Africký pohár národů - druhý hrací den

Sloni splnili úlohu, zkušení Angolané také - skupina B tedy nenabídla významnější překvapení a oba favorité váhavě vykročili za očekávaným postupem do čtvrtfinále. Dnes, snad akorát jakmile se pracující vrátí z roboty, rozepíše své příběhy i nabitá třetí grupa, jež skýtá rovnou tři vážné adepty na postup do další fáze...

Fotbalový svět byl hodně zvědavý, jestli vyslanci Pobřeží Slonoviny napodobí své kolegy ze Senegalu a rovněž přenechají v úvodním utkání body nevyzpytatelnému protivníkovi; něco takového by pro starou gardu kolem Drogby, která odpočítává týdny a měsíce do konce reprezentační kariéry (a tudíž logicky musí vyhrávat, ideálně úplně všechno), byla pořádně studená sprcha. Se Súdánem totiž před turnajem nikdo moc nepočítal, zatímco Sloni jsou obrovskými favority celého mistrovství. A přestože těch "porodních bolestí" nakonec bylo více, než se možná očekávalo, vypadá tabulka skupiny B zatím podle předpokladů; Zahouiho celek svůj úkol zvládl.

Súdánci skutečně nevypadali před výkopem nijak nebezpečně. Neznámý celek tvořený hráči z domácí soutěže, většinou bez jakýchkoliv zkušeností s Evropou či velkým fotbalem obecně, který z posledních pěti utkání vybojoval pouhé dva body a vstřelil jediný gól, navíc opředený nejistotami o složení základní sestavy - to vše versus elitní světová reprezentace našlapaná hvězdami z těch nejlepších lig v čele s anglickou? Jasná záležitost, zdálo by se. Na druhou stranu, ač Sloni rozhodně nemívají problémy ničit slabší soupeře, jsou jejich hlavním nepřítelem obecně takticky vyspělé a disciplinované týmy, především ze severu Afriky; a Súdánci, tito potomci hrdých Núbijců, mají přece jen blíže například k egyptskému fotbalu než k tomu, co se hraje jižně od Sahelu. Opatrný pozorovatel by tak předvídal vítězství favorita, ovšem zrozené v nečekaných bolestech - a měl by pravdu.

Celých 40 minut první půle viděl překvapivě málo zaplněný stadion v Malabu jakousi bezzubou exhibici borců v oranžovém. Sloni byli od úvodního hvizdu mnohem rychlejší a individuálně schopnější než jejich soupeři, předvedli pár náznaků hezkých kombinací a prakticky nepustili míč z kopaček. Jenže se snad opět objevila známá bolest, na kterou žehral trenér Zahoui - přijeli Drogba & spol. bojovat na šampionát, nebo si začutat proti skupince sparingpartnerů? Laxnost Slonů v útoku i v obraně byla místy skutečně zarážející. Súdánci sice v úvodu nestíhali, ale zato srdnatě bojovali; občas i s použitím (někdy dost nepříjemných) faulů. Favorit naproti tomu útočil takřka výhradně přes pravou stranu, kterou obstarával aktivní, leč nebezpečným centrem neoplývající Igor Lolo. To znamenalo pozoruhodnou impotenci ve finální přihrávce; velké množství zárodků akcí zůstalo úplně nedotaženo. A pokud už někdo v oranžovém upaloval sám na bránu, byl vyšachován pozornou obranou, která takhle několikrát vystavila útočící tým důmyslné ofsajdové pasti.

