Africký zápisník XII. aneb Favoriti formou nepolíBenin

Máme za sebou skupinovou fázi Afrického poháru a zkonstatovat můžeme ledacos. V první řadě se ale nabízí pokárat mnohé favority, z nichž se nám včera předvedli hned tři, a ani jeden přesvědčivým způsobem. Šetří se nám adepti na zlato v egyptských vedrech? Setsakramentsky rádi bychom doufali...

Kamerun to ve skupině F skrz bezbrankovou remízu s Beninem "zkušeně" odvedl z první příčky na druhou a těší se na Nigérii, takže hodně zdaru.

Tunisko si pak počínalo ještě "zkušeněji", v zápase s Mauritánií bylo po většinu času regulérně horší, a nakonec postupuje z druhého místa se třemi remízami, aniž by si jedinou pořádně zasloužilo.

V konečném zúčtování se tak nabízí citovat novináře Paula Doylea: "Každý turnaj má svou skupinu smrti, a na APN 2019 se tou skupinou smrti ukazuje být skupina F; v tom smyslu, že tam zábava chodí umřít." Nezbývá než souhlasit. A přidat k tomu rovnou i skupinu E. Děkujeme, pane Seedorf a Maestro Giresse.

---

---

SKUPINA E




1. Ohraná písnička, Mauritánii k dokonalosti chyběla jen koncovka. Komukoliv, kdo se jen podívá na výsledné skóre a počet získaných bodů, to bude asi těžké nakecat, ale Mauritánie se vážně nemá za co stydět a proti Tunisku si bezesporu zasloužila zvítězit a postoupit. Její první poločas byla nevídaná fantazie na poměry týmu, který se před turnajem prezentoval hlubokým blokem a minimem vytvořených šancí.

Včera to bylo o několik úrovní povýšené. Mauritánští záložníci a obránci výborně četli hru a neustále předskakovali spící Tunisany, aby potom vcukuletu buď nakopli motorku a potáhli míč rychle středem pole, anebo narýsovali dlouhý pas, který typicky okamžitě dostával spoluhráče do palebné pozice. Vážně, to byl občas tak přímočarý a zároveň precizní fotbal, že ani kamera nestíhala a moje spodní čelist jen visela.

Mauritánci si vytvářeli situace 3 na 2 jako na drátku, získávali nebezpečné ofenzivní standardky, Aly Abeid dokonce jednou svého soupeře i vykoupal jesličkami. Byla to paráda, ale poločasové skóre holt stále znělo 0:0, a sázet na stejně nemožné Tunisko i po poločase se ukázalo být naivním. S Khenissim na hrotu se Khazri dostával k míčům hlouběji v poli a Tunisané tak byli schopni rozmělňovat mauritánský drajv mnohem lépe.

2. Já neumím střílet, ty neumíš střílet, tak pojďme všichni střílet ze 40 metrů. Takhle zhruba to vypadalo. Mauritánská mezihra mohla být jakkoliv nádherná a slibná, ale ve finále to bylo k ničemu, když střela následovala během setin, z totálně nepřipravených pozic. A s postupujícím časem to bohužel bylo horší a horší. Ve druhé půli, jak se blížilo mauritánské vypadnutí, už outsider pálil v podstatě výhradně ze čtyřiceti metrů a pánubohu do oken. Nervozita, jistě. Ale taky v širším kontextu bohužel (ne)osvědčený vzorec.



1. Tunisko se proremizovalo na druhou příčku, jak to jen Giresse umí. Tedy aniž by jakkoliv kontrolovalo vlastní osud, průběh zápasů, prostě nic. Tunisko tenhle postup regulérně uhaluzilo a drtivou většinu poločasu bylo regulérně pro smích. Střed zálohy neustále jen pronásledoval soupeře, balon skoro u kopaček neměl, stopeři prohrávali rychlostí i hlavičkové (!!) souboje, nebylo tam jediné pozitivum.

Pokud vám pak fanoušci po zápase vyčítají, že Khazri s Msaknim nepochopitelně mají své místo v základu jisté, a vy se záhy ujistíte, že ti samí Khazri s Msaknim taky stojí za všemi tuniskými góly na turnaji a zhruba 95 % vygenerovaného nebezpečí, potom máte samozřejmě problém. Obě tuniské hvězdy zde nejsou stoprocentní a především Msakniho koncovka zaostává, ale taky se od nich očekává nereálné. Schválně si zkuste vybavit tuniskou střelu, pod níž není podepsán ani Msakni ani Khazri. Podle mě je to nereálné z jednoho, nebo druhého důvodu: taková střela prostě neexistuje, anebo se při probírání tuniským turnajem unudíte k spánku dříve, než k takové střele vůbec máte šanci dospět.

