Eurozápisník XXI. aneb Španělsko verze 1.0

Jako bychom se vraceli na počátek evoluce tiky-taky, španělského panování, a zároveň si připomínali klasické skóre této party ve vyřazovacích soubojích - 1:0. Obhájci titulu včera představili ukrutně nedokonalou verzi fotbalu, jíž celému světadílu nutí už nějaký ten pátek. A ani pragmatikovo srdce protentokrát nebušilo ostošest...

Víte, Eurozápisník pro vás píšeme pokud možno za účelem odkrytí zvláštních dimenzí jednotlivých zápasů; chceme podávat "report" poněkud jiným, třeba neotřelým způsobem. S prvním semifinále mám ale v tomto ohledu docela zásadní problém.

Například druhý poločas lze z mého uvažování vlastně bez jakýchkoliv obav kompletně vyloučit. Leda že byste se po vzoru Josefa Němce vyžívali v odezírání sprostých slov ze rtů takřka všech aktérů, neboť právě vzájemné osočování ze simulací plus zalezlé Portugalsko a stojatý španělský projev bez jediné kloudné přihrávky dovnitř či uvnitř šestnáctky - to bylo tehdy bez výjimečných pasáží na pořadu dne. A věru na tom není nic moc k rozebírání.

Xavi totiž střídal až v 87. minutě; a teprve tehdy počali fotbalisté v červeném smysluplně útočit. Jenže to pro změnu začínali pomalu (fyzicky?) odcházet Portugalci, na styl Angličanů se nesmyslně zatáhli a ve finále jejich úspěšnost na přihrávce tu ostrovanskou dokonce "předčila". Španělům se potom díky čerstvým, hbitým křídlům a přesunutí Iniesty na post unaveného Xaviho konečně dařilo protivníka větrat, takže jste si během závěrečných 15 minut mohli říct "dobře, teď už jim to finále přát jde".

Jenže tohle samo o sobě můžeme suše zkonstatovat, nikoliv záživně rozebrat. Proto se v tomto dílu zápisníku omezím takřka výhradně na analýzu prvního poločasu, který milovníkům precizní i odvážné defenzivní práce (a že já se mezi ně docela rád řadím) musel speciálně zachutnat. Až mě skoro překvapilo tolik znechucených reakcí po skončení úvodního dějství. Vždyť portugalská "bořící" strategie jednoduše neměla chybu. Měla šmrnc, moment překvapení (viďte, pane Bosáku - že prý "pasivní a v pevném bloku"), systém, spolehlivé individuality, vůdce (Pepeho)...

Musel to být silný zážitek pro každého fotbalového fanouška: Portugalci na oněch 45 minut zkrátka zakázali Španělům hrát svojí hru. Stopery hnali k děsivým ztrátám a odevzdávkám; Xaviho, Iniestu i Xabiho vymazali, potažmo jim zazdili možné cesty rozehrávky...a nakonec šlo nabýt dojmu, že držení míče - královská to disciplína del Bosqueho party - nakonec stejná skvadra ani pořádně není schopna, ne-li že kombinační hra patří k jejím slabinám. Přitom vyjmenujte si cvičně, nahlas či v duchu, kolika mužstvům se něco takového za poslední dobu povedlo? Tím spíš v semifinále velkého turnaje, na které se Španělsko obvykle tak dobře koncentruje (Rusko dostalo čočku, Německo nedalo gól).

A Selecção se k něčemu takovému dopídilo nejen díky perfektní organizaci hry, kterou mu dávno musel chválit každý expert přes kopanou, ale i kvůli své abnormální odvaze. Však pomalu ukázková osobka na středové trio či Veloso stažený až těsně před stopery v roli jakéhosi libera - to byla jen jedna, ta opatrnější tvář. Pak tu byla další, ta s Meirelesem a Moutinhem jako doplňkovým tandemem pro neustále šmejdící trio Ronaldo-Almeida-Nani. To potom za horlivě napadajícím kvintetem občas vznikaly pozoruhodné krátery, ovšem efektivně zneužité v jednom (následně špatně řešené Silvou), maximálně dvou případech. Jinak se ztrácelo a ztrácelo, dokud Xavi nevypadal totálně nepotřebně a dokud se z Piquého neudělal naprostý neumětel co do rozehrávky.