Když se Yaya Touré ve 25. minutě neprosadil hlavou, byla to vůbec první legitimní střela Slonů z vnitřku pokutového území. Platonická převaha však nakonec ke gólu stačila; těsně po inkasování se nicméně Súdánci osmělili a zničehonic začali pořádně zatápět pod kotlem. Zejména souhra forvardů Al-Tahira s Ahmadem fungovala velmi dobře a přidělávala obraně Pobřeží pořádné vrásky; bůhví, jak by to dopadlo, kdyby v bráně nestál spolehlivý Barry. Je symbolické, že flexibilní a inteligentně hrající obranu Súdánu pokořil právě Drogba, který byl jako jeden z mála v prvním poločase aktivní a ukázal tah na branku místo spoléhání na obléhání vápna s tím, že se "ty góly třeba vstřelí samy" (to byla také první situace, ve které bránící tým zaváhal). A další zajímavý fakt: rozhodujícímu okamžiku předcházelo zaseknutí Igora Lola, který se místo svého obvyklého výletu po lajně rozhodl přenést hru na levou stranu. A jak to najednou šlo...

Súdánci první polovinu druhého poločasu ovládli zápas a ukázali, že je s nimi v boji o postup třeba počítat. Leč, známý problém s proměňováním šancí přetrvává - i přes kompaktní herní pojetí a poměrně vyzrálou taktiku týmu chybí vyložený snajpr, protože jak Ahmed, tak Al-Tahir jsou spíše kreativní, techničtí ofenzivní hráči. Trenér Abdalla by v příštím utkání možná mohl vyzkoušet talentovaného Alagaba...

Přestože Sloni nakonec svoje "období temna" i s notnou dávkou štěstí přežili, musíme konstatovat, že mohli nadšenému sokovi nadělit víc gólů; zejména stoper Saif Eldin předvedl fantastický výkon, třikrát odzbrojil posledního útočícího hráče přesným skluzem, neúnavně napadal, blokoval centry a jeho agresivní a efektivní hra měla za následek několik narušených rozehrávek soupeře, které stály u zárodku súdánské příležitosti. Abdallův tým musí na obětavosti a fotbalovosti (zejména Al-Tahir skutečně dokázal, že si s míčem rozumí výborně) stavět i nadále, nenechat se možná trochu smolnou prohrou rozhodit a nadále jít tvrdě za svým cílem. A říct Hamidovi, že i když je v nastaveném čase při stavu 0:1 potřeba střílet co nejvíce, pokusy nazdařbůh ze 30 metrů týmu spíše škodí, zvláště následují-li dva krátce po sobě.

A Sloni by si měli uvědomit, že ani slabší týmy se zkrátka neporazí samy, a přistupovat k zápasům zodpovědněji, dokonce i pokud je naprosto jasné, že jsou individuálně mnohem lepší. To platí zejména o obraně (a ještě konkrétněji o Bambovi) a také o Yayovi Tourém, bez jehož funkční role coby spojky mezi zálohou a útokem vznikají ve středu hřiště hluchá místa (a jen přes sprintující beky a křídla se hra ovládnout nedá). Velkým pozitivem budiž výkon Maxe Gradela, který hodně oživil poněkud rozháranou hru a hlasitě si řekl o další příležitost.

Pobřeží Slonoviny - Súdán 1:0

12. minuta - Sloni se poprvé dostávají do velké příležitosti, ale Didiera Drogbu tváří v tvář Maghroubovi zastavuje ofsajd. Hvězda Chelsea může být ráda, že rozhodčí přivřel oko nad zbytečným dohráváním akce po odpískání.

21. minuta - Didieru Drogbovi dochází trpělivost s neinvenčními útočnými snahami svých spoluhráčů a po převzetí míče dobrých 20 metrů od branky se na pětníku otáčí a jeho střela notně vystraší súdánského brankáře; končí však těsně vedle.

37. minuta - Bojovný Drogba stíhá míč na brankové čáře a okamžitě nahrává pod sebe, kde číhá Gervinho; mladý forvard Arsenalu však touto nabídkou pohrdá, když pálí vysoko nad.

39. minuta - GÓL! Sloni skórují hned z první opravdu vážné šance zápasu. Rychlé přenesení hry zprava doleva, přesný centr do té doby neviditelného Kaloua, a ve vápně hlavičkující zabiják Drogba určují první změnu skóre, která se nakonec ukáže jako zásadní.

