Premier League - preview 37. kola

Vzpomínáte na loňskou koncovku sezony? Arsenal vcházel do 34. kola s fantastickou formou, kterou narušoval akorát nedávný krach na Loftus Road; hostil poměrně oblíbený Wigan a o jeho triumfu ve snaze rozhodnout o svém umístění na třetí příčce se tak nějak nepochybovalo. Jenže Latics dvěma slepenými góly do osmi minut favoritovi osudově utekli a vydali se za legendární záchranou. Povede se jim letos to samé?

Veškeré předzápasové dění se pochopitelně nejen na anglickém severozápadě točilo kolem senzačního triumfu provinčního Wiganu nad bohatým ManCity v rámci FA Cupu. Na britské poměry malé, ne tak úplně fotbalové městečko si historický úspěch nepochybně užilo dosyta; teď je však čas vrátit se do reality všedních dnů a čelit přetěžkému úkolu zachránit elitní soutěž. Wigan je totiž aktuálně velmi blízko nechvalnému primátu - může se stát prvním vítězem Anglického poháru, který následně sestoupí.

Aby se tak nakonec nestalo, musejí Latics v návaznosti na nedělní výsledky bezpodmínečně bodovat; výhra by byla vůbec nejlepší, ba přímo žádoucí. A jakkoliv se to může zdát nereálné, Wigan vskutku má odkud čerpat inspiraci. Vedle loňské senzace Arsenal v cílové rovince oškubal rovněž doma, v březnu 2010. Tehdy heroický obrat z 0:2 na 3:2 deset minut před koncem zahájil Ben Watson - shodou okolností také víkendový hrdina z Wembley.

Na druhou stranu před třemi lety měli Gunners strategické třetí místo v kapse a také loni akorát prohospodařovávali náskok na dotahující soky. Tentokrát jsou Wengerovi svěřenci sami v úzkých. V případě dnešního vítězství, které opět řadíme do škatulky těch povinných, půjde pouhý bod před Tottenham, na čtvrtý flek - a před závěrečným kolem tak stále nebude mít nic jistého.

Cokoliv jiného než tříbodový zisk by tím pádem Arsenal docela dobře popravilo. Kanonýři nyní potřebují správně zkoncentrovat síly a vybičovat se zase jednou k přesvědčivému výkonu, ze kterého by mohli těžit na St. James Parku a který znovu nepředvedli relativně dlouhou chvíli. V minulých čtyřech kolech sice inkasovali všehovšudy jednou, sami ale vsítili pouze třikrát a doma naposledy slavili před měsícem.

Arsene Wenger se před výkopem bude muset rozhodnout, zda upřednostní uzdraveného Fabianského před obvyklou jedničkou Szczesnym; stejně jako zotaveného Gibbse před Monrealem. Giroud mu pak bude k dispozici až pro Newcastle. Martinez dál postrádá hromadu obránců, na rozdíl do FA Cupu by akorát mohl mít po ruce Beausejoura.

Na první pohled ta méně zajímavá úterní dohrávka bude k vidění na Madejski Stadium, kde Royals jakožto už jistý sestupující přivítají Manchester City, který po neúspěšném pohárovém finále zůstane pro letošní sezónu definitivně na ocet. Hrabství Berkshire však není pro Citizens ke zvýšení sebevědomí zrovna vhodnou destinací.

Po průlomové minulé sezóně, během níž dokázal bohatý celek získat ligové prvenství, neprožívali svěřenci manažera Roberta Manciniho dvakrát úspěšné období a po ztrátě možnosti na obhajobu se veškeré naděje City upnuly k finále nejstarší klubové soutěže, ovšem ani ve FA Cupu hostům pšenka nekvetla a ve Wembley se nakonec radoval Wigan, jež se bude tradičně až do úplného konce prát o záchranu.

