Anglická Premier League - souhrn 20. kola

Góly: 56. Stephen Ward

Že se Liverpoolu doma v posledních zápasech dařilo nebo že Wolverhampton nedokázal Reds porazit 27 let? Pokud vám přijde některý tento důvod jako pádný k tomu, aby dnes Liverpool neprohrál, mýlíte se. Wolves totiž Anfield Road šokovali a po brance Warda odjíždějí se třemi body a zároveň opouštějí dno Premier League.

V sestavě domácích se po pauze objevili kapitán Steven Gerrard i útočník Fernando Torres, ale Liverpoolu to nepomohlo. Přitom úvod zápasu měli Reds dobrý. Torres rychle rozehrál standardku a Raul Meireles šel sám na branku. Hennessey ho ale zlikvidoval a Stearman definitivně odhlavičkoval do bezpečí. Pak už však z první půle mohu zmínit jen žlutou kartu pro Elokobiho, který si ji vykoledoval po faulu na Lucase.

Také úvod druhé půle zastihl v menším tlaku Liverpool, ale Wolves na něj rychle odpověděli. V 52. minutě Reinu pořádně protáhl Ronald Zubar. To by však ještě bylo dobré. O čtyři minuty později Anfield Road umlčel Ward. Ebanks-Blake ho vyslal na bránu a Ward stihl míč dohnat před Reinou a poslal ho do sítě.

Liverpool se nezmohl na absolutně žádnou odpověď, což je od týmu jeho třídy skutečně málo. Hodgsonův soubor ale prostě na víc neměl. Druhý gól navíc mohl přidat v 63. minutě kapitán Kevin Foley, ale Johnson na poslední chvíli zakročil a situaci zachránil. Dvě minuty před koncem základní hrací doby srovnával Slovák Škrtel, jenže sudí mu gól pro ofsajd neuznal. Obrana Wolves skvěle zvládla trestný kop Gerrarda, ačkoliv byla ofsajdová past velice riskantní. Wanderers po vítězství předskočili West Ham a už nejsou poslední.

Góly: 18. Ben Watson (pen.), 81. Sébastien Squillaci (vl.) - 39. Andrej Aršavin, 44. Nicklas Bendtner

Arsenal si na DW Stadium prožil mírnější déja-vu loňského krachu. Tentokrát alespoň nepřišel o všechny tři body, ale i dnes ztratil vedení v posledních deseti minutách. A znovu šlo o vedení 2:1, kterého Gunners nabyli poněkud nečekaně již v prvním protrápeném poločase.

Vrcholné absurdní drama sehráli hráči Arsenalu a Wiganu na DW Stadium zejména v první půli. Kanonýři byli déle než polovinu prvního dějství prakticky k smíchu, stěží si nahráli, stěží se i hýbali - jako by snad přes noc "trénovali" na silvestrovskou párty. K tomu všemu obzvlášť dezorientovaný Koscielny v 17. minutě hloupě sestřelil N’Zogbiu a Watson pak s přehledem z penalty poslal odhodlaný Wigan do vedení. Za Arsenal mezitím promluvil akorát Aršavin dvěma nezdařilými pokusy a pak i Rosický se svou nemastnou neslanou střelou. Vše se senzačně zvrhlo ve 40. minutě, kdy se slova ujali jedni z nejhorších hráčů na hřišti, aby ze sebe okamžitě udělali hrdiny. Nejprve Bendtnerovu ránu v akrobatické poloze dorazil do sítě Aršavin, posléze si dánský forvard naopak mezi dvěma protivníky krkolomně zpracoval Rusův pas a bez problémů obrat dokonal.

