Africký pohár národů - třetí hrací den

Remíza se hned od začátku zdá být oblíbeným výsledkem letošního Afrického poháru národů. Dnes se k předešlým třem přidaly další dvě, přičemž překvapit teoreticky mohly obě. Vždy každopádně dotahoval tým, který byl před výkopem spíše podceňován - nejprve Etiopie, posléze Burkina Faso...

První senzace tohoto turnaje je na světě? Inu, zamysleme se. Z etiopské soupisky neznáme jediného borce (předpokládám), nicméně měli bychom vědět, že 20 nominovaných působí v domácí lize - a že právě 18 z nich si rozdělují všehovšudy dva týmy. Pokud vám to připomíná Súdán, měli byste si zároveň připomenout, že ten loni končil až ve čtvrtfinále (pozoruhodně zrovna na Zambii).

Dále se často zmiňuje moment překvapení - Etiopii sotva znají i soupeři z totožného kontinentu -, potažmo mistrovská kocovina z pohledu Zambie, ačkoliv tou většina afrických obhájců v minulosti netrpěla. Obhájců jako máku a například Egypt býval přeborníkem v drcení outsiderů, jakmile měl načínat jízdu za druhým po sobě jdoucím prvenství. Tři roky zpátky to schytaly Benin i Mozambik a proti arabské defenzívě se o dva roky dříve vůbec neprosadil ani Súdán.

Na druhou stranu Kamerun před devíti lety sehrál zbytečně divokou partii s tehdejším nováčkem na šampionátu ze Zimbabwe (5:3); a ani sama Zambie na Etiopii nemá úplně dobré vzpomínky - před 33 lety zvítězila pouze 1:0...

...čemuž včera nebyla moc vzdálena, jakkoliv průběh duelu sotva někdy kontrolovala. Vskutku - Chipolopolo přece nejsou týmem, který by se obvykle snažil určovat tempo hry, nutit soupeři určitý mód zápasu; alespoň já si Renarda řadím spíše do škatulky trenérů, kteří schopně reagují na soupeřovy slabiny, i třeba během utkání. Jenže zdvižením mistrovské trofeje jako by se Zambie zaprodala.

Uvědomila si tlak na svou "osobu" a snaží se hrát jako favorit typu Pobřeží Slonoviny - jakoby z povinnosti, pomalu, rozvážně, povýšeně. S tím fatálním rozdílem, že ona včera na rozdíl od klasických Slonů jednoduše nebyla schopna v určitých chvílích zabrat, opanovat pole...a rozhodnout. Jistě, určité prvky hry aktivitou přímo sršely: například vysoký presink Zambijcům vydržel celých 90 minut. Nedá se však říct, že by těch prvků byl dostatek; ani že by zmíněné napadání dvakrát fungovalo.

Podle mě tedy Etiopané sice mnohdy při řešení takových složitých situací měli štěstí, ve finále je ale na pohled pravidelně zvládali až geniální cestou. Typický příklad se týká stopera Biyadigligna Eliase, který ve vlastním vápně (!) jakoby znuděně vymotal dva napadající protivníky. Z těchto šokujících individuálních akcí přitom nutně vznikalo nebezpečí pro Zambii, která do bleskurychlého získání balonu zpátky pod vlastní kopačky vkládala až přehnané úsilí. Na své soky startovala nejméně ve dvou lidech, čímž vznikal kráter za kráterem.

To by ale nebyl ten nejhorší problém, Etiopané koneckonců nejsou žádná dřeva, s míčem si rozumí prakticky celá jedenáctka, kdokoliv si narazí s kýmkoliv (na děsném nelspruitském povrchu, připomínajícím ošoupaný koberec v obýváku, dokonce lépe než Zambijci), a tak nebylo překvapením, že sem tam Zambijci vypadali jako strašáci do pole. Mnohem hůře já osobně vnímám zrovna tu výše nastíněnou proměnu přechodu do útoku. Zambijci totiž zejména po pauze kompletně zanevřeli na plynulý, "z křídla na křídlo" fotbal, s jakým slavili úspěch loni. Přitom nyní lze hravě zkonstatovat, že Etiopané byli v úzkých právě jen (!) ve chvílích, kdy se roztáhla hra, kdy se přenášely balony ze strany na stranu. Po diagonále ostatně také Zambijci skórovali. Proč tedy takovou cestu k brance nevolili častěji? To jen Renard ví.

