Anglická Premier League - preview 7. kola

Manchester City na jednu stranu vypustil do světa zprávu o ohromných finančních ztrátách, na stranu druhou však již lze konstatovat, že se ony investice pomalu začínají vyplácet. Vzestup Citizens se teď pokusí utnout Newcastle, který ovšem na Eastlands nevyhrál rovnou dekádu.

Taky v rámci letošní sezony zatím bleděmodří zůstávají na City of Manchester Stadium neporaženi. Ve všech soutěžích tu přitom odehráli až pět zápasů, naposledy tu zachraňoval bod ze zápasu s Juve Adam Johnson a udržel tak Citizens na dosah čela tabulky skupiny A. V lize to byla naposledy Chelsea, která jako dosud stoprocentní mužstvo padla na Eastlands díky brance nově zvoleného kapitána Tevéze. Ten nedávno chytl druhou mízu, když vítěznou branku zaznamenal i v předchozím duelu s Wiganem. Postaral se tak o těsnou nadpoloviční většinu všech ligových branek City. Na jedné záslužné bilanci Citizens však přesto houževnatý Argentinec pořádný podíl nemá - a sice na nejlepším defenzivním výkazu v Premier League. Stejně jako Chelsea zatím bleděmodří v tomto ročníku inkasovali pouze dvakrát!

Newcastle je zatím veskrze příjemným překvapením této sezony, i když sám má tendence spíše nepříjemně překvapovat své vlastní fanoušky. Narážím na jeho senzační domácí plnohodnotné ztráty s Blackpoolem či Stokem, na něž by si nejspíš nevsadil ani ten nejpesimističtější příznivec Magpies. Tím spíš, že dřív na stejné ploše ti samí hráči šesti góly zostudili Aston Villu. Kamenem úrazu by tak letos pro Straky mohla být nestálost výkonů. Ani ta nicméně Newcastlu minimálně časem nezabrání v urvání jubilejního 250. vítězství v Premier League, ke kterému teď Magpies stačí porazit třeba právě ManCity.

Podobně jako Liverpool, také ManCity momentálně nedisponuje uspokojivým množstvím dostupných levých beků. Se stehnem už delší dobu marodí Bridge, nově ze sestavy vypadl Zabaleta a Mancini by ještě raději měl pošetřit také Boatengovo koleno. Nabízet se tak může leda Lescott, jehož návrat po zranění třísel však také není zcela jistý.

Od Hughtona se neočekávají žádné razantní zásahy do složení zahajovací jedenáctky, přestože naposledy Newcastle prohrál. Jedním z důvodů ale může být i nedostatek alternativ. Zbytečné by ještě bylo riskovat zařazení Simpsona či Guthrieho a dlouhodobě mimo hru jsou ještě Taylor s Goslingem. Jediným hráčem, který se nedávno uzdravil, tak zůstává Sol Campbell.

Od roku 1971, kdy se oba týmy potkaly naposledy, uplynulo mnoho let a ty roky přinesly každému jinačí osud. Zatímco Blackpool za ty necelé čtyři dekády prodělal pád až do čtvrté nejvyšší soutěže a pak se jen zvedal a zvedal, Liverpool si nejprve užil nejslavnější období své historie, aby dnes ze záře reflektorů jen ustupoval a ustupoval.

O tom, že v tradičním fotbalovém městě není něco v pořádku, svědčí i skutečnost, že po minulém domácím klání zůstalo na Anfieldu na deset tisíc věrných fanoušků a vehementně se dožadovalo prodeje klubu z rukou amerického dua Gillett-Hicks. Sílu celé protestní akce jenom posílil výsledek právě skončeného zápasu s Black Cats, který byl opět pouze remízový a podtrhl tak nejhorší start Reds do ligové sezony od roku 1953. V rámci Premier League se co do špatnosti vstupu do nového ročníku letošku vyrovná akorát sezona 1992/93, kdy měl Liverpool na kontě rovněž šest bodů po šesti úvodních zápasech, ovšem mohl se pochlubit alespoň příznivějším skóre. Červené pak ale asi těžko povzbudí, že právě v tomto ročníku jejich předchůdci finišovali až na šesté příčce.

