Anglická Premier League - preview 20. kola

Určitě menší pozornost než klání dvou jiných tradičních mužstev ze severu Anglie budí střetnutí Evertonu s Boltonem. Úplně opomíjet utkání jedenáctého celku s posledním by však také nebylo správné. Klidně se totiž může rozhodovat o první padnuvší manažerské hlavě v letošním ročníku Premier League...

Everton na domácí půdě s Trotters neprohrál už pětkrát po sobě, z toho čtyřikrát zvítězil. Bolton tedy naposledy Goodison Park vyloupil roku 2005, když se tu pod jasnou výhru 4:0 dvěma góly podepsal Řek Giannakopoulos. V lize jsou nyní Toffees neporaženy ve čtyřech kolech v řadě (dvě výhry, dvě remízy), přičemž podobnou sérii naposledy vytvořily vloni v dubnu. To vše a mnohem více nehraje do karet Owenu Coyleovi, který je nyní po sérii slušných výsledků Steva Keana patrně nejčastěji "odvolávaným" mužem v nejvyšší anglické soutěži. A vskutku není divu, jeho Bolton ze sestupového pásma nevystrčil paty od prostředka září a prohrál 14 z minulých 19 zápasů.

Na Silvestra, výjimečný to den, Wanderers zaznamenali pozoruhodný milník. Poprvé v letošním ročníku, a celkově po neskutečných 28 zápasech, se totiž s někým museli dělit o body. Bylo to každopádně zklamání tak jako tak: doma by se tým jako Wolverhampton určitě měl porážet, zvlášť v téhle situaci. Na druhou stranu čtyři body z devíti možných - stejný zisk z takového množství na sebe navazujících kol dosud v této sezoně Trotters nevykázali. Tak třeba se jim skutečně blýská na lepší časy. Na záchranu to nicméně stále nevypadá ani omylem; koneckonců jediný tým Premier League, který se kdy zachránil, přestože na Nový rok trčel ve spodku tabulky, byl West Bromwich ročníku 2004/05.

Landon Donovan se přesně po roce vrací na místo činu. Zase si přípravu na novou sezonu MLS zpestří pod dohledem Davida Moyese, jenž ho patrně využije už dnes. Mohutné otazníky se zato vznáší nad starty Fellainiho a Colemana, přičemž Drentheho lože ne a ne opustit paní chřipka.

Do branky Boltonu by se zase jednou mohl postavit zrzavý Maďar Bogdán, neboť Jaaskelainenův zdravotní stav má k ideálu poměrně daleko. O místo v základní sestavě se pak bude v záloze prát Pratley, jenž je po nemoci. Cahill i navzdory sílícím spekulacím ohledně jeho přestupu do Chelsea teď ještě určitě nastoupí, což potvrdil i sám Coyle.

Vstup do sezony vyšel Newcastlu perfektně, konec roku ale vše vrátil do trošku uvěřitelnějších kolejí. O to více by se Strakám hodilo vstoupit do toho nového co nejlépe a nad obhájci titulu z Manchesteru United poprvé od září 2001 vyhrát. Od té doby totiž z 19 zápasů uhráli jen 5 remíz.

Poslední dvě střetnutí ale skončila remízou, tou nejčerstvější je dělení bodů po výsledku 1:1 na Old Trafford z listopadu. Potom ale Newcastle prohrál čtyři z šesti zápasů a spadli mimo nejvyšší příčky. S ostudou, kterou prožil jejich dnešní soupeř na Silvestra se to ovšem zdaleka nedá srovnat. V den sedmdesátých narozenin Sira Alexe Fergusona potupně Rudí ďáblové podlehli na domácím stadionu poslednímu Blackburnu 2:3. Úsměv na rty přeci jenom vrátilo novoroční porážka Man City v Sunderlandu.

