Eurozápisník XVII. aneb Nejhorší útok je obrana

Máme to za sebou. Na závěr v součtu nepochybně úspěšného turnaje si čeští fotbalisté vyzkoušeli, nakolik zábavné a nemožné je pouhopouhé odbránění mužstva disponujícího silami jako Cristiano Ronaldo či Nani. A já tedy nabízím trochu odlišný pohled na naši včerejší derniéru...

Svého soka jsme vyrazili udolat, prostě zdeptat nelítostnou defenzívou. Z toho vycházelo Hübschmanovo sekundování Gebre Selassiemu s Jiráčkem poblíž Ronalda, u pravé postranní čáry. Z toho pramenilo Pilařovo nevídaně pravidelné a poctivé sestupování až na okraj vlastní šestnáctky. O tom svědčila brilantně jednoduchá hra stoperů, až pětičlenné rojnice pořádané na Naniho s Ronaldem a podobné vychytávky, které 40 minut Portugalce trápily více než vzorně.

Problém tedy opětovně musel ležet jinde - v mizerné flexibilitě Bílkova mužstva. Zatímco Selecção v poklidu čachrovalo s rytmem hry, Plašil, Rezek či Pilař se na nové úkoly nebyli schopní adaptovat buď úplně (Pilař x zlepšený Nani), nebo vůbec (Plašil, Rezek). Nestíhali fyzicky, míč se nedařilo podržet déle než na pět vteřin a vrcholem všeho pak bylo stažení Hübschmana. Snad aby to už definitivně nebylo možné a my mohli nerušeně prohrát...

Ale dobře, před zápasem jsem vás i sebe samotného na menší hru kočky s myší připravoval, proto bych se teď asi neměl vyjadřovat podobně zapškle. Když mě ale zkrátka mrzí skutečnost, že nás zase jednou odstřelila chabá fyzička některých jedinců. Vždyť střed pole neměl žádnou galaktickou "lítačku" - minimálně v první půli chodily míče za obranu takřka z první, od Meirelese, Pepeho, Alvese. Moutinho nebyl tolik ve hře, Veloso se do ní ani nechtěl příliš dostávat, neboť se soustředil na pokrývání nejnebezpečnějšího protivníka (Jiráčka).

Přesto se nám od 60. minuty nepřetržitě vnucoval pohled na stojícího a totálně grogy Plašila, jemuž statičností bohužel čím dál raději sekundoval i Hübschman. Ostatně vzpomeňte si na pasáže po Ronaldově gólu: Portugalci si "po katalánsku" předávají míč kolem půlící čáry, takřka vestoje a napadá je akorát (právem) vyčerpaný tandem Jiráček-Baroš, přičemž druhý jmenovaný se (opět právem) čílí, že to takhle nemá žádný smysl. Hübschman s Plašilem - ti dva se drží za ruce jen těsně před stopery. Krystalická odevzdanost; jedno z nejčistších vyčerpání, jakého jsem kdy na podobné úrovni byl svědkem.

A není to zcela pochopitelné, omluvitelné; prostě není. Ačkoliv já sám jsem na portugalský střed před utkáním neřízeně pěl ódy, neboť mi imponuje jeho vyrovnanost, harmonie...pořád se ozývaly hlasy, jakože to není žádný zázrak, že to není, co to bývalo, a podobně. Potom ale tuto vizitku z druhého poločasu nutně považujme za stoprocentní šílenost, nebo ne? Pokud jsme v prvním poločase zvládali nejen statisticky působit coby nesmírně disciplinovaný, organizovaný a uvědomělý soubor, proč jsme po pauze zase odešli, neřkuli rezignovali? Koneckonců ještě jeden obrázek si pozřete: k tomuhle otřesnému schématu nás donutil ten "nemastný neslaný" portugalský trojlístek? Nebo my sami?

