Premier League - preview 27. kola

Jen dva týmy v roce 2013 nepoznali v Premier League hořkost porážky. Ten první nebude těžké uhodnout, kromě suverénního Manchesteru United tato ctnost patří ještě Tottenhamu. Tým Andrého Villas-Boase neprohrál už dlouhých deset zápasů, a pokud dnes vyhraje na hřišti West Hamu, podaří se portugalskému trenérovi postrčit svůj celek na třetí místo před Chelsea. Před Chelsea, která jej minulý rok vyhodila. Příznačné, že?

Tottenham navíc ve čtvrtek šťastně postoupil přes francouzský Lyon do osmifinále Evropské ligy, za což vděčí Dembelemu, který v devadesáté minutě rozhodl o osudu obou týmů. Dalším hrdinou je pochopitelně Gareth Bale. Velšský expres nabral famózní formu, v prvním duelu dvěma góly z přímých kopů porazil Olympique 2:1.

Bale navíc táhne Spurs i v lize, z oněch 10 neprohraných zápasů nastoupil do osmi a vsítil v nich sedm branek. To on bude klíčovým prvkem v pondělní dohrávce sedmadvacátého kola Premier League a ví to i manažer West Hamu Sam Allardyce. Zkušený kouč se nechal slyšet, že pokud se jeho hráčům podaří zastavit jeho, může zastavit i celý Tottenham.

Hammers by se body z tohoto klání hodily, moc jich totiž v posledních týdnech nenasbírali. Z posledních devíti zápasů hned šestkrát prohráli, naposledy pak nestačili na Aston Villu. Proti Kohoutům se jim nicméně moc nedaří, z minulých 11 vzájemných střetnutí vyhráli jen jednou a osmkrát odešli poraženi.

Kladiváři se mohou těšit na návrat obránců Collinse s O’Brienem, jimž jejich dříve zraněné stehenní svaly již dovolí nastoupit do zápasu. V bráně Tottenhamu se naproti tomu opět objeví Hugo Lloris, který v Evropské lize uvolnil místo Friedelovi. Mimo hru zůstávají Defoe, Kaboul, Sandro a Huddlestone.

Dva z nejsilnějších anglických i evropských klubů. Přesto se jich netýká boj o titul ani o trofej v Lize mistrů. Manchester City dlouho městskému rivalovi vzdoroval, po sérii neúspěšných výsledků a sobotní výhře United nad QPR však ztráta na čelo narostla na propastných 15 bodů. Chelsea na titul ztrácí dokonce bodů devatenáct.

Ještě horší je situace na evropských prknech. Manchester City absolutně nezvládl skupinu smrti v Lize mistrů, skončil za Realem, Dortmundem i podceňovaným Ajaxem a s milionářskou soutěží se rozloučil. Chelsea rovněž přišla o naději obhajovat, když nestačila na Juventus a Šachtar, ale hraje alespoň Evropskou ligu. Proti Spartě nicméně měla na kahánku a jen gól Hazarda z nastavení v odvetě jí dal klid a postup do osmifinále.

V lize se nedaří ani jednomu týmu. Citizens, jak jsem již zmínil, nezvládli poslední kola, ze třech si odvezli jen dva body za remízy s Liverpoolem a QPR - posledně se Southamptonem dokonce prohráli. Chelsea pak z minulých pěti duelů vyhrála jen dva, těšit jí může alespoň zlepšená nálada v posledních dnech. Kromě postupu v druhé nejprestižnější evropské soutěži také v posledním kole porazila Wigan.

Lehkou náplast na bolavá srdíčka fanoušků obou celků zajistili svěřenci Beníteze a Manciniho v FA Cupu. Shodným výsledkem 4:0 postoupila Chelsea přes Brentford do osmifinále, Manchester City přes Leeds už dokonce do čtvrtfinále. K tomu se Blues dostanou až pouze v případě, že zdolají v dohrávce nejstarší soutěže světa Middlesbrough.

