Bundesliga - souhrn podzimu (2)

Ve druhém díle našeho hodnocení první poloviny německé nejvyšší soutěže se zaměříme na týmy na 7. - 12. příčce. Jejich pořadí uzavírá berlínská Hertha, s postavením ve středu tabulky jistě není spokojena Borussia Dortmund a už vůbec ne mistrovský Stuttgart...


Berlínská Hertha se v létě musela vypořádat z odchody mnoha opor – Bastürka, Dejagaha, bratří Boatengů a Giméneze, kariéru navíc ukončil Van Burik. Vybudovat nový tým dostal za úkol Lucien Favre, předtím úspěšný trenér ve švýcarském FC Curych. Ten si přivedl mladší a méně známé hráče jako Von Bergena, Lúcia, Limu, Lustenbergera nebo Grahna. Navíc po povedeném jaru v Bochumi byl angažován český brankář Jaroslav Drobný, který vytvořil s dlouholetou jedničkou klubu Fiedlerem vyrovnanou dvojici.

Na začátku sezony to vypadalo, že se obměna kádru povedla. V šestém kole Hertha přestřílela doma na Olympiastadionu Dortmund a vyšvihla se až na druhé místo. Poté ale přišly horší časy. Prohry doma s posledním Rostockem a na Schalke a remíza s Energií Cottbus potopily Herthu zpátky do středu tabulky. Na domácím hřišti už nebyla Hertha úplně stoprocentní, navíc se začal naplno projevovat největší nedostatek týmu z hlavního města – zápasy na soupeřových hřištích. V tabulce venkovních utkání je Hertha společně s Rostockem na posledním místě, jediné body si přivezla v pátém kole z Duisburgu za výhru 2:1. Z posledních čtyř podzimních kol si Hertha připsala pouze bod za bezbrankovou remízu s Bayernem a je na dvanácté pozici.

Největší letní posila André Lima totálně zklamala a na její místo v zimě již přišel Raffael. Ostatní posily se uvedly celkem dobře, nelépe asi Jaroslav Drobný, který na podzim nechyběl ani minutu a chytal velmi spolehlivě. Až do vážného zranění kolena v osmém kole hrál skvěle brazilský záložník Lúcio, jeho absence ale potrvá zřejmě do konce sezony.

Hertha by potřebovala jednoho středního záložníka a tým kolem zkušených reprezentantů Panteliče, Friedricha, Gilberta, Mineira a Šimuniče, by mohl zase bojovat o evropské poháry.


Kámen na kameni nezůstal před touto sezónou v kádru VFL Wolfsburg. Nový trenérem byl jmenován Felix Magath a ten začal tým přestavovat k obrazu svému. Z kádru odešli např. Klimowicz, Hanke, Karhan nebo Hofland. Posil bylo také požehnaně: Dejagah, Munteanu, Baier, Riether, Džeko, Šimůnek, Ricardo Costa, Gentner, Laas, Josue a Grafité. Největší otázkou tedy bylo, jak se povede trenéru Magathu sestavit tým, který bude schopen naplnit očekávání majitelů a fanoušků. Hodně zajímavé rovněž bylo, jak se bude dařit novým útočníkům, kteří měli nahradit Hankeho a Klimowicze.

V polovině sezóny můžeme říct, že se jim to docela podařilo. Wolfsburg vstřelil 30 branek, skóroval zatím v každém utkání, nejlepšími střelci jsou Dejagah a Džeko, jimž se podařilo skórovat pětkrát. Oba jsou zatím společně s Janem Šimůnkem překvapením v dresu VfL. Dejagah byl pro Herthu BSC přebytečný, ve Wolfsburgu ukazuje, že je to nadějný hráč, který kvalitu určitě má. Na postu ofenzivního záložníka přes něj jde většina akcí. Džeko dostával ze začátku příležitosti jen jako střídající hráč, ale postupně si svou pozici vystřílel. Kapitán stříbrné dvacítky Šimůnek měl štěstí, že se hned na začátku sezóny zranil Ricardo Costa, který měl být první volbou trenéra Magatha, a tak stoperskou dvojici vytvořil společně s Madlungem. Poté, co se Costa uzdravil, hrál vedle Šimůnka on. Ale právě obrana dělá bývalému kouči Bayernu starosti, Wolfsburg až příliš často inkasuje branky po pozičních chybách v obranné souhře.

V podzimní části se ve Wolfsburgu nekonaly nějaké výkyvy formy, pravidelně sbíral body a přezimuje na jedenáctém místě tabulky. S tímto umístěním by mohlo být vedení klubu spokojeno, ale jelikož se v létě mohutně investovalo do nových posil, které si trenér Magath vyžádal, musejí přijít ještě lepší výsledky. Wolfsburg by se rád pohyboval kolem míst zaručující účast v evropských pohárech. Určitě by to chtělo začít pravidelněji vyhrávat na domácím hřišti, kde VfL ztratilo body např. s Bielefeldem, Karlsruhe nebo Frankfurtem.

