Anglická Premier League - preview 14. kola

Hrdinové ze Stamford Bridge. S takovým statusem se budou muset v pondělí poprat hráči Sunderlandu, kteří jsou poslední dobou výsledkově dosti nahoře a dokonce mají na dohled i pohárové příčky. Ovšem je tu jedno významné "ale" - nad Evertonem se Black Cats nepovedlo zvítězit už 12 zápasů v řadě.

Jako by debakl od konkurenčního Newcastle Mackems konečně správným způsobem nakopl. Do té doby to možná nebylo nijak hrozné, ale pořád se zbytečně ztrácelo hodně bodů. Kdežto od zpackaného derby Bruceovi svěřenci s čistým kontem porazili Stoke i Chelsea a záslužný bod si přivezli z White Hart Lane. K tomu je tu známá dlouhotrvající domácí suverenita, která obnáší jedinou prohru s ManUtd od Boxing Day 2009 a tři čistá konta za stejný počet posledních zápasů. Proto teď na Stadium of Light bezpochyby panuje optimistická nálada, jenom umocněná návratem nejlepšího střelce týmu Benta a dobrou formou jeho dvou parťáků, Gyana s Welbeckem.

Minulý víkend skončila s příjezdem Arsenalu jedna malá evertonská pohádka. Alespoň tak se mohla vzhledem k složitým začátkům jevit jejich aktuální sedm utkání trvající neporazitelnost. Teď jako by Toffees měli zase začínat od začátku. To se bude hodit hlavně ortodoxním útočníkům v Moyesově kádru, kteří by určitě na svůj dosavadní výkaz chtěli pokud možno zapomenout. Zatím se totiž postarali o pouhé dva góly z celkových 14. Na druhou stranu je fakt, že v jednu chvíli byli i všichni na marodce a na hrotu se musel objevovat spíše záložník Tim Cahill. Ten nicméně tradičně prokazuje větší schopnost rozhodovat utkání i na sobě nevlastním postu, sám už přeci napnul síť dokonce šestkrát.

Prvně od měsíce října by se měl Benta zapojit do nějakého soutěžního zápasu. Zatím však není jisté, zda hned od začátku - spíše ne, s přihlédnutím k formě Gyana Asamoaha i menší tréninkové dávce, kterou zatím stihl několikanásobný reprezentant spolykat. V pořádku by kromě něj měli být i Welbeck s Ferdinandem, kdežto Mensaha stále pobolívá rameno.

Marouane Fellaini vynechá kvůli karetnímu trestu krom tohoto zápasu ještě střetnutí s WBA. Jinak je marodka Evertonu oproti dřívějšku až nečekaně příjemně pustá. Výrazněji může Moyesovi scházet snad jen Osman, který však ani tak nepatří mezi stálé členy základní sestavy.

Tyhle soupeři se navzájem nemohou znát důvěrněji. Nejen že spolu válčí dohromady už 122 let, ale ke všemu proti sobě jenom v tomto kalendářním roce zbrojí už po šesté. Jen těžko se teď tedy oba celky mohou něčím překvapit, přesto doufejme, že diváctvu naservírují alespoň průměrně poživatelnou podívanou.

Přestože letos Villa Rovers hned čtyřikrát převezla, v jediném z ligových utkání zrovna svému soupeři podlehla. Stalo se tak zrovna v posledním kole minulého ročníku, kdy přitom ještě Villans na dálku bojovali o pátý flek s Manchesterem City. Zbývající čtyři vzájemná střetnutí už nicméně birminghamští opanovali, pokaždé šlo logicky o pohárová klání, přičemž to poslední zářijové zároveň nachytalo Houlliera při jeho obnovené manažerské premiéře na anglických kolbištích. Francouzský lodivod si po tomto úspěšném debutu na lavičce Aston Villy vede solidně i nadále, přestože třeba minule postrádal hned jedenáct hráčů A-týmu! Zatím totiž prohrál jen dva zápasy z celkových deseti.

