Premier League - preview 12. kola

Napínavostí překypující kolo zakončí duel West Bromwiche Albionu a Aston Villy. Pondělní West Midlands derby přitom má na co navazovat. O víkendu například v rámci Merseyside derby padaly góly jak na běžícím páse a o strhujícím závěru klání netřeba mluvit. Následovalo například malé londýnské derby v Upton Parku a seriál povedených mačů zakončil střed Cardiffu s Manchesterem United, o jehož výsledku se rozhodlo až v nastaveném čase.

Kéž by i pondělní večer nabídl krásnou a napínavou podívanou plnou gólů. Nahrává tomu i bilance nejčerstvějších vzájemných utkání mezi Baggies a Villans. Z posledních osmi představení padly méně než tři branky jen dvakrát; a ani jednou nezvítězil úspěšnější tým o víc než gól. Dodejme pak ještě, že poslední tři špíly skončily remízou a o zápletku hodnou sveřepé bitvy je postaráno.

Dá se říci, že oba celky před společným vzájemným duelem ideálně načasovaly formu. Domácí WBA v říjnu marně čekali na vítězství, v listopadu nicméně porazili Crystal Palace a šokující tři body měli přivést i ze Stamford Bridge, nebýt zrady od rozhodčího, jenž v nastaveném čase svým přehmatem ukradl WBA vítězství.

Villans pak svoji krizi přetáhli až do začátku listopadu - vždyť do minulého kola si "hýčkali" čtyřzápasovou sérii bez vstřelené branky a mohli být rádi za dva body za stejný počet bezgólových remíz ve zmíněném období. Zlom nastal až po změně stylu hry, doma proti Cardiffu nasadil manažer Lambert oba vysoké hroty a odměnou mu byla výhra 2:0, na níž se český stožár Kozák podílel brankou.

Jeho start je však značně nejistý. Vrací se totiž uzdravený Andreas Weimann a je pravděpodobné, že Villans nastolí opět své klasické rozestavení s dvěma bleskovými hráči na křídlech. Fit je navíc i levý bek Antonio Luna a klíčový středopolař Fabian Delph. Enklávu početných navrátilců z marodky doplní také Ciaran Clark.

Steve Clark se naproti tomu musí obejít bez Billyho Jonese, který má problém se zadním stehenním svalem. Stejný problém už dlouhé týdny trápí i Scotta Sinclaira, jehož stav se bude posuzovat před utkáním. V základu ovšem patrně nenastoupí. Otazník visí také nad Nicolasem Anelkou, který sice vyléčil zranění třísla, ale ani on mezi jedenácti vyvolenými spíše nebude.

Na sobotní šlágry naváže jeden očekávaný souboj i na úvod nedělního programu anglické nejvyšší soutěže, ve kterém Citizens před vlastními fanoušky přivítají Tottenham. Kohoutům se na Etihad Stadium pravidelně dařilo na výbornou, ale naposledy třikrát uspělo City.

Ani financemi takřka neomezený celek však není doposud bezchybný. ManCity sice na domácím svatostánku působí jako nedobytná mašina, která pohodlně rozstřílí jednoho protivníka za druhým (20 vstřelených branek znamená pro Citizens suverénně nejproduktivnější ligovou ofenzivu), zato venku je to z pohledu ambiciózního celku šeď a bída, čemuž jen odpovídá hubený čtyřbodový zisk ze šesti utkání (remíza na Britannia Stadium a výhra na půdě WHU). Se čtyřmi porážkami po jedenácti duelech se potom na ligový triumf neútočí zrovna dvakrát snadno...

...ostatně při pohledu do historie zjistíme, že doposud nikdo takový, kdo by měl po stejném počtu utkání čtyři porážky, doposud Premier League neopanoval. I tento fakt může být pro domácí ekipu další obrovskou motivační silou. Zvláště, když sezóna 1967-68 nabídla urputnou přetahovanou dvou manchesterských rivalů, přičemž o dva body nakonec byli úspěšnější hráči City, kteří během 42 zápasů nasbírali pět porážek. Od té chvíle se nic takového neopakovalo.

