Premier League - preview 38. kola

Před měsícem byl Sunderland jasný kandidát na sestup. Vyvrhel Premier League, odpadlík a korunovaný lídr chvostu tabulky. Jenže situace se začala obracet v ten nejméně očekávaný moment a dnes hostí Black Cats velšskou Swansea s vědomím, že výhra je posune na dříve naprosto nereálnou dvanáctou pozici.

K dohrávce na hřiště Man City přijel Sunderland jako zpráskaný pes. Jenže na hřišti naopak působil jako dostihový chrt. Jen díky chybě obrovské opory v závěru sezóny Vita Mannoneho nebrali Mackems všechny tři body - i jeden za remízu však nakopl outsidera k obdivuhodné jízdě. Vyhrál na Chelsea i na Manchesteru United, doma rozstřílel v klasickém "six-pointeru" Cardiff a definitivně si zajistil záchranu v týdnu proti West Bromwich Albionu.

Vyčerpávající výčet čtyř výher v řadě tak může dostat severoanglický celek dokonce před ambiciózní Swansea, kterou hostí v ligové derniéře na Stadium of Light. Ani ta závěr sezóny v žádném případě nezpackala, z posledních šesti ligových kláních polovinu vyhrála a místo boje o udržení už nyní hraje jen o příjemnější umístění.

Nebo taky o obhájení inspirujícího triumfu z posledního vzájemného utkání se Sunderlandem. V útrobách Liberty Stadium totiž domácí rozstříleli soupeře 4:0, když v debutu Guse Poyeta nasázeli Velšané všechny góly až v posledních 35 minutách.

Manažer Sunderlandu Gus Poyet po utkání s WBA přiznal, že udělá na poslední kolo v sestavě dvě až čtyři změny v základní sestavě. Z ní tak nejspíš vypadnou Cattermole a Larsson, kteří nejsou stoprocentně zdravotně v pořádku. Do jedenáctky by se naopak měli podívat hráči, kteří pomáhali týmu v posledních kolech z lavičky - jako Giaccherini nebo Bridcutt.

Swansea bude chybět zraněný pravý obránce Angel Rangel, kterého patrně na kraji defenzivní čtyřky nahradí Neil Taylor. Nepravděpodobný je taky start stopera Chica Florese.

Rekapitulace sezóny většinou přichází až po posledním kole. V případě Chelsea a Cardiffu však bez skrupulí můžeme sčítat plusy i mínusy už den předem.

Přestože José Mourinho dokolečka dokola tvrdí, že sezóna se jako neúspěšná rozhodně brát nedá, škraloup zklamání v hráčích Chelsea rozhodně zůstane. Vždyť byli tak blízko - od finále Ligy mistrů je nejspíš dělily dvě minuty a klíčový gól do šatny od Adriána v odvetě s Atléticem, od titulu zase pár maličkostí. Jako nešťastné prohry s Crystal Palace, Aston Villou nebo Sunderlandem, které odšouply Blues z pole position. Domácí remíza s Norwichem z minulého týdne už nic neřešila.

A tak nyní Londýňané sídlí se 79 body na třetí příčce tabulky s jistotou, že José Mourinho zažije nejnižší bodovou úrodu ve své rozdělené kariéře na lavičce Chelsea. Pozitivem naopak je, že ze třetího místo zaručujícího přímou kvalifikaci do Ligy mistrů už tým nemůže nikdo sesadit - snad jen utopická výhra Arsenalu minimálně o sedmnáct gólů nad Norwichem. Stejně nepravděpodobný je i posun vzhůru na stříbrnou příčku, na níž modrý tým dostane jen porážka Liverpoolu. Samozřejmě ve spojení s vítězstvím Cardiffu.

Ten měl v posledním kole rovněž v plánu bojovat ze všech sil. Jenže zpackané tři poslední zápasy zajistily Velšanům sestup do Championship už před vjezdem do posledního kola. Takto svěřence Ole Gunnara Solskjaera dostane z poslední příčky jedině bodový zisk v utkání s Chelsea, která má suverénně nejlepší defenzivní bilanci z celé soutěže. To, ve spojení s druhým nejhorším útokem domácích, znamená prekérní situaci.