V Blackburnu se nedávno neřešil ani tak fotbal, jako spíš obchod - se samotným klubem. Tento sobotní duel bude totiž prvním, který lancashireský klub odehraje již pod patronátem indické potravinářské společnosti Venky’s. Ta mužstvo zbavila dvacetimilionového dluhu a spolu s manažerem Allardycem se bude snažit vést Rovers za lepšími zítřky. Po těch je přitom rozhodně potřeba volat, když má momentálně Blackburn oproti sestupujícím celkům k dobru pouhé dva body a na štítě se mu navíc čerstvě tetelí čtyři zářezy od Tottenhamu.

Vzhledem k rozsáhlé marodce, o níž už byla řeč výše, se minimálně na lavičku ihned podívá v týdnu podepsaný Robert Pirés. Legenda Arsenalu o sobě prohlašuje, že je v dobré kondici (koneckonců poslední dobou trénoval právě s Gunners), takže by měl být na okamžitý debut připraven. Dalšími dobrými zprávami pro Houlliera je rovněž lepšící se zdravotní stav kvarteta Agbonlahor-Clark-Dunne-Ireland.

Poslední reprezentační přestávka přidělala mnoha manažerům z Premier League vrásky na čele a Sam Allardyce není tak úplně výjimkou. Z přátelského zápasu s Egyptem se totiž vrátil poněkud pochroumaný Australan Emerton. V pořádku navíc stále nejsou Olsson, N’ Zonzi, Andrews ani Grella.

Fulham je letos remízovým králem a ve čtrnáctém kole přivítá na svém stadionu Citizens, kteří se v posledních dvou zápasech obešli bez gólu.

Cottagers se letos opět činí, aby vždy nějaký ten bod na Craven Cottage zůstal. Z šesti představení se jim to zatím nepovedlo jedinkrát, když Tottenham dokázal otočit nepříznivý vývoj. Manchester City se zase jakýmkoliv bodovým ziskem stane druhým nejlepším týmem na hřištích soupeře, hned za Arsenalem.

Současná forma obou celků není příliš valná, za minulých pět kol nasbíraly shodně po pěti bodech. Fulham si také může zavzpomínat na lednové střelecké trápení. V případě, že se neprosadí ani tentokrát, bude na gól čekat tři zápasy v řadě. A to se klidně může stát, Manchester City totiž odehrál předešlá dvě kola doma a Manchester United i Birmingham City si za remízu 0:0 odvezly bod.

Navíc hned polovina ze čtrnácti vzájemných střetnutí skončila dělbou. Citizens za poslední čtyři roky přivezli od svého nedělního soupeře dvě výhry a dvě remízy. Poslední výhra Fulhamu na vlastním hřišti je tak pět let a patnáct dnů stará, tehdy proti sobě na lavičkách stála dvojice Coleman - Pearce.

V neděli pak přivítá Manciniho svěřence Mark Hughes, který ještě před jedenácti měsíci působil právě u Manchesteru City, s nímž si připsal 36 výher, 16 remíz a 25 proher. "Kdykoliv se hráč postaví proti týmu, kde byl zaměstnán, v mém případě manažer, je tam vždy extrémní motivace pokusit se vyhrát. Mým hlavním cílem je výhra Fulhamu. Vždy je příjemné jít proti bývalým klubům a ukázat jim, že existuje život poté, co jste je opustili," neskrývá svou touhu po pokoření favorita.

Senderos, Stoor, Zamora přivítají na lavičce marodů Dembeleho, který se z reprezentace vrátil s poraněným kotníkem a na tři týdny je mimo hru. Naopak po čtrnácti dnech se může do sestavy vrátit Baird.

Michael Johnson s Nimelym pak budou chybět hostům společně se suspendovaným Balotellim. Otazníky visí nad startem Adebayora, Lescotta a Richardse.

Celý Londýn je zase na nohou. Ačkoliv se opět na Emirates Stadium bude válčit jen o jednu jeho specifickou část - tu severní - na území hlavního města Albionu určitě není prestižnějšího klání. A také od sobotního utkání se očekává navýsost peprná bitva. Koneckonců obě mužstva si stále opakují, že ztrát už bylo dost, a přitom jejich nedávná vystoupení fanoušky opět zahrnula optimismem.