"Pojedu do Liverpoolu s tím, že na ně budeme útočit, protože mám dojem, že jsem špatně zvolil opačnou taktiku na Chelsea v posledním venkovním zápase," prohlašuje odhodlaně Ian Holloway, jehož tým krom dvou debaklů od londýnských gigantů posbíral na cestách úctyhodných šest bodů. A popravdě neexistuje mnoho důvodů, proč se domnívat, že by snad Liverpool měl být pro Tangerines nestravitelným soustem. Koneckonců Anfield už letos vyloupil i Northampton z League Two a včetně tohoto pohárového zápasu Reds na vlastní půdě inkasovali hned pětkrát v posledních třech utkáních. Skrze nebojácnou hru by tak klidně mohla vést cesta k nějakému bodovému zisku.

Liverpoolský manažer Roy Hodgson bude mít obrovské problémy s obsazením postu levého beka. Jeho nová akvizice Paul Konchesky je totiž mimo hru s poraněnou kolenní šlachou, stejně tak Fabio Aurelio a další dvě alternativy, Kelly s Aggerem, možná rovněž nebudou svému nadřízenému k dispozici. Těžko potom odhadovat, kdo zacelí tuto mezeru, nejspíš Carragher nebo jiný bek Johnson.

Ian Holloway už pomalu vítá zpátky obránce Roba Edwardse, který si již v týdnu zahrál za rezervu. Na poslední chvíli získaná posila jménem Matt Phillips, jež se hned při svém debutu uvedla gólem, by se mohla také představit rovnou v základní sestavě.

Nejočekávanější duel víkendu se bezesporu odehraje na Stamford Bridge, kde dojde k velkému londýnskému derby. Chelsea hraje s Arsenalem! A půjde nejen o prestiž, ale také o první místo, na kterém nyní sedí Blues. Jenže Arsenal by se mohl v případě výhry nebezpečně přiblížit.

Motivace obou mužstev bude o to větší, že v posledním ligovém kole prohrály. A nešlo o ledajaké porážky. Pro Chelsea i Arsenal to byly první prohry v sezóně, pro Chelsea pak vůbec první ztráta bodů. Přesto jsou svěřenci manažera Carla Ancelottiho i nadále první, Arsenal na třetím místě ztrácí čtyři body.

V neděli to bude derby bez dvou hlavních postav obou stran. Domácím už několik týdnů chybí tahoun Frank Lampard, Gunners podobně postrádá kapitána Cesca Fabregase. Budou mít tyto absence na utkání vliv? Těžko říct, ale oba určitě budou chybět.

Předzápasové prognózy budou určitě mírněji favorizovat domácí Chelsea, která sice naposledy prohrála s Manchesterem City, ale to by nemělo nějak zásadně narušit její letošní senzační bilanci. Navíc i Arsenal potvrdil, že dokáže ztratit, překvapivá prohra doma s West Bromem budiž příkladem. Blues pak navíc mají ve svém "arzenálu" Didiera Drogbu, tzv. kata Arsenalu. Kanonýr z Pobřeží slonoviny totiž Gunners v posledních deseti vzájemných duelech nastřílel 12 gólů.

Arsene Wenger by však byl určitě rád, kdyby Drogba ve své formě nepokračoval. V pátek totiž oslavil 14 let ve funkci lodivoda Arsenalu a nerad by toto výročí trávil u páté prohry s Chelsea v řadě. Ano, Arsenal dokázal svého rivala naposledy porazit takřka přesně před dvěma lety.

A těžko soudit, zda se mu to nyní podaří změnit. Vedle Fabregase totiž chybí mnoho dalších důležitých článků sestavy. Jmenujme Van Persieho, Walcotta, Vermaelena nebo Bendtnera. A nesmíme zapomenout na brankáře Almunio, kterého do hry nepustí poraněný loket. Mezi třemi tyčemi se tak představí Lukasz Fabianski. A to určitě není záruka kvality.

To Chelsea bude naopak až na Lamparda prakticky kompletní. Zranění Benayoun s Kalouem stejně nepatří do základní sestavy a bez Bosingwy se už Blues nějaký ten pátek solidně obchází. Na Arsenal nasadí Carlo Ancelotti, jenž musí vstřebávat úmrtí svého otce, nejsilnější sestavu, včetně Drogby, jenž chyběl v Lize mistrů.

