Premier League - preview 36. kola

Premier League míří do svého finiše a kromě londýnského trojboje o kvalifikaci do Ligy mistrů překypuje atraktivitou i bitva o udržení. Do ní se může reálně zapojit až osm týmů a dva z nich mají na starosti pondělní dohrávku.

Sunderland pod Di Caniem pookřál, po dvou vítězných zápasech v Newcastelu a s Evertonem přišla bolestná facka a debakl 1:6 s Aston Villou, dalším kandidátem na pád do Championship. Vítězství nad Stoke City ovšem může Black Cats vyšvihnout do velmi lichotivé pozice.

Svěřenci Tonyho Pulise naopak po šeredně bídné sérii, jež z nich dělala nejhorší celek Premier League roku 2013 konečně nasbírali nutné body. Vyhráli na hřišti Queen’s Park Rangers, pak v klíčové bitvě o udržení zdolali 1:0 Norwich. Z jednoho z největších kandidátů na sestup se tak Potters stali tím nejmenším.

Mírným favoritem zápasu je Sunderland a to i díky úspěšné bilanci ze vzájemných zápasů se Stoke City. Už třikrát v řadě proti nim neinkasovali a z těchto duelů dva dokázali vyhrát. Doma dokonce udrželi proti Potters nulu hned čtyřikrát po sobě a zvítězili ve třech z nich.

Velký zádrhelem ale bude absence vykartovaného Stephana Sessegnona, jenž už si do konce sezony nezahraje. Mimo hru je rovněž zraněný Connor Wickham. Pulis pak spíná ruce k nebesům, aby se dali včas dohromady obránci Wilson s Wilkinsonem a záložník Whelan.

Tohle zřejmě nebude nejzajímavější Merseyside derby v historii. Liverpool je letos průměrný a tři kola do konce sezony je logicky bez naděje na pohárové umístění. Stejně tak už musí mluvit i v Evertonu, který sice matematicky může myslet na Evropskou ligu i Ligu mistrů, jenže naděje jsou takřka nulové. V duelu o Liverpool tak půjde především o čest.

Ale i přesto se dá očekávat nesmírně atraktivní podívaná, kterou zápasy mezi Reds a Blues nabízejí téměř vždy. Pro město je vzájemné klání rivalů oslavou loajality obou táborů místních fanoušků; a jen vítěz bere vše - poražený chodí půl roku se sklopenou hlavou, ať už kluby skončí v tabulce jakkoli.

Utkání nevládne dusnou atmosférou jen v ochozech Anfield Road či Goodison Parku, žádné jiné klání nezaznamenalo v historii Premier League více červených karet. Rozhodčí jich v Merseyside derby rozdali hned dvacet, dvě přitom nasbírali oba kapitáni - Steven Gerrard i Phil Neville.

Vůdce Evertonu ovšem bude Davidu Moyesovi scházet, jelikož ho stále trápí zraněné koleno. Příznivci Toffees tak doufají alespoň v uzdravení Darrona Gibsona, který nebyl schopen postavit se v minulém kole Fulhamu.

Další z ikon války o jedno z nejfotbalovějších anglických měst však fit bude, James Lee Duncan Carragher totiž může nastoupit již k třicátému derby v kariéře a vzhledem k tomu, že bude jeho poslední a svou bohatou hráčskou knihu nadobro v červnu uzavře, bude snad moci divákům předvést v akci i svůj kouzelně nesrozumitelný severský přízvuk.

Brendan Rodgers nicméně nesmí využít služeb druhého nejlepšího střelce Premier League Luise Suáreze, kterého FA potrestala desetizápasovým trestem za pozoruhodnou náklonnost k Branislavu Ivanovićovi. Fabio Borini je ovšem již fit a společně se Sturridgem mohou Uruguayce nahradit.

Budou tak hájit pětizápasovou neporazitelnost Reds ve vzájemných zápasech s Evertonem; z posledních čtyř duelů navíc Liverpool třikrát vyhrál. Doma navíc s Toffees už čtrnáctkrát v řadě (také ve všech soutěžích) neprohráli - sedm vítězství a stejný počet remíz.

