Skauting a mládež Slavie jsou na evropské úrovni, žasne expert. V čem sešívaní předčili Spartu?

Mám za sebou pracovní cestu do Česka, při níž jsem si chtěl udělat pohled na aktuální stav první a druhé české ligy. Zpátky se vracím s nadšením z toho, s jakou filozofií dnes fotbal dělá Slavia. Zcela upřímně mohu říct, že je to evropská úroveň. Podrobněji v dnešním Prostoru Jana Morávka.

Do Česka jezdím rád a není to jen kvůli zpestření o rodinu a kamarády. Dává mi smysl, abych si pravidelně udržoval přehled o kvalitě české ligy a obecně tuzemského fotbalu. Už při nástupu do pozice skauta v Augsburgu jsem si říkal, že mi moje znalost tamějších poměrů, mentality, herního stylu a kontakty z vlastní fotbalové historie třeba budou užitečné.

Neříkám, že Augsburg v dalším přestupovém okně přivede pět hráčů z české ligy, ale je dobré mít sousední země zmapované a vědět, kam se obrátit. Mezi mou agendu patří mimo jiné srovnávání úrovně různých soutěží. Stejně tak jezdím například do Švýcarska, Rakouska, Francie či třeba Slovinska. I proto jsem v Česku navštívil druhou ligu, stejně jako zde pravidelně sleduji devatenáctky či mládežnické výběry.

Musím říct, že se první i druhá liga postupně zvedají, jen to bohužel není vždy zásluhou českých fotbalistů. I v zápase Ústí a Karviné jsou rozdílovými hráči cizinci. A o patro výš je to mnohdy stejné.

Když to ale srovnám se svou druhou hlavní oblastí zájmu, Švýcarskem, vidím u kluků z české ligy trochu lepší perspektivu na návaznost do Bundesligy. O tom mě švýcarská liga úplně nepřesvědčila. Jsou tam dva odskočené týmy, Lugano a Young Boys Bern, a pak velká výkonnostní díra. Basilej má dva, tři zajímavé kluky, teď se jí ale vůbec nedaří a má daleko k Basileji z doby před pár lety.

Zajímavých hráčů je tam celkově poskrovnu. Pár nadějných jmen, která by mohla přestoupit za desítky milionů eur, se tam ale stále najít dá. Například Alvyn Sánches z Young Boys. Ale jinak? Není to žádná sláva.

Z úrovně české ligy mám v poslední době naopak dobrý pocit, především ze Slavie. Její B-tým i celá práce s mládeží na mě dělají skvělý dojem. Je to promyšlené. Kluci dostávají pravidelnou možnost už v sedmnácti, osmnácti letech hrát druhou a třetí ligu a měřit se s dospělými chlapy. Takové zkušenosti pak zúročí například v Youth League proti nejlepším týmům Evropy v jejich kategorii. Většina soupeřů takovou zkušenost s mužským fotbalem nemá a na výsledcích je to dost vidět.

V minulé sezoně Youth League vypadla Slavia až ve čtvrtfinále s Benfikou, odehrála dobré zápasy s Arsenalem a s Interem. Jediná facka přišla na Tottenhamu, kde inkasovala devět gólů a kde ji vyškolil Luca Williams-Barnett, o kterého se teď zajímají velké kluby.

I letos mladí slávisté odstartovali skvěle a budí respekt. Mají tři výhry při skóre 8:2 a zatím neztratili bod. Třeba vítězství nad Lens je úspěch sám o sobě. Francouzské mládežnické týmy mají aktuálně opravdu velkou kvalitu. Možná, že ani sami kluci si neuvědomují, jak dobrou reklamu jim to venku dělá.

Youth League je totiž pro skauty obrovsky zajímavá. Středně velké a menší evropské kluby z TOP 5 lig ji bedlivě mapují a hlídají si budoucí hvězdy, které by mohly vytáhnout a dát jim šanci.

Když jsem hrával já, dalo se ven do pěti nejlepších lig dostat prakticky jen přes mládežnickou reprezentaci, mistrovství Evropy nebo světa. Pamatuju si, že se na mě byli skauti ze Schalke dívat na mistrovství Evropy devatenáctek, které se tehdy hrálo v Česku. Takové zápasy otevírají dveře do větších lig, protože jsou monitorované. A když se v takovém zápase povede dobře odprezentovat, je člověk hned všem víc na očích.

Obecně mi přijde, že by se o důležitosti Youth League mělo víc mluvit, aby si kluci dovedli představit a uvědomit si, jak mohou mít podobné soutěže vliv na jejich budoucí kariéru. V Česku by to nejspíš vzbudilo mnohem větší pozornost, kdyby se dostali do semifinále nebo dál. A upřímně to nevidím jako nepravděpodobné. Mám velkou důvěru, že když budou takhle pokračovat, můžou dojít daleko.

V Německu je to jiné. Před dvěma týdny jsem byl v kampusu Bayernu na zápase jejich devatenáctky s Arsenalem. Ačkoliv ze zápasu běžel zároveň živý přenos na YouTube, tak na malém stadionu v kampusu bylo odhadem patnáct set lidí.

