Anglická Premier League - preview 1. kola

Dva dny před ligovou premiérou zasáhla vicemistra Anglie velká rána. Nestačilo, že byli v jeden okamžik zranění Smalling, Evans a Jones, do kvarteta lazarů se k nim na měsíc až dva přidal Rio Ferdinand. Bolavé tříslo jej donutilo vypustit jeden z tréninků a Sir Alex Ferguson bude muset řešit stoperskou krizi. Z pěti středních beků je náhle k dispozici pouze Nemanja Vidić. K němu se s největší pravděpodobností připojí záložník Michael Carrick, jenž už při podobných lapáliích na stoperu zaskakoval.

Kromě tohoto kvarteta však má Ferguson k dispozici celý kádr, včetně jedné z nejpřekvapivějších posil novodobé Premier League, Robina van Persieho. Někdejší kapitán Arsenalu, nejlepší střelec i hráč loňské sezony se upsal 19násobnému mistrovi na čtyři roky a ze jmen do ofenzivy, jimiž jsou kromě holandského snajpra Wayne Rooney, další posila Shinji Kagawa a trio Nani-Valencia-Young, jde tedy velký respekt.

Dle predispozic favorita zápasu by bylo nasnadě očekávat přestřelku, která byla k vidění i v posledním vzájemném zápase (4:4, Old Trafford) nebo před dvěma lety (3:3, Goodison Park). Manchester United ale v přátelských utkáních do útoku předvedl spíše impotenci. Výsledky 1:0, 1:1, 1:0, 0:0, 0:0 velkou atraktivitou nečpí, góly byly k vidění až při generálce na půdě Hannoveru, kterou United vyhráli v poměru 4:3.

To Everton nabídl v předsezónním martýriu více radosti. 4:1 porazil jak Morecambe, tak AEK Athény, 1:0 přemohl Dundee United, nicméně podlehl Blackpoolu a prohrál i v generálce s Malagou. Fanoušky však potěšily příchody dvou forvardů. Po Naismithovi se liverpoolskému klubu v neděli upsal nejlepší střelec řecké ligy Kevin Mirallas. První jmenovaný by měl hrát od začátku, belgický útočník ale do zápasu s určitostí nezasáhne.

Nejistý je pak start bývalého "Ďábla" Darrona Gibsona, který laboruje se stehnem, a bitvu s kondicí svádí i Marouane Fellaini. Rád by Toffees pomohl, jelikož z dlouhodobého hlediska se jim proti Red Devils nedaří. Vždyť z posledních 12 zápasů na Goodison Parku United osmkrát vyhráli a jen dvakrát dovolili Evertonu slavit zisk tří bodů. Na druhou stranu, minulých pět zápasů na obou hřištích už tak jasnou statistiku nenabízí (2x Man Utd, 1x Everton, 2 remízy).

Jak rozličná byla loni sezóna Chelsea ve třech prioritních soutěžích, do kterých nastoupila. Zatímco v FA Cupu a Lize mistrů svoji spanilou jízdu zakončila zvednutím pohárů nad hlavu, v Premier League se u Blues setkala bída s nouzí a výsledkem bylo šesté místo. Letos však svěřenci Roberta Di Mattea vstupují do sezóny s mohutně posílenou ofenzivou a touhou po dvou prázdných letech opět slavit i titul v domácí ligové soutěži.

Kdyby se však dala hodnotit šance klubů na úspěch v ostrých zápasech podle těch přípravných, patřila by Chelsea spíše k adeptům sestupu. Z pěti zápasů hned tři prohrála, včetně generálky s druholigovým Brightonem 1:3. Borci v modrém navíc nezvládli ani bitvu o Community Shield. V anglickém superpoháru podlehli obhájci ligového titulu Manchesteru City 2:3.

Stejně si však vedli i ve Wiganu. Latics rovněž z pěti přáteláků vyhráli jeden jediný, poslední dva prohráli a i když letos poprvé nebyli Markem Lawrensonem pasování do role kandidátů na sestup, i v této sezóně jsou mu velmi nakloněni. Těšit se nicméně mohou na tři nové posily, v létě přišli Arouna Koné, Ryo Miyaichi nebo Iván Ramis, z nichž minimálně dva by měli nastoupit v základní sestavě.

