Anglická Premier League - souhrn 10. kola

Góly: 12. Charlie Adam (pen.), 62. Luke Varney - 85. Youssouf Mulumbu

Blackpool má první domácí vítězství v Premier League. Ukořistil ho v pondělní dohrávce s West Bromwichem, který to Tangerines hodně usnadnil. Už ve 30. minutě totiž hrál bez dvou vyloučených mužů.

První červená karta padla už v 11. minutě. Adam našel přesnou přihrávkou Campbella a toho ve vápně zastavil Pablo Ibanez. Vzápětí překvapil všechny přihlížející sudí Michael Oliver, když nečekaně vytáhl červenou kartu, jeho vůbec první v sezóně. Přitom to na červenou zřejmě nebylo. Nicméně Blackpool kopal penaltu. Carson sice vystihl směr, ale Adamova rána byla příliš prudká, aby jí zastavil.

Ve 25. minutě udělal chybu domácí gólman Gilks, jenž zbytečně udržel ve hře Bruntův centr z trestného kopu, který směřoval mimo branku a mohl být rád, že improvizující Scharner se akrobatickým zakončením netrefil. Po půlhodině hry to bylo pro Baggies ještě horší. Jara u rohového praporku hodně nepříjemně zajel do Varneyho a poroučel se za Pablem předčasně do sprch, druhá červená. Přitom ještě do poločasu mohl vyrovnat Dorrans, ale branku netrefil.

Ani po změně stran se hosté nevzdali. Thomas se zmocnil volného míče a zastavovat jeho střelu musel skluzem Cathcart. Na druhé straně hrozil hlavičkující Varney, ale Carson byl připraven. V 63. minutě přinesl do domácích řad uklidnění druhý gól. Vaughan vybojoval míč a Grandin poslal do vápna ostrý pas, který uklidil do sítě Varney. Ani druhý gól ale West Brom ještě zcela nepoložil a náznak života ukázali hosté pět minut před koncem. Gilks nejprve likvidoval Barnese, ale míč se rychle vrátil k Mulumbuovi a ten dobrou střelou snížil. Baggies už ale srovnat nedokázali, ačkoliv se i o devíti mužích dostali k šanci.

V poslední minutě základní hrací doby měl skvělou příležitost Reid, jenže z deseti metrů přestřelil a zmařil šanci na vyrovnání. V nastavených čtyřech minutách pak už hrozil jen Blackpool, ale ani on další gól nepřidal, a tak vyhrál 2:1.

Góly: 86. Maxi Rodríguez

Prohrát veskrze klasický remízový zápas, to si budou Trotters asi nějakou dobu vyčítat. Celý zápas hráli s Liverpoolem vyrovnanou partii, jenže pak jednou neuhlídali Torrese a veškerá snaha šla okamžitě vniveč. Bolton tak doplatil na svou pasivitu v závěrečných pasážích, zatímco se Reds vyvarovali dalšího halloweenského propadáku.

Za zlomením prokletí 31. října vyrazili liverpoolští hráči poměrně cílevědomě. Aktivně působil hlavně Fernando Torres, který si však v brzké velké šanci nešťastně předkopl balon a už ho nedokázal vtěsnat mezi tři tyče. O mnoho lépe si ve 22. minutě vedl na druhé straně Holden, který dalekonosnou ranou řádně protáhl dosud neprocvičeného Reinu. Jinak toto regionální derby atraktivitou připomínalo spíše to birminghamské než severozápadní. Čili se neslo ve znamení relativního tápání obou soupeřů, které bylo jen čas od času narušeno nějakou tou střelou. O tu se na jedné straně postaral Gerrard, jenž minul, na opačném konci z přímého kopu vyprášil Reinovu náruč Taylor (hned dvakrát v krátkém časovém sledu). Těsně před koncem poločasu pak Jaaskelainen předvedl první těžký zákrok v zápase, a to zrovna proti Kyrgiakosově hlavičce, která přišla z evidentního ofsajdu.

Po přestávce se obraz hry prakticky nezměnil. Liverpoolu možná mírně pomohlo až pozdější přetočení rozestavení, kdy Torres našel na úkor Joea Colea svého útočného parťáka v Davidu N’Gogovi. Hned poté totiž decentní ranou ze střední vzdálenosti aspoň trochu poškádlil finského brankáře ve službách Boltonu. Zajímavě pak po Torresově přistrčení a všeobecně povedené kombinaci přes hlavu pálil také Maxi. V těchto chvílích Reds konečně přebírali kontrolu nad probíhajícím utkáním, přesto se jen okamžik poté museli řádně strachovat. Do vzduchu se totiž zase jednou pověsil Kevin Davies a jeho líznutí precizního centru skoro způsobilo oděrku pravé tyče Reinovy branky.