2. U Tuniska se nemůžu dočkat jeho vypadnutí jako u žádného jiného týmu. Tuniský postup byl v tomhle formátu takřka nevyhnutelný od prvního kola, teď je nicméně hlavní se postarat o to, aby se Orli z Kartága co nejdřív vyřídili, protože jakýkoliv jejich výkon je solí do mých ran, a další uhaluzený bronz do sbírky Alaina Giresseho prostě nesnesu. Ten chlap regulérně nemá rád góly, je alergický na technický fotbal, proti Mauritánii (!!) postavil dva nefotbalové štítové záložníky a ve všech zápasech protočil tři různá křídla, přičemž to třetí, Bassem Srarfi, se snad za celý zápas s Mauritánií ani nepotkalo s balonem.

Tohle je zcela jasný plán; plán na destrukci kopané, jak ji máme rádi.

(td)

---

1. Jakmile zůstával míč v moci angolských obránců, vypadalo všechno v pořádku. Směrem dopředu se ale všechno začínalo rychle hroutit. Palancas Negras se tak vlastně dostaly do pasti: k postupu jim stačil bod, stejně jako Beninu. Na rozdíl od Beninu si jej ale neuměly čistě ubránit, takže jim nezbývalo než pokusit se s Mali udržet krok.

Výsledkem byl na pohled docela vyrovnaný zápas, ve kterém ale Angola stejně prakticky neměla šanci na úspěch. A to z jednoho prostého důvodu: Angolský fotbal je založený na práci s míčem. Vzadu si stopeři Bastos s Massungunou rozuměli v klidu a bez problémů. Čím blíž se ale hra blížila k malijskému vápnu, tím víc se do ní zapojovali Malijci (překvápko!), kteří svého soupeře jednoduše fyzicky přejeli. A lusofonní celek za celých 90 minut nepřišel na žádný plán B, protože žádný plán B ani nemá. Což mě přivádí k druhému bodu...

2. Eliminovat Angolu je vlastně hrozně jednoduché. Jako chápu, že Srdjan Vasiljević je asi něco jako romantik, že mu jde o princip a že prostě chce hrát na postupné útoky a technicky a portugalsky a cojávím, jenže jediným reálným efektem bylo vytvoření dost možná nejčitelnějšího týmu na celém turnaji. Palancas Negras absolutně rezignovali na protiútoky i útočné standardky. Typická ofenzivní akce vypadala tak, že si Angolan vzal míč a šel driblovat. Ve vzduchu existoval prakticky jeden tým, a Angola to nebyla.

Člověku se až chtělo přijít za Vasiljevićem, zatřást s ním a zakřičet MY JSME TO POCHOPILI, MŮŽEŠ ZAČÍT HRÁT. Z Prahy je to ale do Egypta daleko, takže zase 0 gólů, "meh” výkon a vypadnutí ze skupiny, což je na tomto Afconu docela výkon vzhledem k tomu, že dál jsou i takové lemry jako Doktor Kongo nebo Jihoafrická republika. Kdyby byl fotbal Mohsova stupnice tvrdosti, je Angola mastek.



1. Haidarův gól byl boží a Mali ukázalo, že i když hraje celkově docela ošklivý zápas, prosadit se zkrátka umí. Vítězové skupiny E nakonec jako jediní skórovali v každém zápase a o celkových 6 gólů se podělilo 6 hráčů, včetně všech Adamů Traorů, kteří dnes pro jistotu nastoupili na podhrotu vedle sebe. Favoritovi tak vlastně stačilo jednou udeřit a potom už jen hlídat bezzubého soupeře. N u d a.

Pamatujete na legendární zápas mezi těmito dvěma týmy na Afconu 2010, kdy Angola vedla ještě v 78. minutě 4:0, ale nakonec to skončilo 4:4? Ach, nostalgie...

2. Mohamed Magassouba ví, co dělá. Malijský kouč mě zaujal hlavně tím, jak přesně dokáže rozdělit svým svěřencům jednotlivé prostory a úkoly na hřišti: Toto byl profesionálně, poklidně zvládnutý zápas, v němž Les Aigles perfektně využívali všech výhod vyplývajících z klasického 4-2-3-1. Střední záložníci Lass Coulibaly s Haïdarou vykrývali pozice za útočící beky, křídelníci hrozili z křídel, stopeři hlídali vápno, tvůrce hry (sigh... Adama Traoré) tvořil hru. Dokonce i dvoumetrový Kalifa Coulibaly na hrotu předvedl kvalitní, zodpovědný výkon, i když do Moussy Maregy mu samozřejmě chybí pár kilo talentu.

Ve skupině, kde se ostatní týmy vypořádávaly hlavně samy se sebou, byl malijský triumf překvapivě samozřejmou záležitostí. Pokud jsme Magassoubův tým před turnajem tipovali na potenciálního černého koně, před play-off jej stále tipujeme na potenciálního černého koně.