V té naopak bude s největší pravděpodobností scházet Victor Moses. Tahoun loňské sezóny se totiž výrazně bratříčkuje právě s Chelsea a jeho přestup do Londýna se zdá být stále reálnějším a reálnějším. V kádru sice Moses, na rozdíl od Dempseyho ve Fulhamu, setrval, přesto se nedá počítat s tím, že by s ním proti Blues Roberto Martinez vyrukoval. Stejně tak je na vážkách start Jamese McCarthyho, který je v péči ošetřovatelů se zády. Drobný problém s kolenem má i McArthur, ale i on by zřejmě měl nastoupit.

Fanoušci Chelsea se těší na spolupráci nové posily Edena Hazarda s Juanem Matou a Fernandem Torresem - sic byli svědky této podívané už před týdnem proti Man City, ale tehdy to třem hvězdám příliš neklapalo. Na druhou stranu je možné, že Mata ani nebude v základní sestavě, dle slov Di Mattea se s jeho kondicí musí nakládat "velice chytře a opatrně" a proto se můžeme těšit (minimálně na start z lavičky) na další drahou posilu, někdějšího záložníka Internacionalu Oscara. Třetí z nejzajímavějších posil Marko Marin laboruje se stehenním svalem, stejně tak nenastoupí ani Sturridge, který si zranil prst u nohy. K dispozici je naopak, i přes červenou kartu z Community Shieldu, Branislav Ivanović - dle FA jde o rozdílné soutěže a tudíž se trest nepřenáší.

Zajímavé bude sledovat, ve kterém směru se bude historie opakovat. Zda-li Chelsea svého soupeře roztrhá, jako v roce 2010 na jeho hřišti 6:0 nebo doma při mistrovské tečce 8:0, nebo jestli se bude s outsiderem trápit, jako poslední tři klání. Domácí výhry 2:1 a 1:0, venkovní remíza 1:1 (vzpomeňme ještě na prohru z mistrovské sezony 3:1), to není vůbec předzvěst snadného zápasu.

Pro dobro Blues však hovoří například o něco dlouhodobější stav minulých zápasů (11 výher, 2 remízy, 1 prohra), ale také statistika úvodních zápasů sezóny. Ten totiž Chelsea prohrála naposledy v roce 1998. Navíc z posledních deseti vstupů do ligového ročníku nevyhrála jen loni se Stoke City (0:0). A nakonec přidejme i zajímavost z mošničky individuálních výkonů. Frank Lampard je druhým nejlepším střelcem úvodních duelů, vsítil v nich už šest branek. Lepší je s osmi góly pouze Alan Shearer.

O den dříve než vicemistr vstoupí do nového ročníku obhájce titulu z modré části Manchesteru. A čekat by ho přitom měla o něco příjemnější robota než městského rivala. Na Etihad Stadium se totiž po dlouhých sedmi letech vrací Southampton, druholigový zázrak a zřejmě nejpodceňovanější nováček.

Soton ovšem tuto nálepku schytal tak trochu automaticky. Napodobil totiž Norwich dvojitým postupem, když si pro sebe vstupenku mezi elitu vyválčil coby nováček Championshipu; a také Kanárky loni potkal stejný osud, aby se nakonec zachránili. Saints navíc pod manažerem Nigelem Adkinsem mají ve zvyku bořit zaběhlé pořádky, vzpírat se předsudkům. Vždyť loni coby nováček nasázeli neskutečných 85 gólů (nejpřesněji mířící ofenzivní vozba ligy) a poprvé v novém tisíciletí zvládli úvodní krok, když v prvním kole přemohli Leeds.

Teď se jde Southampton mezi elitu především učit. Ostatně už generálku si k tomu jižané přizpůsobili: střetli se s těžkou váhou z Itálie, Udinese, aby od ní dostali výprask 0:4 a odcházeli se spokojenými výrazy. "Jaký parádní fotbal...a jaká skvělá lekce," vysoukal ze sebe po utkání manažer Adkins. Ten patrně ani v Premier League nebude chtít hrát žádného zanďoura, ostatně klubový rekord, co se výše přestupní částky týče, letos překonal transfer snajpra Jaye Rodrigueze z Burnley.