Další ročník bez trofeje (Mancini takto zakončil i svoji první neúplnou sezónu na lavičce Man City) už však nadřízení italského manažera neakceptovali a pouhopouhý den před dalším ligovým zápasem potvrdili sílící spekulace, načež bývalého úspěšného kanonýra odvolali. Uvolněný post na poslední dva mače zaujme dosavadní asistent Brian Kidd a dveře pro možné angažování uznávaného Manuela Pellegriniho se tak rázem otevírají dokořán... Zkušený stratég letos dokázal s podceňovanou Málagou dokráčet až do čtvrtfinále Ligy mistrů (na rozdíl od Citizens, kteří opětovně nepřekročili práh základní skupiny).

Něčím takovým už si prošli také na opačném konci barikády, kdy dlouho chráněného Briana McDermotta po sérii neuspokojivých výsledků nahradil Nigel Adkins, jenž se pro změnu neudržel na lavičce dalšího nováčka ze Southamptonu. Kýžený efekt se však nedostavil a výsledky RFC se dále nesly ve stejném, tedy nebodovém, duchu. Poslední výhra (2:4) na hřišti Fulhamu však přeci jen dává naději k lepším zítřkům.

Čtyři vynechané zápasy Hope Akpanovi k vykurýrování bolavého kotníku stačily a mladý Nigerijec by se tak mohl znovu představit na trávníku. To ale neplatí pro Federiciho s Kébém.

Pomstít se za poslední dvě porážky na půdě Royals nebude moci Pablo Zabaleta, který si musí odsedět trest za vyloučení ve zmíněném pohárovém zápase. Připravený nebude ani nepříliš vytěžovaný Scott Sinclair, jemuž nedovolí nastoupit problémy s ramenem.

Chelsea včera díky svému historicky nejlepšímu střelci vyhrála na hřišti Aston Villy, čímž si definitivně zajistila umístění v TOP 4 - právě na úkor Tottenhamu. Ten totiž na Blues ztrácí již šest bodů a hrozivý rozdíl ve skóre, který se mu již reálně nemůže podařit stáhnout. Svede tak severolondýnský souboj o čtvrtou pozici s Arsenalem.

Těžko říct, který ze soupeřů má těžší los. Arsenal bude hrát s čerstvým vítězem FA Cupu Wiganem, který se ze všech sil zachraňuje, poslední kolo pak ty své změří s dalším topícím se celkem - Newcastlem. A víme, jak obtížné duely s "záchranáři" tradičně bývají. Tottenham uzavře sezonu doma se dalším takovým - Sunderlandem. No a dnes míří na půdu zvedajícího se Stoke City, kde se mu v posledních dvou zápasech nepodařilo uspět.

V minulé sezoně na Britannia Stadium Spurs prohráli 1:2 a navíc zde vypadli v minulém ročníku ligového poháru. Nejde jim to proti obvykle houževnatému soupeři navíc ani na domácí půdě - v roce 2012 na White Hart Lane přivítali Potters hned dvakrát a pokaždé se body musely kvůli remíze dělit rovným dílem.

Dnes by po celkově čtyřech bídných výsledcích zatraceně potřebovali zvítězit. Jestliže totiž tři body nezískají a Arsenal v úterý zdolá Wigan, bude po nadějích. Ty se ztenčily i kvůli remíze na Stamford Bridge, která, ač z principu nejde považovat za neúspěch, poškodila právě jen a pouze Spurs. V důležité klání vítají zpátky Moussu Dembeleho, který propásl zápas s Chelsea.

Stoke City, který po marném startu do kalendářního roku konečně začal sbírat body a remízou v Sunderlandu si definitivně zajistil záchranu, nebude moci využít služeb Glenna Whelana, který má problém s tříslem. S otazníkem jsou pak starty Andyho Wilkinsona a Marca Wilsona.

V Sunderlandu je sotva několik dní, a už tu stihl zažít snad všechny možné psychické stavy. Euforii, prostou radost, zklamání i frustraci. Paolo Di Canio úvodem smetl Newcastle a vyzrál i na Everton, pak ovšem jeho Black Cats vybouchly v Birminghamu a naposledy doma senzačně nepřehrály Stoke City. Nyní tedy musejí ke kýženému klidu porazit Southampton; vrátit se na pozitivní vlnu...

