Premier League - preview 14. kola

Prosincový program je pro všechny týmy Premier League nabitý k prasknutí. Když navíc Swansea pojede za týden k utkání na hřiště St. Gallen, dá jim tato porce pořádně zabrat. Newcastle se pokusí navázat na báječnou formu i ve Walesu, kde uspěl rovněž před rokem a půl.

Fazóna Magpies je vskutku báječná. Newcastle v listopadu porazil Chelsea, Tottenham, Norwich a v sobotu i West Bromwich Albion. Díky tomu se ze spodu tabulky dostal až na šestou příčku právě přes Spurs nebo Manchester United. Čtyři výhry v řadě nicméně Straky nezískali po příliš dlouhé době - ve skvělé sezoně 2011/12 vyhráli dokonce šestkrát za sebou.

Swansea naproti tomu v posledních osmi zápasech Premier League a Evropské lize vyhrála jen jednou - na půdě Fulhamu, který snad nyní nemůže hrát hůře. Svěřenci Michaela Laudrupa před týdnem nezvládli uhrát ani bod doma s Valencií a v neděli prohráli 3:0 na hřišti Manchesteru City.

Vzájemné duely zvládla v posledních sezonách lépe Swansea, která loni porazila Newcastle doma i venku. To se jí naposledy podařilo v sezoně 1979/80.

Laudrup nicméně bude muset posoudit stav jedničky Michaela Vorma, který není zcela fit a možná jej bude muset opět nahradit Gerhard Tremmel. Stejně tak jsou mimo hru další opory Michu, Bony a Angel Rangel. Newcastle žádné čerstvé problémy nemá, a tak se nedá očekávat, že by osvědčenou sestavu Alan Pardew měnil.

Málokdy je v plánu Premier League devět zápasů v jediný den. Vložené čtrnácté kolo nejkvalitnější soutěže světa však tuto raritu obsahuje. Jeden z mnoha středečních duelů svede proti sobě Stoke City a nováčka Cardiff. Oba soupeři přitom, ležíc těsně nad pásmem sestupu, mají stejný počet bodů a dělí je jen skóre.

O víkendu Stoke City zažil jeden z nejhorších výprasků své krátké historie v Premier League. Doposud prohráli více než 4:0 jen na půdě Chelsea, Boltonu a Manchesteru United. Everton tak v Goodison Parku dokázal velké terno. Do soboty přitom Potters třikrát v řadě neprohráli.

Taky Cardiff po úspěšném výsledku v předchozím kole v sobotu zaváhal. Před týdnem odehrál skvělý domácí zápas s Manchesterem United a díky výtečnému závěru získali bod za remízu 2:2, jenže posléze nezopakovali totéž proti Arsenalu. Gunners ve Walesu vyhrál jasně 3:0.

Ve vzájemných zápasech je úspěšnějším týmem Stoke. Bluebirds nepodlehli v šesti posledních ligových a pohárových zápasech, přičemž čtyřikrát zvítězili. Z předchozích šesti klání ale paradoxně hned pět získali na svou stranu hráči Cardiffu.

Mark Hughes nemůže pro důležité utkání stále počítat se stoperem Robertem Huthem - na jeho místě se tak znovu objeví tradiční pravý obránce Cameron. Potters schází i křídelník Marko Arnautović, kterého trápí zraněné stehno.

Velšský celek nemá žádné čerstvé problémy se zdravím svých hráčů. Sestava by se nicméně mohla protočit, povolání do základu vyhlíží Peter Odemwingie, Craig Bellamy nebo Craig Noone.

Bez Sturridge to nepůjde? Ale bude muset. Liverpool v neděli poprvé bez poloviny produktivního páru S+S utrpěl krutou a naprosto zaslouženou porážku od Hullu, takže do nabitého, sedmizápasového prosincového programu vykročil opravdu nejhůře, jak mohl. Dál přitom ztrácet rozhodně nemůže, však už tak si od vedoucího Arsenalu udržuje uctivý sedmibodový odstup...

Zrovna Norwich je na rozjezd jako dělaný; alespoň co do historie vzájemných soubojů. Od postupu totiž Kanárky nikdo nestraší takovým způsobem jako právě Liverpool, potažmo samotný Luis Suárez. Napoprvé z toho ještě na Anfieldu byla senzační remíza 1:1 a nula branek pro fenomenálního Uruguayce - ovšem poté?

