Premier League - preview 36. kola

Na podzim žák vyučoval mistra. Garry Monk tehdy po pár měsících své první kompletní sezony v roli manažera klubu Premier League převezl protřelého Arsenea Wengera, když jeho Swansea v poslední dvacetiminutovce obrátila nepříznivý vývoj zápasu a porazila Gunners 2:1. Ti tehdy byli na odpis, dnes je situace jinačí...

Wengerovi se povedl husarský kousek a nebýt suverénní Chelsea, uhrála jeho jarní verze Arsenalu 30 bodů z 30 možných. Místo toho vyhrála "jenom" devět zápasů z posledních deseti a dá se momentálně i přes zlepšenou formu ManCity považovat za favorita na titul vicemistra, ke kterému to Gunners nedopracovali již rovnou dekádu.

O co hrát má také velšský klub. Tottenham se Southamptonem jako by v posledních týdnech zuřivě pobízely Swansea k urvání evropských pohárů, také Garry Monk si však uvědomuje případné nástrahy a v týdnu veřejně zavzpomínal na druhou Laudrupovu sezonu, která byla vytížením na mezinárodní scéně notně poznamenána.

Na druhou stranu, záslužný je už jen ten samotný fakt, že Monk v tuhle chvíli o pohárech vůbec může hovořit. Z menší lednové krize se labutě oklepaly a zase docela pravidelně sbírají uspokojivé výsledky - v posledních šesti kolech registrovaly hned čtyři výhry proti jediné prohře. Už teď je jasné, že na tom Swans nebyli lépe od památného začátku 80. let pod vedením legendárního Johna Toshacka.

Co Monkovi poněkud komplikuje situaci, jsou četná zranění. Bývalý obránce například zřejmě bude muset postavit až třetí volbu do útoku, Marvina Emnese, neboť Oliveira čerstvě upadl na marodku a Gomis se z ní asi zvládne vrátit zatím pouze na lavičku. Obrannou řadu potom vyztuží navrátilci z hostování, Dwight Tiendalli a Jazz Richards.

Aaron Ramsey přišel v minulé pondělní dohrávce k úrazu, který relativně vážně ohrožuje jeho účast na zítřejším klání. Příliš brzy pak téměř určitě bude na Dannyho Welbecka, jehož koleno by se konečně mělo umoudřit alespoň s ohledem na příští víkend.

Když se řekne Manchester City - Queens Park Rangers, nejde si nevybavit onu památnou koncovku ročníku 2011/12. Bleděmodří tehdy s outsiderem dlouho prohrávali, nakonec ale díky Džekovi s Agüerem v nastavení skóre otočili a všechno bylo v pořádku. Tentokrát podobné vyznění duelu snad ani není technicky možné...

I navzdory prohře se před třemi lety QPR zachránilo, zatímco ManCity se pochopitelně hotovilo oslavit mistrovský titul. Jenže v tuhle chvíli už oba týmy mohou spíše jen ztratit. Citizens druhou příčku, z níž vinou tragické venkovní formy nakonec ani omylem nedokázali atakovat suverénní Chelsea. A poslední Queens Park Rangers potom holou prvoligovou identitu, kterou mají šanci zachránit leda skrze tři výhry a příhodné výsledky ostatních konkurentů.

Manchester City musí druhou příčku hájit ze všech sil před dotírajícím Arsenalem, potažmo i městským rivalem z Old Trafford, jeho forma už ale v tuto chvíli opět nebudí až takové pozdvižení jako dřív. Pellegriniho svěřenci vůbec poprvé v této sezoně (!) dokázali zvítězit ve třech ligových kolech v řadě a chystají se tak k přesvědčivému finiši.

Konkrétně Hoops nicméně s favoritem neprohráli ve dvou předešlých případech a pod vedením Chrise Ramseyho výrazně zapracovali na venkovní formě. Na cizí půdě (ve West Bromwichi) ostatně uhráli také čtyři z celkových šesti bodů, které zvládli posbírat napříč minulými deseti koly.

