Anglická Premier League - souhrn 14. kola

Góly: 23. Danny Welbeck, 70. Danny Welbeck - 6. Tim Cahill, 83. Mikel Arteta

Fotbalisté Evertonu se letos nacházejí ve spodní polovině tabulky a v žádném případě zatím nemohou být spokojeni. Nyní měli chvíli velmi blízko ke třem bodům, avšak v závěru to vypadalo, že si ze Sunderlandu nakonec neodvezou ani bod. Ovšem nakonec brankou Artety sedm minut před koncem ten jeden alespoň získali. V tabulce se nacházejí na čtrnácté pozici se ziskem šestnácti bodů, Sunderland jich má dvacet a patří mu hezká sedmá příčka.

Oba výběry nastoupily do úvodního dějství ve velkém tempu, nicméně domácí celek hned po šesti minutách zchladila pořádně studená sprcha. Na levé straně hezky kombinovali Leighton Baines se Stevenem Pienaarem. Ten nacentroval krásně na hlavu Tima Cahilla a zkušený kanonýr, který vsítil z dvaapadesáti ligových tref hned devětadvacet hlavou, nemohl minout - 0:1, Gólman Craig Gordon byl naprosto bezmocný.

Jenže domácí se oklepali velmi rychle a poté dobrou čtvrthodinu bombardovali vápno Evertonu, až se nakonec dočkali zasloužené vyrovnávací trefy. Po centru z pravé strany od Boudewijna Zendena zakončil nekompromisním přízemním pokusem k tyči Daniel Welbeck, gólman Tom Howard nemohl dělat nic. Po odehrané půl hodině zachybovalo domácí duo Henderson - Gordon, hlavičkující Cahill však o malý kousek minul horní roh branky.

Následně mohl otočit stav utkání Darrent Bent, avšak po pasu Phila Bardsleyho hlavičkoval příliš vysoko. V závěru půle mohl hostům vrátit vedení Cahill, jenže v obrovské příležitosti neměl štěstí. Po jeho střele Gordon nedokázal odvrátit mimo tři tyče, ovšem na brankové čáře ho zastoupil obránce Michael Turner. Po změně stran útočila obě mužstva, dvacet minut před koncem se ale radovaly Černé kočky díky druhé trefě Welbecka.

Gólový moment ale možná nebyl zcela regulérní. Po centru Kierana Richardsona se totiž Welbeck asi nacházel v ofsajdu. Jenže pomezní sudí praporek nezvedl a Welbeck tak mohl hlavičkou do horního rohu pokořit Howarda. Hosté ale okamžitě ožili a nechtěli odjet s prázdnou a vyrovnat se jim nakonec podařilo. Artetovu ránu lehce tečoval obránce Bardsley a Gordon už nemohl na změnu směru zareagovat - 2:2.

Góly: 70. Zoltán Gera - 9. Carlos Tévez, 32. Pablo Zabaleta, 35. Yaya Touré, 56. Carlos Tévez

Jestliže nedávno Kolo Touré vyzýval některé spoluhráče, aby konečně začali ukazovat, proč jsou klubem tak dobře placení, tahle připomínka se podle všeho tak úplně neobešla bez odezvy. Proti Fulhamu se totiž Citizens vybičovali k dost možná nejlepšímu a nejkoukatelnějšímu výkonu sezony a nakonec ho hladce přejeli 4:1.

City nebývale velká chuť útočit charakterizovala už od samého počátku, což se také adekvátně brzy promítlo na ukazateli skóre. Hned v šesté minutě totiž Barry poslal míč Tevézovi, ten ustál atak Salcida a při zemi otevřel skóre. Fulham byl mezitím v útoku dosti nejistý, přestože třeba zvládal být většinu času na míči. Především centry dnes v žádném případě nenacházeli své adresáty, takže kupříkladu po jedné nepovedené standardce mohl do sólového úniku Kolarov a jen skvělý Schwarzer zachránil Fulham od další pohromy. Ta se nicméně dostavila nedlouho poté, kdy Duff nedobře odvrátil centr Silvy a pak ještě pro jistotu nešťastně patou sáhl do Zabaletovy pumelice, která si to nakonec neomylně namířila mezi tři tyče.