42. minuta - Súdánci se nevzdávají! Zničehonic se k míči probojovává Ahmed, když využívá laxnosti obrany Slonů, a jen těsně netrefuje Barryho bránu.

43. minuta - Tlak Súdánu těsně před přestávkou ústí v Al-Tahirovu šanci; šikovný forvard obehrál pomalého Bambu a ránou pod víko přinutil Barryho k důležitému zásahu konečky prstů.

51. minuta - Yousif přebírá míč za hranicí vápna a nenápadnou, ale nepříjemnou skákavou střelou notně vystraší Barryho, který má zakrytý výhled, nakonec se ale stačí přemístit včas a vyráží.

57. minuta - Další zákrok Boubacara Barryho, když vyráží Al-Tahirovu hlavičku po přímém kopu.

58. minuta - Když už se zdá, že Sloni zapomněli, jak se vlastně útočí, přichází zničehonic velká příležitost k navýšení náskoku. Po rychlé kombinaci staví Zahouiho tým súdánské obránce do role statistů a finální Gervinhova přízemní střela se málem dokutálí do brány, když ji brankář Maghoub nedokáže zpacifikovat; na malém vápně však není nikdo, kdo by poskakující balon dopravil těch několik decimetrů do sítě.

89. minuta - Skvělý Saif Eldin skluzem bere Drogbovi závěrečnou šanci pojistit vedení svého týmu.

Pobřeží Slonoviny (4-3-3): Barry - Lolo, Bamba, K. Touré, Tiéné - Tioté (80. Keita), Gosso, Y. Touré - Kalou (63. Gradel), Drogba, Gervinho (89. Doumbia)

Súdán (4-3-2-1): Maghoub - Jabir, Saif Eldin, Abdullah, Bashir - Kamal (62. Galag), Yousif, Hamid - Mustafa, Al-Tahir - Ahmed (74. Tahir)

Nejlepší hráči zápasu: Ali Saif Eldin (Súdán), Boubacar Barry, Didier Drogba (oba Pobřeží Slonoviny)

Tóny linoucí se z ochozů místy připomínají českou dechovku, a přece často kopírují melodie známých šampionátových písní Waka-Waka a Wavin‘ Flag; sudího píšťalka zní alespoň v televizi jako nějaká dětská napodobenina; a také na place, mezi těmi nejdůležitějšími aktéry, to od počátku hraje docela pěkným hudebním kontrastem. Hbitý - fotbalovou terminologií také technický, kombinační a vířivý - valčíkový projev Burkiny Faso versus rozvážný waltz v podání spíše jednoduše hrající a v rozestavení solidně uvědomělé Angoly. Kdekomu by možná byl sympatičtější výkon dozelena oblečených šikulů, jsou to však na první pohled spíše vyslanci nejzaminovanější země planety, kdo se drží fungujícího herního plánu (nebo ho spíše vůbec mají).

Totiž oba mančafty si moc dobře uvědomovaly své přednosti; jen to každému neslo jinak šťavnaté ovoce. Burkiňané jsou především hračičkové, za takového typického zástupce tohohle státu můžeme považovat třeba Jonathana Pitroipu, jehož i mnozí budou znát z působení v Hamburku. Šlachovitost, rychlé úhybné manévry, s míčem pořád přilepeným na kopačkách, smysl pro kombinační hru, ale minimum střelby. Na to přesně Les Etalons dojížděli i coby kolektiv. Vázly finální dotyky, které měly připravovat půdu pro palbu - hlavně jejich vinou ostatně byla statistika hovořící o žádné střele na branku v prvním poločase. A praktické absenci pořádné šance.

