Premier League - souhrn 34. kola

Góly: 2. Robin van Persie, 13. Robin van Persie, 33. Robin van Persie

Hráč číslo 20 rozhodl o titulu s pořadovým číslem 20. Jak symbolické. Robin Van Persie byl ještě nedávno kritizován za značně omezenou dodávku gólů, teď to ale všem fanouškům vrchovatě vynahradil. Hattrickem pro ManUtd sám zařídil předčasné mistrovské oslavy.

Nutno říci, že Van Persie si šel pro titul od samého začátku. Nejprve si u levé tyčky počíhal na Ferdinandovo horizontální sklepnutí; hned záhy využil špatného úsudku Vlaara k tomu, aby z voleje divže netrefil prostor akorát pod víkem; a nakonec předvedl svůj trademark - volej z totálně nepřirozené pozice, když k němu balon (v této chvíli Rooneyho) přilétá zpoza zad.

Co bylo pro Fergusona jistě pozitivním zjištěním, bylo, že nizozemského snajpra veskrze následovali také ostatní; chtěli rozhodnout co nejdříve. Rafael takto ještě před druhým Persieho úderem střílel do tyčky, Giggs předvedl pár pěkných výpadů po levé straně a zapojoval se i Valencia.

Směřování United za jubilejním 20. titulem tedy mělo jen pár háčků; menších i větších. Tím marginálním se nakonec ukázala být šance Bentekeho, jenž neuspokojivě zakončil jinak dobře vyvedený protiútok s Weimannem. Tím háčkem, který mohl, ale nakonecnebude mrzet více, bylo zdravotní tápání Jonnyho Evanse i Michaela Carricka. Oba muži nakonec své neduhy rozchodli a zápas dohráli.

Jinak ale vše klouzalo doopravdy hladce, jako po másle. V 33. minutě si Van Persie připsal na konto svůj pátý hattrick v Premier League, když s ledovým klidem dovršil Giggsem taženou akci po levé straně.

Do druhého poločasu Paul Lambert místo N'Zogbii vyslal defenzivněji laděného El Ahmadiho, což mělo za cíl jediné - zkrotit jubilanta Rooneyho (hrajícího 400. zápas za United), dosud mizerně bráněného, respektive dostávaného pod tlak. A to se povedlo - vždyť právě El Ahmadiho dravý presink "Wazzy" v 53. minutě nachystal menší příležitost Bentekemu.

Konkurenceschopná byla rázem také Villa jako celek, k významnější možnosti se totiž ManUtd dostalo až s 63. minutou. Rooney byl však tehdy neúspěšný hned dvakrát po sobě. Ve zbytku duelu ještě El Ahmadi pokoušel štěstí z uctivé vzdálenosti, zatímco Kagawa ani netrefil branku z dokonale vyložené pozice. To ale domácí příliš rozčilovat nemuselo - v cestě za titulem už jim nic nestálo, poklidná závěrečná čtvrthodinka rozhodně ne.

Góly: 52. Daniel Sturridge, 90+6. Luis Suárez - 26. Oscar, 57. Eden Hazard (pen.)

Strhující závěr už tak atraktivního utkání nabídla konfrontace Liverpoolu a Chelsea. Blues měli tři důležité body pevně v rukou až do sedmé minuty (z původně šesti nastavených) přes rámec základní hrací doby, kdy jí vítězství sebral Luis Suárez. Teď se tak jejich šance na boj o Ligu mistrů o chlup snížila - stále však má při utkání k dobru bodově nejlepší výchozí pozici z tria londýnských celků.

Velkou křivdu budou po dnešku cítit na Stamford Bridge. Obzvláště po první půli, kterou na poměry duelů s Liverpoolem zvládli svěřenci Rafaela Beníteze bravurně. Přestože se nedá říci, že by soupeře přehrávali, drželi otěže utkání pevně v rukou, hráli rychleji, důrazněji a všude byli o krok dříve. Naopak Reds onen jeden krok chyběl většinou i při ofenzivních kombinacích - počet nepřesností v rozehrávce byl enormní.

Než Chelsea zaslouženě otevřela skóre, dočkali se fanoušci několika zajímavých situací. Sám před Čechem nezvládl situaci Johnson, po fantastické akci Hazarda střílel do Reiny Oscar, stejně si vedl po asistenci stejného hráče Ramires. Síť se vlnila po rohovém kopu, kdy Matův nadýchaný balonek dolétl na hlavu Oscara, jenž i přes svoji (ne)výšku v souboji hbitostí překonal Carraghera a překonal Reinu - 0:1.