Po prohře United s městskými rivaly City přišly tři po sobě jdoucí výhry 1:0 a návrat k disciplíně a hře na jistotu. Něco podobného se dá očekávat i nyní. Ferguson si jen těžko dovolí míchat se sestavou jako s ingrediencemi do pizzy i po fiasku v minulém kole a postaví to nejsilnější co má, včetně Waynea Rooneyho, jehož už snad vzal Skot na milost.

Stejně tak se v Manchesteru nemohou dočkat návratu Ria Ferdinanda a Chrise Smallinga, kteří by mohli dát dohromady zdecimovanou obranu Devils. Newcastle se bude muset obejít bez dvojice Danny Guthrie, Peter Lovenkrands, kteří sice svoje zranění pomalu ale jistě léčí, nicméně stále nejsou v úplném pořádku. Fit, i přes problém s palcem, by měl být Gabriel Obertan.

WBA už má svůj první zápas v novém roce za sebou, Tottenham v něm vyběhne na trávník poprvé. Doma bude proti WBA favoritem, ovšem poslední dny naznačily, že v Premier League se může stát skutečně cokoliv, a tak musí být Spurs na pozoru. Jejich třetí místo je nicméně v této chvíli poměrně bezpečné.

V poslední prosincový den loňského roku sice Tottenham jen remizoval se Swansea, ovšem zaváhala i konkurence, a tak mají Kohouti na čtvrtou Chelsea stále náskok dvou bodů, navíc mají ještě dva zápasy k dobru.

Na West Brom mají v Londýně relativně dobré vzpomínky, ta nejčerstvější je z listopadu, kdy svěřenci manažera Harryho Redknappa vyhráli v The Hawthorns 1:3. Redknapp sice bude muset složit sestavu bez zraněného Scotta Parkera, který nedohrál zápas se Swansea, a dalších zraněných Huddlestona, Kinga a Lennona, nicméně ve formě hrající mužstvo by to nemělo nijak zásadně ovlivnit.

Baggies nicméně nepřijedou na White Hart Lane předem poraženi, 1.1. sice prohráli s Evertonem, ovšem venku se jim letos daří mnohem víc. Zatímco doma dvakrát za sebou ztratili, ač jedno utkání byla remíza s Man City, předtím vyhráli dvakrát za sebou venku.

Problémem by ovšem mohly být absence Chrise Brunta a Shane Longa, které trápí svalové zranění, respektive záda, a tak je jejich start nejistý. Zraněného Jonase Olssona by měl ve středu obrany nahradit Craig Dawson.

Čtrnáct zápasů se Stevem Brucem? 11 bodů. Pět zápasů s Martinem O’Neillem? 10 bodů. Sunderland se nenacházel v sestupových vodách, přesto vedení klubu sáhlo ke změně na postu manažera a výsledek je téměř zázračný. Od infarktové výhry doma s Blackburnem, přes další dechberoucí vítězství na půdě Queens Park Rangers, až po heroický triumf nad lídry z Manchesteru City. Jen Liverpool a Man Utd se v posledních pěti zápasech může pyšnit vyšším bodovým ziskem.

O’Neill nejenže u Black Cats válí, dal jim zároveň zvláštní mentální sílu, díky níž dokážou jeho hráči makat až do posledních minut, což je ve fyzicky nesmírně náročné Premier League strašně důležité. Stačí se jen podívat, kdy pod severoirským koučem dávají Mackems branky. Proti Blackburnu otočili díky trefám z 84. a 91. minuty. Proti nováčkovi z Londýna rozhodl Brown v minutě 89. No a snad si nemusíme připomínat, že Korejec Ji Dong-Won rozhodl o výhře nad City až ve třetí minutě nastavení.

Proti Sunderlandu stojí povzbuzený Wigan, který celé dvě třetiny svých sezónních bodů nasbíral v posledních osmi zápasech. V prosinci už Latics stihli porazit venku West Bromwich Albion, obrat o body Chelsea i Liverpool a nakonec uhrát remízu také na půdě ambiciózního Stoke City - a to dokonce ještě čtvrt hodiny před koncem vedli na horké půdě 1:0.