Zatímco domácí strana nezvládla vystoupení na stadionu posledního Sunderlandu, ani Tottenham nemá poslední dobou zrovna na růžích ustláno. Cenný bod za bezbrankovou remízu z Goodison Parku doplnila poměrně překvapivá domácí porážka od NUFC (1:0), proti kterému tak Spurs již počtvrté nedokázali zacílit do černého. Celkově pak Kohouti zaznamenali pouhopouhých devět (!) branek, což je třetí nejméně výrazný útok Premier League. Zato šest inkasovaných gólů na druhé straně znamená nejlepší defenzivní vozbu (pouze Southampton má rovněž jednociferný počet!).

Costel Pantilimon by měl i potřetí mezi třemi tyčemi dostat přednost před Joem Hartem, který mezi tím nastoupil k reprezentačnímu utkání s Německem (0:1). Mimo hru pak nadále zůstává trojice Kompany (stehenní sval), David Silva a Jovetić (oba problémy s lýtkem).

Potíže s kotníkem vyřadí na zhruba čtyři týdny Christiana Eriksena, který ale tak jako tak nenastupoval s železnou pravidelností. Vlad Chiricheş bude i přes zranění nosu z duelu proti Newcastlu nachystaný, zatímco Rose potřebuje k návratu ještě více času (zraněný prst u nohy). Na lavičku by pak podle vyjádření Andrého Villase-Boase mohl usednout Adebayor.

Psal se 3. únor 1962 a Matt Busby vyslal svůj tým v čele s Bobbym Charltonem k prvoligovému boji s Cardiffem a před necelými třiceti tisíci diváky na Old Trafford slavil vítězství 3:0. Od té doby se v nejvyšší anglické soutěži tyto dva celky nepotkaly.

Poslední vzájemný zápas se pak odehrál před více jak osmatřiceti lety ve druhé lize, tentokrát byl rozdíl ještě o jeden ďábelský zásah vyšší. Aby byla hodina dějepisu kompletní, 26. listopad 1960 je pak dnem nejnovější výhry Cardiffu, Ninian Park se tehdy radoval ze tří zásahů.

Hráči Bluebirds si zatím připsali dva domácí úspěchy, začátkem listopadu zdolali Swansea a v srpnu uhranuli celý fotbalový svět vítěznou přestřelkou nad druhým celkem z Manchesteru. Před domácími fanoušky pak vstřelili gól už jen při snížení stavu s Newcastlem.

V letošním ročníku se Manchesteru na hřišti soupeře nepodařilo udržet čisté konto, přesto si za poslední dva výjezdy připsal šest bodů, a se skalpem Arsenalu z posledního kola se pomalu dotahuje na příčky zajišťující Ligu mistrů. Jistý postup v poháru a bezbranková remíza v San Sebastianu pak vzdaluje poslední soutěžní prohru až do září.

Hosté mohou těžit i z formy Robina van Persieho, který jako nejlepší střelec Premier League v tomto kalendářním roce skóroval v posledních čtyřech ligových kolech. Jeho pokusy pak bude blokovat i Steven Caulker, ten v této dovednosti s obrovským přehledem uniká všem ostatním hráčům.

Domácí mohou mít dobrou náladu alespoň ohledně lavičky marodů. Peter Odemwingie se zotavil ze svalového zranění, Aron Gunnarsson by přes poranění v reprezentaci měl být k dispozici a Andreas Cornelius se vrací do hry od srpnového zranění kotníku. Na opačné straně se neobjeví zraněná dvojice Carrick, Jones, ovšem pauza kvůli mezinárodním duelům měla prospět odpočívajícímu Dannymu Wellbeckovi a kanonýru Robinu van Persiemu.

Další v rámci možností přátelské a zároveň jaksi násilnické liverpoolské derby je tu! Fanoušci Evertonu a Liverpoolu FC si mezi sebou vypěstovali relativně zdravou rivalitu, ovšem na hrací ploše to tak většinou nevypadá. Zápasy těchto dvou městských konkurentů přeci v historii Premier League viděly vůbec nejvíce červených karet...

