Premier League - souhrn 33. kola

Góly: 4. Michael Carrick, 66. Robin van Persie (pen.)

Manchester United se po nezvládnutém městském derby okamžitě vrací na důvěrně známou vlnu - tu, jež neomylně zvěstuje další vítězství a další čisté konto. Tentokrát to odnesl Stoke, který prohrál šesté utkání z minulých sedmi kol. S takovou se ještě Tony Pulis může obávat vůbec prvního sestupu vlastní manažerské kariéry.

Větrná atmosféra přivítala diváky i samotné aktéry zápasu na Britannia Stadium. Všichni, kdo měli a mají co dočinění se Stokem, určitě doufali, že jde o "wind of change" (vítr změny), o němž slavně zpívala rocková skupina Scorpions. Jenže ti všichni doufali marně. Už ve čtvrté minutě Potters nebyli dostatečně důrazní při bránění rohového kopu a nechali duo Jones-Carrick krkolomně dopravit mičudu za Begovićova záda.

To vlastně rozhodlo. Sir Alex Ferguson před utkáním vrátil do sestavy Tonyho Valenciu a především sesunul Waynea Rooneyho do středu zálohy, odkud potom hvězdný univerzál pohodlně dohlížel na nezáživný zbytek prvního poločasu; a de facto i celého zápasu. Stoke absolutně nebyl schopný dostat se k něčemu, jako je finální fáze, na druhou stranu mu ale přísluší kredit za neúnavné zdvojování největších hrozeb (Kagawy a Van Persieho zvláště) a vůbec příkladné makání.

Ovšem to nic neměnilo na tom, že když Walters zkraje druhého dějství v ojedinělé šanci přestřelil, de Gea vychytal Adama a Jones ze své pozice mířil vedle, nebyly tak proměněny vlastně úplně poslední příležitosti domácího mužstva. To se pak ve zbývající více než půlhodině k ničemu nedostávalo a naopak se ještě třáslo při akcích Van Persieho, jenž toužil po prolomení pětizápasové šňůry bez gólu.

A dočkal se. Nejdříve sice po výzvě Hernandéze nastřelil boční síť, pak ale ukázkově zamotal hlavu Wilkinsonovi, nechal se zfaulovat a sám záhy proměnil pokutový kop ve svůj 20. ligový zásah tohoto ročníku.

Góly: 27. Stéphane Sessegnon, 74. Adam Johnson, 82. David Vaughan

Úplně jiný Sunderland, než na jaký jsme byli letos zvyklí. S jiskrou, plný kuráže - derby se pro Mackems skutečně ukázalo být tím správným odrazovým můstkem za záchranou. První výhra na St. James Parku po více než 12 letech, hnedka takhle evidentní, s čistým štítem. Inu, sledujte, jak si Black Cats povedou dále...

Očekávané Tyne-Wear Derby nejprve přineslo desetiminutovku, během níž se Sunderland docela dobře třásl, aby neinkasoval; pak ale rychle přešlo v obvyklou řežbu, jíž se stal hlavním aktérem nejdříve Steven Taylor a posléze Gouffran, když - věřme, že omylem - prošlápl kotník atakujícímu soupeři. Howard Webb nechával derby celkem volný průběh, což se zprvu neukazovalo být úplně šťastným rozhodnutím.

Co ho ale nejspíš do jisté míry zachránilo, byla individuální akce Sessegnona z 27. minuty. Tehdy Beninec ustál souboj s Jonásem a z hranice šestnáctky zamířil k tyči, aby protivníkovi uložil nutnost hrát v příštích minutách především fotbal. To se projevilo hned na další akci, jakmile delší nákop propadl až za obranu pro Papisse Cissého, jenž si vylámal zuby na včas vyběhnuvším Mignoletovi. A belgický brankář proti stejnému fotbalistovi uspěl i po chvíli, když tentokrát Cissé přebíral pas po horizontální, nikoliv vertikální dráze.

