semifinále
14.04.2012 13:30 CET
2 : 1
(0:1)

Reportáž

Liverpool zabojuje i o další pohárovou trofej. Moyes opět zklamán

Moyesův hořký pohárový příběh dostává novou, tu vůbec nejméně přitažlivou kapitolu. Před branami finále FA Cupu byl Skotův Everton zastaven městským rivalem, a to brankou pár minut před vypršením normální hrací doby. Toffees tedy nenapodobili poslední pohárový úspěch nad Reds z roku 2009, aby naopak navázali na letošní ligový výkaz...

David Moyes vyslal na trávník očekávanou jedenáctku, představovanou již v preview. Zásadní vliv na její dlouhodobou určitost měly hlavně absence Pienaara, který na základě smlouvy o hostování nesmí hrát v pohárech, a mladíka Rodwella, jenž marodí prakticky celou sezonu. Na druhé straně se do sestavy vrátil Daniel Agger, s čímž se dalo počítat, ne však na stopera - nýbrž na levého beka. Poměrně nečekaně si tak sednul Enrique, zatímco se Škrtelem se spároval veterán Carragher. Před obrannou čtveřicí se rovněž poskládala relativně očekávaná skvadra; možná jen Hendersonova přítomnost na pravém kraji zálohy mohla někoho překvapit.

Ve finále právě tato rozhodnutí inovativnějšího Dalglishe měla z velké části na svědomí obraz prvního poločasu. Totiž zálohu se povedlo poskládat velmi dobře: Reds si měnili místa, pronikali po obou stranách i středem, jejich spolupráce zkrátka budila dobrý dojem. Leč jejich nadlouho jediná šance vzešla ze standardky, po níž slabě ze skvělé pozice pálil Škrtel, byli to právě oni, kdo vypadali být blíže úvodní trefě. Naproti tomu Toffees působili ohromně nervózně a nedospěle, kazili banální pasy při přechodu do útoku - čímž naopak usnadňovali Liverpoolu ten jeho.

Proto bylo hned dvojnásobnou senzací evertonské uzmutí vedení ve 24. minutě. Jednak proto, že vůbec Jones kapituloval, jednak proto - jak. Carragher s Aggerem, zrovna dva noví muži v sestavě, kteří se přičinili o zpřeházení zadní linie, si totiž na hraně šestnáctky (!) nepochopitelně dávali přednost při rutinním odkopnutí balonu a dopadlo to tím nejhorším způsobem. Carragher nakonec nastřelil Cahilla, od něj se míč odrazil do tutovky pro Jelaviće a ten, jak je jeho dobrým zvykem v posledních dnech, nezaváhal.

Posléze se Reds bez rozpaků chopili taktovky, během následujících pěti minut si vynutili procento držení míče na 75%, přesto už do pauzy Howarda nijak neprozkoušeli. Druhé dějství bylo v tomhle směru chvály hodnější, i když asi pořád nedostačující. Nicméně poté, co Downingův dokonalý centr nepochopitelně odhlavičkoval mimo Carroll a pak se neujal ani další nadějný pas stejného křídelníka, přišel dárek také z druhé strany a bylo vyrovnáno. Distin se ukopl při snaze uklidnit hru malou domů, vyslal do úniku Suáreze a ten svůj nájezd proměnil mazácky: vnějším nártem podél Howarda.

To už se Everton vskutku soustředil hlavně na bránění, i když se dopředu příliš nehnal prakticky celý zápas. V 77. minutě se nicméně i tak mohlo měnit skóre ve prospěch červených, když po sérii nesmyslně odevzdaných balonů střílel z hranice pokutového území Carroll. Jeho přízemní pokus levačkou zahučel jen kousek vedle tyče. Na druhé straně ojedinělou šanci neproměnil Jelavić, to však střílel z obtížné pozice - a do boční sítě.

Nakonec tedy utkání vzalo za svůj patrně zasloužený výsledek. Andy Carroll, který se během utkání dvakrát ocitl neskutečně blízko gólu a minimálně jednou ho i měl slavit, se ve finále přece jen stal hrdinou červené části města Beatles. Ideálně totiž nastavil snad temeno hlavy centru Gerrarda, a to ještě poté, co se zároveň prosadil ve složitém souboji s Fellainim. Tak se stalo v 88. minutě, na což Toffees jednoduše nemohli najít odpověď - naopak ještě Maxi spálil velkou příležitost po dobré akci Suáreze.

Autor: Tomáš Daníček

Komentáře (563)

Komentáře k zápasu naleznete zde.

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele