Představení účastníků ME 2012 - Itálie

Skupinu C zakončíme v táboře Italů, mistři světa z roku 2006 ale tentokrát necestují na turnaj v pozici velkého favorita. Přesto, a také přes korupční skandál, Squadra Azzurra neskládá zbraně. A že jich k dispozici nemá málo...

Historie

Kde jinde existuje větší fotbalová vášeň než v Itálii? V Evropě asi není podobný fotbalový fanda jako ten italský. Vděčit za takový fenomén můžeme anglickým námořníkům a obchodníkům, kteří na Apeninský poloostrov kopanou přivezli na konci 19. století. Do Janova, Turína a Milána tak zavítal nejkrásnější sport světa. Federace vznikla v roce 1898 a o sedm let později se stala součástí FIFA. První mezistátní zápas Italů přišel 15. května 1910 - a hned z toho byla výhra 6:2 nad Francií. Od té doby bylo vítězství a úspěchů nepočítaně. Squadra Azzurra se rázem stala chloubou Italů.

Dva tituly mistrů světa v letech 1934 a 1938, zlato z OH 1936. Ve finále hraném v Římě porazila Itálie Československo 2:1 v prodloužení, v Berlíně, o dva roky později, Rakousko rovněž 2:1 a v Paříži na MS 1938 Maďarsko 4:2. Silvio Piola dal na MS 1938 pět branek, z toho dvě ve finále. Zlatým písmem jsou ve vzpomínkách na tohle období zapsána také jména jako Vittorio Pozzo (trenér), Luisito Monti Angelo, Schiavio a Guiseppe Meazza.

Druhá světová válka znamenala konec úspěchů, a to nadlouho i po jejím skončení. Stovky hráčů ze zahraničí začaly proudit do italské ligy a spolu s nimi vznikal také nezáživný obranný systém zvaný catenaccio. K zastavení poklesu kvality národního týmu měl sloužit zákaz startu cizinců v klubech italské ligy. Ten vešel v platnost roku 1964 a zrušen byl zase hned o 16 let později.

Ještě v roce 1966, na MS v Anglii, přišla ostudná prohra se Severní Koreou, ale o dva roky později, v roce 1968, Italové porazili Jugoslávii 2:1 a stali se mistry Evropy. Gianni Rivera, Sandro Mazzola a Luigi Riva, nejlepší střelec reprezentace, pak dovedli tentýž tým až do finále MS 1970, kde podlehli Brazílii 1:4. Dvě čtvrtá místa na MS 1978 (opět prohra s Brazilci) a ME 1980 (porážka na penalty s Československem) byla odrazovým můstkem ke třetímu titulu mistrů světa. Po problémech ve skupině začalo zářit zlaté dítě italského fotbalu Paolo Rossi, jenž dal 6 branek a Itálie ve finále porazila tehdejší Německou spolkovou republiku 3:1.

V roce 1990 to byl opět Ital, kdo získal titul nejlepšího střelce světového mistrovství. Salvatore Schilacci a jeho 6 gólů - jen škoda pro Itálii, že byly slabou náplastí na vyřazení Argentinou v semifinále a na penalty. O čtyři roky později, v USA, to byl Il Codino Roberto Baggio, kdo vedl Itálii k triumfu. Byl to však také právě on, kdo nejvíc naříkal po prohraném finále s Brazílií. Na penalty - to on selhal v rozhodujícím okamžiku. Po desetiletém půstu následovalo stříbro z Nizozemska a Belgie a další dva neúspěchy - krach v osmifinále MS 2002 a o dva roky později vyřazení již v základní skupině Eura 2004.

Zpět na vrchol se Itálie vrátila teprve před šesti lety, v Německu se stala mistrem světa. Ghanu, Česko a USA nechala Squadra Azzurra za zády ve skupině, v playoff pak přehrála postupně Austrálii, Ukrajinu, po prodloužení domácí Německo a nakonec po penaltách zvládla i finále proti Francii. Jenže od té doby se na dvou turnajích Italové prosadit nedokázali - vypadli ve čtvrtfinále s pozdějším vítězem ze Španělska a na posledním MS skončili ve skupině na Slovácích. Když naposledy Itálií hýbal korupční skandál, radovali se Azzurri z titulu. Bude se historie opakovat?

Trenér: Cesare Prandelli

Dostal jasný úkol - během dvou let projít s italským národním týmem na Euro a zároveň ho připravit na velkou akci, tak, jak to Azzurri vždycky uměli. První část Cesare Prandelli hladce splnil, okolo té druhé se vznáší čím dál více otazníků. Ale je to vlastně nějaká nevýhoda? Italové jsou tak trochu stranou pozornosti (bohužel jen co se mistrovských ambicí týká), což by jim klidně mohlo vyhovovat...

Sympatický trenér ostatně nikdy nechtěl být středem pozornosti. Vždyť největší trenérské úspěchy posbíral s Fiorentinou, kde jeho snažení vyvrcholilo účastí mezi šestnácti nejlepšími celky Ligy mistrů. A daleko nebylo ani od postupu ještě o kolo dál, jenže fialový sen utnul krátce před koncem odvetného klání Arjen Robben a z postupu se radoval Bayern. A to přitom Prandelli začínal coby kouč druhé italské ligy, tedy Serie B.

On se vlastně celkově v počátcích svého působení na lavičce nejevil jako někdo, kdo za pár let bez problémů přebere italskou reprezentaci. Jeho první štací u profesionálního týmu byla Atalanta, kterou převzal na sedm měsíců a nedokázal jí zachránit v nejvyšší soutěži. Ani angažmá v Lecce nedopadlo úplně podle Prandelliho představ, skončilo vyhazovem už po půl roce.