A podle všeho ví ještě jednu věc - že zahajovací klání zkrátka neukormidloval. "Fanoušci očekávají velké věci a já se domnívám, že to je moje chyba. Hráče jsem na to nepřipravil dostatečně," připouští, že spolu se svými svěřenci neunesl zvýšený tlak veřejnosti. Naproti tomu Etiopané, na APN po více než 30 letech, byli naprosto klidní, sebejistí; i poté, co šli do oslabení. Zapomeňte na přílišnou rozjařenost, rozlítanost ve stylu takové Rovníkové Guineje - tu Etiopie vůbec a za žádných okolností nenabízela. Naopak Saladin Said zambijskou hrází zpravidla procházel jako učiněný stoik. Třeba Minyahil Teshome či Getaneh Kebede už zaujali spíše svou neposedností, přesto také jejich výkon lze považovat za smysluplný a účelný.

Vůbec, když už jsem naťukl ono vyloučení a jeho dopad na vývoj utkání, je nasnadě pozastavit se právě nad nezvyklým obrazem hry po Jemalově karate vložce. Inu, třemi slovy: žádná zambijská dominance. Spíš naopak. První desetiminutovka druhé půle se například odehrávala s míčem výhradně u kopaček Etiopie (doopravdy jen mírná nadsázka), ten jeden hráč outsiderovi nechyběl v žádné z herních fází, naopak muži z Afrického rohu dál vyznávali pozitivní přístup. I v deseti byli schopni vytvořit si vpředu situaci 2 na 2 a přitom zůstat v klidu ohledně možného protiútoku. Směrem dozadu potom 110. tým žebříčku FIFA stavěl pečlivé 4-4-1, po inkasovaném gólu klidně až 4-3-2. A nevypadal o nic slaběji než soupeř.

Co se individuálních výkonů týče, Etiopany - působící mimochodem jako lépe organizovaný kolektiv - už jsem zčásti pochválil. Imponovat všem musela zejména ofenzivní fáze, kde se hlavně výtečně doplňovali oba falešní hroťáci, Saladin Said s Adanem Girmou. Fakticky nikdo z podceňovaného výběru nepůsobil vyloženě slabě; pokud samozřejmě nechám stranou hloupě vyloučenou brankářskou jedničku.

Naopak ze zambijského kolektivu vyčníval "na hrušce sedící" Sunzu, jehož lehkomyslnost Zambii sice přímo nestála zápas, ovšem komplikace to byla stále řádná. Stoper, o něhož je aktuálně velký zájem v Readingu, inkasoval hned zkraje žlutou kartu, aby ve zbývajícím prostoru šokoval neuspokojivým přístupem k takřka každému osobnímu souboji.

A kromě Sunzua nemohu nezmínit ještě jednu zajímavou postavu, útočníka Collinse Mbesumu. Ten se u Renarda netěšívá přehnané důvěře - na APN debutoval v základní sestavě (v 28 letech a při 39 startech za nároďák), přičemž v zahajovací jedenáctce Zambie se objevil všehovšudy podruhé od roku 2010. A je zřejmé proč: jde o silového borce, který mezi agilními Chipolopolo působí spíše jako pěst na oko. Na tak šíleném terénu se nicméně uplatnil, skóroval a atletická zadní linie trpaslíka s ním měla větší problémy než s Katongem (rozhodně), ne-li Kalabou (stěží dosáhl na svůj standard z loňska). Na normální trávě už by ale měli dostat přednost Mayuka s Mulengou...

Zambie - Etiopie 1:1

16. minuta - Ono se hraje s hopíkem? Himoonde nejenže na zrádném terénu neodhadl odhad balonu a pustil soupeře samotného před Mweeneho, on hlavně Saidův lob nemohl mít o moc lepší parametry. Míč se vrátil na zem někde v srdci vápna, přesto se ještě zvládl překutálet přes břevno. Neskutečné!

23. minuta - Ohromně nezodpovědné od Zambijců. Tři z nich neobrali Etiopana o míč, ten tak vytvořil přečíslení 2 na 1, Said si šikovnou zasekávačkou řekl o penaltu - a zcela očividně byl podkosen. Penalta!