Nováček Tyne-Wear Derby, manažer Sunderlandu Paolo Di Canio, mezitím dělal čest jménu tohoto tradičně vyhroceného souboje a neustále něco pořvával v těsné blízkosti postranní čáry. Tohohle tónu se posléze opět začali chytat také aktéři na hrací ploše, za něž brzy promluvil Rose ukázkovými saněmi pouze za cenu žlutého kartonku.

Fotbal se ale tentokrát kompletně hrát nepřestal. Do přestávky ještě Cuéllar po rohu klidně mohl zvýšit, jeho hlavička z takřka ideální pozice ovšem mířila vesměs přímo na Krula. A činil se i Mignolet, který pak kočičím skokem vymazal hlavičkovaný projektil Gouffrana, aby vzápětí dostal v nerovném souboji pořádně naloženo od Stevena Taylora (ten konečně dostal napomenutí).

Druhý poločas byl od počátku větší bramboračkou v porovnání s tím prvním, vždyť úvodní projektil, který za něco stál, vyprodukoval až po hodině hry Cissé (a chvíli poté skóroval z neexistujícího, nicméně odmávaného ofsajdu). Do té doby zaujalo akorát nikým nezaviněné zranění Tima Krula. Newcastleská jednička nešťastně dopadla na svou levou ruku a možná si obnovila zranění lokte ze září loňského roku.

Jestliže pro jednoho obvyklého hrdinu se plakalo, tomu druhému se posléze vestoje tleskalo. První start od měsíce prosince si totiž v 63. minutě přišel odbýt Hatem Ben Arfa. A právě šikovný křídelník se v 71. minutě ocitl v zajímavé příležitosti, jakkoliv pro svou osobu poněkud atypické. Po Debuchyho výzvě byl totiž nucen hlavičkovat, takže nebylo překvapením, že o něco minul.

Zklamání to však přesto bylo, a tím spíš v kombinaci s nadcházejícími událostmi. Chvíli poté totiž Johnson napodobil Sessegnona z prvního poločasu a bezstarostně se proběhl za parádní koncovkou tentokrát ke vzdálenější tyči. Vítězství nad Newcastlem tedy stvrdil jeho klukovský fanda.

A definitivně zapečetil David Vaughan, jehož levačka je na Ostrovech proslulá - a přece dnes překonala očekávání. Exblackpoolský záložník napřáhl z nepřirozeného úhlu a křížem nemohl trefit lépe, krásně svou ránu zasadil k levé tyčce Elliotovy svatyně. Di Canio potom slavil jako divý. V tomhle ohledu se od Martina O’Neilla nic nezměnilo; ovšem jen v tomhle, chtělo by se rychle dodat.

Góly: 59. Gastón Ramírez - 66. Andrew Carroll

Southampton dal zapomenout na podzimní debakl v Upton Parku a tentokráte se rozešel s Hammers remízou 1:1, která oběma celkům znovu o něco blíže přisoudila udržení prvoligové příslušnosti. Ona čtyřicetibodová hranice je na dohled.

Další z řady nováčkovských střetnutí od první minuty doprovázel hustý déšť, po kterém byl trávník značně podmáčený, ani to však na kvalitě hry výrazněji neubralo. Kladiváři byli zpočátku přece jen mírně aktivnější a jako první to zkoušel Vaz Té, ovšem vymezený prostor nenašel. O poznání větší možnost měl hostující kapitán Nolan, jeho snahu z ideální střelecké pozice ovšem Boruc zpacifikoval!

Obtížný terén pochopitelně nahrával nedovoleným zákrokům, které se často pohybovaly až za hranou únosnosti - jeden takový vyprodukoval O'Brien, který dopřál pěkně z blízka prohlédnout trávník Schneiderlinovi, irský bek ale na rozdíl od předchozího jmenovaného vyvázl bez trestu. To se na opačné straně nepovedlo Foxovi, který srazil Demela. Nevybíravé souboje však nahradily také zajímavé momenty, především tedy před brankou Hammers. Obě měl na svědomí nejlepší kanonýr "Svatých" Lambert, ovšem skvěle chytající Jääskeläinen byl opakovaně u vzdálenější tyče nachystán!

