Premier League - preview 31. kola

Tottenham se ve čtvrtek musel rozloučit s poslední vyhlídkou na nějakou tu letošní trofej, když na půdě Benfiky nestáhl manko z úvodního duelu osmifinále Evropské ligy. Nicméně Sherwoodův tým rozhodně ukázal charakter; však utnul téměř 1000 tisícovou šňůru lisabonských bez obdržené soutěžní branky na domácím hřišti. A právě taková pozitiva si nyní Tottenham nutně potřebuje přenést také na půdu Premier League, kde stále válčí o pohárová místa...

Momentálně šestý Tottenham ztrácí pouhý jeden bod na pátý Everton, přičemž teď bude čelit jednomu z posledních přímých útoků mužstva, které mu ještě teoreticky může zkřížit plány. Southampton si sice v tuhle chvíli udržuje od Spurs uctivý (osmibodový) odstup, ovšem dvě po sobě jdoucí výhry jej určitě před vpádem do cílové rovinky řádně povzbudily.

Na White Hart Lane nyní bude chtít donedávna na vlastním pažitu životně závislý Soton osvědčit zlepšený venkovní výkaz, který hovoří řečí tří výher z posledních čtyř výjezdů. Hned dvě z nich si přitom Saints přivezli dále na jih Anglie z Londýna. Tam sídlí také Tottenham, kterému se na domácím stadionu popravdě nedařilo tak dobře, jak by si dozajista představoval. Kdybychom brali v úvahu pouze vystoupení před vlastním publikem, byli by Kohouti v tabulce Premier League až devátí (zatímco platí za absolutní špičku, co se venkovních představení týče).

Tottenham nicméně v dosavadních třech střetnutích od návratu Saints do elitní společnosti s tímto sokem ani jednou neprohrál a jako lépe postavený tým to teď má stoprocentně potvrdit. O další cenné tři body do tabulky ovšem budou Spurs usilovat na pozadí dvou proher s městskými rivaly, kterým nedali ani jeden gól a inkasovali od nich hned pětkrát.

Duel s Benfikou v bílém dresu neabsolvovali nepatrně zranění Adebayor, Dembélé a Kaboul - všichni tři by se ale měli proti Sotonu vrátit do akce. To samé platí i pro Vertonghena, který stejné utkání zmeškal pro změnu vinou trestu.

Na druhé straně barikády jenom tak napůl postává Schneiderlin, jehož start je přinejmenším nejistý vzhledem k přetrvávajícím svalovým problémům. Fyzické testy ještě čekají rovněž Do Prada s brankářem Davisem, zatímco Cork a Wanyama již Tottenham neprověří se 99procentní pravděpodobností.

Fulham, Chelsea, Everton a West Ham dokázala Aston Villa porazit během série čtyř domácích výher v roce 2007. Málokoho tehdy v Birminghamu napadlo, že další alespoň tři kola trvající stoprocentní úspěšnost ve Villa Parku se následných téměř sedm let psát nebude. Dnes mají svěřenci Paula Lamberta šanci to změnit.

Po rychlém vypadnutí z FA Cupu na domácí půdě se Sheffieldem a smolné porážce s Arsenalem to s Villans vypadalo zle nedobře. Následné narovnání v zádech po remíze v Liverpoolu a konečně dobré střelecké produktivitě s WBA přišlo další náhlé shrbení při čtyřech kolech bez výhry s jediným bodem, aby se tradiční klub zase nadechl po kanonádě s Norwichem a šokujícím vítězstvím nad lídrem ligy z Chelsea.

Jak moc by si fanoušci přáli, aby na nelítostné houpačce zůstali ještě chvíli nahoře, dokumentuje mimo jiné i více jak tříleté čekání na dva domácí úspěchy za sebou. Při 112. setkání se Stoke City by také po třech remízách rádi zažili vítězné loučení s nedělním hostem, kterým by sousedovi v tabulce vrátili prosincovou porážku, jež neodvrátil ani Libor Kozák svým prozatím posledním gólovým úspěchem.

Poslední výhru nad Potters ve Villa Parku ovšem slavili ještě hráči jako Ashley Young, James Milner, Stewart Downing, Emile Heskey, Stilijan Petrov nebo skórující John Carew, jenž tak pár dnů před Vánoci 2009 posunul svůj klub na třetí příčku. Evropské sny však v Birminghamu už dávno žijí pouze při spánku, v bdělém stavu naopak přichází noční múry o sestupu, které by třetí vítězství v řadě skoro definitivně zažehnalo.