To však koneckonců eventuelně Cardiff už ani mrzet nemusí. Co však úsměv na tvářích fanoušků rozhodně nevyvolá, je fakt, že utkání s Chelsea bude pro fanoušky patrně rozlučka s kapitánem Stevenem Caulkerem a záložníkem Garym Medelem, kteří ve smlouvě mají klauzuli o odchodu v případě sestupu. Druhý fanouškovský tábor se podobně rozloučí s Ashleym Colem a Samuelem Eto’o, kteří pravděpodobně po vypršení kontraktu rovněž klub opustí.

Kamerunský forvard nicméně derniéru možná ani na hřišti neprožije, jelikož jej trápí zranění. Místo v útoku tak patrně připadne jednomu z dvojice Torres, Ba, o jejichž setrvání se také hojně spekuluje. Zranění jsou dále Oscar a Terry, nemoc skolila Franka Lamparda a Ramires si nezahraje kvůli kartám. Cardiff ze stejného důvodu nemůže využít služeb obránce Juana Caly.

Když Yaya Touré po skvostném úprku uzavřel skóre s Aston Villou na 4:0, manažer Manuel Pellegrini předvedl asi nejemotivnější oslavu od doby, co ho můžeme spatřovat na lavičkách v Premier League. Nečekejte však Mourinhovský sprint po lajně - jen úsměv od ucha k uchu a zdvižené ruce k nebi. Už tehdy věděl, že od titulu mohou jeho hráče připravit jen oni sami.

Nyní hraje v posledním utkání opět na domácí půdě s West Hamem United a k jistotě titulu mu stačí remíza. "Očekávám, že vyhrajeme," míní však Pellegrini. "Nepřemýšlíme o zisku jednoho bodu, ale o vítězství v utkání. Chceme vyhrát a nejlepší cestou bude předvést to, co předvádíme vždy," dodal Chilan.

Nabízí se přesto drobná paralela ze závěru sezóny zpřed dvou let, kdy Manchesteru City stačilo doma porazit QPR, aby slavil titul. Ještě v devadesáté minutě přitom Citizens prohrávali 1:2. Až nastavený čas a jeden z nejúžasnějších závěrů sezóny v historii anglického fotbalu vrátil titul do modré části Manchesteru.

West Ham však nebude působit v roli sparing partnera. Sám Big Sam Allardyce se zavázal, že udělá vše proto, aby titul zamířil do Liverpoolu ke Stevenu Gerrardovi. Není nejmenší pochyb o tom, že Kladiváři budou mít ve městě Beatles největší fanouškovskou základnu v dějinách klubu a právě příznivci Reds mocně spřádají plány, jak jim Andy Carroll konečně splatí provařených 35 milionů liber za jeho nákup zpřed tří a půl let.

Kromě toho má West Ham rozhodně o co hrát i z vlastních důvodů. Nehledě na to, že v případě porážky klesnou o minimálně jednu příčku v tabulce, což v praxi znamená o milion a dvě stě tisíc liber méně v klubové kase, budou Hammers rozhodně chtít napravit i fatální debakl v semifinále League Cupu, který skončil dohromady poměrem 9:0 pro Man City. Na hřišti dnešního soupeře navíc nevyhráli už 11 let. Proč neukončit dlouhou sérii právě nyní?

Manchester City nicméně zůstává jasným favoritem a kromě titulu má nakročeno i k velice prestižnímu rekordu. V sezóně 2009/10 nastřílela Chelsea svým soupeřům 103 branek. Citizens jich mají na kontě rovnou stovku a když vsítí West Hamu alespoň čtyři další, rekord bude jejich.

Pomůže jim k tomu i nejlepší střelec Sergio Agüero, hrdina předloňského triumfu, který ovšem dobrou polovinu sezóny letošní propásl. Hrát může i záložník Fernandinho, o jehož startu na úkor Javiho Garcii se ještě musí Pellegrini rozhodnout. Hammers postrádají jediného hráče a tím je dlouhodobě zraněný Marco Borriello.

Ač už vlastně o nic nejde, mohl by se na KC hrát líbivý fotbal. Slavit totiž budou oba celky. Zatímco Hull na vrchol sezóny teprve čeká, Everton si špatným měsícem zařídil jistou pátou pozici s předstihem.

Robert Martínez měl při vstupu do Goodison Parku před sebou zapeklitou zkoušku svých kvalit. Nahradit Davida Moyese a jeho jedenáctiletou práci v klubu se zdálo nadmíru těžké a přes neskrývaný optimismus by se nebylo čemu divit, kdyby se liverpoolský celek potýkal s výraznějšími problémy. I těm největším fanouškům katalánského rodáka se však musí tajit dech, když hned v premiérové sezóně nasbíral s Evertonem více bodů, než se kdy podařilo jeho předchůdci.

