Premier League - preview 7. kola

V neděli se rozhodně máme na co těšit. Jedním z důvodů je i zápas Southamptonu se Swansea, dvou celků praktikujících atraktivní fotbal s cílem neústupným - vyhrávat.

Start Southamptonu do sezony snesl ta nejpřísnější měřítka. V úvodních šesti kolech prohráli jen jednou a před současným kolem sídlili na skvělém šestém místě. Pokud nyní porazí Swansea, může se při shodě okolností na pár hodin dostat i "na bednu".

Saints těží především z perfektní defenzivy. Udrželi již čtyři čistá konta, inkasovali pouhé dvě branky a honosí se titulem nejlepší obrany v Anglii (spolu s Tottenhamem). Lepší bilanci obdržených branek má v elitních evropských soutěžích jen fenomén Serie A - římský AS.

Swansea se ve čtrtek zvedl z menší mizérie. Po krásném začátku září přišlo vypadnutí z ligového poháru v Birminghamu, domácí porážka s Arsenalem; tudíž hubená výhra po Routledově gólu se St. Gallenem v Evropské lize přišel vhod.

Velšanům se navíc venku poměrně daří - na hřištích soupeřů dostali ve třech zápasech Premier Leaue jen jeden gól na půdě Tottenhamu. 2:0 porazili shodně WBA i Crystal Palace. 3:0 navíc deklasovali v Evropské lize Valencii.

Celky, které se v posledních 30 letech střetly jen čtyřikrát, mají rozdílné starosti s marodkou. Swansea, jež jediný "rozhodný" duel vyhrála, postrádá znovu kapitána Ashleyho Williamse, hrát nebude asi ani Pablo Hernandéz. Naproti tomu Saints trápí jen Luke Shaw, který je po nemoci.

Neděle nabídne fanouškům Premier League netradičně celé čtyři zápasy. K vidění bude hned čtveřice londýnských celků - jeden z nich tvoří polovinu účastníků duelu Norwich vs. Chelsea.

V Chelsea se začíná vše opět v dobré obracet. Po doslova hrůzné první polovině září přišlo výrazné zlepšení - Blues si v lize poradili s Fulhamem, v ligovém poháru vyřadili Swindon a nápravu zjednali i v Lize mistrů, kde Steauu rozstříleli vysoko 4:0. Přesto stoprocentní nejsou, jelikož poslední ligové kolo uhráli na White Hart Lane "jen" bod.

Další z pozitivních zpráv je stoupající forma Juana Maty. Nejlepší hráč Chelsea posledních dvou let strádal a marně bojoval o místo v základní sestavě. Výkony z posledních zápasů jej ovšem vyhouply zpátky na výsluní a nyní i s jeho pomocí mohou Blues zopakovat úspěch z Carrow Road z Boxing Day loňského roku.

Utkání skončilo 1:0 a jediný gól zápasu dal právě Juan Mata. Španělský Napoleon navíc proti Canaries i debutoval - v srpnu roku 2011 - a rovněž se uvedl vstřelenou brankou. Na Norwich má tedy spadeno a i proto budou mít Hughtonovi svěřenci těžkou práci. Chelsea navíc neporazili již téměř 19 let.

Doma jsou nicméně zelenožlutí k neporažení. V posledních dvanácti duelech se tento počin zdařil jen dvakrát Aston Ville. Radovat se navíc mohou z návratu Javiera Garrida a Nathana Redmonda, kteří oba propásli vítězný duel se Stoke City. Vrátit by se měl taky klíčový stoper Sebastien Bassong.

Chelsea naproti tomu postrádá Fernanda Torrese - z důvodů zdravotních i disciplinárních. Připojil se tak ke Kalasovi a Van Ginkelovi na marodce. Z ní naopak povstal Eden Hazard, nad jehož startem přesto visí otazník. Křídla by tak mohli obsadit Mata s Schürrlem, který předvedl proti Steaue vynikající výkon.