Španělský brankář neoplýval jistotou ani nadále, Luizovu ránu si málem srazil do brány, nakonec však nadvakrát neposednou mičudu lapil. Liverpoolu se nedařilo překonat konsolidovanou defenzivu Chelsea, které ze stoperu vládl jistý Ivanović. Až v závěru prvního dějství dvakrát zahrozil Luis Suárez, Čech ke štěstí Blues vždy dobře zasáhl.

Do druhé půle poslal Brendan Rodgers Daniela Sturridge a na hře Reds se to podepsalo, z kabin s podporou někdejšího hráče Chelsea přišel úplně jiný tým. Už minutu po přestávce se sám Sturridge postaral o velký vzruch, když jeho střela těsně minula cíl. O pět minut později však zamířil přesně a srovnal stav: Downing sklepl Suárezovi, Uruguayec pohádkovým obloučkem našel volného Sturridge, jenž do prázdné branky míč bez potíží uklidil - 1:1.

Jenže ani tato naděje Reds na bodový zisk neměla dlouhého trvání a velkou troškou do mlýna k tomu přispěl opět Luis Suárez. Matův roh zasáhl rukou a sudí Kevin Friend musel ukázat na putník. Míče se chopil Eden Hazard, poslal Reinu na druhou stranu a střelou po zemi k tyči vrátil Chelsea zasloužené vedení - 1:2.

Liverpool tato branka v žádném případě nepoložila, naopak. Domácí měli více ze hry a mírně přehrávali Chelsea po celý zbytek zápasu. Defenziva evropských šampionů však držela pevně a až na výjimky, kdy ji z míry vyvedly střely Shelveyho, Suáreze, či kousnutí posledně jmenovaného do paže Ivanoviće, toho Reds příliš nepředvedli.

Ještě pět minut před koncem měl vyrovnání na kopačce střídající Shelvey, ale ve stoprocentní šanci podivuhodně selhal. Až v samotném závěru Luis Suárez společně se sudím Friendem zlomili příznivcům Chelsea srdce. Na konci sedmé z původně šesti nastavených minut odcentroval Sturridge na hlavu svého kolegy a ten z bezprostřední blízkosti překonal Čecha - 2:2.

Góly: 75. Clint Dempsey, 79. Jermain Defoe, 82. Gareth Bale - 5. Samir Nasri

Gareth Bale je zpět a s ním přišel zákon! Zákon, který neomylně káže, že jakmile má tenhle velšský drak svůj den - tak zkrátka Tottenham nezaváhá. Fungovalo to i po zranění, a dokonce i proti dlouho vedoucímu obhájci titulu. Manchester City se začal hubený náskok sypat se 75. minutou, a to rovnou po vzoru domečku z karet.

Spurs registrovali jedinou výhru za posledních sedm utkání ve všech soutěžích, a to se zřejmě promítlo na jejich rozpačitém vstupu do dnešního šlágru. Carlos Tévez už ve čtvrté minutě nejenže udržel míč proti mírné přesile, on dokonce od rohového praporku perfektně přechytračil kohoutí defenzívu a nechal Milnera odcentrovat na dokonale pohotového Nasri - 0:1.

Tottenham potom v duchu minulých výkonů reagoval pozvolně. Zjevně se čekalo, až ve 22. minutě vykouzlí Dempsey krásnou přihrávku za obranu pro lehce váhajícího Walkera. Ten potom už akorát nastřelil Harta, jenž mezitím umně seřízl střelecký úhel. V tu chvíli šlo o první nebezpečnou akci Kohoutů, ta sama ale žádný bůhvíjaký příslib do budoucna nepřinesla.

Místo vyrovnání spíš mohlo být Kohoutům ještě hůře, kdyby si Nasri také napodruhé rozpomněl na to, jak rád obyčejně proti bývalému severolondýnskému rivalovi hrává. Tentokrát tomu ve 28. minutě po parádním přiklepnutí od Téveze chyběla preciznější koncovka, na níž už Nasrimu úplně nevybyly síly ani prostor.