Obzvlášť závěr zápasu se nesl v duchu křečovitého ofenzivního snažení Liverpoolu. Nad mnohými nedorozuměními musel kroutit hlavou i sám Hodgson. Jenže stačil jediný Torresův záblesk a bylo všechno jinak. Španělský forvard šikovně patičkou prostrčil míč do šance Maximu a ten už se štěstím prostřelil Jaaskelainena. Pokračuje tedy sága, která se táhne již od srpna, a můžete si na jejím základě vsadit, že u každého gólu Reds bude alespoň jeden z dvojice Torres-Gerrard. V závěru už ani série dlouhých autů a pár centrů k vyrovnání nevedla, Liverpool tak prvně od dubna zvítězil podruhé za sebou.

Góly: 26. Kevin Nolan, 34. Kevin Nolan, 45. Shola Ameobi (pen.), 70. Shola Ameobi, 75. Kevin Nolan - 90. Darren Bent

O králi severovýchodu Anglie je po dnešku jasno. Newcastle si ze souboje se Sunderlandem udělal menší one-team show a svému věčnému rivalovi nastřílel pět gólů. Za Mackems v poslední minutě alespoň čestně korigoval Bent. V domácím dresu se hattrickem zaskvěl Kevin Nolan.

Přitom už od čtvrté minuty mohlo být všechno jinak, kdyby po Hendersonově rohu lépe hlavou zamířil Titus Bramble. Urostlý stoper se však proti svému bývalému klubu neprosadil, zamířil vedle. První vážnější příležitost si Magpies nechali na 23. minutu. Barton poslal rohový kop na zadní tyč, kde hlavičkujícího Carrolla zlikvidoval Mignolet, ale dorážku Colocciniho už jen nehybně sledoval. Domácí stoper však zamířil hlavou vedle.

Skóre se v St. James' Parku měnilo poprvé ve 26. minutě. Carroll se ve vápně bil s dvojnásobnou přesilou, až se míč dostal k Nolanovi a ten ho povedeným kopem přes hlavu poslal nechytatelně do sítě. Už o dvě branky to bylo za osm minut a střelcem byl opět Nolan. Tentokrát záložník Newcastlu chladnokrevně zakončoval kolem Mignoleta po přihrávce Bartona. A noční můra pro Sunderland ještě nekončila. Vyvrcholení prvního poločasu přišlo ve třetí nastavené minutě. Do vápna se vřítil Gutierrez a sudí Phil Dowd ukázal po kontaktu s Onuohou na puntík pro pokutový kop. Penaltu poslal nekompromisně do levého dolního rohu Ameobi a Magpies šli do kabin za pohodlného vedení 3:0.

Black Cats o přestávce doufali, že špatné první dějství hodí za hlavu a v tom druhém vše napraví. Jenže se ještě nestačili ani pořádně rozkoukat a přišla další rána. Tentokrát sice ne v podobě branky, ale ani červená karta pro Brambla tým příliš nepozvedla. Přímou červenou viděl Bramble za sestřelení Gutierreze, jenž si to mířil na bránu. Stav 3:0 drželi Mackems až do 70. minuty, pak se znovu ukázal Ameobi. Danny Simpson poslal do vápna parádní centr. Carroll ho sice poslal do břevna, ale na vápně byl připravený Ameobi, jehož nechytatelná dělovka rozvlnila síť. Za dalších pět minut se aplaudovalo znovu. Bartonův roh hlavičkou prodloužil Ameobi a druhou hlavičkou ho přímo do branky poslal Nolan. Kapitán Magpies mohl oslavovat zasloužený hattrick. V první minutě nastaveného času už jen korigoval z pohledu hostů přesně mířící Bent, ale to není pro Sunderland žádná útěcha.

Góly: -

Vesměs klasické remízové derby se odehrálo na Villa Parku. Jeden poločas měl navrch hostující Birmingham, druhý opanovala spíše domácí strana. A přestože Aston Villa v závěru měla hned dvakrát hodně blízko gólu, utkání do vítězného konce nedovedla. Pro Houlliera nicméně stále platí, že v Premier League dosud nezvládl jen jediné klání s městským rivalem - už dávno, v roce 1999.