Celý akt vypukne na Stamford Bridge v 17 hodin našeho času, přičemž na regulérnost zápasu bude dohlížet trojice Mike Dean, Simon Beck a Glenn Turner.

Ryze záchranářský souboj přinese mimo jiné první říjnová sobota. Na DW Stadium, kde sídlí osmnáctý Wigan, totiž zajíždí Wolves, kteří nesedí na sestupové příčce jen díky lepšímu skóre právě oproti Latics. Dá se tedy očekávat tuhý boj o každou píď hřiště.

Jakkoliv má Wigan od příchodu manažera Martineze pověst o poznání ofenzivnějšího mužstva, jeho letošní střelecká bilance je doslova a do písmene tristní. Pouhé dvě vstřelené branky, ani jedna z kopaček některého z útočníků a z toho plynoucí jediná výhra ze šesti úvodních zápasů. Není divu, že si pak Atleti vehementně říkají o titul dost možná nejžhavějšího kandidáta na sestup. Mizerně si přitom vede i obrana, ačkoliv se oproti tragickým prvním dvěma kolům rapidně zlepšila a naposledy udržela i druhé čisté konto v sezoně. Ovšem na hřišti soupeře, a to je právě ono. Doma jsou totiž Latics dokonce slabší než venku - utržili tu oba debakly (Blackpool 0:4 a Chelsea 0:6), přičemž o čistém kontu si před domácím publikem také mohou zatím nechat jen zdát.

Wolverhampton si stejně jako Wigan svou letošní bilanci pěkně odstupňoval. Pouze jedna výhra, dvě remízy a trojlístek porážek. Pro Vlky má však tato statistika ještě smutnější charakter než ta wiganská. To proto, že oněch pět urvaných bodů nacpali do prvních tří kol, aby od té doby už jen prohrávali. A to navíc nepěkným způsobem. Na Craven Cottage nebodovali kvůli Dembelého úderu za pět minut dvanáct, Tottenham je pokořil díky dvěma brankám v závěrečné tří minutovce a Heskey pro změnu vystřelil vítězný gól Aston Villy akorát dvě minutky před finálním hvizdem. McCarthy je nicméně stejně jako jeho kolega Martinez optimista a věří, že jeho svěřenci takové prokletí brzy prolomí a v žádném případě nevyslyší volání druhé ligy.

Franco Di Santo by se mohl nečekaně rychle vrátit na trávníky poté, co v minulém kole utrpěl zranění kotníku. Lékaři Wiganu si dokonce pohrávají s možností útočníkova využití již o tomto víkendu. Zajímavý příběh se váže i k osobě Garyho Caldwella, který dříve prodělal operaci, do letošního ročníku zatím nezasáhl, a přesto byl již zařazen do skotské nominace. Pokud si tak zranění neobnoví, měl by se do sestavy Latics vrátit po reprezentační pauze.

Nepříjemné zdravotní problémy si v posledním kole přivodil střídající Guedioura. Fraktura holenní kosti jej totiž vyřadí ze hry zhruba na půl roku. Jiná zpráva z tábora Wolves už ale zní daleko pozitivněji. Jelle Van Damme si už zahrál za rezervu a tuto sobotu by již měl vyztužit i řady áčka.

West Ham, nabuzen vítězstvím nad Tottenhamem, přivítá v sobotu Fulham a má před sebou k rozlousknutí skutečně těžký oříšek. Cottagers vedení Markem Hughesem totiž letos ještě neprohráli a s Manchesterem United zůstávají jako jediní s touto bilancí. Mají na kontě však jen jediné vítězství.

To je ale asi ostatně West Hamu jedno. Hammers potřebují vyhrát, nutně. Minulý týden sice překvapili Tottenham, kterého v londýnském derby porazili brankou Piquionneho 1:0, ale to nestačí. Tragický start West Hamu žádá ještě větší napravení než jedno vítězství. Momentálně jsou Hammers předposlední.

