Africký pohár národů - pátý hrací den

Jeden favorit je venku! Senegal nezvládl koncovku s domácí Rovníkovou Guineou a už po dvou zápasech se s letošním APN fakticky loučí. Naopak pořadatelská země se ze svých miláčků bude těšit i ve čtvrtfinále. Významný krok dál udělal i Zambie, jíž se zítra budou pokoušet napodobit Angolané a hráči Pobřeží Slonoviny.

Neuvěřitelně špatné počasí v Bata přivítalo fotbalisty Zambie a Libye - ani ne kaluže, rovnou malá jezírka byla k vidění na trávníku poté, co se k fotbalového konečně mohly po sérii bouřek a průtrží mračen dostat nějaké obrázky. Ještě v pět nebylo jasné, zda se bude hrát, prozatím se za dál probíhajícího deště odkládalo. A jelikož nějakou chvíli nebyly k dispozici žádné vysoušeče (kromě košťat, s nimiž se po pažitu proháněla vždy alespoň dvojice pořadatelů, a další jeden jakousi bílou deskou hrnul vodu za postranní čáru), naděje dlouho přežívala jen na tenoučkém vlásku.

Také pohled na průběh testování v podání rozhodčích byl koneckonců vpravdě tragikomický: snad maximálně o dvě, tři čísla se balon nadzvedl z měkoučkého trávníku poté, co jej rozhodčí Coulibaly upustil na zem. Vlastně to vypadalo, že by se mělo hrát na hladině Brčálníku. Renard se po vlastnoruční zkoušce odrazu balonu sarkasticky smál; Paqueta jasným gestem ukazoval, že to teda ne, tohle nepůjde.

Přesto nakonec po hodině a čtvrt čekání utkání propuklo; za těch nejmenších možných očekávání, jaké snad můžete pojmout za své. A ta se naštěstí vyplnila jen zčásti. Libyjský kouč Paquetá na soupeře vymyslel tři změny: do zálohy nově vyslal Djamala a vzadu protočil kraje. Jeho protějšek naopak věřil jedenáctce, která pro matičku zemi Viktoriiných vodopádů vybojovala důležitou výhru nad Senegalem. Tyhle mančafty pak proti sobě sehrály utkání nesoucí se v dobrém, místy lokty vyjádřeném duchu; a obecně zaslouží uznání, že se s tak strašlivými podmínkami (přírodními i organizačními) popasovali natolik solidně, že se divák těžko mohl nudit a ještě zhlédl několik pěkných gólů.

Těžší to při improvizovaném praktikování vodního fotbalu nepochybně měli techničtěji zdatnější Zambijci. Po nich si ovšem nemilosrdný trávník žádal daň jako po druhých v řadě; nejprve, sotva se provedl výkop, přinesl svalové zranění El Khatrousimu. Nicméně Zambijce vážně velmi deptalo, že každý nákop byl zákonitě aspoň o třetinu kratší; že veskrze jediná cesta k čisté střele vedla skrz volej (viz první gól, ostatně); že nemohli pořádně praktikovat svou kombinační hru; že těžko mohli sázet na svou hbitost. Včera každý vypadal stejně, nebo přinejmenším podobně - ve zkratce po hřišti běhalo 20 slonů v porcelánu plus dva golmani. Hráči si pořádně nezvykli ani po přestávce (ono to asi nejspíš ani nešlo), ačkoliv určité zlepšení z jejich počínání vyčíst šlo.

Zambijci každopádně po chvíli reagovali celkem logicky: přizpůsobili se jednoduššímu stylu Libye a postupem času se krom jistých zavodněných ploch vyhýbali i nadměrným výměnám přihrávek. Jakmile se tedy dostali na dohled brány, často se okamžitě snažili střílet nebo aspoň co nejbanálněji hledat spoluhráče ve vápně. Pořád každopádně chtěli v první řadě útočit, o čemž svědčil i charakter zambijského nuceného vystřídání po půlhodině hry: tehdy obránce/defenzivního záložníka Kasondeho nahradil útočník (ačkoliv v minutě 70. právě vystřídavší Mbesuma upaloval zpátky na lavičku, aby jej vystrnadil záložník Katongo).