Už minulé birminghamské derby se neobešlo bez kontroverzí, po nařízení pozdní a ještě sporné penalty byl sudí Atkinson Rogerem Johnsonem nazván dokonce "ostudou". Letos hráči už od prvních minut zadělávali na podobně stavěný zápas. Vstup do utkání byl z obou stran nervózní a náležitě naostřený. Reo-Coker proto okamžitě startoval na Gardnera, který k němu ani náhodou nedoklouzal včas. Bohužel fotbal jako takový se už na začátku ochotně stáhl do ústraní, takže nestranný divák mohl být rád i za chytrou kolmici Younga, na níž jen taktak že nedosáhl Heskey. Za gólovou šanci se pak po půlhodině hry dal klidně označit důsledek Reo-Cokerova presinku Fosterovy rozehrávky, kdy brankář Brums napálil kapitána soupeře a od něj se míč odrazil o několik metrů vedle.

Střelecky i herně aktivnější byli nicméně hosté, i když to rozhodně nebyla žádná sláva. Ovšem zatímco Villans za celých 45 minut ani nevystřelili (!), žonglující Fahey aspoň vsadil míč přímo do Friedelovy náruče. A to ještě nepočítám několik centrů pramenících z občasného permanentního tlaku Birminghamu - z těch ovšem nic nebezpečného nevzešlo. Jakkoliv se v úplném závěru prvního dějství natahovala hned trojice hráčů v modrém po centru Larssona ze standardní situace.

Až v 56. minutě se Villa dočkala své první střely v utkání. Na svědomí ji měl symbolicky kapitán Reo-Coker, jehož přízemní pokus by patrně ani nešel mezi tři tyče, i přesto ho ale Foster raději zkrotil. To jako by Villans přece jen nakoplo. Heskey se okamžitě položil do hlavičky, trestuhodně však svůj projektil nevtěsnal mezi tři tyče. Od té doby trávili domácí většinu času na půlce soupeře, jenže do gólových šancí se přesto příliš často nedostávali. Zato na druhé straně v 72. minutě mohl Jerome se spoluhráčem sehrát akci do prázdné brány, ovšem Friedel forvardův úmysl přečetl a přihrávku napříč pokutovým územím bez problémů stáhl k sobě do náručí.

Postupem času zase na povrch vystupovaly spíše emoce než cokoliv jiného. Reo-Coker se tentokrát v 77. minutě zapletl s Barrym Fergusonem, aby z tohoto konfliktu pro teď vyvázl se žlutým varováním právě on. To Reo-Cokerův střídající spoluhráč Bannan se posléze předvedl v ryze sympatickém duchu, když se zdálky nebál napřáhnout a trošku poděsit Bena Fostera. Další nebojácný mladík Clark se pak ocitl ještě blíže gólu, když byl u vysokého balonu přeci jen dříve než soupeřův brankář a jen o chlup minul. Foster ho pak za odměnu, patrně neúmyslně, sestřelil rukavicemi, takže se na Villa Parku chvíli zase nic nedělo.

Takový stav ale opravdu neplatil moc dlouho. Hned v 88. minutě totiž mohlo být klidně rozhodnuto. Míč si vzal individualista Young, trošku zamotal nohama a skrytou ranou napálil spojnici břevna a levé tyče. Faktem ovšem zůstává, že stávající remíza zápasu přeci jen sluší lépe.

Góly: 31. Nemanja Vidić, 85. Nani

Třikrát nastřelená branková konstrukce a patrně nejkurióznější gól v dosavadním průběhu sezony - to jsou zdaleka nejvýznamnější atributy šlágru desátého kola. I přesto se ale na Old Trafford většinu zápasu nehrál překrásný fotbal, ten dokonce místy sklouzával i do pořádné nudy. Ovšem na situaci z 85. minuty, kdy United potvrdili své vedení, všichni přihlížející jen tak nezapomenou.