Jestliže birminghamské ani manchesterské derby příliš nedopadlo, respektive obě dost nudila, od tohoto souboje se nějaké nevýrazné představení určitě nedá čekat. O to by se měla postarat minimálně účast Williama Gallase, kdysi kapitána Arsenalu, který se před touto sezonou za podivných okolností upsal Tottenhamu. Jakkoliv Wenger může příznivce Gunners vyzývat, aby k němu při svém povzbuzování chovali adekvátní úctu, upřímně se to asi moc čekat nedá. I z herního hlediska se ovšem mezi těmito nerozlučnými rivaly zpravidla odehrávají vzrušující střetnutí. Vždyť posledních šest vzájemných zápasů Spurs s Kanonýry přineslo divákům neuvěřitelných 25 gólových radostí, potažmo zklamání. Právě sem počítáme dva roky starou remízu 4:4, poslední duel na Emirates Stadium, který skončil výhrou domácích v jasném poměru 3:0, nebo naopak kohoutí úřadování v odvetě Ligového poháru, kdy Tottenham na cestě za ojedinělou trofejí svého rivala deklasoval 5:1.

Svou aktuální formu v posledních kolech oba sousedi vystřihovali podle podobné šablony. Nejprve euforie, pak zásek a nakonec zase přesvědčivé výkony. Přeci jen pozitivnější ráz však měl tento střih v podání Gunners. Ti totiž v jednu dobu těžili až z pěti po sobě jdoucích vítězství ve všech soutěžích, o čemž se Spurs v poslední době mohlo jenom zdát. Kohouti na druhou stranu kdysi dobrou náladu odvozovali dokonce od porážky slavného Interu. Nejčerstvěji je tím původcem Blackburn, jemuž Redknappovi svěřenci nastříleli až čtyři branky. Naopak Arsenal se po domácí porážce od Newcastlu vrátil na vítěznou vlnu ve Wolverhamptonu a pak vše potvrdil i na Goodison Parku. Mimochodem doma dvakrát po sobě Kanonýři neprohráli už třináct let, i proto se všeobecně v jejich sobotní porážku moc nevěří.

Atraktivní podívaná se očekává nejen vzhledem k ofenzivnímu vyznání obou mužstev, ale i k celkové zranitelnosti v obraně jak Tottenhamu, tak Arsenalu. Sice to není tak dávno, co Kanonýři nezvykle udrželi čisté konto hned třikrát v řadě, na druhou stranu se o něj vždy velkou měrou zasloužil buď jistý Fabianski, nebo nemohoucnost soupeře. Tottenhamu naproti tomu vůbec nepomohla zranění Kinga s Dawsonem, i proto dnes pravidelně nastupuje ex-kanonýr Gallas. Kterýkoliv brankář z dua Cudicini-Gomes se takhle nemůže čistým štítem pochlubit od zahajovacího duelu s ManCity, navíc v posledních sedmi ligových či pohárových zápasech inkasoval golman Tottenhamu nelichotivých patnáct branek.

Kromě zmíněného stoperského tandemu, patrně ideálního, nemůže Redknapp počítat i s jiným defenzivním esem jménem Tom Huddlestone. Ofenzívu pak bude moci alespoň z lavičky konečně podpořit Jermain Defoe, jenž se z poranění kotníku zotavoval déle než dva měsíce. V nejistotě žije jak Lennon, tak Kranjčar, pravděpodobněji se zatím jeví start prvně jmenovaného.

Problémy Kanonýrů s defenzívou by mohly vzít za své, když se po odpykání dvouzápasového distancu vrací na hřiště Laurent Koscielny. Právě on stál spolu se Squillacim za onou šňůrou čistých kont. Sedmnáctiletou domácí neporazitelnost se svým úhlavním nepřítelem bude ze hřiště hájit také Jack Wilshere, jehož záda se již umoudřila, zatímco Ramseyho maximem jsou zatím jen rezervní zápasy.

V Hawthorns se potkávají dva tabulkoví sousedé. Po šestnácti bodech mají Stoke a West Bromwich Albion, jenže se odlišují aktuální formou. Týmu Roberta Di Mattea začíná docházet dech, zatímco Potters ho teprve chytají.

Baggies začali nováčkovskou sezónu ve velkém stylu a ještě před měsícem figurovali na čtvrtém místě. Jenže teď už čtyři zápasy čekají na vítězství a propadli se až na 12. místo. Manažer West Bromu Roberto Di Matteo ujistil, že o víkendu udělá v sestavě několik změn. Zejména proto, aby jeho tým byl co nejlépe připravený na silovou a atletickou hru Stoke.

