Premier League - souhrn 36. kola

Góly: 63. John O'Shea - 9. Jonathan Walters

Tři 38bodové týmy se po dnešku a svorně po 36 odehraných zápasech řadí nad sestupové pásmo a hladový Wigan. Může za to domácí remíza Sunderlandu, jenž i v deseti zvládl alespoň srovnat krok se Stoke City, které šlo do vedení velmi brzy díky osmé Waltersově ligové trefě v tomto ročníku...

Mackems si před výkopem prožili pěknou chvilku - přivítali 11 z 12 účastníků památného a přesně 40 let starého finále FA Cupu, v němž Sunderland v souboji s Leedsem nečekaně ukořistil svou dosud poslední trofej. Oslavy nicméně neměly přehnaně dlouhý dozvuk - Adam se už v deváté minutě vykašlal na poctivé strážení Walterse a ten nadvakrát, vinou pohotového bloku Grahama, přeci jen rozvlnil síť za Mignoletovými zády.

V následujících pasážích to měly Černé kočky složité. Bez svých dvou největších tahounů, zraněného Fletchera a suspendovaného Sessegnona, postrádaly kreativitu a byly odkázány maximálně na dalekonosné, neškodné pokusy. Navrch ve 34. minutě Gardner hrozivě vystartoval na Adama, který měl štěstí v neštěstí, že po soupeřově rudém zákroku par excellence mohl pokračovat v utkání.

I oslabený Sunderland se nicméně pro druhý poločas nahecoval k pozitivnímu výkonu. Křídelník Adam Johnson odehrál patrně svůj nejlepší poločas v sezoně, kapitán O’Shea vyrovnal po Larssonově rohovém kopu a Rose ještě v závěru se svým projektilem zavadil o vzdálenější tyčku. Mackems tedy ani na 18. pokus nezvládli naplno svůj pondělní zápas; v rámci možností ale zřejmě budou spokojeni.

Góly: 87. Juan Mata

Rafael Benítez svou pověst muže velkých zápasů konečně demonstruje také na Old Trafford! Tam prohrál svých pět z předešlých šesti bitev, tentokrát díky trefě Juana Maty stojí na straně vítězů. Pro Chelsea jde zároveň o extrémně důležité tři body, které Londýňany pasují do "pole position" v závodě o vstupenku do Ligy mistrů.

Sir Alex Ferguson dle svých slov po skončení vzájemného utkání slíbil Wengerovi, že proti Chelsea postaví takový tým, který může vyhrát; že nic nevypustí. Inu, skotský lodivod sice opravdu šetřil jen několik málo opor - Rooneyho, Kagawu, Ferdinanda a brankáře de Geu -, ovšem jeho výběr se úplně konkurenceschopný nezdál být, alespoň zprvu.

Veškerá akce totiž dlouho závisela především na Blues. Mata takhle úvodem pohrdl příležitostí kroutit mičudu na zadní tyč a raději hledal Dembu Ba, zakončujícího hlavou v záklonu - přirozeně nad břevno. A Matova chronická nesobeckost se projevila rovněž v 17. minutě, když šli fotbalisté v modrém po Jonesově podklouznutí tři na dva, Mata ale ještě raději dával pod sebe čtvrtému do party Mosesovi, který svou ránu hrozivě neudržel na uzdě.

Největší šance poločasu se narodila po necelé čtvrthodině. Tehdy zadáci ManUtd pořád ne a ne vystoupit proti Oscarovi, až brazilský středopolař nasadil jedné ze clon jesličky a Lindegaard se musel natahovat, seč mu síly stačily, aby balon vytěsnil alespoň na tyč. Red Devils mezitím Čecha zaměstnávali pouze pár štiplavými centry a k opravdovým střeleckým pokusům se začali dostávat až těsně před pauzou.

Van Persie neuspěl hned na tři způsoby - jeden jeho projektil zablokoval Ivanović, ten druhý po lahodné Giggsově výzvě Persie v těžké pozici nasměroval vedle a teprve třetí Nizozemcův (hlavičkovaný a slabý) projektil už alespoň směřoval na Čecha. Další nesmělou příležitost měl ještě Giggs, konkrétnější nebezpečí každopádně v úvodním dějství tvořila Chelsea.