Ještě do poločasu pak sebevědomí hosté svého soupeře dorazili. Mohlo za to rychlé přenesení hry z levé strany na pravou, promptní přihrávka Tevéze pro Tourého a jeho prudká střela přesně k tyči. Takhle už po přestávce nebylo moc co řešit, i přesto se ale Fulham okamžitě vrhl do ofenzívy, což od něj bylo jen a jen sympatické gesto. Tím spíš, když se Cottagers nehodlali vzdát ani po čtvrtém zářezu, kdy Zabaletův pokus po zásahu Tevéze smolně přeplachtil bezmocného Schwarzera. Zvýšená útočná snaha se Londýňanům vyplatila přesně v 70. minutě. I tentokrát u toho byla teč, tentokrát zase soupeřova - Gerův míč do sítě prošel za vydatné pomoci Kola Tourého.

Góly: 45. Morten Gamst Pedersen, 66. Morten Gamst Pedersen

Blackburn v kalendářním roce 2010 prohrál s Aston Villou čtyřikrát, jenže dnes rozhodl Pedersen o třetí výhře Rovers za poslední čtyři kola. Právě po čtyřech zápasech musí hořkost porážky ochutnat Houllier.

Svižný začátek nabídl první větší příležitost ve druhé minutě pro domácí, ale na krátko rozehraný přímý kop čtyři metry za vápnem poslal hodně mimo Samba. Hned v další minutě unikl po levé straně Downing, ale Robinsona neprostřelil.

V tempu se nadále pokračovalo a Villa mohla ještě dvakrát do čtvrthodinky otevřít skóre. Bannan překvapil obránce, když nepřihrál do strany na Downinga a náhlého prostoru využil ke střele zpoza šestnáctky metr vedle bližší tyče.

Další zajímavá akce začala kuriózním střetem rozhodčího s Givetem na polovině hřiště. Následný pas zkrotil Ashley Young a po vstupu do vápna si poradil se Salgadem, s trochou štěstí tak jeho pokus k bližší tyči vyrazil Robinson.

Přesto, že hráči nijak neslevili, brankáři se do ohrožení dostávali spíše sporadicky. Příliš unáhlené přihrávky totiž ve finální fázi málokdy našly správného adresáta a centry do vápna hostů odzbrojovala píšťalka sudího po faulech na Friedela. Blackburn tak alespoň trochu rozvířil vody, když ve 34. minutě našel z přímého kopu od pravé lajny Pedersen Robertse, který hlavičkoval nad.

Přesto se nakonec fanoušci Rovers radovali. Na konci jediné avizované minuty navíc fauloval Warnock Dioufa a ke standardce se postavil znovu Pedersen, který zatočil míč na tolik šikovně, že ho vybíhající Friedel nedokázal vytěsnit. Byla to vůbec první střela mezi tři tyče z kopačky domácích.

Druhá půle začala smolně pro Ashleyho Younga, když během prvních třech minut dvakrát zahrozil. Nejprve jeho střelu z vápna brankář vyrazil, brzy poté poslal svou hlavičku do břevna zkamenělého Robinsona.

Postupem času se v obraně hostů tvořila výraznější okna. Do velké příležitosti se tak v 63. minutě dostal Diouf, jenže technický pokus se mu příliš nepovedl a Friedel si připsal snadný zákrok.

Nemuselo ho to ale dlouho mrzet. Za čtyři minuty se totiž nepodařilo Villans odvrátit rohový kop a střelu Ryana Nelsena tečoval před Lukem Youngem Pedersen. Friedel už neměl šanci zareagovat.

Definitivně rozhodnout mohl Diouf, ke kterému doputoval centr Salgada až na zadní tyč, kde osamocen v malém vápně přestřelil. Vstup zpět do hry nepovolil hostům Robinson, který vychytal dělovku z dvaadvaceti metrů od Downinga.