Angola naproti tomu do Malaba nepřijela spoléhat na vlastní šikovnost a individuality, její pojetí fotbalu bylo daleko spíše týmové. A vycházelo z defenzívy: červení možná mohli mít papírově na place dva hroty ve Fláviovi s Manuchem, skutečností ale byla spíše sólo hra druhého jmenovaného, mezi nímž a početnou záložní řadou při zakládání útoku zela ohromná díra. Ta se zužovala teprve po předání několika pasů v řadě; jako by tedy Angolané chtěli útočit teprve ve chvíli, až se ujistí, že to bude mít smysl. To jest právě ta rozvážnost, o níž jsem psal v prvním odstavci, a která zejména v úvodním dějství Černé antilopy charakterizovala.

Největší ofenzivní zbraní Angoly jinak byly a dál určitě budou standardní situace, respektive i centry ze hry. Téměř každý z nich smrděl a co se nepřímo zahrávaných přímých kopů týče, z jejich exekuce se dokonce dalo vyčíst i pár signálů. Příkladem budiž standardka někdy po půl hodině hry, kdy Gilberto rozehrál předčasně, jakoby ve spěchu a hned měl za obrannou linií k dispozici dva spoluhráče - ti však naneštěstí pro červené nedosáhli. Příslib do budoucna to nicméně bude tak jako tak: zejména s podobně zkušeným Fláviem se Gilberto zná moc dobře a při standardkách ho také relativně úspěšně hledá; je tedy nejspíš jen otázkou času, kdy z nich zaprší. I kdyby to totiž nakonec neměl být Flávio, Gilbertova kopací technika je na vpravdě vysoké úrovni, takže rozhodně nebude problém, aby se po jeho dodávce prosadil i někdo jiný.

Jak jsem už tedy naznačil, duel místy připomínal kočkování táty se synkem. Na jedné straně vyzrálý a zkušený ansámbl, na straně druhé rozjaření a šikovní kluci. Právě tenhle kontrast, podobně jako i v utkání Senegalu se Zambií, nakonec dost dobře rozhodl o konečném výsledku utkání. Byla to totiž dvě do nebe volající individuální zaváhání Burkiňanů, která vedla k oběma trefám Angolanů; a veskrze platonický tlak, jehož vytvoření byli zelení tak maximálně schopni v době charakteristické honbou za vyrovnáním na 2:2. Burkiňané tehdy sice bušili do soupeře s nevídanou intenzitou, ihned po sebrání balonu obraceli na Fernandesovu bránu a ani kolem 80. minuty nejevili známky nějaké únavy - konzistentní protivník už ale výraznou komplikaci dovolit nehodlal; a když si to včera usmyslel, tak tomu tak prostě bylo.

Jinak co se atraktivity utkání týče, na své si asi ve finále přišel každý. Angola vyvrátila pověry o striktně nedisciplinovaných afrických mužstvech; Burkina Faso naopak potvrdila tu o nesmírné technické vyspělosti, avšak taktické nevzdělanosti. Hodně se ostřilo, když do 38 minut aktéři stihli vtěsnat hned 18 faulů; přičemž takové naskočení Airosy do klína Koulibalyho nebo frustrovaný úder ležícího Flávia do oblasti soupeřových kotníků šlo považovat za jakési vrcholy emočního napětí. Ty pravé vrcholy celého děje naproti tomu za seriózní řeč zrovna nestojí: teatrální skácení se brankáře Fernandese někdy v páté minutě nastavení a zbabělé předstírání křečí docela dobře vystihuje závěr plný zdržování a bezduchého válení se (ošetřování).

Po individuální stránce dále utkání nabídlo mnoho; a málo. Pitroipa třeba vynikal vedením balonu, málokdy ale něco dotáhl do konce. Dagano se zase pravidelně ocital v šancích, jako zdaleka nejzkušenější a již 13 let reprezentující borec ovšem na celé čáře selhal. Kaboré, od něhož si možná šlo slibovat nějakou tu na Afriku nadměrnou dávku kreativního myšlení, docela dobře mlčel a za celých 90 minut se pořádně nedostal do zápasu. Tudíž nakonec spíše vynikli Angolané, kteří pro to přitom měli daleko horší předpoklady. Například pravý bek Airosa klání odjezdil po zadku a ještě představoval konstantní hrozbu nebo alespoň nepříjemnost směrem dopředu. Jako schopný dělník středu pole se ukázal Macanga a o kopací technice Flávia již byla řeč.