Stoke City takové problémy na Britannia Stadium zdaleka nemá. Od února tu porazil Manchester United i Arsenal a před týdnem si výhrou nad West Hamem zajistil sedmý bod z předchozích tří kol. Jenže poslední plnohodnotný výlet absolvovali Potters právě ke Kladivářům ještě loňské léto, jen Cardiff se může stydět při cestě domů víc.

Při prvním vzájemném klání v této sezóně sice Aston Villu po třech letech porazili díky brankám Adama a Crouche, nicméně žádná velká sláva se střeleckým výkonem to nebyla. Právě jejich dvě střely byly ty jediné, které vůbec mezi tři tyče mířily. Když se pak nemůže příliš spoléhat ani na defenzívu, která v předešlých čtrnácti ligových pokusech udržela jediné čisté konto, a naopak útok slavil nějaký ten úspěch sotva na polovině z navštívených stadionů, zdá se 400. ligový bod pro Marka Hughese zase o něco dál.

Zabránit tomu bude chtít i Karim El Ahmadi, jenž je přes likvidační zákrok Ramirese připraven do hry, a také Ryan Bertrand, který si vítězství nad svým mateřským klubem na hřišti užít nemohl. Obdobná věta ve smlouvě pak stojí u Stephena Irelanda pro tuto neděli, proti svému bývalému zaměstnavateli tak nenastoupí. Jon Walters a střelec z prvního klání, Charlie Adam, pak dál pykají za své prohřešky.

Odkoučovat rovnou tisícovku zápasů na jedné lavičce, to už dnes samozřejmě není jen tak. A završit ji v londýnském derby s Chelsea, navíc v rámci pokračujícího boje o titul a proti jednomu z úhlavních rivalů napříč světem manažerů - to už je speciální tím tuplem. Arsènea Wengera všechno tohle čeká...

Ačkoliv by se to na první pohled nemuselo nutně zdát, alespoň statisticky francouzský Profesor dospěl na vrchol své kariéry. Právě ta desátá stovka, kterou nyní dokončí, je totiž co do počtu vítězství tou vůbec nejplodnější ze všech (60); stejně jako tato sezona představuje tu nejlepší z celkových 18, co se procentuální úspěšnosti týče (66,7%).

Bez zajímavosti není ani skutečnost, že když se Wenger ocital přesně na půli cesty, dělo se tak rovněž na Stamford Bridge. To přitom v srpnu 2005 jako dějiště jubilejního Francouzova zápasu z manažerova pohledu zrovna neobstálo - Gunners prohráli 0:1 a určitě to nebylo naposled, co se proti svým londýnským sousedům ani jednou neprosadili.

Koneckonců od onoho slavného říjnového triumfu na SB z roku 2011, kdy Kanonýři Chelsea potupili pěti brankami, se v příštích pěti soutěžních duelech s tímto specifickým protivníkem Arsenal radoval všehovšudy ze dvou gólů. A z ani jedné výhry. A na něco takového nemá příznivé vyhlídky ani tentokrát - však Blues zůstávají jediným účastníkem Premier League, který dosud na vlastní půdě ani jednou nepadl. A čtyři po sobě jdoucí čistá konta z domácího prostředí jsou pak pro CFC akorát sladkým bonusem na povzbuzení po šokujícím výbuchu na Villa Parku.

To Arsenal jde do této menší bitvy o hlavní město Anglie naočkováno ryze pozitivní energií poté, co si na White Hart Lane proklestilo cestu k extrémně cenným třem bodům (čímž jedině potvrdil svou letošní takřka bezchybnou bilanci s městskými konkurenty - sedm výher z osmi). Se zápasem k dobru teď Wengerova eskadra na svého dnešního soka ztrácí pouhé čtyři korálky a v jízdě za prvním titulem přesně po 10 letech zatím rozhodně nemusí házet flintu do žita.

