Premier League - preview 33. kola

Guy Mowbray přivítal na stránkách BBC čtenáře preview slovy "Vítejte v blázinci. Veškerou racionalitu račte nechat přede dveřmi". A věděl proč. Tyne-Wear Derby vešlo ve známost coby nesmlouvavé, drsné měření sil dvou rivalů z Newcastlu a Sunderlandu, které nabízí plno ostrých soubojů, hádek a karet libovolné barvy...

Jedno z nejintenzivnějších derby je zkrátka nachystáno k vlastnímu vypuknutí, a protentokrát nabízí ještě jednu žhavou ingredienci vrchem. Ta se nejmenuje nijak jinak než Paolo Di Canio. Muž, který během své hráčské i trenérské kariéry poutal pozornost mnohými kontroverzními okamžiky (a mimoto také úchvatným volejem do sítě Wimbledonu), usedl na lavičku 17. celku tabulky teprve nedávno - přesto se nyní stává středem pozornosti tohoto 21. severovýchodního derby, co se historie čistě Premier League týče.

Před Di Caniem, jenž při svém debutu notně potrápil Chelsea (nakonec prohrál 1:2), na každý pád neleží snadná úloha. Z oněch 21 zápasů strhl Sunderland na svou stranu všehovšudy tři; přičemž ten poslední takový má své kořeny ve 25. říjnu 2008. Od té doby se narodily čtyři remízy 1:1, z toho dvě v loňském kalendářním roce (neváhejte si vsadit!), jedna hubená výhra Strak (1:0 na Stadium of Light) a jeden drtivý debakl Black Cats (5:1 na St. James Parku, dva a půl roku zpátky). Karty jsou tedy z historického pohledu rozdány jasně, kór v Newcastlu, kde Sunderland v rámci domácí soutěže neuspěl od listopadu 2000.

Také aktuální rozpoložení přejdeme-li na globální úroveň, favorizuje Magpies. Ti přinejmenším doma neváhají, vždyť tu zvládli každý z předešlých čtyř ligových duelů a celkem z 36 možných bodů na St. James Parku posbírali pěkných 28. Naopak Sunderland čeká na triumf už devět střetnutí, a to úplně kdekoliv, prostě pořád. Pokud by nyní nezvítězil, dost pravděpodobně se po jedné z wiganských dohrávek ocitne v sestupové zóně.

Mackems pozici v záchranářských bojích nikterak neulehčuje strategickými jmény poměrně napěchovaná marodka. Zvláště alarmující je absence kanonýra Stevena Fletchera, bez něhož Sunderland stihl odehrát zatím čtyři utkání, ze kterých vydoloval pouhopouhý jeden bodík. Mimoto jsou tu bolavé křížky jako Brown, Cattermole a suspendovaný Gardner. V nejistotě potom - pro jistotu - žijí Cuéllar, Graham a Wickham. Zkrátka bída je to.

Také Alan Pardew nicméně ví, co to znamená vypořádávat se s nedostupností klíčových článků sestavy. Stále to zažívá s Coloccinim, Santonem a Tiotém, kteří vynechají rovněž Tyne-Wear Derby. Zato Ben Arfa, Gouffran i Steven Taylor vypadají být připraveni nastoupit; to je velké pozitivum hlavně v případě prvně jmenovaného, jenž si naposledy kopnul do balonu v prosinci.

Někdo by mohl říct, že Stoke City je jedním z nejkonzistentnějších týmů Premier League. Od té doby, co do Premier League postoupil, nikdy neskončil s více než 47 body, nikdy jich však neměl méně než 45. Nikdy neskončil výše než na 11. příčce, nikdy neskončil níže než na pozici s číslem 14. K tomu finále FA Cupu, slušná stopa v Evropské lize... jenže ouha.

Letos, a tím myslím opravdu letošní rok 2013, je to naprostá tragédie. Stoke ne a ne najít dno, od něhož se může odrazit k lepším zítřkům, naopak se stále hlouběji boří do sestupového bahna bez vidiny nějakého rozřešení.

Statistiky Potters jsou zkrátka k uzoufání. Jedna výhra z posledních třinácti zápasů, jedna venkovní výhra z posledních pětadvaceti (!). Dále jen jedno čisté konto z minulých čtrnácti duelů, pouhých sedm vstřelených branek v posledních dvanácti. Jeden jediný bodík z nejčerstvějších šesti klání. Vše co se týče Premier League. Není tak divu, že se svěřenci Tonyho Pulise dostali na dostřel tří bodů od sestupujícího Wiganu, jenž má navíc zápas k dobru.