Jestliže Španělé proti Francouzům bezpočtukrát předvedli, že alespoň Xabi dovede ideálně přenést míč na delší vzdálenost a dostat se tak z úzkých, dnes právě tenhle prvek obhájcům titulu nejviditelněji scházel. A také proto nyní mohu o portugalské robotě směrem dozadu jedině básnit; ostatně psal jsem už dříve, že na Euru v žádném případě nekooperovala lepší stoperská dvojice než Pepe-Alves. Pepeho dominance, nekompromisnost kloubená s Alvesovou mazácky vytříbenou poziční hrou; slast...

Nicméně i tahle defenzivní mašina měla pochopitelně své mouchy, respektive jednu gigantickou, zrcadlící se mouchu jménem "útok". Do tohoto módu Portugalci pravidelně přepínali dosti chaoticky, ihned a skrze svůj klasický neduh - dlouhé nákopy kamsi. Po zemi se to tlačilo jedině po levém chodníku, kde se ani hvězdné duo Coentrao-Ronaldo neprosazovalo, jak chtělo.

Arbeloa si třeba ukrutně často musel pomáhat nedovolenými zákroky (osm faulů spolu se žlutou kartou, to vše do 83. minuty), ovšem spolu s Piquém, který se k Ronaldovi stahoval zdaleka nejčastěji a spíše než Busquets či Xabi (od nichž jsem to čekal já), pořád představovali účinnou páku, respektive brzdu. Ostatně povšimněte si, kde nejčastěji žlutě křížkoval (či kroužkoval - to jsou "clearances", čili osvobození, odkopy) stoper Barcelony; a vězte přitom, že všechny tyto obranné zákroky aplikoval na Ronalda, potažmo Coentraa.

Nani byl vedle toho hodně málo ve hře a nakonec po hříchu ani jednou nevypálil. Což lze vůbec - v kontextu celého turnaje - vnímat jako výrazný portugalský nedostatek; veškerá tíha co do střelby padala na bedra Ronalda, který ji právě včera absolutně neunesl. A kdo ho proti Španělům byl schopný doplnit? Almeida jen třikrát minul bránu, Veloso se hned na první a poslední pokus postaral o jediný portugalský projektil směřující mezi tři tyče...a Meireles, Moutinho, Nani, oba hroťáci - ti všichni zarytě mlčeli. Ofenzíva obou pyrenejských rivalů zkrátka po většinu času totálně selhávala, o čemž prostě a obyčejně vypovídá tenhle chalkboard po 90 minutách.

A ještě jeden "španělský" postřeh závěrem: plán pro Negreda rovná se nule? Že tenhle převážně neozkoušený forvard dostal přednost před Torresem i Llorentem, to bych možná neřešil, kdyby se pro něj našlo racionální využití. Avšak k tomu Španělé měli na míle daleko. Za 53 minut svého pobytu na kolbišti Negredo dostal všehovšudy tři kloudné přihrávky na útočnou třetinu, přičemž jednou se z toho záhy vyklubalo solidní nebezpečí pro Ruie Patrícia. Proč se tedy tahle cesta nevyužívala častěji? Že by byl mistr del Bosque tak dokonale převezen neokoukaným mladíkem Bentem? Nebo to byl pouze bezmyšlenkovitý tah, aby se umlčeli všudypřítomní kritici systému "bez devítky"?

Ať tak či tak, Negredo zůstal trestuhodně nevyužitý. Přitom těch zvláštních variant, které záložníkům nabízel a jež si od něj šlo slibovat, doopravdy nebylo málo: zvládne si sběhnout na křídlo, zvládne si pokrýt míč zády k brance, zvládne se prosadit ze vzduchu. Jenže Španělé necentrují, Španělé nepřihrávají na dálku...a Negredo se pak celkem logicky "nudil".

Nakonec i sám del Bosque oním brzkým stažením sevillského útočníka přiznal, že se zmýlil. A právě tehdy si divák mohl krásně uvědomit, jak moc včera Bento starého španělského parda převezl. Po taktické stránce to pro Portugalce zkrátka vyhrál; ačkoliv brejky nefungovaly, jak měly, a ačkoliv se v součtu nepostoupilo. Což je dokonale výmluvné...

