Anglický glosář: O "tutovém" sestupu Norwiche a Dycheově magii

Úvodní kolo nového ročníku anglické Premier League je za námi, a tak nadešel čas představit nový pravidelný seriál. Není to sice vaše oblíbená Kostka, ale poselství zůstává: originálním způsobem — a s notnou dávkou sarkasmu i pofidérního humoru — shrnout hlavní události a trendy uplynulého víkendu...

Byť hlavní cíl skutečně nikam nemizí, formát se mění dosti podstatným způsobem. Tradiční all-stars se stává pouze měsíční záležitostí a namísto pevných sekcí typu "gól/zápas kola" se dostavují sekce pomíjivé.

Jaký způsob ohlédnutí vlastně zvolit jsem zvažoval několik posledních dnů v kuse. Nakonec jsem dospěl k tomu, že bude nejšťastnějším řešením nechat dění daného kola určovat formát glosáře, nikoliv naopak.

Doposud bylo zvykem mít jasně danou kostru a během zápasů se soustředit na to, jak té kostře učinit zadost. Tentokrát žádné takové limity mít nebudeme.

Tento koncept je tedy v zásadě dynamický a flexibilní. Některé segmenty budou pravidelnou složkou glosáře, některé se budou klidně na dlouhé týdny vytrácet; dnešní glosář je poměrně dlouhý, ten následující klidně může být poloviční. Vše je odvislé od "materiálu". Teď ho je k samotné Premier League ažaž, jindy možná ať už z donucení, nebo dobrovolně, sáhneme do nižších ligových pater.

Bude to takhle fungovat? Těžko říct, stále je to spíše experiment, který neustále balancuje na hraně seriózní statistické analýzy a lecčeho dalšího, co lze považovat za její protipól. Bude vám to takhle vyhovovat? To lze říct ještě hůře. Ale bude to takhle více bavit mě samotného? Dozajista. A to s sebou nese alespoň jednu záruku: obsah bude vždy připravován s patřičnou něhou (a zvláštní porcí pozornosti věnované Twitteru).

Závěrem úvodu se sluší předeslat ještě jedno: pokud vás nazlobí nějaký podtitulek a máte nutkání mě okamžitě seřvat v diskuzi, neostýchejte se prosím číst dále — následující odstavce nutně nemusí, ale taky klidně mohou argumentovat proti. Seřvat mě vždy můžete nejpozději tehdy, jakmile se opřu do vašeho klubu, což se nevyhnutelně v určitém bodě stane, protože Manchesteru City — troufám si tvrdit — nikdo z vás nefandí...

---

Definitivní řešení diskuze, která zachvátila všechny kouty sociálních sítí a mediálních prostorů.

Předmět debaty: Výkon Norwiche proti Liverpoolu.

Původní argument: Norwich ke své obnovené premiéře na velké scéně přistoupil naivně. "Tohle neberu. Neříkám kompletně změnit způsob hry, ale aspoň si nepočínat takhle hloupě, naivně," kroutil hlavou expert Sky Sports Jamie Carragher. "Norwich vypadá, jako by měl inkasovat z každého útoku Liverpoolu. Vpředu paráda, ale s takovým bráněním se nemůžete zachránit," přisadil si Ian Darke z BT Sport. "Velmi naivní," začal Alan Shearer svůj rozbor v rámci Match of the Day.

Stačí pár příkladů a mediální diskurz je zřejmý: Norwich postoupil díky skvělé ofenzívě, která byla při nefunkční obraně schopná přestřílet kohokoliv, to není žádné tajemství, a čtyři inkasované góly za 42 minut tedy byly jasným důkazem toho, že během léta na ničem nedokázal zapracovat a nechal se za tvrdohlavého opakování týchž chyb prostě jen vláčně strhnout proudem Premier League. Na sociálních sítích se — jak už bývá zvykem — tradičně zacházelo ještě dále: Norwichi se začerstva vypisovalo parte.

Protiargument: Norwich v loňské sezoně League Championship nastřílel nejvíce gólů od Bournemouthu 2014/15, a pokud jste od jejich postupu Cherries v Premier League sledovali byť jen po očku, nemohlo vám uniknout, že ani jim to bránění příliš nejde. Během své nováčkovské sezony Bournemouth prohrál 1:5 s Manchesterem United i Tottenhamem, poměrem 1:4 padl s Chelsea a jasně 1:3 prohrál dokonce i s později sestoupivším Norwichem. Přesto sezonu zakončil na 16. příčce se 42 body.