Mohl to být skvělý začátek, pro obě mužstva. Už na počátku druhé minuty vyslal ze střední vzdálenosti křižnou ránu Park a oprášil tak pravou tyčku Gomesovy branky. Jen za pár okamžiků na druhé straně podobně pálil Van der Vaart, takže se otřásla rovněž pravá strana brankové konstrukce - tentokrát na opačném konci hřiště. Pak už se hra poněkud ustálila a šlo číst, na co asi tak oba týmy budou chtít dneska sázet. V případě MU to bylo jasné, to chtělo především kontrolovat hru a převážně držet míč na svých kopačkách. Spurs naproti tomu praktikovali navýsost přímočarý fotbal, často pomalu první přihrávka po získání balonu mířila za soupeřovu obranu, někam dopředu.

Více nebezpečenství s sebou nicméně nesla taktika domácích, díky níž nepřesně pálili Park s Rafaelem, a veskrze přímo do Gomese zacílil Fletcher. Na opačném konci hrací plochy se spíš bojovalo a obléhalo jen krátkodobě a bez pořádného efektu. Za vítanou změnu standardu můžeme považovat 31. minutu a s ní příchozí standardku Manchesteru. Tu brilantně rozehrál Nani a Vidičovi stačilo jen lehce postrčit míč směrem k vzdálenější tyčce, kam Gomes snad ani nemohl včas doskočit. To čerstvý čtyřicátník Van der Sar byl na druhé straně s to vyrazit povedenou ránu Modriče, takže se šlo do kabin za stavu 1:0 pro domácí.

Jelikož Spurs dnes inkasovali jako první již v šestém po sobě jdoucím ligovém zápase, dalo by se očekávat, že je to až tak nerozhodí. Přitom ale na place nepůsobili dvakrát sebevědomě, výjimku tvořili snad jen Van der Vaart s Balem, a především nebyli vůbec nebezpeční. Dívat se na to nemohl jenom Bale, který v 60. minutě předvedl dech beroucí sprint napříč celou útočnou polovinou, aby pravačkou vystřelil jen těsně vedle. Na opačném konci mezitím Hernandez zaspolupracoval s Nanim a trošku protáhl Gomese.

Ještě hůře se Spurs udělalo, když musel hrací plochu nedobrovolně opustit Rafael Van der Vaart, u něhož je nyní důvodné podezření na vážné poranění kolenní šlachy. Takto Tottenham přišel o svého jediného dnes doopravdy fungujícího tvůrce hry, takže se od poslední desetiminutovky snad ani nedaly čekat zázraky. Jenže dostavily se, i když ne v tom správném slova smyslu, alespoň co se představ Kohoutů týče. V 85. minutě totiž United vsítili gól, který jim doslova spadl do klína.

Nanimu sudí nejprve neskočil na lep, když mu neodpískal penaltu, ovšem portugalský křídelník, jenž si chvíli poležel ve stínu reflektorů, záhy mohl využít slabší chvilky brankáře Gomese a přes svůj prvotní neúspěch nakonec zařídit gól. Brazilský golman se totiž domníval, že byla hra přerušena, takže před sebe položil balon a jal se rozebíhat k výkopu. V tu chvíli se zezadu přiřítil Nani a nakopl míč do sítě - Gomes si svůj renonc uvědomil až příliš pozdě a stihl balon jen lehce tečovat. Tím se strhla lavina protestů, neboť čárový z neznámých důvodů zvedl svůj praporek nad hlavu. Mark Clattenburg se nicméně přemluvit nenechal a branku potvrdil. V nastavení pak ještě Nani mohl docílit "plnohodnotného" gólu, to by však jeho dalekonosná rána nemohla přistát pouze na břevně.

Góly: 30. Nenad Milijaš, 57. David Edwards - 23. Emmanuel Adebayor (pen.)

Wolverhampton byl sice před zápasem s Manchesterem City považován za jasného outsidera, jenže na Molineux svého soupeře pořádně zaskočil a po devadesáti perných minutách bere tři body za vítězství 2:1. Citizens tak ztrácí další body na suverénní Chelsea.

Přitom to pro hosty z Eastlands nevypadalo vůbec zle. Ve 22. minutě totiž Stearman fauloval Silvu a Mike Dean se po chvilce přemýšlení nakonec rozhodl zapískat pokutový kop. Exekutorem penalty byl Emmanuel Adebayor a vedl si dobře. Hahnemanna poslal na druhou stranu a otevřel skóre. Wolves mohli už za pět minut vyrovnat, ale Jarvisův roh poslal hlavičkou pouze do tyče Edwards. Ani Kompany, ani Barry ho nedokázali zastavit.