Obránce Matthew Upson se však nebál označit první ligovou výhru jako nejlepší výkon West Ham za poslední dva roky. Přesto musí bojovat dál, k dispozici ale má dva zápasy v Upton Parku v řadě, což může pomoci.

K dispozici už je opět Kieron Dyer, jenž zápas se Spurs nedohrál. Bohužel ještě nebude fit Thomas Hitzlsperger, letní posila. Vrátit by se mohl alespoň Valon Behrami.

Fulham přijíždí do Upton Parku s jediným cílem, udržet si neporazitelnost. Přestože ještě Cottagers neprohráli, povětšinou sbírají jen remízy a Mark Hughes ví, že jeho tým se musí rychle naučit zápasy vyhrávat, protože body budou potřeba. Zároveň musí zapracovat na špatné bilanci na hřištích soupeřů, Fulham nevyhrál jediný z posledních 21 zápasů venku.

V sobotu bude postrádat Andyho Johnsona, stejně jako Bobbyho Zamoru a Moussu Dembeleho. V útoku tak má Sparky hodně málo variant. Vepředu se tak objeví Zoltan Gera s Clintem Dempseym.

Tottenham ve středu válčil v Lize mistrů a teď se musí rychle přeorientovat na domácí soutěž, protože i tam potřebuje bodovat. Po vysoké výhře nad Twente by rád potvrdil formu i proti Aston Ville a přeskočil jí v tabulce.

Spurs jsou zatím v Premier League s hodně kolísavou formou. Na kontě mají po dvou výhrách, remízách i porážkách a zatím nenaplňují roli aspiranta na první čtyřku. Nicméně nizozemského mistra porazili 4:1 a nyní hostí Aston Villu.

Ta bude na White Hart Lane určitě vítaným soupeřem. Vždyť Villans v této části Londýna vyhráli jen jednou za posledních deset let a co víc, přiváží si s sebou nového trenéra Gerarda Houlliera, jehož vůbec první venkovní prohra v Premier League přišla právě na Tottenhamu.

Houllier začal angažmá v Aston Ville výhrou nad Wolverhamptonem a tým si hodně pochvaloval. Teď ho ale čekají těžší soupeři, nejprve Tottenham, následně vedoucí Chelsea, a tak má o francouzský manažer o čem přemýšlet. Na White Hart Lane by již měl mít k dispozici Johna Carewa a Richarda Dunna. K dispozici je také Gabriel Agbonlahor, jenž však půjde v pondělí pod nůž.

To domácí kouč Harry Redknapp musí řešit některé absence. Známé problémy Ledleyho Kinga s kolenem ho nejspíš vystaví mimo hru, protože dva zápasy ve třech dnech by asi bylo až příliš velké sousto. Ve středu obrany tak budou muset nastoupit Corluka s Bassongem, když chybí i Gallas, Dawson a Woodgate.

Jak West Bromwich, tak Bolton si minulý víkend zahráli na laškovanou s dvěma adepty na mistrovský titul. Prvně jmenovaný dokonce porazil Arsenal, zatímco ten druhý od výhry nad MU rovněž nebyl tolik vzdálen a nakonec alespoň remizoval. Teď v sobotu si to oba celky, notně posílené na sebedůvěře, rozdají mezi sebou.

Navzdory tomu, že jeho tým i z pozice outsidera nad loňským vicemistrem hned dvakrát vedl, zůstává Owen Coyle, manažer Boltonu, nohama na zemi. Ba naopak je spíš kritický, když mluví o tom, že se mužstvo pod jeho vedením ještě ani nepřiblížilo podobě, jakou si dříve vysnil. Nadšení pak krotí i Roberto Di Matteo, který pro změnu apeluje na klubové příznivce, aby na jeho ovečky nevyvíjeli zbytečný tlak. "Doufám, že se fanoušci nenechali příliš unést výsledkem s Arsenalem. Bolton bude těžký soupeř," nepřipouští si jednoznačnou záležitost. To je koneckonců logické i vzhledem k historii, neboť poslední zápasy obou stran vždy nabídly vyrovnanou partii a v nedávných třech případech dokonce shodně vyústily v remízu.