Čerstvý finalista Evropské ligy, který však nebere tuto soutěž stoprocentně seriózně - jeho cíle jsou totiž o poznání výše. Letos však Chelsea, loňský vítěz Ligy mistrů, vypadla z milionářské soutěže už v základní skupině, a tak musela vzít za vděk mladší sestře Poháru UEFA. Na rozdíl od většiny velkoklubů nicméně soutěží prochází s noblesou a za deset dní ji čeká finále proti Benfice.

Jak však řekl David Luiz, amsterdamské finále Evropské ligy je potřeba vyhrát, jelikož jde o poslední naději na zisk této trofeje. Brazilský stoper či defenzivní záložník cítí, že Chelsea příští rok zkrátka musí hrát Ligu mistrů, což momentálně není úplně jistá záležitost - o dvě místa se totiž téměř rovnocenně Blues perou s Tottenhamem a Arsenalem.

Nyní sice sídlí na čtvrté pozici, která zajišťuje "jen" předkolo, na třetí Arsenal dva zápasy k dobru - ten první v Manchesteru s již korunovaným mistrem United. Na Old Trafford se přitom Chelsea poslední dobou vůbec nedaří - ve všech soutěžích zde z posledních devíti klání hned šestkrát podlehla a jen jednou si odvezla tři body - v mistrovské sezoně 2009/10.

S tím plynule souvisí i fakt, že svěřencům Sira Alexe Fergusna už o nic nejde. Grál nejvyšší anglické soutěže už mají v kapse, rekord Chelsea v zisku nejvyššího počtu bodů už překonat nemohou a hrají tak maximálně o prémie. Blues mají v tomto ohledu motivaci o poznání vyšší.

Nejlepší manažer měsíce dubna Rafael Benítez již může využít dvojici Ashley Cole - Demba Ba, kteří z důvodů suspendace, respektive již podzimní účasti v pohárech za Newcastle, nemohli být u postupu do finále Evropské ligy. Mimo hru je jen Oriol Romeu a zřejmě i Marko Marin. Jinak jsou k dispozici všichni modří.

Manchester United nemůže počítat s Dannym Welbeckem, který se stále ještě vypořádává se zraněním kolene. Naopak legendární Paul Scholes po čtyřměsíční absenci konečně je schopen rozšířit svoji Premier Leagueovou sbírku startů.

Bylo to fantastická sezona pro velšský klub. Po luxusně zvládnuté nováčkovské sezoně přišla tradičně kritická druhá; a Swansea vypálil rybník všem posměváčkům ještě více. V úvodu sezony se pohybovala na samé špičce tabulky, nyní se kasá umístněním v horní polovině a hlavně ziskem trofeje v ligovém poháru.

Ve Wembley tehdy rozprášili "popelku" pavouka Bradford 5:0. Na skvostném stadionu se představí i Manchester City, který proti Wiganu svede souboj o ještě hodnotnější trofej - legendární FA Cup, jehož zisk oslavovali před dvěma lety.

Je to zároveň hlavní a jediný cíl Citizens v letošní sezoně. Evropská pouť skončila ostudou, v Premier League budou Manciniho svěřenci rádi za druhé místo za suverénním Manchesterem United a proto se veškerá pozornost upírá právě na nejstarší klubovou soutěž historie.

Oba soupeři toho proti sobě příliš neodehráli, z toho také logicky vyplývá, že když City vyplenili Liberty Stadium jen jedinkrát od roku 1950, není to žádná tragédie. Zajímavě ovšem vyhlíží poslední duel ve Swansea, který domácí vyhráli 1:0 gólem Luka Moora.

Manchester City vítá zpátky Joe Harta, který již vyléčil své drobné zranění, pro něž nemohl nastoupit v utkání s West Hamem minulé kolo. Jinak Mancini žádné absence řešit nemusí a k dispozici tak má kompletní kádr.

To Michael Laudrup je na tom o něco hůře, ale žádné velké starosti jeho mysl také nezastírají. S jistotou si nezahraje křídelník Roland Lamah, který však stejně nemá v sestavě místo, a otazník visí nad Chico Floresem, jenž v tréninku utrpěl štulec do ramene a jeho stav se bude ještě posuzovat.

