Premier League - souhrn 14. kola

Góly: 1. Robin van Persie

Manchester United byl doposud zvyklý zápasy spíše otáčet než dovádět do vítězného konce z vedoucích pozic. Dnešek byl však výjimkou, a to rovnou ultimátní. Van Persie otevřel skóre v rekordně krátkém čase (pro letošní sezonu) a Red Devils už pak neměli moc problémů s udržením náskoku.

Jednatřicet sekund - takové je tedy po dnešku minimum času spotřebovaného na úvodní gól jakéhokoliv ligového zápasu. Van Persiemu sice k menšímu rekordu pomohla hutná Collinsova teč, zároveň ale Nizozemec po převzetí Carrickova pasu prokázal také technickou zdatnost, když si přehodil Reida.

Manchesteru United ovšem tenhle nečekaný blesk pomohl jen pramálo; naopak později do přestávky hrozil spíše soupeř. Konkrétně šlo o Nolana, jenž po přímém kopu Taylora rozvlnil pouze boční síť Lindegaardovy klece; ale také Carrolla, jenž vysoko přestřelil. Na druhé straně už Jaaskelainena prozkoušel pouze Hernandéz.

Do druhého poločasu WHU odstartovalo relativně pozitivně, zatímco ManUtd to zkoušelo výhradně z dálky. Cleverley svým jedním pokusem měl pro svůj tým vybojovat alespoň roh, Rooney byl i jen tomuto výdělku na hony vzdálen. Nejblíže pojistky tak nakonec domácí byli patrně až v 60. minutě během nepřehledného závaru v pokutovém území hostí. Smalling, Chicharito ani Evans tehdy nedokázali vtlačit nevyzpytatelnou mičudu do sítě.

Minimálně směrem dozadu se nicméně United v příštích minutách nemuseli ničeho bát (ve skutečnosti WHU vystřelilo na bránu jen dvakrát za celých 90 minut), a tak se Rooney s klidem mohl dále zastřelovat. Během klíčové druhé půle se mu povedla jen jedna kroucená, technická rána, kterou vyrazil Jaaskelainen; hned svůj další projektil populární "Wazza" totálně zpackal.

West Ham už odpověděl akorát Coleovou střelou z otočky víceméně přímo do Lindegaarda, dorážka byla Maïgovi znemožněna zdviženým praporkem. Pak se United vrátili k naprosté hegemonii, alespoň v dimenzi držení míče...

Góly: 69. Mario Balotelli, 72. James Milner

Manchesteru City to ve Wiganu nikdy nešlo. Teprve v září 2010 v rámci Premier League poprvé vyloupili DW Stadium a vzpomínáte na letošní leden? Další výhra, ovšem ukrutně vydřená. Dnes to nevypadalo na nic jiného - po otřesné první půli se nicméně Manciniho parta probrala a šňůru neporazitelnosti raději natáhla výhrou 2:0.

Citizens bývají celkem přesvědčiví na Etihad Stadium, ovšem jak opustí hranice vlastního města, minimálně jim to nestřílí. Na posledních šesti výjezdech se trefili přesně sedmkrát, což rozhodně není žádné terno. A dnes to nevypadalo, že by se něco mělo měnit, neboť Balotellimu se celých prvních 45 minut dostávalo vskutku nedostatečné podpory. Hosté rozhazovali balony, jako by jich snad po kapsách měli ažaž, dokonce i Silva mimořádně kazil. A rovněž v koncovce se houfně postrádala přesnost - mimo pálili Agüero i Maicon.

Latics mezitím vypadali jistě v kramflecích, co se defenzivní činnosti týče, teprve únik Yayi Tourého těsně před přestávkou je možná nahlodal. Právě po něm musel Al Habsi prvně řádně zasahovat. A zřejmě i minimální vytížení ománského golmana ve výsledku vedlo k nepřesvědčivému zákroku, který v 69. minutě předcházel gólu Balotelliho. Ale nepředbíhejme - do té doby ještě Hart vytahoval nad břevno Koného hlavičku a třásl se při Gomézově či další Koného ráně z přímého kopu.