V dlouhodobém hledisku se Chelsea na stadionu Manchesteru City nesmírně daří. Deset výher z posledních patnácti návštěv Etihad Stadium či chcete-li City of Manchester Stadium je zatraceně dobrý počin. Fakt, že tři nejčerstvější klání na půdě Citizens vyhráli domácí už tak slavný z pohledu Benítezovců není.

Těšit může nezvyklý fakt, že kádr Chelsea nepostrádá ani jedno jméno. Až tedy na dlouhodobě zraněného Romeua, který by ovšem tak jako tak na základní sestavu nepomýšlel. Rafael Benítez tak může řešit příjemné problémy na většině postů, což nám zároveň ztěžuje tipování jeho výběru pro úvodní výkop. Největší rébus je pozice stoperů, kam se rovnocenně tlačí Terry, Cahill a Ivanović, který navíc může hrát místo Azpilicuety i na pravé obraně.

Roberto Mancini už takový luxus nemá. Chybí mu věčný marod Micah Richards a kromě něj se bude ještě před samotným začátkem diskutovat o způsobilosti kapitána Vincenta Kompanyho a středopolaře Garetha Barryho. Ani jeden nemá start rozhodně jistý, ač by při stoprocentním zdravotním stavu zřejmě na hrací ploše nechyběli.

Kvůli finále Capital One Cupu se oba nedělní zápasy musejí hrát nezvykle ve stejný čas, od 14:30 SEČ, tudíž fotbalisté Southamptonu a Newcastlu sehrají svůj zápas v mohutném stínu klání dvou titánů. Z toho si ale těžko budou něco dělat, už tak na nich totiž spočívá dostatečné množství tlaku. Saints momentálně před Straky vrhá akorát lepší skóre, přičemž obě mužstva sedí pouhé tři body vzdálena od sestupové zóny.

Po sobotním střetnutí Readingu s Wiganem tu tedy jinými slovy máme další "six-pointer". Kdokoliv z těchto dvou nyní uspěje, dostane se na magickou 30bodovou hranici, která je už často zmiňována v úzké souvislosti se záchranou. A třebaže aktuálně zatím půjde spíše jen o získání prostoru na řádné nadechnutí, napětí se bude dát krájet.

Silnější nutnost zvítězit patrně tíží Newcastle, který loni touto dobou seděl uvnitř elitní šestky a tento čtvrtek si vybojoval vlastní rozšiřování pozůstatků onoho rok starého tažení do Evropské ligy. Geordies totiž senzačně neinkasovali ani doma ani na Ukrajině, takže postoupili do osmifinále EL přes nepříjemný Charkov. Příště je čeká další cesta na východ, tentokrát už do ruského Petrohradu. A právě pro větší množství roboty před sebou (plus výhodu domácího prostředí) musí nyní triumfovat hlavně Pardewův výběr.

Pro Saints může být plnohodnotný zisk na St. James Parku spíše jen příjemným bonusem, na druhou stranu je třeba poznamenat, že by se zřejmě slušelo alespoň nějakým způsobem prodat celých 15 dní odpočinku. Soton navíc prohrál všehovšudy jedinkrát v posledních devíti kolech a před dvěma týdny dokonce přejel obhájce titulu - přes celou Anglii se tím pádem rozhodně nebude trmácet jen tak zbůhdarma, v roli nějakého nováčkovského otloukánka.

Na úplný sever země mimochodem z jižního cípu ostrova necestuje José Fonte (koleno) a silně nakřáplý je Guly Do Prado, jinak ale Mauricio Pochettino spíše oslavuje návraty uzdravených Ramíreze a Shawa. Na druhé straně barikády si nejsou jisti kotníky Tima Krula a Davidea Santona či pomalinku odeznívající nemocí Tiotého. Minimálně obě nalomené figurky do pole by nicméně ve finále měly startovat.

