Africký zápisník II. aneb Mamma Miya! To je začátek turnaje!

Hned druhý den jsme se na Africkém poháru národů dočkali prvních překvapení: Uganda porazila DR Kongo, ve skupině B uhrál Madagaskar historicky první body s Guineou a moc nechybělo ani Burundi, které nakonec podlehlo Nigérii.

Kdyby se Vlaštovkám podařilo dotáhnout některou ze slibných šancí (Burundi ve skutečnosti favorizovaného soka dokonce přestřílelo), zapsal by se sobotní program mezi nejčernější sázkařské dny za hodně dlouhou dobu. I takto ale platí, že favoriti zatím v Egyptě nepřesvědčují - pokud bychom soudili čistě podle předvedeného výkonu, suverénně nejlíp zatím z osmi představených týmů vychází Uganda.

Postupová bitva v obou skupinách tak bude ještě hodně zajímavá; jak Egypt, tak Nigérie sice mají na kontě upachtěné úvodní výhry 1:0, jinak ale vše nasvědčuje tomu, že na tomto Afconu nebude o překvapení nouze. Pojďme se ve zkratce podívat na klíčové body sobotních zápasů.

---

1. Bude tento turnaj labutí písní Ibengého Leopardů? V preview jsme psali, že DR Kongo je týmem, který se vlastně nikam neposouvá a toto je už čtvrtý Afcon v řadě, na který přijíždí víceméně v totožné pozici: fanoušci očekávají zábavný, sice chaotický, ale fyzicky odhodlaný ofenzivní styl, díky němuž se Leopardi jednoduše probijí do play-off a tam pravděpodobně vypadnou s prvním organizovanějším týmem.

Jenže, soudě podle jejich úvodního zápasu, může toto prozření klidně přijít už ve skupině. Vlastně už přišlo. Toto byl z konžské strany tak neskutečně tragický, laxní, pomalý, nesoustředěný a odevzdaný výkon, že se člověk musí zamýšlet nad tím, jestli prostě Ibengého kouzlo už definitivně nevyprchalo a jestli tento konžský tým postavený na stárnoucích hráčích a přečtené filozofii nepotřebuje další přestavbu. Protože teď jde na domácí Egypt, který sice napoprvé taky nezazářil, ale toto Kongo by smáznul jako nic. Takže je dost dobře možné, že modro-červení promarnili šanci na postup už teď.

Hrálo se v příšerném odpoledním vedru před prázdným stadionem. Výkon Leopardů tomu odpovídal: jako by se nikomu nikam nechtělo a stejně se nikdo nedívá, tak co.

2. Trésor Mputu chyběl. Hodně. Snažit se v celém tom amorfním trapasu identifikovat konkrétnosti je jednak docela složité a jednak zbytečné. Proto jenom podotkneme, že pokud se má Kongo nějak zvednout, bude k tomu potřebovat kreativního, inteligentního a potenciálně rozdílového hráče na spojce mezi zálohou a útokem - čili Trésora Mputua v základní sestavě.

Snad žádný konžský hráč včera nevypadal smutněji než totálně odříznutý Cédric Bakambu na hrotu. Bolasie se aspoň snažil, dokonce si po půlhodině hry stoupnul na pravé křídlo, když zjistil, že zleva to nepůjde, ale nebylo to v důsledku k ničemu. A ještě zahodil jednu z mála konžských šancí, když hlavičkou netrefil prázdnou bránu. Protože se srazil s Bakambuem. To tak nějak asi vystihuje vše.



1. První ugandská výhra po 41 letech (!) ani nemohla být zaslouženější. Jestliže Kongo bylo v celém zápase prostě univerzálně špatné, pro Ugandu platí opak. Přestože oba góly padly po standardních situacích - to by až takové překvapení nebylo, věděli jsme, že ty Uganďanům jdou - Jeřábi byli jednoznačně lepší i ve hře. Všude o krok napřed, organizovanější, soustředěnější, přesnější, nebezpečnější.

Plán kouče Desabreho vycházel z ovládnutí středu pole; to byl chytrý krok, protože konžská střední záloha je hodně defenzivní a Leopardům chybí dirigenti a vůbec záložníci schopní podržet míč a v klidu rozehrát. Povedlo se. Přesně tímto způsobem Uganda vymazala soupeře ze hřiště.

2. Ta útočná trojice... to bylo něco. Hrdinů v červených dresech běhalo více - třeba spolehlivý gólman Onyango nebo organizátor a šéf obrany Wasswa - ale to, co předvádělo vepředu trio Faruku Miya, Patrick Kaddu, Emanuel Okwi, to si zaslouží vypíchnout samostatně.