Potters však minule předvedli, že nemusí hrát jen sílou, ale v jejich týmu dřímá i nějaké to fotbalové umění. Vždyť porazili 2:0 Liverpool, což je vždy úspěch. Navíc to byla druhá výhra v řadě, což po čtyřech prohrách svěřenci Tonyho Pulise přesně potřebovali.

Výsledky Stoke letos hodně závisí na formě ofenzivních Fullera s Jonesem. Právě oni dva měli prsty v obou gólech do sítě Liverpoolu a Fuller se trefil i zápas předtím. S výkonem proti Reds byl Pulis pochopitelně spokojen, a tak v Hawthorns nasadí stejnou základní sestavu. Mimo zůstává jen Sidibe.

Zato Baggies mají plno nejasných absencí. Z reprezentačního srazu se s problémy vrátil Chris Brunt a otazníky visí i nad starty Bednáře, Dorranse, Morrisona, Odemwingieho a Reida. Jistou "stopku" mají jen zranění Miller s Olssonem.

Je sice jediným neporaženým týmem v celé Premier League, ale přesto to Manchesteru United nestačí k prvnímu místu. Důvodem je až příliš ztrát v podobě remízových duelů, a tak jsou Rudí Ďáblové až třetí, za Chelsea a Arsenalem. Po dvou ztrátách by však nyní měla přijít výhra, alespoň s ohledem na historickou bilanci s Wiganem.

United hostí Wigan na Old Trafford v sobotu odpoledne a ve všech předchozích jedenácti zápasech Latics porazili. To je jednoznačná bilance, kterou by Manchester nerad narušoval. Ještě se ale vraťme k neporazitelnosti domácích. Minulý týden měli United skutečně namále. Vždyť ve Villa Parku prohrávali ještě deset minut před koncem o dva góly, ale pak zaúřadoval Macheda s Vidičem a zápas skončil 2:2. Manchester v tom zápase získal zdánlivě ztracený bod, jenže zároveň si připsal nehodící se remízu.

Mužstvo Sira Alexe Fergusona je tak nyní pochopitelně pod tlakem. Nedaří se mu zejména venku, kde zatím vyhrál jen jednou a několikrát musel odvracet porážku. Ve 14. kole však hrají United s Wiganem a tam by si měli spravit chuť. Loni ho Manchester porazil dvakrát 5:0. Proti Wiganu se daří zejména Waynovi Rooneymu, jenž mu nastřílel už devět gólů, ale ten nebude domácím k dispozici, alespoň ne od úvodních minut. Poslední zprávy však hovoří o tom, že by se po zranění kotníku mohl objevit alespoň na lavičce. Po trestu se vrací Paul Scholes, ale možnými absentujícími jsou Ferdinand, Giggs a Rafael.

Předem ale Wigan odepisovat nemůžeme. Mužstvo vedené Robertem Martinezem je totiž značně nevyzpytatelné a už nejednou dokázalo překvapit. S Liverpoolem před dvěma týdny uhrálo remízu, naposledy porazilo West Brom a odpoutalo se od sestupových pozic. Otázkou je, jestli nyní přijde právě ono překvapení nebo tradiční zápas s Manchesterem. Jedno je jisté, v obraně hostů se neobjeví zraněný Gary Caldwell. Nemůže nastoupit ani Tom Cleverley, jenž je u Latics na hostování právě z Old Trafford.

Spolu se Sunderlandem budí jejich postavení v tabulce určitě největší údiv. Jak Newcastle, tak Bolton by momentálně, být v pokročilejší části sezony, bezprostředně bojovaly o poháry, což se od nich před sezonou v žádném případě nečekalo. Teď si to tyhle dvě senzace rozdají mezi sebou na Reebok Stadium.

Obě mužstva by mohla být pro příště šiřiteli receptu na takový úspěch. Shodně totiž v létě neutratila za posily více než pět milion liber a tahle tichá revoluce založená na pouhém výraznějším sehrávání jim teď nese ovoce. Trotters se především potřebovali adaptovat na jinačí vyznání Owena Coylea, Newcastlu se zase povedlo udržet prakticky veškeré opory při svém nedávném pádu do druhé ligy, takže se teď nové výzvě postavil s nadmíru vyspělým kádrem. Straky navíc možná těží ze statusu nováčka, díky jemuž mohou být často podceňovány, a ke všemu se prozatím mohou stoprocentně spolehnout na střelce Andyho Carrolla (hlavně kvůli němu se Newcastle prosazuje ze vzduchu častěji než kdo jiný) i produktivního kapitána Kevina Nolana.