Jedním z potenciálních učitelů Sotonu má být právě také Manchester City. Přirozeně, však je čerstvým mistrem. A zároveň týmem, kterému startovní rošt zpravidla svědčí, takže je poměrně pravděpodobné, že Southampton okusí Citizens v plné síle. Loni vlastně na Eastlands tu samou zkušenost prožil jiný nováček ze Swansea; a prohrál s přehledem 0:4, přičemž ho ještě řádně podržel brankář Vorm. Jinak ManCity během čtyř z minulých pěti zahajovacích klání neinkasovalo, to je další fakt.

Slušivému vstupu Citizens do nové sezony dále nasvědčuje třeba i vydařená letní příprava nebo se zdarem zahájená konsolidace úspěšného kádru. Z něj prozatím nikdo důležitý neutekl, aby jej posílil akorát talentovaný a věčně marodící Jack Rodwell. Mancini tak světu dává jasně najevo, že jeho mančaft už žádné další rozhazování nevyžaduje. Je kompletní.

Tedy kompletní - to možná ano, není však pln čistě zdravých borců. Například Richardsova rekonvalescence plyne velmi, velmi pomalu a dokonce se odhaduje, že by si na marodce mohl protrpět další měsíc. V nedávné době pak měli jisté potíže také brankář Hart (záda; nechytal ani v Community Shieldu), Rodwell (hamstring), Balotelli (zánět spojivek) nebo Barry (břicho; a ten jediný je z této řady na sto procent mimo).

Southampton trpí maximálně za obránce či záložníka Jacka Corka, který během letní přípravy utržil bolest do kotníku. Pozitivem nicméně musí být, že všechny tři akvizice pro všechny tři linie (Clyne, Steven Davis, Rodriguez) jsou připraveny odbýt si debut v novém působišti.

Ztratit kapitána den před výkopem nového ročníku, to si manažer těžko může přát zažít. Tím spíš Arsene Wenger, jenž o svého největšího tahouna přišel i loni. Tentokrát jsou však Gunners lépe pojištěni, a tak odhodlaně vzhlížejí k prvnímu kolu, které naposledy nezvládli před dlouhými dvanácti lety. Ironicky zrovna tváří v tvář Sunderlandu...

Ačkoliv se na Emirates Stadium s odchodem svého nejlepšího střelce smiřovali pořádnou dobu, Van Persieho úprk zrovna na Old Trafford přesto zapůsobil jako šoková terapie. Tytam byly rázem jeho řeči o tom, že v rámci Anglie rozhodně nikam nepřestoupí. Právě tahle zrada také spustila vlnu nenávistných reakcí fanoušků londýnského celku, kteří ve velkém pálili dresy s Nizozemcovým jménem. Budou si holt muset najít novou modlu, třeba novopečeného kapitána Thomase Vermaelena, jenž bude chtít s týmem po dvouleté pauze zase jednou na úvod ročníku triumfovat.

Proti bude Sunderland, jenž v posledních třech letech živí při "otevíračkách" na chlup stejnou bilanci. Posledně dvakrát remizoval, předtím zvítězil. Ona loňská plichta navíc předurčila podobně bídný start, jaký prožil Arsenal. Před vzájemným soubojem v rámci osmého kola měli Kanonýři jen o bod více (7), přičemž se krčili na 15. příčce. Zároveň oba příští sokové svorně mizerně loňský ročník také zakončovali: Gunners triumfovali jednou z pěti závěrečných pokusů, Sunderland finišoval na osmizápasové vlně bez výhry.

Repete obou nervózních úseků nyní nepřipadá v úvahu, na tom se shodnou oba manažeři, hráči i příznivci tradičních klubů. Hlavně Sunderland má z tohohle pohledu co napravovat - soustavně totiž nenaplňuje solidní očekávání svých věrných. A jakkoliv se Black Cats protentokrát na přestupovém trhu krotily (zadarmo přišli Cuellar a čerstvě Saha), ambiciózní budou pořád stejně. Cílem opětovně bude elitní desítka, kam se Mackems od svého návratu mezi elitu (2007) vyšplhali všehovšudy jednou; a to ještě jen tak tak.