Vše zlomila až červená karta Garyho Caldwella, po němž z penalty srovnal Walters. Logicky tak na jeden duel přišli sestupem ohrožení svěřenci Roberta Martineze o svého kapitána. Na návrat si bude muset počkat taky Emerson Boyce. Rovněž Sunderland se zřejmě bude muset obejít bez několika obránců, velký otazník visí hned nad třemi - stehno trápí Phila Bardsleyho, lýtko a achilovka Tituse Brambla a o startu Wese Browna bude muset O’Neill taktéž rozhodnout až těsně před samotným utkáním.

Vzájemné zápasy hovoří spíše pro Wigan, který v nejvyšší soutěži na své půdě ještě Black Cats nedovolil jedinou výhru (W3, D2). I v celkovém součtu pak vládnou Latics, ze sedmi duelů jen jednou prohráli (W3, D3, L1). Na druhou stranu tuto sezonu doma zvítězili jen jedinkrát, tuto radost pak fanouškům dopřáli naposled před neskutečnými čtyřmi měsíci.

Vánoční atmosféra už pomalu odeznívá a s ní se do ústraní uklízí i forma Manchesteru City. Manciniho skvadra už dvě kola čeká na vítězství, což by ještě před Štědrým dnem bylo absolutně nemyslitelné. Teď Citizens čeká před vítanou prodlevou poslední dílek náročné povánoční skládačky: pětkrát v řadě neporažený Liverpool.

Ani na Anfield Road přitom nikdo nehýří dobrou náladou, to v žádném případě. Veskrze celý Albion se teď totiž baví impotencí Dalglishových svěřenců. Sic Liverpool prohrál jednou jedinkrát za posledních 14 utkání a vlastní nejlepší obranu mezi elitní šestkou, Suárezova (a nejen jeho) střelecká nemohoucnost vše hravě přehlušuje. Po neskutečných trápeních s Wiganem a Blackburnem, aktuálně sestupujícími mužstvy, nicméně posledně Reds třemi góly sestřelili Newcastle, takže se přeci jen dá doufat v prolomení této mizérie. Něco takového jako by přitom symbolizoval Steven Gerrard. Ten minule poprvé od svého návratu odehrál alespoň 30 minut a hned gólem přispěl k výhře.

Problémy Citizens se zatím nedají dost dobře postihnout, neboť do obou inkriminovaných střetnutí nastoupily dosti odlišné jedenáctky. Posledně například Mancini až v průběhu druhého dějství vpouštěl do hry Silvu, Agüera a Richardse. ManCity to nicméně nepomohlo: a ke všemu ve třetí minutě nastavení inkasovalo. Teď navíc bleděmodré čeká soupeř, ze kterého obvykle mívají deprese. Ze třinácti relativně nedávných pokusů vzešla jediná jejich výhra; před více než měsícem potom obě mužstva sehrála víceméně vyrovnaný zápas, jehož remízový výsledek nicméně ke konci musel heroickým způsobem zachraňovat Joe Hart.

Jedním ze zásadních faktorů, který opět hovoří proti Manciniho svěřencům, by potom mohly být dva dny odpočinku navíc pro liverpoolské. Citizens na trávníky vyběhnou už podruhé v tomto kalendářním roce, Reds zažijí svou premiéru. A vzhledem k nepříznivému průběhu zápasu s Black Cats, díky čemuž nakonec Mancini tahal z rukávu oba své žolíky nepřirozeně brzo, dá se vskutku očekávat, že bleděmodří čerství nebudou. Na druhou stranu pro ManCity stejně tak může být zásadní návrat na domácí hřiště (premiérově od posledního předvánočního kola), kde v roce 2011 posbíralo 52 bodů z možných 54!

