Představení účastníků ME 2012 - Rusko

Ještě než se podíváme na zub nám dobře známým českým hochům, zaměříme se nyní na posledního zbývajícího soupeře Bílkova výběru. Tím je Rusko, zároveň papírově největší favorit skupiny A, který na Euru obhajuje bronzové medaile...
Historie:

Fotbal má na území dnešního Ruska velkou tradici. Vždyť první náznaky kopané nalezneme v devadesátých letech předminulého století, když si v ulicích měst kopali angličtí dělníci, kteří do tehdy carské monarchie kulatý nesmysl přivezli. Tato hra se domácím zalíbila, a tak byla v roce 1912 založena ruská fotbalová federace. První opravdový zápas přišel na svět v témže roce. Rusové si to ve Stockholmu rozdali s Finy, ale prohráli 1:2. O den později, prvního července, si chtěli spravit chuť a vyzvali Němce. Nebyl to dobrý nápad. Drtivá prohra 16:0 je dodnes nejhorší porážkou hrdého národa.

Přesuňme se v čase o pár desítek let dopředu, do roku 1960. Tento rok značí první obrovský úspěch ruské (tehdy sovětské, už ne carské) kopané. Maladci totiž vyhráli první mistrovství Evropy. Jména jako Jašin, Strelcov nebo Ivanov strašila celý svět. Tito fotbalisté se postarali o další velké výsledky. Například čtvrté místo na MS v roce 1966, kde Sověti vyřadili Italy nebo Maďary.

Třetí a poslední zlatou érou ruského týmu byla osmdesátá léta, respektive jejich konec, kdy tým kolem superstřelce Blochina a brankáře Dasajeva vybojoval stříbro na mistrovství Evropy v roce 1988 a jen o pár dní později i zlato na olympiádě v Soulu. Pár let poté se Sovětský svaz rozpadl a jeho následnickým státem se stalo Rusko. Největším úspěchem Rusů v postsovětské éře je jednoznačně bronz na minulém evropském šampionátu. Nyní s dalším Nizozemcem v čele Rusové patrně nemíří tak vysoko, minimálně potvrzení favorita skupiny A se ale očekává.

Hvězda: Alexandr Keržakov (Zenit Petrohrad)

Rusko nemá jako v letech minulých nějakou hvězdu, která by vyčnívala nad celým týmem. Kouč Advocaat sází na týmového ducha; nicméně pokud bychom měli vypíchnout jednoho hráče, tak jím je útočník Alexandr Keržakov, kanonýr mistrovského Zenitu Petrohrad.

Celým jménem Alexandr Anatolijevič Keržakov se narodil 27. listopadu roku 1982 v městečku Kingisepp, nedaleko Petrohradu. Tam také podnikal své první fotbalové krůčky. V Zenitu fotbalově dorostl - právě tam poprvé nakoukl do první ligy. I díky českému kouči Vlastimilu Petrželovi se stal hvězdou klubu a po pěti letech v roce 2007 odešel s velkým očekáváním do španělské Sevilly. Bohužel pro Alexandra se zahraniční angažmá změnilo v noční můru a mimo jiné ho stálo účast na mistrovství Evropy v roce 2008. Keržakov se tedy vrátil domů do Ruska, nikoli však do Petrohradu, ale do moskevského Dinama. Forma se mu vrátila a po jediné sezoně se opět ozval domovský Zenit, kde podsaditý kanonýr působí dodnes.

Poprvé se v reprezentaci objevil v roce 2002 a kouč Romancev ho vzal rovnou na mistrovství světa do Koreje a Japonska, kde si Alexandr zahrál pár minut proti Belgii. Od té doby s malými přestávkami bývá základním stavebním kamenem útočené vozby. Nejinak tomu bude i na letošním Euru.

Alexandr Keržakov není prototypem útočného kladiva, které hlavou zatloukne balon do sítě, kdy si zamane. Nemá k tomu fyzické proporce. Měří pouhých 176 centimetrů. Nicméně pro soupeřovy obrany je tou největší hrozbou. Obráncům zpravidla vždy uteče, a když ho chtějí chytit nebo faulovat, tak jim to svou mrštností nedovolí. Dalším jeho výrazným atributem je skvělý výběr místa. Tímto je Alexandr podobný například Italovi Inzaghimu - také se umí postavit tam, kam se odrazí balon. Má rovněž skvělou kopací techniku. Pro trenéra Advocaata je zkrátka nepostradatelný.

Trenér: Dick Advocaat

Nicolaas Dirk "Dick" Advocaat se narodil v roce 1947 v holandském Haagu. Zde také odehrál valnou část své hráčské kariéry. Mimo jiné hrál také v Rodě, Spartě Rotterdam, Utrechtu nebo také v pár amerických celcích. Mihl se i v holandské reprezentaci. To vše na postu záložníka. Více se však proslavil jako trenér.

Jeho trenérským učitelem nebyl nikdo jiný než Rinus Michels, též známý jako "generál", který dovedl Nizozemce ke světovému stříbru, evropskému zlatu a z Ajaxu udělal mašinu na trofeje. Právě pod tímto trenérským mágem se Advocaat učil svému současnému řemeslu. Začínal jako asistent u reprezentace, poté ji několikrát sám trénoval. Mezi jeho další štace patří PSV, Glasgow Rangers, národní Jižní Koreje a Belgie nebo holandský Alkmaar.

Avšak největšího úspěchu dostáhl s ruským Zenitem Petrohrad, s kterým vyhrál domácí soutěž a v další sezoně dokonce pohár UEFA, což je dodnes největším úspěchem ruského celku. Dobré výkony se Zenitem mu vynesly místo u ruské reprezentace, která vybouchla v kvalifikaci na mistrovství světa v Jižní Africe, což stálo místo Guuse Hiddinka. Od té doby Advocaat trénuje ruský národní tým.

Dickova trenérská filosofie je typicky holandská. Útok, útok a zase útok. Staví na křídelní hře, kdy krajní obránci hojně podporují útok, to samé ofenzivní záložníci. Případné selhání útočné fáze "hasí" dva až tři hráči, kteří zhušťují střed. Jeho fotbal je velice líbivý.

Ideální sestava:

Akinfejev - Anjukov, Ignaševič, A. Berezuckij, Žirkov - Děnisov, Zyrjanov, Širokov - Dzagojev, Aršavin - Keržakov

Kvalifikace a příprava na ME:

Rusové se v kvalifikačním cyklu potkali se Slováky, Iry, Makedonci, Armény a Andořany. Prošli relativně snadno. Jediným větším zádrhelem byla překvapivá domácí prohra se Slováky. Naštěstí pro Advocaatovy svěřence zůstala také poslední. Sborná si pak ještě připsala dvě remízy a svou skupinu vyhrála s dvoubodovým náskokem na Iry a šestibodovým náskokem na třetí, nepostupovou pozici Arménů.