Premier League Anglie - Premier League

Vesměs klasické remízové derby se odehrálo na Villa Parku. Jeden poločas měl navrch hostující Birmingham, druhý opanovala spíše domácí strana. A přestože Aston Villa v závěru měla hned dvakrát hodně blízko gólu, utkání do vítězného konce nedovedla. Pro Houlliera nicméně stále platí, že v Premier League dosud nezvládl jen jediné klání s městským rivalem - už dávno, v roce 1999.

Už minulé birminghamské derby se neobešlo bez kontroverzí, po nařízení pozdní a ještě sporné penalty byl sudí Atkinson Rogerem Johnsonem nazván dokonce "ostudou". Letos hráči už od prvních minut zadělávali na podobně stavěný zápas. Vstup do utkání byl z obou stran nervózní a náležitě naostřený. Reo-Coker proto okamžitě startoval na Gardnera, který k němu ani náhodou nedoklouzal včas. Bohužel fotbal jako takový se už na začátku ochotně stáhl do ústraní, takže nestranný divák mohl být rád i za chytrou kolmici Younga, na níž jen taktak že nedosáhl Heskey. Za gólovou šanci se pak po půlhodině hry dal klidně označit důsledek Reo-Cokerova presinku Fosterovy rozehrávky, kdy brankář Brums napálil kapitána soupeře a od něj se míč odrazil o několik metrů vedle.

Střelecky i herně aktivnější byli nicméně hosté, i když to rozhodně nebyla žádná sláva. Ovšem zatímco Villans za celých 45 minut ani nevystřelili (!), žonglující Fahey aspoň vsadil míč přímo do Friedelovy náruče. A to ještě nepočítám několik centrů pramenících z občasného permanentního tlaku Birminghamu - z těch ovšem nic nebezpečného nevzešlo. Jakkoliv se v úplném závěru prvního dějství natahovala hned trojice hráčů v modrém po centru Larssona ze standardní situace.

Až v 56. minutě se Villa dočkala své první střely v utkání. Na svědomí ji měl symbolicky kapitán Reo-Coker, jehož přízemní pokus by patrně ani nešel mezi tři tyče, i přesto ho ale Foster raději zkrotil. To jako by Villans přece jen nakoplo. Heskey se okamžitě položil do hlavičky, trestuhodně však svůj projektil nevtěsnal mezi tři tyče. Od té doby trávili domácí většinu času na půlce soupeře, jenže do gólových šancí se přesto příliš často nedostávali. Zato na druhé straně v 72. minutě mohl Jerome se spoluhráčem sehrát akci do prázdné brány, ovšem Friedel forvardův úmysl přečetl a přihrávku napříč pokutovým územím bez problémů stáhl k sobě do náručí.

Postupem času zase na povrch vystupovaly spíše emoce než cokoliv jiného. Reo-Coker se tentokrát v 77. minutě zapletl s Barrym Fergusonem, aby z tohoto konfliktu pro teď vyvázl se žlutým varováním právě on. To Reo-Cokerův střídající spoluhráč Bannan se posléze předvedl v ryze sympatickém duchu, když se zdálky nebál napřáhnout a trošku poděsit Bena Fostera. Další nebojácný mladík Clark se pak ocitl ještě blíže gólu, když byl u vysokého balonu přeci jen dříve než soupeřův brankář a jen o chlup minul. Foster ho pak za odměnu, patrně neúmyslně, sestřelil rukavicemi, takže se na Villa Parku chvíli zase nic nedělo.

Takový stav ale opravdu neplatil moc dlouho. Hned v 88. minutě totiž mohlo být klidně rozhodnuto. Míč si vzal individualista Young, trošku zamotal nohama a skrytou ranou napálil spojnici břevna a levé tyče. Faktem ovšem zůstává, že stávající remíza zápasu přeci jen sluší lépe.