Premier League - souhrn 29. kola

Góly: 56. Samuel Eto'o, 60. Eden Hazard (pen.), 88. Demba Ba, 89. Demba Ba

75. zápas bez porážky pro Josého Mourinha v lize na Stamford Bridge. Chelsea díky zlepšené hře ve druhém poločase porazila Tottenham 4:0 a v čele tabulky je díky dohrávkám nejbližších rivalů už se sedmibodovým náskokem. Londýnské derby rozhodl Samuel Eto’o, který přitom původně vůbec neměl být v základní sestavě.

Musel ovšem nahradit Torrese, který se zranil při rozcvičce. A hned na začátku byl Eto’o u momentu, který nejspíš měl celému utkání dát zcela odlišný náboj. Kamerunec si na hranici ofsajdu počíhal na kolmici od Hazarda, načež jej před šestnáckou sestřelil vybíhající Hugo Lloris. Od červené karty nicméně gólmana Spurs zachránil nepřesný čárový rozhodčí, jenž odmával postavení mimo hru.

Hlavní domácí aktéři předchozího incidentu si roli vyměnili záhy, když Eto’o vybídl Hazarda do vápna k velké šanci. Nejlepší střelec Chelsea se však při vyhýbání se Llorisovi dostal z ideálního postavení a při zakončení nedokázal míč nacpat do odkryté branky.

Tottenham se v aktivitě nedržel zpátky, k velkým šancím se ale dlouho nedostával. Nejzajímavější situace připravili v počátku snahy oba střední záložníci - Bentaleb nejprve svým "střelo-centrem" minul jak zadní tyč, tak dobíhajícího Walkera, po dvaceti minutách hry pak Sandro napálil odražený míč na branku a Čech reflexivně vyrazil na roh.

Aktivní Eto’o měl půlhodiny po startu další velkou příležitost jak napomoct k otevření skóre. Bentaleb mu namazal do brejku, který ale Samuel nevyřešil ideálně a místo přihrávky Schürrlemu se sám dostal z dobrého úhlu. Následně poslal ránu do boční sítě.

O přestávce Chelsea změnila rozestavení z 4-3-3 na 4-2-3-1, když Lamparda nahradil Oscar. A nová sestava mohla přinést ovoce záhy - jenže Schürrle po rychlém brejku a nedokonalém zákroku Dawsona trefil míč prachbídně.

Kýžený gól vstřelil vedoucí tým Premier League až díky minele Jana Vertoghena. Belgický bek podklouzl při snaze obehrát Schürrleho a v pádu předložil míč před branku Eto’ovi, který se štěstím pod nohou Dawsona a mezi nohama Llorise otevřel skóre.

Definitivně zápas rozhodla situace z 59. minuty, kdy střelec první branky upadl ve vápně po lehkém kontaktu s Kaboulem, za což sudí odměnil Chelsea nejen pokutovým kopem, ale i přesilovkou - stoper Spurs byl totiž poslán pod sprchy. Penaltu pak s úžasným přehledem proměnil Eden Hazard.

Ještě hůře pro Severolondýňany mohlo být čtvrt hodiny před koncem základní hrací doby, kdy po skvělém pasu Williana uháněl na bránu Hazard, ten pak dával před branku do jasné gólovky Eto’ovi, ale před ním odpálil na poslední chvíli míč Sandro. Pár minut nato měl šanci po další akci Williana Oscar, ale vysoko přestřelil.

Přesto se ale Chelsea dočkala dokonce zdvojnásobení snadného vítězství. Tottenham jí totiž další dva góly daroval. Na patnáct minut se na hřiště podíval i Demba Ba a smutný Lloris díky němu tahal míč z brány ještě dvakrát.

Dvě minuty před koncem spadl ve vápně Sandro, když se snažil odehrát Oscarův centr a Senegalec propálil gólmana zblízka. V poslední minutě zaperlil Walker, jehož hlavička domů se stala právě Dembovou kořistí a do prázdné branky pečetil vysoké vítězství 4:0.

Góly: 45. Steven Caulker, 67. Steven Caulker, 71. Sascha Riether (vl.) - 59. Lewis Holtby

Veledůležitý záchranářský souboj docela jednoznačně ovládl domácí Cardiff a výrazně tak pomohl k přikování Fulhamu na samém dně tabulky, odkud po srovnání počtu odehraných zápasů klidně může po 29 kolech na záchranu ztrácet až sedm bodů! Také Bluebirds ovšem nemají vyhráno, pod dohledem Oleho Gunnara Solskjaera dál zůstávají v sestupovém pásmu...

Dnešní modlitbě v ochozech přítomného majitele Cardiffu Vincenta Tana se dostalo kladné odpovědi, ačkoliv on sám byl při dostavení se na trávník k oslavám po závěrečném hvizdu fanoušky nekompromisně vypískán. Ne už tak Ole Gunnar Solskjaer, jenž pro "must win" utkání vsadil na systém 4-5-1, které nápadně odkazovalo na časy nedávno vyhozeného Malkyho Mackaye.