Přece...pokud jsme tedy do zápasu šli s tím, že věhlasného soupeře ubráníme, jednoduše si nemůžeme dovolit působit jako Jekyll a Hyde. Že se třeba Limberský ke konci nestíhal vracet s Nanim, to je relativně pochopitelné. V prvním dějství jej neuvěřitelně intenzivní osobkou doháněl k zoufalství, vlastně si na něm i vymodlil žlutou kartu. Hráč jeho kalibru, který dle mého celý turnaj odehrál nad svými možnostmi, něco takového nemohl vydržet, takže ony pozdější nedokonalosti jsem ochoten skousnout; kór při stoupající křivce křídelníkova výkonu.

To samé stopeři: s příchodem Almeidy to měli nepoměrně složitější, neboť jeho důlek na hraně šestnáctky a takřka přesně na ose hřiště bylo za každou cenu potřeba krýt - čímž ubylo pozornosti věnované Ronaldovi s Nanim; a ti toho pochopitelně uměli využít.

Co je ale například neomluvitelné (vedle komplexní tragičnosti Plašila), je hnedka přístup druhého krajního beka. Bůh ví, jestli Gebre Selassiemu zkrátka neprospěl ten humbuk, jaký se kolem něho strhl během turnaje, nicméně takový "na hrušce", odměřený výkon není akceptovatelný. Jakkoliv rozumím snaze koncentrovat se jen a pouze na páku Ronaldo-Coentrao (vždyť také nevalné ofenzivní snažení bych dále mohl vyčítat ještě osmi borcům minimálně), vystát, vypatičkovat ani vykoukat je doopravdy nešlo. Proto také gólovou situaci šiji zejména na Gebreho vrub, ačkoliv podobně nestíhal také na druhé straně Plašil (viz tužka). Liberecký obránce totiž o svém (!) hráči nevěděl snad 80 % stopáže, během níž se celá akce odvíjela...a že to měl podle Karocha "těžké", to při tak okaté laxnosti nemůžu vzít jako protiargument.

Ale jak už jsem naznačil: práce dozadu, to ještě dejme tomu. V součtu jsme možná i nějakých 60 minut z 90 odpracovali nejhůře na 2-, což proti podobně sehranému protivníkovi není věru špatná vizitka. Daleko katastrofálnější je český ofenzivní výkaz. O druhém dějství snad ani nemá cenu mluvit; za vše hovoří mnou již nabízený chalkboard, který registruje ubohých dvanáct úspěšných přihrávek v rámci útočné třetiny. Z 32; Portugalci si jich zkusili předat rovných 100. Za celých 45 minut jedna "kloudná" Pilařova akce, žádný záznamu hodný střelecký pokus, nulová schopnost přidržet merunu na vlastních kopačkách.

Nicméně já bych se daleko raději věnoval rozložení sil před pauzou, kdy si ještě v tomto směru český příznivec nemusel připadat úplně trapně. Ačkoliv těch nadějných útočných výpadů bylo pořád málo (vybavím si dva, tedy výsledný poměr 2:1), alespoň jsme Pereirovi s Coentraem občas dokázali zatopit. S vědomím kooperační síly stoperského dua Pepe-Alves jsme se kupředu vydávali výhradně po stranách a odtud sporadicky nutili zejména prvně jmenovaného k předvedení perfektního bloku, koordinovaného zákroku. Bohužel třebaže to místy vypadalo tak, že Coentrao ani Alves nestíhají, Bento má tohle jednoduše pořešené. Pepeho poziční hra je lepší než špičková, a o to se v konfrontaci s námi dalo celkem v pohodě opírat.

Sečteno podtrženo: směrem dopředu jsme na turnaji dosud nikdy neodvedli méně záslužné práce než včera (koneckonců jsme se stali prvním mančaftem, který se během jednoho duelu letošního ME neprodral k žádné střele na bránu). A doopravdy nejsem zastánce toho názoru, že rovněž toto lze pohotově "hodit" na enormní soupeřovu kvalitu. Vždyť i standardky létaly do prostor, kde zkrátka nebyli a včas ani nemohli být Plašilovi parťáci. Také to je dílem Portugalců? Určitě ne, dokonce ani exekutorovým solo nesmyslem. Jestliže vzadu jsme většinu času fungovali jako tým; do nepřátelských luhů a hájů podnikali nájezdy jen neschopní jedinci...