Zambie tedy nezklamala, dopředu se hnát snažila, systém ale z její hry nešlo vyčíst téměř žádný. Ani z té libyjské. Přihlížet jste holt mohli klasickému hurá fotbalu ve stylu "kde je míč, tam vletět aspoň ve dvou". To byl jeden z důležitých efektů počasí: totiž nebýt tak specifických podmínek, těžko by konzervativní Libyjci chtěli se zdatnými soupeři hrát takovou partii. Spíš by vycházeli z pevné defenzívy a o nějakém zdvojování by se pozorovateli těžko snilo. Prudký dvacetiminutový lijavec, který hřiště v Bata doslova zatopil, se tak možná trochu paradoxně zasloužil o větší atraktivitu, než jaká se střízlivě dala očekávat. Navíc byla celkem legrace koukat na bezmocně stojící hráče, od kterých se najednou ve vzdálenosti tří metrů, v panství nikoho, zčistajasna zastavila obyčejná přihrávka.

Kromě systémů obou mužstev by asi nebylo moc fér hodnotit nějak osudově rovněž individuální výkony. Leccos se potvrdilo, respektive vykrystalizovalo: například že lovecké trofeje budou do libyjského tábora putovat z 80% díky zásluze trojlístku El-Sanaani-Zuway-Sa’ad. Ten včera zambijské obraně celkem pravidelně a zdatně zatápěl. Na druhé straně jsme se jenom přesvědčili o starém známém: Mayuka má nakročeno být hvězdou celého šampionátu, Kalaba ho výtečně doplňuje a Katongo bude ofenzívu určitě dokonale zkušeně vést. Nyní to pro něj navíc byl vskutku pozoruhodný duel; v Libyi se v nedávné době pokoušel o hraní fotbalu, jelikož se tam ovšem od loňského března (čti revoluce) neodehrál jediný ligový souboj, vrátil se z této štace bez jakékoliv herní praxe a nakonec v červenci podepsal čínskému Henanu. Možná i proto byl zjevně hodně nahecovaný, měl tam i jeden konflikt s bývalými spoluhráči z mistrovského Al-Ittihadu a ve finále vstřelil klíčový, vyrovnávací gól.

Kdybych se měl závěrem pokusit nakouknout do hlav trenérů nejen po tomto, ale i tom pozdějším utkání, viděl bych to zhruba takto: Renard tak jako tak bude spokojený s dvěma návraty svých svěřenců do zápasu; náladu mu ale těžko zvednou obě branky inkasované vinou nedůsledností v obranné hře (v druhém případě dokonce po třech individuálních pochybeních!). Jeho postupové vyhlídky jsou nicméně relativně pohodové. Stačí prostě neprohrát s euforickou Rovníkovou Guineou a zasloužený postup je doma.

To Paquetu naopak nepochybně bude mrzet hned dvojnásobná ztráta vedení; tím spíš, že takto jeho mančaftu dokonce porážka Senegalu (jenž bude zachraňovat ty zbylé kousky cti, co mu zůstaly) ani zdaleka nezaručuje postup. O čtvrtfinalistech vzešlých z této grupy se tak zdá být vskutku rozhodnuto; ovšem nečekaných zvratů se tu už na můj vkus událo ažaž, takže jeden další by se mezi nimi možná i ztratil...

Libye - Zambie 2:2

4. minuta - GÓL! To se nám tu dějí věci! Nejenže vůbec padl gól takhle rychle a po první sérii přihrávek v zápase, ale ještě ke všemu do sítě favorizované Zambie! Postarala se o něj dvojice El Khatrouchi-Sa’ad. Prvně jmenovaný parádně našel českou uličku v obranné linii soupeře, aby jeho spoluhráč tváří v tvář podivně vybíhajícímu brankáři zachoval klid a zprava jej obstřelil.