Jestli někdo z těchto dvou bude muset plnit nevděčnou úlohu favorita, měl by to být zřejmě West Bromwich. A k tomu stačí jeden pádný argument - že hraje doma. Na The Hawthorns už letos nezvládly bodovat Sunderland s Birminghamem a pro poslední porážku Baggies na vlastní půdě bychom vůbec museli až na začátek kalendářního roku, 13 ligových domácích zápasů nazpátek. Taky v Boltonu jsou však optimističtí. Konečně to jednou vypadá, že by mohli navázat na Allardyceovu čtyřletou sérii umístění v top 8, kterou znenadání utnul Gary Megson a jeho nadvláda. Na druhou stranu je fakt, že sedm bodů z úvodních šesti klání posbírali Wanderers i loni ještě pod Coyleovým předchůdcem.

Roman Bednář nechybí v nominaci trenéra Bílka pro nadcházející reprezentační duely, což napovídá skutečnosti, že ho bolavé stehno okradlo skutečně jen o jediné ligové kolo. Vedle českého internacionála se pak po zranění vrací i stoper Tamas. Na druhé straně vítají zpět karetního hříšníka Garyho Cahilla, takže Coylea nemusí příliš mrzet neustále natahovaná rekonvalescence jiného stopera Andyho O’ Briena.

Na Britannia Stadium hrají dvě mužstva, které si co do oblíbenosti u soupeřů příliš nezadají. Ostatně Stoke ani Blackburn si na nic nehrají a vědí, že právě to může být jejich výhodou. Tvrdá hra, žádná pohledná kombinace, to "zdobí" mužstva Tonyho Pulise i Sama Allardyce. Jak obstojí ve vzájemné konfrontaci?

"Je to spíše rugby než fotbal," poznamenal na hru obou týmů manažer Arsenalu Arsene Wenger. A skutečně, tvrdé souboje, agresivní hra, tím se Potters s Rovers vyznačují. Po šesti kolech dělí týmy jediný bod, ačkoliv v tabulce jsou od sebe vzdáleny o pět míst.

Pro Allardyce a Pulise jsou ale důležité hlavně výsledky, proto je atraktivita předváděné hry tolik nezajímá. Oba výběry si v minulém kole připsaly tvrdě vybojované tři body, když zápasy strhly na svou stranu až v posledních minutách. Duely však jen charakterizovaly jejich zarputilost, Stoke se zvedl v Newcastlu a v poslední minutě definitivně duel otočil, Blackburn rovněž v posledních sekundách rozhodl v Blackpoolu.

Potters čekají na lékařskou prohlídku Andyho Wilkinsona, kterého trápí koleno a neví se, zda nastoupí. Také Jermaine Pennant bojuje se zraněním. Na lavičce by se mohl objevit Ricardo Fuller, jehož poraněné rameno nakonec není tak vážného charakteru.

Blackburn i nadále postrádá zraněné duo David Dunn, Vince Grella. Za rezervu už odehráli zápasy Jason Roberts a Keith Andrews a v sobotu by se mohli objevit i v sestavě prvního týmu.

V celé Football League, tedy ve všech čtyřech nejvyšších soutěžích Albionu, neexistuje jediný tým, který by stejně jako Everton stále ještě čekal na své první ligové vítězství. Zvlášť vzhledem k tradičním pohárovým ambicím Toffees, je to poněkud smutné zjištění. A radost Moyesovým svěřencům nemůže dělat ani nadcházející výlet na nedobytnou tvrz St. Andrews.

Minulým domácím zápasem s Wiganem (0:0) Birmingham vyrovnal jeden svůj rekord, který by teď zatraceně rád překonal. To dosavadní maximum Brums činí 18 ligových utkání domácí neporazitelnosti, kvůli kterému musíme pro poslední jejich prohru před vlastním publikem až do loňského kalendářního roku (26. září 2009). Třebaže se teď Birminghamští budou muset obejít bez svého nejlepšího střelce Gardnera, prodloužení této neskutečné série by pro ně nemuselo představovat takovou námahu. Vždyť Everton doteď venku ani jednou neskóroval, přičemž jen jednou remizoval.