Už loni se nicméně ani jednou nečervenalo a dnes - když Everton nově vede Španěl Roberto Martinez, jenž jako manažer proslul vším, jenom ne typicky "anglickým" herním projevem - by tomu nemělo být jinak. Oba celky nyní dohromady utvářejí patrně, když to tak řeknu, "nejjižanštěji" vypadající liverpoolský tandem; rovněž Brendan Rodgers koneckonců miluje opatrnější hru postavenou na vysokém procentu držení balonu a technické zdatnosti celé jedenáctky.

To však nutně neznamená, že by to mělo být po herní stránce v obou případech lepší než po výsledkové; spíš naopak. Everton potřebuje vychytat ofenzívu, když neskóroval dvakrát v řadě a naposledy dokonce ani proti nejslabšímu účastníkovi soutěže. Naopak Liverpool má celou řadu otazníků vzadu. Ne snad tedy, že by tam tápal - jistě vzpomínáte na první kola a dlouhou šňůru bez inkasování, plus se proti LFC neprosadil ani Fulham minule -, ovšem o nějaké sehrané partě se hovořit nedá ani v nejmenším.

José Enrique musí pod nůž, opakované zdravotní problémy sužují také Glena Johnsona a mezi stopery není jasno o jedničce, dvojce, trojce ani čtyřce - všichni mají, zdá se, legitimní právo startovat, čemuž nyní Rodgers vychází vstříc rozestavením se třemi středními obránci; ovšem to zase mančaftu ubírá jinde. A navíc jak se ukázalo proti Arsenalu, takové "detaily" jako kooperace mohou minimálně duely s celky ze špičky docela dobře rozhodovat.

A že Toffees ke špičce patří. Na Goodison Parku ještě v letošním kalendářním roce nepadli (ze 14 pokusů), tři kola po sobě neobdrželi branku a s 20 body mají na šestém místě Ligu mistrů na dosah malíčku. Liverpool je pak na tom o celých 11 bodů lépe oproti loňské sezoně, jinak ale před Evertonem takový náskok zase nemá. Především potřebuje zlepšit druhé poločasy; kdyby totiž zápasy končily už o přestávce, byli by nyní Reds na čele s pohodlným náskokem pěti bodů.

Na Anfieldu mají momentálně dilema, o koho mít větší starost. Zda o Josého Enriqueho, který se rozhodl vypořádat se s táhnoucími problémy s kolenem tou nejrazantnější cestou, a sice operací. Nebo zda by měli být ve středu pozornosti oba obávaní forvardi Suárez se Sturridgem, kteří údajně mají k pohodovému stavu rovněž relativně daleko. Prvně jmenovaný v noci ze středy na čtvrtek odehrál celých 90 minut barážového klání s Jordánskem, zatímco jeho kolega prý už několik týdnů hraje s nepříjemně nakopnutou nohou.

Roberto Martinez před Merseyside Derby nenahlásil žádné čerstvé ztráty. Naopak zpátky v plném tréninku uvítal dvojici Alcaraz-Hibbert, která ovšem po dlouhé pauze jistojistě do základu proniknout nestihne.

S úsměvem na tváři mohli reprezentační pauzu vítat jak v Newcastlu, tak v Norwichi. Druhý jmenovaný klub na poslední chvíli zabral a se štěstím po čtyřech kolech opět někoho skalpoval; Straky jsou pak na tom ještě mnohem lépe. Oddych si zasloužily díky dvěma čistým kontům a výhrám nad přetěžkými londýnskými soupeři...

Jak Chelsea, tak Tottenham - ten dokonce i doma - padly do náručí znovuzrozeného Newcastlu. Tam se prý dle nynějšího manažera Norwiche a miláčka fanoušků Magpies Chrise Hughtona netrénuje vůbec lehce, a Pardew by o tom mohl vyprávět celé hodiny, nicméně teď je severovýchodní sídlo zdrojem nespoutané euforie. Klub se vyšplhal do první poloviny tabulky a rázem vůbec není na odpis.