25. minuta - Není to gól! Salahdin Said, muž veškerého dosavadního činu, se rozeběhl rozvážně a stejným způsobem, nadmíru čitelně také mířil k levé tyči. Mweene si počkal a neměl problém s vyražením balonu.

26. minuta - Katongo po jednom z mnoha milimetrových přenesení ze strany na stranu levačkou zkoušel Jemala Tassewa nachytat na přední tyči. Etiopský strážce klece se nicméně blýskl pozorným jednoručním zákrokem.

32. minuta - Co to Jemal vyvádí? Lungu krásně zlomil divnou ofsajdovou past, šel sám na bránu, etiopský brankář ale zběsile vyběhl, soupeře donutil k unáhlené koncovce mimo a pak ho nechutným šlapákem na levý bok sejmul k zemi. Sám Jemal se přitom zranil.

35. minuta - Přišlo patrně nevyhnutelné - červenou kartu Jemal uviděl na nosítkách, takže patrně svému mužstvu komplikuje život hned nadvakrát.

41. minuta - Konečně se zase hraje, Mbesuma "novou" etapu zápasu načíná nepřesně zahraným přímým kopem.

45+3. minuta - GÓL! I jen tři minuty, které byly skandálně nastaveny namísto přiléhavějších osmi, deseti, přeci jen budou Zambii stačit ke klidu. Mbesuma se totiž vřítil mezi dva stopery pro další delikátní vysoký míč a po vniknutí do vápna si počínal s velkým přehledem.

60. minuta - Katongo na dobrém místě, ale v nevýhodné pozici ignoruje lépe srovnaného a postaveného Chansu, takže akorát míří vysoko nad břevno.

65. minuta - GÓL! Tohle musejí být hrdinové prvního kola! Střídající Hintsa pobyl na hřišti sotva pár vteřin a už fantastickým plochým dloubákem otevřel obranu Zambie, kterou pak hravě dorazilo duo Said-Girma. Skrze klasického angličáka skóroval druhý jmenovaný.

68. minuta - Lehce kontroverzní žlutá karta pro Mbesumu, který se snažil - dle výkladu rozhodčího - nafilmovat pokutový kop. Ve skutečnosti ke kontaktu se soupeřem došlo, penaltový však ani podle mě nebyl.

Zambie (4-3-3): Mweene - Nkausa, Himoonde, Sunzu, Musonda (60. J. Mulenga) - Sinkala, Lungu, Chansa (77. M. Mulenga) - Kalaba, Mbesuma, Katongo (85. Mayuka).

Etiopie (4-1-3-2): Jemal Tassew - Seyoum Tesfaye, Biyadiglign Elias, Aynalem Hailu, Abebaw Butaco - Asrat Megersa - Shimeles Bekele (40. Zerihun Tadele), Adane Girma, Minyahil Teshome (90+2. Fuad Ibrahim) - Getaneh Kebede (64. Addis Hintsa), Salahdin Said.

Nejlepší hráči zápasu: Lungu (Zambie), Saladin Said, Adane Girma (oba Etiopie)

Palec dolů: Sunzu (Zambie)

Měl to být zápas bez favorita, který nabídne vzrušující a vyrovnanou podívanou a dost možná skončí remízou; nakonec se však favorit sám "vyloupl" hned po několika minutách, a nebýt totálního zkratu v nastaveném čase, bylo by vítězství Keshiho svěřenců jistě zasloužené. Sázka na remízu by však nakonec vyšla...

Už pohled na základní sestavy nabídl několik překvapení - zatímco s Kaborého disciplinárním trestem nemohl udělat nikdo nic, s Victorem Mosesem na jedné a Alainem Traorém na druhé straně se tak nějak všeobecně počítalo. Vyšlo však najevo, že oba borci jsou zdravotně limitovaní, a diváci tak mohli vedle jiných faktorů porovnávat i schopnost týmů vyrovnat se se ztrátou svých klíčových křídelníků (nápověda: Nigérii se to podařilo mnohem, mnohem lépe).

Pokud však začneme právě u Orlů, musíme se nejprve pozastavit u defenzivy. Jistě, trávník Mbombela Stadium vypadal, jako by se přes něj přehnalo stádo slonů, a těžko čekat od nezkušeného Godfrey Oboabony v závěrečných sekundách nějakou ekvilibristiku; upálit míč na tribunu by však mělo patřit k základní výbavě každého stopera. Nicméně popořádku.