Jenže Toffees mohou mást. S tragickými starty do sezony, jako je tento, mají bohaté zkušenosti. Vždyť v sezoně 1994/95 čekal Everton na svůj první plnohodnotný zisk 13 zápasů, a přesto nakonec skončil 15., v bezpečné vzdálenosti od sestupových příček. Před pěti lety zase Moyesova parta do října rovněž vstupovala se třemi body na kontě po úvodních šesti kláních a nakonec sahala po umístění v první desítce. Na dně tabulky Premier League se tak začátkem října ocitali již dvakrát a pokaždé z toho degradace nebyla. V Liverpoolu tedy nemusejí příliš panikařit, leč se jim pohárové příčky skutečně vzdalují kolo od kola - tady už by totiž problém mohl být.

Zmíněná absence třígólového záložníka Gardnera je způsobená jeho vyloučením v utkání s Wiganem, které ho vyřadí ze hry na tři zápasy. Na Gardnerovo místo by se tak měl posunout do středu Lee Bowyer, zatímco by jeho post u levé postranní čáry zaujal Keith Fahey.

David Moyes uvedl, že jeden nebo dva hráči jsou s ohledem k víkendovému kolu nejistí, co se jejich startů týče. Odmítl však jmenovat. My známe s jistotou jednoho z nich, jímž je Tony Hibbert. Ten by se snad mohl včas zotavit ze zranění třísel.

Ze Sunderlandu se stává remízový specialista. S Liverpoolem teď remizoval již počtvrté v sezoně a dokonce potřetí v řadě. Zároveň dvakrát po sobě oškubal členy Big Four. Teď Black Cats čeká další, obzvlášť náchylný k venkovním ztrátám. Stadium of Light se tak třese na další nečekaný bodový zisk, tentokrát proti MU.

Jestli se letos někdo rýsuje do podoby vrchního naháněče velkých mužstev, musí to být zřejmě právě Sunderland. Ten už letos přemohl Manchester City a kupříkladu triumf nad Liverpoolem mu znemožnila akorát kontroverzní situace kolem Turnerova (ne)rozehrání standardní situace z vlastní poloviny. Manchester United by mohl být stejný, nebo naprosto odlišný případ. Oproti soupeřům jako ManCity, Liverpool či Arsenal se totiž v mnohém odlišuje. Například je jediným týmem, který dokázal Bruceově straně vystrojit poraženecký banket i na Stadium of Light. Dalším dvanácti nedávným soupeřům Sunderlandu se to nepovedlo. Navíc Black Cats také za celou historii Premier League přehráli United pouze jedinkrát (z osmnácti pokusů), a to v březnu 1997. Sám Bruce pak za celou svou manažerskou kariéru ani jednou nevyzrál na muže, který ho téměř celé desetiletí vedl jako hráče.

Tři venkovní zápasy, tři remízy. Z toho ani jedna s týmem, s kterým by si kandidát mistrovské trofeje mohl dovolit váhat. Nejprve to byl šťastný závěr Fulhamu, pak dva góly v nastavení od Evertonu a nakonec dvojnásobné dotahování na Reebok Stadium. Chuť si ale Fergusonovi svěřenci částečně spravili v týdnu ve Valencii, kde i navzdory průměrnějšímu výkonu zvládli naplno bodovat v rámci Champions League. Právě odtud teď Red Devils budou chtít čerpat inspiraci. Stejně jako třeba z dua Berbatov-Nani, které má prsty ve dvanácti z celkových šestnácti letošních ligových gólů MU.

Menší oslabení by pro Sunderland mohla znamenat pochopitelná klauzule v hostovačce křídelníka Welbecka, která mu zakazuje nastoupit proti svému mateřskému klubu. Tenhle mladíček však nebude jediným absentujícím hráčem Magpies. Mimo hru jsou třeba ještě Kieran Richardson a John Mensah, otazník se pak vznáší nad startem Antona Ferdinanda.

Wayne Rooney je sice v relativním pořádku poté, co v týdnu laboroval s bolavým kotníkem, přesto ho však Ferguson nehodlá zbytečně namáhat a bude jej šetřit pro reprezentačního kouče Capella. Vyloučit naproti tomu nelze návraty Ferdinanda a Carricka, kdežto dva veteráni Scholes a Giggs z různých zdravotních důvodů nenastoupí se železnou jistotou.