"Elektronická tužka"

1) Na prvním obrázku si ukážeme zhruba dva klasické jevy prvopoločasového Portugalska. Tím prvním je Veloso (podtržený) fungující de facto v roli třetího stopera, ještě více frustrující Negreda a posléze zpravidla Silvu, pokud zrovna dostane balon. Tím druhým potom nerozlučné dvojice Moutinho-Xabi a Meireles-Xavi. Zároveň lze z této fotky odečíst určitou hierarchii té středové trojky, která na nás více či méně bafala po celý turnaj.

2) Jako další jsem si pro vás připravil ukázku oné avizované pasivní obrany. V žádném případě. Portugalský entuziasmus při napadání byl dech beroucí (což demonstroval také Pavel Karoch na odlišné situaci) a na tomhle turnaji jsem něco podobného popravdě ani nezaregistroval. Koneckonců zde si račte všimnout, kam až se vytahují dva ze tří středních záložníků Meireles s Moutinhem! To je neuvěřitelné, oni jdou za stavu 0:0, v 19. minutě, fakticky ztrojit rozehrávajícího stopera Španělska, přičemž ani "zbývající" Veloso staticky nevykrývá prostor, nýbrž okamžitě startuje na Xaviho, na adresu Piquého přihrávky. To však nebylo nutné - Španěl totiž právě pod zvýšeným tlakem rozehrává nepřesně, do autu.

3) Tady se společně ocitáme v momentě, který opravdu velmi těsně následuje odvrácenou standardní situaci Xabiho; a na počátku známého kontru, jenž rozhodně měl ústit v portugalský gól. Spíš než závěrečnou fázi jej předkládám hlavně proto, že jde (konečně!) o ukázku krásně vžitého přechodu do protiútoku. Samozřejmě je potřeba upozornit na Naniho pohotové řešení takovým obloučkem přes rameno, který celou akci fantasticky zakládá. Nicméně já bych hlavně vypíchl aktivní pohyb vpřed, který je patrný hned u pětice Portugalců. U Španělů byste se sotva dopočítali tří, neboť Piqué (právě kopírující hranici velkého vápna) dlouho regulérně kluše a do sprintu se dostává teprve v zachycený okamžik - což je pochopitelně pozdě. Kór když vás vzadu jistí jen dva fotbalisté. Potom stačí už jen jedna další bleskurychlá předávka a rázem je na světě nevídaná situace 4 na 2. Tu bych mimochodem být Meirelesem řešil raději okamžitou předávkou rychlejšímu Ronaldovi než sólo tažením až na hranici šestnáctky - ale to už není objekt mého zájmu.

4) Poslední věc do tužky se pak pro změnu týká španělského útočení, a sice konkrétně Iniestovy gigašance. Onen Pedrův výlet si lze docela pěkně rozfázovat, respektive se zastavit nad pozicí, která odkrývá první výrazné pochybení, na něž se teprve váže to druhé. Na obrázku vidíte slušně (dvojitě) stínovaného křídelníka Barcelony - už tehdy ale chybuje Veloso, když si vůbec nevšímá Iniesty (ačkoliv by se dal považovat za jeho hráče) a běží krýt záda dvěma kolegům. Na to zároveň rozpačitě reaguje Alves, jenž záhy udělá jeden zmatený pohyb, aby ztratil klíčové centimetry v běžeckém souboji, který vlastně prohrává již nyní...a problém je na světě.

Zajímavosti dne

- Cristiano Ronaldo startoval ve svém 14. zápase na ME, čímž vyrovnal národní rekord Luíse Figa s Nunem Gomesem.

- Po dnešku dál platí, že v semifinále končil úřadující mistr Evropy jen jednou v dějinách tohoto turnaje - a sice roku 1992, kdy se tahle fáze stala osudnou Nizozemcům.

- Portugalci včera v rámci Eura hráli po 90 minutách bez branek teprve podruhé v historii. Prvně se jim taková "věc" přihodila v duelu se SRN roku 1984.