Manuel Pellegrini bude opět moci využít služeb hvězdných veteránů Vincenta Kompanyho a Yayi Tourého. Prvně jmenovaný doléčil třísla, jeho kolega zase zadní stehenní sval. Koncovka sezony se naopak netýká Samira Nasriho.

Chris Ramsey si před zápasem postěžoval na to, že musí dohrávat s vyloženě ohryzanou kostrou týmu, což při zraněních Caulkera, Hilla, Zamory a Isly skutečně do jisté míry platí. Všichni čtyři nicméně mají alespoň určitou naději na včasné uzdravení, což už neplatí pro Vargase s Faurlinem. Onuoha se nachází v trestu a Rio Ferdinand dál v klidu truchlí za nedávno zesnulou manželku.

Po roce se znovu v 36. kole anglické Premier League setkávají Chelsea s Liverpoolem. Pozice obou týmů jsou ale rozdílné. Zatímco loni Liverpool prakticky ztratil šanci na titul, letos chce zachovat alespoň teoretickou šanci na čtvrté místo. To Chelsea už má titul v kapse, ovšem určitě se nedá očekávat, že by souboj se svým rivalem nějak vypustila.

Po dnešním vítězství Manchesteru United už asi příliš příznivců Liverpoolu v kvalifikaci do Ligy mistrů nevěří, nicméně teoretická šance tu stále je. K udržení nadějí alespoň v matematické rovině potřebuje Rodgersova družina získat tři body proti neoblíbenému soupeři ze západního Londýna. Liverpool čeká na výhru proti Chelsea už sedm zápasů. Na druhou stranu na Stamford Bridge v posledních sedmi duelech prohrál pouze dvakrát.

V letošní sezóně se oba týmy střetávají již potřetí. Na podzim v lize Blues na Anfield Road zásluhou Cahilla a Costy zvítězili 1:2 a o moc lépe se Reds nevedlo ani v rámci semifinále anglického poháru (1:1, 1:0e). Manažer Brendan Rodgers však věří, že se jim nepříznivou sérii podaří protrhnout. "Chelsea je zaslouženým šampionem. My se musíme zaměřit pouze na nadcházející zápas a ten chceme vyhrát," prohlásil severoirský kouč.

Rodgers zároveň neočekává, že by Blues něco vypustili. "Jsou to špičkový, profesionální hráči a každý zápas je pro ně důležitý. V neděli půjdou za vítězstvím, i když mají titul zajištěný," zdůraznil. To potvrzuje i José Mourinho. "Nepotřebujeme vyhrát následující tři utkání, ale přesto chceme v každém z nich získat tři body," řekl.

Úspěšný Portugalec postrádá zraněného Oscara a nemocného Ramirese. Dalším rodákem z Brazílie, který Chelsea zřejmě nepomůže, je Diego Costa, jehož zdravotní stav není v současné situaci nutno riskovat. Mourinho by mohl dát šanci některým méně vytěžovaným hráčům, jako jsou například Petr Čech, Filipe Luís či Kurt Zouma. V loňské sezóně proti Liverpoolu odehrál svůj dosud jediný duel v základní sestavě také Tomáš Kalas, jehož nasazení ale není příliš pravděpodobné.

Brendan Rodgers se bude muset kromě dlouhodobě zraněných Flanagana a Sturridge obejít i bez stopera Mamadou Sakha, nejistý je pak start Maria Balotelliho. Post hrotového útočníka stejně nejspíš bez ohledu na Italův stav zaujmu Rickie Lambert, jenž se naposledy proti Queens Park Rangers prezentoval dobrým výkonem.

Historicky 172. souboj mezi Chelsea a Liverpoolem zahájí v 17 hodin středoevropského času hvizdem do píšťalky zkušený André Marriner, jenž klání těchto klubů pískal v únoru 2011, kdy Reds vyhráli 1:0.

Bude se v Sunderlandu opakovat historie? Black Cats totiž opět míří na Goodison Park, stadion, který sehrál výraznou roli v jejich loňské úchvatné stíhací jízdě za konečnou záchranou. Podobný impuls by se jim každopádně hodil i letos..