Už deset ligových zápasů po sobě nemusel Kenny Dalglish sahat do uskupení zadní linie, což je vskutku rarita i mezi top kluby, a žádné ústupky podle všeho nebude muset dělat ani teď. Počítat navíc může s dvěma potenciálními esy: kapitán Gerrard už určitě bude moci nastoupit od začátku a po odpykání jednozápasového trestu se vrací i tápající, avšak stále kvalitní forvard Suárez.

Mario Balotelli by se podle všeho mohl vepředu opět spárovat s Kunem Agüerem, neboť zřejmě stihne doléčit bolavý kotník, kvůli němuž kompletně vynechal duel se Sunderlandem. Jinak Mancini naštěstí před tímto kláním nemusí řešit žádné nepříjemné novinky. I tentokrát platí, že má po zranění konečně k dispozici Kolarova; a patrně naposledy si potom dnes bude moci užít Yayi Tourého (případně i jeho bratra Kola), neboť místo příštího kola by se už oba reprezentanti Pobřeží Slonoviny měli soustředit na nadcházející APN.

Výhra posledního nad prvním se nerodí každý den. Proto přepadení Old Trafford chudými a neschopnými zbojníky z Blackburnu kdekomu sebralo dech. Tím spíš, když se dokonce předtím United pyšnili skvělou formou. Teď se ovšem Rovers dostávají do jiné pozice: po dvou členech Big Four přivítají Stoke, kde už favorit není tak jednoznačný.

Na druhou stranu, na Blackburn v prostřední Ewood Parku se zase musí nahlížet trochu jinačí optikou. Oba senzační povánoční výsledky vzešly zvenku, zato domácí půda Rovers nepřeje i nadále; alespoň to dnes můžeme tvrdit, neboť tu Keanova parta prohrála pět z posledních šesti střetnutí. To však i kvůli nepřátelské atmosféře, jíž ochotně zápas co zápas vytváří domácí publikum; a ta by se po takto fascinujících úspěších nemusela dostavit, či by případně mohla být o něco méně hutná. Každopádně o tom se můžeme dohadovat. Teď je potřeba krom mizerné domácí bilance brát do úvahy také třeba fakt, že jedině v utkání s Liverpoolem (nesmírně šťastném) Rovers za posledních osm kol neinkasovali více než jednou. Něco takového už by tentokrát, na rozdíl od duelu s ManUtd (rovněž enormně šťastného), nemuseli překonat...

Taky Potters si mohou přijít jako na houpačce. Po sérii proher přišly v období od půlky listopadu do poloviny prosince čtyři vítězství za sebou, jenže teď už opět Pulisovi svěřenci čekají na tříbodový zisk tři kola. Naposledy dvakrát remizovali před domácím publikem, čímž jenom stvrdili, že pro ně Britannia Stadium letos nepředstavuje žádnou nedobytnou pevnost. Zároveň to ale není žádná sláva ani v cizím prostředí: tam v kalendářním roce 2011 prohráli 13 zápasů z možných devatenácti. V tomhle směru tedy určitě je ve Stoke-on-Trent na co zapomínat. Přesto komunita tamějších fanoušků, hráčů i funkcionářů prožila neobyčejný rok. Už jen proto, že se Potters jako jeden z pouhých tří anglických celků probojovali do jarních evropských bojů.

Gaelu Givetovi se v nedávné minulosti dostalo podrobného vyšetření a snad i vyřešení problémů s podivným srdečním tepem, takže do nového roku vstupuje zdráv. Blackburn přitom můžou povzbudit i návraty Hoiletta, Olssona či Dunna, které se za určité konstelace hvězd mohly uskutečnit už minule; ale neuskutečnily.

Stoke se bude muset obejít bez pravého beka Andyho Williamsona, který předčasně opustil trávník v druhém dějství zápasu s Wiganem. Další šanci na oslnění manažera Pulise možná dostane Cameron Jerome. Tato deadlineová letní posila se minule trefila vůbec poprvé v novém dresu.