Repete jednoho napínavého pohárového klání je na programu na The Hawthorns. Tam už zavítá zcela jiná jedenáctka, než jaká díky lépe zvládnutému rozstřelu poněkud překvapivě přešla přes Baggies v rámci třetího kola Capital One Cupu. Omladina klasicky ustoupí Özilovi a spol.; tedy kolektivu, který momentálně udivuje a baví celou Evropu.

Záměrně píšu Evropu, nikoliv jen Ostrovy, neboť Arsenal doopravdy sbírá ovace na všech frontách - však také vyhrál už desetkrát po sobě, co se všech soutěží týče. A zaslouženými skalpy Marseille i Neapole zřejmě překvapil i sám sebe, respektive alespoň své vlastní fanoušky. Gunners se zkrátka vedou na vlně euforie, jakkoliv se jim v nedávné době ani tradiční zranění nevyhýbala, a mimo jiné pro přítomnost stále stejně železného Mathieua Flaminiho zdánlivě připomínají vlastní soubor ze sezony 2007/08, jenž se akorát jedním slabým obdobím na přelomu února a března připravil o očekávaný titul.

Také West Bromwich v poslední době zažil vzkříšení, i když mnohem menšího rázu a patrně i významu. Po čtyřech kolech čekání na tříbodový triumf se radoval proti Sunderlandu i Manchesteru United, přičemž druhý jmenovaný úspěch dokonce oslavil vydáním speciálního DVD se záznamem utkání. Zároveň se experti zřejmě shodnou na tom, že takový obrat byl jen otázkou času - a mimochodem není náhodou, že se udál zrovna po vniknutí nově příchozího Stephana Sessegnona do základní sestavy.

Gunners budou ovšem jistě tím nejtěžším oříškem, jaký na The Hawthorns doteď zavítal. Nejenže sami na ligovém výjezdu naposledy zaváhali 3. března, ono se jim daří i přímo ve svatostánku Throstles. Ti byli doma koneckonců pokořeni rovněž během těch osmi zápasů Arsenalu bez venkovního zaváhání. A z minulých čtyř vzájemných střetnutí na "předměstí" Birminghamu potom WBA dohromady nezvládlo rovnou tři takové.

Jedním z nejpříjemnějších překvapení úvodu ročníku 2013/14 je bezpochyby mládežník Bromwiche Saido Berahino. Ten dosud nikdy nestartoval od začátku, dnes by si však konečně mohl odbýt premiéru v zahajovací sestavě. Nahrávají mu totiž okolnosti: na dva týdny zraněný křídelník Sinclair a nejspíš i nedostupný trojlístek forvardů Anichebe-Anelka-Long.

Marodka Kanonýrů v týdnu zaregistrovala nový přírůstek - na tři týdny se na ní zabydlí Bacary Sagna, jehož místo v sestavě tím pádem zaujme Carl Jenkinson. Již proti Neapoli se do základu vrátil Rosický a není vyloučeno, že se tam navzdory konkurenci v osobě Mesuta Özila udrží.

Pro favorita menšího londýnského derby nemá cenu chodit příliš daleko - je jím domácí Tottenham. Ten třeba nemusí budit bůhvíjaký respekt a nemusí mít ve svém středu hvězdu typu Garetha Balea, ovšem jeho ligový výkaz má prozatím poměrně blízko k dokonalosti. Sbírka čtyř čistých kont a stejného počtu výher by se teď navíc klidně mohla rozrůst...

...takhle pospolu. West Ham na cestách, to je totiž kapitola sama o sobě a pro fajnšmekry. Cestovat za Kladiváři s hrdostí se totiž zrovna nevyplácí, jakkoliv by to mělo být zrovna k sousedovi jako Tottenhamu. Od opětovného postupu do Premier League West Ham z Boleyn Ground vystrčil paty celkem 22krát, přičemž venku zaznamenal všehovšudy 11 branek.

V průměru jde tedy o půl gólu na výjezd a jen jeden případ, kdy se Hammers takříkajíc odvázali. Ten sice spájíme právě s londýnským sokem, to však se sestoupivším QPR. Navíc se tehdy psal 1. říjen - je to tedy už více než rok od doby, co WHU na cizí půdě skórovalo víckrát než jen jednou (a sice dvakrát, pochopitelně).