P. S.: Je zajímavé, že u nás doma se počínání našich hochů proti Portugalsku hodnotí spíše jako hrdinský čin. Možná s ohledem na očekávání a sílu protivníka, možná s ohledem na celé turnajové působení. Tak jako tak považuji za vhodné odcitovat zde pány ze Zonalmarkingu, uznávaného to analytického serveru, kteří naše poslední vystoupení na šampionátu vidí takto: "Tohle bylo hodně nevýrazné představení Bílkova mužstva - nebránili dobře, protiútoky vedli neefektivně a na balonu se delší dobu nezdrželi. Jejich herní plán byl nejasný. Ve skutečnosti jednoduše nejsou dobrým týmem."

"Elektronická tužka"

1) Do tužky jsem si pro vás na úvod vybral celkem typickou ukázku českého bránění Cristiana Ronalda v úvodní části. Ve třech, čtyřech, v tomto případě dokonce pěti lidech se kolem něj slítnout a násilně jej donutit odevzdat mičudu. Přitom fotka je pořízená v posledním, avšak nikoliv prvním momentě, kdy Ronaldo docela klidně mohl prostrčit míč na dobře nabíhajícího Naniho a udělat tak pitomečky z kompletní české hráze.

2) A hned v druhém bodě pro změnu všechno, jen ne důsledná obrana jedné ze dvou největších hrozeb Selecçãa. Na obrázku Limberský (dále od kamery) zcela nesmyslně vystupuje na Meirelese, snad za účelem doplnění Plašila...tudíž práci pro jednoho najednou odvádí dva borci, aby Nani v poklidu sprintoval do své největší šance, kterou na poslední chvíli nepatrnou tečí zažehnal Kadlec.

3) Po inkasované brance se možná ze setrvačnosti nadávalo na Plašila, kterému utekl centrující Moutinho; ovšem pravý smysl téhle kritiky mi vážně uchází. Vždyť se podívejte na Jiráčka (dál jen obyčejně vyklusávajícího), jak lehkomyslně později asistujícího Portugalce pouští k naší šestnáctce. De facto se potom tvoří situace 2 na 1, ke všemu na docela rozlehlém prostoru. Tohle Plašil zkrátka nemohl zdárně vyřešit. A ještě něco: důkaz, že Gebre Selassie prostě nemohl o Ronaldovi vědět (což je samozřejmě nepochopitelné); na fotce jsem jej totiž zachytil, kterak ustupuje v domnění, že si jen obyčejně najde vhodnou polohu pro odhlavičkování balonu. Krutý omyl.

Zajímavosti dne

- O všechny čtyři české góly na Euru se postarala plzeňská, respektive wolfsburgská dvojčata Pilař-Jiráček (2+2).

- Na tomto ME díky Ronaldovu zásahu padlo již 18 branek po hlavičkových pokusech, což je turnajový rekord.

- Je už téměř jisté, že pro sebe Cristiano Ronaldo ukořistí rekord mistrovství Evropy, co se počtu střel (včetně zblokovaných) na jeden ročník týče. Portugalská hvězda jich doteď stihla vyslat 28, čili stejné množství jako Pavljučenko před čtyřmi lety; a byl by zázrak, kdyby se během semifinále neprosadila alespoň k jedné další.

- Žádnému účastníkovi jakéhokoliv Eura nebylo dovoleno odcentrovat ze hry tolikrát jako včera Portugalsku (26).

- Pouze dva jiné výběry letos "překonaly" český nároďák co do negativní úspěšnosti přihrávek v jednom klání. Muži se lvíčkem na prsou včera zkompletovali pouhých 72 % předávek.

- Následkem Ronaldových projektilů se na tomto turnaji již čtyřikrát třásla branková konstrukce. Tolikrát přitom její pevnost neotestoval ani jeden z patnácti kolektivů; nejblíže je se svou bilancí Švédsko (třikrát), o dva kroky zaostává Nizozemsko.