(dz)

---

---

SKUPINA F




1. Candému došla trpělivost a zapomněl na osvědčená jména. Trenér Baciro Candé pro toto utkání přichystal několik změn v zahajovací sestavě a hned tři se týkaly tradičního ofenzivního kvarteta. Zůstal jenom Piqueti; pravé křídlo Toni Silva, desítka Zézinho i hrotový útočník Frédéric Mendy šli od válu.

A přineslo to užitek? Spíš nikoliv. Standardky teď místo Zézinha kopal Pelé a nepočínal si zle, ale útočník Joseph Mendes se předvedl hlavně v prvním poločase, když párkrát přetlačil menšího Josepha Aidoa v osobním souboji, a pak ještě zčistajasna napálil tyčku.

Piqueti pak ve finále působil ještě víc jako individualita než dřív a ve druhém poločase nezvykle střídal za... Toniho Silvu. Vypadalo to spíš, jako by si Baciro Candé se svými obvyklými tahouny, kteří doposud netáhli, vyřizoval účty, než že by nutně věděl, co zrovna dělá. Guinea-Bissau totiž líp útočila v obou předešlých duelech.

2. A přece třikrát nastřelila brankovou konstrukci. A to se počítá, i když jednou se míč stáčel na břevno rovnou od rohového praporku, což by jeden jako úmysl ani nevnímal. Ale zbylé dva momenty? Piquetiho krásná stoupající rána, na níž si sáhl Ofori, a Mendesova přízemní pumelice. Nádhery.

Guinea-Bissau se tedy loučí bez gólu a zase s jediným bodem na kontě, a to je vůči ní prostě kruté. Občas to sice z její strany byl malinko bizár jako zónové bránění rohových kopů nebo dvojí osobka stoperů na Jordana Ayewa, ale jinak Guinejci stejně jako před dvěma lety nezanechali zlý dojem, jenom nebyli efektivní.



1. Kwesi Appiah to zkraje opět netrefil. Poté, co zápas s Kamerunem přinesl alespoň nějaký příslib, Appiah na veškerá pozitiva zdá se zapomněl a Ghaňanům naordinoval svou umolousanou klasiku. Hra Black Stars zkraje opět neměla tempo, což dává smysl, když jednoho z nejlepších box-to-box záložníků na kontinentu a v ghanském případě vždy slušně hrající desítku Thomase Parteye topíte níže ve hřišti než Mubaraka Wakasa. Appiah zjevne nebyl moc dobře připraven; Guinea-Bissau presovala ve formaci 4-4-2 jako obvykle, a stejně nikdo z Ghaňanů nebyl schopný či ochotný se zatáhnout a vypomoci stoperům s rozehrávkou. Ghaňané si obecně, nikde ve hřišti, nebyli schopni vytvořit jakékoliv dílčí přečíslení, nic.

2. Po poločase už to ale byla jiná písnička. A vypadá to, že Kwesi Appiah konečně kápl na složení zálohy (na což jistě do osmifinále zase zapomene). Afriyie Acquah byl proti Beninu využit jako pozdní pojistka remízy, tentokrát střídal pro třetí třetinu zápasu a Ghaně dodal na schopnosti kontrolovat tempo, ale taky hlavně Black Stars vnuknul nějaký rozumný tvar formace. Takhle měl favorit na hrací ploše dva klasické střeďáky, a tak se mohl Thomas Partey vysunout více dopředu (proto druhý gól) a kombinovat s Dedem Ayewem, kterému volnější, ofenzivnější úloha zjevně také svědčila. Takhle to Ghana musí hrát.

(td)

---

1. Individuálně to vypadá lépe, než jsme si před turnajem mysleli. To je ale zhruba vše. Stejně jako před dvěma lety, kdy je k úspěchu dotáhli prakticky neznámí Sébastien Siani nebo Christian Bassogog, se i letos Nepřemožitelní Lvi opírají o ne zrovna hvězdná jména: Banana Yaya zatím patří k nejvýraznějším stoperům turnaje, Ambrose Oyongo snad jako jediný Kamerunec způsoboval soupeřům opravdové problémy (z pozice levého beka), Zambo Anguissa rozdává z hloubi pole jeden chytrý pas za druhým, a dokonce i střední záložník Pierre Kunde ukázal dobrý přehled o hře a nějaké kreativní záblesky. Pochopitelně musíme vzít v potaz, že Benin na nějaké pokusy o vyrovnanou bitvu totálně rezignoval a nechával Kamerunce dělat si na trávníku co chtějí; pod skutečným tlakem by to dost možná vypadalo jinak. Ale stejně.