Jak praví staré fotbalové zaklínadlo: pokud to opravdu umíte, útok může být vaší nejlepší obranou. Bournemouth se tehdy zachránil i proto, že se v průměru na zápas zmohl na devátý nejvyšší počet střel ze všech nováčků v tomto tisíciletí. Kanárci v pátek v téže první půli, kdy inkasovali čtyřikrát, sami pálili sedmkrát a z toho pětkrát po průniku/donášce do vápna. Pukki snižoval osmou střelou zvnitřku pokutového území. To vše proti Liverpoolu, který v minulé sezoně soupeřům za zápas a odkudkoliv povolil v průměru osm střel, a nikdy nikoho v ročníku 2018/19 na Anfieldu nenechal vystřelit tolikrát jako Canaries.

Nedávná historie potvrzuje, že receptem na sestup není nutně špatná defenzíva, nýbrž špatná ofenzíva. Jak lze vyčíst z tabulky níže, v každém z posledních čtyř roků se zachránil jeden tým, který dle metriky xGA* bránil dobře. West Bromwich 2017/18 byl dokonce nadprůměrem celé ligy a stejně se pakoval, protože sám zapomněl dávat góly. Celkově před rokem v Premier League zůstávaly čtyři z pěti týmů, jež inkasovaly 60+ gólů. Bournemouth se letos zachránil s pohodlným náskokem 11 bodů i se třetí nejhorší obranou. A tak dále...



Samozřejmě, děravá obrana vás klidně může stát prvoligovou identitu, ale určitě není takovým predikamentem, jak se mnozí tváří. (Mimochodem tentýž Jamie Carragher, jenž "tohle nebral", úvodem zápasu zahlásil následovné: "Norwich bude hrát stejně jako v minulé sezoně, a ono to půjde, krásné sledovat".)

Ale... Bournemouth není Norwichi stylisticky tolik podobný a ve finále ani nepostupoval stejným způsobem. Jejich poslední sezona v League Championship obnášela 22 čistých kont a 45 obdržených gólů. Norwich nul registroval jenom tucet a obdržel o 12 gólů více. Bournemouth prokazatelně umí bránit lépe, a taky si k prvotní záchraně pomohl sedmi čistými konty. Toho tenhle Norwich není schopný.

Jo, jenže... bylo to vlastně opravdu tak špatné, jak se všeobecně říká? Komentáře o "naivním, leč zábavném" Norwichi dávají tušit, že se Farkeho mužstvo jen bezhlavě hnalo dopředu a Liverpool trestal, přestože ani jeden z gólů nepadl z protiútoku a metoda expected goals v konečném zúčtování jasnému favoritovi přisuzovala "pouhých" 1,6 gólů. Blbý vlastní gól z první desetiminutovky už přece podlomil kolena i lepším, zkušenějším mančaftům. Pak se holt Norwich svezl. Opět — to se prostě stává.

Když se navíc zaměříte na individuální výkony obránců, levý bek Lewis defenzivně obstál a levý stoper Godfrey byl po většinu času vyloženě skvělý. Není to ve finále akorát o tom, že 19letý (!) Max Aarons ještě přirozeně nemá vychytané všechny poziční návyky či postavení v soubojích 1 na 1, a především pak o tom, že je Hanley obyčejný nýmand, který zdaleka nedosahuje kvalit zraněného kapitána Zimmermanna?

Nevyžádaný pohled neutrála: Hele, to je všechno fajn, ale snad se aspoň shodneme na tom, že bylo tuze zábavné sledovat, jak se fandové Arsenalu a Tottenhamu předháněli, kdo dřív rezignuje na to, že proti jejich klubu později v sezoně Norwich dvakrát udrží čisté konto. A taky... jak moc naivní je vyslat hráče na plac za stavu 0:0 bez udání pokynů, abyste za čtyři minuty sledovali vítězný gól soupeře?

Konečný verdikt: Jakýkoliv názor na Norwich po tomto prvním kole by měl být automaticky vydělen počtem bodů získaných Liverpoolem v minulé sezoně Premier League. Může tohle být předznamenání černých zítřků? Jistěže. Ale stejně jako debakl West Hamu s Manchesterem City (0:5) to spíš nevypovídá o ničem jiném než o síle zcela suverénní první dvojky ročníku 2018/19. Liverpool v poslední sezoně Premier League uštědřil 4+ branky devíti různým týmům včetně pátého Arsenalu. Pokud vezmeme v potaz i Ligu mistrů, můžeme na tento seznam přidat Crvenou zvezdu, Porto a jistou Barcelonu.