To Norwichi se výhrou 3:1 nad West Hamem, jiným celkem z hlavního města, ulevilo spíše po psychické stránce. Kanárky totiž od sestupových pozic dále odděluje všehovšudy jeden bod; hned tři kluby seřazené přímo pod nimi mají na kontě 10 korálků - a do toho se nebezpečně sbírá Sunderland.

Norwich tak pokud možno potřebuje uspět také v duelu s Newcastlem, který mimochodem neslibuje žádné gólové hody. Minulé tři vzájemné střetnutí obou soků nabídly maximálně jednu branku; a kupříkladu samotní Canaries posledně překlenuli hranici dvou vstřelených gólů na utkání teprve podruhé v sezoně.

Newcastle už je na tom o něco lépe, ačkoliv spoléhá v první i druhé řadě na Loïca Rémyho; na druhou stranu jej ale v nedávné době mohutně trápily zdravotní problémy obránců. To už teď dvakrát neplatí - Coloccini, Steven Taylor i Dummett jsou již v pořádku a jediným čerstvým absentérem je Debuchy, suspendovaný pro nakumulování pěti žlutých kartonků.

Norwich se zase jednou bude muset obejít bez rekordně drahé posily, Rickyho Van Wolfswinkela. Jeho zlomený palec si ve finále vyžádá nejméně měsíční pauzu. Čilý se opět zdá být Pilkington; naopak mimo hru jsou ještě Bunn a Tettey.

Sunderland si v posledním kole připsal své první čisté konto v sezóně a jedinou přesnou trefou tak překvapivě zdolal Manchester City. Přesto mu zůstala nálepka nejhůře bránícího celku, sloupnout ji může v sobotu na Britannia Stadium, kde drží nelichotivé prvenství Stoke s pouhými třemi zásahy před vlastními diváky.

Potters čekají už dlouhých osm kol na plný bodový zisk, za posledních jedenáct domácích zápasů navíc vyhráli pouze dvakrát, naopak šestkrát nedokázali vstřelit ani jeden gól. A historií je také série čtyř vítězství jako hostitelé Sunderlandu, poslední dvě vzájemná utkání na hřišti Stoke přinesla jedinou branku, a ta těšila hosty.

Hráči Black Cats se pomalu zvedají a z minulých třech ligových střetnutí dvakrát vyhráli, nic to ovšem nemění na faktu, že jediný bod, který si přivezli v tomto ročníku ze hřiště soupeře, je starý tři měsíce. Dosud na tom nic nezměnil ani říjnový příchod manažera Guse Poyeta, který se v pátek netajil možným rychlým odchodem kvůli neshodám o přestupech s výkonným ředitelem De Fantim.

Domácím dělá starosti dvojice Kenwyne Jones a Marc Wilson, která se zranila při posledních reprezentačních povinnostech. Jinak se Mark Hughes může spolehnout na celý svůj výběr. Jeho bývalý spoluhráč z Chelsea bude postrádat pár Andrea Dossena a Lee Cattermole, který pokračuje ve svém tři zápasy trvajícím trestu.

Reprezentační přestávce odzvonilo a výuka pravého britského fotbalu je zpátky. Fulham do "lavic" zasedá s novým hlavním koučem Renem Meulensteenem, novou pravou rukou manažera Martina Jola. Na západě Londýna také věří, že čerstvý vítr pomůže Whites opět sbírat body.

Těch mají z posledních zápasů zatraceně málo a spolu se Swansea patří v minulých týdnech k nejslabším týmům v Premier League. Z posledních tří utkání nemá Fulham ani bod, zatímco velšský klub získal jen dva za domácí remízy s West Hamem a Stoke City. Tedy soupeři, které by při síle kádru doma Swansea měla porážet.

Forma ovšem svěřencům Michaela Laudrupa nic neříká, nedaří se jim totiž ani v Evropské lize, když obě klání s Kubaň Krasnodar pouze zremizovali. Ani Fulham ale v pohárových soutěžích nemůže slavit, čtvrté kolo Capital One Cupu krutě nezvládl, z Leicesteru si odvezl porážku se čtyřmi inkasovanými góly a s ligovým pohárem se loučí.