Arsenal pro změnu pochopitelně míří za dalším umístěním v první čtyřce, kde od Wengerova příchodu na lavičku nechyběl ani jednou. Dopomoci mu k tomu má hlavně nově příchozí ofenzivní trojlístek Cazorla-Giroud-Podolski, na který se v severní části Londýna velmi spoléhá. Generálka v Kolíně vyšla nejhůře na dvojku všem třem, ostré zápasy ovšem bývají zpravidla o něčem jiném. A pokud by kvůli bolavému stehnu neměl nastoupit Theo Walcott, v kombinaci s jistou neúčastí Koscielného, Songa a Oxladea-Chamberlaina by už mohlo jít o nepěkný zádrhel.

Na druhé straně pro změnu postrádají loni osmigólového Nicklase Bendtnera, jenž se vrátil z hostování shodou okolností právě pod křídla Arsenalu (kde už nicméně dle svých slov nehodlá mrhat svým talentem); a teoreticky by nemusel klapnout ani start největší hvězdy kádru, Stephana Sessegnona. Tomu, stejně jako Bardsleymu, dělá potíže kotník; Wese Browna naproti tomu vyřadily vazy v koleni. Když nic jiného, do zápasového rytmu by se snad okamžitě mohl zapojit alespoň Louis Saha.

Loni se do posledního kola zachraňovali, letos chtějí útočit na první polovinu tabulky. Queen's Park Rangers byl přímým účastníkem nezapomenutelné show na Etihad Staidum, kdy se v nastavením čase domácí dvakrát prosadili a slavili titul. Rangers nakonec díky prohře Boltonu nemuseli truchlit a takový Djibril Cissé mohl bezstarostně křepčit společně s krajanem a kamarádem Samirem Nasrim...

Letos se svěřenci Marka Hughese hodlají pohybovat v jiných dimenzích a podřídili tomu tučné finanční prostředky. Robert Green, Fabio da Silva, Ryan Nelsen, Park Ji-Sung, Junior Hoilett. V létě se peněženka majitelů londýnského klubu opět prohnula, a když tato zvučná jména připojíme k již stabilním hráčům, jako jsou Onuoha, Ferdinand, Taarabt, Diakité, Cissé či Zamora... Myslím, že máme kandidáta na černého koně soutěže.

Skvěle si navíc vedli i v přípravě. Rangers zvolili jako místo předsezónních klání Asii a výsledky 5:0, 5:0 a 2:1 hovoří za vše. V Evropě pak následovalo vítězství 3:0 nad Wycombe a dvě remízy s Trabzonsporem a Augsburgem. To Swans hráli v Americe a připsali si výhru, remízu i prohru. Ofenzivní pojetí pod novým manažerem Laudrupem pak mělo za výsledek dvě přestřelky po návratu ze zámoří - s Blackpoolem vítězství 4:2, se Stuttgartem remíza 3:3. Forvard Danny Graham mimochodem v těchto dvou zápasech nasázel pět gólů a pasoval se tak do role tahouna týmu.

Labutě budou jeho branky potřebovat, proti QPR je jim dlouhodobě nedaří, posledních pět utkání nedokázali vyhrát. V zápasech na Loftus Road navíc z posledních 4 duelů třikrát slavili domácí Rangers. Velmi zajímavá je rovněž statistika QPR doma v závěru loňské sezony. Z posledních 11 střetnutí sice šestkrát nezískali ani bod, jenže všechna tato klání byla venku. Doma hráli pětkrát a výsledek? Pět vítězství...

Dá se tedy rozhodně čekat zajímavé měření sil, na nové akvizice se mohou těšit i fanoušci Swansea. Ofenzivní záložníci Michu a De Guzman, stoper Chico a kromě nich ještě Itay Shechter a Kyle Bartley. Velká zodpovědnost bude kromě Grahama ležet na Sinclairovi, který ovšem nedávno odmítl podepsat novou smlouvu a je tak s otazníkem, zda si Laudrup neposlušného svěřence neponechá pouze v záloze na lavičce náhradníků. Jediným významným odchodem je záložník Joe Allen a samozřejmě z hostování navrátivší se hvězda Gylfi Sigurdsson, který nyní zakotvil v Tottenhamu.

Na marodce však nemá Swansea ani jediné jméno. Mezi marody tak zůstává pouze duo Queen's Park Rangers Jamie Mackie, který laborue s lýtkem, a levonohý univerzál Armand Traoré, jehož do utkání nevpustí zraněné stehno. Kromě nich si logicky nekopne ani rabiát Joey Barton. Ten startuje dvanáctizápasový distanc za sérii "prasečin" z derniéry loňské sezony proti Manchesteru City.