Zrovna taková přímočarost, ačkoliv třeba nedotažená, kterou neustále Citizens poskytovali Tévez, Nasri i Milner, přitom zoufale scházela na druhé straně. Spurs pravidelně naráželi na dobře rozestavěný blok obhájce titulu a pak si jen podávali míč podél něho, bez většího zájmu o penetraci. Tomu nenapomáhal ani uzdravený Bale, který se zatím po zranění jaksi hledal.

Na opačném konci hřiště byla permanentně přítomna odlišná lehkost. Lloris se proto v závěrečné pětiminutovce musel vytasit s bystrým zákrokem proti Džekovi, kterého nenastartoval nikdo jiný než Tévez, a sám argentinský šikula ještě do přestávky francouzského golmana prověřil na vlastní pěst. To Kohouti se pořádně osmělili až v úplném závěru úvodní části, když zejména Dempsey měl svou hlavičku nasměrovat přinejmenším mezi tři tyče, ne-li rovnou do sítě.

Teprve tohle už šlo mít za příslib, ačkoliv poněkud zjemna aktivovaný. Do druhého dějství sice nastoupili beze sporu sebevědomější domácí, dlouho však tahle proměna nevedla k ničemu jinému než k úporné bitvě o "středozem" a naprostému minimu šancí. Zlom nadešel až se 75. minutou; a jaký!

Takřka veškerou práci na gólové akci zase jednou odvedl Gareth Bale. Jeho nekonvenční přihrávka vnějším nártem levačky odputovala z pravé strany akorát včas na zadní tyč, kde skluzoval pohotový Dempsey. Inu, dlouho se k tomu schylovalo - 1:1. A nemělo to být všechno.

Hned záhy přišla famózní branka Jermaina Defoea a White Hart Lane už propuklo v nespoutaný jásot. Kompany jenom tak naivně stepoval podél střelce Tottenhamu, a ten se tedy příliš nerozpakoval, na rohu vápna si posunul míč doprostřed, na svou silnější pravačku, a trefil se ideálně ke vzdálenější tyči.

Jestli už v tu chvíli nebylo hotovo, Gareth Bale byl připraven kolaps Citizens dokonat. Zaběhl si za Clichyho pro výbornou kolmici Huddlestonea a potom to už byla čirá radost - jemné píchnutí balonu přes Harta a jít slavit už svou 18. trefu v této sezoně.

Góly: -

Waleský tým nedokázal před vlastními fanoušky porazit Southampton a po remíze znovu natáhl svoje čekání na vítězství, ovšem ani to nic nezmění na tom, že obě strany jsou před finišem prakticky mimo ohrožení.

Michael Laudrud, ve své snaze dokončit sezónu mezi první desítkou, naplánoval pro tento zápas konečné prolomení neúspěšných výsledků (Labutě už čtyřikrát za sebou nebrali tři body) a první minuty tomu i nasvědčovaly. Rangel ovšem úspěch neslavil a střelu de Guzmána pro změnu zastavil Hooiveld. Postupem času se přece jen hosté z jihu Anglie začali dostávat do hry...

...Vormovu pozornost prověřil Cork, jeho dalekonosný pokus ale větším nebezpečím neskončil. Hned dvakrát se do střelecké pozice natlačil Rodriguez, který nahradil Ramízere, ovšem nejdříve pálil vysoko nad branku a poté na domácího strážce svatyně nevyzrál. Největší možnost prvního dějství měl těsně před odchodem do kabin ze standardky Lambert, jeho snahu ale skvělý Vorm za svá záda nepustil!

Luke Moore uvolnil o pauze místo Wayne Routledgovi a právě čerstvě příchozí křídelník zakrátko našel v ideální střelecké pozici Michua, ten však tentokráte neprokázal svoji připravenost a střelu mezi tři tyče nevměstnal! Další možnost měl španělský ofenzivní tahoun Swansea pro změnu hlavou, ani tohle zakončení mu ale nesedlo a ránu Dyera na brankové čáře zastavil, za minutu dvanáct, Yoshida! Domácí snaha neustávala, ovšem de Guzmán a Dyer na Boruce opakovaně recept nenacházeli. Rozhodnout tak mohl na opačné straně střídající Mayuka, Vorm ale svoji ekipu podržel!

Góly: 21. Matthew Jarvis, 80. Kevin Nolan

Záchranářské boje vrcholí a Wigan Athletic v jejich rámci překvapivě nehraje úlohu kladného hrdiny. Spíš naopak - působí jako by se dokonale vyčerpal báječnou jízdou do finále FA Cupu. Nyní už potřetí v řadě nedokázal zvítězit, ačkoliv si na Upton Parku užíval solidní převahy. West Ham naopak dosáhl magické hranice 40 bodů.