Až po přestávce se věci jakoby daly do pořádku, hra se uklidnila, vyrovnala a výměnou za prvopoločasové drama začala po chvíli poněkud nudit. Projev obou mužstev totiž zoufale postrádal šťávu, snad i potřeboval nový impuls. Oba manažeři se však dlouho k výrazným změnám neměli, takže se diváci museli spokojit s trestuhodně nepřesnou hlavičkou Chamakha, jehož přitom nikdo ani nestínoval, či Cleverleyho nadějnou ranou nad břevno. Opravdu tutové šance si obě strany vypracovaly až po 70. minutě. Nejprve Arsenal v rychlosti zakombinoval, ovšem Aršavin s delikátním obloučkem Jacka Wilshera naložil tak nějak nijak. O něco později se zase rozeběhl N’Zogbia, narazil si s McArthurem a zblízka ve vyložené příležitosti napálil jen dobře postaveného Fabianského.

Bohužel právě N’Zogbia, který dnes vlastně jen rozdával radost, udělal jen za okamžik donebevolající hloupost a do konce zápasu tak svůj tým zbytečně oslabil. Mohla za to menší "hlavička" do obličeje Wilshera, které si sice hlavní arbitr nevšiml, ale čtvrtému rozhodčímu tenhle zřejmý přestupek uniknout nemohl. Přesto, i když se mohlo zdát, že je konec, tahle informace záhy ztratila na váze. Obrana Arsenalu totiž zase jednou nebyla schopna poradit si s vysokým míčem ve vlastním vápně a vše podtrhl Squillaci, když sám zavěsil ve snaze zabránit Caldwellovi ve vyrovnání. Staré rány se tímto otevřely - Arsenal opět inkasoval v poslední desetiminutovce a stejně jako loni si tak zbytečně přidělal práci. Práci, kterou už nestihl odčinit.

Góly: 61. Florent Malouda

Utrápenější už snad to vítězství být nemohlo, ale myslíte si, že to někoho v Chelsea v tuto chvíli zajímá? Ne. Obhájce titulu totiž po šesti zápasech konečně bere vytoužené tři body, které jim dnes proti Boltonu vystřelil Florent Malouda. Blues se tak vracejí před Tottenham na čtvrté místo.

Oproti zápasu s Arsenalem udělal Carlo Ancelotti v sestavě tři změny. Ferreiru nahradil Bosingwa, zraněného Mikela Ramires a místo Kaloua naskočil uzdravený Anelka. První půle ale byla ze strany domácího mužstva hodně bídná a za zmínku stojí jen šance Boltonu, kterou měl po Elmanderově akci ve 22. minutě Taylor, ale branku ze slibné pozice netrefil. Žlutou kartu si pak vysloužil Ivanovič, který stáhl unikajícího Elmandera a mohl být rád, že za ním ještě stál parťák Terry. To už ale bylo z první půle skutečně vše.

Po poločase přišla na hřiště úplně jiná Chelsea. Ne, že by se snad její hra nějak radikálně zlepšila, ale začalo se více bojovat a Bolton se už musel také konečně trochu bát. Po čtyřech minutách vykouzlil úžasnou přihrávkou na Drogbu Lampard, ale domácímu útočníkovi chybělo štěstí, když křižnou ranou trefil tyč. Po hodině hry už ale fanoušci na Stamford Bridge mohli konečně aplaudovat. Essien vyvezl z vlastní půle míč, poslal pas za obranu a jelikož se vzadu zapomněl pravý obránce, mohl Drogba pokračovat v akci. Před bránou nahrál Maloudovi a ten do prázdné zavěsil.

Sam Ricketts, který se zapomněl při gólové akci za stopery, mohl za dvě minuty zaváhání napravit, když se k němu na vápně dostal zpětný míč od Elmandera, ale hostující obránce šancí pohrdl a přestřelil. Za dalších pět minut se Trotters dožadovali penalty, když Holden napálil míč do Terryho ramena, ale sudí nezapískal. V závěrečné desetiminutovce mohl přidat uklidňující gól Essien, ale jeho zakončení z brankové čáry vykopl Muamba. V závěru už si Chelsea vedení pohlídala a slaví výhru.

