Premier League - preview 34. kola

Proběhnuvší kolo oběma dnešním soupeřům výrazně nahrálo. Manchester United, který v "Divadle snů" hostí Aston Villu, s nadšením sledoval sesypání se jediného reálného konkurenta v boji o titul. Citizens prohráli na hřišti Tottenhamu 3:1 a karty jsou tak rozdány jasně - Když Red Devils doma Villans zdolají, pohár pro vítěze Premier League už jim nikdo nevezme.

I Aston Villa však jde do utkání s alespoň trošku klidnou hlavou. Wigan v sobotu prohrál v Upton Parku s West Hamem a svěřenci Paula Lamberta tak s náskokem tří bodů na sestup mohou svoji pozici v pondělní dohrávce ještě vylepšit. Je tu ovšem jedno "ale". Pokud dle očekávání Villans v Manchesteru padnou, k tomu pak Wigan vyhraje svůj zápas k dobru, oba největší kandidáti na poslední sestupovou příčku se bodově vyrovnají.

Villa může těžit ze své solidní formy - z posledních 5 zápasů získala 10 bodů, přičemž porazila Reading i QPR. Obou těmto klubům pak může paradoxně definitivně vystavit stopku v nepřímém souboji. Jestli totiž na Old Trafford hosté zvítězí, Royals i Rangers budou novými členy Championship.

V této souvislosti vzpomínají v birminghamském klubu na prosinec 2009. Jediný duel z posledních 32, který dokázali proti Manchesteru United vyhrát, se urodil právě na hřišti nejúspěšnějšího klubu anglické historie a postaral se o něj hlavičkou Gabriel Agbonlahor.

Hbitý útočník by pak měl být k utkání k dispozici, přestože při posledním zápase s Fulhamem kvůli zranění třísla hrát nemohl. United pak bude postrádat Ashleyho Younga, jenž si tak neužije souboj s někdejším zaměstnavatelem. Young se v minulém kole zranil do konce sezony. Nezahraje si ani Paul Scholes, zkušený středopolař se trápí s bolavým kolenem.

Všechno už jen v rámci příprav na finále FA Cupu. Manchester City dnes může srazit manko na vedoucí United na 10 bodů, přičemž ještě bude muset čekat na pondělní dohrávku svého rivala - tady už zkrátka pšenka nepokvete. Naopak Tottenham má ještě o co hrát; a není toho úplně málo.

V tomto případě je ale docela ironické rozložení pozic, respektive nálad, v nichž se oba nedělní kohouti aktuálně nacházejí. Citizens ve všech soutěžích urvali osm výher z posledních devíti vystoupení, což je vizitka hodná obhájce titulu. Právě proto také míří za hattrickem z trofejí (předloni FA Cup, loni Premier League) a právě proto minule zvládli rovněž generálku na Wembley, když doma těsně udolali Wigan.

Jako už letos tradičně City v týdnu nikoho o svých kvalitách bůhvíjak nepřesvědčili - a nepřesvědčovali ani jindy v nedávné době -, každopádně když už nic jiného, alespoň svému sokovi nepřenechali žádný bod. To Spurs o sobě takové věci prohlásit nemohou. Ze sedmi duelů zvládli dokonale všehovšudy jediný, pročež vypadli z Evropy i top4. Rázem se tak začaly otevírat staré rány, které hovoří hned o několika cestách, kterak v závěru sezony zahodit slibnou výchozí pozici a odporoučet se do stínu severolondýnského rivala z Emirates Stadium.

Pokud má nyní Tottenham zapomenout na minulá trápení a vrátit se na impozantní vlnu, kterou v březnu zničehonic utnul neúspěch na Anfield Road a především nepochopitelný kolaps v Miláně, bude muset zároveň překonávat ještě jednu překážku. A sice bleděmodrou pifku na vyslance z hlavního města i Tottenham konkrétně.

S Kohouty Citizens neprohráli už pětkrát po sobě, přičemž jejich současná šňůra čtyř výher značí rekord dějin těchto klání. No, a mimoto ještě platí, že City doteď v lize bodovalo ve všech 10 střetnutích s Londýňany, což z něj dělá prvoligový unikát. Tahle bilance obnáší hned šest skalpů, včetně podzimního vítězství Blues na Etihad Stadium, které v 88. minutě zařídil žolík Džeko (2:1).

