Asijský pohár 2011 - zápas o bronz

Do Austrálie za čtyři roky bez jakýchkoliv předešlých závazných procedur pocestuje Korejská republika. Rozhodlo o tom dnešní utkání o bronz, které Východoasiaté opanovali v konfrontaci s Uzbeky. Zítra už nás čeká opravdová třešnička na dortu - finálový zápas mezi Austrálií a Japonskem.

Teď už to můžeme říct s jistotou tvrdého y ve vyjmenovaných slovech - Uzbekistán se zalekl možnosti bojovat o místa na stupních vítězů. Pořádně vzdorovat nedokázal ani Korejcům, kteří přitom měli v nohou dvě přetěžká, prodlužovaná klání, jež také nedovolila kapitánu Parkovi odbýt si medailovou reprezentační rozlučku. Odolně vzadu Uzbeci vydrželi vypadat zhruba prvních patnáct minut, pak se jim znovu veškerý systém sesypal jako domeček z karet. Sáhnutí do nějaké korejské narážečky představovalo pro kteréhokoliv borce v bílém nadlidský úkol, Uzbeci se navíc sami dostávali pod tlak zoufale nepřesnou rozehrávkou, skrze kopu nedorozumění, z čehož pak pramenila úplná korejská dominance, co se minisouboje obou záloh týče. V tomto směru selhal především Džeparov, kterému ale vůbec nepomohlo ani spíše "rozražecké" duo (dnes však v žádném případě neplnící svůj účel) Hajdarov-Kapadze.

K dobru lze Uzbekům přičíst alespoň to, že se po přestávce viditelně zvedli a už si i byli schopni nahrát. Pomohlo jim, že se vůbec nechytli Choovi žolíci a že fyzický fond Korejců přeci jen nemůže být nevyčerpatelný, kór po tak náročném programu. Na straně Taegukových bojovníků zároveň začala chřadnout i koncentrace, kterou se pak také trenér gesty snažil okamžitě vzkřísit. A to pomohlo, dá se říct. Přeci jen Korejci byli celý zápas jistější na balonu, působili sehraněji, i sebevědoměji. Na druhé straně jim mohl v tomto ohledu konkurovat snad jen Gejnrich a místy i levý bek Andrejev, jinak to byla solidní mizérie. Proto by bylo celkem nespravedlivé, kdyby nakonec Uzbeci vyrovnali.

Uzbekistán - Korejská republika 2:3

18. minuta - GÓL! Na tomto turnaji zatím dost uzemněný Lee Yong-Rae se vydal na ojedinělý výlet, svým během sám vytvořil prakticky přečíslení dva na jednoho, které nepřerušil ani Achmedov (přestože měl), a Koo Ja-Cheol potom tváří v tvář Nesterovovi nezaváhal. Takto se pátým gólem osamostatnil na čele tabulky střelců.

28. minuta - GÓL! Nad touto korejskou akcí muselo fotbalovému divákovi vážně srdce zaplesat! Lee Young-Pyo, Ki Sung-Yueng, Lee Chung-Yong a Koo Ja-Cheol kousek za šestnáctkou v rychlosti, na dva tři dotyky vyměnili balon, aby ho posledně jmenovaný doručil až k Ji Dong-Wonovi, jenž osamocen křižnou ranou nedal Nesterovovi žádnou šanci.

31. minuta - Jakási z nouze ctnost v podání Uzbeků. Hajdarov z osy hřiště trošku polekal Jung Sung-Ryonga, který jeho polovysoký projektil vytěsnil do bezpečí s trochou rozpaků.

39. minuta - GÓL! Centr na pořádnou vzdálenost plus Ji Dong-Wonova dalekonosná hlavička dávají dohromady třetí korejský zásah, který zřejmě definitivně sráží Uzbeky do kolen.

44. minuta - Novkarov se bizarně zkroutil pod zjevně nijak netlačící paží Hwang Jae-Wona, přesto se sudí Malik nechal obalamutit a daroval bílým možnost zahrávat pokutový kop.