Premier League se konečně vrací. Hned šest zápasů otevře účet sezony 2012/2013 a jedním z nich je i souboj nováčka West Hamu United s již tradičním birminghamským celkem Aston Villou. Villans loni prožili jednu z nejhorších sezon za poslední léta, "remízový" král nejenže nezískával body, ale svou hrou mnohdy až odpuzoval nezaujaté fanoušky. Bývalý manažer Alex McLeish nedokázal týmu vtisknout jakousi herní tvář a tak z toho všeho bylo 16. místo, s náskokem pouhých 2 bodů na sestupující Bolton.

Nebylo tak divu, když se po sezoně vedení klubu s neúspěšným manažerem rozloučilo a na jeho místo najalo Paula Lamberta. Neokoukaný kouč loni dokázal divy s podceňovaným Norwichem, s přehledem jej udržel v elitní soutěži a dvanáctým místem si řekl o pořádný respekt celé fotbalové Anglie. West Ham naopak může být se svým koučem Samem Allardycem více než spokojeno. Dokázal s týmem přesně to, co měl za úkol, za jedinou sezonu navrátil Londýňany do Premier League.

Za odměnu dostal poměrně velkou částku na přestupy, přivedl si tak například Aloua Diarru z Marseille, Modiba Maigu ze Sochaux či Jaaskelainena z Boltonu, který by měl nahradit Roberta Greena, jenž posílil QPR. Jako volný hráči navíc došel Diamé z Wiganu. Velice pikantní bude duel pro Jamese Collinse, který je rovněž novou akvizicí West Hamu a dorazil právě z Aston Villy.

To Villans v létě přivedli také několik nových postav. Z těch nejzajímavějších jmenujme obránce Matthewa Lowtona a Rona Vlaara, kteří budou zacelovat díru právě po odcházejícím Collinsovi nebo záložníka Karima El Ahmadiho. Opačným směrem pak kromě ryšavého stopera odešli Heskey a Cuellar - oba jako volní hráči.

Jak už jsem zmínil výše, Aston Villa loni nasbírala velké množství remíz a je dost možné, že i nyní se soupeři rozejdou smírně. Hned polovina z posledních 16 zápasů těchto soupeřů v Upton Parku totiž skončila právě "křížem". Nicméně Hammers proti klubu z Birminghamu příliš neumějí, jen dvakrát z minulých 11 klání vyhráli.

Navíc se zřejmě budou muset obejít právě bez dvou nejzvučnějších posil, Maiga i Diarra podle slov Sama Allardyce nemají ještě potřebnou kondici. Jejich start ale rozhodně vyloučen není. Nenastoupí však Jack Collison, kterého trápí koleno. Za Villu nebude hrát zraněné trio Richard Dunne, Gabriel Agbonlahor a Marc Albrighton, kteří tak Lambertovu premiéru na lavičce zmeškají.

Bude to speciální zápas. I kdyby snad Liverpool dnes s úderem čtvrté hodiny odpolední nenačínal další éru své novodobé historie, což je samo o sobě zvláštní příležitost. Totiž Steven Gerrard na hřiště West Bromwiche vyběhne coby kapitán Reds již ke 250. soutěžnímu utkání. A to se sluší oslavit výhrou...

Populární Stevie G se na tréninku Liverpoolu prvně objevil v sedmi letech, roku 1987. Od té doby jako teenager či vyzrálý fotbalista vzhlížel k sedmi trenérům čtyř různých národností. A s letoškem si dělá osmou, respektive pátou čárku.

Severoirský manažerský talent Brendan Rodgers má za sebou první léto v čele slovutného klubu, a třebaže přehnanou aktivitou na přestupovém poli nehýřil, hektické bylo ažaž. Máte tu porušenou gentlemanskou dohodu se Swansea, bývalým Rodgersovým zaměstnavatelem, novou lukrativní smlouvu pro Suáreze, do toho Olympijské hry, Aggera na útěku (údajně) a podobně. Teprve dnešek nicméně bude pro Rodgerse, stále ještě nejmladšího lodivoda Premier League, tou pravou zkouškou dospělosti.

