Eurozápisník XII. aneb Švýcaři na roztrhání, oči na vydrápání

V repríze duelu předloňského MS, v němž se Francouzi se Švýcary společně zasadili o sedm branek, tentokrát nehrály prim góly, nýbrž příslušenství. Nekalým praktikám domácích neodolaly rovnou čtyři dresy, přičemž pod rutinním nátlakem jednoho ze Švýcarů pro změnu prdnul balon. Více fotbalové zábavy tedy přineslo utkání Albánie s Rumunskem, kde nováček konečně skóroval a živí naději na postup...

Ještě, než se pustíme do rozboru všech tří utkání, dovolte mi připomenout podstatu jednoho z pilířů tohoto formátu Eurozápisníku: tabulek se třemi výraznými postavami každého utkání.

Uvnitř hned zkraje najdete nejlepšího hráče daného zápasu dle statistického serveru WhoScored.com. Důvod zrovna jeho využití je nasnadě: tamější databázi považujeme za nejkomplexnější, a tedy i zpravidla nejlépe vypovídající o reálných výkonech.

Abyste potom nemuseli na onu stránku sami chodit, vypíchli jsme pro vás právě ty statistické kolonky, které k fotbalistovu ocenění symbolickou hvězdičkou patrně nejvíce přispěly.

Dále už následují čistě naše volby hrdinů i odpadlíků, přičemž jsme si soukromě dali za úkol nikdy se s WhoScored nekřížit a vybrat pro vás tím pádem co možná nejvíce aktérů.





1) Cabaye měl přinést do hry Francie nový rozměr, zahrál však "dokonalého Kantého". A ne že by na tom bylo něco špatně, to ani omylem. Yohan Cabaye v utkání proti Švýcarsku na svém postu poměrně dominoval a v roli nevýrazného defenzivního záložníka měl za celých devadesát minut snad jen jeden slabý moment. To když jasně fauloval Shaqiriho před vlastní šestnáctkou - jenže dokonce i tento ojedinělý okamžik rozhodčí přehlédl a Cabaye zůstal dokonale bez úhony. K tomu devětkrát odebral míč soupeři, třikrát přerušil Švýcarskou akci a čtyřikrát balón odklízel do bezpečí.

Já osobně jsem si však od třicetiletého záložníka představoval trochu jiný výkon. Cabaye je technicky na jiné úrovni než Kanté, má schopnost diktovat tempo hry a z hloubi pole ji i tvořit. Tohle jsme však, až na jeden, dva nevýrazné momenty, v jeho hře vůbec neviděli. A právě v tomhle je jeho přínos pro francouzskou hru, protože tyto kvality nikdo jiný v týmu nemá. Cabaye si však prakticky nechodil pro míče od stoperů, kteří vše hráli přes Pogbu nebo kraje hřiště. Když navíc balón měl, hrál ho téměř vždy opatrně a do stran. Jen dvakrát se odhodlal k vertikální příhře do útočné třetiny - a v obou případech neúspěšně.

Může to být způsobeno i tím, že Francie hrála především ve druhém poločase nezvykle reaktivní fotbal, míč měla na kopačkách výrazně méně času než soupeř, což pro hru deep-lying tvůrce hry vskutku není optimální situace. Považte sami - proti Albánii a Rumunsku měli Francouzi šedesátiprocentní držení míče, se Švýcarskem jen něco lehce přes čtyřicet. Abych to tedy shrnul, Cabaye zahrál výborně, byť do týmu nepřinesl příliš nového. Deschamps ho totiž využil přesně do utkání, kde mu klidně "stačil" Kanté. Je však příjemné zjištění, že bývalý záložník PSG zvládá i tuhle nekreativní roli.

2) Obrana Francie není žádný průšvih. Naopak, skvělá práce Ramiho s Koscielnym spolu se štítovým záložníkem má za příčinu enormní nudu pro gólmana Huga Llorise. Před turnajem přitom právě při diskuzích o hře středních obránců padaly nejsilnější zmínky na nedokonalost nebo potenciální trable. Obzvlášť Adil Rami, který by bez zranění řady zadáků nebyl ani v nominaci, měl být ohniskem v tomto negativním smyslu.