Po změně stran to byl po celých čtyřicet pět minut neviditelný Andy Carroll, kdo mohl změnit patovou situaci, ovšem kmenový hráč Liverpoolu nepochopitelně z osmi metrů nedokázal volejem zamířit do opuštěné svatyně! A za okamžik přišel trest: Ramírez prokázal velký důraz a napodruhé přeci jen dopravil balón za záda finského veterána - 1:0. Soton se však mohl radovat pouhopouhé čtyři minuty, když po volném přímém kopu Davise srovnal Carroll na průběžných 1:1. Vysoký střelec to zkoušel i záhy, tentokráte však přízemní střelou úspěch neslavil.

Chřadnoucí aktivitu Saints měli pozvednout Jay Rodriguez a Jason Puncheon, kteří nahradili postupně méně výraznou dvojici Lallana - Ramírez. Bývalý útočník Barnsley poté dokonce celé utkání rozhodl, ovšem tváří v tvář proti Jääskeläinenovi neuspěl a na konečné remíze tak nic nezměnil!

Góly: -

Liverpool se v čase vrátil do loňské sezony. Tehdy nejčastěji škádlil brankové konstrukce a vůbec spaloval enormní množství vyložených šancí. A dnes? Dnes to proti Readingu bylo vlastně totéž. Z Alexe McCarthyho, který se do branky vrátil poprvé od začátku listopadu, je v důsledku toho všeho neoddiskutovatelný muž zápasu.

Pro Liverpool to nebylo frustrující odpoledne jenom z tohoto pohledu. Především výstup utkání je děsivý - pokud budeme počítat s tím, že FA Cup vyhraje jeden z dvojice Chelsea-ManCity, ztrácejí aktuálně Reds na poháry pět bodů (potažmo osm, když Everton zvládne dohrávku); a pokud nikoliv, ztrácejí jich osm, potažmo jedenáct. To opravdu nezní nikterak nadějně, vezmeme-li navrch v úvahu, že Liverpool poprvé po 14 měsících vyšel střelecky naprázdno hned ve dvou po sobě jdoucích kláních.

Už do přestávky mohlo být na Madejski Stadium rozhodnuto, o tom jinak nemůže být pochyb. Zejména Coutinho se Suárezem si s defenzívou soupeře dělali de facto, co chtěli, libovolně si měnili pozice a zadní linií proplouvali převážně velmi hladce - problém nastával teprve ve finální fázi. Suárez po jedné z kolegových výzev jemně loboval, aby na čáře zasáhl pohotový Gunter, a sám McCarthy potom ještě do pauzy odmítl kompletní ofenzivní trojlístek Liverpoolu.

Po obrátce se už Reds prosadili, ovšem nekorektně: Coutinhova patička byla správně anulována pro ofsajd. A tak se osmělili také Royals, když viděli, že hosté dneska asi nebudou mít den. Parádním zákrokem se musel Reina předvést proti Huntovi, přičemž neméně zdařilým skokem odmítl vzápětí také tečovanou McAnuffovu ránu. Závěr duelu posléze sice patřil Liverpoolu, jenže Gerrard i Suárez (dvakrát) si akorát vylámali zuby na bezchybném McCarthym.

Góly: 40. Darron Gibson, 56. Victor Anichebe

Hodna obtížnou pozici bude mít před koncem sezóny Queen's Park Rangers, který po porážce na hřišti Evertonu zůstává se stejným bodovým součtem na předposlední příčce a ve zbývajících pěti zápasech už nemá situaci ve svých rukou. Toffies naproti tomu mohou stále živit ambiciózní pohárové naděje a zřejmě klíčový zápas na Emirates Stadium mají stále před sebou.