Po půlhodině hry už se ale mohli domácí fanoušci přeci jen radovat. V zárodku akce byl opět Jarvis, jenž poslal zpětnou přihrávku na Nenanda Milijase a ten z hranice vápna parádním volejem srovnal. Jarvis ostatně dělal obraně City velké problémy. To se ukázalo i za další dvě minuty, kdy Jarvise poslal po levé straně Ward. 24letý křídelník se vyhl Richardsovi a poslal dobrý pas do vápna, kde čekali Hunt s Doylem. Jenže ani jeden na míč nakonec nedosáhl. Pár minut před poločasem mohl vrátit vedení hostům Adebayor. Balotelli dobře odcentroval a ve vápně vystoupal suverénně nejvýš právě Adebayor, ale mohl jen sledovat, jak míč míří do tyče.

Jak první poločas začal dobře pro Manchester City, start druhého přál Wanderers. V 57. minutě se to ukázalo při poněkud šťastném gólu, který poslal Wolves do vedení. Kevin Foley poslal do ohně vysoký míč. Kolo Touré sice hlavičkoval, ale nepříliš povedeně, a tak toho využil Edwards a poslal míč za Hartova záda.

Na Molineux rázem vypukla velká radost, která vydržela až do závěrečného hvizdu, protože Citizens se bez svého kapitána a hlavního tahouna Carlose Teveze v útoku nezmohli prakticky na nic a celkem zaslouženě prohráli 2:1.

Góly: 30. Clint Dempsey, 44. Clint Dempsey

Nevýrazný Wigan utrpěl první porážku v posledních sedmi kolech. O tu se postaral Fulham, který naopak potřeboval vítězství jako sůl. Dnes za něj může vděčit americkému forvardovi Clintu Dempseymu, který se trefil dvakrát ještě do přestávky.

Wiganské trápení jako by předznamenala situace z páté minuty, kdy Cleverlyho nadějnou střelu zblokoval jeho vlastní spoluhráč Di Santo. Od té doby totiž útočil prakticky už jen Fulham. Naštěstí pro Latics však dnes Cottagers zprvu pálil, co se dalo. Nejprve nic nevytěžili ze zajímavého závaru v protivníkově pokutovém území, pak Hangeland trestuhodně přehlavičkoval odkrytou svatyni a do třetice všeho nedobrého sklopil Gera svou střelu pouze do břevna. Zlom přišel až s 29. minutou, kdy Salcidův dokonalý centr s radostí proměnil v gólový Dempsey.

Do konce poločasu pak tentýž hráč vedení zdvojnásobil, ještě předtím ale svou střelu nedokroutil do sítě Gera a zrovna Dempseyho hlavička byla chvíli před jeho druhým zásahem Al Habsim vytlačena do bezpečí, lépe řečeno na břevno. Američan se nicméně dočkal jen za minutu, kdy se prosadil tentokrát při zemi a po Bairdově centru z opačné strany.

Druhý poločas už nebyl tak hektický, atleti si, dá se říct, mohli docela dobře odfrknout a soustředit se na produkci nějaké protislužby. Ta se ale příliš nekonala. Spíš se málem náhodně trefil Salcido, jehož centr divže nezapadl za vzdálenější tyčku. Latics se konečně probrali až po hodině hry, kdy několik osobních soubojů ustál Diamé a z úhlu rozvlnil alespoň boční síťku. To však byla první a zároveň poslední šance Wiganu na vyrovnání. Šestnáct minut před koncem pak ještě navíc Al Habsi musel vychytat Zoltána Geru.

Góly: 67. Yakubu Aiyegbeni

Everton má přesně to, co potřeboval - důležitou výhru nad Stoke. Ta prodlužuje šňůru neporazitelnosti už na pět zápasů, posouvá Everton poprvé v sezóně do horní poloviny a zároveň potvrzuje stoupající formu Toffees. Jedinou branku zápasu si připsal Yakubu.

Potters sice houževnatě bránili, ale Everton předvedl v Goodison Parku větší kvalitu a nakonec si připsal těsné vítězství. Rozhodně nebylo jednoduché. To naznačila už třeba devátá minuta, kdy zaváhala domácí obrana a Jones měl prostor ke střele. Naneštěstí pro Stoke mu ale střela sjela po kopačce a zamířila mimo branku.

V 15. minutě se poprvé za obranou soupeře podíval Everton. Pienaar vybídl nalevo nabíhajícího Yakubua, ale ten v zakončení zklamal. Slabá přízemní střela nenadělala Begovičovi problémy. Za deset minut se Pienaar proměnil v zakončovatele. Střeleckou pozici mu připravil Arteta s Yakubuem, ale jihoafrický záložník Begoviče neprostřelil.