Po necelé minutě na hřišti si naběhl do šestnáctky Delfouneso, ale pas tečoval vedle branky. Svůj technický pokus zpoza vápna neusměrnil mezi tři tyče ani Bannan. Jelikož nepřišel žádný závěrečný zámek, Robinson si připsal třetí čisté konto v sezóně.

Góly: 18. Glen Johnson, 27. Dirk Kuijt (pen.), 38. Maxi Rodríguez

Ani po čtyřech letech se Kladiváři na Anfield Road neprosadili, navíc ve čtvrtém vzájemném duelu za sebou dostali od Reds tři góly. Zatímco tak Liverpool nasbíral devět bodů za poslední tři domácí představení, West Ham zůstane po čtvrté porážce v řadě poslední.

Liverpool začal aktivněji a Green si zachytal už ve třetí minutě, kdy se do vápna prokličkoval N‘Gog a přízemním pokusem ke vzdálenější tyči donutil brankáře vyrazit míč do bezpečí. Za devadesát sekund si srovnal balón k prudké střele z dvaceti metrů Maxi Rodrdiguez, bližší tyč minul.

Na závěr úvodní desetiminutovky vypracoval N’Gog příležitost pro Torrese, který pálil ze zákrytu dvou obránců zpoza vápna těsně mimo. Gólu se tak domácí dočkali až v osmnácté minutě. Meirelesovu ránu vyrazil Green na roh, po jehož rozehrání vznikl ve vápně menší chaos, ve kterém se nejlépe zorientoval Johnson a mezi nohama Gabbidona procedil svou dělovku, na níž brankář nemohl zareagovat včas.

A nešťastník první domácí trefy se znovu objevil v dění po necelých deseti minutách, kdy se mu na ruku odrazil míč při průniku Torrese do vápna. Penaltu pak proměnil doprostřed branky Kuyt, Green přitom skákal doleva.

West Ham se stále nemohl probrat a Reds toho využili k další přesné trefě. Maxi Rodriguez uvolnil do vápna Torrese, který zblízka brankáře nepropálil. Míč se ale odrazil do levé lajny ke Koncheskymu, který pohotově centroval a po hlavičce Maxi Rodrigueze se Green natahoval marně.

Druhá půle mnoho změn nepřinesla. Jones nebyl daleko od dalšího gólu, když hlavičkoval metr vedle. Torres zase mohl donutit Gabbidona k psychickému zhroucení, když zasáhl jeho ruku ve vápně, které si tentokrát sudí nevšiml.

V hluchém místě zápasu se stávaly nebezpečným ohrožením centry. Piquionne netrefil míč dle svých představ a Reina po nejistém zákroku poslal míč na horní síť. Na druhé straně jen těsně minul vzdálenější tyč Maxi Rodriguez.

Osmnáct minut před koncem řádné hrací doby se tleskalo Greenovi. Nejprve pálil z dvaceti metrů Torres a hostující brankář vyrazil na břevno. Akce tak pokračovala a zpoza vápna střílel Poulsen, jehož střelu k levé tyči vytěsnil Green levou rukou.

V 83. minutě se snažil skomírající obraz hry oživit Aurélio, ale z jednadvaceti metrů přestřelil. To už nic nemohlo změnit na přesvědčivé výhře Liverpoolu proti slabě hrajícím hráčům West Hamu.

Góly: 55. Matthew Etherington (pen.), 85. Jonathan Walters (pen.), 90. Jonathan Walters

Stoke sice v prvním kole podlehlo Wolves, s dalšími třemi rivaly ze střední Anglie si ale poradilo. Tentokrát to odnesli nováčci z West Bromwiche, kterým se tak čekání na plný bodový zisk prodloužilo na pět utkání. Potters naopak zvítězili potřetí za sebou.

Už v první minutě dostal slibnou příležitost Odemwingie, ale jeho pokus srazil Shawcross. Lepším domácím navíc mohlo teoreticky pomoci nucené střídání Pennanta, který si poranil podkolenní šlachu.