Londýnské mužstvo však nezačalo vůbec špatně a během prvního poločasu bylo EFC vyrovnaným protivníkem, který si dokonce vypracoval dvě velmi dobré příležitosti na otevření skóre. Nejdříve Park Ji-Sung narýsoval přesný balón na Hoiletta, kanadský ofenzivní hráč však nedokázal o fous zacílit do prostoru branky! Dělovku z Rémyho produkce pro změnu zpacifikoval parádním zákrokem Howard!

Druhá strana mezitím kontrovala spoluprací Pienaara s Bainesem, avšak druhý jmenovaný mezi tři tyče nemířil. Pět minut před odchodem do kabin se však zaplněný Goodison Park přece jen dočkal a měl rozhodně co slavit. Baines přes Mirallase dopravil mičudu ke Gibsonovi, jehož ránu by Cesar nejspíše lapil, ovšem díky přispění Hilla už na balón zareagovat nemohl - 1:0. Na obzoru už se objevoval další neúspěch...

...ten začal nabírat reálných obrysů po obrátce, kdy se Karamelky až zázračně zvedly a rázem to byly ony, kdo diktoval tempo hry a vytvářel si jednu příležitost za druhou. Mirallas prošel kolem Onuohy, následně předal míč do správy Anichebemu, nigerijský útočník ale z vápna zamířil jen do tyče hostující branky! Ten samý hráč se však záhy dočkal a po Bainesově rohu zvýšil na rozdíl dvou branek - 2:0. Definitivní podobu mohl dostat výsledek zásluhou Mirallase, Belgičan ale hned dvakrát neuspěl, přičemž stejně dopadl před druhou brankou rovněž Onuoha.

Góly: 55. Charles N'Zogbia - 66. Fabian Delph (vl.)

"Naším primárním cílem bylo 40 bodů a toho jsme teď dosáhli," mohl po utkání s Aston Villou zkonstatovat manažer Fulhamu Martin Jol. A spokojený byl podle všeho také jeho protějšek Paul Lambert, ačkoliv jeho hůře postavený celek ztratil v domácím utkání vedení vinou nešťastného vlastního gólu.

Bezvýhradná frustrace opravdu není na místě - byla několikrát během tohoto ročníku, teď ji však střídá spíše pozitivní smýšlení. Birminghamští takto prohráli jediný z pěti posledních ligových duelů, což určitě je nadějné zjištění do budoucna. Na druhou stranu nemění nic na tom, že by se Cottagers na vlastním hřišti porážet opravdu měli.

Komplikace při plnění tohoto úkolu se nicméně dostavily už před výkopem, když znenadání vypadl Gabriel Agbonlahor kvůli poraněnému stehennímu svalu. Ten byl vždy klíčovou esencí Lambertovy ofenzívy. Přesto se Villans ničeho nezalekli a v první třetině zápasu vykázali značné množství útočné aktivity i nebezpečenství. První střelu ze zajímavé pozice ovšem ještě mezi tři tyče nevtěsnal Benteke po centru Weimanna.

S úvodním zákrokem si Schwarzer musel počkat až na N’Zogbiu, když Benteke protentokrát přihrával, hnedka ale musel předvést jeden z těch těžších reflexů. Což se ukázalo být překonatelným problémem, stejně jako leccos pozdějšího. Australský golman byl brzy povolán do akce tím samým N’Zogbiou, jenž pro změnu střílel z uctivé vzdálenosti, a také Weimannem.

Naproti tomu Guzan nemusel být v takovém střehu, a když už měl čelit nějaké (Berbatovově) střele, nakonec ani nebyl potřeba. Jednou Bulhar těsně minul, podruhé škrtal tyčku. Góly tak nakonec museli dávat jenom domácí fotbalisté. Nejprve N’Zogbia pohotově vystartoval na nepovedený Hangelandův pokus o osvobození, aby vzápětí Delph okázale nastavil spoluhráčům zrcadlo - sám totiž úplně nepochodil při snaze odvrátit Ruizův roh a svou hlavičku nasměroval tak akorát do vlastní sítě.