V úvodu druhého dějství našel skulinku v obraně Potters Coleman, jenže ani on se v zakončení příliš nevyznamenal a Begovič si připsal další úspěšný zákrok. Deset minut po změně stran došlo k dalšímu souboji ve vápně Evertonu, až se míč dostal ven z šestnáctky k Shawcrossovi, ale jemu volej nesedl. V 60. minutě se k hodně spornému rozhodnutí uchýlil sudí Lee Probert. Wilson poslal standardní situaci na Hutha, ten hlavičkou přihrál Tuncayovi, který skóroval. Probert však zapískal faul Turka na Bainese a gól neplatil.

Toffees okamžitě reagovali skrze Tima Cahilla, ale jeho střelu zablokovala obrana Stoke. Neuspěl ani dorážející Heitinga, napálil míč nad Begovičovu svatyni. Skóre se opět měnilo v 68. minutě a tentokrát bylo vše podle regulí. Everton tlačil a jedna z akcí vyústila nebezpečnou střelou Cahilla. Míč sice skončil na tyči, ale odrazil se k Yakubuovi, jenž se otočil směrem k bráně a z úhlu míč nemilosrdně napálil do sítě. Begovič nestihl zasáhnout. Jedinou výraznější příležitost hostů na vyrovnání měl osm minut před koncem Etherington, když utekl po levé straně, ale jeho střela mířená na zadní tyč branku minula.

Góly: 22. Benjani - 39. Nicolas Anelka, 84. Branislav Ivanović

Blackburn mohl získat tři body, jenže nakonec si z dnešního duelu s Chelsea neodnáší vůbec nic. Přitom Rovers nepodali proti favoritovi vůbec špatný výkon, ale doplatili na vlastní neschopnost v zakončení, což Chelsea náležitě potrestala a po výhře 1:2 si upevnila vedení.

Chelsea sice zápas načala dobrou příležitostí Drogby, na kterého směřoval svůj parádní centr Ivanovič, jenže hostující kanonýr si špatně načasoval výskok. Pak už se ale probral Blackburn a začal favorizovaného soupeře mačkat. Nejprve se snažil po pravé straně prodrat Emerton, ale to ho ještě Alex zvládl zastavit. Po čtvrthodině hry pořádně zatrnulo fanouškům Blues, když střílel Mame Diouf. Čech totiž podklouzl a jen konečky prstů s vypětím všech sil dokázal míč letící do branky ještě vyrazit.

Tím ale ofenzivní nápor domácích nekončil. Benjani využil velké chyby obrany Chelsea, namířil si přímo prostředkem na Čecha a vypálil. Český brankář byl ale opět úspěšnější. Ve 22. minutě už však nezmohl nic ani on. Chelsea nedokázala odvrátit míč, Diouf poslal přesný míč na volného Benjaniho a ten hlavičkou poslal Blackburn do vedení.

Bláznivé tempo hry se posléze na chvíli uklidnilo. Z letargie fanoušky probrala až 39. minuta. To se totiž opět měnilo skóre, tentokrát ve prospěch hostí. Vše začalo u Petra Čecha, jenž milimetrovým výkopem našel Maloudu. Ten potáhl po levé straně míč, podobně přesným pasem našel Drogbu a hostující kanonýr okamžitě hlavičkou vrátil míč na penaltu, kde bezpečně zakončoval Nicolas Anelka. Parádní akce a do kabin se šlo za stavu 1:1.

Také druhá půle nabídla záživnou podívanou, šance byly na obou stranách. Gól však nakonec padl jen jeden, ale nepředbíhejme. Jako první se do análů svým pokusem zapsal Žirkov, jemuž asistoval Essien. Jen skvělý zákrok Robinsona překazil Rusovi gólovou radost. Vzápětí se hra přesunula na druhou stranu a obrovskou šanci měl Mame Diouf. Pedersen poslal napříč celým vápnem dobrý pas, ale Diouf nebyl schopen na zadní tyči usměrnit míč do branky.