A dnes není příliš šancí na zlepšení. V cestě stojí letos suverénní Manchester United, který sice minulé kolo podlehl v derby Manchesteru City, ale stále jsou jeho kvality i forma na nesrovnatelné úrovni. Při dvanáctibodovém náskoku sice má luxusní pozici v boji o titul, ale těch potřebných 10 bodů v sedmi utkáních zkrátka někde nasbírat musí.

Aby těch smutných statistik z pohledu Stoke nebylo málo, přidáme ještě tu ze vzájemných zápasů. Potters nikdy v Premier League Manchester neporazili, přičemž prohráli v osmi z posledních devíti zápasů. Na Britannia Stadium navíc ve čtyřech duelech překonali brankáře Red Devils všehovšudy dvakrát.

Tony Pulis ještě ráno před utkáním musí omrknout zdravotní stav Matthewa Etheringtona a Marca Wilsona, jejichž stav není stoprocentní. Již fit je nicméně záložník Glenn Whelan. Alex Ferguson pak bude postrádat Ashleyho Younga. Po dlouhé zápasové odmlce se může vrátit Paul Scholes, stejně jako Nemanja Vidić, Johny Evans či Chris Smalling.

Ukázku, jak by si měl při první sezoně na elitní scéně nováček vést, nám dokonale předvedla velšská Swansea. Obsadila pohodové jedenácté místo a uhasila jedovaté řeči zlých jazyků o papírových předpokladech. Letos se v jejich šlépějích vydali jak Southampton, tak West Ham. Jižané drží právě pozici číslo jedenáct, Hammers sídlí o stupínek níže.

Oba celky mají náskok šesti bodů na sestupové příčky, což je odstup poměrně luxusní, když do konce soutěže zbývá stejný počet kol a soupeři pod nimi se v podstatné míře "vymlátí" mezi sebou. Oba navíc mají solidní formy - West Ham z posledních čtyř zápasů dva vyhrál a podlehl jen Chelsea, Southampton z nich získal skvělých 10 bodů, když získal i skalp Liverpoolu a právě Blues.

V poklidu tak mohou týmy změřit své síly ve vzájemném souboji. Minulé roky tyto duely (ty hrané na St. Marry’s Stadium) patřily zpravidla Saints, kteří z posledních deseti jen jednou odešli poražení. Nejčerstvější vzpomínka na Kladiváře ovšem není příliš světlá, v prvním vzájemném utkání této sezony v Upton Parku totiž dostal Southampton čtyřgólovou nakládačku. Má tak soupeři co vracet.

Mauricio Pochettino však musí doufat v brzké uzdravení tří svých fotbalistů. Soton zřejmě postihla menší vlna chřipek, s nemocí se totiž pere Jason Puncheon, Luke Shaw a především Jay Rodriguez. Mladý útočník nabral skvělou formu a v minulých třech zápasech vždy skóroval. To se hráči Southamptonu povedlo v Premier League naposledy Jamesovi Beattiemu v dubnu roku 2004.

West Ham naopak vítá zpět do akce Andyho Carrolla, který zazářil před dvěma týdny proti West Bromwichi Albionu, jemuž vstřelil dvě branky. Minulé kolo nemohl hrát kvůli klauzuli v kmenovém klubu Liverpoolu. Kvůli zraněnému stehnu si nezahraje Joe Cole, problém s ramenem vyřadí Marka Nobla.

Pět let zpátky, tedy naposledy, kdy Reading okusil Premier League, rozhodovalo se o jeho záchraně či pádu v posledním kole. Nakonec Royals elitní soutěž neudrželi - o tři vstřelené góly vůči Fulhamu. Letos to na drama rozhodně nevypadá, šest kol do konce ztrácí na nesestupové příčky osm bodů a nezdá se, že by měli v úmyslu je vůbec nasbírat.

Sedm utkání, sedm porážek, skóre 4:17. Úděsná bilance nováčka soutěže, který za poslední dva měsíce uhasil prakticky všechny naděje na udržení. Snad maličkou jiskru mohou svěřenci Nigele Adkinse vykřesat nyní proti Liverpoolu, jenž však hraje ve slušné formě a body rovněž potřebuje jako sůl.