Vedle Elmanderovy snahy o vstřelení prvního gólu před domácím publikem od březnového zásahu proti Wiganu by diváci na Reebok Stadium měli přihlížet i jubilejnímu stému představení Grétara Steinssona v Premier League. Na druhou stranu pokud Coyle vsadí na nezměněnou jedenáctku, tento napravený hříšník v ní bude chybět. Ne však Matty Taylor, jehož by takto potkal rovněž stý start v dresu Boltonu.

Zdá se, že Carrollova třísla zátěž reprezentačního klání ustála, takže by Hughton neměl vpředu řešit nějaký závažný problém. Horší by to mohlo být se zálohou, kterou nevyztuží dva bouřliváci - Barton s Tiotém. Prvně jmenovaný pyká za úder do břicha Pedersena, jeho kolega pro změnu již stihl nastřádat pět žlutých kartonků.

Pozoruhodná bitva se dá očekávat na Bloomfield Road. V sobotu se tu totiž potká hostitel s nejhorším domácím výkazem v soutěži a naopak nejtragičtější celek na cestách. Dá se tedy předpokládat trápení, ale zároveň i oboustranná touha prolomit svá specifická prokletí.

Blackpool určitě vnesl do Premier League svěží vánek, postaral se o mnoho zajímavých výsledků. A to i vinou toho, že samotnou jeho obranou to dost fičí. Vždyť je zdaleka nejpropustnější v soutěži. Na druhou stranu v celé druhé polovině tabulky nenajdeme ofenzivně schopnější mančaft než právě Tangerines. Zkrátka a dobře tento nováček jednoduše nenudí. To lze víceméně říci i o Wolves, jejichž prioritou také rozhodně není defenzíva, na druhou stranu oni nejsou až tak produktivní a na to nepěkně doplácejí. Prohráli osmkrát z posledních desíti zápasů, na venkovní vítězství pak čekají od samého začátku sezony. Ke všemu zatím letos ani čisté konto neudrželi. Holt se tu musí něco změnit, jakkoliv třeba výkony Wolverhamptonu v poslední době nejsou až tak strašné, jak by se možná dalo předpokládat.

Zlomená čéška vyřadí brankáře Gilkse ze hry na dlouhé dva měsíce, do branky se tak teprve potřetí v sezoně postaví Kingson, jenž dříve také marodil. Problémy s kolenem má od reprezentačního srazu také kapitán Blackpoolu Charlie Adam, u něj se ale dá očekávat, že je setřese ještě včas. Na opačné straně barikády jsou optimističtí ohledně startu Matta Jarvise, který v týdnu nemohl vinou zranění ani pořádně trénovat. Na sto procent se snad vrací jak Berra, tak Mouyokolo.

Takový výprask v západním Londýně dlouho nepamatují. Samozřejmě, že mluvíme o posledním představení Chelsea, která si nechala na vlastní půdě od Sunderlandu nastřílet tři branky a ostudně prohrála 0:3. A tím špatné zprávy nekončí, Blues jsou na několik týdnů bez stoperské dvojice Terry - Alex.

Kdo by to byl řekl, když Ricardo Carvalho v létě odcházel, že ho bude Chelsea za několik měsíců tak akutně potřebovat. Jenže zkušený Portugalec už sbírá starty v Realu Madrid a Carlo Ancelotti má plnou hlavu starostí. Stabilní stopeři Terry s Alexem už totiž nebyli k dispozici proti Sunderlandu a jak to dopadlo. Ve středu obrany se objevili Ivanovič s Ferreirou a podali doslova katastrofální výkon. Všichni se tak okamžitě začínají ptát, zda Chelsea těžké období ustojí. Ukazuje se totiž, že sázka modrého vedení na užší kádr nevyšla.

