Žhavé vývozní artikly z francouzských trávníků (15)

V dalším díle přibližování francouzských talentů zabrousíme tentokrát do Paříže, kde na sebe už druhou sezonu poutá pozornost čerstvě plnoletý Adrien Rabiot. Novinkou je pak hlasování o dalšího mladého hráče, kterého si v našem seriálu rozebereme.

Adrien Rabiot (Paris Saint-Germain)

Věk: 18 let (03.04.1995)
Pozice: střední záložník
Smlouva: do 30.06.2015
Odhadovaná cena: 5-12 milionů Euro

Když se tehdy sedmnáctiletý Adrien Rabiot začal minulou sezonu propracovávat do sestavy Ancelottiho PSG, řada britských fanoušků zbystřila - to jméno jim bylo vzdáleně povědomé. Odchovance slavné akademie v Créteilu si totiž už v roce 2008 vyhlédlo bohaté Manchester City..

To je dokonalá ilustrace toho, jak obrovský talent se v Rabiotovi skrývá už od dětství. V deštivé Anglii se třináctiletý kluk neprosadil primárně proto, že mu vůbec nesedlo prostředí, stýskalo se mu po domově, neuměl jazyk; po pouhých šesti měsících se proto navrátil do Créteilu, odkud si ho v roce 2010 vytáhlo PSG. Loni v létě pak podepsal jako první "homegrown player" za Khelaifiho éry plně profesionální smlouvu, a pak už to šlo ráz na ráz - ještě koncem srpna debutoval proti Bordeaux, stal se nejmladším hráčem, kterého kdy PSG vyslalo na hřiště v Lize mistrů, postoupil do francouzské jednadvacítky, začal být označován za budoucí klubovou ikonu. To vše stihnul za jeden rok.

Se svojí vytáhlou, pohublou postavou (189 centimetrů, 71 kilogramů), hustými vlnitými vlasy a dětskou tvářičkou připomíná mladý středopolař spíše popový idol než vycházející fotbalovou hvězdu, a přestože plnoletosti dosáhnul teprve letos na jaře, prošel si v životě už řadou úskalí. Nejde jen o nevydařené angažmá v Manchesteru - daleko větší ránou byla tragická nehoda jeho otce z roku 2006, po níž zůstal kompletně ochrnutý a může pohybovat pouze očními svaly. Michel Rabiot byl přitom tím, kdo nakazil malého Adriena vášní pro fotbal, a pařížský klub zvláště; když v roce 2009 hrál výběr PSG do 19 let v Auxerre, zařídilo proto klubové vedení speciální místo v hledišti, aby mohl Rabiot senior vidět svého syna hrát v milovaných barvách. Byl to dojemný moment - Adrien vsítil v prvním poločase dvě branky, ten druhý pak strávil na tribuně po otcově boku. PSG vyhrálo 3:2.

Hodně se propíralo, nakolik je Rabiotova benjamínkovská smlouva dílem Ancelottiho nejhlubšího přesvědčení, a nakolik jde o umělou snahu pařížského klubu uchovat si své "francouzské jádro"; není třeba dodávat, že odchovancům od nástupu šajcha Nassera Al-Khelaifiho pšenka příliš nekvetla, a extrémně talentovaný domácí mladík, který by mohl převzít Sakhovu pozici z před několika sezon, se tedy PSG náramně hodil. Jenže kdo viděl Rabiota na hřišti, rychle své obavy zaplašil; není divu, že když ho Ancelotti půjčoval kvůli nedostatku herního vytížení letos na jaře do Toulouse, nechtěl ani slyšet o případné opci, stejně jako že když okcitánský klub přišel v létě s prosíkem, aby bylo mladému záložníkovi hostování prodlouženo, nový trenér Laurent Blanc zaujal snad ještě nekompromisnější postoj.

A Blanc svá slova většinou plní, což dokazuje i prostor, jakého se Rabiotovi letos dostává; pravda, nastupuje sice převážně z lavičky, ale i přesto už zanechal svoji stopu ve dvanácti utkáních, z toho třikrát v Lize mistrů. Spolu s oním jarem v Toulouse, které odehrál prakticky kompletně v základu, to tedy vypadá, že jeho pozice mezi největšími talenty Ligue 1 sílí a sílí.

Je to sice odvážné tvrzení, ale nebýt angažmá jiného talentovaného středopolaře, Marka Verrattiho, mohlo být Rabiotovo postavení v týmu ještě silnější. Oba borci toho mají leccos společného - nejen nízký věk a pozici defenzivního (středního) záložníka, ale také velkou část herního stylu: Verratti bývá nezřídka označován za nového Pirla, a kdo sledoval Rabiota v Toulouse, určitě ho podobné srovnání také několikrát napadlo. Přesto však mezi oběma pařížskými klenoty existují rozdíly: Verratti neoběhá takový prostor na hřišti, nemá tak široký herní arzenál, soustředí se primárně na svoji pozici a jeho úkolem je vyvážet a rozehrávat míče z hloubi pole, případně takticky diktovat, zrychlovat či zpomalovat tempo hry. Rabiot je mnohem živelnější, jeho pohyb je nepředvídatelnější, vířivější; chvílemi to vypadá, že by nejraději byl úplně všude.

