Představení účastníků ME 2012 - Polsko

Už jen osm dní zbývá do okamžiku, kdy zazní gong na znamení startu 14. mistrovství Evropy, a EuroFotbal přichází s tradičními profily účastníků. Začínáme jak jinak než na domácí půdě. V papírově nejslabší skupině A bude postupové ambice dokazovat Polsko...

Historie

Vznik Polské fotbalové asociace (Polski Związek Piłki Nożnej) se datuje do roku 1919, čili de facto na konec první světové války. Svůj první mezinárodní zápas odehráli Poláci o něco později, těsně před Vánocemi 1921, proti Maďarům. Premiéra to však nebyla nikterak slavná, neboť tehdejší Pozsonyiho skvadra nedosáhla ani jediného gólu a svému soupeři podlehla 0:1. Zkušený maďarský výběr, jenž měl v té době za sebou již 80 mezistátních utkání, mohl klidně vyhrát větším rozdílem. Neproměněná penalta ale nakonec znamenala ještě mírný (a dosti zablácený) výsledek pro debutující Poláky. Pro nás je zajímavý i fakt, že toto historické polské utkání pískal český sudí Ernst Gratz.

Nadcházející roky nebyly pro Polsko světlejší. Červenobílí se dostali na mistrovství světa 1938, což byla ovšem na dlouhou dobu jediná jejich účast na tak velkém šampionátu. A tak se museli Poláci až do roku 1974 spokojit jen s přátelskými zápasy, potažmo kvalifikačními cykly končícími zpravidla neúspěchem. Těsně po válce, roku 1948, přichází pro Poláky jeden smutný okamžik a to nejvyšší porážka v historii našeho severovýchodního souseda. Dánové je na své půdě tehdy vyklepli neskutečným způsobem - 8:0. Roku 1963 si však Polsko spravilo chuť na jiném skandinávském soupeři, když nebohému Norsku uštědřili devět branek, což je zase doposud jeho nejlepší historický počin.

Když už jsme u těch nej, počátkem 70. let přichází na scénu zlatá éra polské kopané. Poláci se dostávají na mistrovství světa v Německu roku 1974 a válí neskutečným způsobem. V týmu se v jednu chvíli sešli hráči jako Grzegorz Lato, famózní legenda a majitel nejvíce startů v dresu národního výběru (104), nebo forvard Szarmach, v té době hrající v životní formě (ve skupině skóroval pětkrát). Právě tito borci se stali nejlepšími střelci svého mužstva (Lato i celého turnaje) a dotáhli Polsko až do zápasu o třetí místo, kde si svěřenci Kazimierze Gorskiho v památném zápase poradili s Brazílií v těsném poměru 1:0. Stále ještě s Latem a Szarmachem, navíc s mladou vycházející hvězdou Zbygniewem Boniekem, se Poláci představili i o čtyři roky později na šampionátu v Argentině. Tam už to tak slavné nebylo, přestože Polsko postoupilo ze základní skupiny z prvního místa. Finišovalo i před Německem, pak však ve druhém kole, v takzvané skupině smrti, bylo krátké na domácí Argentince i hvězdnou Brazílii.

Tatáž hvězdná trojice táhla Poláky naposledy pospolu za dalším bronzovým úspěchem na příštím turnaji ve Španělsku, kde už ale Lato se Szarmachem byli ve stínu výjimečného Bonieka. V příštích letech už to nebylo ono - v Mexiku se Polsko dostalo jen do druhého kola a pak až na asijském šampionátu před šesti lety vypadlo hned ve skupině. Stejným výsledkem skončilo i účinkování polského výběru na zatím posledních mistrovstvích světa, respektive Evropy, v letech 2006 a 2008.

Na turnajích věnovaných výhradně fotbalu tak Polsko dosáhlo maximálně na třetí příčku, finále si nezahrálo nikdy. To se ovšem červenobílým povedlo hned na třech letních olympijských hrách, naposledy v Barceloně roku 1992 podlehli ve finále domácímu Španělsku 2:3, když o výhře svého týmu rozhodl Kiko až v poslední minutě. A polská kopaná pamatuje i vítězné olympijské finále, to však musíme zabrousit hlouběji do historie. Stalo se tak v roce 1972 v Mnichově, tedy v oněch zlatých létech polské kopané. Tehdy polské olympioniky táhl nejlepší střelec historie Wlodzimierz Lubanski. O čtyři roky později skončilo Polsko zase těsně pod vrcholem na stříbrném stupínku.