Stephen Keshi vyřešil bolavé místo pravého obránce vskutku svérázně - specialisty Egwuekweho s Omeruem nechal na lavičce a postavil na kraj Efe Ambroseho z Celtiku, který je přitom kovaným stoperem. V takové situaci by jeden očekával, že si Ambrose bude pevně držet svoji pozici a zůstane po většinu zápasu u vlastního vápna, jak to u podobných "nouzovek" bývá zvykem - jenže čtyřiadvacetiletý borec místo toho větral lajnu podobně jako na druhé straně Echiejile, který není od přírody ani tak levým bekem jako spíš wing-backem.

Důsledky této strategie si už domyslíte sami - na krajích nigerijské obrany často zely obrovské díry, Ambrose s Echiejilem napadali protihráče místy až nesmyslně vysoko, a zatímco Echiejileho poziční anarchie vyústila pouze v několik nepříjemných náznaků, uštvaný Ambrose se po několikerém zatáhnutí za záchrannou brzdu stihl vykartovat (a položil tak základy k nigerijskému kolapsu).

A ani střed defenzivy nepůsobil zrovna jistě, což je třeba přičíst na vrub Josephu Yobovi. Ve dvaatřiceti letech se od něj už neočekává závratná rychlost či krkolomné pády do střel, ale právě to by měl vyvažovat svojí zkušeností a organizačními schopnostmi. Dnes to nicméně místy vypadalo, jako by na hřišti ani nebyl - ne snad že by stoper Fenerbahce nějak výrazně propadl, ale je-li jeho hlavní úlohou řídit defenzivu, pak je třeba říct, že se včera proměnil z respektovaného Igora Hnízda v nevýrazného suplenta.

Styl nigerijského bránění by se snad dal popsat jako nadšený, živelný; zapojovali se do něj všichni, kdo byli zrovna poblíž, a díky jalovosti Burkiny ve finální třetině to po většinu zápasu vlastně ani nevadilo (pokud nepočítáme několik dlouhých míčů do vápna zejména v první půli, které však nebyly Hřebcům ve výsledku k ničemu). Jenže aby si stopeři dávali ve vápně přednost, lezli si vzájemně do vymezených prostorů a pletli se jeden druhému pod nohy, to se prostě na takové úrovni stávat nesmí.

Naopak pro útočnou vozbu Orlů se nabízí jen slova chvály - a ačkoliv to možná zní divně, musíme zde začít u Johna Obi Mikela. Záložník Chelsea byl už jednou jmenován novou nigerijskou "desítkou" a zle v tomto úkolu pohořel; kdo ví, co se od té doby stalo, ale včera opanoval trávník způsobem, ze kterého fanouškům londýnského klubu padaly čelisti (fotky rozpohybujete, když na ně obyčejně kliknete). Jeho výborné dlouhé pasy nacházely nejčastěji Ideyeho, a spolupráce Mikel - Ideye - Emenike (mimochodem i spolupráce gólová) může být nigerijskou vstupenkou k postupu, což nejsou dobré zprávy pro Victora Mosese.

Mikel vůbec podal zatím vůbec nejlepší individuální výkon turnaje - rozdával přesné krátké přihrávky i milimetrové dlouhé pasy, neúnavně dirigoval hru, pohyboval se od prostorů před stopery až za útočníky, a navrch několikrát skvělým timingem a čtením hry překazil burkinský útok či zamezil přečíslení. Naopak jeho kolega Fegor Ogude byl pro změnu na hřišti vůbec nejhorší: všude pozdě (pokud možno s faulem), a ty přihrávky...

Ve středu zálohy to však i tak bylo jasné 1:0 pro Nigérii (jistě, může za to i absence Kaborého). To měl být onen klíčový faktor k výhře. V dresu Burkiny se sice výborně ukázal Florent Rouamba, ten ale spíše pobíhal po celém hřišti a často se objevoval i na křídle; rozestavení Hřebců bylo vůbec poměrně zajímavé, protože kromě Rouamby hráli jakousi neukotvenou pozici i Pitroipa a Bancé (nutno dodat, že to všem třem svědčilo a všichni odehráli dobrý zápas).