Házet flintu do žita přitom obrazně řečeno nehodlá ani sám Arsène Wenger, jenž vpředvečer výkopu ostře sledovaného klání prodloužil s klubem svého srdce smlouvu o další dva roky (a odmítnout přitom měl navýšení platu o jeden celý milion!). Podobným způsobem se pak doslova pár hodin před ním činili také tři hráči Cazorla, Zelalem a Ramsey, z nichž poslední jmenovaný ovšem dnes Wengerovi pro zranění nebude k dispozici. To samé platí také pro Walcotta, Diabyho, Özila a Wilsherea; menší otazník se vznáší nad startem Rosického.

Svůj bývalý klub na opačném konci barikády neprověří Ashley Cole, kterého na trávník nepustí pošramocené vazy v koleni. V důsledku dalšího Foyova karetního mariáše v neprospěch Chelsea se pak šlágru kola nebudou účastnit ani suspendovaní Brazilci Ramires s Willianem.

Londýnský souboj Chelsea s Arsenalem načne celý víkendový program už v 13:45 našeho času a na jeho - pokud možno bezproblémový - průběh dohlédne rozhodčí Andre Marriner.

Hull sice silou kádru, a to především v ofenzivě, působí dojmem, že se ho záchranářské boje vlastně netýkají. To potvrdil hlavně před měsícem na hřišti Cardiffu, kde Jelavić, Long a spol. rozstříleli nováčka 4:0. Jenže za týden dostali čtyřku od Newcastlu a minulý víkend nedokázali uhrát ani bod s Manchesterem City, který hrál 80 minut bez vyloučeného kapitána Kompanyho.

Klub z Hullu zažívá velké úspěchy v FA Cupu, kde čtvrtfinálové výhře nad Sunderlandem postoupil už do semifinále ve Wembley, kde navíc narazí na třetiligového outsidera Sheffield United. Co se však týče Premier League, v kalendářním roce 2014 prohráli Tigers z deseti zápasů hned sedm, a při zohlednění dohrávek mají na první sestupující celek náskok pouhých dvou bodů.

Dva body zpět je i West Bromwich, se kterým na domácí půdě změří své síly. Baggies naopak po osmi zápasech bez vítězství konečně uspěli a překvapivě zdolali Swansea na velšské půdě. Vítězství zároveň zachránilo krk manažerovi Pepe Melovi.

Aby však klub z West Midlands posílil své akcie ještě více, potřebuje z dalšího venkovního zápasu opět bodovat. V blízké minulosti se WBA v Hullu nesmírně daří, z posledních osmi zápasů tam pětkrát vyhrál a jen jedinkrát prohrál.

Mel a jeho realizační tým se bude muset v utkání obejít bez stálých marodů Chrise Brunta, Diega Lugana, Billyho Jonese, Claudia Yacoba a Morgana Amalfitana. Navíc nemůže nastoupit stoper Jonas Olsson, jenž proti Swansea dostal desátou žlutou kartu v sezoně a načíná dvouzápasový trest.

Z disciplinárních důvodů nesmí hrát ani útočník Hullu City George Boyd, jenž dostal hned třízápasovou stopku za plivnutí do tváře brankáře Joe Harta z Manchesteru City. Kromě něj však Steve Bruce žádné čerstvé absence řešit nemusí.

Na papíře vypadá zápas jako nejjednoznačnější z celé sezony. Fulham je se suverénně nejhorším skóre a nejnižším počtem bodů na posledním místě. Manchesteru City sice patří až čtvrté místo, ale když vyhraje všechny dohrávky, je o tři body osamocen na čele.

Dále, Citizens vyhráli 44 z posledních 51 domácích zápasů, což je fantastické číslo. Agüero s Negredem nastříleli ve všech soutěžích více gólů než celý Fulham v Premier League. A nakonec, ve vzájemných zápasech jsou hráči Man City neporažení už devětkrát v řadě - a sedmkrát vyhráli.

Záchranářské honby jsou nicméně v anglické lize legendární. V posledních letech se nejvíce zapsal Wigan a i v jeho stopách by Fulham rád kráčel letos (ne snad při loňské neúspěšné sezoně). Cottagers minulé kolo konečně zvítězil - navíc s čistým kontem; tři body si připsal po devíti neúspěšných pokusech, nulu dokonce po patnácti.

Obrovsky důležité vítězství, první pod taktovkou Felixe Magatha, si Londýňané připsali proti Newcastlu. Osm kol před koncem nyní ztrácí na sedmnácté místo čtyři body, navíc mají o jeden odehraný zápas navíc. Situace nelichotivá, ne však ztracená. K naději však musí Fulham brát body při každé možné příležitosti.