Góly: 90. Lee Bowyer - 58. Dimitar Berbatov

Už to vypadalo, že tahle sága nadobro odezněla. Staré rány se však nakonec přeci jen otevírají. Manchester United totiž zase jednou ztratil vítězství v samotném závěru zápasu, pročež můžeme mít na konci roku jedno sourodé vedoucí trio. Sice všechny tři týmy nemají ani zdaleka odehranou stejnou porci zápasů, pokud Arsenal ve středu vyhraje, spolu s oběma Manchestery bude mít stejně bodů.

Birmingham se už několikrát předvedl jako mimořádně nepříjemný soupeř pro velkokluby, jako je i Manchester United. A dnešní zápas nebyl výjimkou. Birmingham dokonale zvládal odbourávat soupeřův talent a z jeho hry dělal jakousi nezáživnou kaši. Přesto se právě oni jako první dostali k ohrožení soupeřovy svatyně, i když tak trochu nechtěně. Giggs totiž původně centroval, Foster si však s jeho projektilem nevěděl tak úplně rady, takže míč vyrazil pouze na tyč. A vepředu se trápil i Birmingham - když už se dostal na dostřel Van der Sara, byla z toho akorát tuze nepřesná rána Gardnera. Stejný hráč o něco později pálil pro změnu akorát do brankářovy náruče.

Až po přestávce se něco zlomilo. Tedy ne že by oba celky začaly nějakým zvláštním způsobem bavit, ovšem alespoň už začaly padat góly. O ten první z nich se postaral rozjetý Berbatov, když zaspolupracoval s Gibsonem a při zemi se trefil potřetí během dvou dnů. A mohl se trefit ještě jednou, kdyby nebyla proti Fosterem dobře postavená tyč.

Namísto toho tedy United nečekaně přišli o vedení, a to dosti kontroverzním způsobem. Žigič totiž pro Bowyera sklepl míč očividně rukou, sudí však nic nezaregistroval, tudíž hostující záložník mohl pohotově vyrovnat. Fergusonova parta tak zase jednou zbytečně zaváhala, ale o svou neporazitelnost ještě stále nepřišla.

Góly: 16. Tony Hibbert (vl.) - 42. Séamus Coleman

Fulham ze sestupové propasti utekl, to West Ham nikoliv. Přesto ale Hammers konečně vykazují zlepšené výkony, takže Grant podle všeho na lavičce londýnského celku přečká až do nového roku. To samé pochopitelně platí i pro Moyese, od jehož odpočatých svěřenců se ovšem očekávalo spíše vítězství.

Toffees jako jedni ze čtyř neúčinkovala na populární Boxing Day, neboť se jejich zápas s Birminghamem kvůli mrazům odkládal, proto bylo relativním překvapením, že do utkání neodstartovali o nic svěžeji než domácí. Možná i proto brzy pykali, hned v 16. minutě Howard zabrnkal svým příznivcům na nervy, vyrazil Tomkinsovu hlavičku jen před sebe do změti těl, odkud Kováč napálil Hibberta a bylo vymalováno.

Everton se nicméně takřka okamžitě zvednul a ještě do přestávky zvládl svou převahu pořádně zhodnotit. Tim Cahill, dnes překvapivě na hrotu upřednostněn před triem Saha-Beckford-Yakubu, zleva odcentroval před bránu, kde snadno doklepával do sítě Coleman.

Po pauze se potom rozjela mohutná stíhací jízda o to, kdo urve klíčové tři body. Parker jen těsně po restartu loboval vyběhnutého Howarda, jehož by nejspíš i dokonale zaskočil, kdyby si to balon nenamířil nad bránu. Moyes pro změnu představil Yakubua výměnou za Rodwella, takže přizpůsobil formaci prakticky dvěma útočníkům.