Burkina vlastně ani tak moc nepřekvapila; čekaly se tři věci: slabší, ale zkonsolidovaná defenziva, výborné individuální výkony v ofenzivě a celkově matný, netýmový výkon. To se vyplnilo - obranné řady sice občas díky zaváháním jednotlivců povážlivě hořely, ale na rozdíl od Nigérie bylo jasně vidět, že mají systém.

Vepředu se k výše zmíněným přidal ještě střídající Wilfred Sanou (výborný výkon!), což však bohužel neplatí pro Moumoni Dagana, který mě ani donekonečna omílaným statusem legendy afrického fotbalu nepřesvědčí, že se na vrcholných akcích nemění v trestuhodného paliče. Na Alainu Traorém, který přišel na posledních 25 minut (a opravdu hodně chyběl při standardních situacích, čímž mimochodem Hřebci přišli o výraznou zbraň, která se jim dnes mohla pekelně hodit), byl pak zhoršený zdravotní stav hodně vidět, ale vyčítejte něco hráči, který sice několikrát vysloveně zazdí slibnou situaci, ale pak vstřelí v poslední vteřině gól...

A ta netýmovost? Je třeba být fér a říct, že Burkina v tomto ohledu udělala posun; přesto však Hřebci nepřesvědčili, že by měli na postup. Při pohledu na soupisku se člověk ne a ne ubránit označení "černý kůň", jenže tohle je tým, který na APN už osmnáctkrát (!) v řadě nevyhrál, evidentně to na velkých akcích neumí, a přestože dnes místy Nigérii přehrával (zejména ve druhé půli), celkově byl jednoznačně slabší a Enyeamu v bráně vlastně ani pořádně neohrozil. A tak zatímco Orli mohou být ze získaného bodu zklamáni, ale jejich vystoupení dodává optimismus, u Hřebců je to přesně naopak...

Nigérie - Burkina Faso 1:1

13. minuta - Ahmed Musa vysílá z pravého křídla výtečný centr na Ideyeho, který je sice v dobré pozici, ale pod tlakem bránícího hráče pálí z první nad.

16. minuta - První ukázka skvěle fungujícího komba Mikel, Ideye, Emenike. Záložník Chelsea šikovně prostrčil míč na Emenikeho, který prodloužil na vzdálenější tyč a Ideyemu chybělo k hlavičce z nebezpečného místa jen pár čísel.

23. minuta - GÓL! Tentokrát už to vyšlo! U zrodu akce stál opět Mikel, tentokrát si však roli prostředníka zkusil Ideye, který bleskově zaregistroval vedle nabíhajícího Emenikeho a poslal mu míč efektní patičkou; forvard Spartaku pak vklíněn mezi dva obránce ukázal v pádu svůj pohotový a jedovatý střelecký instinkt.

36. minuta - Efe Ambrose po dlouhém úniku po pravé straně otestoval Soulamovu pozornost střelou-nestřelou, centrem-necentrem; burkinský brankář vyboxoval míč do bezpečí.

40. minuta - Ahmed Musa zkouší zaskočit Soulamu nečekanou střelou mezi Koulibalyho nohama, ale jeho pokus nemá žádnou razanci a je tak odsouzen k neúspěchu.

49. minuta - Burkina se k první pěkné akci dostala až po přestávce. Vše začalo u Rouamby, který se výtečně uvolnil a našel Pitroipu; křídelník Rennes okamžitě vyslal lahůdkový centr na číhajícího Dagana, který se zády k brance ani netrefil do míče.

55. minuta - Další dlouhý Mikelův pas na Emenikeho; nigerijský forvard tentokrát mohl těžit z laxnosti obou stoperů, ale Soulama včas vyběhnul a byl u míče dřív.

62. minuta - Druhá gólovka Burkiny, na jejím konci je opět Dagano, a opět to končí fiaskem. Krásnou akci na jeden dotek přes půlku hřiště zakončoval finální přihrávkou Sanou, ale zkušený forvard, ač široko daleko sám na pravé straně vápna, vyslal na Enyeamu pouze slabou přízemní střelu k zadní tyči.

65. minuta - Obrovská šance Nigérie! Ikechukwu Uche se dostal za bránícího Koulibalyho a zblízka vysoko přestřelil bránu!