Rozhodující zásahy City tedy těsně následovaly pasáž, kdy Wigan dokonce vypadal být blíže otevření skóre. Jenže Barry zkrátka v osudný okamžik poslal na Al Habsiho učiněný horký brambor a tuhle malou katastrofu poměrně záhy následoval ještě "plnohodnotný" zásah Milnera. Anglický záložník na Ománce vyslal absolutně nechytatelnou pumelici.

Góly: 9. Michu, 11. Wayne Routledge, 38. Wayne Routledge - 45. Romelu Lukaku

Někdy to skončit muselo, samozřejmě, ale takový způsob si Clarkeovo WBA asi jen sotva představovalo. Baggies sice padají jen na čtvrtou příčku, nicméně na výlet do Walesu přesto budou chtít co nejrychleji zapomenout. O čtyřzápasovou vítěznou šňůru přišli de facto kompletně během úvodních 38 minut.

Ani Swansea samozřejmě před utkáním nešlo nějak podceňovat či sáhodlouze kritizovat. Tým Michaela Laudrupa utrpěl jen jednu porážku v osmi kolech, navíc mu to doma proti WBA tradičně jde a loni s tímto celkem Labutě jedině vyhrávaly. To však rozhodně ne pod taktovkou mužů, kteří z kádru Swansea vyčnívali nejvíce tentokrát. Michu s Routledgem dávali góly, Pablo Hernandéz vše s obdivuhodným klidem, pohotovostí a precizností režíroval.

Vše načala kombinace Pabla s Michuem - po té úplně první se ještě otřáslo úpatí jedné z tyček, po té druhé už větší část publika vypukla v nadšený jásot. Dyerův centr sklepl právě Hernandéz a nejlepší střelec Swans se nemohl mýlit. Ještě do 11. minuty to přitom bylo 2:0. Tentokrát Pablo takříkajíc "udělal" dva zadáky WBA, aby umožnil skórovat Routledgeovi.

Steve Clarke se rozhodl pošetřit síly rozjetého Longa, což jeho mužstvo poněkud konsternovalo. Odemwingie navíc očividně nebyl v pohodě, když Tremmela zkoušel tak akorát z frustrace, zbytečně. Rovněž přímý Longův záskok jménem Lukaku se zdál být nepříjemně odtržený. Přesto to byl právě on, kdo po další akci Hernandéze a gólu Routledge z Daviesova centru ještě do přestávky korigoval. Vytáhlý Belgičan se prosadil po Bruntově rohu, navázat se však Throstles vůbec nepovedlo.

Třebaže hosté po pauze působili přeci jen živěji a zkoncentrovaněji, Swansea jakékoliv drama rázně odmítalo. Byl to ostatně Michu, kdo se v druhém poločase nejvíce přiblížil gólové radosti. Poprvé hlavičkoval mimo, podruhé vyprášil Myhillovy rukavice.

Góly: 32. Rickie Lambert - 45. Robert Snodgrass

Zhruba tři stěžejní body lze vypíchnout po skončení zápasu Southamptonu s Norwichem. Zaprvé se na ligové trávníky vrátil donedávna stíhaný rozhodčí Clattenburg. Zadruhé vyrovnání zavinila ošklivá hrubka domácího brankáře Gazzanigy. A konečně zatřetí remíza 1:1 jenom utužila kanárčí vzorec doma-výhra, venku-remíza - ten tak platí už sedm kol.

Ve skutečnosti, ačkoliv hrubka Gazzanigy ve finále utkání ovlivnila přeci jen více, nemohl si ani aktér mého prvního bodu stěžovat na nějaký nedostatek zájmu o svou osobu. Vždyť jen po zásahu Rickieho Lamberta ve 32. minutě se na něj sesypali hostující hráči s tím, že skórující ikona Sotonu před vlastním úderem hrála rukou. Ještě dříve ke všemu na Clattenburga stěžovali i Saints, to když měl pro změnu Bassong faulovat na penaltu Lallanu. Ten sám také spálil velkou šanci chvíli předtím, než Lambert otevřel skóre.