Miya byl jasným mužem zápasu; škoda jen, že ke dvěma asistencím nepřidal ještě gól, třeba z jedné povedené třicetimetrové pumelice z přímého kopu. Pokud bude v distribuci balonů pokračovat stejným tempem, můžeme pomalu začít mluvit o jednom z černých koňů turnaje. A Patrick Kaddu? Prakticky neznámý forvard, hrající ve třiadvaceti v domácí lize, způsoboval svým pohybem a nasazením zkušeným konžským obráncům obrovské problémy a svůj vítězný gól si plně zasloužil. Toto byl ukázkový výkon správně dotěrné, pohyblivé a produktivní devítky.

Před turnajem jsme mluvili hlavně o spolehlivé ugandské defenzivě; ta dnes paradoxně ukázala nějaká okénka, jenže v důsledku to vůbec nevadilo, protože Leopardi se k zápasu nedostavili vůbec. Jeřábi ale zabodovali na opačné straně hřiště.

---

1. Gernot Rohr bude po prvním zápase zase měnit sestavu. Stejně jako na mistrovství světa. Tentokrát ale není na vině rozestavení, ale samotný výběr hráčů - proti houževnatému Burundi, které dokázalo dobře absorbovat tlak a často nechávalo Nigerijce prostě držet míč a snažit se o nějaký průnik, který nepřicházel - záloha s Mikelem na pozici AM ve 4-2-3-1 prostě ani fungovat nemohla.

Mikel totiž v žádném vesmíru není ofenzivní záložník, a už vůbec ne ve 4-2-3-1. Mikel je deep-lying playmaker. Jeho pozice na hřišti je o nějakých třicet, čtyřicet metrů níž. Toto byl tristní tah už proto, že Rohr má v kádru jedno skvělé AM - jmenuje se Alex Iwobi a většinu zápasu strávil na levém křídle, odpojen ze hry, protože Mikel takhle vysoko prostě efektivně distribuovat míče neumí, on potřebuje dirigovat tempo hry z hloubi pole, ne lítat mezi soupeřovými obránci jako hadr na holi.

Teprve s příchodem Ahmeda Musy (za Mikela) se nigerijská hra rozhýbala; rychlík Musa se totiž zapojil na křídlo, což umožnilo Iwobimu posunout se do středu pole, a rázem to začalo k něčemu vypadat. Pak už jenom stačilo stáhnout ze hřiště plácajícího se hrota Onuachua a poslat tam Odiona Ighala, nejlepšího nigerijského střelce, který prakticky okamžitě po příchodu na hřiště vstřelil jediný gól zápasu.

Gernot Rohr je zkušený, protřelý, precizní trenér, posedlý funkčností a efektivitou. Takové hovadiny by na stará kolena dělat už neměl.

2. Ok, tady bude potřeba vylepšit... tak nějak všechno. Čistě z herního hlediska Nigérie propadla - ne proto, že by prostě jen podala nepřesvědčivý výkon (jako třeba Egypt proti Zimbabwe), ale proto, že se jí mnohem slabší Burundi první hodinu zápasu reálně vyrovnalo.

Nigérie má evidentně problém s efektivitou (což se ukázalo už v přípravných zápasech) a trochu i s tím, že Rohr podle všeho moc neví, jak naložit se zápasem, kdy má jeho tým držení míče nad 60%. Jenže vzhledem k tomu, jak silní Super Eagles reálně jsou, je tento scénář nepotkal naposledy. V nigerijské hře chyběla myšlenka, kreativní záblesky, energie... prostě to celé bylo tak nějak unylé, uondané, bez nápadu.

Jo, a Daniel Akpeyi sice podal celkově dobrý výkon, ale stejně stihl za těch pár minut po Ighalově gólu vyrobit dvě blbé hrubky. Burundi toho sice nevyužilo, ale lépe ofenzivně disponovaný tým by tak milosrdný nebyl. Tolik jenom k té předturnajové debatě o spolehlivosti gólmanů.



1. Sympatický výkon nováčka, ale ve druhé půli už bylo jasné, kdo je lepším týmem. Po velkou část zápasu se Burundi svému sokovi vyrovnalo, hrálo aktivně, a i přes výrazně nižší držení míče působilo uprostřed zálohy efektivnějším dojmem, o což se postaral hlavně spolehlivý dirigent Bigirimana. Ano, Nigérie hrála pod svoje možnosti, ale nebylo to tak, že by se na to Super Eagles vykašlali - ne, jejich frustrace pramenila jednoduše z toho, že se sice snažili, ale Burundi je do hry prostě nepouštělo. To je na turnajového nováčka impozantní výkon.

Ještě někdy kolem 60. minuty Nigerijci regulérně čekali buď na záblesk, nebo na to, až se fyzicky velmi dobře připravený soupeř jednoduše unaví. Nakonec se stalo tak trochu obojí, ale Vlaštovky přesto mohly opustit hřiště se vztyčenými hlavami.