Nejprve jedna správně načasovaná velikonoční nadílka (30. březen, 0:4 ManCity) a pak rovnou dvě opožděné, utržené před domácím obecenstvem (14. a 27. dubna, 0:3 a 0:6)...Alan Pardew si musí připadat být součástí zlé noční můry. Teď jen zbývá odhalit, zda se nachází v jejím prostředku či na konci. Napoví už výlet na Boleyn Ground...

Také na Upton Parku si už Newcastle odbyl ostudu, dokonce ostudu ještě větších rozměrů, než jakých nabývaly ty nedávné tři. Jenže tak se dělo v dubnu 1986, když útočník West Hamu Alvin Martin skóroval hned třikrát - a to proti třem různým brankářům ("brankářům") včetně legendárního forvarda Beardsleyho. Teď už je květen, strašidelný a poněkud konstantně "aprílový" duben už je fuč, a tak si Magpies mohou raději připomínat jiné výlety na hřiště Hammers.

Ty v poslední době bývají spíše úspěšné; z pěti pokusů tu nyní NUFC padlo jednou jedinkrát, přičemž hned třikrát slavilo výhru. Na druhou stranu nejčerstvější venkovní skalp West Hamu pochází z října 2010, když za Straky skórovali Kevin Nolan s Andym Carrollem, v tuhle chvíli Kladiváři. Navíc druhý jmenovaný má aktuálně velmi slušnou formu, takže se i prý má uvažovat o jeho opětovném zařazení do nominace anglické reprezentace. A co se Nolana týče, ten letos nebývá nebezpečný jen zřídka, a ostatně také Newcastlu už letos zavařil - na Tyneside v listopadu přišel s vítěznou trefou.

Oba manažeři se staví proti celkům, které je v minulosti vcucly a potupně vyplivly, shodně se tedy budou chtít řádně revanšovat. Allardyceovi k tomu přitom bude dopomáhat nikoliv prázdná, ale aspoň "zaběhlá" marodka. Na ní přede dneškem nespočinul nikdo nový, ba naopak - Noble s Joem Colem mají slušnou šanci minimálně na lavičku náhradníků.

Alan Pardew bude na Boleyn Ground postrádat suspendovaného Debuchyho a také hned tři varianty na post levého beka - Haïdaru, Santona i Ryana Taylora. Do obrany, kterou by již konečně měl dirigovat kapitán Coloccini, se tak nejpravděpodobněji stáhne Jonás.

Pokud Wigan nezvítězí na The Hawthorns, půjde vzápětí vypočítat solidní pravděpodobnost, že ligu nebude moci zachránit ani v závěrečném přímém souboji se silně namočenou Aston Villou. Respektive ne tak silně - to bývávalo. Teď je dosti nezpochybnitelně níže posazený Wigan...

Všechno jako by se proti Latics spiknulo. Nejprve ztráty zkušených zadáků Alcaraze a Figueroy, přičemž druhý jmenovaný už do zbytku ročníku rozhodně nezasáhne; pak nešťastné vyrovnání Tottenhamu v minulém kole z přímého kopu, který dle Roberta Martineze ani neměl být nařízen; a koneckonců rovněž pohádkové tažení FA Cupem Wiganu v záchranářských pracích nikterak nepomáhá. Atleti budou proti ManCity plnit roli favorita a 17. místo v kombinaci s prohraným finále poháru - to zní jako solidní balada.

Na The Hawthorns má hosty hnát do boje až tisícovka párů hlasivek, což by byla pozoruhodná podpora na tak nefotbalové město. Ovšem proti Baggies by nemusela nic moc znamenat. WBA týden zpátky brutálně loupilo v Southamptonu a vypadá být odhodláno dojít si pro nejvyšší umístění v dějinách Premier League v adekvátním stylu.

Třebaže před Saints čekali Throstles na výhru dlouhá čtyři kola, pořád v deseti ligových utkáních prohráli jenom čtyřikrát. Latics tedy na The Hawthorns čeká jednoznačně tvrdá robota, ačkoliv tu z posledních čtyř návštěv pamatují všehovšudy jednu neúspěšnou.