Čtyřicetiletý manažer sice netajil touhu po Lize mistrů, která mu utekla až v samém závěru při zisku pouhých tří bodů ze čtyř kol, přesto nemůže být pochyb o jeho ohromujících schopnostech. Případný úspěch na hřišti Hullu, který by znamenal čtvrté vítězství z pěti posledních výjezdů, bude také znamenat nejvyšší počet bodů od mistrovského ročníku 1986/87. Při tažení letošní sezónou lákal zraky diváků především hostující Romelu Lukaku, v produkci gólů ovšem nezaostávali obránci s třinácti zásahy. Příští sezóna tak slibuje další tvrdý boj alespoň o čtvrté místo a Martínez se nemusí bát, že by Evropou končily jeho výzvy.

Přestože Tigers v nováčkovské sezóně těsně uniknou sestupu, i oni slaví svůj nejvyšší bodový zisk v Premier League. Dubnové vítězství nad Swansea jim navíc dodalo dostatečného ligového klidu, přes jediný bod ze čtyř kol se tak opravdu není čeho bát a zároveň tak stále čekají na svůj zápas sezóny.

Ten se tak nekoná při boji o udržení, ale až příští sobotu na Wembley, kde se pokusí oživit vzpomínky na září 2008, kdy vyplenili stadion Arsenalu. Finále FA Cupu ovšem může bez dlouhodobějších následků i prohrát, momentálně už je jasné, že i v takovém případě vycestuje na pohárovou pouť Evropou.

Do sestavy se také může vrátit brankář Allan McGregor i Paul McShane, naopak obránci Jamesi Chesterovi možná unikne i poslední zápas sezóny kvůli poraněnému hamstringu. Na druhé straně se už celkem fit cítí Lacina Traoré, Martínez ovšem nehodlá na útočníka spěchat.

Tony Pulis už před časem rozhodl, že letošní primární úkol splnil. Crystal Palace famózní jarní jízdou bezpečně dohraje letošní ročník, který zakončí při smutné rozlučce Craven Cottage, jenž se s Premier League loučí.

Fulham strávil mezi elitou nepřetržitě třináct sezón. Nejhůře se mu dýchalo v roce 2008, kdy ještě tři kola před koncem ztrácel na záchranu pět bodů, aby třemi výhrami utekl hrobníkovi z lopaty o pouhé tři góly v rozdílu skóre. Hned následující jaro pak slavil nejlepší výsledek, to se sedmým místem kvalifikoval do evropských pohárů. Tehdy inkasoval pouhých 34 branek, což z jeho defenzívy činilo dokonce třetí nejlepší v lize. Mimochodem, v té samé sezóně slavili titul hráči Manchesteru, za nimiž skončil Liverpool, Chelsea, Arsenal a Everton.

Při návratu k ročníku 2007/2008 se lze dočíst 89 obdržených gólů týmem Derby. Právě tento zápis je jediným horším v dobách osmatřiceti kol, než který letos píše Fulham. Nemalý podíl na tom má také poslední místo v tabulce domácích utkání, Craven Cottage totiž hned pět z osmi předešlých návštěvníků pohostilo třemi body.

Přitom se dlouho zdálo, že loučit se tu bude spíše Crystal Palace, klub, který při dominanci Cottagers v druhé lize jen těsně unikl pádu do třetí. Tony Pulis si však u mnohých řekl o titul manažera roku, když beznadějný celek s pouhými sedmi body po dvanácti kolech přes jediné přestupové okno málem posunul i do první desítky.

Se svými svěřenci uhrál během pětadvaceti kol 37 bodů, v teoretické rovině se tak začátkem února mohl pohybovat na osmé příčce s malou ztrátou na Manchester United. Velký obdiv sklidili Eagles především při šňůře pěti výher, kterou načali porážkou Chelsea. Zatímco sami tak už neměli co získat ani ztratit, výrazně promluvili do bojů o titul. Citizens odjížděli z jejich stadionu s výhrou 2:0, Reds si pak prožili desetiminutové peklo, přišli o tříbrankový náskok i o reálné naděje na trofej.