Naproti tomu Manchester City jde vstříc ligovému titulu. Los má sice zatraceně těžký, ale situaci ve svých rukou. Aby jejich pozice však byla pohodlná, musí doma Fulham porazit - potom totiž ve čtyřech zápasech navštíví půdu městského rivala United, Arsenalu i Liverpoolu. Doma navíc přivítá nevyzpytatelný Southampton.

Pro tato klání už nicméně bude mít Manuel Pellegrini k dispozici svého klíčového muže Vinceta Kompanyho. Ten si jednozápasový trest za červenou kartu odkroutí právě tento víkend. Kromě něj nenastoupí ani zraněný kanonýr Sergio Agüero.

Felix Magath naproti tomu nemůže využít služeb jediného střelce z minulého utkání Ashkana Dejagaha, jehož z těžkého zápasu na Etihad Stadium vyřadil svalový problém. Mimo hru jsou i Kostas Mitroglou a Scott Parker.

Bez hvězdného forvarda Loïce Rémyho se Newcastle chystá na zrádného soupeře - Crystal Palace bojuje o záchranu, a jeho manažer Tony Pulis již mnohokrát dokázal, že podobné situace zvládá s bravurou.

Manažer Alan Pardew nezastírá, že Rémyho absence může znamenat velký problém. "Samozřejmě je to pro nás rána, protože Loïc je naším nejlepším střelcem," uvedl. "Bez něj máme problémy skórovat, zejména poté, co nás opustil Yohan Cabaye. Hledáme někoho, kdo dokáže pravidelně střílet góly. S Loïcem mimo hru to možná bude muset být Papiss (Cissé), Hatem (Ben Arfa), Luuk (de Jong) nebo Yoan (Goufrann)," uvedl.

Vypadá to, že Newcastle je na Rémyho gólech skutečně závislé - poslední jeho vítězství, v němž se bývalý hráč Nice a Marseille gólově neprosadil, přišlo 21. prosince. "Naše výsledky nestojí na jednom hráči," namítá Pardew. "Nicméně je pravdou, že Loïc dává naší hře jiskru, která nám chyběla proti Fulhamu. Musíme najít způsob, jak ho nahradit. Náš tým je dostatečně kvalitní na to, aby to zvládl."

Také Pulis volá po zvýšené efektivitě - Crystal Palace mají pouze tříbodový náskok na sestupové příčky, a vypadá to, že o přežití budou bojovat až do konce. V posledních čtyřech zápasech dokázali skórovat pouze dvakrát; nyní jim navíc bude chybět jak Marouane Chamakh, tak i Dwight Gayle.

"Musíme využít každé příležitosti, která se nám naskytne," nezastírá kouč. "V posledních venkovních zápasech jsme zahazovali skvělé šance. Takhle to fungovat nemůže - v Premier League musíte být nekompromisní. Pokud budeme i nadále tvrdě pracovat a půjdeme přímo za svým cílem, potom mámě šanci," zakončil Pulis.

Oboustranné "musíme!" bude provázet jistě vyhrocený duel mezi Norwichem a Sunderlandem. Kanárci mají namále už dlouho, v kuse se spekuluje o budoucnosti manažer Chrise Hughtona a právě domácí prostředí se vždy jevilo jako jejich jediná možná záchrana. A Black Cats? Ty jsou na tom ještě hůř...

Mackems koneckonců na rozdíl od žlutozelených nesedí mimo sestupovou zónu, a jakkoliv špatně na tom Norwich je, pořád má na Sunderland minimální (čtyřbodový) náskok. Ten může být sice vcukuletu umazán vzhledem ke dvěma zápasům, které si pohároví finalisté hýčkají v kapse, ovšem vzhledem k tomu, že jde zrovna o souboje s Liverpoolem a ManCity (soupeřem z finále Capital One Cupu)... jeví se potenciální tři body z Carrow Road stále jako obyčejná nutnost.

To nicméně rozhodně nebude jednoduché, však Norwich před vlastním publikem v tomto kalendářním roce dosud nepadl a až do předešlého měření sil se Stoke City zde dokonce v témže časovém intervalu ani neinkasoval (přestože Norfolk za tu dobu stihly navštívit ambiciózní celky ManCity a Tottenhamu).