Burkina Faso - Angola 1:2

26. minuta - Brankář Burkiny Faso Diakité měl relativně velké problémy s točivým centrem z pravé strany; nakonec ale v těžké zkoušce obstál, když jemným dotykem konečky prstů odklonil míč mimo dosah angolského útočníka

41. minuta - Pološance i na druhé straně. Centr Rouamby z levé strany propadl až na zadní tyč, kde ani za pomoci takového cirkusáckého veleskoku nedosáhl Traoré. Míč přitom původně směřoval nejspíš na Daganovu hlavu.

45. minuta - Trademark Burkiny Faso. Pečlivě, šikovně vybudovaná šance, která si nese na štítě dokonalou kolmici pro Pitroipu a nepovedené sklepnutí pod sebe pro Dagana. Ten se nestihl nacpat před svého strážce, takže ani tentokrát z toho nebyla střela na branku.

47. minuta - GÓL! Fatální zaváhání stopera Burkiny Faso Bakary Koného. Ten možná ukázal na obránce výjimečnou míčovou techniku, s balonem ovšem žongloval uprostřed vlastního vápna, takže ho nakonec nezvládl plně odpálit do bezpečí, vně vápna si ho sebral Mateus - a předvedl velkou věc. Nejprve se vyhnul Koulibalymu, a přestože to měl rázem na slabší nohu, zvládl se ještě přetočit, aby z pravého rohu šestnáctky krásně při zemi zacílil na vzdálenější tyč.

57. minuta - GÓL! Levačka Alaina Traorého nachytala z přímého kopu brankáře Fernandese na špatné noze, takže ačkoliv by určitě dosáhl, nebyl ani s to se po balonu mířícím neomylně k pravé tyči jakkoliv vrhnout.

68. minuta - GÓL! Další hrubka a další úder zčistajasna! Tentokrát se druhý Koné s radostí háčkoval mezi protihráči na hraně vlastní šestnáctky, když mu utekl balon k Manuchovi a jeho rána z ohromně těžké pozice nemohla mít lepší parametry. I přesto, že zapadla přesně k bližší tyči, také tady ovšem platí, že do tohoto prostoru by brankáři góly dostávat zkrátka neměli.

82. minuta - Další taková pološance Burkiny Faso, pro teď však s jasnými parametry být pravou gólovou akcí. Zprava odcentroval Kaboré a Dagano, když už se ve vzdušném souboji stěží prosadil, určitě měl mířit lépe než jen přímo do Fernandesovy náruče.

85. minuta - Dagano se protlačil do vápna za jemným obloučkem Pitroipy a dokonce i zvládl z první vypálit. Jeho slabý pokus byl ale hned v zárodku zablokován, navíc by mířil mimo tři tyče.

Burkina Faso (4-2-3-1): Diakité - Koffi, B. Koné, Tall, Koulibaly (50. Papandetiguiri) - Rouamba (59. Bancé), D. Koné - Kaboré, Traoré, Pitroipa - Dagano

Angola (4-1-3-2): Fernandes - Airosa, Massunguna, Zuela, Miguel - Macanga (90+4. Vunguidica) - Djalma (89. Jaime), Gilberto, Mateus - Flávio (61. Dedé), Manucho

Nejlepší hráči zápasu: Pitroipa (Burkina Faso), Macanga, Airosa (oba Angola)

Co čekat od zítřka?

Se začátkem pracovního týdne se Africký pohár na čas přestěhuje z Rovníkové Guiney na jih do Gabonu, kde se domácí tým bude snažit úspěšně odstartovat svoji misi utkáním proti velkému outsiderovi z Nigeru. Večer potom přijde velké derby, které je zároveň soubojem dvou papírových favoritů skupiny: v duelu nových generací se potkají arabské mocnosti Maroko a Tunisko.