Góly: 85. Mikel Arteta (pen.), 88. Sébastien Bassong (vl.), 90. Lukas Podolski - 56. Michael Turner

Velmi blízko další ostudě s podceňovaným Norwichem byl londýnský Arsenal, který už dva vzájemné zápasy čekal na výhru. Tentokrát prohrával do 85. minuty, pak ovšem za zvláštních okolností dokonale obrátil skóre a nyní slaví klíčové vítězství 3:1. Kanárkům zbyly jen oči pro pláč.

Rozpačitý start do zápasu byl pro dnešní Kanonýry docela dobře příhodný. Norwich se sotva nechával nějak rozhodit, byl velmi kompaktní, bránit to on koneckonců umí - ukázal to letos už několikrát. Teprve po 23 minutách se tedy k něčemu domácí dostali, když Giroud posadil balon na vršek břevna Bunnovy branky. Předtím nedotáhli svižnou akci Ramsey s Wilsherem.

U koho všechno končilo ještě spolehlivěji, to byl Gervinho. V nedávné době celkem platný člen týmu dnes favoritovi doopravdy nijak neprospíval. Pokud zrovna vlevo nekličkoval přímo do soupeře, tak si totiž vpravo hrozivě necitlivě obhazoval vyběhnuvšího brankáře, aby dříve nadějnou pozici vyměnil za tu totálně zoufalou.

Canaries se po celé úvodní dějství soustředili hlavně na defenzívu a po přestávce svou tvář za jinou neměnili. Dále hasili mnohdy na pokraji sil - jako Turner, když blokoval Wilshereovu koncovku - a zároveň leccos odbourávali svou systematickou hrou už v zárodku. Navíc jim šla zase jednou k duhu kopací technika záložníka Snodgrasse, jenž parádním centrem podepřel senzační vedení Kanárků. Nutno nicméně dodat, že to se narodilo především díky záhadnému bránění Arsenalu - totiž že stoper výšky a síly Turnera nemá vůbec nikoho přiděleného na tělo, to zní jako nehoráznost.

Tak jako tak Norwich vedl a mohl poklidně pokračovat v bránění čím dál nervóznějších domácích. Ti se brzy bránili brejku dua Kamara-Martin a obecně působili dosti zoufale. Arsenal dnes jinými slovy předvedl jen pramálo pohledných akcí, alespoň jedna z poslední dvacetiminutovky ale stála opravdu za to. Gibbs zleva rýsoval nízký centr na hruď skrčeného Girouda, který sklepl míč pro Podolského a jeho pohotový volej muselo zastavit až břevno! Už podruhé v zápase, tentokrát to však v publiku zahučelo daleko hlasitěji.

A ve zbytku utkání se hučelo ještě jednou, tentokrát na znamení nesouhlasu ze strany hostujících fandů. To když v 83. minutě Kamara stáhl Girouda, aby ovšem hlavní rozhodčí tenhle souboj přešel s totálním nezájmem - teprve asistent zdvihl praporek a ve výsledku se přičinil o srovnání, neboť Arteta jako vždy nepochybil.

V tu chvíli se strhl hotový hurikán. Ten nejprve symbolizoval odvážný výlet Oxladea-Chamberlaina, jenž si narazil s Podolskim a pak nechal Bassonga vsítit nevyhnutelný gól. Později mohl v duchu zběsilé koncovky srovnat Howson, kterého vychytal bravurní Fabianski. No, a nakonec Walcott využil dalšího kontroverzního rozhodnutí asistenta (neodmávaný ofsajd), aby připravil palebnou pozici pro skórujícího Podolského.