Trenér: Franciszek Smuda

Napotřetí a přesně 10 let po druhém "neúspěchu" se konečně dočkal. Jméno Franciszka Smudy, trojnásobného mistra polské Ekstraklasy (dvakrát s Łódźem, jednou s Wisłou Kraków), bylo v souvislosti s uvolněným postem trenéra národního týmu skloňováno už v letech 1997 a 1999 - vždy ale vyhrál jiný kandidát. Teprve před třemi roky se rodák z Lubomie a někdejší průměrný zadák konečně dočkal; a hned mu byl uložen úkol z nejtěžších - vést národní tým na domácím evropském šampionátu. S čím Smuda do této výzvy jde?

Předně může nabídnout kopec zkušeností. Valnou část hráčské kariéry strávil za mořem v USA (kde si zahrál i po boku George Besta mimochodem); trenérské řemeslo si zase omakal hned za hranicemi v Německu; a roční nevalnou empirii má i na tureckou první ligu, z níž sestoupil s Konyasporem. Pro Poláky je ale samozřejmě nejdůležitější, že ty největší úspěchy zaznamenal doma. S Łódźem vyhrál ligu bez jediné porážky a roku 1996 se stejným mančaftem dokonce pronikl do čtvrtfinále Ligy mistrů; Kraków dotáhl k titulu po dlouhých 21 letech čekání; a Lech Poznaň nedávno provedl skupinovou fází Poháru UEFA (umístil se před Feyenoordem a Nancy), aby jen smolně vypadl s Udinese.

Franciszek Smuda si před velkolepou výzvou osvojil tvář poněkud přísného muže. Kvůli alkoholovému dýchánku se nebál odepřít pozvánku brankářské jedničce Borucovi ani záložníkovi Peszkovi; ačkoliv se minimálně za středopolaře Kölnu přimlouval i sám kapitán týmu Błaszczykowski (Wasilewskému jedinému bylo nakonec odpuštěno). To ale není jediná věc, která mu je v Polsku kdekým vyčítána. Někteří mohou mít problém s jeho nedokonalým zvládáním rodné řeči - což má samozřejmě logické vysvětlení v úzkých vazbách na Německo, u jehož hranic se koneckonců narodil, a dlouhé působení za "velkou louží.

Dalším Smudovým neduhem, ne nepodobným tomu předešlému, pak může být protežování hráčů s dvojím občanstvím či křehkým vztahem s rodištěm; pod palbou kritiků se nejčastěji ocitá obránce francouzského Auxerre Damien Perquis, který do závěrečné nominace pronikl i navzdory vlastním nepřesvědčivým výkonům. Dalšími podobnými případy jsou Eugen Polanski, Sebastian Boenisch či Adam Matuszczyk: ani jeden z nich v životě neokusil atmosféru polské ligy, celou dosavadní kariéru strávili v Německu.

Polsko se do další fáze závěrečného turnaje neprobojovalo déle než čtvrtstoletí, naposledy roku 1986. A Franciszek Smuda si uvědomuje, že teď se před ním a jeho krajany rozprostírá jedinečná příležitost dokázat, že polský fotbal dokáže na mezinárodní scéně obstát a třeba i napodobit generaci kolem Lata a Szarmacha. Pokud prý ani tentokrát Poláci neprorazí, Smuda národní tým okamžitě opustí. Pokud tedy dostojí svému dřívějšímu prohlášení.

Hvězda: Jakub Błaszczykowski (Borussia Dortmund)

Všichni zástupci trojčlenné polské enklávy v Borussii Dortmund (ještě obránce Piszczek a útočník Lewandowski) by měli být tahouny polského výběru na domácím ME; právě na "Kubovi", coby kapitánovi národního týmu, ale stoprocentně bude ležet největší odpovědnost. Muž, který spolu s krajanem Lewandowskim zařídil formální zpečetění obhajoby německého titulu, na papíře může být ve stínu brankáře Szczęsného a elitního střelce-dortmundského kolegy, přesto jej lze považovat za klíčovou esenci mladého mužstva spoléhajícího převážně na protiútoky.