45. minuta - GÓL! Gejnrich posléze diváctvu předvedl hned dva typy provedení. Prvně citlivě dloubl míč pod břevno, ovšem kvůli soupeřově předčasnému vyběhnutí ze zdi musel nakonec regulérně skórovat polovysokou ranou, kterou divže nedokázal Jung Sung-Ryong vyrazit.

53. minuta - GÓL! Pozoruhodná one-man show Aleksandera Gejnricha. Holohlavý útočník si v těžké pozici zpracoval vysoký míč, dvěma šikovnými dotyky se vyhnul Lee Jung-Soovi a pod pravou rukou padajícího brankáře prostrčil balon do sítě.

67. minuta - Paní štěstěna se teď Ji Dong-Wonovi rázně postavila do cesty za hattrickem. Korejský "hroťák" se totiž brilantně uvolnil, ještě jednou změnil směr běhu a pak pravačkou při zemi nastřelil vzdálenější tyčku. Nicméně další špičková práce od teprve 19letého forvarda Chunnam Dragons.

Uzbekistán (4-4-2): Nesterov - Karpenko (87. Chasanov), Mulladjanov, Achmedov, Andrejev - Tursunov, Hajdarov, Kapadze, Džeparov - Novkarov (77. Salomov), Gejnrich

Korejská republika (4-2-3-1): Jung Sung-Ryong - Cha Doo-Ri, Hwang Jae-Won, Lee Jung-Soo, Lee Young-Pyo - Ki Sung-Yueng, Hong Jeong-Ho (79. Kwak Tae-Hwi) - Lee Chung-Yong (60. Son Heung-Min), Koo Ja-Cheol (53. Yoon Bit-Garam), Lee Yong-Rae - Ji Dong-Won

Server Džeparov

Coby kapitán zklamal na celé čáře. Kdybych měl porovnat jeho úvodní výkon na šampionátu s tímto závěrečným, bez ohledu na sílu soupeře, patrně bych nevěřil, že jde o stejného hráče. Džeparov jako kdyby po debaklu od Austrálie rezignoval, dnes opravdu nadbytečně kazil a geniální tahy pro změnu ne že by jen omezil, nýbrž rovnou kompletně vystrnadil ze svého repertoáru. Strmý pád.

Aleksandr Gejnrich **

Prakticky sám dělal uzbeckou ofenzívu. Technicky minimálně pro dnešek nejvyspělejší, nebál se improvizovat a vynalézat, zároveň obstaral obě branky svého mužstva. V jeho osobě se jedinečně snoubí chytrost a houževnatost, s níž se bil po celý zápas takovým způsobem, aby pak hrací plochu po hodině a půl opouštěl zcela vyčerpán.

Stanislav Andrejev

Minule to byl Karpenko, dnes na sebe valnou část pozornosti strhával jiný krajní bek. Původním povoláním levý záložník Stanislav Andrejev si dnes jako jeden z mála Uzbeků věděl s míčem rady, na své levačce ho měl zpravidla doslova přilepen. Navíc z trávníku obstojně vymazal Lee Chung-Yonga.

Odil Achmedov

Oproti duelu s Austrálií zodpovědnější při plánování výletů dopředu. Tentokrát se nechal strhnout jen počátečním hvizdem, těsně po něm jsme jej vepředu často hledali úspěšně. Ve druhé půli už ale míče takřka nevyvážel a defenzíva Uzbekistánu hnedka vypadala pevněji. Sečteno podtrženo si do závěrečného souboje o Nejužitečnějšího hráče turnaje zasloužil jít spíš on než Džeparov.

Sanžar Tursunov

Příjemná změna poté, co jednu z postranních čar naposledy brázdil Chasanov. V Tursunovově podání nešlo ani zdaleka o takový chaos. Fotbalista Novgorodu neměl úplně daleko ke zklidnění hry, na druhou stranu vepředu nejspíš nepůsobil takový zmatek jako Chasanov. Onen kvalitativní posun, respektive jeho přínos, je tedy poněkud relativní.