Jeho vytáhlou postavu tentokrát zřejmě budeme moci pozorovat v akci od samého počátku, neboť Kun Agüero (a vedle něj také David Silva) marodí se zadním stehenním svalem a jeho start v nedělním šlágru nelze zcela vyloučit ani potvrdit. V pořádku by kromě toho mohli být Rodwell s Maiconem, ti už ale Džekovi konkurenci opravdu nedělají.

Stejně jako Citizens, také Spurs mohou dnes postrádat klíčové(ho) muže. Zprávy ohledně Garetha Balea, Jermaina Defoea i Aarona Lennona jsou však veskrze optimistického rázu. Posledně jmenovaný s částečně bolavým kolenem usedne spíše mezi náhradníky, jeho kolegové už ale své problémy podle všeho dokonale překonali. Pravděpodobný je tedy rovnou jejich start v základu.

Už je to nějaký ten pátek, co Chelsea v rámci Premier League porazila Liverpool. Domácí remíza 1:1, což bylo poslední vzájemné setkání zástupců někdejší Big Four, je jediným bodovým úspěchem Blues za poslední téměř tři roky. Jediný úspěch mezi těmito selháními však vše smazal. Loni na začátku května svěřenci tehdy ještě Roberta Di Mattea udolali Reds ve Wembley ve finále FA Cupu 2:1 a dali svým příznivcům ochutnávku euforie, která se završila fantastickým triumfem v Lize mistrů.

Letošní sezona ale z pohledu Chelsea takovou slávu zdaleka nepřinese. Z Ligy mistrů se Londýňané pakovali už na podzim, ztratili trofej v Community Shieldu, evropském superpoháru či MS klubů, nezvládli semifinále ani jednoho ze dvou anglických pohárů a mimo hru o titul jsou také v Premier League. Zbývá tak jen Evropská liga a poté meta nejdůležitější: Pozice zajišťující místo v milionářské soutěži na příští rok.

Chelsea má situaci ve svých rukou, momentálně je čtvrtá, na pátý Tottenham má náskok tří bodů a domácí vzájemný zápas k tomu. Třetí Arsenal je pak sice o dva body nad Blues, jenže ti mají dva zápasy k dobru. Ten první si odkroutí na Anfiel Road, kde už zabalili veškeré cíle, jež si na letošní ročník naplánovali. Snaha o návrat do Champions League je passé a Liverpool dokonce neuvidí ani zápasy její mladší sestry Evropské ligy.

Osud si Reds zpečetili v posledních dvou kolech, v nichž nevyhráli ani jednou a to přesto, že nastoupili doma proti West Hamu a jako jediní z jejich posledních devíti soupeřů dokonce neudolali ani Reading. Korunku tomu nasadila naprostá sterilita ofenzivy, jelikož Liverpool Hammers ani Royals neotrávili jediným gólem.

To Chelsea si nyní vede náramně. S výjimkou nešťastné prohry v semifinále FA Cupu s Manchesterem City je na Stamford Bridge veselo; v kapse je semifinále Evropské ligy a konečně se Benítezově družině začalo dařit i na prknech Premier League - čtyři výhry z minulých pěti kol hovoří za vše. Největší respekt pak budí ta úplně poslední z hřiště Fulhamu, kde se Terry a Luiz postarali o jasné vítězství 3:0.

Ještě větší pozornost, než na snahu Chelsea získat toliko potřebné body ku kvalifikaci do LM, bude patrně upřena na jednoho muže. Nemluvím o Fernandu Torresovi (který od první minuty beztak nenastoupí), ani o Danieli Sturridgovi; návrat Rafy Beníteze na Anfield Road je velkou událostí a reakce obecenstva jsou velmi očekávány.

Kromě Fernanda Torrese se v základní sestavě zřejmě neobjeví ani legendární Frank Lampard, který má momentálně v Chelsea ve všech soutěžích fantastickou bilanci: 600 zápasů, 200 gólů. Záložník s nevídanou střeleckou potencí doplatí na Benítezův rotační systém - stejně jako John Terry či právě Torres - ten navíc kromě 90 minut proti Cottagers bude třeba i na čtvrteční zápas Evropské ligy, kde si Demba Ba zahrát nemůže.