Co je horší, Ancelotti už má vedle dvojice Ivanovič - Ferreira jen omezené možnosti, navíc je Ferreira pravý bek, stopera nikdy pravidelně nehrál. Nabízí se jen mladíček Bruma, po kterém však všichni volají. Nizozemský talent má nyní obrovskou šanci ukázat, co v něm je a určitě by bylo Ancelottiho chybou, kdyby ho nepostavil. A rozhodně místo Ferreiry, ten byl proti Mackems skutečně na ručník.

Už ale konečně přejděme k tomu hlavnímu, sobotnímu duelu v St Andrew's, kde Chelsea přivítá Birmingham. Opět se však stočíme k marodce Chelsea, protože poslední zprávy z tábora Chelsea mluví o tom, že Alex bude na duel připraven. Carlo Ancelotti to oznámil s tím, že brazilský stoper odložil svou operaci kolena, aby týmu vypomohl. Zároveň však podotkl, že zranění vyřadilo Žirkova.

Teď už ale k Birminghamu. Brums mají hodně podobnou bilanci jako v minulé sezóně. Loni měli na kontě po 12 zápasech 12 bodů, nyní mají svěřenci Alexe McLeishe bodů 13 při stejném počtu zápasů. Jenže to příliš dobré není, Birmingham je v současné chvíli na sestupové příčce a z ní by rád urychleně utekl. McLeish doufá, že jeho tým nabudí poslední remíza na půdě Manchesteru City, přičemž na vítězství domácí čekají už čtyři zápasy.

Na oslabenou Chelsea si však Birmingham věří, ačkoliv možná nenastoupí Craig Gardner. Toho by případně nahradil Lee Bowyer.Nejistá je účast ještě u Taylora, McFadden nenastoupí určitě.

Oba manažeři, jak Hodgson, tak Grant potřebovali v nedávné době notně podpořit. Inu, pomoci v podobě slušných výsledků se jim možná v minulosti dostalo, poslední dobou to ale zase není úplně ono. West Ham tedy v souhrnu čeká na výhru už sedm zápasů v řadě, přičemž Hodgsonův výběr v posledním kole potkala po čtyřech utkáních zase jednou krutá porážka.

Série tří triumfů v řadě a oživení pohárových nadějí je zase tatam. Nikdo si na ni teď nevzpomene. Vše zastínily na pohled naprosto zbytečné venkovní ztráty - remíza ve Wiganu a prohra na Britannia Stadium. Od návratu domů si tedy fanoušci Reds pochopitelně neslibují nic jiného než návrat na vítěznou vlnu. Trčet tři body nad sestupovou propastí totiž rozhodně není nic příjemného. Na druhou stranu Hodgson alespoň ví, že má za sebou trpělivé majitele a bezprostřední hrozba vyhazovu tu zatím není, přestože kopa příznivců zase začíná volat po návratu legendy Kennyho Dalglishe.

Avram Grant je na tom podobně. Místopředseda klubu Karren Brady totiž v týdnu rovněž uvedl, že má izraelský manažer plnou podporu vedení i navzdory tomu, že na Boleyn Ground nepamatují horší start do nové sezony Premier League. S tímhle prohlášením přitom někdo z vedení vystoupil zrovna v době, kdy se rozhodlo o tom, že bodové ultimátum zadané Grantovi zkraje listopadu už nemůže dojít svého naplnění. Ztrátu pěti bodů na "svobodu" tak bude WHU stále ještě stahovat se stejným lodivodem, který tradiční celek nedovedl k vítězství už dva měsíce. Což je možná zvláštní strategie, nicméně fandům Hammers nezbývá než doufat, že jde zároveň o taktiku správnou.

Velkou vlnu nevole vyvolalo na Anfield Road zranění Stevena Gerrarda během reprezentačního klání. Bez svého kapitána se takto Liverpool bude muset obejít až měsíc, což mu jen těžko vynahradí i tučná (pětisettisícová) finanční kompenzace od FA. Ke všemu tu jsou i další ztráty v záložní řadě - v podobě Spearinga, Colea a Lucase.

Pryč jsou časy, kdy se West Ham mohl pochlubit zdaleka nejnapěchovanější marodkou v lize. I přesto si vede tak, jak si vede. Realitou dnešních dní nicméně je, že Grant nemusí hlásit nové přírůstky do svého lazaretu, takže lze mezi významnější absence počítat snad jen zranění Hitzlspergera, Collisona či Ben Haima.