Z tohohle srovnání naopak Česko vychází žalostně, vezmu-li v potaz, že na zápas prvoligových Teplic dorazí fanoušků sotva jednou tolik. A to navíc v době, kdy se týmu celkem daří a na stadionu je halloweenský program, na němž si klub dal zjevně záležet.

Ale zpět k Bayernu. Samotný zápas mě úplně nepřesvědčil. Měl jsem pocit, že jsou kluci spokojeni, že mají v sedmnácti, osmnácti na prsou znak takového týmu, ale chybí jim větší motivace, bojovnost a intenzita.

Slavia na mě působí dospěleji - a to v Youth League často rozhoduje. Konfrontace mladých slávistů s Arsenalem se znovu blíží. Loni mu v Měcholupech dali pořádně na frak. Angličané mají co vracet.

Když jsem se koukal na kapitána Arsenalu, který mě v tom zápase vůbec nepřesvědčil, měl odhadovanou hodnotu osm milionů eur. V sedmnácti letech... Z pohledu skautingu je zajímavé zapamatovat si taková jména už v tomhle věku. A pak sledovat jejich cestu - protože právě v sedmnácti, osmnácti se láme, zda se prosadí do mužského fotbalu.

I Slavia má hráče, kteří budí pozornost. Prvně bych ocenil to, jak mají béčko vůbec postavené - kolem Suchoše a Necky (Marka Suchého a Tomáše Necida), dvou zkušených kluků, kteří mladším předají spoustu zkušeností. To je naprosto správně vymyšlené.

Zajímavé je i to, kolik je tam zahraničních jmen. Je tam Kolumbijec Miguel Solarte, reprezentant do devatenácti let. Nigerijec Izuchukwu Okonkwo, Černohorec Lazar Savovič z Podgorice, Nor Abel Cedergren či Polák Bartosz Szywala. Slavia si ze zahraničních týmů vybírá exkluzivní talenty a přes béčko je postupně dostává do áčka, nebo je posílá na různá hostování. Ale třeba Cedergren byl na lavičce áčka už i v poháru.

A i když ne každý se dostane do áčka, stejně po něm v lize někdo sáhne. Bude na očích a klub z něj může finančně profitovat díky výkonům na hostování. Připomíná mi to Bayern, který takhle posílá spoustu hráčů na hostování a ti si na jiné adrese udělají dobré jméno. Když se nemají kam vrátit a v kádru pro ně není místo, klub je alespoň zpeněží a otevře jim budoucnost jinde. V tomhle je podle mého názoru Slavia před Spartou obrovsky napřed.

Kdybych měl říct konkrétní jména, která v cizině rezonují, tak to budou David Barčot, Martin Palaščák, Cedergren, Adam Rajnoha, Petr Potměšil a samozřejmě Karel Belžík.

Jenom ze Slavie je těch kluků opravdu dost. Dříve v této roli přitom bývala právě Sparta. Měla zázemí i finanční sílu na to, aby stahovala ty nejlepší hráče z celé republiky. A dělala to. Podle mého by mohla dnes být silná i za hranicemi. Ale necítím to z ní. Když jsem sledoval, jak na jaře přistoupila k záchraně B-týmu v druhé lize...

Také si nejsem jistý, zda může být Sparta úspěšná se svou filozofií, v níž vyloženě nechce hledat posily do mládeže v zahraničí a sází na to, že si vychová "hráče se sparťanskou DNA". Je to trochu loterie. Myslet si, že každý rok přijde do áčka nějaký Hugo Sochůrek, je trochu naivní. Ano, dostanou vlastní odchovance do prvního týmu, ale je otázka, v jakém věku a jaký budou mít potenciál pro TOP 5 ligu.

Dělá to na mě dojem, že ve srovnání se Slavií nemají takový skautingový přehled, ani fantazii, že by se to mělo změnit. Jasně, žádný skautingový tým není neomylný a občas něco netrefí. Přestupová úspěšnost Slavie je však velká. Sparta má v týmu zajímavá jména, ale i velké přešlapy. Slavia je většinou zachraňuje tím, že takové hráče udá na hostování. Kdo si ovšem dneska přijede na Letnou pro Joaa Grimalda?

To, že na českém transferovém poli dominuje Slavia, podle mě potvrdila i v letním přestupovém okně, kdy například s Wiktorem Nowakem trefila naprosté terno. Přitom toho kluka v Česku dost možná nikdo neznal.

Dobrou vizitku dělá Slavii i to, jaké věci o ní slýchám v Německu či jinde, kam zavítám. Kdybych se u nás v klubu zeptal deseti lidí ze sportovního úseku, jaký mají na červenobílé názor, všichni by řekli to samé: Slavia v posledních letech odvádí fantastickou práci. Lidé tu vědí, jaké udělali přestupy, za kolik a kam.

Dnes je to adresa, kterou se vyplatí sledovat. Ať už je to áčko, béčko či mládež. Člověk může bez váhání mluvit o úrovni srovnatelné s bundesligovými kluby.