24. minuta - První, řekněme, menší šance Zambijců. Jeden z mnoha krkolomných soubojů více mužů o balon rázně ukončil jeden z fotbalistů v oranžovém krásně plachtící, avšak spíše neškodnou střelou z hranice šestnáctky. S tou si Aboud poradil bezchybně.

28. minuta - GÓL! Nádhera, dost možná nejhezčí branka prozatímního průběhu turnaje; ještě v takových podmínkách. Kalaba z levé strany s dokonalým citem přenesl míč jemným centrem do vápna, kde si pro něj na zadní tyč tak akorát naběhl Mayuka, aby parádním volejem do protisměru Abouda vyrovnal. Další precizní spolupráce dvou nejlepších hráčů úvodního duelu Zambie se Senegalem.

47. minuta - GÓL! Pěkný průnik Al-Boussefiho po pravé straně, který od samého počátku čekání na rozřešení nevěstil nic dobrého; a pro Zambijce ani nic dobrého nepřinesl. Hned dva borci v oranžovém si ve vápně s balonem zrovna nepotykali a Sa’ad jim to vzápětí nezapomněl sečíst, když po obejití dvou soupeřů odrazil svůj projektil od levé tyče do sítě.

53. minuta - GÓL! Tedy viděl jsem už hodně gólů, ale tenhle Katongův byl opravdu speciální. Ne snad pro způsob jeho samotného vstřelení, neboť kapitán Zambie hlavičkoval krkolomně a z hranice malého vápna; to spíš pro jeho přichystání, neboť se tak stalo skrze Mayukovi odvážné, ale stoprocentně efekt(iv)ní nůžky...

69. minuta - Trochu té vytříbenější technické dovednosti, jaká se včera dala z pohybů limitovaných aktérů vyčíst: Zuway si krátce potáhl míč kolem dvou až tří protihráčů a pak prověřil doteď nejistého Mweeneho. Ten měl nejspíš jediné štěstí, že opravdu nešlo o střelu bůhvíjak umístěnou ani prudkou.

76. minuta - Nový muž na trávníku Felix Katongo se okamžitě předvedl: po chybě obránce Libye, jenž při rozehrávce nastřelil Katongova spoluhráče, bývalý člen rezervy Rennes úctyhodně zamotal hlavu jednomu ze svých strážců a pak nadějně hledal na malém vápně Mayuku - tomu ale těžká přihrávka doputovala tak akorát za paty.

90+1. minuta - Jedna menší šance, nebo spíše propagační střela Zuwaye z poměrně nevýhodné pozice. I ze střední vzdálenosti a většího úhlu nicméně jeden z aktivnějších Libyjců brankáře Mweeneho alespoň protáhl.

90+3. - Velké dilema ještě řešil golman Aboud a vzápětí i rozhodčí Coulibaly. Libyjec se nejprve mizerně pokusil zabránit rohu, neboť balon vyškrábl tak akorát k dotěrnému Zambijci, který ještě tlačil míč před bránu; a tam se urodil onen sporný okamžik z rozhodcovského hlediska, protože jeden z útočících hráčů tam byl dle mého zcela evidentně stažen k zemi. Sudího píšťalka nicméně zůstala němá.