Nepříliš záživný poločas oživil v 19. minutě Odemwingie přízemním pokusem zpoza vápna, který Begović kryl a čtyři minuty poté Mulumbu, jemuž ke střele z dálky přihrál Jara, míč ale přeletěl břevno.

Podstatným faktorem nezměněného skóre byly nevyužité centry Barnese, který byl nejviditelnější kolem půlhodiny hry. Do kabin se tak odcházelo po nudném dějství bez branek.

I po změně stran byli aktivnější domácí, jenže promluvili hráči Stoke. Carson se rozhodl, že proti Jonesovi vyběhne až na hranici vápna, kde ucítil hostující útočník kontakt a padl k zemi. Rozhodčí nařídil pokutový kop, ke kterému se postavil Etherington, a přestože si vybral stejnou stranu jako brankář, proměnil.

Baggies nadále jevili větší známky života, ale Tchoyi nejprve nepropálil obrannou řadu a za pár minut ztroskotal se svou hlavičkou na dobrém zákroku Begoviće. Po následném rohu se k míči daleko před vápnem dostal Čech, mířil nad břevno.

Místo zaslouženého vyrovnání tak přišla další přísná penalta na druhé straně. Tuncay poslal balón do vápna pro Whiteheada, který upadl po tvrdém nárazu Coxe. Exekuce se ujal šest minut hrající Walters a namířil do stejných míst, kam jeho úspěšný předchůdce. To Carson tentokrát musel pro míč od pravé tyče.

V naprostém závěru pak dokonal dílo zkázy znovu hráč s devatenáctkou na zádech. Delapův aut dostal do šestnáctky Jonese, který přes tři obránce dokázal dostat zpětnou přihrávku na Walterse. Toho z pár kroků Carson s pomocí obránce vychytal, ale na následnou dělovou dorážku pod břevno už neměl.

Góly: 45. Patrice Evra, 77. Javier Hernández

Manchester jako jediný z trojlístku nejlepších týmů v tabulce získal v sobotu body a za první Chelsea ho tak řadí pouze skóre. Wigan přitom v úvodní půli hrozil častěji, nešťastný závěr a dvě vyloučení po hodině hry ho odsoudily k přesunu do sestupových vod.

Latics začali neohroženě, což se jim mohlo vyplatit už po pěti minutách, když Vidić nedokázal odvrátit centr od N’Zogbiy na Rodallegu, aby následně bez přípravy pálil nad břevno Gomez. Na druhé straně hrozil Nani, jehož centr z přímého kopu nikdo netečoval a brankář měl plné ruce práce, aby míč mířící k levé tyči vyškrábl.

Přes Vidiće se následně dostal k palbě i Rodallega, ten ale mířil jen do míst, kde stál připravený Van der Sar. O poznání větší problémy tak měl opět Al-Habsi, který musel vytáhnout další výborný zákrok proti střele Naniho zpoza šestnáctky ke vzdálenější tyči.

Úvod tak falešně sliboval mnohé, téměř půlhodiny se totiž na Old Trafford zívalo. Zajímavými momenty se tak stávaly pouze tvrdé střety, které sudí bez milosti trestal žlutými kartami. Přitom Manchester držel evidentně míč na kopačkách déle, ale Al-Habsi na důležité zákroky mohl pouze vzpomínat.

Diváky tak naopak ochromil N’Zogbia, který ve 37. minutě prošel do vápna přes čtyři hráče soupeře a střelou z desíti metrů nechal vyniknout Van der Sara. Roh sice domácí odvrátili, přesto se míč do šestnáctky vrátil a Rodallega hezky zastřihal, mířil však vedle.

O to hůře se tak odcházelo hostům do šaten, když vteřinu před koncem 45. minuty nacentroval na zadní tyč Park Ji-Sung a přesně našel volného Evru, který do protipohybu brankáře poslal gólovou hlavičku.