Po obrátce bohužel už ani ty pološance neměly na scéně příliš prostoru a také druhý šlágr neomylně sklouzával k nezáživné nudě. Pro Chelsea se celý svět točil kolem Maty, pro ManUtd kolem neznámé osoby (čili nikoho). Na nápravě střelecké vizitky téhle očekávané neděle se nakonec začalo pracovat až v závěrečné čtvrthodině, kdy si Blues zjevně řekli, že podruhé už letos na manchesterské půdě naprázdno nevyjdou (poprvé v únoru na Etihad Stadium).

Stále každopádně záleželo zejména na Matovi. Ten nejprve - bohužel pro Chelsea - stál ve středu pozornosti v 78. minutě, když jedině kvůli svým nevalným dispozicím pro hlavičkování nesklepl do sítě pěkný Lampardův centr. A později - bohudík pro Chelsea - unavenou střelou k protější tyči přeci jen uspokojivě zakončil akci z minuty 87. Ta už vypadala být zazděná, jakmile Ramires trestuhodně opomněl volného Torrese; Španělova genialita ale přeci jen Blues vedení zařídila.

O to už je pak United vskutku nebyli schopni připravit, naopak ještě Rafael v záchvatu nervů podkopl Luize a uviděl rovnou červenou kartu. První rudý kartonek pro United v tomto ročníku Premier League, symbolicky. Red Devils totiž zároveň po dlouhých 66 ligových utkáních doma nedokázali vstřelit ani jednu branku.

Góly: -

Jen těžko dneska zvládali oba liverpoolští rivalové skrývat skutečnost, že vlastně nemají moc o co hrát. Město Beatles zažilo bezpochyby jedno z nejodměřenějších, nejnudnějších derby za poslední dobu. Výsledek 0:0, první takový od února 2007, je zde zcela na místě.

David Moyes na Anfield obyčejně přijíždí s nedostatkem ambicí, pročež Anfield dosud nikdy nevyloupil - a dnešek nebyl tak úplně výjimkou. Ryšavý manažer znovu obětoval jediného klasického hrotového útočníka (Jelaviće) ve prospěch vytaženějšího Fellainiho, což vedlo spíše k bezzubosti než čemukoliv jinému.

Zápasu celkově scházela jakási jiskra. Možná za to mohla absence Phila Nevillea, každopádně Merseysideské derby dokonce postrádalo i takovou jistotu, jakou dříve představovala tvrdost a všudypřítomná agresivita. Ne že by se tedy hrálo v rukavičkách, nevybočovalo se však ze standardu Premier League.

To zároveň neznamenalo, že by se nechávalo více prostoru kreativnímu, ofenzivnímu vyjádření. Kupříkladu Everton by nebyl dopředu schopný vůbec ničeho, nebýt standardních situací. Takhle alespoň v 17. minutě Fellaini nekonvenčně, ale setsakramentsky nebezpečně zakončoval zpoza Carraghera po Bainesově donášce.

Naproti tomu Liverpoolu celkem slušně fungovala mezihra, Coutinho s Hendersonem se dobře doplňovali, Gerrard platil za kvalitního dirigenta a Sturridge se snažil rvát do koncovky...tady ale zase veškerá snaha končila na perfektním dvojbloku Distin-Jagielka. Prvně jmenovaný má na svém triku jednu pěknou stopku, jeho kolega pak rovnou dvě, závažnější. Nejprve zblokoval solidní ránu Gerrarda, posléze se báječným skluzem vrhl pod nohy docela jistě skórujícího Coutinha.

Nejzajímavější pasáž dnešního upracovaného Merseysideského derby nadešla ihned po přestávce. Tehdy měl dvojí příležitost ke skórování Sturridge, přičemž na druhé straně Distin dokonce i rozvlnil síť, aby byla jeho radost anulována odpískáním přísného faulu ve výskoku (či neexistujícího faulu Anichebeho na Reinu).

Od 55. minuty se potom střetnutí dvou nesmiřitelných rivalů opět ubíralo do vod průměrnosti. Coutinho s Fellainim registrovali minišance, Gerrard mohl po kličce golmanovi tak akorát zakončit do Distina a další pořádnou příležitost měl až Agger v 80. minutě, jehož protečování projektilu ze standardky jenom těsně minulo zadní tyčku.

Závěrečná desetiminutovka záhy nebyla o nic víc vzrušující než děj předcházející. Poprvé od ročníku 1996/97 se tedy v Premier League mezi těmito dvěma sousedy urodily dvě remízy; a po více než šesti letech historické anály Merseysideských derby znovu registrují bezbrankový duel.