Totiž právě Smudův chtíč hrát přímočaře a nejlépe po křídlech padl tomuhle agilnímu rychlíkovi jako ušitý. Błaszczykowského síla přeci jen tkví hlavně v pohybu, který on uplatní i ve středu pole, kde jej Smuda také poměrně často využívá. A také další solidně vypilované atributy jako finální přihrávka, centr či technika se při podpoře osamoceného hrotu nesmírně hodí. Zároveň Smuda může těžit z logické spolupráce tří dortmundských mušketýrů. Błaszczykowského rovněž v reprezentaci kryje Piszczek, přičemž na hrotu nejspíš bude před Jeleńem a Brożkem dostávat šanci starý známý Lewandowski.

Podobně jako pro Piszczeka a Lewandowského, i pro "Kubu" je jakýmsi fotbalovým otcem současný kouč Borussie Jürgen Klopp. Právě pod jeho rukama nejvíce rozkvetl Błaszczykowského talent, leč polský křídelník vynikal už ve své první, a pro klub nevídaně chudé (13. místo) sezoně 2007/08, která ještě spadá do "předkloppovské éry". Nicméně byl to právě populární Kloppo, kdo Błaszczykowského naučil pořádně bránit a dokonce s ním i zapracoval na střelbě - dlouhodobě největším neduhu nyní 26letého rodáka z Truskolas. Oproti minulým sezonám se letos "Kuba" konečně vyšplhal nad pět branek v sezoně; zaznamenal jich sedm, včetně zmíněných dvou zvláště důležitých.

Přesto to s tím progresem až tak žhavé není - a to hlavně kvůli jménu Mario Götze. Německý wonderkid se totiž začal prosazovat zejména na úkor Błaszczykowského, který ostatně ještě letos na podzim sbíral starty spíše z lavičky. Až na jaře, snad i skrze uvědomění si přicházejícího Eura a díky Götzeho zdravotním problémům, (faktický) odchovanec Wisly Kraków chytil druhý dech a coby pilíř mistrovského tažení si zavzpomínal na první dvě sezony své německé anabáze. A to pro Smudu musí být nejpodstatnější postřeh.

Přestože pásku nosí teprve od listopadu 2010, Błaszczykowski toho už jako kapitán musel snést mnoho. Vyřazení spoluhráčů z kádru či protesty za navrácení orla na dresy nelze považovat za nicotné problémy, Kuba se však zatím jeví jako zodpovědný lídr a muž na pravém místě. Za vystrnaděné krajany se postavil, leč neúspěšně, přičemž atmosféru během přátelského zápasu s Italy (neustálé volání po státním znaku namísto obyčejného fandění) ostře zkritizoval s tím, že v takovém prostředí se on ani jeho spoluhráči zkrátka nemohli plně soustředit na vlastní výkony, a tudíž něco takového okamžitě musí skončit.

Předpokládaná sestava

Szczęsny - Piszczek, Wasilewski, Perquis, Boenisch (Wawrzyniak) - Polanski, Murawski - Obraniak, Błaszczykowski, Rybus - Lewandowski

Příprava na ME

Jakkoliv můžeme takovým přátelským zápasům přikládat jen omezenou váhu, 17 klání podstoupených Poláky během roku 2011 lze s odstupem času a v součtu zhodnotit jako zvládnutých. Za celý kalendářní rok Polsko padlo jen třikrát, přičemž akorát prohra v Litvě (0:2) není úplně omluvitelná. Jinak se příliš nezvládla utkání s Francií (0:1) a Itálií (0:2), se kterou bíločervení soupeřili na pozadí hlučného volání fanoušků "Kde je orel?". Polsko pod Smudou s úspěchem sází na rychlý přechod dopředu, jeho osu tvoří sehraná trojka z Borussie Dortmund a další talentovaní mladíci, takže se tu skládá veskrze sympatická a perspektivní parta.

Formu z roku 2011 si navíc Smudovy ovečky víceméně přenesly i do letopočtu následujícího. Tam se jim - opět s orlicí na trikotech - zejména dál daří spoléhat na pevnou defenzívu, jež neinkasovala ani z kopaček Portugalců (!) ani Lotyšů. Když měli v přípravných zápasech na Euro Poláci tvořit hru (jak Slovensko, tak Andorra), dostávalo se jejich příznivcům poměrně nevyvážené hry. Ne že by si vepředu Smudovi svěřenci nevyhověli nebo nevěřili, to ano, jenže jak se s větší vervou vrhali do ataků, hůře fungoval obranný val. Na stoperu a na levém kraji obrany, kde nejspíš bude působit chronický lazar Boenisch, bychom tedy nakonec mohli najít nejvýraznější slabiny domácího výběru.