Tady ještě klidně mohlo jít o ledacos, místo toho mezi Arsenalem a Norwichem nepůjde o zhola nic. Něco by na tom mohla změnit snad jedině mimořádně epická výhra ať už jednoho, nebo druhého celku - Gunners totiž na třetí příčku, stejně jako Canaries na záchranu, ztrácejí tři body, přičemž v otázce skóre doopravdy hrozivě zaostávají...

V praxi tak Norwich po tříletém účinkování zpět mezi smetánkou Premier League znovu opouští. Sezona to pro něj byla pochopitelně frustrující a plná stěží vysvětlitelných porážek - ať už to byla srpnová prohra s oslabeným Hullem (0:1), domácí prohra s Fulhamem na Boxing Day (1:2 gólem Parkera z 87. minuty) nebo nešťastné selhání s WBA na Carrow Road (0:1), které stálo hlavu manažera Chrise Hughtona.

Právě po tom posledním nezdaru už se zdálo být rozhodnuto a sázka vedení na "insidera" v podobě dosavadního řadového Neila Adamse na prekérní situaci opravdu nic nezměnila. Kanárci pod novým lodivodem uhráli všehovšudy jediný bod, když naposledy podali chvályhodný výkon na Stamford Bridge. Tam však ve výsledku nepomohli ani sobě ani Arsenalu.

Londýňané nicméně tolik smutnit nemusí: prioritou pro ně byla samotná kvalifikace do Ligy mistrů, která nakonec představovala relativně snadnou záležitost (momentálně Gunners živí na pátý Everton lukrativní sedmibodový náskok), a pak je tu pořád finále FA Cupu s Hullem. Na Carrow Road tudíž plnou sestavu v žádném případě nečekejte - hazardovat se zdravím opor by se v tuhle chvíli rovnalo harakiri.

Sotva uzdravení Ramsey s Gibbsem tak zřejmě do zahajovací jedenáctky nijak spěchat nebudou, šanci by tam ovšem mohl dostat čerstvě zotavený Wilshere, jenž by před finále Anglického poháru i vypuknutím mistrovství světa nějakou tu zápasovou praxi jistě užít mohl.

Také Neil Adams může dát při (alespoň dočasné) prvoligové derniéře šanci některým neokoukaným mládencům, stoprocentně však nebude moci na Emirates Stadium vsadit na Pilkingtona (bok), Yoba (lýtko) či Foxe (koleno).

Liverpoolské naděje na překvapující titul jsou před posledním kolem úzkostlivě slabé a vše bolí ještě víc při pohledu na situaci před dvěma zápasy. Strasti Newcastlu pak trvají prakticky po celý kalendářní rok, oba kluby se tak bez pochyb chtějí rozloučit co nejlepším výsledkem.

Nikdo však nemůže zapřít, že by Reds odehráli špatnou sezónu. Brandon Rodgers je dokázal posunout minimálně o pět pozic výše oproti loňské sezóně a s nějakým tím štěstím nakonec může slavit i triumf. V rovině bližší pravděpodobnosti se pak zase musí ocenit střelecká produktivita klubu, kterému stačí jediný zásah k dosažení ohromujících sta branek. Společně se soky z Manchesteru tak atakují rekord Chelsea z roku 2010 a její zápis 103 gólů.

Největší podíl na tom má Luis Suárez, který se další přesnou trefou může zapsat zlatým písmem do historické tabulky střelců od dob, kdy se Premier League hraje na 38 zápasů. Jednatřicet zásahů, které nasbíral i přes zameškání prvních pěti kol, ho řadí vedle Alana Shearera a Cristiana Ronalda. Právě 32 gólů pak hráč v dresu Liverpoolu vstřelil naposledy před dvaceti lety, tehdy ani vynikající Ian Rush, jenž se postaral téměř o polovinu branek, nemohl slavit titul, který si jasně uzurpoval největší rival - Everton.

A do rekordů se může zapsat i ve spolupráci s Danielem Sturridgem. Tato dvojice se prosadila jednapadesátkrát a čtyři úspěchy je tak dělí od nejlepšího zápisu hráčů Newcastlu Andyho Colea a Petera Bardsleyho z druhého ročníku Premier League. Vůbec poprvé pak mohou dva nejlepší střelci ligy pocházet ze stejného klubu.