Tři debakly, 13 inkasovaných branek a v obou zápasech na Carrow Road úřadoval především právě Suárez. Vsítil dva hattricky (plus skóroval i letos v lednu při výhře 5:0), a to v obou případech bez Sturridgeovy podpory. V jakém stylu se představí tentokrát? Na KC Stadium to byla jeho frustrovaná, bezzubá verze, teď je čas na probuzení.

Protože na dva měsíce odstavený Sturridge a pod injekcemi hrající Coutinho (teď už bude podle Rodgerse zcela připravený, i na hru od úvodního hvizdu) doopravdy nikoho optimismem nenaplňují. Co už ale do značné míry může, je domácí forma Reds. Pět vítězství ze šesti pokusů, mezi nimi cenný skalp ManUtd, a také plodná ofenzíva, jež se nyní třikrát po sobě před vlastním publikem dostala alespoň na tři vstřelené góly.

Zrovna Canaries navíc nevlastní žádnou nepropustnou defenzívu, ba spíše naopak. Inkasovat stihli již 23 branek, čili předčí všehovšudy dva celky, Fulham a Sunderland. Navrch Norwich, který posledně nepřesvědčivě, ale přece uklohnil důležitou výhru nad Crystal Palace, trápí zdraví několika klíčových hráčů.

Také ve středu si Hughton bude muset vystačit bez Snodgrasse, van Wolfswinkela, Tetteye či Pilkingtona. Tím se na druhou stranu otevírá prostor pro dravé náhradníky jako třeba Hoolahana, jenž byl o víkendu zřejmě nejinspirativnějším a v konečném součtu i nejlepším hráčem Norwiche.

Na opačném konci barikády je vedle zmíněných dvou opor ofenzivní vozby "pod silnou palbou" rovněž defenzivní složka kádru. Pro Enriqueho s Coatesem již fotbalový kalendářní rok skončil, přičemž zcela v pořádku není ani Kolo Touré. Jeho naražený bok ještě doktoři zváží během úterka.

Uplynulo sice již dvanáct let, přesto srdce Guse Poyeta stále bije modře. Manažer Sunderlandu sice nestrávil v Chelsea nejdelší část své kariéry, ani ji v modrém dresu neukončil, přesto je v očích mnoha fanoušků úzce spojován právě s Blues. Teď má poprvé možnost proti Londýňanům nastoupit v pozici soupeře coby hlavní trenér.

Poyetovi se podařilo Sunderland zvednout ze dna tabulky. Zoufalý klub přebíral pouze s jedním bodem po sedmi kolech - v následných šesti zápasech však dokázal posbírat sedm bodů a Mackems jsou již předposlední. Na trend navázali i posledně na hřišti Aston Villy, kde brali bod za bezgólovou remízu.

Soupeřem Black Cats je londýnská Chelsea, která nakonec svůj tradičně kritický měsíc listopad zvládla obstojně. V Lize mistrů sice po suverénní výhře nad Schalke ostudně prohrála v Basileji, ale v lize se z kratičké krize rázně zvedla. Neúspěchy s Newcastlem a WBA napravila jasnými výhrami proti West Hamu a Southamptonu.

Míří tak za třetí ligovou výhrou v řadě. Se Sunderlandem k tomu mají ideální příležitost, alespoň tedy co se týče vzájemné historické bilance. Chelsea vyhrála 16 z posledních 17 zápasů, šňůru navíc nyní natáhla už na pět duelů. Jediný zápas, který nezvládla byl šokující duel z listopadu (jak jinak) roku 2010 na Stamford Bridge.

José Mourinho bude v utkání postrádat dva brazilské svěřence Davida Luize a Oscara Mladičký záložník se zranil v utkání se Southamptonem a jeho kotník mu nedovolí nastoupit. Vrací se naopak již uzdravený Samuel Eto'o. Návrat do sestavy vyhlíží i Ashley Cole, který se v ní podle slov trenéra alespoň v jednom z následujících tří soutěžních utkání objeví.

Sunderland zaznamenává jen dobré zprávy. Adam Johnson, Jack Colback i Jozy Altidore už jsou v pořádku a v případě potřeby Guse Poyeta mohou zasáhnout do základu.Otazník visí nad kapitánem Johnem O'Sheaem.