To je zapotřebí tím spíš, že k závěrečnému kolu Mackems pocestují na White Hart Lane; a bojovat na půdě Tottenhamu naprosto seriózně o záchranu, to by asi nechtěl žádný manažer. Jenže už Saints mohou být značně nepříjemným soupeřem. Pod Mauriciem Pochettinem dovedou loupit prakticky kdekoliv a na úkor kohokoliv. Poradili si s Liverpoolem i Chelsea a z posledních čtyř výjezdů přivezli slušných pět bodů. Na severu Londýna navíc minulou sobotu úplně klidně mohl vyklíčit další trojlístek.

Na druhou stranu už tři kola po sobě Soton vychází střelecky naprázdno, a z toho potom pramení už čtyřzápasové čekání na výhru. Nevyzpytatelnost Saints má tudíž i svou stinnou stránku, které Sunderland musí chtít využít. Napřed se ale bude muset vypořádat s vlastními nemalými problémy, jež nabývají podobných kontur jako ty soupeřovy. Paolo Di Canio totiž postrádá trio Fletcher-Sessegnon-Gardner, které zařídilo neskutečných 28 gólů z celkových 40 letošních.

Mohli bychom snad tím pádem očekávat bezbrankovou remízu? Vzhledem k tomu, že by oba dnešní kohouti při spojení sil dali dohromady hned 23 nerozhodných výsledků (přičemž mezi sebou neplichtili, na St. Mary’s se radoval Sunderland), určitě to nelze vyloučit.

Do kuriózní situace se dostal levý bek Danny Rose. Ten si dnes naposledy přetáhne přes hlavu pruhovaný červenobílý dres, aby jej okamžitě pro příští neděli vyměnil za ten běloskvoucí tottenhamský. Čistě teoreticky by tak dnes mohl být přítelem, kdežto hned za týden nepřítelem.

Oba celky mají jinak ve svém středu hned několik hříšníků: trestanecké hodiny tikají Sessegnonovi, Gardnerovi a Ramirezovi, naopak Fox je už pro tento duel osvobozen.

Pořádně nabroušený nůž má na krku manažer Newcastlu Alan Pardew. Kádr schopný uhrát páté místo a čtvrtfinále Evropské ligy a místo toho se Magpies zuby nehty brání, aby nepodstoupili bolestivý sešup v podobě pádu do Championship. Na osmnáctý Wigan mají náskok tří bodů, jenže poslední kolo hrají s finišujícím Arsenalem. A tak dnes musí udělat body, aby kudla neťala do živého.

To Queen’s Park Rangers takové starosti řešit nemusí, ačkoli by stoprocentně chtěl. Pes záchranář Harry Redknapp nepomohl, QPR už dlouho ví, že probíhající sezona bude v Premier League minimálně na rok poslední a poslední duel před domácími fans odehrají právě dnes proti Newcastlu.

S klubem ze severní Anglie má však bídnou bilanci a nezdá se, že by zrovna v nedělní odpoledne mělo dojít ke změně. QPR v lize už sedmkrát nevyhrálo a z možných 21 bodů sebralo jen 2. Stejně špatně jsou na tom i proti Newcastlu, který sice rovněž neoplývá zrovna skvělou formou (ze sedmi zápasů 1 výhra a 5 bodů), ale je favoritem. Ve vzájemných duelech sedmkrát v řadě neprohrál.

S prvoligovými ochozy Loftus Road se na trávníku nerozloučí stoper Christopher Samba, který laboruje s kolenem. Stejně jsou na tom i Shaun Wright-Phillips a Andrew Johnson - oba shodně podstoupili operaci a do konce sezony si nezahrají.

Alan Pardew v klíčovém záchranářském souboji nebude moci využít služeb dalších dlouhodobých marodů Tima Krula a Ryana Taylora; s největší pravděpodobností diváci v západním Londýně neuvidí ani Moussu Sissoka a Sylvaina Marveauxe. Otazník pak visí ještě nad startem Davideho Santona.