Libye (4-1-3-2): Aboud - Aboubaker (72. Belreesh), Al-Shibani, Salama, Al-Mughrabi - Al-Abaidy (Al-Sharif) - El Khatrouchi (18. Al-Boussefi), Al-Sanaani, Djamal - Sa’ad, Zuway

Zambie (4-2-3-1): Mweene - Lungu (53. Nkausu), Sunzu, Himonde, Musonda - Sinkala, Kasonde (31. Mbesuma, 74. F. Katongo) - Chansa, Ch. Katongo, Kalaba - Mayuka

Nejlepší hráči zápasu: Sa’ad, Zuway (oba Libye), Mayuka (Zambie)

Máme definici mrazivého, dech beroucího historického okamžiku! Senegal si zahrál na Saúdskou Arábii z loňského Asijského poháru a je přes svou slovutnou auru venku už po dvou zápasech; naproti tomu podceňovaná domácí Rovníková Guinea už teď najisto, při své premiérové účasti na APN, postupuje do čtvrtfinále! To navíc elektrizujícím způsobem, skrze gól v třetí minutě nastavení. Jak to ale celý zápas vypadalo; a jde o postup takříkajíc zasloužený?

Já bych řekl, že určitě. Zaprvé je tu faktor fanouškovské podpory: diváků znovu přišel "plný kotel", a to se zcela určitě alespoň ze tří čtvrtin rekrutovali z řad domácích. Včera to ke všemu nebyla žádná parodie na koncert dechových nástrojů, nýbrž regulérní podpora, která místy až udivovala svým entuziasmem (například když ochozy jako jeden muž zaburácely při ubráněném nepřímém volném kopu). Zadruhé je tu faktor nadšení a pracovitosti: Guinejci v žádném případě kvalitou nepatří do čtvrtfinále, to musí být jasné naprosto každému; kupříkladu v brejcích ale ukrývají zajímavý potenciál, který když se povede vytěžit (jakože dneska mohl být zužitkován rozhodně lépe), může ještě kdekoho zaskočit, a ani těch šancí si ostatně - v tomto střetnutí poměrně schopní - Senegalci příliš nevypracovali.

Do třetice potom musím zmínit i nečekaně schopnou trenéřinu, jakou světu představil 62letý Brazilec Gilson Paulo. Ten například svým svěřencům očividně naordinoval podobnou taktiku, s jakou na soupeře vyrukovali Zambijci, a hle: povedlo se znova. Teď z něj dost možná v malinké chudinké zemi bude podobný hrdina jako před lety z Rehhagela v Řecku.

Samozřejmě, jak už jsem i zmínil, také slabin projev Rovníkové Guineje ukrývá ažaž. Třeba po své pravé straně, kde navíc útočil dost možná nejrychlejší účastník turnaje Issiar Dia, se Senegalci tradičně proháněli jako cirkulárka polenem dřeva. To ukazovalo mimo jiné na fyzickou nevyzrálost borců v červeném, kteří zároveň kvůli ní prohrávali i jeden hlavičkový či jinak osobní souboj za druhým, ale i na Randyho neschopnost adekvátně vypomoci v jednom kuse přetíženému bekovi. Dále se dnes právě dle představ nedařily ani ony protiútoky, které by měly být guinejskou zbraní. Fakticky měly před přestávkou jen tři scénáře vyvrcholení: buď se udělá školácká chyba při předávce, asistent odmává těsný ofsajd, anebo Diawara perfektně zasáhne. Nic jiného vlastně dlouho neexistovalo - to až obecně rozháraný druhý poločas leccos změnil.

Víceméně - a je to hořké, ironické, paradoxní - si jen stěží šlo ze senegalského pohledu a za daných podmínek (stále dominantní kaluže, rozpoložení favorita po úvodním zpackaném klání) představit herně povedenější úvodní dějství. Dia byl ještě svěží a vycházelo mu opravdu vše, na co sáhl; Cissé měl sem tam záblesky geniality; střed držel, Diawara vzadu podával bezchybný výkon. Bohužel labilita a nesoudržnost favorizovaného mančaftu znovu promluvila po senzačně inkasovaném gólu. Od té doby mnohdy sobečtí a individualističtí Senegalci rázem začali hledat spoluhráče i ve zcela nesmyslných chvílích - hned dvakrát takto zazdili donebevolající gólovky. A jestli v první půli působila obranná hráz oproti úvodnímu duelu poměrně jistě, po pauze - a hlavně v gólových, tedy těch stěžejních momentech - tak nějak klasicky selhávala. Jednou Traorého soubor dojel na lenost záložníků při vypomáhání defenzívě; podruhé...no, stejně tak. Přitom na tenhle problém (stejně jako na nefungující a dnes opětovně několikrát praktikovanou ofsajdovou past) jsem upozorňoval už po Zambii; a nic. Nezkušený kouč se mi patrně rozhodl dát zapravdu, že na takhle hvězdnou reprezentaci jednoduše nestačí.