Achillovou patou letošního Sotonu je docela dobře defenzíva a zejména její schopnost propouštět góly v těch nejméně vhodných chvílích; alias podepisovat se pod laciné ztráty vedení. Jednu takovou si Saints neodpustili ani tentokrát. Gazzaniga nepochopitelně nedokázal zadržet Snodgrassův přímý kop a v konečném zúčtování tak Southampton z vedoucích pozic rozházel již 15 bodů.

A to proto, že druhé dějství toho už oku diváka příliš nenabídlo. Gazzaniga brzy částečně odčinil své zaváhání skvostným zákrokem proti Holtovi, aby záhy v koncovce nepochodil ani jeden z dua Lallana-Puncheon. Poslední významnější ránu měl na svědomí Rickie Lambert, jenž nezkrotil svůj pokus z uctivé vzdálenosti.

Góly: 81. Jonathan Walters, 85. Cameron Jerome - 47. Papiss Cissé

Dokonalý zápas pro Stoke City. Na Britannia Stadium panovala velice dobrá atmosféra, která nenechala domácí hráče vydechnout a ti tak v závěru zápas otočili ve svůj prospěch. Na vedoucí branku Cissého zareagoval hlavičkou Walters a pět minut před koncem rozhodl Jerome. Newcastle prohrál počtvrté v řadě, Potters naopak díky třetí výhře ze čtyř zápasů poskočili na deváté místo. Magpies jsou čtrnáctí.

První poločas příliš krásy nepobral, ba ani zajímavých událostí. Provázely ho nepřesné přihrávky a nedorozumění v ofenzivě. Pulsující stadion Britannia se dočkal vzrušení z hrací plochy až v poločase číslo dvě a domácí fanoušci museli plesat radostí.

Druhé dějství přitom pro Potters začalo přímo katastrofálně. Už necelé dvě minuty po startu přišel po skvělé Tiotého o míč Whelan, Afričan předal balon Dembovi Ba a začal tím první gólovou akci. Senegalec vypálil a Begović balon jen vyrazil k Papissovi Cissé, který z menšího úhlu o tyčku otřel svůj přesný pokus - 0:1.

Stoke se zmohl na zvrat až v závěrečné desetiminutovce a nejvíce za to vděčí ofenzivní dvojici Jonathan Walters, Cameron Jerome. Vyrovnávací akci založil Walters akrobatickou přihrávkou na Jeroma. Střídající útočník si pohrál s Gutierrezem, odcentroval právě na hlavu Walterse a bylo to 1:1.

Druhá a rozhodující branka pak rovněž nese na svých bedrech jméno irského fotbalisty. Walters dlouhatánským míčem oslovil Jonese, ten si v hlavičkovém souboji poradil se stoperem Williamsonem, balon doputoval až k Jeromemu, jenž rozhodl o finálním výsledku 2:1 svěřence Tonyho Pulise.

Stoke tak natáhli domácí sérii neporazitelnosti na dlouhých čtrnáct zápasů. Naopak Newcastle vyrovnal řadu porážek ze sestupového roku 2008. Krom toho ještě tuto sezonu nedokázal zvítězit na půdě soupeře.

Góly: 7. Aaron Lennon, 16. Gareth Bale - 72. Gareth Bale (vl.)

Byl to tak trochu koncert Garetha Balea. Levonohý křídelník byl u všeho podstatného - nejprve nahrál na úvodní gól Aarona Lennona, už v šestnácté minutě pak sám přidal druhou trefu a Tottenham byl na koni. Po přestávce ale Liverpool přidal a dočkal se také zdramatizování závěru zápasu, to když si dal Bale vlastní gól. Kohouti však i tak nakonec důležité tři body uhájili...

Hosté přijeli s poměrně ofenzivní taktikou a v několika prvních minutách měli více ze hry, vytěžit však dokázali maximálně Enriqueho ránu, kterou zblokovala domácí obrana snad ještě dříve, než jí vůbec mohl gólman Lloris zaregistrovat. V páté minutě už poprvé zahrozili i Spurs, Baleův tvrdý pokus ze standardní situace nadělal Reinovi pořádné problémy, před dobíhajícím Defoem ovšem dokázal míč uklidit do bezpečí Johnson.