Góly: 1. Theo Walcott

Stejně jako Tottenham, ani Arsenal dnes nenadchnul - svou povinnost si ale přesto splnil. Už počtvrté za sebou se nedostali nad hranici jedné vstřelené branky, již potřetí za to samé období nicméně udrželi nulu; proto se rozpačití Gunners zase tetelí na třetí příčce.

Nejrychlejší gól tohoto ročníku, který už těžko bude překonán, vstřelil po 20 vteřinách Theo Walcott. Ten si pohlídal ofsajdovou past, díky tragické poziční hře Traorého a spol. hladce převzal Artetovu kolmici a s menšími rozpaky prostřelil Greena. Sám mohl mít přitom speciální radost - v této sezoně se totiž ujala již jeho 20. střela, co se všech soutěží týče.

První půle byla obecně charakterizována dominancí Arsenalu říznutou nespoutaností až zběsilostí, a tudíž i pár výpady Hoops do otevřené obrany. Z těch se ale těžit příliš nezvládalo. Park registroval jednu zblokovanou střelu a při své i týmové největší příležitosti úvodní části akorát velmi divně podebral balon, aby v součtu ani trochu neohrozil Szczesného existenci.

Jinak QPR docela dobře rezignovalo na presink a možná proto vzadu působilo relativně kompaktně a jistě. Přesto se samozřejmě dostavily alespoň nějaké nahodilé šance jako ta další Walcottova, kdy anglický křídelník z otočky a zpoza šestnáctky pohotově pálil do tyčky. S pár zajímavými balony pracoval také Podolski.

Po přestávce se divákovi naskýtal docela jinačí obrázek. Tím mnohokrát vytíženějším brankářem byl Szczesny, který si musel vědět rady s nezkrotným Townsendem, jenž nebezpečně centroval i střílel, potažmo Rémym, který ho prověřil v 55. minutě. Arsenal se krátce po změně stran vůbec, ale vůbec nechytal; naprosto očividně tahal za kratší konec pomyslného provazu.

Vůbec nejkonkrétněji nakonec za srovnáním mířila Zamorova rána z 83. minuty - pro tu si ale neskutečným způsobem doskočil na zem Wojciech Szczesny. Arsenal se tak přeci jen protrápil k výhře i čistému kontu.

Góly: 86. Gareth Bale

Dvojnásobně - fotbalisty i novináři - oceněný Gareth Bale zase úřadoval. Po 367 minutách čistoty venkovního štítu Southamptonu těsně před závěrečným hvizdem zavrhl další, již třetí dnešní bezbrankovou remízu a poslal Tottenham minimálně nakrátko před Arsenal, na příčky zajišťující Ligu mistrů.

Mimo jiné také legendy Spurs jako Ricky Villa či Ossie Ardiles si na výkop tohoto klání počkali o půlhodinu déle - zápas se odkládal vinou problémům s dopravou, když se na dálnici M25 rozlily chemikálie. Sám Gareth Bale se potom na jubilejní 20. ligový zásah (což naposledy za Kohouty dokázal Klinsmann v sezoně 1994/95!) načekal ještě o hodně déle, a to hlavně díky vyspělému, pracovitému a houževnatému výkonu Saints.

Bale se takto před pauzou mohl objevit opravdu kdekoliv, a všude byl pronásledován některým ze soupeřů. Navíc Soton klidně mohl jít brzy do vedení, když se po 11 minutách zjevil sám před Llorisem mladý bek Clyne. Ten záhy jen těsně minul tyčku po golmanově pravici. Pro Spurs to mělo být dostatečné varování, ale nebylo.

Ještě předtím, než si obnovil zranění zadní stehenní šlachy, Dembélé na hraně šestnáctky zfauloval Rodrigueze a Lambert z přímého kopu přinutil Llorise k bravurnímu zákroku konečky prstů. Francouzský brankář pak ještě musel být včas na nohou, aby zlikvidoval také Davisovu vykonstruovanou, ale poněkud slabou dorážku.

Rovněž po přestávce byli Saints aktivní a další příležitost si vypracoval kupříkladu Lallana. Tottenham odpověděl nedobře završeným sólem Dempseyho a jedním Baleovým voláním po penaltě. Až nadešla 84. minuta. Tehdy velšský křídelník přeběhl do pravé strany, utekl Shawovi, mrkl na bránu a narýsoval nechytatelný nízký projektil, který zaplul tak akorát ke vzdálenější tyči. Třebaže Bale skóroval proti klubu, který jej odkojil, nešlo se mu příliš divit, že vzápětí nespoutaně oslavoval...