Gabon bude v otevíracím utkání třetího hracího dne favoritem. Jeho vyzyvatel z Nigeru je papírově jedním z nejslabších celků šampionátu, avšak určitě bude chtít svoji historicky první účast na závěrečném turnaji ozdobit dobrým výkonem a ideálně i výsledkem. Z lavičky bude jeho snažení dirigovat Harouna Gadbé, stratég, jemuž postup s podceňovaným celkem okolo útočné hvězdy Maazoua vynesl prestižní cenu CAF Manažer roku 2011.

"Je to velmi důležitý zápas a naším cílem je odevzdat na hřišti maximum a získat body," burcuje Gadbé. "Gabon je ale domácím týmem a s podporou publika v zádech bude těžkým soupeřem." Nigerský trenér ovšem neopomíjí ani fakt, že se očekávání domácích fanoušků můžou snadno stát dvojsečnou zbraní; tým kolem útočné hvězdy Saint-Étienne Aubameyanga bude pod velkým tlakem a nic jiného než vítězství se u něj nepřipouští. "Musíme zůstat klidní a soustředění," ví Gadbé. "Jsme dobře připravení, sehráli jsme hodně přípravných zápasů a koncentrovali se na zlepšení našich světlých stránek a vyvrácení těch slabších." Kouč outsidera však zároveň připouští, že pokud má jeho tým uspět, bude na své straně potřebovat i paní Štěstěnu.

Zatímco první zápas se zdá být na papíře poměrně jasnou záležitostí a Niger může pouze překvapit (což ovšem v kontextu měnících se trendů v africkém fotbalu rozhodně nelze vyloučit), arabské derby bude pravděpodobně vyrovnaným bojem se vším všudy. Ve skupině, kde na postup reálně pomýšlejí hned tři týmy a která nemá jasného favorita, získává už tak dost prestižní zápas ještě navíc na existenční důležitosti. Papírově je lehkým favoritem Maroko, které má řadu hvězd působících v nejlepších evropských ligách, zatímco Tunisané spoléhají na hráče z nové generace, nezřídka působící v domácí soutěži; dá se ovšem očekávat, že na hřišti se tyto rozdíly budou mazat. Zvlášť přihlédneme-li k tomu, že za jeden z největších problémů Maroka by se dala označit relativní nesehranost, což je naopak věc, která by Tunisany měla zdobit.

Eric Gerets, belgický trenér bojovníků z Maghribu, se svého soka nebojí; věří totiž v sílu vlastního týmu. "Jsme velké mužstvo a máme mnoho talentovaných hráčů, z nichž někteří hrají ve špičkových klubech," hýří sebevědomím. "Je sice pravda, že někteří z nich ve svých ligách nenastupují pravidelně, ale stále mají dostatek motivace a schopností zaútočit na celkový triumf," podotkl kouč, zřejmě s odkazem na velkou oporu Lvů z Atlasu, Marouane Chamakha.

Důležitým faktem pro fanoušky je, že Gerets potvrdil připravenost gólmana Lamyaghriho, který měl mít potíže se zraněním. Fit je i Oussama Assaidi, o němž se rovněž pochybovalo. "Oba jsou schopní ihned nastoupit. Nicméně, máme v týmu kvalitní náhrady na všechny posty, takže jsem klidný." Belgický stratég také dodal, že o finální sestavě a taktice se bude rozhodovat až těsně před zápasem. Zdá se, že z Maročanů sebevědomí jen srší; prakticky od postupu na šampionát nemluví o ničem jiném než o titulu. Papírově na to sílu mají; Tunisko je však nesmírně těžký protivník, a tak bude hned první zápas pro Kharju & spol. pořádnou zkouškou ohněm. Raději proto neočekávejte velké gólové hody...

