Gambrinus liga Česko - Gambrinus liga

Slavia doma poprvé padla! V tu nejnevhodnější chvíli. Jubilejní 270. pražské derby totiž herně příliš nezvládla, šancí si mnoho nevytvořila a plánovaný revanš za debakl s Lille vůbec nedopadl. Sparta naopak díky brance Wilfrieda konečně venku naplno bodovala.

Jak už to tak při derby pražských "S" bývá, hráči se již od úvodních vteřin vůbec nešetřili. To byla také alfa a omega prvních, nepříliš oku lahodících okamžiků tohoto výjimečného zápasu. Každopádně jestli byl někdo zkraje fotbalovější, byla to rozhodně domácí Slavia. Zatímco ta se totiž snažila kombinovat především po zemi, poslepovaná záloha Sparty se daleko častěji uchylovala k nakopávaným balonům. Tak jako tak, v úvodních 25 minutách se diváci museli spokojit pouze s pár polovičními šancemi. Třeba s tou Wilfriedovou, jemuž v poslední chvíli ukopl míč od kopaček Krajčík, nebo nespočtem červenobílých průniků po trestuhodně průchozích stranách.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mělo v brzké době změnit a ani sparťanský gól z 26. minuty nastavené schéma hry nenarušil. Slávisty znovu zradilo nedokonalé bránění standardních situací. Vstupem do Kaloudova šikovného centru prověřil vlastního brankáře Ragued a pro Bonyho Wilfrieda už nebyl žádný problém odražený míč doklepnout do sítě.

I nadále se pokračovalo v podobném duchu, v jakém se předtím začalo. Fotbalistům v rudém nadále scházel klid v rozehrávce, slávistům se pro změnu pořád nedařilo využívat soupeřových zaváhání. A tak opět zahrozili hosté a vcelku pochopitelně prostřednictvím standardní situace, respektive dlouhého autu. Po dalším smolném zásahu Ragueda se ve vyložené gólové příležitosti zjevil Kovba, avšak svou hlavičku nasměroval jen těsně vedle.

Zkraje druhého dějství připomínal zelený pažit v Edenu spíš jatka než fotbalové kolbiště. Hráči se spíš demolovali, než že by se zesměšňovali technickými parádičkami a narážečkami. Na zemi se postupně ocitli Belaid, Wilfried či Kušnír. V těchto chvílích se opravdu nebylo moc na co koukat, a tak klimbající diváky mohl probudit alespoň déšť, který po hodině hry zkropil trávník Synot Tip Arény. A stalo se tak právě včas. Co nevidět se totiž k dech beroucí ráně z přímého kopu odhodlal Belaid a z takových 30 metrů orazítkoval břevno.

Tato situace sešívané přeci jen pro závěrečné minuty povzbudila, ale ani ustavičný tlak kýžené gólové příležitosti nenesl. Slávisté však šmodrchali a šmodrchali, příliš složitou cestou se zpravidla snažili dostat k soupeřově svatyni. Zato sparťané jí klidně mohli udílet lekce z jednoduchosti, když jen šikovná spolupráce Wilfrieda s Kadlecem vyústila v nebezpečnou střelu druhého jmenovaného do boční sítě.

A heslem "v jednoduchosti je síla" se hosté řídili i při střežení svého pokutového území. Slávistům takové kouskování zápasu samozřejmě nevyhovovalo a postupem času se uchýlili spíš k zákeřné než účelné hře. Ztrestat je navíc mohl ještě Hušek, který z prostoru penaltového puntíku pálil přímo do Vaniaka či nepřesně mířící Prudnikov.