Manažery Fulhamu a Stoku mnohé spojuje. No dobře, zas tolik ne, ale jedno přinejmenším - Martin Jol i Tony Pulis slaví narozeniny v jeden den. Starší z dvojice, šéf Cottagers zapil 16. ledna 58. narozeniny, o tři roky mladší manažer Potters pak s blízkými sdílel malé jubileum.

Ale dost už malicherností. Dnes po obědě spolu rozhodně oba koučové řešit svá data narození řešit nebudou - napřestřes spíš půjdou kvality obou kádrů či forma. Tu mají momentálně rozhodně lepší svěřenci Jolovi, kteří z posledních šesti duelů nasbírali osm cenných bodů; Pulis se svými hráči nastřádal rovnou polovinu.

Může jej však těšit alespoň úspěch z posledního kola, v němž "Hrnčíři" udolali horko těžko zachraňující se Reading 2:1. Jinak je to ovšem velká bída. Z předchozích pěti klání, jak je možné snadno odvodit, vytěžili jen bod, zbylá čtyři klání odnesli porážkou. Znepokojivá je pak i bilance obdržených branek - jindy houževnatý celek v minulých sedmi duelech inkasoval hned sedmnáctkrát; pro srovnání, v předchozích 19 zápasech dostali branek jen 14.

I tak mají ale po Man City, Chelsea, Arsenalu a Tottenhamu nejlepší obranu v lize - horší je to s ofenzivou, tu má Stoke po zoufalém QPR, Aston Ville a Norwichi naopak nejslabší. Náprava má přijít proti Fulhamu, který ovšem naposledy uhrál bezgólovou remízu právě s Canaries.

Co se týče vzájemných zápasů, ty nic kloudného nenapoví. Osm ligových zápasů, čtyři výhry Fulhamu, čtyři Stoku; a teď babo raď. Favority jsou dnes přesto Cottagers, kteří dnes budou mít výhodu domácího prostředí.

Otázkou zůstává, jak se vypořádají s absencí Kierana Richardsona, jemuž se již krátí absenční lhůta a po zranění lýtka by se měl brzy vrátit do kádru. Jinak řeší Jol spíše příjemné starosti, jako například s obsazením pravé strany obrany, kde má kromě lednové posily Manoleva k dispozici již uzdraveného Saschu Riethera.

Tony Pulis také vítá ve svém týmu marody - Marc Wilson i novopečený Potter Brek Shea mohou zatížit své dříve zraněné svaly plnou dávkou minut a budou tak čekat, zda je holohlavý kouč povolá do utkání. Mimo hru zůstává nešťastník Michael Owen, naopak Cameron Jerome již vyléčil bolavé koleno.

Na šestadvacáté kolo letošní sezony budou na Hawthorns vzpomínat s chutí a láskou. Osmdesát minut v něm West Bromwich Albion trpěl tlak Liverpoolu, Ben Foster předvedl div ne výkon roku, aby pak z první střely na bránu McAuley soupeře od Mersey porazil. Dílo dokonal po brejku kanonýr Lukaku a Reds na Anfieldu opět padli.

Skvělé vzpomínky mají hráči Baggies rovněž na první vzájemný duel se Sunderlandem, s nimž změří síly v rámci tohoto ligového kola. Na Stadium of Light bylo tehdy nesmírně temno, když WBA přijelo a bez optání vyplenilo stánek Black Cats čtyřmi góly. Tehdy šlo navíc o čtvrtou výhru pro Bromwich v řadě, což se povedlo poprvé od roku 1980. Tři body navíc vyšvihly Clarkovy svěřence na třetí pozici.

Tyto sněhy už sice dávno ve West Midlands roztály, i tak ale prožívají v klubu poblíž Birminghamu povedenou sezonu. Nebýt vysloveně tragického šestizápasí před popravením Liverpoolu, mohli modrobílí levou zadní prohánět Everton i Arsenal a zcela reálně pomýšlet na poháry. Porážky s Fulhamem, Readingem nebo remíza v derby s Villans však celek uvrhla do klidného středu tabulky, odkud na "evropské" příčky koukají s pětibodovým odstupem.