Z důvodu zranění není Benítezovi k dispozici jen Oriol Romeu, Ashley Cole a Gary Cahill už svá zranění vyléčili a jejich start tak není vyloučený; není však ani pravděpodobný. Problém se stehnem už vyřešil také Marin. Liverpool postrádá dlouhodobé marody Sterlinga, Kellyho, Boriniho a Allena. Žádný čerstvý šrám Brendan Rodgers zaznamenat nemusel.

Jak se správě bojuje o udržení předvedl v posledních pěti kolech Southampton. Tým výrazně zapletený do sestupových tahanic před měsícem a půl paběrkoval na šestnáctém místě s náskokem pouhých tří bodů na osmnáctou příčku. Pak neprohrál oněch pět duelů v řadě, tři z nich vyhrál a ejhle. Je z toho pohodlná dvanáctá pozice s náskokem sedmibodovým.

Swansea nicméně, a celou sezonu, ukazuje, jak by ve druhém ročníku po postupu měl hrát nováček. Kritickou pasáž nováčkovské éry zvládají Velšané na jedničku a kromě luxusního pohybování se v klidném středu tabulky zvládli "bokem" ještě vyhrát Carling Cup. Úchvatnou sezonu tak už prakticky nemohou zkazit, když na sestup mají náskok celých deset bodů.

Oba celky by si jistě rády svoji pohodovou situaci upevnily dalšími třemi body. Utkání na Liberty Stadium bude teprve čtvrté v posledních třiceti letech. V roce 2008 ve Walesu zvítězila v rámci Championship Swansea, další dva duely v Southamptonu skončily remízou - včetně listopadového z letošní sezony.

Hrozivě z pohledu Saints vypadá fakt, že naposledy nad Swansea zvítězili v roce 1962. Nutno však dodat, že je to zapříčiněno především tím, že se týmy do vzájemné konfrontace příliš nedostávaly.

Manažer "Labutí" Michael Laudrup k té vší pohodě navíc nemá žádné nové starosti se zraněními. Navíc se mu vrací středopolař Leon Britton, jenž poslední duel propásl kvůli účasti na narození svých dvou synů. Brittona navíc čeká v případě účasti jubilejní čtyřstý ligový zápas v kariéře. Po dlouhodobém zranění kotníku pak může konečně hlásit návrat Neil Taylor.

Stejně jako Britton, i Jose Fonte je k dispozici poté, co oslavil narození syna. Mauricio Pochettino tak musí zvážit stav jediných dvou hráčů, Kelvin Davis je nejistý kvůli zranění, Guly pak není zcela fit vinou nemoci.

Obrat o body titána z Etihad Stadium o chloupek nevyšlo, a tak se nyní Wigan nutně musí upínat k jinému cíli. V rukávu mu zbyl jediný zápas k dobru, přičemž nadále přetrvává potřeba umazat alespoň to tříbodové manko na Aston Villu. Zrovna West Ham ale hnedka může na vlastní půdě dělat pěkné cavyky...

Dokonce se to i dá předpokládat, na základě více faktorů. Zaprvé Wigan na cestách naplno bodoval všehovšudy jednou z posledních šesti pokusů, zadruhé se jinak poměrně často váhající Hammers o Upton Park opírají docela důsledně a efektivně. Poznal to minule lídr tabulky, poznalo to vysoko postavené WBA i dříve Swansea, a koneckonců rovněž Tottenham, který zde naposledy triumfoval (25. února), se na Boleyn Ground nehezky nadřel (2:3).

Pro finalistu FA Cupu to tedy v hlavním městě bude jen sotva nějaká pohádka, přestože se Wigan v předešlých kolech docela dobře nadechoval k dalšímu finálovému sprintu. Po skalpech Newcastlu a Norwiche ale přišla relativně zbytečná (leč ve finále šťastná) remíza s QPR, aby se hned poté v samotném závěru ztratily body také na Etihad Stadium. Výchozí pozice Latics na začátku cílové rovinky tedy i přes radost z Wembley není bůhvíjaká. A v rámci soubojů těchto klubů na W už pětkrát v řadě slavila pokaždé domácí strana...