K individuálním výkonům toho mám celkem hodně, takže ve zkratce: o přestávce jsem si zapsal poznámku "Ba se musí zvednout - rozhodující faktor ve hře o postup"; inu, tu si škrtám. Nicméně pořád platí, že co se zakončení týče, zklamal elitní střelec anglické Premier League poněkud jasně. Dia měl být naopak tím pozitivním klíčovým bodem; ani to už neplatí. Každopádně pochvala jemu i N’Doyemu za to, jak chytili možnost předvést se v základu za pačesy. Patřili k aktivnějším a rozhodně nejefektivnějším hráčům na place. Propadákem opět byla hlavně obranná linie, kde vyčnívá neustále kazící Sané, ale také poměrně nejisté duo Mangane-M’Bengue. Již zmíněný Diawara jednookým králem.

V kádru Rovníkové Guineje jednoznačně vyniká stoper jménem Rui. Od pohledu bude mít evropské kořeny, což se možná promítlo na jeho fotbalovém myšlení; každopádně jde o výjimečně vyspělého stopera, který i včera předvedl nespočet třeba nenápadných, a přesto veledůležitých zákroků. Jako jediný byl schopný konkurovat udělaným protivníkům ve vzduchu. Koneckonců jeho hlavičkový souboj s Niangem, který před odkrytou klecí vyhrál a odvrátil míč na roh, se ukázal být, řekněme, stavebním kamenem senzačního úspěchu. Dál opět nezklamal brankář Danilo a velmi solidní výkon podal na pravém beku Kily - ve finále asi hrdina celého utkání. Ofenzíva spíše zklamala, ačkoliv dostatek talentu vykázala i včera.

Rovníková Guinea - Senegal 2:1

10. minuta - Heroický průnik Issiara Diy pěkně vzdušnou čarou k bráně soupeře, který utnul riskantní a popravdě nečistý skluz Kamisoka. Stále ovšem čekáme na první penaltu šampionátu, ačkoliv i tato se dle opakovaného záběru rozhodně měla pískat.

16. minuta - Fantasticky Cissé! Těžko mohl udělat něco lépe, na hrudi si zpracoval přesný centr N’Doyeho a hned bez přípravy, těsně předtím, než by jej odzbrojil atak soupeře, zjemna podebral balon - brankář Rovníkové Guineje se nicméně vytáhl až pod břevno a míč s obtížemi vytáhl nad bránu.

22. minuta - Neustále hořící pravá strana teď nabídla Diovi metry prostoru k dalšímu sprintu a následně i Dembovi Ba ideální pozici k otevření skóre; útočník Newcastlu však netypicky z penaltového puntíku po zemi minul vzdálenější tyčku alespoň o metr. Balon očividně netrefil ideálně hlavně kvůli složitému terénu.

30. minuta - Senegal nejprve opět volal po penaltě, když se Doe vrhl na záda Ba; nakonec ale mohl favoritovi spravit chuť N’Daw svou petardou nejmíň z třiceti metrů. Danilo nicméně při zemi rozpačitě, ale přece zasáhl.

47. minuta - Taková zahřívací, z pravého rohu šestnáctky pálil na bližší tyč Danilovy klece Cissé; angolský golman byl včas v pohotovosti, aby míč s menšími problémy ukryl v náručí.