Dostat od jednoho z nejdominantnějších ofenzivních týmů poslední půl dekády na úvod sezony čtyři góly není žádná donebevolající ostuda, kór pro nováčka. West Ham si stejným direktem prošel v prvním kole minulého ročníku a nakonec ho dělilo pět bodů od pohárů. (Ne vážně, je tohle nový recept Kladivářů na top10?)


Konstanta úvodních kol — tzv. "hot takes", provokativní soudy vynášené na základě pár minut.

#1 Zachrání se i další dva nováčci

Dobře, já sice závěrem předešlé velké debaty nic jako záchranu Norwiche neavizoval, nicméně "hot takes" mají z podstaty věci provokovat, a tak zde nemá smysl se držet zkrátka. Pokud jsme si koneckonců ukázali, že funkční ofenzíva tradičně vede k záchraně, potom po výkonech Lewise, Cantwella, Buendíi, Pukkiho i Leitnera (který měl startovat) vážně nelze mít o Kanárky přehnané starosti. Norwich může zůstat v klidu.

Co se dalších nováčků týče, dojem je též pozitivní. Vůbec nejlépe se vyšší scéně přizpůsobil Chris Wilder na lavičce Sheffieldu United. Blades nikdy nevypadali příliš zranitelně, když útočili s ambicemi i se zdravou rozvahou, nasazení pravého středního záložníka Lundstrama se ukázalo být klíčovým k umlčení tradičně vlivného křídla Ryana Frasera, a obvykle efektivní tandem Joshua King-Callum Wilson též nebyl k nalezení. Vyrovnání nakonec sice přišlo později, než by bylo bývalo zdrávo, ale zasloužené bylo zcela stoprocentně.

Aston Villa zkolabovala, ale na úvodní dvě třetiny zápasu neradno zapomínat. Během prvních 64 minut Tottenham ve svém diamantovém rozestavení marně hledal recept na hluboký, kompaktní a poměrně úzký blok Villans, když si vytvořil všehovšudy 12 palebných pozic. Pak na hřiště dorazil jakýsi Eriksen a jeho všeprostupující energie a invence již vedla k devatenácti střelám za 26 minut. Sám sice nezaznamenal ani gól ani asistenci, ale o tom, nakolik to dánský špílmachr pro Tottenham strhl, věru netřeba debatovat. Aston Villa si tedy ze zápasu bere pořádnou lekci, ale zároveň Dean Smith rozhodně má na čem stavět. Stoperská dvojice Engels-Mings chvílemi vypadala vyloženě světově, a to jak ve vzduchu, tak na zemi, s míčem i bez něj, a záložníci Grealish s McGinnem nabídli přesně ty avizované průběhy středem hřiště.

Nakonec všichni nováčci zaznamenali v prvním kole gól, což může znít banálně, ale ve skutečnosti se to nestalo od sezony 2012/13. Onen ročník možná čirou náhodou, možná nikoliv, zůstává jedním z těch lepších nováčkovských. Reading sice hnedka sestoupil, ovšem Southampton finišoval čtrnáctý a West Ham rovnou vyletěl do první desítky. Není zas tak složité si obdobný scénář představit i s ohledem na tuto sezonu.

#2 Bournemouth by měl zapomenout na hru se třemi stopery

Hned v prvním kole jsme viděli pár výtečně exekuovaných herních plánů vázaných na formace se třemi stopery. Brighton za užití tohoto rozestavení deklasoval 3:0 Watford, když ten prostřední ze tří stoperů Lewis Dunk několikrát vhodně vystoupil z řady, aby se pak vytasil s touto asistencí u posledního hřebíčku do rakve. Sheffield United potom v souboji dvou takových systémů vyválčil dobrý bod v Bournemouthu.

Zatímco přitom Chris Wilder nacházel podobného generála jako Dunka ve svém prostředním stoperovi Eganovi, který koordinoval, kdo zrovna vystupuje s míčem, a navíc sám čtyřikrát nahrával do útočné třetiny, Bournemouth tenhle element zoufale postrádal. Blades záhy stačilo mechanicky presovat Mephana (RCB) s Akém (LCB), a měli vlastně vystaráno. Cook totiž balon nikdy nevyveze a přesně nerozehraje.