Jenže Karamelky letos pravidelně dojíždějí na neschopnost proměnit své šance a dnešek nebyl tak úplně výjimkou. Green proto na kolenou zlikvidoval Cahillův pokus a poradil si i záhy s hlavičkou Fellainiho. Nejblíže gólu byl ale přeci jen domácí Carlton Cole , když zpoza zadní tyče nedokázal usměrnit za brankovou čáru ideální pas Searse.

Góly: 57. Aaron Lennon, 81. Gareth Bale

Tottenham se s rokem 2010 rozloučil ve velkém stylu. Nejprve na Boxing Day vyloupil Villa Park, pak doma pomalu nepustil ke slovu Newcastle a pomocí drtivých brejků, ale i celkové územní převahy jej porazil hladce 2:0. Do konce kalendářního roku tak stoprocentně nespadnou níže než na pátou příčku, v případě další ztráty Chelsea dokonce přelom roku stráví na vysněné čtvrté pozici.

Spurs se dnes na první čisté konto od úvodního zápasu sezony opravdu příliš nenadřeli. Vždyť první a také poslední opravdovou šanci měl Newcastle ve 24. minutě, kdy se Carroll vzdálil od Dawsona a trestuhodně přehlavičkoval bránu po Jonásově centru. Jinak hráli na White Hart Lane prakticky jen domácí. Hodně problémů pak hostující obraně působil znovu dobře naladěný Gareth Bale, premiérový složitý zákrok však Krul musel předvést proti jeho věrnému parťákovi Van der Vaartovi, jenž z přímého kopu pálil takřka přesně do šibenice. Po krátkém Carrollově intermezzu, kdy hostující snajpr v těžké pozici jen lehce prověřil Gomese, přišla ještě chvíli před přestávkou obrovská šance Pavljučenka. Ruského útočníka v tom okamžiku neskutečným způsobem vychytal Krul, když jeho stoprocentní hlavičku bravurně vytěsnil tak, že se pak po nárazu do tyče mičuda ještě chvilku proskákala po brankové čáře.

Přesto Krul nemohl držet věčně. Prasklo to v 57. minutě, kdy Lennon dostal darem od newcastleské obrany kopec prostoru na pravé straně, a ignorujíc spoluhráče poblíž sebe, sebevědomě vypálil přesně ke vzdálenější tyči. Jestliže to s Tottenhamem celý zápas vypadalo nadmíru dobře, trošku se mu přitížilo v 66. minutě, kdy byl Kaboul poněkud přísně vyloučen, když se jeho hlava mimo hru setkala s tou Tiotého. Ve skutečnosti se ale nakonec Spurs stejně o vedení nemuseli strachovat. Naopak nejprve Lennon selhal v podobné palebné pozici, ze které vykřesal dosud jedinou branku utkání, a pak v 83. minutě konečně Bale přidal pojistku. Velšský křídelník přitom využil své největší přednosti - rychlosti - pohrál si se Simpsonem a podobně jako kdysi na San Siru skóroval.

Góly: 17. Jerome Thomas - 3. Nikola Kalinić, 53. Nikola Kalinić, 62. Mame Diouf

Steve Kean slaví své vůbec první vítězství na pozici manažera. Baggies nedokázali využít krátké převahy v počtu hráčů a doplatili tak na špatnou obranu při centrech soupeře.

Blackburn začal opravdu parádně. Nelsen sice ve 2. minutě ještě nevyužil centru Pedersena a z malého vápna hlavičkoval mimo, v další moment se už přihrávka do vápna od stejného hráče ujala. Kalinić zblízka pálil pravačkou po zemi k tyči - 0:1.

K vyrovnání pobídl parádním pasem Odemwingie Dorranse, jehož přízemní pokus z hloubi vápna musel likvidovat Robinson. Když po čtvrthodince hry zamířil pohotovou střelu nad břevno Kalinić, Baggies už odpovědět dokázali.