Na Boleyn Ground se dnes potkaly dvě docela odlišné herní filozofie, o čemž jsme se mohli přesvědčit hned v úvodních minutách. Latics brzy stvořili dvě zajímavé kombinační akce, v ani jednom případě ale Figueroa, respektive Maloney nevystřelili - třebaže se s míčem nacházeli uvnitř pokutového území soupeře. Naproti tomu WHU chtělo sázet na brejky a standardky, což hnedka mohlo nést ovoce spíš než protivníkova taktika: Collins osamocen hlavičkoval mimo a Nolan si alespoň z přímého kopu vynutil na Roblesovi dobrý zákrok.

Patrně nejblíže výplaty bylo wiganské snažení ve chvíli, kdy McCarthy postrčil míč do vápna pro Maloneyho a ten neskóroval jen díky pohotovému vystartování Jaaskelainena. Jinak opravdu úřadovali hlavně Hammers. Nejprve šťastně - když Diamé s Nolanem minuli Jarvisův dovnitř kroucený centr z levé strany a nechali jej proskákat až do sítě - a později deset minut před koncem i z pěkně vypracované šance. Nolan se prosadil z otočky a bez přípravy po Carrollově výzvě.

Jestli se ptáte, co se dělo mezi oběma těmito zásahy, které dělila necelá hodina, příliš toho nebylo. Oba celky mohly při troše štěstí kopat penalty, jinak se na place odvíjely spíše poloviční šance. Taková definice sedí na ty z dílny Vaz Tého, Collinse, Diamého i Beausejoura na druhé straně. McArthur už vypadal lépe - jednou pálil přímo do Jaaskelainena, podruhé ho už významně protáhl. Právě v tu chvíli byli Latics s přehledem nejblíže skórování.

Góly: 64. Billy Jones - 8. Yoan Gouffran

Slibný začátek dal Newcastlu naději na vymanění se z prekérní situace, která zavání sestupem, přesto však získali Magpies jen bod a rozhodně nemohou být klidní. Po remíze 1:1, o kterou se brankami zapříčinili Gouffran a Jones, jsou sice nad Wiganem o šest bodů, Latics však mají utkání k dobru.

Rozhodně se však nedá říci, že by to se svěřenci Alana Pardewa vypadalo nějak extra zle, jelikož k favoritům na sešup o soutěž níže při pohledu na tabulku nepatří. Na severu Anglie však mohlo být o poznání veseleji, už po osmi minutách převzal Cissé nahrávku do vápna od Cabayeho, centrel našel hlavu Yoana Gouffrana, jenž nachytal Fostera v nedbalkách a prakticky do prázdné brány otevřel skóre - 0:1.

Mozek týmu Yohan Cabaye byl pro Straky klíčovou postavou, i další dvě akce šly přes jeho kopačku. Jednou jeho rána z dálky zamířila těsně nad, poté ji dokázal Foster lapit. Anglický brankář se vyznamenal i při šanci po ose Gouffran - Steven Taylor, když včasným výběhem nedovolil stoperovi Newcastlu kvalitně zakončit.

Po změně stran se nicméně obraz hry změnil a WBA mohli dát utkání nový rozměr - Romelu Lukaku však po Bruntově centru hlavičkoval jen do břevna. Zhruba po hodině hry už to ale Baggies gólově vyšlo. Fortune potáhl míč k vápnu k Morrisonovi, jenž jej posunul do ohně na Lukakua. Robustní forvard odclonil Taylora, přihrál do gólovky Billymu Jonesovi a anglický obránce levou nohou do protipohybu Ellita vyrovnal na konečných 1:1.

Zbytek zápasu již moc vzruchu nenabídl, ani jedna strana se nedostávala do příležitostí, a tak skončilo klání zřejmě zaslouženou remízou. Jedinou vlaštovkou byla hlavička Morrisona, kterou Eliott vyrazil nad.

Góly: 45. Stéphane Sessegnon

Di Caniova škola dělání zázraků pokračuje ve vyučování. Po památné výhře v Tyne-Wear Derby přichází další mimořádně cenný skalp, a opět s čistým kontem jako bonusem, tentokrát to odnáší Everton. Překvapivě marný Everton, chtělo by se jedním dechem dodat.