Samotný Sunderland navíc už tři kola čeká na plnohodnotný triumf a ve snaze vzepřít se osudu mu nikterak nepomáhají přetrvávající zdravotní problémy klíčového střelce Stevena Fletchera. Ten kvůli potížím s kotníkem obranu Kanárků neprověří a je tak sice jedinou, avšak o to výraznější absencí SAFC, co se hráčů do pole týče (dál už chybí akorát dlouhodobě nedostupný brankář Westwood).

Na druhé straně barikády stoper Turner zmešká dostaveníčko se svým bývalým zaměstnavatelem; sužují ho bolesti v oblasti zadního stehenního svalu. Stejný neduh pak na trávník nepustí ani Fera, přičemž Jonás musí po odpočinku s nataženým lýtkovým svalem ještě chvíli pracovat na kondičce.

Premiérové vystoupení na Cardiff City Stadium leží před liverpoolskými, kteří jsou po suverénně zvládnutém North-West Derby pochopitelně ve velmi dobré náladě. To Cardiff začátkem února podobně důležité derby naprosto stejným rozdílem "projel" a od té doby v pěti kolech uhrál jedinou výhru, která jej prozatím nad sestupovou propast sama vytáhnout nedovedla...

Pokud Bluebirds mají starosti s vyhráváním, Reds se starají spíše o to, aby neprohrávali. A jde jim to dobře. V roce 2014 zatím liverpoolské FC (jako poslední tým ligy) ani jednou neztratilo všechny body, přičemž klopýtnutí mu lze napočítat všehovšudy dvě. O co se přitom Rodgersova parta předně opírá, o tom netřeba vést sáhodlouhé spory - je to pochopitelně ofenzíva, která se už nyní může pochlubit o pět gólů plodnějším střeleckým výkazem než loni po skončení ročníku.

Obě strany se naposledy v lize potkaly v roce 1960, kdy oba manažeři ještě ani zdaleka nebyli na světě. Čerstvě 41letý Ole Gunnar Solskjaer přitom zažívá pořádný křest ohněm ve velké kopané - norské Molde bylo očividně o něčem jiném. Zde totiž bývalý útočník Manchesteru United zvítězil pouze dvakrát z 10 pokusů a zrovna proti LFC s bonusovými body těžko může počítat.

K dobru si Solskjaer může přičíst alespoň to, že nemusí nijak míchat se sestavou. Nadále si sice musí vystačit s omezenou zásobou obránců (neboť mu po ruce schází Hudson, Turner i Taylor), jinak ale žádné čáry přes rozpočet neregistruje.

Úplně stejně je na tom Brendan Rodgers, od kterého se nějaké změny oproti nedělnímu debaklu úhlavního rivala nedají čekat už vůbec. Pouze na lavičce by tak znovu měli začít Sakho s Lucasem jakožto dva sotva zotavení dlouhodobí marodi.

Zhruba před rokem Swansea zažívala krásné období. Někteří fanoušci ještě střízlivěli ze senzačního vítězství v ligovém poháru a v Premier League si Velšané vedli nad míru pozitivně. Dnes je však situace úplně jiná. Manažer, který tým dovedl k první velké trofeji, je pryč a Swansea se klepe o ligovou příslušnost.

Z posledních patnácti zápasů vyhrála totiž jen dva - venku je pak bez vítězství už osm utkání v řadě. Bídná je rovněž bilance proti celkům z horní poloviny tabulky, k nimž Everton jednoznačně patří. Swansea ze 14 klání získala zoufalých pět bodů a bylo by velkým překvapením, kdyby se jí podařilo další přidat v Goodison Parku.

Tam je v letošní sezoně jen jeden pán. Everton ze čtrnácti utkání deset vyhrál a prohrál jediný; posledních pět pak shodně vyhrál a dostal v nich jen tři branky. Defenziva je vůbec výkladní skříní liverpoolského klubu, životní sezónu zažívá Coleman, který se přidal ke stálicím anglické reprezentace Jagielkovi a Bainesovi. Daří se i zbylým dvěma oporám - stoperu Distinovi a brankáři Howardovi - a není divu, že méně gólů dostala v lize jenom precizní Chelsea a Manchester City - ten má navíc oproti Evertonu o jedno utkání méně odehráno.