Ne snad že by West Bromwich tradičně Liverpoolu zavářel, spíš naopak - z posledních 11 výjezdů na The Hawthorns Reds nezvládli jediný, před 31 lety. Navíc tu Baggies kdysi rukama čtyřgólového Owena připravili rekordní domácí porážku. Háček spíše bude tkvět v osobě nového manažera WBA. Není jím totiž nikdo jiný než Steve Clarke. Muž, který má přečteného jak Rodgerse, tak současný Liverpool.

O 10 let staršího Clarkea s rodákem z Carnloughu pojí čtyři roky strávené v Chelsea pod Josém Mourinhem. Současný kormidelník Throstles mezi lety 2004-2007 portugalskému mágovi sloužil z pozice asistenta, pravé ruky, zatímco nezkušený Rodgers se staral převážně o rezervní mužstvo. Přesto by nakonec - čistě papírově - měl mít v tomto kovbojském duelu navrch paradoxně onen mladší harcovník. Steve Clarke si totiž v necelých 49 letech odbude svou premiéru v roli manažera (pokud mu nebudeme počítat k dobru pár dnů roku 1999 a jeho vyplňování mezery v Newcastlu po rezignaci Guulita).

A pojítko s Liverpoolem? Uplynulý rok a půl poblíž vrcholu trenérské pyramidy na Anfieldu. Steve Clarke tu podepsal tříletý kontrakt naráz s Kennym Dalglishem, jemuž poté vypomáhal především se zpevňováním defenzivní složky (a úspěšně). Hlavně její fungování by tak mohl mít dokonale přečtené, což se Rodgersovi těžko může hodit do krámu. Tím spíš, když se loni 10. celek Premier League (nejlepší umístění od roku 1981) pustil především do posilování ofenzivní vozby - Odemwingieho s Longem, už tak silnou útočnou dvojku, přišli podpořit Rosenberg s Lukakuem.

Minimálně švédský forvard ovšem v sobotu těžko nastoupí, neboť prozatím nestihl nabrat patřičnou fyzičku. Fit už alespoň bude Long a naděje žije také u Jamese Morrisona s Jonasem Olssonem. Na druhé straně může Rodgers počítat se všemi novici v kádru. Joe Cole překonal své trable se zadním stehenním svalem, přičemž Borini v přípravě dokonce exceloval. Vcelku by tak nakonec mohl absentovat jedině Dorrans z WBA.

Duel Readingu se Stokem si v Česku naladí patrně jen ti praví fajnšmekři, také tohle měření sil ovšem bude mít co nabídnout. Předně bude zajímavé se zaměřit na Reading, který už jednou - a poměrně nedávno - z pozice nováčka zapůsobil coby mimořádně záhadný fantom. A teď bude usilovat o natažení prozatím tříleté série, během níž vítěz Championshipu pokaždé obhájil své místo na slunci i pro druhý ročník Premier League.

Royals strávili mezi celky druhé garnitury celé čtyři sezony, což se dnes jeví jako až zbytečně dlouhá doba. Vzhledem k tomu, že před pěti lety Reading přišel o svůj prvoligový status neuvěřitelně smolnou, až památnou cestou (umístil se o skóre 18. za Fulhamem), jen stěží se počítalo s tak namáhavým vzestupem. Nicméně loni si Royals vše bohatě vynahradili, když do Premier League vtrhli s doopravdy obdivuhodnou vervou. Mezi lednem a dubnem, kdy už o jejich postupu nebylo faktických pochyb, vyhráli 15 ze 17 ligových utkání - a to přitom za tu dobu ve venkovním prostředí smetli i oba své kolegy nováčky (4:2 na West Hamu, 3:1 na Southamptonu).

Na jaře si tedy Reading říkal o pozornost tak hlasitě jako málokterý druholigista před ním; v létě už ale jen jako tichá voda břehy mlel. Při strategickém posilování se vydal cestou loňského Norwiche, když McDermott ve spolupráci s ruským magnátem Zingarevičem za malý finanční obnos přivedl hned sedm hráčů, z nichž zdaleka největší zvuk má útočník Pavel Pogrebňak. Ten loni zaujal na půlročním hostování ve Fulhamu, v jehož dresu premiérově skóroval - shodou okolností - proti Stoku.