Trošku vykřesat naděje tak mohou právě nyní. Sunderland nepatří ke špičce, ba ani ke středu současné anglické scény a před domácími fanoušky by tak neměl být pro Odemwingieho a spol. problém Mackems udolat. Schválně zmiňuji problematického útočníka, o němž už se údajně uvažuje v souvislost s návratem do zápasového kádru. V něm chybí od začátku ledna, kdy proti sobě poštval vedení i fanoušky touhou přestoupit do QPR.

Sunderland předchozí dva zápasy prohrál a rád by tak navázal na bodové hody z ledna. Výhry nad West Hamem, Wiganem a remíza se Swansea v jedné řadě pomohla Black Cats z vod páchnoucích sestupem. V utkání však budou outsidery, a to i proto, že opět nebude moci nastoupit Danny Rose. Levý bek se po dvou zápasech opět zranil, tentokrát má problém se zadním stehenním svalem. Mimo hru je i Lee Cattermole.

Jak jsem již zmínil, Steve Clarke má před sebou rozhodnutí, zda už vezme na milost nešťastníka lednového přestupového finiše Petera Odemwingieho. Z mého pohledu k tomu však při formě Lukakua a Longa nemá nejmenší důvod. Nenastoupí ani Goran Popov, jenž si odkroutí druhý z třízápasového trestu za červenou kartu proti Tottenhamu.

Těžko říct, zda už tu jsou důvody k panice, ovšem k pořádnému bodování existují zcela jednoznačně. A znát by je měli jak v Readingu, tak ve Wiganu. Tedy Royals už podle toho alespoň nějak začali jednat, aby v tomto kalendářním roce prozatím patřili dokonce k tomu lepšímu prvoligovému, avšak Latics si nadále jedou tu svou a na vítězství opět čekají dlouhých šest kol.

Přitom dnešní natažení téhle neslavné série může Wiganu docela dobře podrazit nohy, takřka definitivně. V následujících dvou kolech totiž na atlety čekají celky Liverpoolu a ManCity, takže ze šesti utkání klidně rázem může být utkání devět - a pořádná ztráta na bezpečnou zónu. Ta aktuálně činí tři body, z čehož se akutně střílet nemusí, na druhou stranu Aston Villa i zmíněný Reading alespoň vykazují vzestupnou tendenci výkonů; Wigan ani ne. Martinezův soubor přeci v minulých šesti kolech inkasoval hned 16krát, se železnou pravidelností je právě on tím mužstvem, které jako první obdrží branku, a jeho skalp Villans představuje osamocený ostrůvek v moři dalších 12 ztrát.

Reading tedy před vzájemnou bitvou musí mít na paměti, že Latics působí silněji mimo vlastní hřiště, každopádně tak jako tak by mu mohlo stačit soustředit se sám na sebe. Vždyť Royals v poslední době bodovali i s Chelsea, přičemž na Madejski Stadium nemilosrdně oškubali také další dva mančafty začínající na písmeno W - nepochodili tu fotbalisté West Hamu i West Bromwiche. A ve finále lze říci, že pokud o Vánocích Reading každý pohodlně odepisoval, od Štědrého dne McDermottovci vytěžili 14 bodů z 24 možných, a tak z nich jde zhruba stejný strach jako z Liverpoolu (stejný počet bodů z devíti duelů).

Brian McDermott možná v sobotu nebude moci využít služeb Mikeleho Leigertwooda, jenž se lehce zranil v neúspěšné, leč zajímavě vyrovnané pohárové bitvě s ManUtd. Naopak Jimmymu Kebemu prospělo vynechání toho samého střetnutí, zatímco Robertsovi s McCarthym v horizontu nejbližších dní nepomůže ani zázrak.