Ke konečné druhé příčce je po sérii jedenácti výher v řadě pravděpodobně odsoudila až prohra s Chelsea a nešťastná remíza v Crystal Palace. S objektivním odstupem se takové umístění ale musí brát jako velký úspěch, jenž dodává optimismu do let příštích. Také že Brandon Rodgers už předběžně dojednal podmínky jeho dalších čtyř let na Anfield Road.

To Alan Pardew má na svém pracovišti podstatně méně kyslíku. A především fanouškům zdaleka nestačí ohled za předešlou sezónou, kterou jejich oblíbenci zakončili na 16. místě a letos si tak při nejhorším o šest pozic polepší. Karet proti radosti hraje mnoho.

Jak se zdá, v gólové potenci si oproti loňsku naopak pohorší, výrazně nejlepší střelec Loïc Rémy se vrací do Londýna, zatímco stále ještě druhý nejlepší Yohan Cabaye se rozloučil s týmem už koncem ledna. Po Vánocích se Straky radovaly z pouhých pěti výher, tedy dvakrát méně než za první část ročníku. Ta poslední pak přišla minulý týden proti poslednímu Cardiffu a ukončila tak mizernou šňůru šesti proher s jedinou vstřelenou brankou.

Teď navíc zajíždí na půdu, kterou zrovna mezi oblíbené neřadí. Poslední plnohodnotný úspěch totiž slavily před dvaceti lety díky trefám Roba Lee a Andyho Colea, a také díky čistému kontu Pavla Srníčka. Poslední vzájemný duel na Anfield Road pak sice skončil remízou, v předešlých třech si však pokaždé odvážely tři míče ve své síti.

Domácí se naposledy představí i s Jordanem Hendersonem, který pár dnů po Gerrardovi podepsal nový kontrakt. Hostům naopak nepomůže Papiss Cissé, jenž je čerstvě po operaci čéšky, stále zraněný je také Santon a mládežnické reprezentační povinnosti plní Adam Armstrong.

V duelu Tottenhamu s Aston Villou na první pohled nemusí jít o příliš, ve skutečnosti však jeho význam úplně marginálního ražení být nemusí. Birminghamští v případě senzační výhry klidně mohou obrat Spurs o poháry (potom by ManUtd stačila jakákoliv výhra na Sotonu) a ještě poskočit pravděpodobně alespoň o dvě příčky výše za tučnější finanční odměnou...

Ať už vám výše nastíněný scénář přijde jakkoliv pravděpodobný, vyloučit ho zkrátka nelze. Sunderland se Swansea si to rozdají mezi sebou a West Ham cestuje na Etihad Stadium, kde se dá ztráta dost dobře vyloučit - v tom případě potom Villans velmi realisticky míří alespoň na 13. příčku, která by z poněkud frustrující sezony plné zranění hnedka udělala relativně pohlednou záležitost. A že Villans svými protiútoky dovedou potrápit opravdu kohokoliv; však se zeptejte třeba Chelsea.

Jenže ačkoliv v globálu platí, že je Aston Villa doma bídná a venku jen o něco lepší, poslední dobou ty body sbírá pouze v Birminghamu. Právě odtamtud pochází jejich předešlých deset, zatímco dva výjezdy do Manchesteru například dopadly katastrofálně (skóre 1:8). Toho teď budou Kohouti potřebovat využít alespoň k remíze.

Klíčový krok za jistotou šesté příčky možná měli udělat už na Boleyn Ground, kde nakonec prohráli 0:2, nicméně v případě Spurs v nedávné době beze zbytku platí, že "všude špatně, doma dobře". Pět výher z posledních šesti vystoupení před vlastním publikem toho budiž důkazem.

Tottenham navíc teoreticky může nakopnout alespoň návrat Etienna Capoueho, když už další marodi v čele s Walkerem, Townsendem, Dembélém a Vertonghenem dál setrvávají mimo hru. Suspendovaný je vrchem Kaboul.

Také Aston Villu, jak už bylo naznačeno, sužují nemalé problémy s napěchovanou marodkou. Mezi absentéry nechybí tandem útočníků Benteke-Kozák, přičemž start dalšího z nich Gabbyho Agbonlahora je "alespoň" v ohrožení. Otazník se dále vznáší také nad hlavou Marca Albrightona, jenž stále nedostal nový kontrakt.

Fanoušci Baggies netrpělivě vyhlíží nedělní duel se Stoke, počátkem nového týdne totiž mohou definitivně udělat tlustou čáru za nepovedenou sezónou. Hosté si naopak jistě odvezou nejlepší umístění ve svém šestiletém tažení Premier League.