Co ještě může hrát Wiganu do karet, je případná pokračující nedisciplinovanost Clarkeových oveček. Po hloupém vyloučení Mulumbua, který se teď vrací, přišlo podobně stupidní oslabení v podání Marca-Antoinea Fortuného, což spolu s absencemi zraněných Brunta a Popova nevytváří úplně přívětivý rámec.

Paula Lamberta určitě nečeká poklidný návrat na Carrow Road - už při vzájemném měření sil v rámci Ligového poháru (4:1 vyhrála Villa) se mu dostalo nepřívětivého uvítání. Nicméně obecná realita aktuálně Lambertovi spíše nahrává. Jeho Aston Villa může být jaksi ve větším klidu než Kanárci, ačkoliv v tabulce sídlí až pod nimi...

Ten rozestup je už nicméně pouze jednobodový, za což může více - chtělo by se říci zrcadlových - faktorů. Villans šli s návratem Gabbyho Agbonlahora a Rona Vlaara výsledkově nahoru, což podtrhli týden starým zesměšněním Sunderlandu. Ve velkém stylu tehdy úřadoval Christian Benteke, jenž si připsal první hattrick na Ostrovech a po dvou zápasech odmlky navázal na dřívější střeleckou šňůru o čtyřech po sobě jdoucích utkáních.

Naproti tomu Canaries v nedávné době ani zdaleka nepřesvědčují a může za to především absence spolehlivého střelce, čili naopak něco, co Villans s 18gólovým Belgičanem vskutku nemusejí řešit. Norwich minule proti Stoku dokonce ani jednou nezamířili mezi tři tyče, což se jim přitom v průběhu posledních dvou měsíců stalo již potřetí! Nejlepšími střelci loňského zázraku jsou dnes pětigóloví Grant Holt s Robertem Snodgrassem, což je zejména v případě prvně jmenovaného obří zklamání.

Canaries před týdnem nenakopl ani očekávaný návrat Anthonyho Pilkingtona, na čase tak patrně znovu bude povolání Wese Hoolahana mezi jedenáct vyvolených. Uzdravení Bassong s Ruddym už potom ofenzívu Norwich nepovzbudí, přesto budou jistě fanouškovskou základnou nadšeně vítáni. Především brankářská jednička, jež si nezachytala dlouhých pět měsíců.

Paul Lambert se asi opět bude muset obejít bez služeb perspektivního stopera Ciarana Clarka i středopolaře El Ahmadiho. Dá se tedy očekávat, že po drtivém debaklu SAFC (6:1) nesáhne k žádné změně.

V Premier League stěží najít zápas, který by nepřitahoval pozornost širší fotbalové veřejnosti. Jestli však lze o některém utkání tvrdit, že zkrátka nejde o zajímavý zápas, je to střetnutí Fulhamu s Readingem.

Royals se dlouho prali o přežití v elitní soutěži, minulým kolem se však jejich už tak mizivé naděje zastavily na nule. Remízou s dalším jistým sestupujícím Queen's Park Rangers definitivně padají do Championship.

No a Fulham? Ten si hoví v pohodlí na jedenácté příčce - bez naděje na poháry, bez "naděje" na pád o úroveň níž. Ve stínu velkých klání o kvalifikaci do Ligy mistrů a snaze několika klubů vyhnout se poslední sestupové příčce tak střetnutí Cottagers s Readingem opravdu není žádným šlágrem.

Kdyby ovšem duel na Craven Cottage dopadl podobně jako na podzim v Readingu, nikdo by se nezlobil. Remíza 3:3, hattrick Pavla Pogrebňaka proti svému bývalému zaměstnavateli, bylo se zkrátka na co dívat.

Royals si nicméně sestup opravdu zaslouží. Deset zápasů v řadě nevyhráli, vstřelili v nich pouhopouhých pět branek a není tak divu, že klání od klání jejich psychická síla a morálka klesala. Nepomohl ani nástup Nigela Adkinse na uvolněný post manažera.