Loni se s labutěmi rvali o neoficiální titul "překvapení roku", teď jsou natolik níže, že podobně jako loni opěvovaným Swans museli v úterý držet všechny palce, aby se nemuseli zachraňovat tak úplně sami. Canaries to totiž na vlastní pěst vskutku nejde. V Premier League momentálně asi nenajdete více frustrovaný klub, možná s výjimkou Newcastlu...

Vždyť dokonce i ti sestupující dali v nedávné době dohromady celkem slušné výkony. Což dejme tomu také Kanárci, kteří například na Arsenalu dlouho vedli, jenže body z toho zkrátka kapou v hrubě neuspokojivém množství. Norwich uhrál jedinou výhru v posledních devíti kolech, a to zrovna proti padajícímu Readingu. Minule dokonce nezvládl ani domácí střetnutí s Aston Villou, což vzhledem k osobě manažera birminghamského celku fanoušky norfolkského mužstva zabolelo u srdce dvakrát víc. Doma s WBA už nic takového jednoduše nepřipadá v úvahu, kór když k závěrečnému představení máte cestovat na Etihad Stadium...

Z Baggies, kteří už mají zajištěné umístění v elitní desítce, navíc nejde takový strach jako na podzim. Jeden skalp v sedmi kolech rovněž nezní bůhvíjak. Na druhou stranu z nedávného výletu do modré části Manchesteru si Albion zřejmě zasloužil odvézt bod, a tak se rozhodně dá počítat s tím, že zavaří také žlutozeleným. Tím spíš, když uvážíte, že Carrow Road drozdi vyloupili pokaždé z posledních tří pokusů. Zkrátka a dobře - ptačí souboj se dnes opět povede v duchu bitvy na ostří nože, minimálně z domácí strany, která se v případě výhry nebude muset už na nic ohlížet.

Jak ještě povzbudit Norwich jinak než návratem dlouhodobě zraněné jedničky Johna Ruddyho? Ten by měl v neděli přeci jen ještě zasáhnout do průběhu letošního ročníku, zatímco jeden z jeho potenciálních strážců - stoper Michael Turner - zůstává s bolavými třísly na marodce.

Rovněž Albion vyhlíží comeback tradiční opory - kapitán Chris Brunt kvůli problematickému kolenu vynechal předešlá tři kola, teď už se ale zdá být v pořádku. To samé lze říct o Popovovi, Reidovi i Tamasovi; Fortuné bude Clarkeovi k dispozici až pro finálový den sezony.

Těžko hledat horší tým měsíce dubna a května, než je Fulham. Z šesti posledních zápasů si připsal jen jeden bodík a v minulém kole prohrál dokonce doma s trapně vyhlížejícím Readingem. A jakým stylem! Se suverénně padajícím nováčkem se nebál před vlastními fanoušky ztrapnit čtyřgólovou náloží.

Ne snad že by na tom byl Liverpool bůhvíjak skvěle. Reds vyhráli z posledních pěti duelů jediný a hned třikrát z těchto duelů vyšli gólově naprázdno. Posledně doma v očekávaném derby s Evertonem; proti Toffees však nešlo o příliš záživný duel a nakonec bezgólová remíza toto Merseyside derby poslala do propadliště dějin.

Nedá se tak očekávat příliš atraktivní duel. Historie nicméně hovoří o opaku. Poslední tři zápasy na Craven Cottage mezi těmito dvěma celky padly tři karty červené barvy. Ani jeden z minulých jedenácti klání na tomto stadionu navíc neskončil remízou.

Manažer Fulhamu Martin Jol může konečně využít pravého obránce Saschu Riethera, který je fit po zranění. K dispozici je i forvard Mladen Petrić, který se ale do základní sestavy podívá jen stěží. Kvůli červené kartě a následné suspendaci stále nemůže hrát ryšavý neřád Steve Sidwell.