Také od něj se možná dalo čekat větší rozhazování; tedy alespoň z empirického hlediska, neboť Potters v poslední době patří k těm marnotratnějším klubům. Letos na sebe výrazně upozornili leda úlovkem Michaela Kightlyho, nesmírně kvalitního, avšak skleněného křídelníka Wolverhamptonu. Dále si ještě o pozornost říká osoba amerického zadáka Geoffa Camerona, jež zaujala v přípravě, nicméně pro sobotní zápas ještě nebude Pulisovi k dispozici.

Stoke má jinak za sebou dosti turbulentní sezonu - prvně si vyzkoušel atmosféru Evropské ligy, a právě ta si nejspíš vyžádala daň v podobě nejhoršího umístění od vlastního návratu mezi smetánku (14. příčka) i děleného nejmenšího počtu bodů. Tentokrát už žádné poháry a Potters tím pádem doufají, že se budou schopni opětovně vrátit blíže středu tabulky, na pomezí elitní desítky. Vhodným začátkem by určitě bylo napodobení loňského startu, který obnášel čtyřzápasovou šňůru bez porážky.

V Readingu se ještě stále nevzdávají možnosti využití záložníka Jema Karacana, který se vrací po zlomenině nohy a údajně "zoufale" prahne po startu v úvodním kole. To se ale rozhodně nebude týkat zraněného křídelníka Kebeho ani suspendovaného jarního zázraku Jasona Robertse.

Také Potters by mohli být bez jednoho ze svých šturmířů k lajně: Jermainea Pennanta totiž trápí stehenní sval. Naproti tomu důležitý stoper Robert Huth by měl být v pořádku, ačkoliv většinu tohoto týdne strávil v nemocnici s virovou meningitidou.

Loni to byla pod Paulem Lambertem nevídaná jízda. Jasný adept na sestup se celou sezony ve středu tabulky a nakonec ji zakončil na fantastickém 12. místě. Letos jsou však Canaries zřejmě ještě větším favoritem na sešup do Championship. Druhý ročník po postupu bývá tradičně nejtěžší a bude hodně záviset na vstupu do sezony. Pokud se Norwichi nepodaří z úvodních čtyř zápasů udělat nějaké body, bude to s jeho akciemi pro udržení v Premier League hodně slabé. Následuje totiž vražedný čtyřzápas s Newcastlem, Liverpoolem, Chelsea a Arsenalem... a tady se bude bodovat zatraceně těžko.

S novým šéfem hráčských šiků Chrisem Hughtonem nyní vyjíždí na půdu Fulhamu, který doma velmi nerad přichází o body. Cottagers navíc výborně posílili a nepřišli vlastně o nikoho důležitého. Samozřejmě s jednou výjimkou, jíž je Clint Dempsey. Americká hvězda a dlouholetý tahoun Londýňanů prohlásil, že by se rád poohlédl po novém zaměstnavateli s vyššími ambicemi a to se neodpouští - byl za svá slova "odměněn" neúčastí v nominaci na dnešní zápas. Dalším zkušeným borcem, který změnil působiště, je Danny Murphy, někdejší kapitán po skončení smlouvy zakotvil v Blackburnu.

Martin Jol, lodivod Fulhamu, má však na jeho post náhradu. Výborně se v přípravě jevil mladík Kacaklinic, na kraji zálohy pak kromě stabilního Duffa může hrát loňská milionová posila Bryan Ruiz. Rovněž střed zálohy je pokryt znamenitě, ať už Diarrou a Dembelem nebo ryšavým záložníkem Stevem Sidwellem. Největší klenoty pak dozajista skrývá útočná vozba. Do ní totiž Jol přivedl dvě hvězdy - a co je nejlepší, obě zadarmo - Huga Rodallegu z Wiganu a především kanonýra Mladena Petriće z Hamburku. Zkušený 31letý forvard by měl být při avizovaném odchodu Dempseyho hlavním tahounem týmu.

Ani Norwich nezůstal zas tolik pozadu, ačkoli oproti posilám Cottagers je to stále slabota. Tešin se fanoušci Canaries mohou na někdejšího záložníka Leedsu Roberta Snodgrasse či stopera Michaela Turnera - oba by měli patřit k oporám. Stejně jako samozřejmě nejlepší střelec týmu a kapitán Grant Holt.