Někdejší šéf Southamptonu bude postrádat Jimmy Kebeho a Jasona Robertse. Naopak záložník Hope Akpan již vyléčil zraněný kotník a vrátit se může i Adam Federici. Fanoušci Fulhamu se mohou těšit na Dimitara Berbatova, který však nevytvoří údernou dvojici s Petrićem, jenž laboruje se stehnem.

Sic je Southampton s 39 body v relativně klidné pozici, zachráněn ještě určitě není. Všechno záleží na tom, jak se se svojí nelichotivou situací vypořádá Wigan. Pokud Latics, jež mají utkání k dobru, porazí West Bromwich a poté i v dohrávce Swansea, bude na 38 bodech. K tomu očekávaná prohra Saints na White Hart Lane a zápletka je na světě.

Saints sice venku nedostali branku už 281 minut, ale hřiště Tottenhamu není právě jejich oblíbené. Ve třinácti utkáních tak průměrně inkasovali 2,53 branek a například v posledním duelu na White Hart Lane odjeli s bůrem. V roce 2000 pak 7:2.

Spurs navíc zoufale potřebují získat tři body, aby měli naději v boji o kvalifikace do Ligy mistrů. Jejich klíčový duel přijde sice ve středu na Stamford Bridge proti Chelsea, ale aby do tohoto utkání vstupovali v solidní pozici, musí porazit Southampton.

Tottenham navíc v posledních třech zápasech dvakrát remizoval - s Evertonem a v již zmíněném Wiganu - takže nyní by se měl revanšovat. Bezpochyby bude jejich úspěch stát na Garethu Baleovi, nejlepšímu hráči i mladému hráči sezony podle fotbalistů i podle novinářů.

André Villas-Boas navíc bude mít k dispozici již uzdraveného forvarda Emmanuela Adebayora, fit je také Jake Livermore. Otazník visí nad zdravotním stavem Moussy Dembeleho, kterého sužuje svalový problém, kvůli němuž propásl duel s Wiganem před týdnem.

Pochettinův tým bude pro výjezd na sever Londýna chudší o Gastona Ramireze a Dannyho Foxe, kteří shodně načínají svůj třízápasový distanc po vyloučení v utkání s West Bromwichem. Luke Shaw by se mohl vrátit po zranění kotníku.

QPR s Readingem si minule společně zapěly labutí píseň a nyní už akorát mohou zachraňovat svou čest. Zatímco Royals se coby nováček nemají moc za co stydět, v případě sborově přeplacených Hoops půjde spíše o zbytky cti. Pomůžou jim snad zrovna rozjetí Gunners v jejich pozvolném slepování?

Na základě nedávných výsledků se to vskutku nezdá být příliš pravděpodobné. Arsenal totiž našlápl k opravdu velkolepému finiši, který mu příliš nepokazila ani týden stará remíza s ManUtd. Kanonýři totiž skrze ni prodloužili svou šňůru neporazitelnosti na osm kol a navíc si minimálně z první půle mohou odnést solidní pozitiva. Teď navíc stále mají o co hrát, přirozeně - strategickou čtvrtou příčku sice stále hájí s dvoubodovým náskokem na Tottenham, ten má ale pořád utkání k dobru.

Queen’s Park Rangers jako by dnes mohla spasit snad akorát minulost. Ta hovoří pro ně příznivou řečí, neboť Hoops na vlastní půdě Arsenalu nepodlehli už 22 let. Teď se ale ani ta remíza nejeví být příliš reálným výsledkem. QPR ji v posledních šesti kolech bylo schopno uhrát leda se dvěma kolegy ze sestupového pásma; navíc teď už třikrát po sobě vyšli hoši z Loftus Road střelecky naprázdno. A jakkoliv ani ofenzíva Gunners momentálně nikterak nepřesvědčuje (dvě trefy ve třech utkáních) - klidně si vsaďte na under -, pořád budí jinačí respekt. Walcott stíhá 20. gól ve všech soutěžích, Cazorla jich vstřelil už 12...

Harry Redknapp zřejmě opět vsadí na Chrise Sambu, ačkoliv bez něj QPR s Readingem udělalo čisté konto. Zároveň se možná do základu vrátí uzdravený Townsend. Pro Wengera se nic nemění - Giroud zůstává v trestu a Fabianski s Diabym na marodce.