56. minuta - Senegal měl namále; zase jednou vykouzlil ve své obranné linii parádní džuznu, kterou Guinejci pronikli a Diamé musel heroickým poloskluzem zabránit Fidjeuovi ve střele, která by minimálně na 80 procent byla gólová. I když kdo ví, v tomhle terénu už ze stejné pozice minul i o mnoho zkušenější Ba.

62. minuta - GÓL! Opět: levá strana trestuhodně nehlídaná, Alvaréz odtud pohodlně centruje a Randy stejně tak snadno hlavou překonává Coundoula. Na hranu malého vápna se mimochodem tlačila hned trojice Guinejců (!); samozřejmě jen proti stoperské dvojici Senegalu, neboť podpora defenzívy z předních řad tradičně nehrozí.

71. minuta - Nesobecký Cissé, který se místo střely rozhodl ještě pod sebou hledat Diu, teď zazdil ohromnou příležitost Senegalu ke srovnání. Akce ještě pokračovala centrem na zadní, kde se stěží prosadil k osvobozující hlavičce Rui.

89. minuta - GÓL! Nepřesvědčivě, ale to teď nikoho nebude zajímat. Senegal srovnává a zachraňuje své akcie, které málem spadly na úplné dno. Postaralo se o to střídající duo Niang-Sow, když první ještě neprostřelil hradbu těl seskládanou na malém vápně, tam se pak ale u levitujícího balonu dobře zorientoval Sow a v akrobatické poloze rozvlnil síť.

90+2. minuta - Klasický protiútok Rovníkové Guineje, který Balboa z levé strany zakončil pěknou točenou ranou směřující na zadní tyč. Tu však projektil exhráče Realu Madrid nešťastně o malý kousíček minul.

90+3. minuta - GÓL! A tady už to bude definitivní! Alvarez měl na ose hřiště tři metry volna do všech směrů, čehož využil zdaleka nejlépe, jak mohl. Vyprodukoval bombu letící 98 kilometrů v hodině, která si to namířila do pravé šibenice, kam Coundoul zkrátka nemohl doskočit...

90+6. minuta - Oslavy jenom malinko, opravdu nepatrně zhořkly, když se Doe dozvěděl o své červené kartě; druhý žlutý kartonek uviděl patrně za zdržování při gólových oslavách. Kuriózní a nepříjemné oslabení pro poslední střetnutí, v něm už ale Rovníková Guinea stejně bude hrát maximálně o "schůdnějšího" soupeře.

Rovníková Guinea (4-4-2): Danilo - Kily, Rui, Doe, Kamissoki - Juvenal, Konaté, Bolado (46. Ekanga), Randy - Fidjeu (80. Ekedo), Balboa

Senegal (4-4-2): Coundoul - Sané, Mangane, Diawara, M’Bengué - Dia (73. Niang), Diamé (66. Sow), N’Daw, N’Doye - Ba (58. N’Diaye), Cissé

Nejlepší hráči zápasu: Kily, Rui (oba Rovníková Guinea), Dia (Senegal)

Co čekat od zítřka?

Ve skupině B jsou karty rozdány jasně a čistě teoreticky by se na tom nemělo nic měnit ani po druhém kole. Jenže to je teorie, a jak známo, praxe mnohdy (na APN zvlášť) bývá odlišná. Proto bychom v žádném případě neměli vylučovat ztrátu Slonů v duelu s kousavou Burkinou Faso (dokonce bych si i tipl neprohru outsidera), případně řádné trápení Angoly se Súdánem.