Reds vzali honbu za pohárovou Evropou zodpovědně. Do minulého týdne měli za posledních pět klání výbornou bilanci čtyř výher a jediné porážky s krásnými patnácti vstřelenými góly. O to překvapivější byla domácí remíza s West Hamem, která naopak posunula Liverpool zpátky do reality. Ta se má nyní následovně - na poslední páté pohárové místo ztrácí klub od řeky Mersey sedm bodů - navíc Arsenal, okupující tuto pozici, má utkání k dobru.

Šance jsou tak, podobně jako v případě Readingu, velmi malé. Jen vítězství v tomto klání dá jak jednomu, tak druhému týmu ještě šanci na splnění cíle. Vzájemná bilance čítá pouze devět klání, o poznání úspěšnější je v ní ovšem Liverpool. Vyhrál šest z nich, Reading pouze dva.

Nigel Adkins bude v zápase postrádat Jimmy Kebeho, který má problémy s tříslem. Otazník visí nad startem záložníka Hope Akpana, jenž si v posledním ligovém utkání se Southamptonem (0:2) přivodil zranění kotníku.

Ani Liverpool se zdravotním problémům nevyhýbá, opět si nezahraje mladíček Raheem Sterling, jehož zranění stehenního svalu ne a ne zmoudřet. Mimo hru jsou dlouhodobí marodi Fabio Borini, Joe Allen a Martin Kelly.

Čtyři výhry nasbírali hráči Queen’s Park Rangers za celou dosavadní sezonu, která dosud čítá 32 zápas. V následujících šesti musí Rangers vyhrát minimálně stejný počet - tedy čtyři. Jinak se s Premier League rozloučí. Kurzy na záchranu se mimochodem pohybují okolo čtrnácti ku jedné. Není divu.

Pro mnohé napsal definitivní tečku za reálnými nadějemi QPR na udržení wiganský Shaun Maloney. Jeho přímý kop v poslední vteřině vzájemného utkání srovnal stav na 1:1, Londýňanům vzal toliko potřebné dva body a zahrabal je do ještě většího marasmu. Z toho je může dostat asi už jen výhra v Goodison Parku, kde své domácí zápasy hraje Everton.

Vyloučené to ovšem rozhodně není, stačí si vzpomenout na loňskou sezonu a zápas právě v Liverpoolu. Jediným gólem o překvapivé výhře hostů rozhodl dnes již záložník Cardiffu Tommy Smith. Evertonu se proti QPR nedaří ani v širším měřítku, z posledních jedenácti vzájemných zápasů ho dokázal porazit jen dvakrát.

Nyní přitom potřebuje vyhrát úplně stejně akutně jako topící se celek Harryho Redknappa. Tedy v případě, že chce v příští sezoně znovu po třech volných letech zpátky do pohárové Evropy. Na páté místo zajišťující Evropskou ligu ztrácí čtyři body, na Ligu mistrů pak šest - čtvrtý Tottenham nicméně odehrál o zápas více než Toffees.

Ve prospěch svěřenců Davida Moyese hrají návraty dvou opor, z nichž především ten Marouane Fellainiho byl očekávaný velmi. Klíčový hráč Evertonu propásl poslední dva ligové zápasy kvůli suspendaci. Druhým vítaným hráčem je Steven Pienaar, jenž kvůli červené kartě neodehrál rovněž dva ligové mače.

Karamelky se nicméně musí obejít bez obránce Tonyho Hibberta. 32letý Angličan podstoupil v nedávné době operaci lýtkového svalu, a přestože v pondělí nastoupil do utkání evertonské juniorky, k zápasu A týmu připraven není.

Harry Redknapp v rovné polovině z posledních šesti zápasů sezony nebude moci nasadit útočníka Bobbyho Zamoru, jenž byl proti Wiganu vyloučen za divoký kopanec do hlavy Jordiho Gomeze. Shaun Wright-Phillips pak po operaci kotníku nestihne celý zbytek probíhajícího ročníku.

Aston Villa už pomalu čichá záchranu. V sedmi minulých kolech udělala hned čtyři výhry, což je počet, který přesně odpovídá událostem předcházejících 35 ligových kol! Paulu Lambertovi se jinými slovy povedlo vysvobodit své talentované mládence ustrnulé ve stavu zděšení z prosincových výprasků - stále je však potřeba na aktuálním rozpoložení dále stavět.