West Ham na tom byl loni dokonce tak moc špatně, že všech ostatních 159 týmů ze sedmi nejvyšších lig anglického fotbalového spektra venku nastřílelo dohromady více branek než Allardyceova parta. A ruku na srdce, Tottenham je z těch 159 mančaftů jedním z nejkvalitnějších.

Sice zatím od Baleova odchodu nikoho pořádně nezdrtil (pomineme-li Evropskou ligu, kde se mohutně rotuje) a se slušnou defenzívou West Hamu se to nezdá být pravděpodobné ani tentokrát. Ovšem jeho metodická hra se silnou štítovou dvojkou a Christianem Eriksenem coby vrchním tvůrcem hry s množstvím vytvořených šancí na utkání zkrátka funguje - nese kýžené výsledky. A to je odpradávna ze všeho nejdůležitější.

Younes Kaboul se minimálně prozatím ze skořápky "pouze pohárového" hráče nevymaní, proti Anži si totiž namohl sval a zařadil se na listinu nedostupných hráčů. Tu už předtím obývali Rose, Lennon a Capoue, kteří ji patrně opustí až po reprezentační pauze.

Po měsíci marodění se zdaním stehenním svalem se Samu Allardyceovi vrací pod ruku zkušený záložník Joe Cole. První start v sezoně si může připsat konečně uzdravený McCartney.

Krátce před reprezentační přestávkou dostaneme ještě jednu silnou dávku Premier League do žil. Sobotní program nejkvalitnější ligové soutěže světa načne velký šlágr Manchesteru City s dosud jediným neporaženým týmem tabulky. A Everton rozhodně na Etihad Stadium nejede v pozici jasného outsidera.

Forma Toffees je totiž vynikající. Pomalejší rozjezd byl předzvěstí opravdové jízdy Anglií, během níž na skvělou a atraktivní hru liverpoolského celku nestačila Chelsea, West Ham a v pondělí ani Newcastle. Právě utkání s Magpies ovšem ukázalo i úskalí Martinezova celku. Po famózní první půli přišla po přestávce výrazná změna a nakonec musel Everton ještě děkovat za těsnou výhru 3:2.

O tu se převážně postaral Romelu Lukaku, jenž po příchodu z Chelsea na hostování působí v Goodison Parku jako zjevení. Za pětačtyřicet minut proti West Hamu stihl dát vítěznou branku a minulé kolo zničil Newcastle dvěma góly a jednou asistencí. I obrana Manchesteru City si tak na klíčovou postavu Karamelek musí dát velký pozor. Obzvláště poté, co Citizens v průběhu dvou týdnů zažili za převrat.

Vypadalo to na krásnou idylku. Třemi čistými konty v řadě vzpružený celek roztrhal na kusy městského rivala, o dva dny poté pak ještě s větší pompou zničil ve třetím kole ligového poháru Wigan. Jenže jak se říká, z hrušky dolů, Manchester City minulé ligové kolo prohrál na hřišti Aston Villy a definitivní K.O. dopřál Pellegriniho výběru opravdový šampion z Mnichova, jemuž bleděmodří 80 minut nezvládali ba ani sekundovat.

Přestože podal bídný výkon celý tým, největší kritika se snesla na brankáře Joe Harta, který měl prsty ve dvou brankách Bayernu. I vzhledem k nepříliš jistým zákrokům v průběhu aktuální sezony se tak spekuluje o jeho náhradě. Proti Evertonu bude mít ideální šanci ukázat zlým jazykům své kvality.

Manchesteru City se totiž na současně čtvrtý tým tabulky vůbec nedaří. Z posledních osmi zápasů proti nim vyhrál jen jediný, v září 2011. Poslední vzájemné měření sil v Etihad Stadium skončilo remízou 1:1 a ani jeden ze střelců branek už v kádru týmů není.

V zápase neuvidíme Garetha Barryho, který v Evertonu hostuje právě z Manchesteru City a jeho start je smluvně zakázán. Otazníky visí nad dvojicí Darron Gibson a Kevin Mirallas. Mimo hru je Steven Pienaar. Citizens mají naopak marodku takřka prázdnou, jedinou oporou se zdravotními potížemi byl David Silva, který už je fit.