Když Paolo Di Canio zavítal na Stadium of Light, odmítl titul "manažera" ve prospěch role "hlavního kouče", jakou známe například z hokeje. A nešlo o nějaký symbolický tah - jeho vliv na herní projev mužstva je totiž okamžitě znát, což nemůže být ničím jiným než výsledkem důsledné Italovy práce na tréninkových hřištích. Black Cats pod Di Caniem rázem presují výše, lépe se pohybují, dávají balon rychleji od nohy. A jakmile něco neudělají správně - jako když ve 32. minutě ojediněle nechali proběhnout a vystřelit Mirallase -, v cukuletu jim je energicky vysvětleno, že takhle tedy ne.

Pod Di Caniem zároveň oživl takový Sebastian Larsson, kdysi obávaný exekutor standardních situací, kterého bystrý fanoušek na podzim nepoznával. Dnes jenom během úvodní části švédský záložník jednou svým projektil lízal brankovou konstrukci, podruhé těsně minul a napotřetí i donutil Howarda k poměrně složitému zákroku.

Tyhle situace - spolu se solidní příležitostí Grahama - se posléze staly dobrým základem pro otevření skóre. O to se postaral Stephane Sessegnon v podobném stylu, jako když skóroval v derby s Newcastlem; dostal mraky volného prostoru, a tak nakopl motorku, aby ještě z nějakých 25 metrů překonal Howarda.

David Moyes o přestávce, která přišla hned záhy, zareagoval stažením středopolaře Gibsona na úkor hroťáka Jelaviće; přesto to byl nadále Sunderland, kdo byl spíše hoden obdivu publika. Roseova rána si zaflirtovala s levou tyčkou Howardovy klece a trojlístek McClean-Larsson-N’Diaye pro změnu zaujal pohlednou spoluprací. Everton byl nejblíže korekci skóre, jakmile se Rose ve vlastní šestnáctce střetl s Jelavićem a málem přinutil Dowda k odpískání pozdní penalty.

Góly: 42. Peter Crouch, 77. Jonathan Walters (pen.)

Do včerejška platilo: Rok 2013 - 5 bodů. Bilance Stoke City skutečně "brala dech". Jenže dnešek ukázal, že největším zoufalcem Premier League je přeci jen o nějakou tu metrážní jednotku londýnský Queen’s Park Rangers. Mise Harryho Redknappa se tak dá po domácí prohře 0:2 na 99 procent považovat za neúspěšnou.

Už v pondělí můžou QPR i Reading s definitivou zaměřit svoje cíle na příští sezonu v Championship. Podaří-li se Aston Ville zvítězit na Old Trafford, bude jejich osud zpečetěn. Jestli ne, budeme si zkrátka muset na stoprocentní konec počkat ještě týden. Stoke City naproti tomu o něco uvolnil velký tlak, který na Britannia Stadium panoval po bídné sérii tohoto roku.

Byl to přitom Queen’s Park, kdo hrozil jako první. Adel Taarabt dvakrát pálil vedle, přičemž jednou doslova zazdil dva lépe postavené hráče. Potters se v úvodu trápili, gól jim málem věnoval Green, jenž Waltersovu střelu podivně vyrazil k velké úlevě domácích mimo branku. Lépe už si počínal proti ráně Crouche, která mířila do šibenice.

Potters udeřili krátce před přestávkou, když po rychlém útoku obešel Jerome Sambu, našel ve vápně Petera Crouche, jenž neměl se zakončením do poloprázdné brány potíž - 0:1. Sám Samba nicméně mohl stav srovnat, jehož střela jen těsně minula Begovićovu svatyni.

Po změně stran byl blízko branky i nejpotentnější střelec Rangers posledních týdnů Loic Rémy, ale Begović si s jeho ránou poradil. Definitivní rozhodnutí utkání přinesla penaltová situace. Po Huthově hlavičce do tyče stáhl k zemi dobíhajícího Crouche Hill a Chris Foy ukázal na puntík. Z něj se nemýlil Jonathan Walters a uzavřel na konečných 0:2.

Góly: 43. Per Mertesacker

Takhle zoufale zužitkovanou přesilovku aby člověk pohledal. Arsenal hrál bezmála 80 minut proti oslabenému Fulhamu, přesto se od něj nechával valnou část utkání přehrávat, nakonec jej ani nepřestřílel a sám v úplném závěru přišel o svého jediného klasického hrotového útočníka. Jinými slovy Gunners na toto vítězství budou chtít spíš okamžitě zapomenout než cokoliv jiného.