Góly: -

Jednu ze dvou bezbrankových remíz sobotního odpoledne mají na svědomí poněkud překvapivě dva jinak ofenzivně schopné celky Swansea a ManCity. Labutě tolik nešokovali - pokračují v pohárové kocovině, když už potřetí v řadě vyšly střelecky naprázdno. Naopak bleděmodří si gól nepřipsali poprvé od 29. ledna a venkovního měření sil s QPR.

Že ManCity dohrává tuto sezonu bez patřičné motivace, to lze hravě vyčíst z nedávných výsledků, Swansea nicméně od počátku šetřeno úplně nebylo. Nasrimu brzy chyběl krok do Silvova centru a Barry se klidně mohl radovat z překrásného gólu, kdyby do jeho projektilu neskočil odvážný Williams. Potom to Citizens načas zabalili a vlastně až do konce poločasu nechali promlouvat výhradně domácí. Ti však železně končívali na tragických koncovkách svých obvyklých tahounů.

Michu měl jednoznačně skórovat, když osamoceně hlavičkoval po fantastickém centru Dyera, a za asistence stejného borce měl svou ránu lépe sklopit rovněž Pablo Hernández. Co se Routledgeova pokusu týče, ten zas mířil do přílišné Hartovy blízkosti. Vůbec největší příležitost zpackal ve 33. minutě Hernández, když se v úniku evidentně nemohl rozhodnout, zda vystřelit nebo přihrát Michuovi, a tak ve finále zakončil brutálně nepovedeně.

Kromě toho labutě zřejmě mohly kopat pokutový kop poté, co neposedná mičuda vlétla do Nastasićova břicha a zavadila přitom také o jeho ruku. V kapitole o příležitostech bleděmodrých jinak až do přestávky dominovaly obětavé bloky soupeřů - takhle byl odmítnut Nasri i Silva, jehož dorážku vzápětí "kamikadze" zákrokem vykryl i sám nevytížený brankář Vorm.

Ohledně sporných penaltových situací si byly obě mužstva relativně kvit po hodině hry, když ve vápně marně padal Džeko, zatímco se na Liberty Stadium odvíjel o něco poklidnější druhý poločas. Během něho nakonec měli zápas na svou stranu strhnout Citizens, jenže Džeko po výborné práci Zabalety neuvěřitelně zaváhal a další ošklivou spálenku si na své triko přišil pro změnu Silva těžící z Džekovy akce.

Góly: -

Branek se bezmála 34 tisíc diváků v Upton Parku nedočkalo. Co byste chtěli, když na bránu směřovaly na každé straně pouhopouhé tři střely? Zklamané budou jednoznačně Straky, které mohou stále ještě spadnout do druhé ligy. Hammers jsou desátí.

Phil Dowd po devadesáti minutách nezapíše do střelecké listiny ani jedno jméno. První poločas zajímavého zápasu postrádal energii a střelecké pokusy, druhý byl z diváckého pohledu již mnohem atraktivnější. Přesto ani on gólovou radost nepřinesl. Do základní sestavy Strak se po dlouhé době postavil obránce Fabricio Coloccini, proti bývalým spoluhráčům se postavil střelec Andrew Carroll.

Úvodní minuty na londýnském stadionu mnoho vzruchu nezaznamenaly. Hráči na obou stranách si hledali střelecké pozice, ale k přímému ohrožení branky došlo vlastně až po ráně Hatema Ben Arfy z přímého volného kopu. Prolomit počáteční mlčení mohl Papiss Cissé, který po dobré kolmici brankáře Jääskeläinena překonal, ale za Fina zaskočil spoluhráč Winston Reid a míč odklidil z brankové čáry.

Velká šance na změnu skóre byla k vidění až zkraje druhé půle, kdy v pokutovém území po Jarvisově nahrávce upadl Ricardo Vaz Té a domácí ochozy marně žádaly pokutový kop. Sudí Phil Dowd zůstal neoblomný a do útoku tak mohli hosté. Opět se opakovala situace z prvního poločasu, ke střele z volného přímého kopu se odhodlal Hatem Ben Arfa, brankář Jussi Jääskeläinen ale celou situaci pohlídal a míč za svá záda nepustil.