Tři výhry a horní polovina tabulky pro oba zúčastněné; a bezesporu rovněž oboustranná spokojenost. Hull s Aston Villou prozatím předčívají očekávání než cokoliv jiného, přičemž do vzájemného souboje kráčí s cílem urvat třetí po sobě jdoucí ligový skalp...

Birminghamští by letos teoreticky mohli být katem velkých mužstev (výhry nad Arsenalem a ManCity), což je zvláště pozoruhodné vzhledem k tomu, jak si Lambertovy týmy v takových zápasech vedly doposavad. Za všechny špatné výsledky jmenujme 0:8 na Chelsea, 0:5 na Etihad Stadium, 0:4 doma s Tottenhamem (vše Aston Villa) či souhrnné skóre 2:11 z předloňských bitev Norwiche s ManCity. Letos je to o něčem jiném: jednak se Villans úspěšně zbavují závislosti na zraněném Bentekem (minule se o tři branky do sítě favorita podělili tři různí hráči), jednak o něco lépe brání.

Hull nemá moc s čím srovnávat, neboť se v Premier League naposledy mihnul před více než třemi roky. Každopádně na nováčka si prozatím vede více než slušně. Ze všech postoupivších celků se hřeje na nejvyšší příčce a uchvacuje domácím defenzivním výkazem. Kromě toho, že na KC Stadium ze tří duelů ztratili Tigers pouhý bod, povedlo se jim kompletně ubránit střelce Norwiche i West Hamu.

To posledních několik střetnutí s Aston Villou bylo z pohledu Hullu vždy docela jinou, naruby převrácenou písničkou (Tigers tomuto sokovi podlehli osmkrát v řadě, přičemž sami skórovali jednou jedinkrát), a bude tak zajímavé, jak si po letech s birminghamskými poradí "nový" manažer Steve Bruce.

Toho jistě rozesmutněla povinnost opory Robbieho Bradyho podstoupit operaci třísel, a tudíž na měsíc vypadnout z ligového kolotoče. Někdejší lodivod Sunderlandu se teď musí rozhodnout, zda na post levého křídla postaví Stephena Quinna nebo George Boyda. Kromě Bradyho se potom Tigers nemohou opřít o další dva stavební články mančaftu - stopera Chestera a kapitána Korena.

Naproti tomu Paul Lambert může spoléhat alespoň na nějaké množství naděje, že se mu stihnou včas zotavit důležití svěřenci Agbonlahor s Westwoodem. Christian Benteke pak byl navzdory zranění nominován ke kvalifikačním bitvám, na ligový fotbal však může do repre pauzy zapomenout.

Prvním, kdo opustil loď Premier League, byl italský divoch Paolo Di Canio. Nemusíme však čekat dlouho a může mít následovníka. Martin Jol s Fulhamem tápe a pokud neuspěje tento víkend doma se Stoke, začne se pod ním židle povážlivě houpat.

Ztráta bodu v poslední minutě proti Cardiffu byla pro Cottagers na domácí půdě velkým zásahem do sebevědomí a novému majiteli Shahidu Khanovi patrně začíná docházet trpělivost. Jediný bod z posledních pěti klání není rozhodně to, co by majitel po holandském manažerovi požadoval.

Craven Cottage se pro Fulham začíná stávat prokletým územím. Nevyhráli zde už sedmkrát v řadě, což je nejhorší série od roku 1966. Ke všemu se Západolondýňanům nedaří ani v defenzivě - jediné čisté konto z posledních 18 zápasů hovoří za vše.

Smát se nicméně nemohou ani ve Stoke City. I jejich střetnutí minulého kola skončilo velkým zklamáním - doma s Norwichem se počítalo minimálně s bodem, ne-li se všemi třemi. Místo toho však Potters prodloužili svou střeleckou mizérii, když se v minulých čtyřech zápasech trefili jen dvakrát.

Čelí také ztrátě ofenzivní opory Jonathana Walterse, který se trápil s tříslem a nad jeho účastí v základní sestavě visí otazník. Na druhou stranu je již plně k dispozici Matthew Etherington.