Klub shání zkušeného brankáře, jelikož byl těsně před koncem první poloviny sezóny z kádru vyřazen Simon Jentzsch. Spekulovalo se především o příchodech jednoho ze dvou německých reprezentantů, Jense Lehmanna nebo Tima Hildebrandta, oba však s největší pravděpodobností zůstanou v Arsenalu, respektive Valencii. Nevyšel ani přestup Zdeňka Pospěcha ze Sparty, s jistotou však můžeme říci, že by tento klub mohl ještě zamíchat tabulkou Bundesligy a vyšvihnout se mnohem výše, než je nyní.


Tým z Vestfálska už dlouho není tím bohatým týmem, který si mohl dovolit rozhazovat, jak se mu zachtělo. V Dortmundu museli utáhnout opasky, začít platit dluhy a je to vidět i na výsledcích. I když dělá Thomas Doll co může, s podzimními výsledky určitě není spokojen.

V létě přišlo několik nových tváří do týmu: brankář Ziegler, zkušený chorvatský obránce Kovac a ofenzívu BVB měli oživit Blaszczykowski, Federico, Buckley, Klimowicz a Petric.

Ve shrnutí můžeme říct, že všichni doposud zklamali až na Petrice, který se ke konci rozehrál a je s 8 brankami nejlepším střelcem týmu. Stejně tak hodně hráčů odešlo, asi největším oslabením je ztráta Christopha Metzeldera, jelikož obrana Dortmundu má obrovské problémy, Wörns už není to, co býval a Brzenska s Amedickem dělají občas fatální chyby žákovského typu.

Dále tým opustili záložníci Sahin a Pienaar, kteří pod Dollem minulý rok stejně moc nenastupovali, a citelným oslabením je odchod polského útočníka Smolarka, jemuž se několikrát podařilo skórovat, což se u příchozích Klimowicze nebo Federica říct nedá. U Nelsona Valdeze platí to samé.

BVB nezačal ročník vůbec dobře, první dvě utkání jasně prohrál a měl skóre 2:7! Trenér Doll ale se svým týmem ukázal, že se o žádnou krizi nejedná, když jeho svěřenci dokázali vyhrát následující tři zápasy v řadě bez obdržené branky. Tuto sérii ukončila až Hertha, která odstartovala v Borussii kolísavé výkony. Dortmund se na každý další bodík neuvěřitelně nadřel, když už to vypadalo, že se dostal na vítěznou vlnu, tak se svěřenci Thomase Dolla v další zápase potopili sami svými chybami. Typický příklad mohou být poslední dvě ligová kola. Nejdříve se celý Iduna Park otřásal v základech, jelikož Borussia rozdrtila Bielefeld 6:1 a týden na to, dostal BVB výprask 0:4 ve Wolfsburgu.

Do jarní části hledá vedení Dortmundu zkušeného gólmana, v zákulisí se mluvilo např. o Jensu Lehmannovi, ale ten návrat odmítl. Dále by pak vestfálský klub přivítal posilu do záložních řad. Ambice Dortmundu sahají do met zajišťující evropské poháry, což bude na jaře hodně velký oříšek. Kouč Thomas Doll ale umí velké věci.


K nejzajímavějším letním transferům patřil odchod kapitána Eintrachtu Jermaina Jonese do Schalke 04 a příchod Aarona Galinda, který přišel z curyšského Grasshoppers a de facto pomohl zachránit doslova a do písmene nemocnou obranu. Letní příprava Eintrachtu neprobíhala vůbec optimálně. Díky zaplněné marodce se na trénincích objevovalo například jen osm hráčů. Přesto Friedhelm Funkel neházel flintu do žita a věřil v nadějný začátek sezóny. A ten se mu také povedl.

Marodi se vrátili na hřistě a odměnili trenéra za důvěru několika vítězstvími. A tak se Eintrachtu podařilo po pěti kolech dosáhnout třetí příčky v tabulce a stát se postrachem bundesligových stálic. Určitě je třeba vyzvednout výkony ofenzivního záložníka Alexandra Meiera. Ale všechno krásné netrvá věčně a Eintrachtu hrozily opět problémy v podobě zraněných hráčů. Na půdě soupeře se Frankfurtu podařilo vybojvat pouze jedno vítězství a někdy se choval jako náladová dáma. O tom svědčí i vysoká prohra v Norimberku (5:1). Za to se stal nepsaným králem nerozhodných zápasů, které následovaly v pravidelném taktu. Jedním z nich byl také ten proti Bayernu Mnichov (0:0).