Dřív to přitom s takzvaným liberem bývala ta cesta. Dnes se ve věci rozehrávky typicky spoléhá na oba krajní stopery, a zrovna v případě Bournemouthu je vážně nad slunce jasné, kdo že je ten nejlimitovanější ze středních obránců. Blades takhle mohli v klidu napadat jen se dvěma hráči a zbytek personálu soustředit níže v poli, kde to pak většinou vypadalo, jako by Bournemouth dočista neměl zálohu. Bezradné přihrávky mezi stopery byly pro Cherries na minutovém pořádku, v obou poločasech.

Eddie Howe by se tedy alespoň pro tuto chvíli měl vrátit k rozestavení se dvěma stopery. V minulé sezoně Bournemouth odehrál své patrně nejlepší zápasy s Lewisem Cookem (který je od začátku prosince takřka nepřetržitě marod) či Davidem Brooksem v záloze, kteří jsou oba ochotní vypomoci vzadu s rozehrávkou, avšak teď trenérovi nebyli k dispozici. A pokud formace se třemi stopery měla maskovat jejich absence (což vzhledem k předešlým zkušenostem nejspíš měla), potom se tenhle účel naplnit nepodařilo ani zpola.

#3 Match of the Day se definitivně zaprodalo

Už jen sledovat průvodce Dana Walkera, kterak nám před výkopem nového ročníku populárního Match of the Day nadšeně vysvětluje koncept zeleného plátna, jako bychom ještě dnes čekali na uvedení Avataru do kin, bylo poněkud... zvláštní. BBC se otevřeně tetelilo, že ačkoliv se obrátilo na prostory o menších reálných rozměrech, díky zázrakům téhle nové technologie to tak vlastně vůbec nevypadá, a žádný divák tudíž nebude ochuzen o to nejdůležitější — iluzi obludného obýváku s FIFA16 stadionem v pozadí.

Fantaskní studio ovšem nebylo nic až tak nového. Kdežto Linekerovo rozloučení, to byla jiná písnička. Nebo teda spíš zaklínadlo. "Expelliarmus," prohlásil fotbalový guru BBC s obličejem šibala a všechny nás tím vskutku dočista odzbrojil. Osobně bych tedy při výběru z referencí k Harrymu Potterovi raději sáhl po "Wingardium Leviosa" a vzápětí nechal kameru chvíli tajemně levitovat, ale to už je holt věc názoru.

---

Variace na hojné články ve stylu "Five Things We Learnt About...", akorát převrácená naruby.

Everton

Everton chtěl původně proti Crystal Palace navléknout své zbrusu nové venkovní dresy, jenže jejich barevná kombinace — většinou popisovaná jako modro-(korálově)červená — by dle vedení ligy příliš souzněla s tradičními červenomodrými trikoty Crystal Palace, a protože tradiční červenomodrý trikot se od domácího Crystal Palace samozřejmě nedal dopředu čekat, Everton ani neměl připravenou záložní variantu, a v důsledku musel potupně sahat ke třetím, bílo-bleděmodrým dresům z loňské sezony.

Tahle předzápasová fraška se nakonec ukázala být dokonalou metaforou pro to, co se záhy dělo na hřišti. Stejně jako na jaře se na Selhurst Parku hrálo bez branek, a pokud si minule dle metriky expected goals Everton zasloužil vstřelit 1,2 gólů, tentokrát si vytvořil palebné pozice tak akorát na 1,1 gólů. V obou zápasech Toffees vtěsnali mezi tři tyče Crystal Palace všehovšudy trojici svých střeleckých pokusů. Stejně jako v předešlém ročníku Everton dohrával první kolo o deseti. Same old same old... jako ten dres.

(A když už jsme u toho, Crystal Palace předevčírem doma zapomnělo skórovat už podeváté od začátku minulé sezony. Ani pro ně se tedy nejednalo o žádný krok do neznáma. Náběh na pátou sezonu z posledních sedmi, kdy Eagles skončí na dně střeleckých tabulek Premier League v domácím prostředí?)

Burnley

Sean Dyche a jeho "juju". To se snad nikdy neomrzí.

xG skóre: Burnley 1,01—1,19 Southampton
Reálné skóre: Burnley 3—0 Southampton

Jistěže. Kolikrát jsme tohle jenom v uplynulé sezoně viděli? Exhibit A: výlet Burnley na Cardiff. Domácí měli čistě teoreticky nárok na 1,5 gólu, přičemž ze svých třinácti střel zvnitřku pokutového území vytěžili gól jeden jediný. Nevadí, protože hosté si vytvořili šance, které by správně měly vydat maximálně na 0,1 gólu, čili... nula gólů. Výsledek? 1:2. Sám Michael "xG Guru" Caley tehdy na Twitteru jenom hlesl "lol omg".