Po změně stran se nebezpečných akcí diváci dlouho nedočkávali, tu valnou většinu z nich přesto potěšil v 58. minutě Alcaraz. Ten už v první půli nevybíravě fauloval Obertana a viděl žlutou kartu. Nepoučil se a skluzem poslal k zemi Fletchera, který si prozíravě předkopl míč.

Obdobným způsobem se slavilo za necelé tři minuty. Rodallega šel pro míč tvrdě, ve skluzu oběma nohama napřed, a po sestřelení Rafaela mohl ve sprše překvapit Alcaraze. První využití přesilové hry měl na hlavě Rooney, který si naskočil pro centr Rafaela přes Gohouriho a balón zpod břevna musel vyrážet Al-Habsi.

Pojistku tak přidal jiný střídající hráč. Hernández si totiž našel volné místo uprostřed vápna, položil se do centru nízko nad zemí od Rafaela a brankář reagoval pozdě. Stejná dvojka si zopakovala souhru dvě a půl minuty před koncem řádné hrací doby. Útočník domácích dobíhal na zadní tyč, ale míč poslal z metru překvapivě vedle odkryté branky.

Asistenci si mohl připsat i Obertan, jenže jeho přízemní centr Rafael netrefil a volný Rooney usměrnil pouze do míst, kde stál Al-Habsi. Obrovské šance pokračovaly a fanoušci Rudých ďáblů mohli být jen rádi za rozhodnutý výsledek. Míč se po akci z rohového kopu vrátil do vápna k Evrovi, který široko daleko neviděl obránce, ale z pár kroků vzdálenější tyč těsně minul. Odražený míč usměrnil vedle i Obertan ve třetí minutě nastavení, ten pálil z voleje.

Góly: 18. Kevin Davies (pen.), 39. Chung-yong Lee, 50. Johan Elmander, 72. Johan Elmander, 90. Kevin Davies (pen.) - 52. Andrew Carroll

Dvě letošní senzace nakonec svedly poněkud nerovný boj. Newcastle Boltonu stíhal snad jen za rozhodnutého stavu, kdy už prakticky nebylo řešit, jinak se blýskalo pomalu tak akorát před Krulovou svatyní. Holandský brankář nakonec musel ze sítě vytahovat až pět míčů, hned dvakrát po proměněné penaltě.

Bolton do zápasu neodstartoval vůbec dobře. Už ve druhé minutě nechal Robinson proběhnout do šance Nolana, ten však naštěstí pro domácí přestřelil. O něco později to byl zase Ameobi, kdo zblízka jen napálil Jaaskelainena, a finský brankář pak ještě musel rychle na zem, aby nenechal zakončit Jonáse. Přesto to byli právě Trotters, kdo se v tomto duelu ujal vedení. Někdejší hráč Boltonu Kevin Nolan si ve vápně při přehazování Leeho nepatrně pomohl rukou, jenže Webba neošálil a daroval svému jmenovci Daviesovi možnost otevřít skóre. Zkušený forvard touhle nabídkou nepohrdl a bohorovně zacílil po zemi k levé tyči.

Newcastle pak byl trošku jako opařený. Maximem, co si Straky vypracovaly, bylo několik centrů, ke kterým se však nikdo v modrém nedostal. Jakkoliv mohly být sebenadějnější. To Bolton vypadal v koncovce cílevědoměji, odhodlaněji. Ještě do poločasu si tak připravil hned tři gólovky. Po Taylorově ráně do břevna se míč s velkým štěstím odrazil k Leeovi, jenž si už sám před Krulem věděl rady a i slabší levačkou ze stoje zakroutil míč k pravé tyči. Do třetice pak ještě Taylorův střílený centr těsně před nizozemským brankářem tečoval Holden a Krul mohl děkovat bohu, že mu balon neprošel pod tělem.