Zatímco se loni po třinácti kolech potloukal na 17. místě, letos ztrácí Southampton jen dva body na příčku zajišťující předkolo Ligy mistrů. Nemalý podíl na tom má nedobytná tvrz St. Mary's Stadium, jež čeká středeční nájezd Aston Villy, mužstva, kterému náleží čtvrtá pozice, co se týče úspěšnosti výjezdů.

Jedinou letošní porážku si Villans odvezli ze stadionu Chelsea v srpnu a s pěti inkasovanými zásahy za šest zápasů patří po West Hamu k nejlépe bránícím celkům. Navíc si drží neporazitelnost v posledních čtyřech ligových kolech, ve kterých sice hned třikrát remizovali, na druhou stranu disponují stejným počtem čistých kont.

Svou loňskou formu ovšem nemůže najít Christian Benteke, jehož střelecká impotence sahá až do poloviny září. Odrazem je pak hrozivých pět utkání z předešlých sedmi, ve kterém se nedokázal trefit ani žádný jeho spoluhráč.

Svatí bezesporu nastoupí s nohama na zemi. Přesto, že stále zažívají fantastický úvod sezóny, v minulých dvou kolech neprošli těžkým testem a ze stadionů dvou momentálně nejlepších týmů ligy odváželi prohry po dvougólových mankách. Nad vodou je tak nese především skvělá bilance před vlastními diváky, kde stále drží neporazitelnost a pouhé dvě trefy v jejich síti je společně s Manchesterem City staví na první místo v defenzívě.

Artur Boruc si však na Stamford Bridge zlomil ruku a ve středu tak své obraně bude chybět. Po nuceném střídání za stavu 1:1 v 57. minutě se tak do branky Southamptonu postavil v letošním ligovém ročníku poprvé někdo jiný. Polský brankář doposud chytal výborně, inkasoval jen osm gólů, a Paula Gazzanigu, jednadvacetiletého Argentince, tak čeká velká výzva.

Southampton by určitě rád zavzpomínal na předešlou sezónu, ve které vyhrál oba vzájemné zápasy, a především ten na svém stadionu oslavoval s velkou grácií. Hrálo se páté kolo a euforie Svatých z postupu se vytrácela po čtyřech prohrách, do utkání navíc vstupovali po debaklu 6:1 od Arsenalu. Aby toho nebylo málo, v první půli otevřel skóre Darren Bent. Po změně stran však přišly čtyři zásahy domácích a slavila se tak první výhra v Premier League od roku 2005. I tuto středu nenastoupí domácí v nejlepším rozpoložení, mohou se ovšem opřít o vydařený start a na střetnutí se dozajista těší Rickie Lambert, který se loni do sítě Villans trefil hned třikrát.

Jak už bylo řečeno, v brance Svatých se představí Paulo Gazzaniga, první náhradník Artura Boruce, Kelvin Davis, je totiž taktéž zraněný. Dlouhodobě mimo hru je trojice Gastón Ramírez, Danny Fox a Guly, ke kterým se po duelu s Chelsea přidává Morgan Schneiderlin s problémy s třísly. Manažer Paul Lambert musí řešit pouze otazníky nad Andreasem Weimannem, jinak může na hřiště vyslat to nejsilnější, co má k dispozici.

Pokud jsem před Norwichem avizoval 23 dní o sedmi do jisté míry určujících zápasech na dvou frontách, můžeme nyní vlastně rekapitulovat: Arsenal je po pěti výhrách (Eagles jsou bonusem) pořád stejně namočen v boji o titul, ba spíš ještě důkladněji; a v Lize mistrů mu už postup taky jen těžko něco vezme. Přesto lze zkonstatovat, že teď na Gunners čeká další těžká "zkouška ze způsobilosti"; tentokrát již zřejmě definitivní...

Zdá se to být nekonečné - a zároveň ohromně příjemné. Fanoušci Arsenalu pořád sami sebe jakoby chtějí přesvědčovat o tom, že přece po takové době nepřetržitého strádání nyní nemohou zažívat takhle dokonalou sezonu. Jenže ono to už skutečně začíná vypadat vážně. Pokud měl listopad v nějaké míře nadefinovat, čeho je Arsenal schopný a čeho ne, odpověď zní jasně: jediná porážka, jediný inkasovaný gól. A to prosím pěkně v obou soutěžích - včetně výjezdu do Dortmundu, včetně domácího šlágru s Liverpoolem. ManUtd zůstává jedinou kaňkou.