V týmu Hellas Verona Prandelli poprvé uspěl, na sever Itálie vrátil Serii A a v ní navíc dosáhl na skvělé deváté místo. Další dva roky strávil v Parmě, to už však byl všeobecně uznávaným trenérem. Prandellimu se nabídla šance jít ještě výš, konkrétně do AS Řím, jenže v hlavním městě vydržel velmi krátce, pak musel z osobních důvodů skončit. Od léta roku 2005 trénoval Prandelli Fiorentinu, kterou okamžitě z bojů o záchranu vytáhl na čtvrté místo, Ligy mistrů se ovšem kvůli úplatkářskému skandálu nedočkal.

Další sezónu navíc musel začínat s patnáctibodovým odpočtem, přesto z toho byla šestá příčka. To znamenalo účast v dalším ročníku Poháru EUFA a postup až do semifinále, kde Fiorentina padla na penalty s Rangers. V dalším roce z toho už vysněná Liga mistrů byla, Prandelli si navíc vysloužil cenu pro nejlepšího kouče Itálie. A také první místo na seznamu vytipovaných nástupců Marcella Lippiho na postu kouče Squadry Azzurry...

Hvězda: Gianluigi Buffon

"Neexistuje nic, co by jen lehce naznačovalo spojitost Gianluigiho Buffona se sázkařskými aktivitami, které by mohly porušovat pravidla fotbalového svazu, nebo dokonce italské zákony," prohlásil sám brankářův právník Marco Valerio Corini. Fanouškům a obdivovatelům čtyřiatřicetileté brankářské legendy se muselo pořádně ulevit, Buffonova hvězdná kariéra už prostě nemůže být ničím poskvrněna.

Výčet jeho individuálních ocenění je snad nekonečný. Stříbrný míč pro druhého nejlepšího fotbalistu světa, ceny pro nejlepšího brankáře Evropy, světa, Ligy mistrů, nejužitečnějšího hráče této nejprestižnější klubové soutěže, člen All-Stars týmů napříč všemi soutěžemi, do kterých se Buffon kdy zapojil, včetně světového šampionátu v roce 2006. A tím se zároveň přesouváme do kolonky týmové úspěchy. Celkem vyhrál třikrát (pětkrát?) ligu, jednou italský pohár, dvakrát Superpohár, s Parmou přidal triumf v Poháru UEFA. Jenže nade vším ční jedna trofej. Trofej pro mistry světa.

A pokud se ptáte na hráče, kteří měli na světovém zlatu pro Itálii největší podíl, musíte zabrousit převážně do defenzivní části hry. Fabio Cannavaro a... Gianluigi Buffon, pochopitelně. Na šampionátu inkasoval od vlastního spoluhráče Zaccarda v základní skupině...a ve finále z penalty od Zidana. Neuvěřitelná statistika - žádný ze sedmi soupeřů nedokázal Buffona překonat klasickým způsobem.

V té době si tenhle uhlazený sympaťák odbýval svou devátou sezonu v reprezentačním dresu, zúčastnil se například už i nepovedené Olympiády 1997. Ono je tomu vlastně více než deset let, co Buffon zaujal místo neotřesitelné italské jedničky a od tohoto zlomového okamžiku do brány své konkurenty pouští jedině v případě zdravotních potíží. Jako třeba v průběhu dvou poslední velké akce (MS 2010), kde se gólman Squadry Azzurry zranil a právě tomuto faktu je nejvíce připisován neúspěch Itálie.

Kromě již zmíněné obrovské aféry v italském fotbale předcházela italskému vítězství na MS 2006 ještě jedna důležitá věc. Gianluigi Buffon získal s Juventusem titul. Letos se obě tyto skutečnosti opět sešly. Náhoda, nebo předzvěst dalšího velkého italského triumfu?

Předpokládaná sestava

Gianluigi Buffon - Christian Maggio, Andrea Barzagli, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini - Daniele De Rossi, Andrea Pirlo, Claudio Marchisio - Riccardo Montolivo - Mario Balotelli, Antonio Cassano

Před stoprocentně jistého Buffonem se zřejmě postaví hned trojice zadáků Juventusu, stoperskou dvojici obsadí Barzagli s Bonuccim, na levého beka by se pak měl posunout Chiellini. Na druhé straně dostane nejspíš přednost Maggio před Abatem. Italové pravděpodobně vsadí na rozestavení 4-3-1-2, přičemž záda ofenzivněji laděnému Montolivovi by měli krýt De Rossi, Pirlo a Marchisio. Cesare Prandelli má i přes absence z čeho vybírat na každém postu, největším luxusem se přitom zdá posazení na lavičku v podání Antonia Di Nataleho. Přednost před ním dostanou Balotelli a Cassano. Na šanci však budou čekat také Giovinco a Borini.

Kvalifikace a příprava

Na jedničku. Tak zvládla Itálie svou cestu kvalifikací, když jí od stoprocentní bilance dělily jen remízy na hřištích Severního Irska a Srbska. Klíčový byl hlavně domácí duel se Srbskem, který byl nakonec po nepokojích v hledišti zkontumován ve prospěch Squadry Azzurry. Opřít se Italové mohli o svou defenzivu, v deseti zápasech (devíti odehraných na hřišti) totiž inkasovali pouze dvakrát, tak skvělou obrannou bilancí se nemohl pochlubit žádný jiný účastník celého cyklu.

Jenže samotnou přípravu na Euro výrazně zkomplikovala korupční aféra, která nejenže vyřadila z nominace obránce Criscita, ale také narušila část soustředění před odjezdem do Polska. A tak Italové stihli jen vyfasovat tříbrankový debakl od Ruska...