Takto rozestavení Bluebirds vzápětí aplikovali hluboký presink a agresivní útočný styl, kdy se do ofenzivních výpadů zapojovala celá řada domácích hráčů. Ti však zprvu ve snaze vytvořit si vyloženou příležitost přesto selhávali, až to byl nakonec hostující Dejagah, kdo svou ranou do boční sítě jako první významněji pohrozil změnou skóre.

První šanci Cardiffu si později vypracoval Fraizer Campbell, aby tu o něco větší záhy neproměnil Craig Noone, dnes hrající více uprostřed než na kraji jako obvykle. Zajímavou střelou se posléze uvedl také Kenwyne Jones a lepšící se domácí přeci jen došli zaslouženému vedení na samém sklonku úvodní části, když Caulker bez nejmenšího zaváhání navázal na Nooneův odkloněný centr.

Do druhé půle naskočil poněkud jinačí Fulham, přesto se Cottagers brzy divže neocitli v ještě větší nevýhodě, když z vyložené pozice nepřesně hlavičkoval Jones. Místo toho se tak gólu dočkali sami Londýňané, jakmile se Holtby při rohovém kopu pohyboval ve správný čas na správném místě a doklepával do sítě Heitingovu slabší hlavičku.

Teprve příští vedení Cardiffu už tedy bylo souzeno k přetrvání. Velšané jej nabyli osm minut po Holtbyho zásahu, když Caulker využil tentokrát zcela neposkvrněné Nooneovy donášky, a ve zbytku střetnutí ještě v poklidu usilovali o pojistku. Nejprve si Stekelenburg smlsl na Campbellovi, pak už ale Riether symbolickým vlastencem Cardiffu definitivně zajistil premiérový prvoligový "double" nad jedním soupeřem od roku 1961.

Góly: 37. Jay Rodriguez

Tohle už je vážně pořádný komplex. Po dnešku to činí už neuvěřitelných 465 minut bez vstřeleného gólu Southamptonu a prodloužení této šňůry, která sahá až do roku 2008, zároveň pro Crystal Palace znamená ještě o něco větší starosti se záchranářskými pracemi. Eagles živí na Cardiff už jen dvoubodový náskok...

Abychom si rozuměli, Eagles rozhodně nemusejí propadat panice. Momentálně jsou 10 kol před koncem přesně 10 bodů vzdáleni od hranice, které bylo loni potřeba dosáhnout k jistotě obhajoby prvoligové příslušnosti (což se mimochodem CP v éře Premier League dosud nepovedlo). Nicméně zrovna na domácích vystoupeních dosud Pulisova parta stavěla vždy především, a tak pro ni plnohodnotná ztráta se Sotonem představuje poměrně tučnou čáru přes rozpočet.

Crystal Palace přitom dnes nefungovalo zhola nic. Bez zraněného Chamakha se na hrotu musel Glenn Murray s vysokými nákopy vypořádávat zcela sám, což se mu proti dvojici spolehlivých stoperů Lovren-Fonte vůbec nedařilo. A pokud se někdy Eagles začínali prosazovat, bylo to zrovna v době, kdy Southampton ukořistil onen jediný a v konečném důsledku vítězný gól.

U jeho zrodu stálo špatné vyhodnocení situace Puncheonem, kterého Rodriguez využil k důraznému skluzu tváří v tvář proti vyběhnuvšímu brankáři Speronimu a následné koncovce do odkryté klece. Ještě do přestávky pak dokonce mohlo být rozhodnuto, Lallanův centr ovšem Lambert proměnil akorát ve chvějící se tyč.

Z kádru Crystal Palace se na pravidelnější bázi zvládal prosazovat pouze Bolasie, jenž také na sklonku úvodní části přinutil Boruce k prvnímu těžšímu zákroku nohama. A stejný jedinec otevíral rovněž neoficiální účet druhé půle, když si ve 48. minutě vyžádal faul posledního hráče soupeře Dejana Lovrena a nejen ke svému překvapení vzápětí seznal, že chorvatský stoper po obdržení žluté karty bude moci zůstat na trávníku.

Být Lovren v tu chvíli vyloučen, zřejmě by zbytek utkání vypadal trochu jinak, takto ovšem Soton dohrával ve velkém klidu. Murray byl dále terorizován oběma stopery i pozornými krajními beky a jinou cestou už CP zkrátka hrozit nemohlo.

Góly: 56. Bradley Johnson - 73. Jonathan Walters (pen.)