Jeho ideální pozicí je proto klasický střední záložník s relativně velkou volností; na defenzivního štíta nemá jednak pozituru, jednak potřebnou herní zdrženlivost a důraz na účelnost, na klasického trequartistu je zase zvyklý pokrývat příliš velký výsek hřiště a zatahovat se moc hluboko, často až před stopery. Svojí postavou je navíc nejvíce ze všech spoluhráčů podobný Javieru Pastoremu, takže nějaké heroické defenzivní zásahy se od něj čekat nedají; Rabiot je v první řadě playmaker, který má rád volnost, nebojí se ani sbíhat si na strany nebo střílet. Jeho loňská branka v Brestu, která znamenala vítězství 1:0, byla nádhernou ukázkou toho, co se v něm skrývá - z levého křídla si seběhl do středu a úžasnou ránou z pětadvaceti metrů málem protrhnul Thébauxovu síť. V Toulouse mu prý po tomto zápase začali přezdívat Cristiano.

Rabiot má fenomenální periferní vidění (podobně jako Verratti). Tato schopnost je u něj tak vyvinutá, že při skloubení s přirozenou snaživostí a snahou vyřešit každou situaci co nejlépe a nejkreativněji dochází na hřišti místy k nepříjemným situacím, kdy mladý záložník vidí takzvaně "za dva rohy", čímž jsou jeho spoluhráči natolik zaskočeni, že celá akce skončí protiútokem; tenhle faktor není v Paříži tolik vidět, ale v Toulouse, které vyznává mnohem jednodušší, silovější fotbal, takto několikrát došlo k nepříjemným situacím. Přítomnost přirozeně vůdčí stoperské dvojice Abdennour - Zebina však Rabiotovi v tomto ohledu hodně pomohla, stejně jako jeho vlastní učenlivá, inteligentní, takticky skvěle adaptabilní povaha.

V souladu s výše uvedeným asi nepřekvapí, že nejvýraznějším aspektem Rabiotovy hry je fotbalové myšlení, výtečný pohyb po hřišti a chytré odemykání soupeřových obran přesnými pasy. I zde je přitom vidět progres směrem k větší střídmosti a zodpovědnosti, aniž by přitom mizel ten nejkřiklavější důvod, proč je taková radost jeho hru sledovat - umí totiž naprosto přirozeně najít volný prostor, naběhnout si do něj, uvolnit se či vybídnout k uvolnění spoluhráče. Takřka nikdy se nestává, že by s míčem "narazil" do soupeře; je zkrátka vždy o pomyslný krok napřed.

S tím samozřejmě souvisí i fakt, že nemá zrovna v lásce osobní souboje - nebo alespoň osobní souboje v tradičním slova smyslu. Leckoho proto možná překvapí pohled na jeho statistiku z toulouského jara; vytáhlý mladík se pokusil zastavit soupeře celem 92x, což je vyšší číslo, než si připsali Verratti (78) i jeho pařížský kolega Blaise Matuidi (75). Je sice pravda, že v Toulouse se do těchto situací záložníci dostávají častěji než v PSG, jenže jeho tehdejší spoluhráč Étienne Capoue zasahoval 76x. To má původ v už zmiňované Rabiotově snaze být pokud možno u všeho - není prototypem klidné, neviditelné síly typu Mavuby či Toulalana, naopak, na hřišti je hodně vidět, a to i díky svým dlouhým nohám, které mu umožňují bleskově se přesouvat z jednoho místa do druhého a mařit soupeřovy útočné pokusy. Pokud k tomu připočteme jeho neochotu skluzovat nebo vůbec jakkoliv vychylovat své tělo z rovnováhy (což je pochopitelné, neboť nízko posazené těžiště a z toho přirozeně plynoucí atributy jako blesková akcelerace nebo driblink rozhodně nepatří k jeho přednostem), nepřekvapí ani vyloženě nízké číslo v kolonce spáchaných faulů. Rabiot zkrátka hraje inteligentně, s chutí a velkým přehledem.

Jeho rozevlátý herní styl nemusí vyhovovat každému systému; ve skutečnosti je jakoby stvořený pro velké týmy, které kontrolují hru a nepotřebují tak střed hřiště zahušťovat fyzicky silnými, nekompromisními "držáky". Rabiotova budoucí pozice bude pravděpodobně někde mezi defenzivním a ofenzivním záložníkem, ideálně pod trenérem, který nemiluje bleskurychlé brejky a přílišný důraz na pragmaticky účelnou hru středu pole. Dost možná však tím trenérem bude někdo jiný, než Laurent Blanc - přestože jeho slabost pro nejmladšího pařížského profesionála není žádným tajemstvím, sám Rabiot se nechal slyšet, že v případě dalšího mohutného posilování nemá vzhledem ke svému hernímu vývoji problém změnit adresu. Ambicióznost tomuto borci zkrátka nikdy nechyběla.