Odchod Tonyho Pulise z lavičky Potters znejistěl většinu jejich příznivců a před Markem Hughesem vyvstala nelehká práce jeho výsledky alespoň zopakovat. Před závěrečným kolem pak již můžeme konstatovat, že své nové svěřence prvně posunul mezi první polovinu anglické elity. Zároveň mu stačí při posledním výjezdu neprohrát a přepíše rekord získaných bodů ze sezóny 2009/2010.

Zároveň však ponechal midlandskému celku tvář skvělého ochránce vlastní tvrze a bezzubých nájezdníků. Případný neúspěch na stadionu vzdáleném hodinu autem od svého domova by totiž udržel Stoke na sestupových příčkách, co se venkovních zápasů týče. Nicméně právě na Hawthorns jezdí Potters velmi rádi. Vždyť všechny čtyři prvoligové duely tu zvládli na výbornou - 12 bodů a skóre 7:0 je v jejich podání až zarážející. V nedalekém Birminghamu pak před šesti týdny oslavili úspěšné derby vysokým vítězstvím 4:1.

Baggies, vítajíc hosta s bilancí pouhých dvou proher za předešlých jedenáct kol, toho moc ke slavení nemají. Prozatímních 36 bodů nestačilo v posledních dvou letech na udržení Wiganu ani Boltonu, rok předtím sestupovaly dva celky i s devětatřiceti body. To navíc ve stínu loňské osmé, předloňské desáté a nováčkovské jedenácté příčce. Pokaždé také těsně nedosáhli na padesátibodovou hranici, tentokrát jistě nepřekročí ani čtyřicítku.

Pepe Mel tak na rozdíl od Hughese zdaleka nedosáhl očekávání po zřejmě uspěchaném odvolání Steva Clarka. Za posledních deset domácích představení pak sice pouze jedinkrát nechal odjet soupeře s plným ziskem, sám se však radoval jen dvakrát. Při tom posledním bude postrádat trio Zoltan Gera, Steven Reid a Billy Jones, naopak Jonas Olsson a Morgan Amalfitano mohou nastoupit od začátku. Za Stoke se už nepřevlékne z Liverpoolu hostující Oussama Assaidi, jenž si obnovil zranění kolene, zpátky do hry se pak vrací Ryan Shawcross.

Emotivní projev na Old Trafford už za sebou Nemanja Vidić s pravděpodobně končícím Ryanem Giggsem mají - teď je načase ještě zabojovat o stále reálnou šanci ukázat se v příští pohárové sezoně. ManUtd k tomu "stačí" jakkoliv porazit Southampton a zároveň doufat v senzační prohru Tottenhamu s Aston Villou...

Evropa bez účasti Manchesteru United případně bude bezesporu zvláštní Evropou. Red Devils na mezinárodní scéně nechyběli od sezony 1989/90, a i když jejich letošní výkony nikdy nebyly ideální, něco takového si zřejmě naplno nepřipustil ještě žádný jejich příznivec. Na druhou stranu ať už to nyní dopadne jakkoliv, horší to už těžko může být - a fandové ManUtd se tak mohou na novou éru ať už pod vedením Ryana Giggse nebo Louise Van Gaala spíš jedině třást.

Naopak v Southamptonu mají vícero důvodů k obavám. Z vynikající osmé příčky jako by vedla už jen cesta dolů - kór při neutuchajících spekulacích o budoucnosti Mauricia Pochettina, jenž je favoritem bookmakerů na příštího manažera Tottenhamu, a jádra hráčského kádru v čele s Lallanou, Lambertem a Shawem.

Dalším hráčem jihoanglického celku, o něhož by v létě za normálních okolností jistě byl patřičný zájem, je Jay Rodriguez - ten si ovšem nedávno přetrhl vazy v koleni a celé léto promarodí. Problémy s kotníkem má dále Gaston Ramírez a sezónní finále kvůli zraněním zmeškají rovněž Yoshida s Kelvinem Davisem.

Ryan Giggs v neděli patrně nebude riskovat Phila Jonese, jenž se v dohrávce uprostřed týdne nepatrně polámal, na jeho šancích jet na MS by se však nic měnit nemělo. Naposledy by pak fanoušek ManUtd mohl vidět fungovat kdysi nepropustný stoperský tandem Ferdinand-Vidić.