Man Utd se letos v lednu muselo spokojit s bodem za plichtu 2:2 poté, co Burnley odolalo miliardě střel a samo zavěsilo dvakrát z pouhých šesti pokusů. Vcelku loni Clarets soupeřům povolili nejvíce střel (640) a sami pálili častěji než jediný tým (Brighton). Přesto měli záchranu v kapse již nějaká čtyři kola před koncem.

Minulá sezona zároveň nebyla žádnou anomálií. Však se zeptejte takového Manchesteru City, jak se mu vedlo na Turf Moor v únoru 2018; nebo jak se tam za dva měsíce měl Leicester. Liverpool předtím v září nějakou záhadou nedovedl ke zdárnému konci duel, který na xG vyhrál suverénně 2,1—0,4. Jenom v srpnu 2017 Sean Dyche neuvěřitelně zaklel dva londýnské stánky, když Burnley z xG o kombinované hodnotě 1,6 na Chelsea a Tottenhamu vytěžilo rovnou čtyři body za výhru 3:2 a remízu 1:1. A jako jasně, můžete stokrát namítat, že tyto "očekávané góly" tím pádem zkrátka neodpovídají, a pravdou je, že každá taková metrika má své rezervy, ale jak vidno výše na případu sestupujících týmů, svou vypovídající hodnotu xG prostě má.

Burnley akorát ovládá černou magii. Racionálnější vysvětlení jednoduše neexistuje. Je načase se s tím smířit.

Manchester United

Ole Gunnar Solskjaer udělal oproti dubnovému střetnutí s Chelsea na Old Trafford hned pět změn v sestavě a vytasil se dokonce s nejmladší zahajovací jedenáctkou otevíracího víkendu (což je ve srovnání s Norwichem docela kumšt), ovšem i tak se jednalo o velice povědomý Manchester United.

Red Devils vesměs rezignovali na kontrolu středu hřiště — do penalty ze 17. minuty jen 37 % držení míče; Jorginho s Kovačićem v počtu přihrávek předčili celé záložní trio United — ale to nevadilo, protože Frank Lampard se rozhodl nasadit Barkleyho, Mounta a Pedra s výslovným pokynem, aby se vůbec neopovážili vracet na vlastní polovinu, což byla voda na mlýn pro Rashforda, Martiala a později též Pereiru nebo Jamese. Pokud United něco opravdu umí, jsou to rychlé brejky a cílevědomý finiš. A pokud Solskjaer dříve svou vizi shrnul do dvousloví "rychlost a síla", tak právě tyto zbraně včera jeho svěřenci vystavili na odiv.

Navíc, k čemu nějaký diktát uprostřed pole, když stačí jeden letmý švih Pogbovou kopačkou a je po všem?

---

Fotbaloví fanoušci na černé série nedají dopustit. Rekordy jsou příliš pozitivní; táhnoucí se cizí neštěstí, to je teprve to pravé žrádlo. Proto byli v sobotu všichni na Twitteru tolik natěšení na další srpnovou bídu Harryho Kanea. Co na tom, že se trefil už v předešlých dvou srpnových vystoupeních v PL; vyhořet teď proti Aston Ville, je stará kletba nenávratně zpátky, to dá rozum. Bohužel, útočník Tottenhamu se prosadil rovnou dvakrát a zařídil tak Spurs už druhou srpnovou výhru v kariéře. Prvních čtrnáct pokusů vem čert.

Naštěstí pro všechny škarohlídy se v témže utkání podařilo potuplovat jiné osobní prokletí: Jack Grealish z Aston Villy nyní prohrál už devatenáctkrát v řadě, což je nejdelší taková šňůra jednoho hráče v historii Premier League, která se nyní táhne až do sezony 2014/15, kdy si odbyl jen dva starty. Co je na tom ale ze všeho nejsmutnější, potažmo nejpříhodnější: zatímco v první půli rozjížděl zajímavé akce a nahrával do velké šance Trézéguetovi, v 86. minutě si Grealish ukousl příliš velké sousto a založil tak vítězný gól Kanea.