Inu, Krul tedy vydržel třetí brance vzdorovat alespoň do přestávky, jen těsně po ní ho už ale po překrásném prostrčení od Daviese obešel Elmander a do prázdné upravoval na 3:0 - teprve svým třetím gólem v dresu Boltonu před domácím publikem. Exhibici však hned záhy odmítl Carroll, který s Ameobim sehrál něco podobného jako soupeři na druhé straně, i když ne tak pohledně, a pak pro změnu zamířil chladnokrevně mezi nohy Jaaskelainena. To byl zároveň na delší dobu konec stračí aktivity směrem dopředu, dále si spíš Trotters dělali, pomalu co chtěli, se zadáky Magpies. Bohužel pro ně ovšem kupříkladu Elmander namísto přihrávky nevhodně volil střelu a podobně si záhy počínal i Lee.

Wanderers tudíž ke kýžené čtvrté brance, alias pojistce vedení, musel pomoci až soupeř Coloccini za spolupráce s Howardem Webbem. Prvně jmenovaný se totiž sice nechal školácky obrat o míč, který rozhodně měl být jeho, na druhou stranu si však Elmander patrně v onom souboji počínal nedovoleně, a tak poté jeho gól teoreticky vůbec nemusel platit. To si nejspíš uvědomoval i sám argentinský zadák a švédskému forvardovi to dal pořádně vědět jen chvilku po rozehrávce. U pravé postranní čáry "předjíždějícího" Elmandera loktem ukázkově sestřelil k zemi, takže nemohl očekávat nic jiného než příchod červené karty. Jestli tedy potom Newcastle nedorazila ta čtvrtá gólová akce, Colocciniho červená karta už oním posledním hřebíčkem do rakve být musela.

A to i přesto, že hned v 80. minutě utěšenou ranou orazítkoval břevno Jaaskelainenovy brány Carroll - na vyrovnání už Straky tak jako tak neměly. Skutečně jim nepomohl ani relativní tlak v samotném závěru, Lovenkrands totiž ve slušné šanci po rohu přestřelil. Na druhé straně zase marně pokoušel štěstí Klasnič.

Definitivní pečeť na výhru Boltonu dal ještě v nastavení Kevin Davies, ten proměnil druhou penaltu v zápase a zaznamenal svůj šestý gól letošní sezony.

Góly: 3. Luke Varney, 44. Marlon Harewood - 86. Kevin Doyle

Mick McCarthy zase může naříkat na zoufalou produktivitu svých svěřenců. Ti si zápas s Blackpoolem prohráli prakticky jenom během úvodního poločasu, ten druhý totiž dokonale opanovali, ovšem dvoubrankové sousto i přes dostatek šancí dotáhnout nezvládli.

I tentokrát Wolves budou moci vymlouvat na smůlu v koncovce nebo něco takového. Přestože první půle byla na ukazatel skóre promítnuta prakticky v adekvátním světle. Utkání nepochybně výrazně ovlivnila první gólová situace, která se dostavila už ve třetí minutě. Tehdy si Varney na hrudi zpracoval vysoký míč a z levého křídla vypustil takový projektil, že muselo kdekomu v publiku načas přestat tlouci srdce. Dech beroucí bomba. Ta jako by omráčila i Vlky, kteří se na svou první šanci museli nadechovat nějakých 25 minut, až potom Berra hlavičkoval alespoň přímo do náruče Kingsona. To Tangerines působily daleko potentněji, což také potvrdily chvilku před přestávkou prostřednictvím Harewooda. Ten zužitkoval sklepnutí Varneyho a doslova protlačil míč za brankovou čáru.

Druhý poločas už ovšem patřil výhradně hostujícím hráčům. Ti se přinejmenším snažili vyzrát na soupeře svou nápaditostí, ta však nakonec vedla jen k jediné brance. A na tu se navíc Vlci tuze načekali. Po hodině hry tedy například Doyle minul po sklepnutí od Ebankse-Blakea, druhý jmenovaný pak pro změnu šikovně sáhl do Jarvisovy střely, aby se Kingson mohl vytasit s famózním zákrokem. Tlak Wolverhamptonu se pak stupňoval s přibývajícími minutami - v 82. minutě se Kingson bravurně vrhl po další Ebanksově ráně a stejnému hráči poté Evatt heroickým zákrokem nedovolil doklepnout míč do prázdné brány. Hosté se tedy dočkali až s příchodem 86. minuty, kdy si pro Elokobiho přetažený centr doskočil Doyle a konečně protrhl střeleckou smůlu Wolverhamptonu. Pozdě však.