Latics odehrají už třetí duel v jednom týdnu, takže Roberto Martinez - jehož jinak netrápí žádné čerstvé absence - možná bude nepatrně rotovat. Do zahajovací sestavy by se mohl podívat minimálně McManaman. Sam Allardyce už poněkolikáté nemůže počítat s Joem Colem (stále zadní stehenní sval) ani obránci McCartneym a Tomkinsem (koleno, respektive lýtko). Do záložní trojky se pravděpodobně znovu zařadí Noble.

Tentam je čtvrtfinálový úspěch z Evropské ligy, teď se většina fanouškovské obce Newcastlu před příštími sedmi lety, které ještě Alanu Pardewovi slibuje stávající kontrakt, raději třese. Straky totiž pod přísným manažerem utrpěly nejtěžší porážku s úhlavním rivalem za posledních 34 let, navíc přímo na St. James Parku - a žádná sláva to v lize není ani obecně.

Zejména na The Hawthorns, lépe kdekoliv venku, potom zlepšení stračí situace úplně očekávat nelze. Samotný stánek WBA by totiž mohl zavádět, však tu Magpies triumfovali třikrát z posledních čtyř pokusů a to vždy za pomoci tří vstřelených branek. To je bilance, jakou by jim v drozdím království mohl závidět kdekdo; jenže letošní navázání se zatím příliš pravděpodobně vskutku nejeví. Straky mimo své hřiště v této ligové sezoně vyhrály všehovšudy jedinkrát, v lednu na Villa Parku, a z nedávno dostupných 33 bodů si přivlastnily pouhé čtyři.

West Bromwich je naproti tomu poněkud nestálý, ovšem The Hawthorns pro něj nadále představuje klíčovou konstantu. Celky z top5 (Tottenham a před 14 dny Arsenal) tu sice nedávno uspěly, jinak zde ale padaly hlavy labutí i černých koček, a pokud by se vůbec braly v úvahu jenom domácí vystoupení, jsou Baggies na šesté příčce. Oni si ale nemohou stěžovat ani celkově, to je třeba jedním dechem dodat. West Brom třeba může zůstávat tři kola bez výhry, pořád ale hájí krásnou osmou pozici.

Mimoto má Clarke k dispozici Lukakua a taky relativně zdravý kádr, alespoň co se stavebních kamenů týče. Chybět sice bude Odemwingie a závěrečnou část trestu si ještě odpykává Mulumbu, jinak jsou ale Throstles kompletní.

To Newcastle představuje dokonalý protipól středoanglického mužstva. Do konce sezony nyní přišel o brankářskou jedničku a Pardew nadále nemůže počítat ani s kapitánem Coloccinim (který už ale aspoň trénuje), Tiotém, Marveauxem, Santonem, Ryanem Taylorem či Ameobim. Jinými slovy: letos už bylo hůř (například když naráz marodilo trio Coloccini-Ben Arfa-Cabaye a další), ale dobře pořád taky není.

V současné chvíli jde v Premier League o dvě mety. Jelikož je titul již prakticky v držení Manchesteru United, zbývá boj o udržení v soutěži a o kvalifikaci do Ligy mistrů. V tomto utkání se proti sobě postaví zástupci obou těchto táborů, zachraňující se Sunderland hostí jarního experta Everton.

Začněme netradičně statistikou vzájemných zápasů, jelikož ta nabízí neobvyklý výzor. Z posledních osmnácti duelů totiž Sunderland ani jednou jedinkrát Everton neporazil, jen v osmi z nich dokázal Toffees vsítit alespoň jednu branku a jen dvakrát to bylo více než onen jeden zásah. Lépe nevypadají ani klání na Stadium of Light, kde už proti Blues domácí nevyhráli osmkrát v řadě (D3, L5).

Kdo však ví, co se nyní pod Paolem Di Caniem může změnit. Koneckonců, než přišel pomoci Black Cats v boji o záchranu, Sunderland osmkrát za sebou nedokázal pod O’Neillem zvítězit. Debut sice Italovi s Chelsea těsně nevyšel (2:1 venku), nicméně druhý zápas, opět na hřišti soupeře, zvládl dokonale. Vyostřené derby na půdě Newcastlu ovládl a dovedl Sunderland k výhře 3:0.

Proti Evertonu, a nejen kvůli již zmíněným vzájemným zápasů, to však budou mít Mackems přetěžké. Moyesova parta tradičně na jaře válí, a jelikož si vedla minimálně na chvalitebnou i na podzim, mají před sebou vidinu v podobě čtvrtého místa a Ligy mistrů. Na tu nyní i díky remíza 0:0 na Emirates Stadium ztrácí jen čtyři body - právě na Arsenal.