Villans pochopitelně nemají nic jistého, na 17. Sunderland i 18. Wigan živí všehovšudy dvoubodový náskok, přičemž Latics si hýčkají jeden zápas k dobru. Jenže z toho jednoho budou po tomto víkendu rázem dva kvůli semifinále FA Cupu (což neomylně zvěstuje program nabitější, než by zřejmě bylo zdrávo); a Sunderland, QPR i Reading jsou momentálně takříkajíc v pasti. Poslední dva týmy ostatně Villa v nedávné době přemohla a po skalpu Potters má jen o krok před sebou také je.

Birminghamské vyhlídky mají konečně pozitivní nádech i díky značně zlepšené gólové produkci. Benteke zaznamenal 10 branek v uplynulých 11 zápasech a uspokojivě se do ofenzivních manévrů zapojují také Weimann s Agbonlahorem (jehož uzdravení vůbec Villu správně nakoplo). Byl to mimochodem právě Weimann, kdo loni trefou v samém závěru popravil Fulham a pouze potvrdil, že vínoví doma s tímto soupeřem neváhají. Tady mu přeci nepodlehli už třináctkrát v řadě; během nějakých 40 let.

Na druhou stranu tenhle Fulham už konečně vypadá zajímavě i ve venkovním prostředí. Jestliže dříve Cottagers prosluli svou chronickou "bezbodovostí" na cizích hřištích, teď zřejmě měli o něco ožebračit Newcastle (nakonec prohráli 0:1), aby nepřišli o třízápasovou venkovní neporazitelnost. Ke všemu Fulham pod Martinem Jolem v půlce března zapomněl na jeden komplex ze hřiště Tottenhamu; tak proč teď neumazat další takový? Dopomoci by k tomu Fulhamu klidně mohl Dimitar Berbatov, jenž vypadá být zase jednou rozjetý (pět zásahů v pěti utkáních).

Po dvou vynechaných kolech by se měl Ciaran Clark znovu vrátit ke zkušenějšímu parťákovi-stoperovi Ronu Vlaarovi. Naopak cokoliv kromě obrany se patrně po výhře na Britannii přeskupovat nebude - v základu by tím pádem mohl vydržet ojediněle nastupující Bowery.

V Londýně naproti tomu zváží stav záložníka Enoha, který si proti Newcastlu lehce poranil kotník. Sidwell je pak dále suspendovaný a Dejagah již může na zbytek sezony zapomenout.

Arsenal poslední tři roky finiše ligové sezony příliš nezvládá, tentokrát však jako by se nadechoval k silnému průběhu cílovou rovinkou. Ze 27 bodů teď Gunners vytěžili pěkných dvaadvacet a namísto nálepky "outsidera" v bojích o Ligu mistrů bychom mu teď mohli přiřknout spíše tu "favorita".

A podle papírových předpokladů bychom se v sobotu měli dočkat stvrzenky. Na Emirates Stadium přeci zajíždí 14. Norwich, který už pět kol čeká na výhru a na cestách letos zvítězil všehovšudy jednou jedinkrát. Z posledních sedmi výjezdů vytěžili pouhé dva body a i kvůli tomu ještě Kanárci musejí alespoň nějakým způsobem řešit samotnou existenční otázku.

Jenže vzpomínáte na loňské 37. kolo? Tehdy také nikdo nepochyboval. Třebaže Canaries byli už dávno zachráněni a mířili si spolu se Swansea a Newcastlem pro hordu posezónních pochval, nečekalo se, že by snad měli Kanonýrům - stejně jako letos zuřivě bojujícím o strategické příčky navrchu tabulky - nějak vážněji zavařit. A hle; po strhující bitvě se zrodila remíza 3:3, na níž potom Norwich pod novým manažerem Hughtonem navázal i na podzim výhrou 1:0. Povede se žlutozeleným favorita zaskočit také do třetice?

Tomu by přímo ze hřiště mohli exkluzivně bránit uzdravení Wilshere s Walcottem, ačkoliv těžko říct, zda si oba najdou cestu do základní sestavy. Walcott by měl být tím "připravenějším" z inkriminované dvojice, takže možná doleva místo nepatrně marodného Rosického odstrčí pěkně rozjetého Gervinha. Cazorla by se pak vrátil do středu a Wilshere o místo v základu zabojuje s nevýrazným Ramseym. Stoper Mertesacker je v trestu, ve střehu tak musí být kapitán Vermaelen.

Norwich je stále bez své jedničky Johna Ruddyho, ačkoliv ta už se alespoň pokoutně rozchytává; mimoto by ale mohl meškat rovněž Mark Bunn, jenž si minule natáhl třísla. Připraven když tak bude Lee Camp. V poli se potom znovu může objevit tahoun Anthony Pilkington.