Jenže... Kamerun zakončoval zápas s držením míče 72 procent (!!!). To je úplně nesmyslně vysoké číslo. A co z toho Seedorfovi svěřenci vytežili? Pár náznaků, pár relativně slibných šancí, jedno břevno... ale celkově to zkrátka vypadalo, že si moc dobře uvědomují, že postup mají v kapse a vlastně se ani nemusí moc snažit. Dokonce se nevyšvihli ani k pořádnému závěrečnému tlaku. Schválně, jak s podobně flákačským přístupem uspějí v osmifinále proti Nigérii.

2. Seedorfovi nelze upřít snaha něco vymyslet, včera to ale moc nefungovalo. Nizozemský kouč asi mohl očekávat, že Benin - kterému po předchozím hracím dni stačil k postupu bod - nasadí totální Prešov. Místo aby ale posílil svou ofenzivní vozbu, rozhodl se (opět) překopat rozestavení: v prvním zápase zkoušel 4-3-3, potom 3-4-3, a tentokrát vytáhl z klobouku čistokrevný diamant s Choupo-Motingem na AM a útočnou dvojicí Bahoken - Toko Ekambi. Čili žádná křídla, zato spousta hráčů uprostřed pole - kde je ovšem nikdo neatakoval, protože Benin seděl vzadu, pročež si mohli v klidu pinkat mezi sebou, hromadit bizarně vysoké procento držení balonu a nudit lidi.

Jako... je pozitivní, že má Seedorf odvahu hledat nová řešení, tohle ale byla od pohledu blbost a výsledek budiž důkazem. Do druhé půle pak nastoupil Clinton N’Jie, který si okamžitě stoupnul k pravé lajně a ani se z ní nepohnul; jenže to se dá těžko počítat jako chytrý strategický tah, když vystřídal pravého beka Collinse Faie a jediné, čeho tím kouč dosáhl, bylo vytvoření jakéhosi beztvarého blobu s hromadou záložníků a Clintonem N’Jiem na lajně. Konečné skóre 0:0. Tlesk.



1. Prvních 10 minut vypadal Benin opravdu zranitelně, ale potom si Michel Dussuyer vzpomněl na svoji lásku k poctivému FDF... a bylo prakticky po zápase. Fanouškům, kteří si našli v podvečer cestu na stadion v Ismailii a následně zůstali i na večerní duel Mali s Angolou, tak začala dlouhá šichta okousávání nehtů; redaktoři, pokrývající právě tyto dva špíly (já), si aspoň mohli v průběhu chodit třeba pro kafe, ale byla to spíš chabá útěcha. Co už.

Stačily dvě rychlé pološance Karla Toko Ekambiho, a Dussuyer okamžitě zatáhl za záchrannou brzdu: jeho svěřenci prakticky kompletně vyklidili střed pole, vepředu (opět) nechali osamoceného trosečníka Mouniého, a jako jeden šik se seřadili za míč do obranného valu, ve kterém zůstali až do závěrečného hvizdu. Nejvýraznějšími hráči ve žlutých dresech byli oba stopeři, Olivier Verdon a Khalid Adénon, a také náhradní gólman Saturnin Allagbé, který se trenérovi za nečekaný start odvděčil dvěma akrobatickými zákroky.

Pokud někomu beninský plán (beton, beton, a zase beton) nedošel už během zápasu, stačilo se podívat na scény po závěrečném hvizdu - fanoušci outsidera v ochozech slavili jako pominutí, hráči líbali trávník, Dussuyer vypadal, že mu spadl ze srdce vagon plný kamení. Protože toto v žádném případě nebylo nic pěkného na pohled. Benin se do osmifinále prostě probránil.

2. Veverky v roce 2019 ještě neprohrály, a pokud nic jiného, bránit opravdu umí. Dussuyer si navíc ve skupině vyzkoušel jak rozestavení 5-4-1, tak konvenčnější 4-2-3-1 přecházející do jakéhosi extrémně zataženého 4-5-1 (s tím se vytasil včera). Na stále trochu rozhozený, takticky ne zrovna vycepovaný a individualisticky hrající Kamerun to stačilo, a postupový výsledek objektivně předčil fanouškovská očekávání.

Proti Maroku, které číhá v osmifinále, ale vyjde najevo spíš odvrácená strana beninské taktiky - severoafrický tým má jednu z nejlépe propracovaných obran na turnaji, a pokud nebyli Mounié & co. schopný prosadit se proti Guinei-Bissau a Kamerunu, vypadá to, že jedinou šancí na další postup bude nějak to uhaluzit na 0:0 a penalty. Vzhledem k tomu, že Maročané se zatím evidentně šetří, očekáváme under jako víno.

U většiny jiných outsiderů bychom se nad možností ubetonovat Renardův tým ani nepozastavili, ale u Beninu to vypadá, že je to vlastně jediná věc, kterou pořádně umí. Tak uvidíme.

(dz)