Rychlý protiútok končil parádním centrem Tchoyie na Thomase, který z pár kroků neměl problém usměrnit míč do sítě. Angické křídlo ve službách ligového nováčka mohlo otočit krátce po půlhodince hry, když po narážečce na hranici šestnáctky střílel ke vzdálenější tyči. Minul.

Osm minut po změně stran tak mohl rozradostnit fanoušky hostů znovu Kalinić. Na rohový kop Mulumbua si naskočil nejvýše a přesnou hlavičkou vrátil Rovers vedení. V 59. minutě byl blízko hattricku, kdyby ovšem nebyl přespříliš zaskočen "nahrávkou" od Carsona. Místo toho se tak za pět minut loučil předčasně se zhrzenými diváky, kteří odsoudili jeho zákrok na Scharnera.

Ještě předtím však pojistku přidal Mame Diouf, který poslal míč do sítě po příhře El-Hadjiho Dioufa. Snížit mohl čtvrthodinu před koncem řádné hrací doby Cox, ale poprvé ztroskotal na Bunnovi a dorážku poslal od země nad břevno.

Brzy poté musel Carson solidním zákrokem držet jiskřičku naděje svých spoluhráčů, když zlikvidoval tvrdý pokus Mameho Dioufa. Smůlu Baggies pak podtrhl Scharner, kterého našel Dorrans, aby Rakušan rozezvučel pouze tyč.

Na závěr bitvy se navíc vyrovnaly síly. Tamas neunesl prohru v osobním souboji s Benjanim a po zbytečném faulu musel do sprch. Hosté tak bez větších problémů svůj náskok uhlídali.

Góly: 4. Chris Baird, 10. Chris Baird

Drtivý start zajistil Fulhamu šťastnou tečku za rokem 2010. Dva slepené Bairdovy góly navíc zároveň znamenají, že se Cottagers konečně zase vyhrabali ze sestupového bahniska. Hughesovi se tak přeci jen bude příchod nového roku oslavovat poněkud lehčeji. To pro Stoke prohra nic moc neznamená, v elitní desítce se možná udrží tak jako tak.

Šestnáct měsíců Fulham čekal na venkovní výhru, zrovna na závěr stále ještě aktuálního kalendářního roku se ale konečně pochlapil. A za splněním své dlouhodobé vize vyrazil skutečně kurážně. Chris Baird, který na poslední chvíli nahradil v sestavě Salcida, hned ve třetí minutě sebral Huthův odvrácený míč na hraně šestnáctky a bez rozmyslu ho poslal vstříc Begovičovi. Ten sice zvládl zasáhnout, ovšem osud si nejspíš zažádal, aby se míč od tyče odrazil za brankovou čáru. A tak se také stalo. O šest minut později to navíc byla opět obráncova pravačka, co Stoke zasáhlo podruhé. Tentokrát Bairda vyzval krátkou rozehrávkou přímého kopu Andy Johnson a krátkovlasý zadák prudkou ranou trefil při zemi přesně prostor u levé tyče.

Není divu, že se Potters z tak dech beroucího soupeřova startu vzpamatovávali notnou chvíli. Šoku se dokonce zbavili až na přelomu obou poločasů, kdy Murphy musel z brankové čáry vykopávat Shawcrossovu hlavičku. Ve druhém dějství už se potom hrálo prakticky jen na Begovičovu svatyni. Jenže rozhodčí odpustil Cottagers dvě potencionální penaltové ruky a kromě nich už si vyložených příležitostí Potters příliš nevypracovali. Snad jen Huthova nízká střela Schwarzera nějak prověřila.

Góly: 50. D. J. Campbell, 90. D. J. Campbell

Ani jednatřicet střel nestačilo Sunderlandu ke skórování. Jedenáct pokusů pochytal výborný Kingson, zbylých dvacet skončilo mimo. Naopak Blackpool se mezi tři tyče trefil pouze čtyřikrát a hned dvakrát Campbell uspěl.

