Africký zápisník I. aneb Porazit Zimbabwe není žádný mohaMed

Historický Afcon začal očekávanou výhrou domácího Egypta proti Zimbabwe; Faraoni sice houževnatého soka udolali jediným Trézeguetovým gólem, namlsaní fanoušci ale nejspíš očekávali jistější výkon...

Letos poprvé se kontinentální africký šampionát koná v evropském létě a navíc v rozšířeném formátu s 24 týmy. Slavnostní atmosféru otevíracího zápasu navíc umocnil fakt, že egyptský útočník / polobůh Mo Salah přijel na turnaj ve skvělé formě jako čerstvý vítěz Ligy mistrů. Fanoušci v ochozech pětasedmdesátitisícového stadionu v Káhiře si sice mohli zakřičet "gól” pouze jednou, i to je ale vítaná změna oproti nedávné "tradici” otevíracích zápasů končících remízou 1:1 - kdyby Zimbabwe dotáhlo některý ze slibně se rozvíjejících brejků, případně kdyby Ovidy Karuru v závěru lépe umístil svou dalekonosnou bombu ze třiceti metrů, mohlo být konečné skóre stejné jako na úvod předchozích třech šampionátů.

Egypťané ale hubený náskok udrželi a nepokazili tak velkolepý spektákl, který odstartovala zahajovací ceremonie s gigantickými pyramidami, ohňostroji a taneční choreografií končící vyobrazením obří faraonské busty. Teď už ale blíže k zápasu samotnému...

---

1. Aguirreho rukopis je patrný, ale toto egyptské vítězství by klidně mohlo být Cúperovo. Míč na kopačkách, jeden rozhodující gól do šatny a následná "údržba” (respektive zpomalení tempa) ve druhé půli. Trézéguetův úder přišel zkušeně v okamžiku, kdy Zimbabwe nabíralo na síle a bylo potřeba před blížící se pauzou dodat týmu sebevědomí a klid. Vzadu udržená nula, a to celkem bez problémů. Na první, statistický pohled to skoro vypadá, jako by se na egyptské lavičce nic moc nezměnilo.

I přes celkově "rozehřívací” a v důsledku nedotažený a matný výkon Faraonů však bylo jasně patrné, co chce Aguirre hrát a v čem se od defenzivního cynika Cúpera tolik liší. Jediný gól vyústil z krásné narážečky, přihrávky byly rychlejší, ofenzivní hra vypadala plynuleji, přirozeněji. Egypťané ukázali směrem dopředu náznaky kreativity a jasného systému, propracovávali se do vápna, zkoušeli střílet ze všech stran. V podstatě všechny aspekty jejich výkonu (hlavně zakončení) by snesly upgrade tak o 30%, pokud z toho má být vytoužené zlato, důležité ale je, že tyto zárodky vůbec existují. Konečně.

2. Salah byl aktivní, ale Trézéguet ho v zápase předčil prakticky ve všem. Vlastním jménem Mahmoud Ibrahim Hassam hraje v pětadvaceti letech za Kasimpasu, což je, řekněme, o něco méně prestižní angažmá než Liverpool. Na hřišti to ale byl on, kdo tahal za egyptské ofenzivní nitky. (Je už moc pozdě poučit se z loňska a skutečně ho koupit do Slavie? Asi je, že...?)

Takhle - Salah nehrál rozhodně špatně. Byl aktivní, nabízel se, rozhodně působil živějším dojmem než loni na MS a vypadá to, že ho Aguirreho fotbal opravdu baví, což je pro fanoušky Faraonů super zpráva. Už jen vylepšit zakončení a celkově efektivitu hry a bude to zase ten starý známý liverpoolský zabiják. Dnes se ale musel sklonit před svým kolegou z druhého křídla. Trézéguet jako by symbolizoval všechny technické a dynamické kvality, které Egypt (byť v náznacích) v Káhiře ukázal.

Pro Faraony je to jen dobře - Salah se do své top formy ještě klidně dostat může, a neuškodí mít na hřišti dva rozdílové hráče místo jednoho.


1. Zimbabwe hrálo lépe, než mnozí čekali. Přesto nepřekvapilo. Pokud tedy nepočítáme vynucené střídání gólmanů deset minut před koncem, kdy zraněného veterána Sibandu - který mimochodem chytal výborně a místy v podstatě sám držel naděje jihoafrického týmu na body - musel nahradit Chipezeze. Jinak ale šlo vše podle plánu...

...a výsledkem je sice těsná, sice po sympatickém výkonu, ale pořád prohra. Od začátku bylo jasné, že Zimbabwe bude spoléhat na brejky, což kouč Chidzambwa ještě stvrdil nasazením hyper-vertikálního 4-2-4 s čistě defenzivním středem zálohy. Zimbabwané jsou rychlí a technicky velice slušně vybavení, takže jejich herní profil sestával z (mimochodem docela solidního) bránění v bloku a bleskových výpadů kupředu, kterých se zúčastňovali minimálně čtyři hráči. Potud vše v pořádku: Chidzambwův tým sklidil pochvalu za energii a nadšení a rozhodně se na turnaji uvedl v pozitivním světle. Jenže...

2. Jaké jsou vlastně zimbabwské šance na úspěch? Toto je poměrně čitelný tým, který nedokáže dominovat a kontrolovat hru. Nemá žádný plán B. Umí jen kontry, a pokud by chtěl na turnaji uspět (což znamená postoupit ze skupiny), musí je přeměňovat v góly - nebo aspoň jasné gólové šance (které by dávaly naději na to, že příště už tam něco spadnout musí). To se nestalo.

Zimbabwané tak sice ukázali skill, jenže co z toho, když ani jejich nejlepší hráč v poli - Khama Billiat - nepředstavoval reálnou hrozbu pro egyptskou bránu. Borci ve žlutém působili spíš jako takové obzvlášť dotěrné vosy, se kterými se zkušenější Egypťané sice nadřeli, ale nakonec jejich nálety zvládli vlastně docela bez problémů. A to i ve druhé půli, kde už Faraoni působili zpomaleným a rozostřeným dojmem, ale Zimbabwe toho ani tak nedokázalo využít. S kombinací sprintů a unáhlených pumelic zpoza vápna (jen 2 střely z 11 mířily na bránu a žlutí kopali jen 2 rohy) to zkrátka nepůjde.