Měl to být okamžik, který ze zápasu udělá jasnou záležitost. Po nějakých 12 minutách si další ošklivý zákrok neodpustil Steve Sidwell, inkasoval druhou červenou kartu v jednom měsíci (hned po návratu z trestu) a z pozice odchovance Arsenalu svému mateřskému týmu na papíře notně pomohl. Ovšem...pomohl?!

První tutovku měl přesto Fulham, když domácí v protiútoku hravě vyřešili situaci 2 na 2 a Berbatova musel vychytat až pozorný Szczesny. Arsenal měl naproti tomu pozoruhodně větší tlak, když ještě byli Cottagers kompletní, zejména v úvodní osmiminutovce. Pak se třásl spíše on než oslabený soupeř. Mohlo za to lajdácké vracení se za balon i moře "špeků", především z dílny nedobře vyspalého Cazorly.

Průlom mohl přijít alespoň s 35. minutou, kdy akci uspokojivě rozjel právě Cazorla a Giroud z nepříliš ideální pozice vytěžil takřka maximum - otřásl vzdálenější tyčí Schwarzerovy branky. K té bližší záhy na druhé straně mířil Richardson, to snad aby dal najevo, že se Gunners nikterak neprobouzejí.

A vskutku neprobouzeli. Mezi 35. a 40. minutou měli míč na kopačkách jen 33 % času. Nicméně jedna cesta ke spáse tu stejně byla - standardní situace. Při té ze 43. minutě zaspal u tyčky Ruiz, nechal se přeskočit Koscielnym a Mertesacker doklepával mičudu do sítě z nejvyloženější pozice pod sluncem.

Druhé dějství už bylo z pohledu hostí klidnější; z pohledu nezaujatého diváka ale o to nudnější. Gunners soupeři prakticky nepůjčili balon, pohybovali se kolem 80 procent ve statistice držení míče, do šancí se však dvakrát nehrnuli. Walcotta jednou zradila technika při přebírání balonu a Cazorla zase jindy odmítl střílet ze zajímavé pozice.

Místo vystavení stvrzenky se proto Arsenal docela typicky třásl. Richardsonův přímý kop dorážel do sítě Manolev, to však z odmávaného ofsajdu. A mizerné odpoledne pro Kanonýry "ideálně" dovršila hloupá červená karta pro Girouda z počátku nastavení.

Góly: 50. Ryan Bennett, 51. Elliott Bennett - 72. Garath McCleary

V Norwichi zase mohou rozdávat úsměvy. Povinnost z největších, skalp Readingu, se nakonec opravdu povedlo naplnit a vzhledem k poměrně příznivým výsledkům kolem nyní Kanárci živí pohodlný sedmibodový náskok na sestupovou zónu (až na ESPN zkonstatovali, že tohle už bude k záchraně stačit). Naopak Royals mohou definitivně sestoupit již za týden.

Reading přitom na Carrow Road začal celkem dobře, blízko gólu se brzy ocitl McCleary a stejný hráč potom také centroval do Bassonga, aby dal vzniknout prekérnímu odrazu. Jenže tenhle nadšený duch hostům příliš dlouho nevydržel, neboť defenzivní tápání zkrátka Royals bude provázet celou nováčkovskou sezonou. A dnes se projevilo zvláště drtivě - daň si vybralo dvakrát během pouhých 90 vteřin a bylo hotovo.

Nejprve po 50 minutách vsítil svou premiérovou branku ve žlutozeleném trikotu stoper Ryan Bennett, jenž stál ve správný čas na správném místě, aby dorazil Holtův pokus. A vzápětí jeho jmenovec Elliott Bennett využil neúspěšného McCarthyho pokusu zachytit centrovaný balon. To byla vůbec ironická situace, jelikož právě sotva uzdravený brankář Readingu minule heroicky vychytal Liverpool - zatímco dnes se podepsal pod další porážku svého týmu, osmou z posledních devíti kol.

Ani Canaries každopádně poslední dobou nejsou žádnými svatoušky, což se dnes rovněž projevilo. Jakmile McCleary gólem završil své překrásné sólo, dal Kanárkům vzpomenout na týden starou nervózní koncovku s Arsenalem. Ta se ale tentokrát neopakovala; Reading si už žádnou tutovku nevypracoval.