Liverpool má starostí o poznání více. Samozřejmostí je neúčast kanibala dvou zemí Luise Suáreze, jehož místo zaujme osvědčený Daniel Sturridge (tři zápasy, tři góly). Dále je mimo hru kapitán Steven Gerrard, který má problémy s ramenem. Nezahraje si ani zraněný Daniel Agger, místo něj se vedle Jamieho Carraghera postaví Martin Škrtel.

Everton ani West Ham už vlastně nemají o co hrát. Snad jen o prémie za umístění v tabulce; ačkoli tohle už pro Toffees vlastně taky neplatí. Páté místo je na 99 % nedosažitelné, sedmému se na 99 % vyhnou a takřka jistě tak o jednu pozici vylepší loňskou sedmou příčku. West Ham sice může ještě tabulkou putovat, ale je mimo zajímavé boje odehrávající se na špičce a spodku tabulky.

V centru dění tak bezpochyby bude David Moyes. Dlouholetý lodivod Evertonu i přes dobré vztahy a spokojenost opouští modrou loď a jde dělat kapitána na větší, červené lodi. Na výpravu plnou útesů a nebezpečných vln se však vydá až po sezoně a dnes má před sebou domácí zápas v Goodison Parku. Lze tak očekávat dosti emotivní loučení s fanoušky milovaného klubu.

To si naopak neužije kapacita z řad hráčského kádru Phil Neville, který stále laboruje se zraněním. Jiné zdravotní trable odcházející manažer nezaznamenává. Podobně štěstí má na druhé straně Sam Allardyce, který kromě defenzivního dua James Tomkins, George McCartney taktéž nemá žádné absentéry.

A nemá ani moc velkou motivaci. Desátá příčka, nedostižitelný náskok na sestupující celky a zároveň tříbodová ztráta na devátou Swansea. Z posledních šesti zápasů navíc vyhráli Hammers jediný, ale rovněž jeden také prohráli. To Everton ještě před měsícem bojoval o Ligu mistrů. Ve čtyřech zápasech ale vstřelil jen jeden gól, připsal si pouze pět bodů z možných dvanácti a náhle nemohou pomýšlet ani na Evropskou ligu.

Navázat tak může alespoň na parádní bilanci právě s West Hamem. Londýnský klub proti Moyesovým svěřencům neuspěl už desetkrát v řadě (jednou z toho v ligovém poháru) a hned šestkrát z toho prohrál. V prosinci dokonce po gólech Pienaara a Anichebeho podlehli Karamelkám doma.

Fanoušek Manchesteru United si zřejmě závěrečná dvě kola užije, jak nejvíc to půjde - bez ohledu na výsledky. Už jen jednou totiž Sir Alex Ferguson vystoupá na unikátně vyvýšenou trenérskou lavici na Old Trafford, kde sedával uplynulých bezmála 27 let. Učiní tak právě dnes, kdy už jistého mistra Anglie povede do nic neřešící bitvy se Swansea.

Skotskému veteránovi trenérského řemesla, stejně jako všem jeho ovečkám, zajisté půjde o povedenou domácí rozlučku. K té přitom mají správně soustředění United velmi dobré předpoklady. Loni totiž v Divadle snů labutě padly poměrem 0:2, přičemž na Old Trafford naplno nebodovaly ani v osmi předchozích případech. Samotní Red Devils navíc budou hnáni touhou odčinit minulý domácí nezdar, při němž Chelsea nevstřelili ani gól (něco takového se jim nestalo 66 domácích ligových zápasů v řadě!) a prohráli 0:1.

Pohodlně devátí Swans mají rovněž svou zdánlivě nicotnou motivaci. Laudrupovi scházejí pouhé dva body do překonání loňské vizitky Brendana Rodgerse a logického stanovení nového bodového maxima velšského klubu v rámci Premier League. A také United koneckonců ještě usilují alespoň o vyrovnání jednoho vlastního rekordu. Pokud by zvládli jak toto klání, tak následný výjezd do West Bromwiche, dostanou se na 91 bodů - čili nejrozrostlejší sbírku, jakou kdy vlastnili po 38 zápasech v rámci elitní soutěže (1999/2000).