Ve skutečnosti už byl potenciální záchranářský příběh 'odstartován' minulý víkend domácím zápasem se Southamptonem; v něm SAFC zvítězil 2:1. Nyní jej, stejně jako loni, čeká cesta do Liverpoolu. Škoda, že Ki Sung-Yueng v létě přestoupil do Swansea, mohl totiž (pro lepší efekt) opět rozhodnout z penalty.

Jeden důležitý rozdíl tu však přece jen je - loni sehrál severoanglický tým tři z posledních čtyř zápasů doma na Stadium of Light, nyní už jej před vlastními tribunami čeká pouze jediný. A to může být dost nepříjemný problém, neboť Sunderland ještě v roce 2015 venku ani jednou nevyhrál. Začíná být pomalu nejvyšší čas - ačkoliv boj u dna tabulky je vyrovnaný a je v něm stále namočena řada klubů, Black Cats jsou nyní osmnáctí a rozhodující krok je tedy na nich.

Nezaujatí fanoušci asi nemohou očekávat nějakou závratnou přestřelku; v posledních třech vzájemných duelech padly pouze čtyři góly, z toho dva z penalty a jeden vlastní. Hosté navíc mají problémy v útoku, jejich nejlepší střelec Conor Wickham zaznamenal pouze pět zásahů a mnohem zajímavější než sledovat jejich ofenzivu je soustředit se na "boj" Lee Cattermolea s historickými tabulkami. Řízný záložník totiž v sezoně nasbíral už 13 žlutých karet; rekord je 14.

Přidejte k tomu fakt, že hosté se vůbec poprvé v sezoně budou muset obejít bez svého kapitána Johna O'Shey (ačkoliv se vrací alespoň Wes Brown), plus solidní formu Evertonu (pět výher v sedmi zápasech, čtyři domácí vítězství s čistým kontem v řadě), a jako nejpravděpodobnější výsledek z toho vychází ostrá "jednička". Na druhou stranu, totéž se loni říkalo taky.

Na papíře to vypadá možná až příliš jednoduše - vždyť Everton na Goodisonu v roce 2015 ještě ani jednou neprohrál, což je statistika, která se nápadně překrývá s tou výše uvedenou, týkající se venkovního Sunderlandu. Leighton Baines atakuje svoji nejlepší sezonu v počtu asistencí (nyní mu chybí dvě), marodka je prázdná až na lazara Stevena Pienaara (vrátil se tedy Luke Garbutt).. Tento zápas zkrátka dává Sunderlandu jedinečnou šanci všechny dokonale překvapit. Zase.

O tomto týdnu si v Newcastlu připomínají 60. výročí oslav poslední významné trofeje a to je vskutku jaksi symbolické: momentálně by totiž nějakému úspěchu nemohli být vzdálenější. Straky momentálně představují kompletně dezorientovaný soubor, který se rychle potřebuje zmátožit, jinak ještě úplně klidně může sestoupit...

Opravdu mnohé se v Tyneside událo v průběhu posledních pár dnů. John Carver veřejně prohlásil, že se dál vidí jako nejlepší kouč v lize, i když s týmem prohrál už rekordních osm zápasů v řadě. Jen krátce předtím musel klub odmítat spekulace, že byl Carver odvolán. A dočasný lodivod Strak byl ve středu pozornosti i dříve, když svého svěřence Williamsona netaktně obvinil z úmyslného vyloučení.

Na to kapitán Coloccini zareagoval otevřeným dopisem směrem k fanouškům, ve kterém všechny do jednoho vyzýval ke spolupráci a soudržnosti. To teď skutečně bude potřeba, neboť právě něco takového tradičně symbolizuje Pulisova mužstva - West Bromwich nevyjímaje. Baggies si před týdnem skrze famózní výhru na Old Trafford de facto zajistili záchranu a bez inkasované branky ve třech kolech si nyní brousí zuby i na ztrápeného soka ze severovýchodu země.

Pro Newcastle by mohl být vítaným povzbuzením návrat Papisse Cissého, který si konečně odseděl dlouhý trest na sedm utkání za plivnutí na protihráče. Senegalský forvard nicméně v mezičase utrpěl menší zranění kolene, takže se s ním počítá prozatím jen na lavičku. Zpátky na marodku se vrátil nedávno gólový Siem De Jong a defenzíva je oslabená o nedisciplinované duo Williamson-Janmaat.