Týrán zraněními ovšem ukázal Frankfurt obrovskou bojovnou vůli a soudržnost na hřišti a byl i v nerozhodných zápasech tím aktivnějším soupeřem (Frankfurt – Schalke 04 2:2). Jeho vyrovnaná forma přinesla také první vítězství venku proti Duisburgu (0:1) a vyhoupla Eintracht na pohodlné 9. místo v tabulce, kde také zůstává během zimní přestávky. Ne nadarmo si teplický Martin Fenin vybral právě Eintracht Frankfurt za své příští působiště a podepsal s ním smlouvu do roku 2012. Martin nahradí tak Alberta Streita, který odešel do Schalke 04.


Úřadující mistr Bundesligy se před začátkem sezóny 2007/08 posílil mimo jiné o brankáře Raphaela Schäfera (FC Norimberk), útočníka Cipriana Maricu ( Šachťar Doněck), Ewerthona Henrique de Souza (hostující z Realu Zaragozy) a záložníka Yildiraye Bastürka (Hertha Berlin). Klub naopak opustili brankář Timo Hildebrand (Valencie), záložník Mario Carevič a trojice Christian Gentner, Jon Dahl Tomasson, Daniel Bierofka.

S břemenem obhajoby titulu se Stuttgart pustil do sezóny remízou s vicemistrem Schalke 04. Pronásledován personálními problémy v podobě plné marodky, připomínala podzimní část ligy pro Stuttgart jízdu na horské dráze. Domácí výhry (6x) střídaly porážky venku (6x) a takto vypadalo umístění v tabulce po jednotlivých kolech: 7, 15, 9, 15, 9, 13, 9, 10, 12, 14, 12, 11.

S nestálou formou se vrhl i do těžké skupiny Ligy mistrů, kterou mu určil los. Chuť a odvaha nechyběly, ale proti favorizovaným celkům, jako FC Barcelona a Olympique Lyon, neměl žádnou šanci. Jediným úspěchem byla domácí výhra nad do té doby úspěšným celkem Rangers 3:2. Poslední vystoupení Stuttgartu v Lize mistrů proti "béčku" Barcelony na Nou Campu skončilo porážkou (1:3), i když začátek zápasu v podobě vedoucího gólu byl více jak slibný. S pouhými třemi body se tak Stuttgart rozloučil s pohárovou Evropou.

Mezi tím se mu ale v lize začalo opět dařit. Od jedenáctého kola následovaly čtyři vítězství za sebou, mimo jiné i senzační výhra nad rekordním mistrem Bayernem Mnichov (3:1). Marodi se začali vracet na trávník a výsledky se ukázaly také v obraně. Brankář Schäfer po dvakráte udržel čisté konto. Agresivita v osobních soubojích také vzrostla, nemluvě o posílené sebedůvěře. Stoupající křivku v tabulce pozastavili jen dvě prohry proti Borussii Dortmund a Arminii Bielefeld. Přesto se úřadující mistr udržel na konstantní osmé pozici, kde také přečkává zimní přestávku a čerpá nové síly do jarního kola. Mimo jiné i v podobě nových posil, jako je vypůjčený útočník Sergiu Radu z Wolfsburgu a několik posil z domácího "béčka" jako David Pisota, Julian Schuster a Marco Pischoma.


Možná že si zatím zaslouží nálepku "Černý kůň". V létě tým posílili Pinto, Kleine, Hanke, Lauth a Christian Schulz. Naopak nové působiště si hledali Jendříšek, Andersson a Sousa. Nejvíce se osvědčil asi Mike Hanke. Německý reprezentant nevydržel ani ve Wolfsburgu, ale v Hannoveru asi našel to, co hledal. Momentálně je nejlepším střelcem týmu s 8 góly, dobře mu sekunduje i maďarský záložník Huszti, který jich má na svém kontě o dva méně.

Problémem Hannoveru zůstávají výkyvy v jednotlivých zápasech, kdy jsou schopni jednou vyhrát výrazným rozdílem, podat výborný výkon a za týden prohrají zápas, ve kterém to vypadá, jako by nastoupilo úplně jiné mužstvo. A dalším problémem jsou chyby v defenzivní části. Hlavně stoperská dvojice Fahrenhorst – Kleine nevypadala v některých situacích moc jistě. To by se mělo změnit s příchodem Valeriena Ismaela, který v lednu přišel z Bayernu Mnichov.

Trenér Dieter Hecking zatím praktikuje systém 4-2-3-1, snaží se hrát se zajištěnou obranou a po zisku míče se jednoduchým a rychlým přechodem dostat do útoku, což je fyzicky velice náročné a už se párkrát stalo, že na to hráči Hannoveru v závěrečných minutách doplatili. Hodně se mění složení hlavně ofenzivního tria záložníků. Momentálně jsou svěřenci trenéra Heckinga na 7. místě Bundesligy a v druhé polovině sezóny od nich můžeme určitě očekávat útok na příčky zaručující účast v evropských pohárech.