Závěrečné vystoupení Kanonýrů v uplynulém měsíci pak bylo dokonalým důkazem u Arsenalu nevídané konzistence. Ramsey ve stále stejné (vrcholné) formě, Szczesny dále čekající na své první větší zaváhání v sezoně, Arteta...

Nicméně nebylo by spravedlivé tady hovořit akorát o lídrovi tabulky; tím spíš ne potom, co o víkendu zažil jeho středeční soupeř z Kingstonu upon Hull. Ten třeba může registrovat pouhopouhé dvě výhry z minulých sedmi kol, ovšem po - nebojím se říct - debaklu Liverpoolu se přesto v tuhle chvíli ocitá ve stavu naprosté euforie. Ostatně i pohled na tabulku povzbudí: Tigers momentálně z pozice nováčka uzavírají první desítku.

Tytam jsou tedy rázem projevy nesouhlasu s přejmenováním klubu na Hull Tigers namísto tradičního Hull City AFC. V duchu skandování pokřiků jako "We'll die when we want" (My si umřeme, kdy budeme chtít) se koneckonců zpočátku nesla také bitva s Liverpoolem; pak ale byla o něčem jiném a po závěrečném hvizdu se spíše než kontroverzní majitel Assem Allam řeší účes Toma Huddlestonea.

Ten si od dubna 2011 pro charitativní účely pěstuje na hlavě pořádný "květák", jehož životnost je pevně spjata s jeho střeleckým půstem. Ten se přitom zdál být v neděli ukončen; dokud ovšem Huddlestoneův pokus nebyl přelakován na vlastní gól Martina Škrtela. Kmenový záložník Tottenhamu tak pro oficiální stránky klubu uvedl, že se holt stříhat nebude - a dál očekává příspěvky na své stránce justgiving.com/huddlefro.

Hull se ve středu klidně může ukázat být pro Arsenal ošemetným soupeřem - jako tak učinil v září 2008, kdy jej zaskočil dokonce přímo na Emirates Stadium (při výhře 2:1 tehdy zářil Giovanni). Pro tento výjezd ovšem bude postrádat dva důležité stopery Curtise Daviese (karty) a Paula McShanea (hamstring) s tím, že jiný střední obránce Chester se sotva vrátil z dvouměsíčního pobytu na marodce. Druhý nejproduktivnější tým soutěže by tak teoreticky mohl mít ulehčenou práci.

Arsenal ještě před Vánoci čekají složití soupeři jako Everton, Neapol a ManCity, proto se před Hullem může ohlížet tak maximálně na sebe a svou vlastní (stoprocentní) koncentraci. Do základní sestavy by se každopádně v rámci úsporné rotace mohli podívat Walcott, Vermaelen, Flamini či Rosický. Mimo jsou stále Podolski, Oxlade-Chamberlain, Sanogo i Diaby.

Když už mezi devíti zápasy Premier League lze najít zcela jasný šlágr, to už něco znamená. Jasně největším tahákem středečního programu nejvyšší anglické soutěže je střetnutí mezi Manchesterem United a Evertonem. A nejen proto, že se střetnou dva špičkové celky.

Mohl to být jen další důležitý duel "o šest bodů" mezi dvěma elitními celky, díky osobě Davida Moyese se však jedná o šlágr s emoční hodnotou. Jedenáct let je zkrátka dlouhá doba a pro skotského manažera půjde o veskrze podivný mač.

Se svým novým týmem navíc zrovna nezáří. I když se v posledních týdnech zvedá z mizérie, jenže minulé dva zápasy vyhrát nedokázal. I proto se nyní nachází až na osmé příčce s devítibodovou ztrátou na vedoucí Arsenal. Posledně ztratil dva body na hřišti Tottenhamu, když oba góly United vstřelil ve skvělé formě hrající Wayne Rooney.

Everton na rozdíl od Manchesteru směřuje všechnu svoji energii do Premier League a je to znát. V tabulce je dokonce o tři pozice a dva body před dnešním soupeřem. Může navíc využívat sehranosti stejné sestavy, v níž se krom dvou pozic objevují neustále stejná jména.

Z obvyklé sestavy nicméně zhruba do konce kalendářního roku vypadl jeden z nejdůležitějších hráčů Roberta Martineze. Levý obránce Leighton Baines si zlomil prst na noze a nahradit jej už o víkendu musel levonohý univerzál Bryan Oviedo. Kostaričan však předvedl skvělý výkon, jímž dal na anglického reprezentanta zcela zapomenout. Navíc dal gól a na dva další přihrál.