Čas bilancování půlročního prvoligového působení nastal ve Walesu. Rodgers dosavadní angažmá svého týmu mezi anglickou smetánkou nazval "ikonickým"; určitě také nemůže být pochyb o tom, že si Swansea svým pojetím hry za těch pár měsíců získalo několik fotbalových srdcí. To na fotbal McLeishovy Aston Villy se většinou ani dívat nedá...

V Birminghamu za sebou mají vpravdě turbulentní rok. Ze zdravotních důvodů nejprve odstoupil Houllier, pak poměrně dlouho tým vedl jako záskok McAllister a nakonec od městského rivala přesedlal na Villa Park Alex McLeish. Zde si pak vybudoval mužstvo, které přesně ctí vyznání jeho Brum: soustředí se hlavně na defenzívu a celkem umně utápí ofenzivní talent jiných borců, jako například 24milionového Benta, další významný okamžik roku s číslovkou 2011. Teď se ale staré kalendáře házejí hromadně do koše; a ve vínové části anglické metropole s tím zároveň souvisí i zapomínání na nedávnou minulost. Villans jsou aktuálně sice bezpečně vzdáleni od sestupové zóny (na osm bodů) a posledně senzačně udolali Chelsea, pořád se ale pyšní slabší ofenzívou než poslední dva celky a doma prohráli čtyři z posledních pěti klání.

Přitom Martin O’Neill na domácí formě vždycky stavěl své úspěchy a umístění v elitní šestce. Na stejné půdě se pak mimochodem pěkné tažení Swans rozkládá: doma velšský celek posbíral 17 bodů a byl by takto sedmý; venku pouhé tři, takže by trčel na dně tabulky. Takhle propastný rozdíl mezi domácími a venkovními výsledky nevidíme u žádného jiného prvoligového celku, tudíž pokud si Brendan Rodgers dával nějaké novoroční předsevzetí, určitě to muselo být právě vyrovnání této bilance. A začít na tom pracovat může Swansea hned teď: na Villa Park zajíždí s nálepkou jediného prvoligového účastníka bez výhry mimo vlastní stánek, přičemž poslední dvě střetnutí v Birminghamu na začátku osmdesátých let prohrálo jasně 0:3 a 0:2.

Velmi inspirativní výkon naposledy podal Stephen Ireland, který si takto nahlas řekl o pravidelné zařazování mezi jedenáct vyvolených. Chybět by mu ovšem mohl chybět kolega ze středu zálohy Stilijan Petrov, jenž proti Chelsea nedohrál. K zajímavému řetězovému posunu potom dojde v útoku. Bent minule střídal a skóroval, tudíž se mu nominace do základu patrně nevyhne, Heskey by se potom mohl z marodky přesunout aspoň na lavičku.

Pro tento duel se v zápase s Tottenhamem, který Swansea nakonec zvládlo heroicky zremizovat, Rodgers rozhodl pošetřit síly útočníka Grahama a středopolaře Brittona. Oba by teď měli své místo v zahajovací sestavě získat zpět. Stejně tak se do základu vrátí i stoper Caulker, jenž nemohl startovat proti svému mateřskému celku.

Souboje nováčků. Jak my se na ně letos těšíme! Také tentokrát pro vás mám nachystaných několik důvodů, proč sledovat první vystoupení QPR, respektive Norwiche v novém kalendářním roce. Ten kupříkladu v případě Kanárků odhalí, zda opravdu budou "druhým Blackpoolem", či nikoliv...

Ta paralela se vskutku nabízí. Také Tangerines si loni zažily úžasný podzim, publikum beze zbytku bavily, sbíraly důležité i senzační body...a nakonec sestoupily. Na druhou stranu takový Hull se ve své nováčkovské sezoně propadl podobně, a přesto se napoprvé v nejvyšší soutěži zachránil (byť až v posledním kole). Je teď opravdu jen nezodpověditelnou otázkou, kterou cestu - nebo zdali ne třeba zcela odlišnou - si vyberou právě Kanárci.