Wigan může být naopak povzbuzen jednou anulací dlouhodobé absence - po šesti měsících je totiž teoreticky v pohotovosti stoper Antolin Alcaraz. Otázkou je, zda okamžitě naskočí v základu. Tam například rozhodně nemíří uzdravený Miyaichi (kotník), zatímco s jiným vyléčeným marodem, Emmersonem Boycem, se tam natuty počítá.

Stejně jako třeba uznávaný korespondent BBC David Ornstein nevidím za celou dobu Wengerovy londýnské anabáze kritičtější bod, než je tento. Ačkoliv francouzský kormidelník dále odmítá, že by vůbec pomyslel na rezignaci, je toho na něj poslední dobou zkrátka příliš. Dva pohárové exity rukama klubu z nižších soutěží, domácí potupa s Bayernem a konečně ne zrovna přesvědčivé ligové výkony; Arsenal se musí zlepšit na všech frontách.

A jen na té ligové vlastně ještě má o co pořádně hrát. Proto také zrovna toto kolbiště lze považovat za ten nejsvětlejší bod kalné sezony Kanonýrů. Ti na něm koneckonců neprohráli už čtyřikrát v řadě, přičemž tři zápasy během té doby rovnou opanovali. Jak Stoke, tak Sunderland sice padly rozdílem jediné branky, ovšem Gunners aktuálně zkrátka nejsou v rozpoložení, kdy by někoho drtili. A s jakoukoliv výhrou se jistě spokojí také proti tápající Aston Ville; tím spíš, když následně čelí rivalům z Tottenhamu a dalšímu tabulkovému konkurentovi, Evertonu - teď jde zkrátka akorát o to se nějakým způsobem (a za každou cenu vítězně) naladit.

Jen málo účastníků Premier League aktuálně spočívá pod podobným tlakem jako Arsenal, zrovna Aston Villa by však do této skupinky odvážných klidně mohla spadat. Ostatně slova manažera Paula Lamberta jsou docela výmluvná: jeho ovečky teď prý čeká "12 pohárových finále", takovou důležitou nálepkou exnorwichský lodivod opatřil všechna zbývající střetnutí. Což pochopitelně má své opodstatnění - Villans teprve minule ukončili dlouhé, osmizápasové čekání na tříbodový úspěch, aby jedním tahem vystoupali nad sestupovou zónu. Tam však urychleně mohou klesnout znovu, však na Reading živí všehovšudy jednobodový náskok.

Birminghamští tím pádem chtějí bodovat také na Emirates Stadium, o což se budou pokoušet i s tandemem Agbonlahor-El Ahmadi, který zmeškal klíčovou výhru nad WHU vinou nemoci. A prodlouženou mezeru mezi ligovými mači (Villans už nefigurují v pohárech) potom k ozdravení využil také N’Zogbia, když doléčil bolavé stehno.

Ještě více problémů se zadní řadou má Arsene Wenger - scházejí mu obě primární volby na kraje obranné linie, neboť Gibbs (stehno) a čerstvě také Sagna (koleno) do bitvy s Aston Villou stoprocentně nezasáhnou. Dobrou zprávou tak bude alespoň opětovná způsobilost Monreala (LM hrál již v dresu Málagy); napravo zřejmě zaskočí Jenkinson.

Čtvrtý domácí zápas v šesti kolech čeká na kanárky z Norwiche, a tak je poněkud zarážející, že teď Hughtonově partě akutně hrozí natažení nevítězné série na ošklivých 10 ligových utkání. Tím by se dalo ukázkově zapomenout na stejně dlouhou podzimní šňůru bez porážky, což by si Canaries jistě rádi odpustili. Proto je potřeba využít delší pauzy na rehabilitaci a přemoci Everton...