Čtvrthodiny před závěrečným hvizdem se dostal na hřiště Sturridge a hned se chtěl předvést. Potáhl si míč na střed a dalekonosnou ranou vylekal Robinsona. Kdyby tahle střela skončila gólem, aspirovala by minimálně na gól kola. Jenže pár centimetrů chybělo. V 83. minutě byl u míče znovu Blackburn a Roberts měl snad ještě větší šanci než předtím Diouf. Ten tentokrát přihrával, Ivanovič míč nezachytil a Roberts stál v tu chvíli úplně sám před Čechem. Jenže branku vůbec netrefil a pohrdl možností vrátit Rovers vedení. A Blues okamžitě trestali. Stačila jim pouhá minuta. Už to vypadalo, že Žirkov nadějnou akci lidově řečeno zadrbal, ale nakonec si skvěle vběhl do vápna a centrem na vzdálenější tyč našel Ivanoviče, jenž hlavičkou podobně jako v první půli Benjani zavěsil. Zároveň rozhodl o třech bodech pro Chelsea.

Góly: 88. Alexandre Song

Na Emirates Stadium už pomalu propadali panice. Robert Green se dnes vybičoval k perfektnímu výkonu a dlouho držel hostující naděje na bod při životě. Jenže v 87. minutě si i on vybral slabší chvilku a Alex Song třetím gólem ve třetím po sobě jdoucím ligovém zápase stanovil konečnou podobu výsledku.

Už od prvních minut bylo zřejmé, že se dnes West Ham bude chtít v ofenzívě opírat hlavně o standardní situace, zatímco soupeř hodlá útočit spíše po zemi a kombinačně. Paradoxně ovšem první šance Arsenalu vzešla právě ze vzduchu, kdy Nasri z klidu centroval a Song jen o chlup minul pravou Greenovu šibenici. Ještě lépe si ale Kanonýři vedli, když zvolili cestu sobě vlastní. Song z hranice šestnáctky perfektně viděl skrytě nabíhajícího Sagnu, který již v gólové pozici nezištně hledal na ose hřiště Fabregase a ten nechal slabší střelou placírkou vyniknout brankáře Hammers.

Přes tyhle dvě šance, a právě proto, že byly zdaleka jediné, se na Emirates Stadium nehrál bůhvíjaký fotbal. Obzvlášť Arsenal své publikum musel zklamávat, jeho hra rozhodně nebyla uspořádaná, křídla jako by místy byla odříznuta od veškerého dění na place, sem tam na kopačkách Gunners prosvítávalo i lajdáctví.

Kanonýři se načas probrali až koncem prvního dějství, kdy nejprve Fabregasovu kolmici zužitkoval ke slušné střele Song a pak z rohu Squillaci nadějně hlavičkoval pod břevno, aby se opět v parádním světle předvedl Robert Green. Do druhé půle potom nastoupil Arsenal ne nepodobný tomu, který opouštěl trávník po 45 minutách.

Hráči v červenobílém působili přeci jen víc nabuzeně, přesto se první šance dočkali až v 53. minutě a ještě v době, kdy to nikdo neočekával. Nasri totiž z více než 30 metrů namísto centru střílel a nevyzpytatelně kroucený projektil k údivu všech orazítkoval břevno Greenovy svatyně. Takhle se tedy zrodila největší šance utkání.

Arsenal dlouho čekal na nový impuls, který k vítězství očividně nutně potřeboval. Ten měl přijít s Walcottem, jenž se na hřiště konečně dostal v 67. minutě a hned se málem uvedl gólem. Po čtyřech minutách, jak je jeho dobrým zvykem, nastartoval svou motorku, a třebaže střílel z docela velkého úhlu, přesně trefil vzdálenější tyčku. Skutečně tedy nechybělo mnoho.

Tentýž hráč pak ještě vyslal ránu z hranice velkého vápna, kterou přizvedl Gabbidon, a Green tak měl zaděláno na další trable. Jenže ustál to, stejně jako takřka vše ostatní dneska. Záhy si tedy poradil i s prudkou přízemní dělovkou z dílny Fabregase. Jenže přece jen se našla čestná výjimka, pro Arsenal beze zbytku klíčová. To když v 87. minutě Clichy vběhl na prostředek pole, pravačkou poslal jemný oblouček do vápna soupeře a tam využil zaspání kompletní obranné linie WHU, včetně Greena, poslední dobou již nikoliv sváteční střelec Alex Song.

Ať už šlo o špatně zahraný ofsajd systém nebo cokoliv jiného, kamerunský středopolař měl díky tomu hodně usnadněnou pozici - hlavičkoval z metru prakticky do odkryté klece.