Zatím je nicméně nad slunce jasné, že i z hlediska momentální formy mají k sestupu dále než soupeř z hlavního města. QPR už sedm zápasů v řadě čeká na výhru a jen těžko ho uspokojí fakt, že celkem dobře ubránilo rozjetý Arsenal. Naproti tomu Norwich sice nevyhrál třikrát po sobě, stále je ovšem i díky třem remízám za toto období na přívětivém 11. místě. Kdežto Rangers jsou sedmnáctí.

Největším tahákem tohoto nováčkovského souboje bude patrně samotná skutečnost, že se Canaries vrací na Loftus Road. Vloni pověstnou svatyni QPR, kde za celou dlouhou sezonu Championshipu zvládly vyhrát pouze dva celky. Jenže letos z domácího prostředí londýnského mužstva strach vskutku nejde. Jenom sedm vytěžených bodů z možných 27 a jediná výhra proti neoprávněně oslabené Chelsea. Naproti tomu Canaries svou venkovní formou kopírují tu soupeřovu domácí. Mimo Carrow Road brali všechny tři body jen na Boltonu; na druhou stranu se alespoň pyšní cennými venkovními remízami s Liverpoolem či Evertonem.

Dále pak ještě bude nepochybně zajímavé sledovat toto klání z pohledu minulých vzájemných soubojů. V posledních třech na Loftus Road totiž nikdy nepadla více než jedna branka, přičemž úplně posledně se tu narodila dokonce remíza 0:0. Celkově pak za tuto dobu vznikla vyrovnaná bilance 1-1-1. V prvním letošním měření sil obou těchto kohoutů měl ovšem navrch Norwich, když díky zásahu střídajícího Holta zvítězil 2:1. Právě tento duel mimochodem přinesl jeden příslib: oba mančafty mezi sebou odehrály vyrovnané, atraktivní a férové utkání.

Paddy Kenny poslední dobou pendluje mezi marodkou a zeleným trávníkem. Minule zase po chvíli chytání nemohl nastoupit kvůli svalovým obtížím; dnes by ovšem měl branku QPR znovu hájit namísto Černého. Warnock nicméně přesto bude mít problémy se skládáním obranného valu: nebudou k dispozici stopeři Ferdinand a Hall.

Manažer žlutozelených Paul Lambert po utkání s Tottenhamem chválil Adama Druryho, záskok na levém beku, a nejen proto je jisté, že i dnes zkušený obránce nastoupí. Tierneyho totiž dál táhnou třísla. Zároveň na marodku opětovně upadl de Laet.

Může být ještě hůř? Chelsea už asi definitivně přišla o naději na titul, když naprosto selhala v domácím zápase proti Aston Ville. I přes tři remízy 1:1 v řadě byla porážka 1:3 vážně až příliš tlustý krajíc, než aby ho mohli příznivci Blues skousnout. Mimochodem, mimo první čtyřku byla na Nový rok Chelsea naposledy v roce 2001...

Wolves na Silvestra truchlit nemuseli, na půdě trápícího se Boltonu sice mohli pomýšlet na všechny tři body, nicméně ani ten jeden za remízu 1:1 není žádná tragédie. Vlci tak kopírují bilanci svého dnešního soupeře. Uuž potřetí v řadě remizovali, dvakrát z toho venku; teď už schází k "dokonalosti" pouze domácí porážka a k té mají svěřenci Micka McCarthyho ideální příležitost.

Proti Chelsea se totiž Wolves příliš nedaří. Od sezony 2009/10, v níž postoupili zpět do nejvyšší anglické soutěže, se s ní zatím potkali pětkrát a hned ve čtyřech případech prohráli bez vstřelené branky. Jedinou výjimkou je poslední vzájemný duel na Molineux, v němž naopak gólově selhali modří a výsledek zněl překvapivě 1:0 pro domácí. V prvním utkání mezi oběma soupeři v letošní sezoně vyhrála Chelsea po skvělém prvním poločase 3:0.