Toffees na rozdíl od Norwiche před týdnem válčili v rámci FA Cupu, a třebaže nelze hovořit o nějaké tuplované ostudě, remíza 2:2 na půdě podceňovaného Oldhamu fanoušky liverpoolského klubu jen sotva mohla nadchnout. A když si tento výsledek spojíte s předešlou prohrou na Old Trafford a domácí plichtou se ztrápenou Aston Villou, mohli byste správně vytušit, že také na Goodison Parku mají k ideálnímu rozpoložení daleko. Koneckonců Karamelky mimo jiné notně polevily ve své střelecké fazoně (naprázdno vyšly ve třech z minulých pěti ligových střetnutí), s čímž doteď nikdy neměly problém...

Pořád to nicméně nemá na potíže Kanárků. Ty sice čeká nejdůležitější zápasová sekvence až v březnu (doma Soton, venku Wigan a Sunderland), ovšem dostat se do výherní nálady se doporučuje co možná nejdříve - logicky. Ostatně Norwich už má na prvního sestupujícího náskok pouhých šesti bodů a k duhu mu nedávno nepřišel ani senzační pohárový skon rukama neligového Lutonu. Chris Hughton nyní potřebuje zopakovat skvělý finiš, jaký loni předvedl s Birminghamem, a tudíž nejlépe ihned zavrhnout čtvrtou po sobě jdoucí domácí remízu.

K tomu Hughtonovi dopomáhej bůh, respektive uzdravený kapitán Grant Holt. Tradičně nejlepší střelec Norwiche, který však v lize neskóroval od 8. prosince, minule vynechával pro bolest v zádech. Teď by měl být natuty v pořádku, což se nedá říct o duu Tettey-Surman, nad nímž se vznáší menší otazník.

David Moyes před výjezdem na půdu, kde netriumfoval od roku 2004, řeší jediné vskutku čerstvé dilema - od duelu s Oldhamem mu s menším neduhem laboruje Anichebe. Poměrně neosahaného rázu jsou přitom rovněž absence Colemana s Hibbertem, díky nimž by měl v nejvyšší soutěži debutovat John Stokes.

Jistě si všichni pamatujeme na Silvestr roku 2011. Těžko říct, zda hráči Manchesteru United proháněli alkohol hrdly již od ranních hodin, každopádně utkání s nejhorším celkem ligy jim velmi zhořklo. Místo oslav příchodu roku 2012 tak Fergusonovi svěřenci zpytovali svědomí po ostudné domácí porážce 2:3 s posledním Blackburnem.

Nyní se situace opakuje. United vedou ligu - naprosto suverénně - a utkají se se zoufale posledním Queen’s Parkem Rangers. Bude se historie opakovat? Pravda, k podcenění by tentokráte dojít nemělo, a to i z důvodu, že se tentokrát nehraje na Old Trafford. QPR navíc pod Harrym Redknappem napíná plachty a bere body všem bez rozdílu kvality. Něco však Jezdcům stále znatelně chybí - výhry.

Je sice krásné, že z posledních šesti zápasů prohráli Západolondýňané jen jednou, jenže oni také jen jednou vyhráli. A v pozici, kdy na poslední nesestupující tým Aston Villu ztrácí už propastných sedm bodů, jsou vítězství naprostou nutností. Jenže zrovna tuto sobotu to na tříbodový počin zrovna nevypadá...

Manchester United je letos fenomenální. Za celou sezonu ztratil body jen pětkrát, navíc se honosí skvělou formou i v současné chvíli. Ve všech soutěžích neprohrál už 16 zápasů, navíc si odvezl nesmírně cennou remízu ze Santiaga Bernabeua, kde v úvodním klání osmifinále Ligy mistrů Real Madrid dokonce málem porazil. Karty jsou tak na Loftus Road rozdány zcela jasně - jakýkoli bodový zisk QPR bude velkým úspěchem.