74. minuta - Klíčový moment zápasu: vyloučení Efe Ambroseho. Řízný obránce Celtiku dostává druhou žlutou kartu za zákrok na Pitroipu a odchází předčasně do sprch, i když je pravdou, že burkinský hráč svému pádu dost pomohl.

83. minuta - Panandétiguiri málem pořádně zavařil vlastnímu brankáři; jeho sklepnutí hrudníkem na malou domů totiž bleskově využil číhající Musa a Soulama měl co dělat, aby se k míči dostal jako první. Někdo asi zapomněl zakřičet "záda"...

90+4. minuta - GÓL! Tak tohle je pro Nigérii opravdu hodně kruté. Střídající Alain Traoré, jenž do té doby připomínal spíše stín sebe sama, doslova pár vteřin před koncem vyrovnává ze situace, která byla víc než čím jiným totálním kolapsem kompletní nigerijské defenzivy. Míč se nejprve od Dagana dostal k Pitroipovi, který sice totálně nezvládl jeho zpracování, ale nakonec jej i přesto dokázal podstrčit Sanouovi; ani střídající křídelník však netrefil, a protože obránci v zeleném připomínali spíše postavičky z grotesky, dostal se k balonu ještě Traoré. Enyeama na jeho střelu zpoza hradby těl vůbec neviděl...

Nigérie (4-3-3): Enyeama - Ambrose, Oboabona, Yobo, Echiejile - Mikel, Ogude (70. Onazi), Igiebor - Musa (58. Uche), Ideye (78. Omeruo), Emenike

Burkina Faso (4-2-3-1): Soulama - Panandétiguiri, B. Koné, D. Koné, Paul Koulibaly - Koffi, Rouamba (82. Ab. Traoré) - Pitroipa, Dah (46. Sanou), Bancé (65. Al. Traoré) - Dagano

Nejlepší hráči zápasu: Mikel, Ideye (oba Nigérie), Rouamba (Burkina Faso)

Palec dolů: nigerijská obranná čtveřice

Co čekat ode dneška?

V úterý se přesuneme z Nelspruitu na západ do Rustenburgu, kde svoje party rozehraje poslední skupina D - tedy obligátní "skupina smrti", pokud věříme předturnajovým prognózám. Zbývají už jen čtyři týmy, které jsme dosud neměli možnost vidět v akci, a největší pozornost bude upřena samozřejmě na Pobřeží Slonoviny.

Pro tu část fanoušků, která obrací svoji pozornost k Poháru národů pouze díky touze vidět v akci ta nejzářivější jména, vlastně šampionát začíná až dnes, právě utkáním Slonů s Togem. Představovat největšího favorita celého turnaje skutečně nemá příliš cenu; na rozdíl od ostatních velmocí jako Ghana či Nigérie se Sloni už sedmým rokem prakticky nemění a do boje nasazují jen lehce modifikovaný kádr. Z několika "posledních šancí" je tohle zřejmě už ta opravdu poslední.

A ona "zlatá generace", zoufale bažící po titulu, který by stvrdil její místo na pozici jednoho z nejlepších afrických týmů všech dob, není pouze titulem udělovaným ze setrvačnosti a z respektu nad jedním či dvěma stárnoucími etalony, kteří už přitom nemají na mužstvo zásadní vliv - právě naopak. Sestava Pobřeží Slonoviny se stále opírá o jména jako Barry, Touré & Touré, Zokora, Eboué, Kalou a především pomalu dosluhující, leč stále impozantní Drogba. Ironicky je tak jediným opravdu nezkušeným členem týmu kouč Sabri Lamouchi...

I Togo, papírový otloukánek skupiny, má ve svém středu jedno světově uznávané jméno - není jím nikdo jiný než Emmanuel Adebayor. Situace ohledně finančních odměn v týmu už byla podrobně popsána dříve, takže jen připomeneme, že právě útočník Tottenhamu se společně s dalšími stálicemi Agassou a Romaem hodně "cukali" a k samotné účasti na turnaji svolili až těsně před jeho začátkem. Jestli to na outsiderovi zanechá destruktivní či naopak stmelující efekt, zůstává otevřené; faktem nicméně je, že Togo má ve skupině D nejslabší tým a hned úvodní klání pro ně bude pravý křest ohněm. Jejich největší zbraní tak bude skutečnost, že vlastně nemají co ztratit.

