Mistrovství světa žen - první čtvrtfinálový den

Německo truchlí. Obrovské naděje, které byly vkládány do domácích fotbalistek, zmařily japonské samurajky, zvládly prodloužení a rozesmutnily celé Německo. Tak trochu stranou pozornosti tak zůstává skvělý obrat Francie v lamanšském souboji s Anglií. Takový byl hrací den s číslovkou 11, první čtvrtfinálový.


Anglie - Francie 1:1, na penalty 3:4

Velká očekávání měla na svých bedrech také anglická děvčata, před mistrovstvím se Angličanky samy pasovaly do role největšího adepta na rozbourání očekávaného medailového tria Německo, Brazílie, USA. Po zvládnuté základní skupině měl Albion dobře rozehrané i čtvrtfinále s nenáviděnou Francií, jenže dvě minuty před koncem přišla první rána, při penaltovém rozstřelu druhá a ze semifinálových ambicí nezbylo nic. Jak typické pro hrdý Albion, znovu nezvládl ty prokleté penalty...

Úvodní velkou příležitost zápasu měla v deváté minutě hostující Thineyová, která se po zpětné přihrávce Delieové nebála vypálit z prvního dotyku a nemířila špatně, ovšem Bardsleyová byla u své levé tyče včas. Hned z následného rohového kopu zahrozila Necibová, když si na hranici šestnáctky počkala na odražený míč, ale přestřelila.

Angličanky nebyly nebezpečné, ovšem hned z první výraznější možnosti udeřily. V padesáté deváté minutě se po krásném pasu Unittové a nedorozumění dvou francouzských obránkyň dostala k míči Jill Scottová a její vysoká, avšak rychle padající střela skončila za zády překvapené Devillové.

V tu chvíli začal tlak Francouzek ještě stoupat a přicházely i brankové příležitosti, jenže Bussagliovou ve dvou identických šancích vychytala Bardsleyová. Hodně blízko vyrovnání byla dvanáct minut před koncem normální hrací doby Lepailleurová, její hlavičku však zastavila tyč.

V osmdesáté deváté minutě přišla naprosto zasloužená gólová radost Francie, odražený míč si dvacet metrů od branky našla Bussagliová a jako správná kapitánka nádhernou ranou do šibenice vynutila svému týmu prodloužení.



V nastavené půlhodině měla největší šanci poslat svoji zemi do semifinále MS Ellen Whiteová, která běžela z pravé strany úplně sama na francouzskou branku, ale trefila jen boční síť. A tak na řadu přišly penalty, postrach Albionu.

To to přitom znovu začalo tak skvěle. Jako první šla na řadu hráčka země galského kohouta Abilyová, skvělým tygřím skokem k pravé tyči jí však vychytala Bardsleyová. Ba co víc, nejlepší anglická hráčka Kelly Smithová s přehledem proměnila. To samé se s notnou dávkou štěstí podařilo Bussagliové. Angličanky vypadaly sebejistě, na druhou stranu Devillovou poslala Carneyová. I třetí série přinesla dva góly, jak Thineyová, tak Stoneyová nezaváhaly. Bompastorová si poradila doslova lišácky, jenže výhodu pořád měly na své straně hráčky Anglie. Na řadu přišla Raffertyová, zašlápla drn uvnitř penaltového bodu... a nedala! Srovnáno, zřejmá psychická výhoda pro Francii. Podle toho se zařídila Le Sommerová a zvýšila tlak na další anglickou exekutorku, kapitánku Faye Whiteovou. Ta věděla, že pokud nepromění, celé dvoutýdenní anglické snažení přijde vniveč, konec ve čtvrtfinále by byl zklamáním. Jde o všechno, míč na nerovný puntík, rozběh a... břevno!

"Největší zklamání mé kariéry, je to jako zlý sen," pronesla ihned po zápase Whiteová. A John Terry určitě ví, o čem jeho dámská kolegyně mluví. Francie tak po boji, ovšem zaslouženě postupuje do semifinále MS, kde se utká s lepším z dvojice Brazílie - USA. Ach, ty penalty, říkají si asi v Anglii.


Německo - Japonsko 0:0, po prodloužení 0:1

Šok. Zklamání. Bezradnost. Snad až trapnost. Všechny tyto nezáviděníhodné pocity se krátce po jedenácté hodině večerní mísily v hlavách německých fanoušků a fanynek, německého realizačního týmu a hlavně německých fotbalistech. Ty totiž nezvládly čtvrtfinále domácího MS, které byla snad národní povinnost vyhrát. Právě čtvrtfinále je hranicí mezi úspěchem a neúspěchem, prohra znamená konec, postup boj o medaile. A Němky, největší favoritky šampionátu, své čtvrtfinále nezvládly. Tlačily, bušily, střílely, ale na japonské samurajky nevyzrály. Ty v prodloužení udeřily a zahrají si nečekané semifinále.

V podstatě celých 108 minut se zdálo, že je ve Wolfsburgu k vidění jen čekání na gól, který musel přijít. Domácí hráčky byly jasně lepší, svého asijského soka přestřílely 23:9! Ale nic z toho, gól sice přišel, jenže do opačné sítě. Ale pěkně popořádku.

První příležitost měla na kopačce tak trošku proti mým úvodním slovům Japonka Nagasatová, která se snažila využít velké chyby Peterové, ale střela jí vůbec nesedla a míč skončil několik metrů od branky. Ale pak už začal německý koncert dirigovaný režisérkou s kapitánskou páskou, Kerstin Garefrekesovou. Nejdříve pálila Behringerová, hned poté Laudehrová a ještě před poločasem to zkoušela Celia, ovšem do kabin se šlo za bezbrankového stavu.

Ihned po přestávce nebezpečně hlavičkovala Inka Gringsová, Kaihoriová v bráně Japonek však tentokrát zasahovat nemusela, stejně jako na druhé straně Angererová proti Miyamaové. A znovu dobývání, podpořené střelami Gringsové, Garefrekesové a hlavičkou Peterové, ale japonská branka odolala. A tak se šlo do prodloužení.

Běžela stoosmá minuta, pro Německo osudná. Skončila v ní tolik sledovaná a podporovaná cesta za zlatem. Sawaová našla za obranou ideálně rozběhnutou střídající Maruyamaovou a ta z velkého úhlu propálila Angererovou. A třicet tisíc diváků mačkajících se na stadionu, několik milionů u obrazovek, realizační tým a jedenadvacet fotbalistek hrajících za Německo ovládly pocity, kterými jsem souhrn tohoto utkání začínal.

Hrálo se sice dál, jenže podlomené německé hrdinky za dvanáct minut nestihly vymyslet nic a místo tolik očekávaného zlato začíná dovolená. Hořká dovolená.

Tak trochu stranou pozornosti zůstává poctivý výkon Japonek na celém mistrovství, odměnou je obrovský úspěch v podobě účasti v semifinále.