2. Jenže... kudy vede cesta ven ze skupiny? Protože jakkoliv Burundi za svůj historicky první zápas na Afconu sklízí zaslouženou chválu, faktem je, že prostě nevstřelilo gól a nemá žádný bod. Disciplinovaný, organizovaný a zkušený výkon je super, jenže co z toho, když máte více střel na bránu než Nigérie a nedokážete toho využít? Burundi ukázalo, že se do útočné třetiny dostat umí... ale tam už moc neví, co dělat. Saïdo Berahino si musí urychleně rozpomenout, jak se střílí góly (a Fiston asi přezout kopačky nebo seřídit mířidla), jinak po turnajové premiéře Vlaštovek zůstane mlhavá vzpomínka na sympatického outsidera a možná jeden bod proti Madagaskaru.

---

1. Viděli jsme krásný zápas nahoru dolů, a přestože Guinea byla dost frustrující, musí se jí nechat, že dokázala přistoupit na madagaskarskou hru a soupeři se v ní vyrovnat. A teď tím nemáme na mysli nějaké taktické přeskupování, ale prostě jen entuziasmus a intenzitu. Vážně, toto byla reklama na fotbal v té nejdivočejší, nejčistší formě - spousta chyb, spousta pozičních nedostatků na obou stranách, ale zároveň upřímná snaha útočit, přehrát soupeře, přestřílet ho, hrát lépe.

Upřímně? Tady se ani nemá smysl pokoušet o nějakou taktickou analýzu, prostě proto, že propracované strategie letěly z okna prakticky hned po výkopu. A dokonce i takový cynik jako já se královsky bavil. Pokud jsou fotbal v podstatě šachy, zápas Guiney proti Madagaskaru představoval oživlé šachy z Harryho Pottera.

2. Paul Put našel svého útočníka. Jinak ale nepřesvědčil. Belgický kouč staví svůj herní profil na pokud možno co nejklidnější kontrole nad hřištěm; to se mu včera tak spektakulárně nepovedlo, že i přes získaný bod zkrátka musíme jeho práci hodnotit spíše negativně.

Jinak ale bychom neměli propadat pocitu, že jen proto, že Guinea nedokázala porazit jednoho z největších outsiderů turnaje, její šance na celkový úspěch tím nějak dramaticky utrpěly. Před šampionátem jsme Putův tým pasovali na jednoho z potenciálních černých koňů, což pořád platí - v příštích zápasech musí hrát mnohem zodpovědněji a soustředeněji, ukázal ale, že je na čem stavět.

V první řadě je to skvělý výkon hroťáka Soryho Kaby, který dává Guinejcům naději, že našli svoji ideální devítku - tato pozice totiž před turnajem platila za jeden z největších potenciálních problémů. Ve druhé půli jsme se dočkali i nástupu uzdraveného Nabyho Keïty, který se sice na hřišti zatím rozkoukával, ale v dalších zápasech už by měl být patřičně rozehřátý - a s Keïtou by Guinea měla mít v dalších zápasech mnohem snazší přístup ke svému "kreativnímu kontrolnímu módu”. Remíza na úvod pro ni není špatná, i když přišla proti outsiderovi.



1. Předně - obrovská gratulace a díky! Když Anicet Andrianantenaina vstřelil historicky první madagaskarský turnajový gól v dějinách, běžel celý tým slavit k trenérské lavičce - a to nadšení bylo prakticky hmatatelné i přes obrazovku.

Ne, vážně. Nikdy jsem k Madagaskaru nechoval žádné emoce, nic jsem si o tom týmu nemyslel, ale pozorovat jeho radost bylo až dojemné. I kdyby v zápase prohráli 3:5 (což se klidně mohlo stát), na hodnocení by to nic nezměnilo. Ačkoliv...

2. Na rozdíl od Burundi má ostrovní celek šanci pomýšlet realisticky na postup ze skupiny. A to ze dvou důvodů.

Zaprvé - Madagaskar sice nebude asi nikdy umět zodpovědně bránit a vyvarovat se chyb, ale v ofenzivě se podle všeho vyrovná i mnohem silnějším soupeřům. Což je faktor, který Burundi nemá, a zaskočit Nigérii sice bude těžké, ale ne nemožné (pokud, samozřejmě, Super Eagles nevyhrají třeba 6:2).

Zadruhé - Vyhrát proti Vlaštovkám a Dupuisův tým má na kontě čtyři body. Což by k postupu ze třetího místa stačit mělo. Navíc jeho opory v čele s Andrianantenainou vypadají ve formě.

I kdyby ale toto byl poslední madagaskarský bod na turnaji, pozitivní celkový dojem si ostrovní reprezentace zajistila už teď.