Byla řeč o pravém obránci Seamusu Colemanovi a byl to právě on, kdo rozhodl poslední zápas. V nastaveném čase totiž nepovedenou střelou šťastně přeloboval Marshalla v brance Cardiffu a zajistil svému klubu důležité tři body v boji o pohárovou Evropu. Na Ligu mistrů už to nevypadá, i když situace není tak zoufalá jako třeba u Manchesteru United. Toffees ztrácí na čtvrté Citizens 9 bodů, který má ale zápas k dobru. Arsenal s Liverpoolem už jsou na distanc 11 bodů, avšak naopak odehráli o zápas víc.

Pozici jasného favorita dává Evertonu i bilance vzájemných zápasů. Swansea totiž Everton nikdy neporazila - z devatenácti zápasů navíc vybojovala jen pět remíz. V této sezoně se kluby střetly už dvakrát, na Liberty Stadium vyhráli hosté 2:1 a v FA Cupu vyhrál Everton doma 3:1.

Domácím ale možná bude scházet kapitán Jagielka, který stále není stoprocentně fit. Jeho stehno je prý připravené "napůl" a takové jsou šance i na jeho start. Mimo hru je určitě křídelník Steven Pienaar, kterého trápí koleno.

Trenér Swansea Garry Monk se nejspíš může těšit na Jonjo Shelveyho a Nathana Dyera, jejichž zdravotní trable mizí. Po třech měsících je na spadnutí i vysněný návrat španělského ofenzivního univerzála Michua.

O nevyrovnané sezoně Manchesteru United už se toho napsalo hodně. Red Devils v první sezoně bez Alexe Fergusona strádají, v Premier League jsou až sedmí bez naděje na kvalifikaci do Ligy mistrů na příští sezónu. Do ní se však mohou dostat přes vítězství v současném ročníku - i to se však po pátečním losu čtvrtfinále zdá jako nemožná mise.

Svěřenci Davida Moyese sice ve středu překvapivě smetli díky hattricku Robina van Persieho Olympiakos Pireus 3:0 a i přes porážku v prvním zápase postoupili mezi nejlepších osm týmů Evropy. V dalším kole však narazí na Bayern Mnichov, který letos působí jako stroj. Vzpomeňme však na jízdu podceňované Chelsea v ročníku 2011/12.

I když je tato šance na účast v milionářské soutěži napřesrok malá, je rozhodně větší než přes Premier League. United ztrácí na nejsnadnější cíl v TOP 4 už 14 bodů, což je (s dohrávkou) v devíti zápasech prakticky nepřekonatelná překážka, kterou si postavili minulé kolo porážkou 0:3 doma s Liverpoolem. O vykřesání i té nejmenší naděje se nicméně pokusí na hřišti West Hamu United, jehož cíle jsou poměrně odlišné.

Hammers byli ještě na začátku února jedním z hlavních kandidátů na sestupové tahanice. Druhý měsíc roku 2014 však ovládli s bravurou, všechny čtyři zápasy vyhráli a náhle byli z bojů o udržení venku. V březnu ovšem dvakrát za sebou prohráli a jistota v kramflecích je náhle ta tam.

Minulý týden se gólově vrátil Andrew Carroll a Hammers na hřišti Stoke City vedli. Jenže dva góly Petera Odemwingieho a jeden z kopačky Marka Arnautoviće převrátil misky vah na stranu Potters a West Ham se musí otáčet za sebe. První sestupující Sunderland sice ztrácí na Allardycovy muže už šest bodů, ale má dva zápasy k dobru. Sedmnáctý Crystal Palace je pak oproti Kladivářům jen tři body nazpět.

V minulých vzájemných utkáních tradičních soupeřů byl tradičně jen jeden vítěz. Z deseti posledních klání se radovali devětkrát hráči z Manchesteru a jednou - loni v dubnu - se body po remíze 2:2 rozdělily rovným dílem.

Hrdina utkání s řeckým mistrem Robin van Persie je nicméně mimo hru kvůli problému s kolenem. Další opora Nemanja Vidić pak načíná dvouzápasový trest za červenou kartu po nasimulovaném pádu Daniela Sturridge. Hammers budou v utkání opět postrádat O’Briena s Boriellem.