Velšský záložník byl v hlavní roli také o pár chvil později, v tomto případě ale branku minul. Sedmá minuta už však přinesla radost domácího celku, to Bale snadno po levé straně přesprintoval kolem dvojice protihráčů, naservíroval před bránu lahůdkový míč a Lennonovi pak už na zadní tyči stačilo jen uklidit merunu do odkryté svatyně. Reds reagovali šancí Suáreze, jenž se pěkně uvolnil na hraně šestnáctky a okamžitě pálil, na Llorise ovšem nevyzrál.

Ve čtrnácté minutě měl vyrovnání na kopačce Henderson, když Lloris vyběhl ve snaze odvrátit míč před dobíhajícím Enriquem až mimo své vápno, balón však poslal právě jen k hostujícímu záložníkovi, Henderson ale prázdnou klec trefit nedokázal. A hned dvě minuty nato přišel trest. Gareth Bale si postavil míč k rozehrání volného přímého kopu z necelých třiceti metrů, poslal míč k zadní tyči, zatímco Reina udělal osudný krok za zeď, a Tottenham vedl 2:0.

Poté, co si rychle vypracovali dvoubrankové vedení, se domácí uklidnili a plně přenechali taktovku Liverpoolu. Tomu se však nedařilo - Enrique v gólové pozici promáchl, Suárezovu střelu vykopl Walker a když už se snažili soupeři pomoci domácí, směřoval balón po Dawsonově odkopu od Gallasa nad vlastní branku. I domácí měli možnosti přidat třetí trefu, pokusy Dembelého a Vertonghena ovšem mířily vysoko nad.

Druhá půle tolik vzruchu nenabídla, Reds sice pokračovali ve své snaze a drželi míč více na svých kopačkách, do vyložených příležitostí se ale nedostávali. Tottenham hrozil jen z brejkových situací, a to ještě velmi sporadicky, například když Dempsey zakončoval nepřesně. Pak o sobě dal znovu vědět Bale, jenže i on těsně minul prostor omezený třemi tyčemi. Ve dvaasedmdesáté minutě přišel dlouho očekávaný moment, totiž snižující gól Liverpoolu. A byla to opravdu komická trefa - Gerrard hlavičkoval na zadní tyč, odkud měl v naprostém poklidu balón odvrátit Lennon, jenže napálil jen obličej svého spoluhráče Balea a od něj se meruna dostala za záda bezmocného Llorise.

Liverpool se pak nadechoval k mohutnému finiši, výsledkem však byla jen zahozená šance v podání Suáreze, který mířil příliš vysoko, a nepřesná rána Enriqueho. Tottenham tak zdolal Liverpool 2:1 a i přes nedobré výkony se posunul už na páté místo ligové tabulky, zatímco Liverpool je až dvanáctý.

Góly: -

Rafael Benítez nastolil v Chelsea nový trend. Po remíze 0:0 s Manchesterem City uhráli Londýňané bezgólovou plichtu i doma s Fulhamem. Tento výsledek je však narozdíl od utkání s obhájcem velikým zklamáním. Poprvé pod Abramovičem navíc Chelsea nedokázala třikrát v řadě vstřelit branku.

Stamford Bridge byl hladový po gólech, jenže první půlhodina nenabídla prakticky nic, co by běžného fanouška zvedlo ze sedadla. Až na jejím konci se po Ivanovićově výpadu vpřed dostal k centru Azpilicueta, jenž našel v šestnáctce Torrese a španělský forvard z otočky pálil do Schwarzera. A to bylo z prvního poločasu vesměs všechno podstatné...

V tom druhém se událo už o poznání více zajímavého a ke smutku fanoušků Blues bylo šancí na obou stranách podobného množství. Deset minut po změně stran měl dost možná největší gólovou příležitost zápasu John Arne Riise, který obdržel báječný dlouhý balon za obranu a postupoval sám na Čecha. V nejdůležitějším okamžiku ho však míč neposlechl, norský bek při pokusu o zakončení netrefil kulatý nesmysl ideálně a český gólman lehkým dotekem nedovolil pošpinit své čisté konto.