Vzhůru nohama je i bilance vzájemných duelů mezi oběma tápajícími celky. V Premier League se dosud střetli čtyřikrát - ve dvou posledních sezonách - a třikrát zvítězil hostující celek. Swans zvládli oba výjezdy na Craven Cottage na výbornou a snad i proto je nyní mírným favoritem.

A to i přesto, že mu schází dvě důležité španělské opory. Michua nepustí do utkání zraněný kotník, jeho krajana Pabla Hernandeze zase bolavé stehno. Do brány se naopak po jednozápasové suspendaci vrací brankář Michel Vorm.

Fulham nicméně trápí patrně ještě větší problémy, jelikož musí řešit absence v defenzivních řadách. Mimo hru je opět stěžejní článek defenzivy Brede Hangeland, bez nějž ve čtyřech zápasech inkasovali Cottagers třináct gólů. Další část trestu si pak odkroutí pravý bek Sascha Riether, k němuž se na tribuně přidá i zraněný Damien Duff.

Není letos slabšího celku v Premier League než nováčka z jihovýchodu Londýna Crystal Palace. Dokonce i ostuda úvodu sezony Sunderland se přes trápící se celek přehoupl a vyhazovem to odnesl manažer Ian Holloway. Jeho dosavadní nástupce Keith Millen se tak na půdě Hullu pokusí o zázrak.

Tigers zastávají pozici zcela odlišného nováčka a naopak patří k příjemnému oživení soutěže. V dosavadních jedenácti zápasech dokázali porazit Norwich, Newcastle, West Ham i Sunderland a především díky domácí neporazitelnosti (W3, D2) jim nyní patří sympatická dvanáctá příčka s čtyřbodovým náskokem na sestupové pozice.

Palace předvedli mezi čtvrtým a desátým kolem chvílemi až trapnou sérii výsledků. Dobře, v sedmi porážkách v řadě je ukryt direkt od Manchesteru United, Liverpoolu, Arsenalu či komety letošní sezony Southamptonu, přesto je nulový bodový zisk a příšerné skóre 2:17 důvod k zamyšlení. Mírné zlepšení se dostavilo před repre pauzou, když Eagles doma překvapivě uhráli bezbrankovou remízu 0:0 s Evertonem.

Poslední tým tabulky může těšit i výborná vzájemná bilance s Hullem. Během minulých tří společných sezon v Championship se sobotním soupeřem ani jednou neprohráli, přičemž doma i venku mají totožnou pozitivní bilanci (W1, D2).

Tým navíc posílí návrat velšského reprezentanta Jonathana Williamse, který od srpna kvůli zraněnému kotníku nehrál. Mimo hru naopak zůstává Adlene Guedioura, který má zlomená žebra a lehce poraněné plíce.

Hull City očekává návrat brankářské jedničky Allana McGregora, jenže se po zranění stehna vrací mezi tři tyče. Stoprocentně fit je už také Robbie Brady, který doposud nebyl v ideální kondici po operaci kýly. K dispozici je rovněž Robert Koren, zatímco Stephen Quinn je kvůli zranění v reprezentační utkání mimo hru.

Ještě před sezonou by možná někteří tento zápas považovali za jednoznačnou záležitost pro domácí; teď tomu tak ale rozhodně není. Southampton je zdaleka nejzářivější kometou letošní Premier League a opakování debaklu 1:6 ze září 2012 si teď na Emirates Stadium nikdo nepřipouští. Ani příznivci domácích...

Saints si doopravdy získali respekt způsobem, jakým se to v poslední době podařilo jen málokomu. Jihoanglický celek je nejenže po 11 kolech třetí s pouhou bodovou ztrátou na Chelsea, on hlavně docela objektivně nemá větší slabinu a naprosto seriózně může útočit na poháry. Dosud v tomto ročníku prohrál všehovšudy jednou, a to již ve třetím kole. Skoro tři měsíce tudíž čeká na přemožitele.