Jenže ono to až na drobné výjimky funguje Francii dokonale. Proti Rumunsku totálně shořel Evra, nedostatky mají svěřenci Didiera Deschampse i při standardních situacích. Ale tím to hasne. Zápas se Švýcarskem si podmanil Laurent Koscielny, který úžasně četl hru, vystupoval do přihrávek soupeře a překvapivě kraloval i v osobních a hlavičkových soubojích. Breel Embolo si s Koscielnym za zadkem ani "neštrejchnul" a nemohl využít své hlavní domény - rychlosti. Stoper Arsenalu byl pozičně tak vynikající, že běžecké souboje jednoduše nemusel podstupovat.

A tak se Lloris už druhý zápas za sebou nemusel ani jednou natahovat po střele. Za 270 minut na něj šly dvě rány - z penalty a po rohovém kopu. Francie měla při cestě za domácím zlatem spoléhat hlavně na nadupanou zálohu a silnou ofenzivu. Možná se však k finále bude muset proplížit přes perfektní obranu. Kapacitu na to evidentně má.

3) Pět bodů je pro Švýcarsko až až. Papírově bylo Petkovićovi svěřenci jasným favoritem na druhé místo, což nakonec i potvrdili a momentálně vyhlíží, zda v osmifinále vyrukují na Polsko, Severní Irsko nebo snad Německo. Je nicméně smutným faktem, že Švýcaři v základní skupině neprohráli jen záhadou a díky velkému štěstí.

Už před zápasem s Albánií si museli natrhat plné kapsy čtyřlístků a následně vynášet do nebes gólmana Sommera, protože ten i v oslabení musel řešit velké množství problémů včetně samostatného nájezdu v samém závěru utkání. Švýcarsko sice inkasovalo jediný gól z pokutového kopu, ale kdyby jich bylo třikrát, čtyřikrát tolik, nikdo by se nedivil.

Že je Djourou slabinou reprezentačního týmu se dokonale projevilo i dnes. Nebyl dokonalý pozičně, ztrácel v osobních soubojích a nestačil ani rychlostně. Všechny nedostatky se ukázaly při onom úžasném úprku Sissoka, kdy se Djourou nechal snadno opít rohlíkem, a pak se ani nemusel snažit unikajícího soupeře zastavit. O krajních becích v čele s nebránícím Rodríguezem už se toho napovídalo dost a dost. Pokud hned v prvním vyřazovacím kole Švýcaři v obraně nevyhoří, budu nesmírně překvapen.

(mu)





1) Po psychické stránce neměli Rumuni šanci. Přitom nechybělo mnoho a zápas se mohl vyvíjet úplně opačným směrem; v úvodních zhruba dvaceti minutách byli Rumuni viditelně lepší, ukazovali, že individuálně mají zkrátka kvalitnější hráče a albánský gólman Etrit Berisha znervóznil spoluhráče několika nejistými zásahy. Jenže to bylo ze strany favorita tak nějak vše. Jakmile si albánská hra takříkajíc 'sedla' - a poté, co sudí Královec benevolentně přešel pár přemotivovaných faulů - bylo už prakticky jasné, který z týmů je na zápas lépe připraven.

Albánci měli díky nějakým padesáti (!) tisícovkám fanoušků v Lyonu prakticky domácí prostředí a klíčové pasáže utkání zvládli na jedničku. Toto byl výkon sebevědomého týmu, který si uvědomuje vlastní limity a hraje přesně tak, aby vynikly jeho přirozené přednosti. Tedy herní organizace, bojovnost, výdrž a zdravá agresivita. Historická výhra je logickým vyústěním situace: Albánci se rvali, šli za třemi body, ukázali snahu a týmového ducha. Rumuni oproti nim vypadali jako nesehraný kroužek individuí.

2) Jaká je logika v krocích Anghela Iordanescua? Předchozí bod ostatně úzce souvisí s osobou zkušeného rumunského trenéra, jehož skládání základní sestavy v průběhu turnaje vyvolávalo otázky, na něž umí odpovědět asi jen on sám. Vlastně jde nakonec o otázku jedinou, ale o to palčivější: Proč bylo tak nutné najít v jedenáctce místo pro Bogdana Stancua?