Doma se Fulhamu proti Norwichi prozatím dařilo, loni vyhráli 2:1, před sedmi lety rovněž v Premier League dokonce 6:0. Za zmínku stojí i fakt, že proti Norwichi už ve všech soutěžích desetkrát za sebou neprohrál. Poslední výhra se pojí až s prvním dnem roku 1986. Pro dobro Londýňanů jednoznačně hovoří i statistika úvodních klání sezony - doma jej totiž nikdy neprohráli (3 výhry, 2 remízy).

S absencemi to není ani na jedné straně v žádném případě špatné. Fulham postrádá pouze Clinta Dempseyho, jinak disponuje plným kádrem. Na debut se těší všichni nováčci, včetně Saschi Riethera, právého beka, kterého Jol přivedl na hostování z Kolína. Norwich pak bude možná postrádat jen dvojici Pilkington, Hoolahan. Určitě ještě nenastoupí tři další posily - Whittaker, Butterfield a Garrido - výše dva zmiňovaní se těší na svůj debut.

Pokud si některý sobotní zápas vyslouží nálepku šlágru kola, pak to bude střetnutí Newcastlu s Tottenhamem. Koneckonců půjde o střetnutí pátého nejlepšího mužstva uplynulého ročníku se čtvrtým; a zároveň o souboj celků, jejichž ambice letos nebudou o mnoho menší, jestli vůbec. Straky za úchvatný ročník 2011/12 vděčí právě raketovému startu; trefí jej i letos?

Loni Pardewova družina všem vpravdě vypálila rybník. Celých devět let se Newcastlu rozjezd nepovedl tak jako tehdy, 11 zápasů bez porážky utnul až podobně suverénní Manchester City. Zdali je letos možné "opáčko", to samozřejmě s předstihem nevíme. Každopádně otazníků se před výkopem najde o něco méně: nahlas se hovoří akorát o lehce vyprázdněném záložním táboře pro stopery (ale to třeba nebude muset Pardew v úvodních kolech řešit) a nejasné spolupráci dvou Senegalců v útoku. Ba s Cissém se doteď oba naráz prosadili v jednom jediném utkání, Papissově debutu, přičemž zrovna jarní ostrostřelec celou přípravu střelecky promlčel.

Také Tottenham nachází svůj nejpalčivější problém na hrotu. Právě jeden elitní snajpr mu zřejmě schází, aby se o jeho kádru opět dalo hovořit jako o zdánlivě uzpůsobilém pro boj o nejvyšší příčky, ne-li o titul. Nové akvizice pro další řady, obránce Vertonghen a záložník Sigurdsson, se totiž jen těžko mohou nevyplatit. Navíc i bez Adebayora, o němž se neustále jedná, Spurs pod Portugalcem Villasem-Boasem prožili veskrze pozitivní přípravu a zdá se, že je nemůže rozházet ani odchod playmakera Luky Modriće, který je už několik dní doslova na spadnutí.

Když Tottenham naposledy - loni v říjnu - zavítal na Tyneside, byla z toho parádní podívaná, čtyři góly a drama do konce utkání. I kdyby snad teď mělo jít o poloviční zábavu, bude to stále solidní porce pro výkop nového ročníku. To si však těžko lze připouštět. Na jedné straně barikády stojí manažer, jenž má Ostrovům opravdu co dokazovat (v čele Chelsea tu finišoval třemi výhrami ze 12 střetnutí), a dlouhodobější krize vázající se ke Sports Direct Areně (v rámci PL tu Kohouti netriumfovali skoro na den přesně osm let); na straně druhé Magpies už pět let čekají na výhru u příležitosti "otevíračky" nové sezony.

Možná jedinou okolností, jež by mohla očekáváním zablokovat cestu k naplnění, se momentálně zdá být zdraví či zkrátka nedostupnost některých klíčových hráčů; a to na obou stranách. Jednak pochopitelně narážím na Modriće, který dnes jen sotva otestuje stračí trávník; jednak jde ale i o Parkera či rovnou kvarteto opor Newcastlu ve složení Cissé-Ba-Cabaye-Ben Arfa, jež v nedávné době pospolu horlivě léčilo své neduhy. Zatímco ovšem Parker rozhodně nenastoupí, soupeřovy hvězdy stále žijí v naději. Opravdu zle to vypadá jen s Ben Arfou, který si na 75 % nezahraje; naopak Coloccini bude v pořádku.