Lee Young-Pyo

Park Ji-Sung se své bronzové rozlučky nedočkal, zato jiný veterán se na závěr své reprezentační kariéry mohl předvést v tom nejlepším světle. Již 33letý bek se zkušenostmi z anglické Premier League byl dnes doslova k nezastavení, levou lajnu brázdil vskutku jako zamlada. Na konto si ke všemu připsal několik důležitých obranných zákroků, takže jej lze ocenit po všech stránkách. I když samozřejmě - jeho hlavní přínos spočíval v podpoře ofenzívy.

Lee Yong-Rae

Po celý šampionát jsme o něj těžko okem zavadili. Dříve jsem mu dokonce ironicky vysekl poklonu, že dokáže být tak neviditelný. Přesto nejen potom, co jsme mohli vidět statistiku, podle níž souhrnně ve všech zápasech naběhal něco kolem 65 kilometrů, můžeme říct, že nakonec byl důležitou součástkou bronzového týmu. Jeho doménou je odolnost, na míči i bez něj, ve středu pole dnes po boku Ki Sung-Yuenga zvládal tvrdit muziku a zároveň kvalitní levačkou i slušně podporovat útok.

Ji Dong-Won ***

Při jeho sledování člověk nechápe, že se někdo takový mohl narodit až roku 1991. Nicméně je to tak. Vytáhlý forvard, kterého stěží předčíte v hlavičkovém souboji, oberete o balon v pozemním měření sil i přetlačíte "tělo na tělo", působí i na 19 let nesmírně vyspěle a dnes mu ten hattrick (jímž by v tabulce střelců dorovnal kolegu Koo Ja-Cheola) vážně nešlo nepřát. I se 187 centimetry být tak šikovný a technicky zdatný, to si věru zaslouží respekt.

Koo Ja-Cheol *

Potvrdil, že právě on byl na letošním Asijském poháru tím konstantně nejlepším Korejcem. Jestliže v zápase s Japonci nebyl tak výrazný, proti Uzbekům si chuť spravil dokonale i jen za ten jeden poločas a kousek. Osamostatnil se na čele tabulky střelců, k tomu přidal asistenci a navrch představoval stálé nebezpečí pro zatím stále ještě mizerně fungující uzbeckou defenzívu.

Son Heung-Min a Yoon Bit-Garam

Oba žolíky beru dohromady z jednoho prostého důvodu - společně se podíleli na úpadku korejských ofenzivních manévrů, které jako by byly čím dál méně efektivní. Za to z největší části mohla i určitá sobeckost těchto dvou borců, kteří do rozjetého kolosu vůbec nezapadli a daleko spíš narušili onu ofenzivní harmonii. Tyhle tahy si Cho Kwang-Rae patrně za rámeček nedá.

Co čekat od zítřka?

Pod dohledem katarského emíra Šejka Hamada Bin Khalifa Al Thaniho, malajsijského premiéra, prezidenta CONCACAF či nejvlivnější fotbalové osoby Evropy, Michela Platiniho, v Dauhá konečně vjedeme do té pravé cílové rovinky. Od čtyř hodin středoevropského času se totiž na Khalifa Stadium bude odehrávat finále Asijského poháru 2011. To obstarají debutanti Australané a naopak jedni z nejzkušenějších mužů z Japonska. Zatímco Socceroos mají za sebou akorát jednu účast na tomto turnaji, což je pochopitelně způsobeno jejich dlouholetým řazením k oceánské společnosti, Nippon bude rovnou útočit na rekord v počtu trofejí. Dosud se s třemi triumfy držel na stejné úrovni jako Írán se Saúdskou Arábií, teď se na podruhé pokusí svým rivalům utéci. Před čtyřmi lety to Japoncům nevyšlo, po čtvrtfinálovém vyřazení právě Australanů ztroskotali na Saúdech. V samotném finále ale zatím ani jednou neselhali, proto se jim teď všeobecně dost věří.