Arsenal by teoreticky mohl být tím pravděpodobným exekutorem. Zaprvé si před relativně očekávanou prohrou na Old Trafford užíval podobné šňůry jako teď Southampton, zadruhé na samotné Saints perfektně umí. Doma jim nepodlehl už 18krát v řadě - tahle jízda se tedy táhne až do roku 1987.

Poslední tři ze čtyř vzájemných soubojů každopádně vyústily v remízy, což se teď nezaujatému divákovi může jevit jako ideální výsledek. Málokdo takový se totiž dokáže rozhodnout, čí vývoj mu je sympatičtější. Arsenal si za ta léta strádání vychoval "britské" jádro, neustále prosperuje a letos zatím podává nezvykle vyrovnané výkony.

Naproti tomu úspěchy Sotonu berou dech tím spíš, že si tradiční klub v nedávné době prošel ošklivými finančními problémy. O této reprezentační pauze přitom i díky rázem solidnímu zázemí dodalo do anglického národního týmu dva borce (Lallanu s Rodriguezem) a další čekají na šanci v jednadvacítce (Shaw s Ward-Prowsem).

Arsenal před těžkým sobotním kláním přivítá zpátky oporu Thea Walcotta a také Pera Mertesackera, který zářil v dresu německého národního týmu právě proti Albionu. Naopak Rosického dál trápí horečky a Flamini je v trestu.

Southampton zváží kondici Gastona Ramireze, který se složitě vracel z Uruguaye, s níž si plnil barážové povinnosti. Připraven nastoupit by snad mohl být také Dani Osvaldo, kterého během přestávky zasáhla alergická reakce; zato Jack Cork je definitivně mimo kvůli problematickému kotníku.

Není to žádná listopadová romance, ale spíše pořádně hustý November Rain. Chelsea v listopadu nevyhrála už sedmkrát v řadě, když k pěti neúspěchům v minulé sezoně nyní přidala porážku v Newcastlu a domácí remízu s WBA. Překonat kouzlo začarovaného měsíce se svěřenci Josého Mourinha pokusí na půdě West Hamu.

Ani ten ale neoplývá příliš velkolepou formou. Nevyhrál už čtyřikrát za sebou, naposled navíc podlehl Norwichi 1:3. Nebýt pohodlné výhry 2:0 nad Burnley v Capital One Cupu, dalo by se na východě Londýna hovořit již o menší krizi. V Premier League je to nicméně bída a West Ham nyní sídlí na šestnácté příčce jen o skóre před sestupujícím Fulhamem.

Malé londýnské derby nicméně skrývá jeden generační souboj. Frank Lampard, coby zástupce zkušené a ustupující garnitury středopolařů a naproti němu o 15 let mladší Ravel Morrison, jedna z komet letošní sezony, který se právě na Lampsovo místo touží natlačit. Nutno přiznat, že legenda Chelsea pomalu ztrácí výkonnost, o čemž svědčí i jeho nejdelší série bez vstřelené branky v Premier League.

Sobotní střetnutí West Hamu a Chelsea bude jubilejním stým kláním mezi oběma soupeři. Úspěšnější je v historickém měřítku klub ze západu hlavního města, Blues vyhráli 44x, zatímco West Ham má na kontě o sedm vítězství méně.

O parník úspěšnější jsou Mourinhovi svěřenci hlavně v blízké minulosti. Ze čtrnácti posledních zápasů vyhrála Chelsea hned dvanáct. Minulé vítězství West Hamu však pamatujeme poměrně čerstvě, ani ne před rokem totiž outsider doma triumfoval 3:1.

V tomto utkání budou Kladiváři postrádat obránce Winstona Reida, který laboruje se zraněným kotníkem a čeká ho dlouhá absence. Nejistý je start Razvana Rata, již lépe jsou na tom naopak O’Brien a Collins. Chelsea se musí obejít znovu bez Fernanda Torrese, zatímco Ashley Cole je i přes nucené střídání v utkání Albionu připraven.