Nejprve k Antilopám, kde se vše skutečně zdá být zřejmé. To už čistě proto, že Súdán podle všeho vskutku není mužstvem pro Africký pohár národů stvořeným. Doma ho před více než 40 lety vyhrál, to ano; jenže od té doby se objevil na třech edicích a nepřipsal si za tu dobu ani jeden postup ze skupiny, ba ani vítězství. Během předminulého ročníku to pak byla v jeho podání zdaleka největší tragédie - nula bodů, nula vstřelených gólů, devět inkasovaných, a na shledanou na rovníku. Sem navíc Súdánci nepřijeli zkušenější, ačkoliv si na pohled žádnou hrozivou generační obměnou neprošli. Nejvíce odehraných zápasů za národní tým má totiž Saif Eldin - v 32 letech dvaadvacet, za ním se řadí chudá čísla 19, 18, 14 a tak dále. Vskutku nic moc.

A v prvním zápase? Hráli s nejtěžším soupeřem, předvedli základní taktické návyky, neschopnost proměnit jakoukoliv šanci a především zřejmě těžko někoho významně polekali. Trápit umějí a budou; to ale bude asi tak všechno. Súdánský kouč Mohamed "Mazda" Abdallah už bude moci počítat s 33letým záložníkem Musou, jenž si ale ve svém věku na mezinárodní scéně dosud odkroutil všehovšudy šest startů. Bůhvíjaká posila to tedy asi nebude, zatímco předčasný konec pro zadáka Al-Bashu zamrzí.

Angola se v zahajovacím klání ukázala být jedním z nejvyzrálejších afrických nároďáků, ne-li vůbec tím nej. Taktické dovednosti ukázala při skvěle secvičených standardkách i rigiditě, s jakou přistupuje k bránění prostor blízko i daleko od své svatyně. Navíc Lito Vidigal bude moci využít služeb zkušeného a německou Bundesligou protřelého útočníka Rafaela, jenž v čase úvodního klání ještě řešil nejasnosti kolem pasu (více níže). Sám přitom v předzápasovém rozhovoru uvedl, že je stoprocentně připraven nastoupit, pokud mu trenér bude chtít dát hnedka šanci.

Ve večerním utkání by se dost možná mohla odehrát divácká chuťovka. O ofenzivním potenciálu Pobřeží Slonoviny se asi nemusím rozepisovat; tady vždy jako argument posadí pravidelná absence kanonýra CSKA Seydoua Doumbiy v základní sestavě. Ten příliš nezapadá do Zahouiho systému s jedním neohroženým hrotovým útočníkem (čti Drogbou) a dvěma podsunutějšími forvardy, inklinujícími k rolím regulérních křídel - ty v minulém klání představovali Kalou s Gervinhem; a vskutku není pravděpodobné, že by je navzdory mizerné produktivitě i kreativitě měl Doumbia brzy vystrnadit. Pro Slony bude daleko spíše klíčové, aby se do pohody co nejdříve dostal Yaya Touré - jeho dirigentská taktovka totiž jednomu z kandidátů zlaté medaile hodně chyběla už proti papírově slabšímu Súdánu.

A proč že tedy ofenzivní trhák? Protože i Burkina Faso. Na základě úvodního měření sil Duarteho svěřenců s Angolou lze soudit, že to bude mladická dravost, nespoutanost a všeprostupující nadšení, co bude letos na Africkém poháru národů symbolizovat mančaft poskládaný kolem šikulů typu Pitroipy nebo Alaina Traorého. Patrně jediná jejich cesta k úspěchu povede skrze mírné zkrocení vášní; a je velkou otázkou, zda jsou něčeho takového Burkiňané vůbec schopni. Zatím něco jako změnu rytmu ani nenaznačili, přestože třetinu minulého utkání prohrávali. Slonům by tedy měli vyhovovat daleko spíš než Súdánci; což by v případě favoritova přidání na plynu mohlo být pro Duarteho partu smrtící. A to definitivně.