Tony Pulis se na předzápasové tiskovce znovu projevil jako ukázkový tajnůstkář, a i když přiznal jistý stupeň ohrožení startů jednoho nebo dvou svých oveček, jmenovat je už nemínil. Kdo je naopak zcela určitě otazníkový, to je James Morrison, jehož bolavá záda vyřadila už z výjezdu do Manchesteru.

Vzhledem k tomu, že stále neznáme vítěze FA Cupu, žijí momentálně fotbalisté Tottenhamu v neustálém napětí. Pořád totiž technicky platí, že jistotou evropských pohárů disponuje pouze tým na šesté příčce, kterou momentálně Spurs drží jenom zuby nehty - posazeni pouhý bod nad Southamptonem...

Pomalu každý fanoušek Arsenalu si dal v pondělí pořádně záležet na tom, aby poškádlil své známé z konkurenčního severolondýnského tábora, neboť už teď je jasné, že Kanonýři i podvacáté v řadě skončí nad svým úhlavním rivalem.

Ten je opět odkázán pouze k bojům o druhořadou mezinárodní soutěž, do které se propracoval sedmkrát za posledních devět let, a zpravidla po suverénním protancování skupinovou fázi vyhořel ihned, jakmile došlo na to pravé lámání chleba.

Martin Fisher se tak v preview BBC docela trefně táže: nebylo by lepší nyní ten souboj se Southamptonem, a případně i Swansea, prohrát a soustředit se příští rok pouze na boj o vysněnou Ligu mistrů? To je bezesporu legitimní otázka, neboť Tottenham se právě chystá už ke svému 55. soutěžnímu představení v sezoně, přičemž zároveň vykazuje jisté známky únavy.

Pouhých pět bodů ze stejného počtu uplynulých zápasů z něho dělá na chlup stejně výkonný tým jako 10. Stoke City. Sobotní soupeř Spurs přitom usiluje o napodobení podzimní výhry 2:1 - a tedy zkompletování prvního "doublu" nad londýnským celkem vůbec.

O listopadové vítězství 2:1 se brzkým gólem zasadil také Bojan Krkić, který už dříve vypadl ze hry na celý zbytek sezony. Pro sobotní duel ho přitom na tribuně doplní také suspendovaný Wilson a zraněný Cameron, zatímco Marc Muniesa konečně setřásl potíže se zadním stehenním svalem.

Mauricio Pochettino má z čeho vybírat, pod ruku se mu totiž znovu vrací i tandem Dembélé-Townsend, jehož se netýkala čerstvá prohra s Manchesterem City. Problémy má ovšem argentinský manažer na krajích obrany, kde nemůže počítat s Kylem Walkerem (napravo) ani Benem Daviesem (nalevo).

Kingston upon Hull je na nohou, zápas takhle masivního významu tu neměli od dva roky staré remízy s Cardiffem, která Tigers zaručila postup zpět do Premier League. Tam se nyní Bruceova parta touží udržet, a pokud se tak skutečně má stát, výhra nad posledním Burnley představuje naprostou povinnost...

Tygři se koncem ročníku probírají patrně nejtěžším losem ze všech sestupových kandidátů a po senzačním skalpu s Liverpoolem se jim nepodařilo stejný husarský kousek napodobit v pondělí proti Arsenalu. Proto se teď Hull nutně musí vzepřít historické tradici a přemoci odepisované Burnley, které tohoto konkrétního soka porazilo hned na čtyřech výjezdech do východního Yorkshireu v řadě.

Zrovna v případě Clarets by ovšem minulost nemusela hrát velkou roli. Když si totiž vezmete, že v rámci nejčerstvějšího prvoligového souboje na KC Stadium Burnley před pěti lety úřadovalo hned čtyřikrát, nelze se nyní ubránit dojmu, že by se nějaké repete momentálně rovnalo holému sci-fi.