U Black Cats si diváci už mohli zvyknout na opatrný úvod zápasů a také na střídání kvůli zranění ještě před přestávkou. Obojího se dočkali i tentokrát. První zajímavější pokus vyslal po jedenácti minutách Bent, který nepřesnou ranou zmařil akci Gyana s Welbeckem. Mírná změna tak přišla alespoň u střídání, kdy zraněného Grandina musel střídat manažer hostů.

Na další zajímavější akce se čekalo do druhé části prvního dějství. Ve 27. minutě zavelel k rychlému kontru Cattermole a našel Gyana, který z úhlu nedokázal rozvlnit síť z vnitřní strany. Rychlé přechody do útoku hrály prim i v následujících snaženích. Hosté se během pár vteřin dostali od vlastní branky až před vápno soupeře, kam Sylvestre nahrával Varneymu. Ten sice zamířil mezi tři tyče, brankáři domácích ale mnoho práce nenadělal.

Další brejk domácích zakončoval po dobré hře Phillipse Campbell, který nenapodobil svého kolegu a nezamířil přesně. Před dalším zahozeným kontrem, který se rozhodl spálit Dent, když mu na hranici ofsajdu přihrával Welbeck, splnil kvótu střídání z důvodu zranění i Sunderland - ze hry musel Onuoha.

Ve 34. minutě se projevila stejná dvojice hráčů Black Cats, tentokrát to domácí kanonýr zkoušel k druhé tyči, opět bez úspěchu. Nemusel se však příliš stresovat, po příhře Sylvestra pokračoval v představení špatného zakončení Campbell.

Pět minut před odchodem do kabin se Dent proměnil v přihrávajícího hráče, Henderson tak konečně prověřil i brankáře, když trefil místo, kde stál Kingson. Ve 45. minutě se pak chytal za hlavu Gyan, když po centru Al Muhammadiho v gólové šanci nepochopitelně minul.

Tři minuty po změně stran poslal dlouhý pas z vlastní poloviny do šestnáctky soupeře Al Muhammadi, Bent připravil Welbeckovi a jeho pokus musel Kingson krýt. Z vedení se tak radovali hosté. Vaughan rozehrál rohový kop na Evatta, který se štěstím dostal míč k malému vápnu na Campbella, který zblízka snadno zakončil.

V 57. minutě předvedl snažící se Sunderland dobrý přesun do útoku v podání Welbecka s Hendersonem, na jejímž konci Gyan poslal balón nad břevno. Krátce po hodině hry měl naopak blízko k pojistce Blackpool.

Až Bardsley musel krotit akci Vaughana s Taylor-Fletcherem, aby ve stále stejné minutě hlavičkoval nepřesně Cathcart. Právě Bardsley mohl v 66. minutě vyrovnat, když pálil z hranice vápna, Kingson však jeho pokus vyrazil k v ofsajdu stojícímu Gyanovi.

Brzy poté se brankář nováčka ligy předvedl i proti střele zblízka, jenž vyslal Malbranque. Black Cats sbíraly jednu nepřesnou střelu za druhou a deset minut před koncem se obzvlášť nechápavě musel chytat za vlasy Welbeck, když po rohovém kopu Hendersona v jasné příležitosti netrefil.

Během velkého tlaku se musel předvést Kingson v 82. minutě, když až na druhý pokus kryl pokus z hloubi vápna od Cattermolea. Brzy poté už fanoušci domácích zvedali ruce nad hlavu, předčasně. Po hrubkách Evatta s Cathcartem se ke střele z pár metrů dostal Bent, kterého parádně vychytal Kingson. Dorážku Al Muhammadiho pak zablokoval obětavý Evatt.

A větší část tribun se nemohla radovat ani v 85. minutě, kdy se Bent jal exekuce přímého kopu a rozezvučel břevno. Místo vyrovnání tak přišla poslední minuta řádné hrací doby, míč na vzdálenější tyč od Phillipse, kde stál Campbell, aby podruhé rozvlnil domácí síť - 0:2. Čtyřminutové nastavení pak zklamaní hostitelé nevyužili ani ke korigování stavu.