Fulham bude postrádat klíčového středopolaře Scotta Parkera, jenž nedohrál zápas s Cardiffem a zraněné lýtko jej nepustí ani do dalšího domácího duelu. Mimo hru jsou Dejagah a Hughes.

Nikdo z nich tak nepomůže "Chalupářům" prodloužit trend, který ve vzájemných zápasech se Stoke panuje. Poslední čtyři duely vždy vyhrál domácí tým. V sobotu to ovšem pro Fulham nebude vůbec snadná práce.

Premier League se po víkendu na dva týdny odmlčí. V sobotu a v neděli však ještě můžeme nasávat její nezaměnitelnou atmosféru plnými doušky. Sobotní program nabídne šest duelů a jedním z nich je bitva celků z opačných pólů tabulky. Druhý Liverpool přivítá Crystal Palace, který taktéž okupuje druhé místo, avšak od konce.

Liverpoolští fanoušci musí být od štípanců celí napuchlí. Každoroční předsevzetí s klasickým zněním "příští sezona je naše!" letos konečně není jen planým výkřikem do prázdného ticha. Svěřenci Brendana Rodgerse našli defenzivní oporu v Simonu Mignoletovi, ofenzivní oporu v Danielu Sturridgovi a s návratem Luise Suáreze se můžeme těšit na zajímavé věci.

Nyní Reds sídlí těsně za samotnou špicí, na vedoucí Arsenal mají ztrátu dvou bodů - a vzhledem k tomu, že Gunners hrají svůj zápas na The Hawthorns až v neděli, mají v Liverpoolu celý den na to, aby si opět užívali pobyt na anglickém fotbalovém Olympu. Tedy pod jednou podmínkou. Musí porazit Crystal Palace.

To by neměla být až tak veliká překážka, přestože se Eagles v posledních zápasech na Liverpool dařilo. Minulé klání je sice staré už téměř osm a půl roku, nicméně mezi lety 2003 a 2005 se kluby střetly čtyřikrát. Tři duely z nich pak vyhráli hráči Palace - včetně jednoho na Anfieldu v rámci FA Cupu.

Horší už je současná bilance ligového nováčka s ostatními týmy. Pět porážek z šesti zápasů, jediné body z domácího zápasu se zoufalým Sunderlandem a k tomu navíc vypadnutí z ligového poháru už ve druhém kole. Není divu, že pozice Iana Hollowaya už není tak neochvějná, jako po květnovém postupu do Premier League.

Je ovšem známo, že novodobý Liverpool tyhle zápasy s poměrně jasně rozdanými kartami vyloženě "umí". Minulou sezonu třeba zvládl na Anfield Road prohrát s Aston Villou a WBA, předloni s Wiganem, Fulhamem a znovu WBA.

Nedopustit něco podobného půjdou Reds bez suspendovaného Lucase. Crystal Palace se dle Hollowayových slov bude muset obejít bez dvou klíčových hráčů, odmítl je však jmenovat.

Ukázkou atraktivní nestability v anglické kopané je dnešní měření sil mezi Cardiffem a Newcastlem. Před 16 měsíci byly Straky páté, jen čtyři body od Ligy mistrů - naopak Bluebirds seděli na šesté příčce druhé ligy, daleko od automatického postupu a nakonec v play-off skončili na West Hamu. Teď se oba mančafty potkávají v Premier League; a lépe jsou na tom borci z Walesu.

A to nejen tabulkově, kde si Cardiff hýčká hubený jednobodový náskok na protřelejšího soka, ale taky hlavně herně. Pardewova parta se sice načas zvedla, když doma přemohla slabý Fulham a pak si prostřednictvím prvního (i posledního) kvalitního výkonu v sezoně - bez jediného Ostrovana v základu - došla pro tři body v Birminghamu...jenže od té doby je to zase ta samá hrůza, jakou Newcastle nabízí dobrou jednu celou sezonu. Tři inkasované góly na St. James Parku (proti nováčkovi), ta samá nálož na Goodison Parku; v součtu nula bodů a potupná 16. příčka.