Na obou stranách se jinak dá počítat minimálně s jednou změnou. Navracející se hříšník Didier Zokora totiž patrně způsobí proměnu záložní trojky na osvědčené Zokora-Touré-Tioté. Gosso nepředvedl nic světaborného, navíc je jednu žlutou kartu od stopky. Na opačném konci barikády přivítají zpět z trestu druhého nejzkušenějšího muže, záložníka Kerého, jenž by mohl středovou linii o něco zpevnit (považuje se za spíše defenzivně laděného středopolaře) a dodat jí na občas potřebné rozvážnosti. Nejasnosti kolem A. R. Traorého způsobilosti nastoupit za Burkinu Faso, o nichž jsem vás informoval v předminulém článku, jinak podle všeho přetrvávají; pořádně se ale neví, zda nastoupí, či ne.

Stranou pozornosti

- Zatímco výprava Burkiny Faso na svého dalšího Traorého stále čeká, v angolském táboře se již z opozdilce Nanda Rafaela konečně potěšili. Také tomuto útočníkovi, který téměř celou profesionální kariéru strávil v Německu a 13krát startoval za tamější reprezentaci do 21 let, bránily ve startu nejasnosti ohledně pasu; tentokrát ale šlo čistě o chybu Angolské fotbalové federace. Ta totiž o povolení nominovat Rafaela zažádala teprve den před startem turnaje, takže prý dle oficiálního vyjádření FIFA ani nebylo možné záležitost včas odklepnout. Zatím to nicméně Černým antilopám příliš vadit nemuselo: úvodní klání (ironicky) s Burkinou Faso vyhrály 2:1; a do cíle své "časovky" tedy dříve dorazil i jejich opozdilec.

- Bohužel tak, jak se asi dalo očekávat, dopadl žlutý zákrok Stephana Nguemy na nigerskou hvězdičku Tidjaniho Amadoua Moutariho Kalaly: zlomeninou nohy a předčasným návratem domů. Fotbalista, jenž teprve minulý týden oslavil osmnáctiny, si přitom atmosféry APN užil jenom šest minut poté, co byl trenérem vpuštěn na trávník sotva po uplynutí hodiny hry jakožto poslední možná volba na střídání. Možná proto potom zlomeninu ještě chvíli pokoušel, než se definitivně nechal ze hřiště odnést na nosítkách a zanechal tak svůj tým v nuceném oslabení. Přímo z nigerského tábora se včera BBC dozvěděla, že teenager ve službách Le Mans okamžitě letí do Paříže na operaci.

- Zajímavým způsobem vyřešili v rozlehlém, avšak o to chudším Nigeru (pravidelně obsazuje úplně ty nejzadnější příčky Indexu lidského rozvoje například) problémy s financováním dobrodružné cesty na historicky první Africký pohár národů. Za možnost sledovat své vyslance v akci si tam na daních připlatil téměř každý běžný plátce. Jde totiž o daň "z volání mobilním telefonem": doteď stála jedna minuta 100 CFA (středoafrických) franků, tedy zhruba 3,85 českých korun; mezi 25. prosincem a 25. lednem cena vzrostla o desetinu. Přitom Nigerská fotbalová asociace si spočítala náklady "jen" do výše pěti milionů amerických dolarů (FIFA dává každý rok 250, loni dokonce 300); to si však nikdo patrně nedokáže představit, kolik peněz spolykají únavné cesty napříč celým obrovitým kontinentem. Důvodem k takto bizarnímu kroku je podle slov viceprezidenta svazu "nezájem o charitativní přispívání CAF". Výtěžky z daní se přidají k malým soukromým dotacím a injekci od vlády, aby pokryly opravdu veškeré náklady fotbalové výpravy - tedy i stravu, cestu dvěma letadly nebo bonusy pro hráče, z nichž sedm působí na amatérské úrovni (ti, co hrají v zahraničí, by na nich měli pobrat méně). Je však třeba jedním dechem dodat, že širé okolí tuto nigerskou inovaci s otevřenou náručí zrovna nepřivítalo. Jedněmi z nejpádnějších argumentů jsou možné významné ztráty mobilních operátorů (a tím pádem narušení celého průmyslu) nebo vzniklá pravděpodobnost, že se podobné praktiky budou uplatňovat čím dál častěji...