---

Teemu Pukki v pátek skóroval hned při svém debutu v Premier League a v barvách Norwiche se hvězdných obránců Liverpoolu naotravoval ažaž, když stejně jako při gólu dále ještě asi třikrát, čtyřikrát lišácky zabíhal za obranu. Samozřejmě, kdokoliv ovládá základní finštinu, toho taková skutečnost nepřekvapila. "Pukki" totiž ve finštině znamená "koza", přičemž koza se anglicky řekne "goat" a GOAT je — jak známo — anglický akronym pro Greatest of All-Time (nejlepší všech dob). Takže tady to máte, věčná debata Messi versus Ronaldo rozřešena. Nejlepším hráčem planety je Teemu Pukki. Věděl to už Carl Jung; nominativní determinismus nikdy nezklame.

Za toto zjištění náleží velký dík Nině Lindholm.

---

Divock Origi se v pátek stal teprve 13. hráčem v historii Liverpoolu, který se trefil při každém ze sedmi dnů týdne. (Pátek... třináctý... není divu, že se po Origim dál už nikdo netrefil. Reds mají pro tuto sezonu utrum.)

Poděkování za tento zbytečný příspěvek náleží vrchnímu statistikovi Liverpoolu FC.

---

Billy Sharp slaví svou první branku v Premier League. Zdroj: sufc.co.uk

---

Dva obvyklí tahouni Sheffieldu United se dočkali. Oliver Norwood již v předešlých dvou sezonách pomáhal k postupu Brightonu i Fulhamu, aby se následně uklízel novým posilám a nakonec si nahoře vůbec nezahrál. To Blades ho již podrželi a hned se ukázalo proč; Norwood je jejich nepostradatelným metronomem a quarterbackem sedícím hluboko v poli a rýsujícím přihrávky na libovolnou vzdálenost.

Příběh víkendu nicméně napsal Billy Sharp, třiatřicetiletá kovaná legenda Football League, jež sdružuje tři soutěže pod Premier League. V jejich rámci Sharp nasázel úctyhodných 227 gólů, kdežto v PL si doteď odkroutil 20 minut v dávné sezoně 2012/13. V sobotu mu stačilo osmiminutové cameo na srovnání zápasu.

Jedna úchvatná statistika bokem pro vášnivé nerdy jako já: pokud by stejný poměr gólů v Premier League a Football League dodržel i Alan Shearer, ve druhé, třetí či čtvrté lize by se za svou kariéru trefil dokupy 59020krát. Hehe. Vřelé díky Richardovi Jollymu za tuhle matematickou robotu, můj den je úplný.

---

Inspirováno nahodilými web speciály pořadu HBO Last Week Tonight with John Oliver.

Měřítkem fotbalistovy kvality dle Petra Rady jsou žongly, pro Pepa Guardiolu je to zase hráčův účes.

"Rodri pro nás bude neuvěřitelnou posilou. Rodri nemá tetování, nenosí náušnice. Jeho vlasy... vypadá jako štítový záložník. Takový musí štítový záložník být," prohlásil manažer, jenž holiči i ve svých bouřlivých letech hlásil prosté "na ježka".

V případě Guardioly tedy dává jakýž taký smysl, že se zhlédl zrovna v Rodrim, který neuznává ani Instagram, a je tak učiněnou antitezí k mnohým svým vrstevníkům.

Samo o sobě je nicméně zarážející, že taková smyšlená korelace mezi výkony na hřišti a účesy — respektive módním stylem, potažmo celou personou celebrity na sociálních sítích — nadále přežívá. Když někdo za jeden turnaj vystřídá dva až tři typy vlasové pokrývky, je to možná úsměvné, ale to je tak celé. Dokud fotbalistovi v běhu neplandá tuze dlouhá ofina před očima a nebrání mu tak reálně v rozhledu, je jakákoliv frizúra prostě jen tím — frizúrou.

Předpokládat, že pár hodin u kadeřníka či tatéra snad dramaticky naruší něčí koncentraci, ba automaticky určuje něčí životní a herní styl, to je přece pošetilé. Člověku může naráz záležet na jeho vzhledu i na poctivém výkonu jeho povolání; tyhle dvě věci se navzájem nevylučují.

---

Od klasického Muže zápasu jsme se hnuli ke Králi zápasu a Sterling musel být rovnou Císařem zápasu.

Which of these @budfootball King of the Match winners had the best opening round?

Learn more about the King of the Match vote: https://t.co/gHU4rbcjm0#PL pic.twitter.com/RZyiCdtRE8

— Premier League (@premierleague) August 11, 2019

---

*Očekávaný přísun gólů na základě kvality střeleckých příležitostí; metodologie vysvětlena zde samotným autorem a vyhodnocena jako ta vůbec nejlepší jiným autorem zde.