Góly: 17. Lee Bowyer

Mizérie obhájce titulu pokračuje. Chelsea se nemůže dostat z velkého útlumu a dnes znovu prohrála. Birmingham jí dokázal porazit snad jeho jedinou střelou utkání, kdy se trefil Lee Bowyer. Lví podíl na úspěchu Brums má však jiný muž, gólman Ben Foster, jenž vychytal všechny šance Chelsea.

Chelsea vyrukovala s hodně poslepovanou sestavou. Na stoperu se sice objevil Alex, jenž kvůli početné marodce odložil operaci, ale vedle něj stál Ivanovič a na pravém kraji obrany Ferreira. V záloze pak zaskakoval Malouda, v útoku byl Kalou. Přesto Chelsea nemyslela na nic jiného než tři body.

Hned v první minutě sklepl dlouhý balón hrudí Drogba a Kalou měl šanci ke střele, ale rychlý gól v St Andrew's nepadl. V páté minutě měl velkou šanci na otevření skóre Drogba, když šel sám na Fostera, jenže domácí gólman vyběhl a zastavil ho.

V 17. minutě pak z ničeho nic vzaly plány Chelsea za své a zejména Drogba mohl litovat neproměněné šance. Dlouhý pas Larssona totiž hlavičkou sklepl Jerome na Bowyera, kterého vůbec nehlídal Alex a birminghamský záložník sám před Čechem poslal Brums do vedení. Byl to pro něj vůbec první gól v roce 2010. Chelsea odpověděla další Drogbovou velkou šancí, jenže Foster byl opět skvělý. Hlaviku soupeřova kanonýra zlikvidoval skvělým reflexem. Za pět minut se do šance prodal po kombinaci s Kalouem Ashley Cole, ale Foster byl u bližší tyče opět připraven.

Foster byl pro Birmingham velkou oporou, bez něj už by asi domácí dávno nevedli. Ve 37. minutě si poradil s mírně tečovaným trestňákem Drogby a vzápětí ho zachránila branková konstrukce. Byl to opět Drogba, jenže tomu dnes nebylo přáno. Hlavou sice Fostera překonal, ale tyč byla proti.

Ve druhém poločase už to prakticky bylo jen na jednu bránu. I když ne, že by to v první půli bylo jiné, jenže to se Brums podařilo se štěstím vstřelil gól. V 62. minutě se do pokutového území dostával Ramires, až ho musel na poslední chvíli skvělým zákrokem zastavil Johnson. Vzápětí měl skvělou příležitost na srovnání Kalou, ale přestřelil. Čtvrthodiny před závěrečným hvizdem se opět vyznamenal Foster. Tentokrát zariskoval, když vyběhl na kraj šestnáctky proti Kalouovi, který se mu snažil vyhnout, ale nakonec vybojoval jen rohový kop. Tři minuty na to zakončoval hlavou Ivanovič, ale hádejte, jak to dopadlo. Výborný Foster připraven.

Blízko gólu byla Chelsea opět v 82. minutě. Malouda si udělal prostor a poslal přesný pas na Alexe, jenomže míč se od jeho plešaté hlavy odrazil nad bránu. V závěrečných minutách vyvinula Chelsea na svého soupeře veliký tlak, jenže to k ničemu nebylo a Brums si připsali velice cenné tři body. Naopak Chelsea pokračuje v mizerných výkonech.

Góly: 9. Samir Nasri, 27. Marouane Chamakh - 50. Gareth Bale, 67. Rafael van der Vaart (pen.), 86. Younès Kaboul

Po šedesáté deváté to už konečně klaplo! Tottenham přesně tolik zápasů a 17 let čekal na opojný pocit vítězství na půdě některého z týmů Big Four - dnes tohle prokletí prolomil, a ještě jakým způsobem! Po poločase byl možná na odpis, on však i dvoubrankové manko stáhl a vyžádal si respekt celého širého Albionu.