Oběma týmům tak půjde o hodně, Toffees si nemohou dovolit příliš ztrácet, jestliže chce do milionářské soutěže postoupit, o Sunderlandu ani není třeba příliš psát. Jeho forma, velmi podobná té Stoke City, dohnala celek jen tři body od sestupu, kde navíc sídlí Wigan s jedním utkáním k dobru.

Souboj na ostří nože v domácím celku nestihne Craig Gardner, jenž pokračuje ve stopce za suspendaci. Mimo hru jsou i Connor Wickham, Lee Cattermole a Steven Fletcher a nasnadě je tak stejná volba Di Caniovy sestavy, s nímž uspěl v Tyne-Wear Derby.

Kopírovat jedenáctku z minulého duelu by mohl i David Moyes, jehož jeho tým rozhodně proti Arsenalu nezklamal. Manažer Evertonu nemá žádné nové starosti s marodkou, a tak se může jen spekulovat, zda pod Anichebem nastoupí Barkley či Fellaini (a Osman se vrátí do sestavy - na střed zálohy).

Stačilo se podívat na tvář Harryho Redknappa po utkání s Wiganem a naděje Queen’s Park Rangers na udržení v Premier League mu koukaly z očí. Jasně, matematicky ještě samozřejmě mohou skončit nad sestupovými vodami, ale pravděpodobnost je velmi mizivá. A s každým kolem se vzdaluje ještě více...

QPR za celých 33 kol dokázal vyhrát jen čtyři utkání, což je hlavní kámen úrazu Redknappovy družiny. Z posledních pět klání tak nyní musí zvítězit v dalších čtyřech, aby si uchoval jakous takous naději. A to je při pohledu na los (Liverpool venku či Arsenal) prakticky ztracená záležitost. Kdy jindy ale nakopnout své stroje než proti nejhoršímu týmu roku 2013.

Kdo by na Nový rok řekl, že dnešní duel bude čirým zápasem o udržení, byl by považován za blázna. Jenže ve Stoke City otočili kalendářem a tím načali temně černou kapitolu své historie. Třináct zápasů v roce 2013 proměnili jen v pět bodů za jednu výhru proti zoufalému Readingu a další dvě domácí remízy.

Není proto divu, že se pomalu ale jistě propadají tabulkou a na první sestupující Wigan, jenž má navíc zápas k dobru, má náskok jen tří bodů. Utkání na hřišti QPR tak může Potters definitivně potopit k ostatním tonoucím, nebo naopak vykopnout zpátky do klidnějších vod.

K tomu jim už možná pomůže i dvojice Matthew Etherington a Marc Wilson. Oba dva jsou na marodce se značkou "doubt", ale oba dva by mohli být k dispozici. Londýňané potom postrádají suspendovaného Bobbyho Zamoru, dále jsou pak mimo hru i Shaun Wright-Phillips a Andrew Johnson.

Malá připomínka severolondýnských derby. Na jedné straně Arsenal v čele s nestárnoucím Arsenem Wengerem, na straně druhé Martin Jol se svým chráněncem Dimitarem Berbatovem. Ačkoliv tedy na straně Kanonýrů pamatují Jolovu éru u Tottenhamu vesměs pouze marodi (Rosický, Diaby), dostává toto malé městské derby zajímavý punc...

Tedy bylo by poněkud nepřesné vydávat tyto okolnosti za nějakou novinku, nicméně připomenout si je není od věci. Už na podzim totiž Martin Jol v roli manažera, Dimitar Berbatov v roli vrchního popravčího a spol. Arsenalu řádně zavařili, když jej společnými silami připravili o vedení 2:0 a nakonec i díky neproměněné Artetově penaltě vezli z Emirates Stadium cenný bod za remízu 3:3.

Tenkrát před pěti měsíci možná ne zcela konkrétně cenný, ovšem dnes už to o něm říci klidně můžeme. Cottagers mají totiž pro letošek veskrze odpracováno. Zachráněni už prakticky jsou, jelikož se ještě včas dostali na magickou 40bodovou hranici, a mimo Premier League už nikde jinde nepůsobí. Mohou se tak akorát pokoušet o umístění v první desítce (tento cíl si oficiálně vytyčil také sám Jol), kterou momentálně uzavírají.