Burnley přeci jen prohrálo už ve čtyřech po sobě jdoucích ligových vystoupeních a skórovat se mu naposledy podařilo v půlce března při šokujícím skalpu ManCity. Tehdy ještě Moorites vyhlíželi směrem do budoucna s relativním optimismem, dnes už je ale spasí pouze zázrak. Hoši z Lancashireu ztrácí na bezpečné příčky už osm bodů a nutně tedy musí triumfovat ve všech zbývajících duelech.

Hullu v záchranářských bojích nepomůže už delší dobu zraněný Mo Diamé, jehož koleno si nakonec vyžádalo operativní zákrok. Naopak po odbytí menšího camea už by mohl být připraven startovat Nikica Jelavić a určitou šanci má i Jake Livermore, který se od bitvy s Arsenalem potýká s bolavým kotníkem.

Burnley před týdnem vypadalo proti West Hamu docela slušně a výrazně ho poznamenalo kontroverzní vyloučení Michaela Duffa. Červená karta pro obránce byla nakonec alespoň anulována, takže ho Sean Dyche přeci jen bude moci využít. Nejistá je přítomnost Sama Vokese, jenž Burnley chyběl po dva týdny.

Aston Villa se pořád nemůže cítit být v naprostém suchu, ale při udržení současné formě by ji záchrana rozhodně neměla minout. West Ham je ve stavu nulového ohrožení v podstatě celou sezonu a neotřásla jím ani ošklivá krize zkraje tohoto kalendářního roku...

Birminghamští patrně mohou litovat, že jim West Ham los nadělil až v této fázi sezony a nikoliv o něco dříve. Hammers se totiž na poslední chvíli povedlo na otřesné kondici zapracovat a v tuhle chvíli tak jinak spíše podařený ročník dohrávají důstojně. Z minulých šesti ligových duelů nezvládli pouze dva a nyní už dvakrát po sobě neinkasovali.

Zlepšená defenzivní hra West Hamu může strašit speciálně Aston Villu, která na své vínové protějšky nemá v tomto směru vůbec dobré vzpomínky. Posledním střelcem birminghamského celku do sítě Kladivářů zůstává Charles N’Zogbia se svou vítěznou trefou z února 2013. Tehdy ještě branku londýnského týmu strážil veterán Jääskeläinen, v příštích třech duelech už ale WHU nekapitulovalo.

Aston Villa pod Timem Sherwoodem zažívá velice uspokojivé znovuzrození a už třikrát pod ním v rámci jednoho ligového střetnutí dosáhla rovnou tří vstřelených gólů - naposledy znovu proti Evertonu při druhé výhře ze tří kol.

Ofenzíva domácích by se teď navíc mohla dočkat velkého povzbuzení v podobě návratu Gabbyho Agbonlahora, jenž zmeškal tři předešlá klání. Do sestavy se dále tlačí rovněž Hutton se Sinclairem, zatímco stopeři Clark a Baker zůstávají na marodce. Od Sama Allardyce se při pokračující absenci obránců Reida s Tomkinsem očekává totožná jedenáctka.

Vypadalo to, že už je s Leicesterem amen, jenže potom se svěřenci Nigela Pearsona nadechli k mohutnému finále a nyní už v Anglii stěží najdete fanoušky, který by v záchranu sympatického nováčka nevěřil. Hotovo však ještě není a případná prohra doma se Southamptonem by mohla znamenat ještě velké problémy..

Dubnová forma jeho týmu navíc Pearsonovi vynesla titul manažera měsíce, a to zcela oprávněně - vždyť Foxes získali v posledních pěti zápasech celých 12 bodů, což je více než třetina (!) z jejich celkového počtu. Od začátku dubna jsou spolu s Arsenalem a Chelsea vůbec nejlepším týmem celé ligy, naposledy porazili Newcastle 3:0 a zaznamenali tak nejvyšší výhru v PL za posledních 12 let, a ve třech ze čtyř posledních zápasů udrželi čisté konto.

Aktuálně jim to sice stačí pouze na šestnácté místo s jednobodovým náskokem na osmnáctý Sunderland, v ideálním případě by však mohli oslavit záchranu dokonce kolo před koncem. Pokud totiž právě Sunderland prohraje dnes v Evertonu a Foxes zvítězí, bude vše záviset na následujícím vzájemném souboji obou ohrožených týmů na Stadium of Light. Další výhra Pearsonovy družiny by se potom rovnala matematické jistotě.