V současné době není příliš v módě chválit Johna Terryho, avšak nutno říct, že takřka zdeformovanou obranu Blues, která ani zdaleka nepřipomíná tu neprostupnou zeď z dob Mourinha nebo Ancelottiho, drží alespoň lehce nad vodou právě kapitán Albionu. Dá se říci, že kromě Juana Maty a Daniela Sturridge snese právě on jako jediný v posledních utkáních přísná měřítka.

V kádru Chelsea stále schází Michael Essien, kromě něj pak také Ivanović a Mikel. Zcela fit už je José Bosingwa, který se tak zřejmě vrátí na post pravého beka. V sestavě by se mohl objevit i Fernando Torres, který zaujme brzy místo jedničky v útoku, jelikož Didier Drogba, jediný střelec ze zápasu s Aston Villou, za několik dní odcestuje na Africký pohár národů.

Wolverhampton se může těšit na dvě nové akvizice, a to Eggerta Johnsona a Emmanuela Frimponga. Přes drobný šrám ze zápasu s Boltonem může nastoupit Steven Fletcher, nejlepší střelec týmu. Otazník naopak visí nad startem Ronalda Zubara, Jamie O’Hara pak nebude hrát zcela určitě. Suspendovaný je Nenad Milijaš.

Arsenalu sice Silvestrovský duel nevyšel úplně podle představ, ale nakonec může na konec roku vzpomínat s radostí. Výhra 1:0 doma nad QPR opravdu není žádná hitparáda, jenže při pohledu na výsledky ostatních týmů z čela má cenu zlata. Jen Liverpool dokázal vyhrát nad Newcastlem, dále pak ManCity prohrálo v Sunderlandu, Tottenham remizoval ve Swansea a korunu všemu nasadily Manchester United s Chelsea. Blues byli zostuzeni na domácí půdě Aston Villou, obhájce titulu prohrál v "Divadle snů" dokonce s posledním Blackburnem.

Malé londýnské derby, pro Wengerovy svěřence druhé ve třech dnech, se odehraje na Craven Cottage, kde je doma místní Fulham. Těm naopak šampaňské v ústech na Silvestra silně zhořklo. V Norwichi dlouho vedli, jenže až příliš pasivní hra nakonec zřejmě zaslouženě přinesla vyrovnání v nastaveném čase. Cottagers tak musí doufat, že rok 2012 začne lépe, než skončil ten minulý.

Vzájemné zápasy mezi Arsenalem a Fulhamem mívají tradičně vyrovnaný průběh, nebo minimálně výsledek. S výjimkou května 2010, kdy na Emirates Stadium domácí rozprášili soka ze západu 4:0, jde opravdu o napínavé podívané. V aréně Gunners kromě výše zmíněného debaklu byly k vidění výsledky 2:1, 0:0, 2:1 a naposledy v listopadu 1:1. Na půdě Fulhamu pak opět z pohledu domácího 1:0, 0:1 a 2:2.

Arsenalu se pořádně rozpadá obrana. Kromě již dlouho zraněných Sagny, Santose, Gibbse a Jenkinsona se na marodku přidal nově také Thomas Vermaelen, který ze zápasu s Queens Park Rangers odnesl poraněné lýtko. Pravděpodobně jej nahradí Francis Coquelin, jenž Vermaelena střídal právě i v zápase s nováčkem. Hrát pro zdravotní nezpůsobilost stále nemohou ani Wilshere a Diaby.

Taky Fulham má čerstvé šrámy. Kromě Zamory, kterého už delší dobu trápí achilovka, možná nebude hrát ani Andy Johnson, jemuž pro poslední dvě utkání vystavila stopku nedoléčená třísla. Návrat do základní sestavy naopak může čekat Damiena Duffa, který se po svém cameu v Norwichi zdá být konečně fit.