým schématem. Aktivní obrana, z toho vycházející brejková hra a nakonec precizní přenášení balonů z křídel do středu - to na pozičně zoufalou obranu Gunners stačilo bohatě.

Napoprvé ještě Gibbs jednu z přihrávek do druhé, jím uvolněné vlny stihl zhasit včasným blokem; jenže hned druhá, takřka identická akce vedená po druhé straně gólem skončila. Naughtonův pas směřující mírně pod sebe z první poslal na Szczesného Hoolahan a polský brankář, zažívající 100. start ve své ostrovní kariéře, lehký balon neudržel. Což zdaleka nebylo všechno. Dále mnohem aktivnější Canaries soustavně zvládali využívat lacině ztracených míčů protivníky, přičemž ve 27. minutě skrze přečíslení 3 na 2 udeřili podruhé. Song s Ramseym se poklusem vraceli, za což zaplatili pohledem na šťastně (díky teči Gibbse a následnému obloučku přes Szczesného) skórujícího Holta.

Do konce poločasu pak navíc hosté zřejmě oprávněně požadovali penaltu za Koscielného stažení Martina, podrážděný Vermaelen ostře fauloval na žlutou kartu, Sagna se zranil a tak podobně. To přitom po chvilkovém "cuknutí" těsně po restartu docela dobře pokračovalo. Krátce po pauze si Canaries vytvořili tři tutovky, které kdyby proměnili, nejspíš by už nebylo co řešit. Hoolahan i krásně proniknuvší Jackson ovšem před brankářem nepochodili. Což zároveň na druhé straně platilo také pro Benayouna, který po standardce mohl hlavičkovat z naprosto ideální pozice; přesto se trefil přímo do Ruddyho náruče.

Nicméně spouštěč starého dobrého Arsenalu to byl tak jako tak. Během osmi minut dal Van Persie vzpomenout na své představení z listopadu, kdy také otáčel - a zároveň vyrovnal rekordní počet zásahů v rámci jedné sezony Premier League. V 72. minutě prolomil ofsajdovou past, aby si opět porozuměl se Songem a z první placírkou uklízel míč ke vzdálenější tyčce; v minutě 80. se k němu se štěstím odrazila zablokovaná Chamberlainova přihrávka a nizozemský snajpr opět sám za obrannou linií skóroval pro změnu pravačkou.

Pro změnu však nebyl autorem vítězného gólu; neskutečně tvrdě pracující Kanárci se ještě senzačně vzepjali a jednou provždy srovnali s favoritem krok. Howsonova famózně zvládnutá technická finesa umožnila zavěsit Morisonovi, stejně jako Szczesného několikáté váhání při výběhu na balon. Závěr pak Canaries přečkali doslova se "staženými půlkami". Persie dvakrát a jednou Gibbs ještě museli udeřit, což se jim kupodivu nepovedlo; kromě Gibbsovy hlavičky se pak kořistí Ruddyho zvláštního, ale efektivního zákroku stala i Songova povedená patička. Jeden z nejpohlednějších zápasů sezony si už prý zkrátka další gól nemohl dovolit. Zhruba podobně jako nějakou penaltu, kterých se mohlo narodit klidně kvarteto.