Dvakrát zabušil na Elliotovu bránu zkušený záložník Kevin Nolan, mladý brankář Newcastlu ale obě chytil. K odraženému míči se dostal Matthew Jarvis, jehož střela také vyprášila brankáři Robu Elliotovi rukavice. Ani v tomto případě ale náhradní brankář Strak nekapituloval. Na druhé straně mohl Newcastle poslat do vedení francouzský ofenzivní univerzál Yoan Gouffran, který sice obešel brankáře domácího výběru, ale mířil vedle tyče.

Tempo zápasu poté opadlo, aby se na vysokou úroveň opět dostalo v samém závěru klání. K centru se dostal Matthew Taylor, střídající hráč našel hlavičkujícího Andyho Carrolla, ale kmenový hráč Liverpoolu ve výskoku nezakončil přesně. Svůj podíl na tom měl také alternující obránce Jonás Gutiérrez, který míč zastavil.

Závěrečnou šanci utkání dostali opět hráči Hammers, po Carrollově snaze zakončit se k odraženému míči dostal ještě Kevin Nolan, ale ani on nezměnil bezbrankový stav. S ním Newcastle spokojený nebude, protože mu zatím zaručuje pouze šestnácté místo.

Góly: 29. Shane Long, 50. Gareth McAuley - 39. Arouna Koné, 58. James McArthur, 80. Callum McManaman

Takzvaný "Great Escape" (Velký únik) zažívá svůj restart? Docela to tak vypadá, neboť Wigan se báječným obratem zápasu s West Bromwichem a neskutečně vitálními třemi body zvenčí vrací do popředí záchranářské bitvy. Rázem z něj jde opět strach, kterému podléhají především dnes váhající celky Norwiche a Newcastlu. Latics oproti nim mají zápas k dobru a ztrácejí pouze tři body...

Roberto Martínez před výkopem postrádal své tři primární volby na stopera (Ramis, Figueroa, Alcaraz), což řešil vykonáním poněkud nekonvenčního tahu. Před dva kované obránce stáhl záložníka Watsona, který nehrál od listopadové zlomeniny nohy, aby fungoval coby spojka. Sžití s touto variantou záhy působilo Wiganu slušně problémy, zvláště v kombinaci s velkou pohyblivostí ofenzivního trojzubce WBA. Lukaku nicméně svůj první halfvolej neukormidloval zcela ideálně, a i když došlo na inkasované góly, Latics reagovali stejnou (ba výraznější) měrou...

Albion poprvé udeřil po bezmála půlhodině hry a hnedka do gólové akce zapojil všechny tři své forvardy. Lukaku dobře stavěl na Scharnerově laciné ztrátě, rychlík Rosenberg - upřednostněný před Odemwingiem - centroval a na zadní tyči zakončoval Long. Následovalo několik vskutku hektických minut, během nichž se skóre mohlo úplně klidně změnit hned třikrát. Maloney z přímého kopu těsně minul, Lukaku zaváhal v sólovém úniku - a teprve potom Koné přehlavičkoval Olssona, aby poprvé překonal Fostera.

Co ovšem Koné dokázal v cizím pokutovém území, nedokázal již v tom vlastním. Chvíli po obrátce se ani nezvládl pořádně dostat do hlavičkového souboje s McAuleym a domácí opět vedli. Roberto Martinez tehdy ucítil potřebu vystřídat a jeho intuice ho vpravdě nezklamala ani v nejmenším. James McArthur koneckonců srovnal skrze svůj první kontakt s balonem, jakmile se hlavou položil do centru Maloneyho.

Právě McArthur potom stál také u zrodu vítězné branky, kterou vsítil poměrně příznačně částečný odchovanec Callum McManaman. McArthur obešel dva protihráče a pak nechal svého kolegu pohodlně nadstřelit padajícího stopera Olssona. Wigan tím pádem směřoval za dalším heroicky urvaným vítězstvím, jakkoliv to ještě neměl v kapse úplně bez práce - Robles dále likvidoval pokusy Dorranse či McAuleyho.

Góly: 74. Grant Holt (pen.) - 55. Gabriel Agbonlahor, 89. Gabriel Agbonlahor

Gabriel Agbonlahor se stal nejlepším střelcem Aston Villy v historii Premier League (63) a hned ukořistěním tohoto titulu posouvá birminghamské doopravdy na dosah kýžené záchraně. Paul Lambert také podruhé v této sezoně vyloupil Carrow Road, kde sbíral pochvaly napříč loňským ročníkem, a právě Kanárkům se takto tají dech...