United se musí obejít bez Phila Jonese, který si odkroutí jednozápasovou stopku za pátou žlutou kartu. Do záložní řady by se proti někdejšímu zaměstnavateli mohl vrátit Marouane Fellaini. Otazník visí nad Robinem van Persiem, který se delší dobu potýká s problémy s tříslem.

Ve vzájemných zápasech si ani jeden z týmů nemá příliš co vyčítat. Z posledních devíti utkání vyhráli United čtyři a Everton tři - jeden z nich navíc ve Wembley v semifinále FA Cupu. Zbylé dva duely skončily remízou; právě tato střetnutí ale nabídla největší atrakci. V září 2010 totiž diváci viděli šest gólů, loni v dubnu pak dokonce osm.

O vyrovnanosti vzájemných duelů svědčí i fakt, že takzvaný "double", tedy vítězství v obou utkáních sezony, získal jeden z týmů naposledy v ročníku 2007/08 - podařilo se to tehdejšímu mistru z Manchesteru.

Sedm zápasů, šest vítězství, 27 vstřelených branek, 5 inkasovaných. Bilance Manchesteru City z posledních týdnů v Lize mistrů, League Cupu a Premier League je úžasná. Obzvláště skvěle si vede v domácí ligové soutěži, kde z posledních čtyř zápasů zaznamenal výsledky 7:0, 6:0 a 3:0. Jen kolaps na hřišti Sunderlandu zkazil Citizens krásnou sérii, díky níž postoupili do čtvrtfinále ligového poháru, do osmifinále Champions League a poskočili na třetí pozici v lize.

Další výzvou je souboj s West Bromwich Albionem, který v posledních tří letech ve vzájemných zápasech terorizují. Šest zápasů, pět výher a jedna remíza a skóre 12:1. Paradoxní (či snad naopak vůbec ne...) však je, že od února 2003 do září 2010 vyhráli Baggies z osmi vzájemných zápasů hned pět a jen jednou podlehli.

V posledních týdnech nicméně v lize tápají. V říjnu a listopadu sehráli sedm zápasů a jen jedinkrát se mohli radovat z vítězství. Navíc to bylo doma proti poslednímu Crystal Palace. Právě po tomto utkání sahali po další slavné výhře na půdě Chelsea, ale chyba rozhodčího je připravila o dva body. Pak neudrželi dvougólové vedení v derby s Aston Villou a v sobotu prohráli v Newcastlu.

Špatnou náladu se svěřenci Steva Clarka pokusí alespoň částečně spravit ve vloženém kole, jichž je v prosinci požehnaně - jak je ostatně dobrým zvykem každoročně. Těžit mohou z houževnaté formy z The Hawthorns, kde už čtyřikrát za sebou neprohráli, přestože nastoupili i proti suverénnímu Arsenalu.

V utkání s Manchesterem City budou moci plně využít služeb Billyho Jonese a Zoltana Gery, kteří se oba vrátili do sestavy právě proti Magpies. Obránce Jones na celý zápas, Gera na pár minut v závěru. Stále však není k dispozici brankářská jednička Ben Foster.

Šampion Anglie ze sezony 2011/12 dlouho odpočítávál dny i týdny od zranění kapitána Vincenta Kompanyho. Nyní se fanoušci Citizens konečně dočkali, belgický stoper je po deseti zápasech zdráv. Pravděpodobně by tak měl doplnit ve středu obrany Demichelise, zůstává však i varianta s Lescottem.

Kdybychom chtěli být jízliví, zřejmě poznamenáme, že se Rene Meulensteen konečně zbavil závaží v osobě Martina Jola. Nicméně ono to tak vskutku vypadá. Loni měl ještě klasický Nizozemcův národnostní "mišmaš" výsledky na ucházející 12. místo a ofenzívu srovnatelnou s tou Evertonu či WBA. Letos neměl absolutně nic; a partnerství s krajanem a někdejším koučem v ManUtd taky ničemu nepomohlo.

Experiment v podobě dvouhlavého vedení nakonec Cottagers vydržel akorát dvě kola, aby absorboval další dvě porážky. Především ta nejčerstvější na hřišti dalšího hledajícího se londýnského soka (0:3 s WHU) zabolela. Fulham nyní prohrál již šestkrát v řadě a s tříbodovou ztrátou na trojlístek před sebou se pomalu zabydluje v sestupové zóně.