Navíc když v předchozích jedenácti zápasech Premier League ani jednou Rudé ďábly nezdolali a připsali si v oněch duelech jen dva body. Naposledy doma QPR proti United vyhrálo v květnu roku 1989. Dobře nevypadá ani statistika Harryho Redknappa proti Devils. Stejně jako jeho současný klub, ani on posledních 11 klání nevyhrál - posledně se mu to pak podařilo v srpnu 2007 s Portsmouthem.

Rangers navíc nemůže pomoci levý obránce Fabio, který je v týmu na hostování právě z Manchesteru United a díky klauzuli ve smlouvě tak stráví zápas pouze na tribuně. Mimo základní sestavu zůstane i Zamora, který stále laboruje s bokem a celý zápas by nezvládl. Fit jsou však Hoilett i Diakité, kteří už tak možná jedenáctku posílí.

Manchester United bude postrádat Wayna Rooneyho, který, ač už se s ním do tohoto duelu počítalo, nenastoupí kvůli nemoci. Stejně tak si nezahraje ani zraněné duo Phil Jones, Paul Scholes. Do základu by se měl po odpočinku v FA Cupu vrátit nejlepší ligový kanonýr Robin van Persie, jemuž by při neúčasti "Wazzy" mohl dělat společnost Danny Welbeck.

Když loni v červnu Brendan Rodgers kývl na nabídku Liverpoolu, snad ani ti pravověrní fanoušci Swansea se neopovažovali snít o takové situaci. Zaprvé o tom, že Velšané poprvé v sezoně na Anfield Road pocestují v druhé půlce února coby lépe postavený soubor; a zadruhé o tom, že tak budou činit na pozadí naprosto žádné víkendové prvoligové akce, neboť Labutě za týden čeká premiérové finále významného poháru...

Vskutku - když jsme se loni podivovali nad jízdou Rodgersových Swans jakožto nováčků v nejvyšší soutěži, nemohli jsme tušit, že se velšský mančaft vlastně teprve rozehřívá. Dneska lze říct, že působí po všech herních stránkách vyspěleji, má už jednoho spolehlivého střelce (což se vždy hodí) a přitom samo sebou ani výsledkově nestrádá - to spíš naopak.

Posledně koneckonců Labutě hrozivě zničily QPR, takže za posledních devět kol podlehly všehovšudy jednomu West Hamu, jinak už nikomu. Navíc letos vůbec nejlépe drží vedení (takto ztratily dohromady dva body) a významně se zlepšily také na cestách, kde dosud inkasovaly sotva 10krát (zhruba třetina všech ligových branek).

A to se nyní Laudrupově partě bude v Liverpoolu hodit, ba dokonce vypadá být celkem pravděpodobné, že se Swans povede tuto úchvatnou bilanci udržet v podobných mezích. Totiž Reds se zase jednou vrátili ke své oblíbené disciplíně, a sice drtivé optické převaze volně přecházející v neskutečné množství spálených tutovek. Proto Liverpool naposledy před vlastním publikem selhal s WBA (0:2); a proto dost možná nebude pokračovat v Evropské lize (na Zenitu rovněž 0:2).

Po několika dnech stoupání se tedy liverpoolští opětovně nacházejí na neoblíbeném spodku pomyslné sinusoidy, což vzhledem k pokročilé fázi ročníku (na pátou příčku se ztrácí osm bodů) začíná být silně alarmující...

Brendan Rodgers měl v týdnu poněkud ztíženou situaci, když pro pohárový duel nemohl z pochopitelných důvodů využít lednové posily, tedy Daniela Sturridge a Philippa Coutinha. Oba by už teď ale mohli či měli nastoupit, pro druhého jmenovaného Brazilce by pak šlo rovnou o plnohodnotný debut.

Naproti tomu Michael Laudrup se bude před výkopem zaobírat s výběrem náhradníka za zraněného Chica Florese; nabízejí se Monk s Bartleym. Jinak se už z příjemně prosluněné Dubaje, kde Swans strávili uplynulý týden na menším soustředění, nevrátil žádný další čerstvý marod.