Jistě, Stancu je stále ještě nejlepším střelcem Eura, teď už vlastně jediným Rumunem, který vůbec dokázal skórovat. Jenže oba góly vstřelil z penalty. Přičemž tu druhou, proti Švýcarům, v jediném zápase, v němž jeho tým bodoval, zařídil svojí akcí skvělý Chipciu. Který dnes na křídle chyběl, protože na jeho místě hrál právě Stancu.

Je těžké kritizovat hráče, díky jehož pevným nervům byli Rumuni před zápasem stále reálně ve hře (a proměnit penaltu skutečně není na této úrovni nic jednoduchého, jak dosvědčí jistý portugalský kapitán). Jenže s výjimkou jedné povedené střely ve výše zmíněné úvodní dvacetiminutovce byl Stancu na hřišti vlastně k ničemu. Na křídelní hru nemá techniku, rychlost ani pohyb, takže místo toho, aby talentovanějším Rumunům pomáhal tlačit na albánský blok, svým spoluhráčům spíše překážel. Také Stanciu nepotvrdil pověst jednoho z možných překvapení turnaje; na hrotu mezitím místo běhavého Andoneho operoval Alibec, chlap jak hora, jehož fyzické přednosti pozičně výteční Mavraj s Ajetim dokázali eliminovat.

Teprve po jeho zranění přišel do hry Torje a hra Rumunů opět získala šťávu a ofenzivní energii; to ale nebyla Iordanescuova zásluha, nýbrž dílo náhody, stejně jako proti Švýcarům, kdy nestíhajícího Rata nuceně vyměnil lépe hrající Filip. Dnes se na levém beku objevil Matel, což už bylo vyloženě havarijní řešení; Albánci také prakticky všechny útoky vedli přes jeho stranu, tedy přes Hysaje.

A můžeme sem přidat i rozhodnutí poslat do druhého dějství veterána Luciana Sanmarteana, který má sice dobrou techniku, ale je pomalý a především je to ofenzivní záložník. Iordanescu kvůli němu stáhl Prepelitu, přitom ale rumunský dvojblok ve 4-2-3-1 nefungoval už v první půli hlavně kvůli Hobanovi, který hrál příliš vysoko. Bez Prepelity pod stopery a se Sanmarteanem, neschopným stíhat albánské tempo, tak Rumuni za stavu 0:1 v klíčové fázi klíčového zápasu prakticky rezignovali na boj o střed hřiště. Prostě všechno špatně.

3) Albánská lekce z využívání prostoru na hřišti. Drtivá většina rumunských střel mířila zpoza vápna. Zčásti je to asi i ukvapeností ofenzivních hráčů, největší zásluhu ale hrál fakt, že skvěle organizovaná Albánie soupeře do vlastní šestnáctky vůbec nepustila. Pozorovat hru De Biasiho týmu bylo jako nahlížet do učebnice účinné taktiky pro outsidery: Orli skvěle pressovali, napadali soupeřovu rozehrávku, tlačili na míč a přehušťovali prostor v mohutných počtech, s čímž si rumunský střed zálohy zkrátka nedokázal poradit. Vypadalo to, jako by Albánie hrála přesilovku.

Pokud se hrálo na albánské polovině, mohli jsme (zejména ve druhé půli) vidět opakující se obrázek - bránící Albánec přebírá míč a z bloku okamžitě vyráží dva, tři spoluhráči, kteří se nabízejí ve volném prostoru.

To nebyl beton, ale naopak výsostně aktivní, účinná strategie - Albánci se rozhodně nespokojili s 'ucpáním' hřiště a nákopy dopředu, naopak vyráželi do nebezpečných kontrů, o které se staral zejména Hysaj (operující často jako falešné křídlo, zatímco 'křídelník' Lila se zatahoval za něj a bránil ze své nominální pozice pravého beka). Jedinou vadou De Biasiho vojensky sešikovaného 4-1-4-1 byl v první půli přemotivovaný 'držák' Basha, který možná mohl být vyloučen; po nástupu kapitána Cany však Albánie lépe absorbovala závěrečný nápor a nakonec po zásluze bere všechny tři body.

(dz)