Norwich si může odfajfkovat další zbytečnou ztrátu. Přes zlepšený výkon v druhé půli se Stoke prohospodařil nabyté vedení, a jakkoliv Canaries natáhli domácí neporazitelnost i neprůstřelnost ze hry (Walters vyrovnával z penalty), takzvaný "Duncan’s Day" příliš pozitivně nedopadl...

Fanoušci Norwiche v rámci dnešní ligové bitvy pořádali sbírku na podporu možná největší klubové legendy Duncana Forbese, nyní připoutaného na lůžko Alzheimerovou nemocí, a tenhle emotivní podtext se také zřejmě podepsal pod nesmírně nervózním startem domácích fotbalistů.

Crouch mohl takhle brzy využít zmatené situace, ale tváří v tvář Ruddymu se unáhlil a navíc lehce ukopl, aby vystřelil akorát slabě po zemi. A přespříliš volného prostoru si záhy mohli užívat také nepřesně pálící Arnautović či podobně jako Crouch nedůrazný Walters.

Canaries doopravdy trvalo, než se rozkoukali, a ve finále jim tahle fáze - během níž se akorát Olsson uvedl ambiciózním pokusem - zabrala bezmála celou úvodní třetinu zápasu. Teprve na jejím sklonku se Begović musel poprvé činit, když Hoolahan krásně využil titěrné uličky ke Snodgrassovi a ten donutil bosenského brankáře k tygřímu skoku.

Teprve touto chvílí se Norwich konečně osmělil a začal pořádně útočit. Nad bránu ještě v první půli hlavičkoval Bassong a předznamenal tak ostrý start Norwiche do dějství následujícího. Hned po restartu si Begović musel zhluboka oddechnout, když jeho chvilková ztráta koncentrace divže nestála Stoke nerozhodný stav. V 52. minutě totiž jinak spolehlivému gólmanovi vyklouzla z rukou Hoolahanova střela rutinního rázu a Begović byl nakonec rád, že se mu nějakým způsobem povedlo balon postrčit do bezpečných míst.

Na co už ovšem sám těžko mohl reagovat, byla po chvíli standardní situace Snodgrasse a hlavička Johnsona. S ním prohrál klíčový souboj Shawcross, samotný projektil už byl pak nechytatelný. Slušný gólový potenciál následně měla také Redmondova jedovatá rána, zatímco Potters se ze hřiště pomalu vytráceli.

To se však nakonec přesto ukázalo být vedlejším. Bassong totiž zhruba 15 minut před koncem ve vlastním vápně nedovoleně odtlačil Crouche a matní Potters tak zčistajasna dostali velkou příležitost k vyrovnání. Prvním střelcem na Carrow Road v tomto kalendářním roce se pak tudíž stal Jonathan Walters, jenž inkriminovaný pokutový kop proměnil na své poměry až nevídaně suverénně.

Sám se přitom čistoskvoucím hrdinou hostujícího celku nestal, neboť se o pár okamžiků později nechal zpříma vyloučit za nebezpečný šlapák na Tetteye. Ani tahle událost ovšem Norwichi zpět do vedení nepomohla.

Góly: 34. Phil Jones, 65. Wayne Rooney, 82. Danny Welbeck

Že by se přece jen začalo blýskat na lepší časy? Manchester United na Hawthorns předvedl výborný výkon ve druhém poločase a zaslouženě zvítězil 3:0. O branky se postarali Jones, Rooney a střídající Welbeck.

Začátek zápasu byl pozvolný a vše od úvodní minuty nasvědčovalo tomu, že to bude další nudné představení od Moyesova výběru. Vždyť první šancí byla až akce Januzaje v devětadvacáté minutě, který centrem našel Rafaela a jen skvělý zákrok Fostera dostal míč alespoň na břevno.

Už za pět minut ale síť napnul Phil Jones, jenž si naběhl na Van Persieho střílený centr a neomylně hlavou zakončil. Pro West Brom mohlo být ještě hůř, jelikož krátce před přestávkou zasáhl groteskně chybující Foster míč rukou mimo vápno a jen nepřesný zrak sudích jej bez červené karty nechal na trávníku. Kdyby totiž na balon rukou nesáhl, Van Persie by měl před sebou prázdnou bránu.

Ve druhém dějství se sice na začátku chopili iniciativy domácí, ale dlouho jim jejich snaha nevydržela. Geru navíc vychytal De Gea, Anichebeho skvělý pas před prázdnou bránu odpravil před dobíhajícím soupeřem Mata a Mulumbova dorážka byla zblokována.

V pětašedesáté minutě pak prakticky rozhodl o vítězství United Wayne Rooney, který hlavou uklidil do sítě báječný centr od Rafaela, přičemž "bránící" Amalfitano by zasloužil pětadvacet. Rozložený tým WBA musel navíc třikrát střídat pro zranění a jeho hra postrádala systém. Potřetí je potrestal Danny Welbeck, který dostal od Rooneyho pas a před Fosterem si počínal jako pravý zabiják.