- Pokaždé, když Portugalci měli pokračovat do prodloužení semifinále ME, museli nakonec klopit hlavy. Tak se dělo zmíněného roku 1984, před 12 lety i včera...

- Cesc Fabregas si prožil příjemné déja-vu. Také pod minulý triumf na mistrovství Evropy se totiž podepsal coby uzavírající penaltový exekutor. Ve čtvrtfinále tehdy definitivně potopil Italy.

- Jen jediný z posledních 10 penaltových rozstřelů na ME/MS dospěl až do páté série.

- V play-off na velkých turnajích Španělé neinkasovali zhruba 15 hodin - naposledy v osmifinále MS 2006. A vězte, že jen dvakrát z těch následujících devíti případů protivníka přemohli rozdílem více než jedné branky (před pár dny Francii plus semifinále minulého Eura - 3:0 Rusko).

- Iker Casillas včera se španělským národním výběrem triumfoval již posté. Při svém 136. startu...

- A závěrem jedna perlička s ohledem na uplynulou klubovou sezonu Cristiana Ronalda. Kdekdo se v průběhu semifinálového souboje podivil nad jeho mizerně zahrávanými přímými kopy; potom uvažte, že za Real Madrid během ročníku 2011/12 střílel z 55 standardních situací a jen dvakrát takhle napnul síť.

Kuriozita dne

Čtyři série penaltového rozstřelu a pozorný divák si mohl odškrtnout všechny stopery zapletené do utkání. No kdy tohle vidíte? A del Bosquemu se navíc tenhle tah povedl (pokud to tedy lze mít za nějaký "jeho tah"): Piqué i Ramos proměnili, zadák Realu navíc vpravdě elegantním způsobem. Na druhé straně se nemýlil Pepe, ovšem Bruno Alves...

Hvězdy dne

Pepe (Portugalsko) - Nejlepší stoper Eura, definitivně. Pepe může mnohdy působit jak pes utržený ze řetězu, coby nekontrolovatelná ohnivá koule. Nicméně faktem zůstává, že on svou razanci prostě zvládá krotit. Do fyzických soubojů pravidelně chodí zcela koncentrován, zpevněn - jako vítěz. Nakonec si ani nepomáhal nedovolenými zákroky, jejichž brutalita je mu často vyčítána (na šampionátu končí s bilancí "dvakrát fauloval-desetkrát faulován"), takže zadní linii zvládal ideálně organizovat, tužit i v rámci možností klidnit. A místopis "interceptions" (čili přerušení španělských předávek) také hovoří celkem jasně...

Jordi Alba (Španělsko) - Nemůžu si pomoci, ale ze španělského kolektivu toho včera vyčnívalo pramálo. Busquets za sebou tradičně zanechal penzum odvedené černé práce, dobře si vzadu počínal Ramos a také Navasův pozdní přínos nelze neocenit. Nakonec každopádně celkem pochopitelně volím Jordiho Albu, jehož výkonnostní křivka zuřivě stoupla s příchodem vyřazovací fáze. Zatímco proti Francii udivoval ofenzivními výpady, dnes si zaslouží uznání především pro dokonalé vygumování Naniho...ale i pro tu jednu tutovku Iniesty, kterou v koprodukci s Pedrem vystavěl.

Rui Patrício (Portugalsko) - Nakonec právě díky němu jsme se dočkali druhého penaltového rozstřelu. Ten ještě brankář Sportingu načal v duchu svého předchůdce, "rukavicového mága" Ricarda, když famózně vytěsnil prudkou ránu specialisty Xabiho. Teprve záhy úřadovali jiní; on však stále může být na svou dnešní práci jedině pyšný. Vždyť v prodloužení dvěma skvostnými zákroky uchránil svůj tým od pohromy - a to se sluší ocenit.

Odpadlík dne

Nani (Portugalsko) - Že na své straně musel podstupovat až pět hlavičkových soubojů (a každý přirozeně prohrál), to mu určitě nemůžeme mít za zlé; ovšem že se křídelník Manchesteru United neprosadil ani po zemi, v soubojích 1 na 1, ke střelbě...to už je na pováženou. V součtu Nani zaujal jen slabým duchem fair play alias žlutou kartou, četnými pády a teatrálními výlevy.