Můj dům - můj hrad. Arsenal na vlastní hřišti Tottenhamu nepodlehl od roku 1993 a dnes se na tom podle úvodních minut nemělo nic měnit. Kanonýři během první dvacetiminutovky pustili soupeře k balonu jen sporadicky, například obávaného Van der Vaarta i Balea dokonale vymazali z hrací plochy a navíc již v deváté minutě zvládli otevřít gólový účet zápasu. Cesc Fabregas našel delikátním pasem za obranou Nasriho, ten se s míčem na kopačce dostal přes nedůrazného Gomese a prakticky z brankové čáry dokázal uklidit míč tam, kam z jeho pohledu patří. Nutno podotknout, že ať už Gomes, nebo dobíhající Ekotto mohli gólu s přehledem zabránit, na druhou stranu takovou milimetrovou spolupráci nelze neocenit. Tím spíš, že od Tottenhamu se nám něčeho podobného opravdu nedostávalo, ten hrozil maximálně ze vzduchu, a to ještě nahodile. Proto jsme byli zatím v očekávání atraktivní podívané odsouzeni jen a jen ke sledování Arsenalu.

Ten nicméně nezklamával. Po secvičené kombinaci a dokonalém vyšachování hostující obrany se v ideální palebné pozici ocitl Fabregas, střela mu však vůbec nesedla. To Chamakh ve 26. minutě musel zakončovat v dosti krkolomném rozpoložení a naopak to ustál nejlépe, jak mohl. Aršavinův přízemní centr patrně holení ztečoval do sítě, přestože byl Gallasem bráněn dosti natěsno. Ve zbytku prvního poločasu pak Spurs alespoň částečně ucpali tu dálnici, kterou se začátkem utkání vystavěli uprostřed pole, směrem dopředu však ještě příliš nezabrali. Jenom pár závarů ve vápně, několik málo solidních centrů a jedna dalekonosná pumelice Modriče stojí za zmínku.

Jestliže zápasu mohl nový náboj jenom prospět, dostavil se ještě poměrně brzy. Už v 50. minutě totiž trestuhodně propadl dlouhý míč k Van der Vaartovi, ten ho nikým neatakován jenom posunul k Baleovi, který už vnějším nártem poslal míč tak akorát k pravé tyči - 2:1. Spurs hnedka ožili, zatímco Gunners nadále působili velmi ospale. Z jejich ofenzivního projevu se pomalu, ale jistě vytrácel pohyb, všechno měl rival najednou o dost jednodušší.

Paradoxně však právě tehdy, kdy si zase vše začalo sedat, a Arsenal se jal určovat tempo hry, přišla druhá rána do týlu ještě nedávno suverénních domácích. Fabregas totiž při Vaartově přímém kopu ve zdi nepochopitelně zvedl ruku k nebi, míč ji trefil a z následné penalty sám holandský záložník srovnal.

Po této změně stavu o vítězný gól intenzivněji usiloval Arsenal, který zase přebral taktovku utkání do svých rukou. Navíc se i zvládl dostat do slušných šancí, jejichž nevyužití bylo skutečně donebevolající. Nejprve Fabregasovu kroucenou střelu jen taktak vyrazil Gomes, posléze Koscielny nepochopitelně přehlavičkoval bránu po skvělém centru Van Persieho. A Gunners také brzy litovali. Nejprve Fabianski zase jednou nedokázal pořádně vyboxovat Baleův vysoký pas a měl jediné štěstí, že se Van der Vaartovi nechtělo zakončovat kolenem a při následném zpracování už k němu přistoupil Sagna.

Podruhé už se ale o nic opřít nemohl. Van der Vaart nasměroval do vápna ideální centr a Kaboul už neměl žádný problém prosadit se přes Van Persieho ke klíčové hlavičce zápasu - 2:3; nevídaný obrat dokonán! V samotném závěru ještě akorát nepovedeně pálil Rosický, pak už následovalo jenom obligátní gesto zmaru.