Naproti tomu Gunners čeká ještě těžká robota. Třebaže Arsenal v tuhle chvíli hájí strategickou čtvrtou příčku před nenáviděným Tottenhamem, ten si proti němu hýčká zápas k dobru - stejně jako třetí a nikterak vzdálená Chelsea. Kanonýři každopádně i přes čtyři dny starou domácí plichtu s Evertonem nevbíhají do cílové rovinky z nějaké nevýhodné pozice. Z elitní šestky se potkají už jen s ManUtd, a to navíc doma, přičemž také jejich bilance sedmi výher z posledních deseti kol může vytvářet pozitivní náladu v kabině.

Tu by koneckonců mohl pozvednout rovněž kapitán české reprezentace Tomáš Rosický, který se těsně před výkopem podrobí fyzickým testům. Jeho návrat by klidně mohl oživit záložní řadu Arsenalu, kterou po zranění nepříliš uspokojivě táhne Jack Wilshere. Do branky se jinak opět postaví Wojciech Szczesny; Fabianského periodu v pozici jedničky utnulo prasknuté žebro.

Martin Jol po třech utkáních zase bude moci využít služeb řízného středopolaře Stevea Sidwella, v nejistotě však stále musí žít pravý bek Sascha Riether. To Emmanuel Frimpong mateřský klub určitě neprověří kvůli gentlemanské dohodě a na tribuně by se tak mohl potkat se zraněným triem Duff-Dejagah-Diarra.

Nechybělo mnoho a posledních několik frustrujících dnů si jak Norwich, tak Reading o minulém víkendu dokonale vynahradily. Oba čelily celkům z bývalé Big Four, jen jeden z nich ale na senzaci vskutku dosáhl. Royals utnuli strašidelnou sedmizápasovou šňůru bez bodu, Kanárci všechno promrhali v závěrečné pětiminutovce...

Domácí remíza s Liverpoolem byla z pohledu Readingu pochopitelně velmi šťastná; Reds si v první řadě otevřeli palírnu a od toho se všecičko odvíjelo. Navíc nelze úplně říci, že si tímto výsledkem hoši z okolí Londýna nějak přilepšili. Pokud Adkinsova parta chtěla pomýšlet na senzační záchranu, měla už o týden dříve ožebračit Southampton (shodou okolností bývalého Adkinsova zaměstnavatele), takhle už se holt definitivně nedá svítit. Royals na bezpečnou 17. příčku ztrácejí už propastných deset bodů; to se zkrátka ve zbývajících pěti kolech reálně dohnat nedá.

Jestliže Reading je minimálně celé jaro (a spíše ještě déle) jasným adeptem na sestup, Norwich se jím dlouho nejevil býti - teď už ho ale jednoduše do širšího okruhu namočených celků počítat musíme. Canaries nejsou na odpis nějak evidentně; i v probíhajícím období sucha daleko spíše ztrácejí body skrze hloupé remízy, než že by rovnou prohrávali. Každopádně jediná výhra v 16 kolech už zní vskutku děsivě, stejně jako vzpomínka na sedmou příčku a dvoubodovou ztrátu na Champions League, kterou datujeme ještě do půlky prosince. Od té doby Norwich nezadržitelně klesá a právě dnes se jednoznačně musí odrazit - v opačném případě bůh ví.

Chris Hughton jistě před víkendem nadšeně oblékal do zbraně duo Pilkington-Johnson, které po týdnech marodění konečně může Kanárkům vypomoci s odvracením překvapivého pádu do druhé ligy. V teoretické rovině se už navíc dá uvažovat také o nasazení brankáře Johna Ruddyho, což by byl ještě tak dvakrát větší comeback. Spíše ale zatím dále čekejte mezi třemi tyčemi Marka Bunna.

Nigel Adkins před výkopem dnešního střetnutí bude muset promyslet zejména obsazení křídelních prostor. Hal Robson-Kanu očividně tápe s bolavým kolenem a měl by mít jenom okrajovou naději na včasné zotavení; Jimmy Kébé by už ale mohl být zcela vážným adeptem na základní sestavu. Jeho třísla vypadají být umoudřena.