Góly: 8. Mario Balotelli (pen.), 13. Joleon Lescott, 27. Mario Balotelli, 55. Mario Balotelli (pen.)

Manažer Houllier neprožívá šťastné fotbalové období, když za posledních sedm ligových zápasů roku 2010 prohrál šestkrát. Manchester City se po zaslouženém vítězství a hattricku Balotelliho ujme minimálně do pozdních večerních hodin role lídra ligy.

Chaotický úvod rozjásal domácí fanoušky už po osmi minutách. Balotelli padl k zemi po kontaktu s rukou Lichaje a sám postižený se postavil k exekuci pokutového kopu. Svou pomalou chůzí nakonec Friedela zmátl a poslal ho na opačnou stranu.

Solidní příležitost na zvýšení měl v 11. minutě Yaya Touré, kterému přiťukl do vápna Silva. Záložník Citizens ale v časové tísni nestihl lépe zamířit. Jenže smolný začátek Villy měl pokračovat. Cuéllar totiž pokus tečoval a rozehrával se tak roh, na nějž nejvýše vyskočil Lescott. Brankář hostů mohl jen smutně pozorovat, jak se míč blíží za čáru u vzdálenější tyče. Tam ještě zasahoval Bannan, zda to stihl před čarou, bude předmětem diskusí po celém Birminghamu.

Chvíli před čtvrthodinou hry rozehrával přímý kop zpoza šestnáctky Downing, prudká rána břevno přeletěla. A tak se zase slavilo v modrých dresech. Silva uvnitř vápna vypálil po zemi a Friedel dokázal vyrazit pouze k Balotellimu, který z hraničního ofsajdu snadno posunul míč do sítě.

A s Villans mohlo být ještě hůře. Spoustu času měli domácí ve vápně soupeře, nakonec se tak ke střele z jedenácti metrů dostal Silva a Lichaj tečoval balón nešťastně do protipohybu brankáře. Pořádně si tak oddychl, když vše skončilo pouze rohem.

Citizens povolili až pět minut před koncem a líbivou, rychlou akcí se blýskl Albrighton. Jeho přízemní pokus k bližší tyči ze sedmnácti metrů Hart vyrazil a před Reo-Cokerem na poslední chvíli odkopával Lescott.

Ze šaten vyběhla aktivněji hostující Villa a za úvodní čtyři minuty si vytvořila několik náznaků příležitostí. Tu největší poslal Downing z třiadvaceti metrů z přímého kopu nad břevno. Dnes ovšem celé Aston očividně vstalo z postele levou nohou.

Vieira po rohovém kopu svou prudkou ranou ztroskotal na Friedelovi, chvíli poté se už však pískala další penalta. Albrighton se mohl pouze omluvit svým spoluhráčům, když se nachytal na kličku Johnsona a evidentně ho podrazil. Balotelli se tentokrát před posledním krokem skoro zastavil a přesto, že mířil skoro doprostřed, nedokázal Friedel správně zareagovat - 4:0.

Pověstného "bůra" mohl zakončit Kompany, po rohovém kopu se u zadní tyče objevil sám, ale balón měl na dlouhou levačku a přestřelil. Deset minut před koncem povinně dohrávaného duelu střílel z dálky po zemi Delph, projektil mířící k tyči Hart vyškrábl na roh. A neprosadil se ani Downing z přímého kopu, když z devatenácti metrů poslal míč metr od spojnice.

Uspokojení domácí nechali za sebou i Lichaje, který si pas do vápna v klidu zpracoval, ale přemíra času mu stačila k pouze zásahu nohy bezbranného Harta. Villa tak proti pasivnímu soupeři nakonec prohrála "jen" o čtyři branky.