Jestliže odpolední utkání má jasného favorita, o tom večerním se to říct nedá - prestižní arabské derby mezi Alžírskem a Tuniskem slibuje nesmlouvavý souboj. Na jedné straně stojí Orli z Kartága, kteří po mnoha letech spoléhání na zahraniční hvězdy obrátili kurz a nominovali mladý, technicky výborně vybavený tým plný vyslanců domácí soutěže; na druhé pak stabilněji a zodpovědněji vypadající Fenci - podle názoru redakce jsou mírnými favority právě oni, jenže stejně jako jejich sousedé, nemohou se ani Alžířané opřít o zkušenosti s velkými zápasy. Také jejich trenér Vahid Halilhodžić rázně utnul vzpomínání na legendárního kouče Saadaneho a tradiční opory jako Ziani či Yahia nahradil novou krví.

Bude to v první řadě souboj skvělých ofenzivních záložníků - Tunisané vysílají do boje Msakniho, Darragu či Dhaouadiho, jejich soupeř kontruje Feghoulim, Kadirem a Boudebouzem. Souboj o postupové místo (a případný další úspěch) však bude zejména soubojem s tradičními stereotypy arabských týmů, jako je prchlivá povaha, tendence kolabovat pod tlakem a nejisté výkony brankářů. Startovní čára je pro oba soky stejná a kvalitativní rozdíly mezi jejich kádry zůstávají minimální.

Jestliže dosavadní průběh Poháru národů nabídl pět remíz z šesti utkání, severoafrické derby může v tomto trendu klidně pokračovat. Sloni by si však podobné zaváhání dovolit určitě neměli - ne na samém začátku.

Stranou pozornosti

- Minule jsem vás na tomto místě informoval o etiopském bonusu za vítězství v celém turnaji; protože opakování je matkou moudrosti, připomínám, že by si v případě vyplácení každý fotbalista přišel na 111 tisíc amerických dolarů. Potom vězte, že jednomu Zambijci - obhájci trofeje, nikoliv členovi podceňovaného souboru - bylo čerstvě slíbeno všehovšudy 90 tisíc. O tom, že pouhou účast ve finále Chipolopolo nebudou považovat za úspěch, dále svědčí, že za takových okolností bonus klesne 4,5krát; na dvacet tisíc.

- Kromě toho, že domácí svazy samy vypisují případné extra odměny za vynikající představení na Poháru národů, známe dnes rovněž oficiální odměny, které bude po skončení turnaje rozdělovat Africká fotbalová konfederace. Tato dobročinnost ji celkem vyjde na 10 milionů amerických dolarů, přičemž vítěz si přijde na 1,5 milionu a poražený finalista uzme další desetinu celkové částky. Ti, co skončí těsně před branami nejsledovanějšího utkání, se budou muset spokojit se 750 tisíci. Jinak abyste si nemysleli, že ti nejhorší pocestují do Jihoafrické republiky zbůhdarma, měli byste mít na paměti, že dokonce i poslední tým skupiny vyinkasuje příjemnou prémii ve výši 400 tisíc americké měny.

- Ghana předevčírem na úvod turnaje ztratila dva body s DR Kongo, aby záhy byla mou osobou kritizována v první řadě za poněkud neopatrný hurá fotbal. A jak se ukazuje, v kabině se pozápasový proslov trenéra Kwesiho Appiaha nemusel nést v jinačí tónině. "Jsem si vědom toho, že se projevila malá taktická nedisciplinovanost, na čemž se budeme snažit zapracovat," uvedl ghanský kouč na tiskové konferenci poté, co jeho svěřenci vyhodili z okna dvoubrankové vedení. Prý si dopřáli určitý relax, což na této úrovni není možné. Kromě kritiky obranné fáze se jinak Appiah vyjadřoval také k úloze Kwadwa Asamoaha, jenž poněkud nečekaně naskočil do utkání v roli levého beka. "Asamoah je pracant, který může hrát kdekoliv," míní Appiah, "myslím, že si na tom postu vedl velmi dobře. Jen jsem ho později v zápase vysunul více dopředu, protože jsem si všiml, že většina záložníků fyzicky odpadá. Také v této roli exceloval." Nechci tedy předbíhat, ale zdá se, že Asamoaha uprostřed zálohy - jak ho známe z dřívějších akcí - si letos možná vůbec neužijeme.