"Už vím, co je zapotřebí navrchu tabulky. Tohle je odlišná výzva s jiným typem tlaku. Takhle si teprve uvědomíte, co je to potřeba mít pod sebou alespoň tři týmy," přistupuje ke své premiéře v roli nezpochybnitelného vůdce klubu Premier League Rene Meulensteen.

Proti němu ve středu bude stát celek z papírově nejsilnějších, avšak zároveň nepokrytě tápajících. Spurs sice o víkendu odehráli solidní mač s obhájci titulu, remízou 2:2 ovšem také prodloužili svou ligovou neschopnost triumfovat na čtyři kola. To se podepsalo i na postavení Tottenhamu, který je aktuálně až devátý! Důvod je přitom nabíledni: střelecká mizérie. Před Walkerovým zásahem Kohouti při normální hře (penalty nepočítaje) vyplýtvali neuvěřitelných 78 střel na...nula gólů.

Když už jsme u těch vstřelených branek, stojí za zmínku, že drahá posila jménem Roberto Soldado zatím ze hry dosáhla všehovšudy jedné ligové trefy; přesto by také uprostřed týdne měla dostat Boasovu důvěru. Adebayor ještě není plně fit a Defoe je patrně na odchodu. Zpět do základu se naopak při absenci Eriksena tlačí duo Townsend-Sigurdsson.

U druhého londýnského klubu je situace mezi zraněnými podobná. Otazníky lze věšet nad hlavy Berbatova a Hangelanda, s definitivou neúčasti v malém derby se potkávají Rodallega a Briggs. V zahajovací jedenáctce bychom se zase jednou mohli dočkat Ruize.

Novému lodivodu posledního Crystal Palace Tonymu Pulisovi vskutku nezabralo příliš dlouho, aby si uvědomil, že v lednu jeho kádr musí doznat "jedné či dvou změn". Jenže v tu chvíli by už klidně mohlo být pozdě. Eagles nyní čeká šest prosincových vystoupení a hned v tom prvním, doma proti West Hamu, se jim důrazně doporučuje jakkoliv bodovat...

Respektive bodovat naplno. Crystal Palace sice nepochybně povzbudila více než týden stará výhra na Hullu, teď je ale bezpodmínečně potřeba tyto cenné body potvrdit během prvního domácího zápasu Tonyho Pulise ve funkci.

Ztráta na záchranu (a mimochodem i samotný West Ham) momentálně stále činí propastných šest bodů a ničemu nepomáhá, že se Hollowayův problém s potencí stal zároveň problémem Pulisovým. Nejlepším střelcem týmu je pořád dvougólový Gayle, jedna ze 14 letních posil Eagles, která naposledy udeřila před dvěma měsíci. Za Gaylem se už řadí akorát borci s jediným zářezem.

Pokud Crystal Palace povzbudil dnes již ne tolik aktuální výjezd do Kingston upon Hull (Pulisova parta o víkendu padla v Norwichi), Sam Allardyce může čerpat pozitivní inspiraci hnedka ze sobotního měření sil s Fulhamem, dalším tápajícím londýnským mužstvem. Ten West Ham porazil se slušným přehledem (3:0) a ideálně tak započal týden, jenž sám manažer Hammers označil za "sezonu určující". West Ham teď čekají venkovní duely s Crystal Palace a Liverpoolem.

Do sítě Fulhamu se trefil také navrátilec Carlton Cole, který by se tentokrát v základu mohl poprat o prodloužení krátkodobé spolupráce s WHU, která má správně skončit již v lednu. Že bývalá opora Kladivářů usiluje o místo v zahajovací jedenáctce, neomylně zvěstuje, že mimo hru nadále zůstává Andy Carroll. V nominaci pak schází také (zdravý) George McCartney či (zranění) Petrić, Vaz Tê a Reid; zpět v základu lze očekávat Ravela Morrisona.

Také Tony Pulis patrně pro vložené kolo, zvlášť po další porážce bez vstřelené branky, přichystá nějaké ty změny. Na hrotu by nicméně měli pokračovat Marouane Chamakh, někdejší host ve West Hamu, s Cameronem Jeromem. Na plnohodnotný start mají nárok záložník Jonny Williams nebo křídelník Jimmy Kébé.