Muž s helmou na hlavě se parádně vyznamenal proti Riisemu i podruhé. To už běžela 74. minuta, když střídající Kerim Frei přiklepl levonohému hráči míč krásně na hranici vápna, někdejší hráč Liverpoolu se do něj parádně opřel a jen výborný reflexivní Čechův zákrok u bližší tyče zamezil brance.

Krátce nato zahrozila konečně i Chelsea. Hazard pěkným centrem do vápna oslovil na ofsajdové lajně pohybujícího se Torrese, ten si míč výborně zpracoval, ale následně akrobatickou střelou narazil na včasně blokujícího Hughese.

V utkání se vůbec poprvé od začátku sezony Premier League objevil Marko Marin, který deset minut před koncem vystřídal Hazarda. Byl tak svědkem vůbec poslední zajímavé události duelu. Po rohovém kopu se balon dostal k Cesaru Azpilicuetovi, jemuž se vyplatila pozice na "odraženém míči", bohužel pro domácí však zamířil těsně vedle.

Góly: 27. Marouane Fellaini - 1. Theo Walcott

Arsenal neporušil svou několikazápasovou neporazitelnost s Evertonem, se svým výkonem však opět nemůže být spokojen. Šnůru natáhl na 11 zápasů jen upachtěnou remízou; a chválit se na jeho straně bude především defenzivní činnost. Toffees si připisují již několikátou plichtu za poslední dobu a po dnešku opouští pohárové příčky.

Poněkud rozporuplný start do utkání prožil Arsenal. Jen po pár sekundách sice vhodně kooperující duo Ramsey-Walcott potvrdilo pravidlo, podle něhož Gunners na Goodison Parku otevírají skóre (teď už počtvrté v řadě); ovšem ihned v minutě následující se nepříjemně zranil stoper Koscielny.

Ona rozporuplnost pak byla potvrzena také o chvíli později, když zrovna po první pasáži plné pohodové kombinační hry hostů znenadání udeřil Fellaini. Nejlepší střelec Evertonu si počíhal na šťastný odraz balonu a levačkou zpoza vápna citlivě obstřelil pozdě reagujícího Szczesného.

Od té doby se Kanonýři prosazovali už jen hodně stěží, Toffees dobře vykrývali prostory, ideálně se pohybovali a dostali se na koně. Jelavić ke všemu brzy mohl skóre obrátit, kdyby po krásné prohazovačce Mertesackera ve stoprocentní šanci nemířil pánu bohu do oken.

A dopředu toho už Gunners příliš nepředvedli ani celkově. Po pauze to už bylo zejména o domácí snaze, která však byla podobně mizerná jako ta hostující. Na jedné straně stál Giroud, který nezužitkoval jemný oblouček Walcotta a pak nepřesně vyzýval Gervinha; na straně druhé stálo více mužů, pokaždé však tak jako tak neúspěšných. Proti Distinovu projektilu se bravurně vytáhl Szczesny, Pienaar si měl lépe poradit se střeleckou pozicí po práci Bainese a před Naismithem povedeně skluzoval Gibbs.

Góly: 80. Christian Benteke

Nedělní večer v Anglii nabídl jeden jediný prvoligový gól. Zatímco však nezasvěcení diváci mohou smutnit, fanoušek Aston Villy si stěžovat rozhodně nebude. Villans po velenáročném losu ihned zvládli naplno bodovat a splnili si tak povinnost, na kterou musejí o víkendu navázat skalpem dalšího nedaleko posazeného celku.

Úvodní část plná jakoby nespoutaného pohybu byla k vidění na Villa Parku. Bohužel stejně nespoutaného jako často nesmyslného, lépe řečeno zbytečného. V tomto ohledu "exceloval" především Andreas Weimann, který prožíval svůj den blbec.