Stranou pozornosti

- Perný měsíc prožije Lutz Pfannenstiel. Muž, jehož minulost doslova předurčuje k tomu být skautem: za celou svou kariéru nakoukl do 25 klubů rozprostřených na všech šesti fotbalových kontinentech. Zachytal si za Nottingham Forest, Vancouver Whitecaps, Otago United (Nový Zéland)...a teď je skautem v německém Hoffenheimu, pro něhož bude dnem i nocí v Rovníkové Guineji, respektive Gabonu vyhledávat talenty z nejtalentovanějších. Pfannenstiel se údajně chystá vynechat jen ty zápasy, které se budou překrývat (čili minimálně čtyři během závěrečného kola skupinové fáze), neboť věří, že Africký pohár národů je tradiční studnicí budoucích nadějí. Ostatně právě Hoffenheim přivedl do Evropy aktuální hvězdu Newcastlu, o níž je zájem na každém rohu, Dembu Ba - ačkoliv zrovna to produkt sledování tohoto turnaje úplně nebyl. Roku 2007 byl každopádně součástí rozsáhlé "imigrační vlny", která s sebou do Hoffenheimu odnesla i Isaaca Vorsaha a Chinedua Obasiho, další dva Afričany a dnes již stálice německého celku. Vloni potom do tradiční africké enklávy přibyl ještě Konwledge Musona s okouzlující reprezentační bilancí; za národní tým Zimbabwe nastřílel sedm branek v devíti mezinárodních zápasech. "Pokud se o někoho opravdu zajímáte, budete jej následovat i na klubové úrovni, abyste zjistili, co je doopravdy zač," krotí nicméně nadšení fanoušků Pfannenstiel, když dává tušit, že případný objev může do Německa dorazit klidně až za rok, dva.

- Alain Traoré včera dával důležitý a překrásný gól v zápase s Angolou; to však přitom vůbec nemusel nastoupit. Ještě chvíli před výkopem vůbec nebylo jisté, zda stihne doléčit své zranění, s nímž se potýkal čtyři minulé dny. "Doufám, že se brzy dostane do plnohodnotné fyzické kondice, ne jen do 50, 60 procent. Nejdůležitější teď pro něj bude, aby pokračoval v tréninku," nechal se ještě vpředvečer zápasu slyšet nepřesvědčený "Africký Mourinho" Paulo Duarte. Ten má v kádru i 16letého bratra hvězdného Alaina, Bertranda, jenž je součástí akademie slavného anglického klubu Chelsea. Sám Alain, 23letý šikula z francouzského Auxerre, v reprezentaci Burkiny Faso útržkovitě působí od roku 2006, takže jej lze vlastně považovat - i v jeho věku - za jednoho z těch protřelejších členů Duarteho výběru. Ačkoliv se počtem startů řadí spíše do průměru...

- Ghaňané půjdou do akce až v úterý, a to nejspíš bez jednoho z nejzvučnějších jmen afrického fotbalového prostředí, Asamoaha Gyana. Což by nebylo ničím překvapivým; ba naopak v této věci vyplouvají na povrch spíše pozitivní novinky: útočník Al Ainu, a stále ještě kmenový hráč Sunderlandu, se v sobotu zapojil do první tréninkové jednotky s týmem Black Stars, takže úspěšně pokračuje v budování adekvátní fyzické kondice. Jeho start v úvodním klání s Botswanou je nicméně dál v ohrožení. Gyan si poranil zadní stehenní sval už na začátku tohoto kalendářního roku, celý měsíc se ale intenzivně léčil v Jižní Africe pod dohledem srbské fyzioterapeutky Marijany Kovačević (ano, té paní, která roku 2009 k léčení lidí prvně použila koňskou placentu) - a dělal tedy vše proto, aby mohl pořád hrát vůdčí úlohu v ghanském výběru, který na APN střelecky táhl už před dvěma lety (tři góly a místo v All-Stars).