Soton se však určitě nedá lacino, koneckonců stále má šanci předstihnout šestý Tottenham nebo (v divočejších představách) i pátý Liverpool. Navíc se mu proti Leicesteru daří, porazil ho na podzim a celkově s ním neprohrál už v šesti pokusech. V tuto chvíli nicméně nemá tak oslnivou formu jako jeho soupeř, tři zápasy nevyhrál a zejména venku mu to moc nejde, což můžeme přičíst i dvojaké sezoně střelce Graziana Pellého. Tomu to letos pálí prakticky výhradně před vlastními fanoušky.

Sunderland minulý víkend favorizované Saints porazil; nyní je řada na jeho konkurentovi. Hostující kouč Ronald Koeman se navíc bude muset obejít bez suspendovaného Jamese Ward-Prowseho, který proti Black Cats obdržel červenou kartu, a také bez pětice zraněných hráčů - mimo jsou Jay Rodriguez (ačkoliv ten se po vleklém zranění kolene už alespoň vrátil do tréninku), Morgan Schneiderlin, Dušan Tadić, Fraser Forster a Emmanuel Mayuka. Naopak Pearson má k dispozici kompletní kádr s výjimkou záložníka Andyho Kinga.

Sobotní program 36. kola uzavře souboj týmů, které poslední tři zápasy prohrály a dokonce nevstřelily ani gól. Zatímco Manchester United bojující o Ligu mistrů by měl rychle začít vítězit, situace Crystal Palace je klidnější a zdá se, že Eagles setrvají v Premier League i pro příští sezónu, i když k matematické jistotě záchrany potřebují ještě tři body.

Svěřenci Alana Pardewa jsou jistě rádi, že už se jich záchranářské bitvy prakticky netýkají, v ligovém finiši mají totiž docela smrtelný los. Minulý týden přihlíželi oslavám titulu londýnské Chelsea a v následujících sedmi dnech mohou výrazně zamíchat boj o kvalifikaci do Ligy mistrů - nyní je čeká duel s Red Devils, načež pak zajíždějí na Anfield Road.

V polovině dubna po skalpu Citizens to vypadalo, že by družina Louise van Gaala ještě mohla i pomýšlet na titul, po porážce na Stamford Bridge se však všechny optimistické představy příznivců United rozplynuly a po dalších dvou prohrách s Evertonem a West Bromem budou nakonec všichni rádi i za čtvrté místo. Co naplat, že Manchester v těchto utkáních držel míč na svých kopačkách i více než 75 % herního času, když nedokázal ani jednou skórovat.

Nepříznivou sérii by fotbalisté z Old Trafford mohli zlomit na místě, kde se jim dlouhodobě daří. V předchozích čtyřech zápasech v Selhurst Parku vždy udrželi čisté konto, naposledy loni v únoru zde zvítězili 0:2. Proti Eagles navíc neprohráli třináct ligových zápasů v řadě, poslední ligový triumf na nejúspěšnějším anglickým klubem si celek z jihu Londýna připsal v květnu 1991 (3:0). Nicméně pokud vezmeme v potaz i ostatní soutěže, tak nemusíme jít tak hluboko do historie. Crystal Palace zdolali Red Devils ve čtvrtfinále Carling Cupu v ročníku 2011/2012 po prodložení 2:1.

Zopakovat tento úspěch by Alanu Pardewovi už mohlo pomoct duo Fraizer Campbell and Marouane Chamakh. Menší zdravotní problémy měli také Jedinak s Murraym, podle slov bývalého manažera Newcastlu by jim ale ve startu nemělo nic bránit. Na druhé straně Louis van Gaal už do konce sezóny nebude moci využít služeb Michaela Carricka, jenž laboruje s lýtkovým svalem. Mimo hru se nachází rovněž Rafael, naopak k dispozici už jsou obránci Luke Shaw, Johnny Evans i Marcos Rojo.