Talentovaný Rakušan nejprve zneuctil krásný brejk 2 na 1 a pak po parádní Bentekeho přihrávce vložil do koncovky až příliš síly - ačkoliv tehdy stačilo prostě jen trefit bránu. V dobré příležitosti přitom nepochodil ani sám Belgičan. V 17. minutě Holmanova přihrávka od rohového praporku senzačně nebyla přerušena ani jedním ze dvou obránců Readingu, ovšem volný Benteke ze stoje gumového Federiciho neprostřelil.

Reading měl naproti tomu alespoň dva závary. Po jednom zblízka špičkou Guzan reflexivně vyrážel Robertsův pokus, aby pak na zemi přihlížel marnému Le Fondreho pokusu o jakési "mininůžky"; při druhém se hosté neprávem dožadovali penalty. Blíže gólu nicméně po celou dobu rozhodně byli domácí, ačkoliv druhou půlku úvodního dějství strávili v solidní izolaci. Manažer Lambert tedy při odchodu do kabin nadšením rozhodně nezářil.

Do druhého poločasu se vstoupilo poněkud vlažně. Holman jen pohladil boční síť Federiciho svatyně, Weimann z podobné pozice - z rohu vápna - rovněž slabší levačkou nedal své střele potřebnou razanci.

Le Fondre po bezmála hodině hry trestuhodně přehlavičkoval branku po rohu; což šlo ihned na druhé straně říct také o Clarkovi, jen s tím rozdílem, že on pro změnu nezměřil správně horizontální parametry svého hlavičkovaného projektilu. Avšak zatímco Villans byli stále tím vepředu aktivnějším mančaftem a ještě si přichystali nějaké ty menší příležitosti, včetně jedné gólové, Royals měli onou Le Fondreho hlavičkou de facto padla.

Jakmile tedy Morrison v 80. minutě nezvládl vyhlavičkovat poněkud unavenou Bentekeho hlavičku po dalším bezchybném rohu (leč tentokrát Westwoodově), prakticky už nebylo moc co řešit. Huntův pokus letěl na Guzana z uctivé vzdálenosti a dál už nic na scénu nepřikvačilo.

Góly: -

Premiéra Harrymu Redknappovi v Queen’s Park Rangers vyšla tak napůl. Dokázal zvednout úroveň hry zoufale posledního celku tabulky, uhrál na půdě soupeře cenný bod, ale přeci jen tomu ty další dva chyběly. Čisté konto nicméně zajistilo Londýňanům remízu 0:0, Sunderland se vrátil do zajetých kolejí a opět nevsítil ani branku.

Tento duel, stejně jako celý úterní program anglické Premier League, fanoušky musel zklamat. Dvě utkání nabídla jen jediný gól a v duelu Sunderlandu s Queen’s Park Rangers nebyl k vidění dokonce ani jeden.

Zápas na Stadium of Lights měl povětšinu času vyrovnaný průběh, zvláště pak první půle nebyla ani pro jeden tým to pravé ořechové. S výjimkou dvou pološancí se rozostřilo až v závěru poločasu. V okolí patnácté minuty nejprve na hranici vápna střílel Cissé, na druhé straně pak z přímého kopu pálil Cuellar. Jak Mignolet, tak César si však s těmito projektily poradili a vyrazili na roh.

Na konci úvodního dějství si připsal brilantní zákrok Julio César, který se vytasil proti Fletcherovi a skóre tak díky němu zůstalo o přestávce bezbrankové. Ještě chvíli předtím mohl skórovat Mackie, který šel sám na Mignoleta, ale včasný výběh golmana mu šanci překazil. Neuspěl ani Taarabt, ani jeden z jeho pokusů přes poctivě blokující obranu neprošel.

Ve druhém poločase se už po deseti minutách dostal pod tlak střídající brankář QPR Green, který výborně vyrazil Gardnerův nebezpečný centr. Robert Green měl plné ruce práce i za 7 minut, kdy po rohovém kopu výborně hlavičkoval Fletcher, jenže bývalý brankář West Hamu skvělým reflexivním zákrokem zamezil brance a zachránil remízu 0:0.