Chris Hughton se po delší době rozhodl do základní sestavy opět vmontovat umění Wese Hoolahana na úkor jednoho z hrotových útočníků (Kamary) a Norwichi to šlo celý zápas k duhu. Ofenzivní vozba působila mobilněji, nevyzpytatelněji - a také v součtu se pak hrál dosti svižný fotbal, leckdy až stylem nahoru-dolů. Nicméně atraktivní mezihra ještě nezaručuje atraktivní finální fázi, což byl přesně případ dnešního měření sil na Carrow Road.

Mark Bunn se na jedné straně musel položit na zem, aby zkrotil Weimannovu střelu, ta však vylétala ze značného úhlu. Na druhé straně zase Hoolahan nedotáhl uspokojivě jeden ze svých mnoha manévrů a Snodgrass z přímého kopu z ideální pozice zacílil pouze do zdi. Všechny tyto okamžiky potom možná zastínilo dokonce i Lowtonovo nucené střídání kvůli bolavému kotníku, které možná pravého beka Villy připraví o letošní čistý štít (zatím se objevil v každém ligovém utkání).

Až 56. minuta tím pádem musela publiku konečně přinést nějaký ten naplno chutný zákusek, rovnou s gólovou polevou. Agbonlahor se tehdy proběhl středem pole, zvláštně se srovnal nad balonem a pak jej při zemi krásně zkroutil k pravé tyči. Ačkoliv záhy komentátoři několikrát zkonstatovali, že Bunn mohl předvést lepší řemeslo, skutečnost byla taková, že s podobně efektivní falší doopravdy nešlo nic dělat.

Norwich byl v prvním poločase tou aktivnější stranou, inkasovaná branka však jako by mu připomněla, v jakém srabu se má správně nacházet. Agbonlahor tedy brzy pláchnul svému strážci po levé straně a na malém vápně krásně našel Weimanna, ten ale místo hlavičky vleže zvolil raději obyčejný skluz a ze solidní pozice přestřelil. Příští šanci tím pádem raději zakončil sám Agbonlahor, když si narazil s precizním Bentekem a z těžšího úhlu o chlup minul vzdálenější tyč.

Canaries tak musel ze zajetí vysvobodit až nevyzrálý defenzivní blok Aston Villy, konkrétně jeho součástka ze samotného levého okraje. Bennett totiž na své straně nebyl s to uhlídat Snodgrasse, aniž by ho zatahal za pravý bok, a tudíž se musela pískat penalta. Sám Bennett mohl být rád, že neuviděl druhou žlutou kartu; zároveň ale nemohl být rád, že Holt chladnokrevně proměnil - 74. minuta, 1:1.

Zatímco na Carrow Road takto zápas směřoval k remízovému výsledku, na The Hawthorns se Wigan ujal vedení - a oba týmy tak měly telepaticky vytušit, že musejí zabrat. To se nakonec lépe povedlo Villans, jejichž jménem Agbonlahor utekl nedůslednému Bassongovi a ve vyložené pozici znovu nezklamal. Holt potom už akorát v dominantním výskoku předčil brankáře Guzana, aby zacílil těsně mimo.

Góly: 70. Bryan Ruiz, 77. Bryan Ruiz - 12. Hal Robson-Kanu (pen.), 62. Hal Robson-Kanu, 75. Adam Le Fondre, 83. Jem Karacan

Gólová norma stanovená v říjnu loňského roku byla opět naplněna, i když ne ve prospěch obou týmů. Také tentokrát jsme se dočkali šesti branek, z nichž ale hned čtyři skončily za zády Marka Schwarzera. V závěru se sice Jolovým svěřencům podařilo utkání zdramatizovat, ale Reading si výhru pohlídal.

Možnost otevřít skóre utkání se před domácími Cottagers otevřela již po dvou minutách. Rychlý nástup Fulhamu obrana Readingu nezachytila a tak se mohl k pokutovému území řítit rychlík Damien Duff. Jeho centr na nabíhajícího Ruize ale brankář McCarthy skvěle vystihl a reflexivním zákrokem zlikvidoval.