Když Sir Alex Ferguson usedal na domácí lavičku ManUtd poprvé, nebylo ani zdaleka vyprodáno. Nějakých 14 tisíc sedadel zůstalo při hubené výhře nad QPR (1:0) neobsazených; tentokrát ale něco takového určitě nehrozí. A plný Old Trafford by zároveň mimo Fergusonovo závěrečné vystoupení mohl sledovat také výkon uzdraveného Welbecka či jinou domácí derniéru - Wayne Rooney údajně v návaznosti na jmenování Fergusona nástupce požádal o přestup.

Swansea do Manchesteru zajíždí bez Rangela (lýtko) a velmi nejistý je start otřeseného brankáře Michela Vorma. Slušnou šanci na včasné zotavení mají naopak Michu, Chico i Ki Sung-Yueng.

Před druhým evropským finále v řadě, které v rámci Evropské ligy čeká Chelsea ve středu, musí Londýňané zabojovat ještě v ligové soutěži, aby si pro příští ročník zajistili účast v prestižnější soutěži. O Ligu mistrů s ní válčí Arsenal a Tottenham, jsou to ale Blues, kdo má nejlepší výchozí pozici a v případě vítězství na hřišti Villans už budou mít přinejhorším čtvrté místo v kapse.

Pohodovou startovní polohu do posledních dvou koleček k cíli si Chelsea zajistila v posledním veledůležitém klání doma s Tottenhamem. Proti Spurs sice byla lepším týmem, dvakrát vedli, nakonec však i remíza 2:2 přináší luxusní tříbodový náskok na středečního soupeře a dvoubodový na Arsenal. Navíc mají z londýnských zápasníků nejlepší skóre - kladných 34, zatímco Arsenal 31 a Tottenham pouze 18.

Také Aston Villa si v posledních duelech připravila ideální půdu k záchraně. Zatímco ještě před několika týdny s Wiganem bok po boku mířila k tuhému boji o udržení, dvě kola před koncem má na nejlepší sestupující tým pětibodový náskok. Není divu, vždyť z minulých pěti střetnutí zvládli vyhrát hned tři a prohráli jen s šampiony z Manchesteru United. Klíčovými byly dvě nejčerstvější výhry s rovněž brodícími se Sunderlandem (6:1) a Norwichem (2:1).

Velmi rádi by pak Villans na tyto úspěchy navázali a třeba si i vítězstvím definitivně zachránili zadnice ve velmi stresující sezoně. Vzpomínky na Blues však dobré nemají, posledně od Chelsea dostali na Stamford Bridge "osmičku", v minulém domácím duelu pak prohráli 2:4. Chtěli by tak naplést nit na silvestrovský duel 2011, kdy šokovali celou Premier League výhrou 3:1 na půdě týmu, který o necelých pět měsíců později opanoval Ligu mistrů.

Zdravotní problémy má v táboru domácích Matthew Lowton. Pravý obránce Villans nepropásl jedinou minutu v probíhající sezoně; až v minulém utkání právě s Canaries se autor famózní branky proti Stoke City zranil a musel střídat. Pro utkání tak dost možná k dispozici nebude a připojí se k již absentujícím Ciaranu Clarkovi a Karimovi El Ahmadimu - stoprocentně však jeho start vyloučen není.

Dá se očekávat, že Rafael Benítez, koučujíc před-předposlední zápas v Chelsea, opět udělá v sestavě řadu změn. Hrát by měl útočník Demba Ba, uzdravený John Obi Mikel i legendární dvojice Frank Lampard, John Terry. Otazník visí nad zdravotním stavem Edena Hazarda a Victora Mosese - jeden z nich by nicméně měl dělat společnost Matovi a Oscarovi v ofenzivní trojici pod senegalským hrotem.