Pardew to má zkrátka i přes svůj mnoholetý kontrakt opět nahnuté; a nyní potřebuje bodovat tím spíš, že jeho eskadru v příštích čtyřech kolech čeká Liverpool, Chelsea i Tottenham. Naopak Malky Mackay se o své místo rozhodně bát nemusí a může docela dobře relaxovat. Na svém kontě má cenný skalp ManCity a čerstvě také na poslední chvíli urvanou trojici korálků na půdě Fulhamu. Navíc pořád může vnímat rezervy a místo pro posun dopředu jako například střelecké tápání Bellamyho a takřka nepřetržité marodění drahé posily, Andrease Corneliuse.

Co naopak jen sotva lze vylepšit, je domácí forma Bluebirds. Ti od začátku loňského ročníku na svém hřišti padli všehovšudy třikrát (z 26 pokusů) a pomineme-li extrémně smolný Tottenham, od něhož inkasovali ve třetí minutě nastavení, letos se jim zatím daří solidně navazovat. Dnes přitom budou v této aktivitě znovu pokračovat s kompletně zdravým kádrem - pochopitelně tedy s výjimkou v osobě jmenovaného Corneliuse, jehož dál trápí kotník.

Alan Pardew by měl mít opět k dispozici oba Angličany s ambicemi na místa v zahajovací jedenáctce. Steven Taylor (mimochodem stejně jako Jonás) překonal zranění zadního stehenního svalu, mezitímco Shola Ameobi ze svého těla úspěšně vytřásl jakýsi virus. Yohan Cabaye posledně usedl pouze mezi náhradníky a neklapalo, dnes by se na něj tedy Pardew zase mohl obrátit s příslibem velepotřebného zlepšení.

Začněme preview několika historickými statistikami. Manchester United nikdy nezažil horší vstup do sezony v dějinách novodobé Premier League. Manchester United nebyl v této fázi soutěže nikdy na horší pozici v tabulce od roku 1986. Manchester United nikdy nezískal titul, pokud prohrál tři nebo více utkání z úvodních šesti.

Zdá se vám to depresivní? Přesně takový však start Red Devils do sezony byl. Šest zápasů, pouhé dvě výhry a hned tři porážky. Jedna navíc doma s West Bromwich Albionem, který z toho byl tak na větvi, že ihned po zápase vydal do prodeje DVD s názvem "The impossible dream made possible". Šok na Old Trafford se navíc udál po ostudné porážce s Manchesterem City. Horší to v hrdém klubu nebylo už dlouhé roky.

Stále je to však slabý odvar toho, co za krizi prožívá Sunderland. Jediný bod z úvodních pěti kol odnesl vyhazovem Paolo Di Canio a ani jeho nástupce Kevin Ball se nezapříčinil o nápravu. První jeho mač skončil domácí porážkou s Liverpoolem 1:3.

K tomu navíc Black Cats na United vůbec neumí. V rámci již zmíněné novodobé Premier League se oba celky střetly celkem čtyřiadvacetkrát a Sunderland odcházel s vítězným rykem jednou. Z posledních dvanácti duelů pak například vyhrál klub z Manchesteru desetkrát.

Sunderland bude proti svěřencům Davida Moyese stále postrádat útočníka Stevena Fletchera - v útoku tak patrně nastoupí znovu Jozy Altidore, který ještě za Mackems ani jednou neskóroval. Pokud tedy nedostane šanci Fabio Borini, jenž minulé kolo proti Liverpoolu (odkud hostuje) nastoupit nemohl - dnes je však k dispozici. Mimo hru jsou dále Wes Brown a Andrea Dossena.

Naopak Manchester United má k dispozici takřka celý kádr. Chybí dlouhodobě zraněný Steven Fletcher. Drobnou potíž s holenní kostí má Wayne Rooney, ale klíčového muže sestavy Moyes vynechat nemůže. Naopak nad startem Ria Ferdinanda visí vážnější otazník - vzhledem k jeho posledním výkonům je však možné, že bude absentovat i z jiných než zdravotních důvodů.