Krize Royals sice způsobila jedenáct klání bez výhry a pád do druhé ligy, ale dnes to byli právě hosté, kdo se jako první úspěšně pokusili otočit ukazatel skóre na číslo jedna. Riise nedovoleně zastavil pronikajícího Hala Robsona-Kanua a sudí Neil Swarbrick měl jednoduchou úlohu. Podobně jednoduchou jako sám postižený hráč - mladý Velšan si postavil míč na značku pokutového kopu a poslal hosty do vedení.

Reading pochopil, že s Fulhamem se hrát dá a začal otáčet své útočné soukolí. Další rána McClearyho z uctivé vzdálenosti sice přesnost postrádala, ale ukazovala chuť Royals k vítězství. McCleary zakončoval také nahrávku McAnuffa, ale jeho technický pokus skončil mimo Schwarzerovu svatyni. Cottagers nechtěli před vlastními fanoušky prohrát s posledním týmem tabulky, takže se snažili převzít útočnou aktivitu z kopaček hostujících hráčů. To se dařilo především Damienu Duffovi, který hledal vysunutého Dimitara Berbatova. Bulharský útočník číhal také na Karagounisovu přihrávku, jeho zakončení ale brankář Alex McCarthy zneškodnil.

Další zajímavou situaci si pro McCarthyho připravil Hugo Rodallega, který nejprve nezakončil Riiseho centr a následně neuspěl ani s dorážkou. Jeho oslavě gólu zabránil McCarthy pohotovým a obětavým zákrokem. McCarthy byl opravdu hvězdou první půle, k jejímu konci zasáhl také další spolupráci dvou útočných es Fulhamu.

Úvod druhé půle se nesl ve znamení žlutých dresů Readingu, zajímavý centr po rohovém kopu mohl zakončovat Karacan, Schwarzer ale jen zvedl ruce nad hlavu a balon bez větších problémů chytil. Obraně Fulhamu dělaly rychlé kombinace hostujících hráčů velké problémy, z úhlu zakončoval střelec první branky. Míč ale poslal jen do boční sítě. Royals jako by vědomí jistoty sestupu dodalo klid a na bránu Marka Schwarzera mířil jeden útok za druhým. Zakončovat mohl také Pavel Pogrebnjak, obrana si s jeho atakem na poslední chvíli poradila.

Po pádu Berbatova se píšťalka hlavního arbitra neozvala, takže útočit mohli hosté. První střelu z úhlu ještě obrana Cottagers zlikvidovala, ale na technické zakončení Robson-Kanua už Mark Schwarzer nárok neměl - 2:0!

Na druhé straně se k odraženému míči dostal Emanuelson a jeho rána řádně provětrala rukavice brankáře Alexe McCarthyho. Dvacet minut před koncem se ale Fulham přeci jen nadechl - po krásné spolupráci se k míči dostal Kostaričan Bryan Ruiz a zakončil podél padajícího McCarthyho. Cottagers tak dostali naději na bodový zisk.

Pouhé čtyři minuty poté, co Pavel Pogrebnjak uvolnil místo Le Fondremu se mladý útočník dokázal prosadit a ztlumit jakékoli nadšení domácích ochozů. Výborně si naběhl na dlouhý pas spoluhráče, zpracoval jej hlavou, obešel spoluhráče a z úhlu zakončil.

Utkání mezi Fulhamem a Readingem ale zpravidla nejsou nudnými záležitostmi a dnes se tato pravda z minulé sezony opět potvrdila. Jen chvíli po inkasované brance se totiž Fulham dočkal další šance na body. Mariappa nepokryl Bryana Ruize právě nejlépe a zkušený útočník poslal hlavou míč přesně za McCarthyho záda!

A Cottagers měli v plánu v minulém třígólovém přídělu pokračovat. Hlavičkujícího Rodallegu ale zastavilo břevno. A tak trestali hosté. Gólové hody rozšířil kapitán Karacan, který zakončil spolupráci Readingu uvnitř domácího pokutového území přesnou střelou k tyči. Reading odskočil týmu trenéra Martina Jola na rozdíl dvou branek!

V závěru se do zakončení protlačil Hugo Rodallega, ale jeho snaha neměla gólový přívlastek. Když to nešlo hlavou, zkusil to Rodallega nůžkami. Ani nadvakrát se ale nedokázal prosadit a s Kačaniklićovým pokusem si hostující obrana již poradila. Reading se možná loučí s Premier League, ale činí tak ve velkém stylu. Z Londýna si za přestřelku s Fulhamem odváží tři body.