- Cristiano Ronaldo svou šestou trefou v rámci evropských šampionátu dorovnal krajana Nuna Gomese coby historického rekordmana země.

- A učinil tak mimochodem právě v den, kdy se zároveň vyšvihl na třetí příčku nejvytíženějších portugalských internacionálů. Svým 94. startem se dostal na úroveň Ruie Costy, šestnáct kroků za Fernanda Couta a dobrých 33 za Luise Figa, jenž mu včera tleskal v ochozech varšavského stadionu.

Kuriozita dne

Jako by toho snad "Bary" neměl dost, rozhodl se mu včera naložit i rozhodčí Howard Webb. V prvním poločase to skoro vypadalo, jak kdyby byl připraven usvědčit českého útočníka z nedovoleného počínání už dlouho dopředu. Pokud mě paměť neklame, Baroš byl jen za těch 45 minut potrestán pětkrát; ačkoliv to na faul doopravdy vypadalo možná ve dvou případech. Po pauze už proto raději nešel vůbec vidět. (Nicméně jinak pískal Webb rovinu, to zase ne že ne).

Hvězdy dne

Cristiano Ronaldo (Portugalsko) - První velká mezinárodní akci, na které bezezbytku demonstruje svou výjimečnost? Asi určitě. Cristiano Ronaldo také dnes velmi chtěl; po 20 minutách, kdy se pořádně nedostal do hry, se začal nabízet i ve středu pole, načas si prohodil posty s Nanim, začal se stahovat do hloubi - a odměnou za tohle zmatené hledání ocenitelné role mu pak bylo již naprosto pohodových druhých 45 minut. Nejdříve ještě podruhé v zápase nastřelil tyčku, pak už ale úřadoval naplno a nakonec i dominantní hlavičkou rozhodl. Mohl by to klidně být jeho šampionát; přece jen.

Tomáš Sivok (Česko) - Pokud jsem v minulém díle český úspěch podmiňoval hrstkou životních, ba nadlidských výkonů některých reprezentantů...Sivok si svou úlohu splnil, řekněme, do puntíku. Minimálně co se jeho turnajového standardu týče, tak ačkoliv doteď nebyl úplně nízko, exsparťan se odhodlal posunout jej na jinačí, opravdu top úroveň. Zejména před pauzou ukázkově stíhal Ronaldovi díky famóznímu čtení hry. Pozice si nekomplikoval, zapeklité situace řešil s nevídaným klidem a nadhledem (viz perfektně zahraná ofsajdová past). Schválně si v hlavě projeďte portugalské highlighty...a připomeňte si, že drtivá většina nebezpečných akcí šla přes Sivokova kolegu Kadlece, respektive "jeho stranu".

Raúl Meireles (Portugalsko) - Tohle že je onen bídák z londýnské Chelsea? Pokud portugalský trojlístek před pauzou působil dosti zakřiknutě a nehnal se do nějakých zběsilostí směrem dopředu, pro Meirelese to tak úplně neplatilo. To on se jako jediný nebál lobovat naši obranu; a hned třikrát takto pro spoluhráče vymyslel zajímavou gólovou příležitost. Jestliže Dánsko bylo Velosovo a Nizozemsko Moutinhovo...na Česku si smlsl Meireles.

Odpadlík dne

Jaroslav Plašil (Česko) - Pro mě osobně suverénně největší zklamání turnaje, co se striktně českého nároďáku týče. Jestliže jsem očekával, že by Plašilovi paradoxně mohla Rosického absence prospět (jako tomu bylo už několikrát), ukázalo se, že jsem byl ve svých představách hodně naivní. Záložník Bordeaux opět totálně selhal, pokud bychom se měli bavit o kontrole středu pole, exekuci standardek i kondičce. Naprosto mdlý výkon, který dokonale shrnuje tento dashboard. Rozdat ve svém širokém teritoriu za celé utkání (!) všehovšudy jedenáct přesných přihrávek; to je děs na entou.