Australská skvadra pro změnu dosud perfektně vyvracela slova o tom, že by snad její pilíře měly být už za zenitem. Přitom právě veteráni jako Schwarzer, Kewell či Emerton Aussies prozatím táhnou, až v posledním zápase se k nim přidal McKay coby zázrak z domácí soutěže. Zrovna na zkušenosti tak patrně budou chtít Osieck a jeho výběr sázet. Zároveň by se pak chtěli opírat o jistěji vypadající defenzívu, která zatím na turnaji inkasovala pouze jediný gól (proti japonským šesti). Za to může i sehranost stoperského dua Ognenovski-Neill, které si dosud vážně nemělo problém vyhovět, zatímco slepovaná obrana Nipponu (Zaccheroni postrádá kompletní středovou dvojici) zatím dvakrát soudržně nepůsobí. To by vážně mohlo rozhodovat, i vzhledem k tomu, že pro vyrovnání síly levé strany (Carney-McKay) by se Honda musel vyspat ještě lépe než minule.

Třebaže Socceroos nejsou za Asiaty bráni příliš dlouho, s Japonci se pomalu v pravidelných intervalech utkávají již přes padesát let. Prvně oba giganti poměřili své síly na LOH v Melbourne roku 1956, kde domácí zvítězili 2:0. Naposledy si pak proti sobě zahráli v kvalifikaci na MS 2010, kam se nakonec podívali oba dva, přestože Japonci na Aussies ani jednou nevyzráli. Výměnou za to ale zvládli jediné střetnutí v rámci Asijského poháru, o němž už tak trochu byla řeč - čtyři roky staré čtvrtfinále, kdy se protloukli dále až díky penaltám.

Pokud bychom se měli držet předzápasových spekulací, od Holgera Osiecka žádné změny v zahajovací formaci čekat nemůžeme. Tim Cahill si sice mohl stěžovat na únavu, ze základu přesto jen těžko vypadne. Matt McKay se pak mezi legionáři rovněž neztratil, ve dvou zápasech zaznamenal čtyři asistence, takže má místo mezi jedenácti vyvolenými patrně zajištěné. Na druhé straně je jedna rošáda nasnadě - Kagawa si zlomil zánártní kůstku, takže patrně na jeho místo bude dosazen Fudžimoto. Do středu defenzivní linie se pak podle všeho vrátí napravený hříšník Jošida.

Stranou pozornosti

- Na 51 kamer bude snímat finálový zápas mezi Japonskem a Austrálií, přenos by mělo mít možnost zhlédnout sto milionů diváků. Na něm by údajně mělo mít zájem až 600 televizních či jiných stanic, pochopitelně včetně těch největších jako Reuters, BBC apod. Režisérem celé kamerové show bude pan Francois Lanaud, který zajišťoval přenosy ze všech mistrovství světa počínaje tím francouzským zpřed 13 let. Byl tedy i u finále světového šampionátu 2002, které se stalo nejsledovanější sportovní události v historii čínské televize. A právě katarské finále by mohlo podobných úspěchů klidně taky dosáhnout. Alespoň doufejme, že se konečně dočkáme vyprodaného Khalifa Stadium.

- Pro pořadatelský Katar možná mohlo být čtvrtfinálové vyřazení, minimálně po tom průběhu zápasu, hořkým zklamáním, ovšem alespoň budoucnost se jeví světle. Ve chlapecké skupině od 15 do 17 let totiž na AFC Dream Asia School (mezinárodní školní turnaj) triumfovala právě domácí Muhammad Bin Abdul Wahab School. Mezi ještě menšími kluky se pak nejlépe prezentovala škola z Libanonu, respektive Kuvajtu. Vítězové, včetně dívek, byli oceněni v poločase utkání o bronz.

- Khalifa Stadium v Dauhá čeká patrně největší událost, kterou bude moci po dnešku pamatovat. Sic stojí už od roku 1976, Asijské mistrovství zpřed 23 let se ho ještě netýkalo. Za dosud jedinou opravdu velkou akci, kterou zčásti hostilo, tedy můžeme považovat snad jen Asijské hry 2006, pro jejichž účely také momentálně nejdůležitější katarský stadion podstoupil rozsáhlou rekonstrukci.