Anglická Premier League - preview 32. kola

Manchester City čeká klíčová pondělní dohrávka s Wiganem, v níž bude muset potvrdit své ambice na Ligu mistrů. Po poslední prohře s Evertonem je vítězství nevyhnutelné, boj o čtvrté místo by se totiž potom značně zkomplikoval.

Ve středu totiž svěřenci Roberta Mancini podlehli na Eastlands Evertonu a nejen, že přišli o domácí neporazitelnost, ale zároveň odmítli šanci přeskočit v tabulce Tottenham. Nyní na Spurs ztrácejí Citizens pět bodů, mají ale pondělní dohrávku k dobru. Zápas s Wiganem ale rozhodně nebude procházkou růžovým sadem, protože na Latics nemá Manchester City dobré vzpomínky. V Premier League je dokázal porazit pouze v jednom z devíti případů.

"Máme dobrého týmového ducha a dobrý tým. Pokud v sebe budeme věřit, můžeme čtvrtou pozici získat," tvrdí Mancini, jenž si možná zatím zcela neuvědomuje, jak důležité je pro tým z Eastlands získat čtvrté místo. Od září 2008 totiž majitelé Citizens utratili na přestupech 200 milionů liber a kvalifikace do Ligy mistrů byl minimálním cílem. Zatím ale City zůstávají za očekáváním, avšak letos mají velkou šanci.

Do domácího útoku se po čtyřzápasovém trestu vrací útočník Emmanuel Adebayor, v záloze se spekuluje o absenci Stephena Irelanda, jenž se zranil v posledním duelu s Evertonem a o jeho startu se rozhodne až těsně před výkopem.

Wigan do Manchesteru přijede s potřebou zisku bodů, které by mu pomohly v záchranářských soubojích. Nyní jsou Latics šestnáctí, na sestupové pozice mají náskok čtyř bodů. Naposledy porazili v klíčovém souboji Burnley, a tak budou chtít na dobrý výsledek navázat. Proti Manchesteru nejsou bez šance. Jak již bylo řečeno, v posledních devíti setkáních s ním prohráli jen jednou, v posledních čtyřech zápasech pak navíc padly jen tři branky, a tak je alespoň remíza poněkud nadějná.

Manažer Roberto Martinez se však bude muset znovu obejít bez Charlese N'Zogbii, toho nadále trápí kyčel. Emmersona Boyce zase trápí záda a ani jeho start není pravděpodobný.

Pokud to Burnley myslí se záchranou v Premier League skutečně vážně, musí konečně opět začít vyhrávat. Nyní má vcelku slušnou příležitost, jak po dlouhé době získat na své konto tři body. Doma totiž přivítá venku trápící se Blackburn.

Více jak devadesát procent svých letošních bodů Clarets vybojovali doma, z čehož vyplývá, že pokud se chtějí ještě o něco pokusit, musí znovu podávat dobré výkony před vlastními fanoušky. Ty v nedávných týdnech příliš nepotěšili. Doma totiž nevyhráli už tři kola v řadě, posledně navíc padli proti Wolverhamptonu, který nemá taktéž jisté místo v Premier League pro příští rok.

Před týdnem Burnley prohrálo na půdě Wiganu a nyní ztrácí na první záchranářskou pozici tři body, které ale může už v tomto kole smazat. Manažer Brian Laws sice nehlásí žádné nové zraněné hráče, i přesto má ovšem na marodce hned tři svěřence. Jedná se o Caldwella, Eckersleyho a McCanna. Vrací se však alespoň Clarke Carlisle a Danny Fox.

Blackburn bude v letošní sezóně boje o záchranu ušetřen. I když se mu možná v první polovině ročníku nedařilo podle představ, nyní si vede nadmíru dobře a může být v klidu, jelikož se nachází ve středu tabulky, kde mu nějaké nebezpečí nehrozí. Rovers, podobně jako Burnley, bodují především na domácí půdě. Před týdnem se jim například v Ewood Parku podařilo uhrát remízu 1:1 s Chelsea

Jenže venku je to už o poznání horší. Mimo svůj stadión dosud Blackburn vybojoval jen jedinou výhru, a tak bude chtít uspět podruhé. Jenže kouč Allardyce musí řešit vcelku velký problém. Záložník David Dunn totiž v minulém zápase obdržel několik nepříjemných ran a nyní je jeho start v ohrožení. Měl by však nastoupit. Podobné štěstí už ale nemají Paul Robinson a záložník Basturk.

Tradiční Big Four v ohrožení. Liverpool je až na šestém místě. A zlepšení není vůbec jisté. Vždyť Sunderland již letos dokázal svěřence Rafy Beniteze jednou porazit. A pokud by se mu to dnes podařilo podruhé, stalo by se tak po dlouhých sedmdesáti čtyřech letech.

Liverpool nenabral fazonu ani nyní, ke konci letošní sezony. Po krizi zimních měsíců se vylepšila snad pouze forma před vlastními fanoušky. Před těmi vyhráli Reds již sedmkrát v řadě. Pokud by se i dnes podařilo LFC zvítězit, znamenalo by to nejlepší domácí sérii od konce sezony 2007/2008. Během posledních pěti zápasů ale vyhráli pouze dvakrát (pochopitelně doma), všechny body pak ztratili ve stejném počtu zápasů. Především to znamená, že kouč Rafael Benitez by po několika letech nedovedl tým z města Beatles alespoň ke čtvrtému místu. Na to ztrácí již sedm bodů. Pátý Manchester City má "pouze" o dva body více, nicméně má zápas k dobru.

Black Cats se navíc v této sezoně již jednou radovali na úkor favorita. Po dlouhých sedmi letech zařídil Sunderlandu ligovou výhru nad Liverpoolem v polovině října minulého roku jedinou trefou - kdo jiný než Darren Bent, s jednadvaceti brankami jasně nejlepší střelec týmu. S dvaceti ligovými trefami třetí nejlepší střelec Premier League... Navíc se mu daří proti týmům z Big Four. Během dosavadních šesti zápasů skóroval hned pětkrát. To nejlepší střelec Reds, Fernando Torres, má na svém kontě o celých pět branek méně.

Zatímco ale Bent nastoupil k 31 zápasům, Torres si v lize zahrál kvůli zraněním pouze dvacetkrát. A z toho plynou největší argumenty pro ty, kteří si přejí hlavu neoblíbeného kouče Beniteze. Podle nich měl španělský stratég s Torresovými zraněními počítat a přivést za něho dostatečnou alternativu. Dalším problémem je podle nich prakticky nulová náhrada za Xabiho Alonsa. Přestože do týmu zamířil z AS Řím Alberto Aquilani, zahrál si letos poskrovnu. V lize nastoupil od začátku sezony dvanáctkrát. Nicméně když se již objevil v základní sestavě, což se stalo celkem pětkrát, vždy Liverpool zvítězil. Naproti tomu když byl pouze střídajícím hráčem, prohrál jeho tým většinu utkání.

Trenér Rafa Benitez přitom v prosinci sliboval jistotu postupu do Ligy mistrů. Na čtvrté místo, které by nakonec Ligu mistrů ani přinést nemuselo, ale nyní ztrácí již sedm bodů. Navíc Sunderland se v poslední době rozjel k velice solidním výsledkům, neodpovídajícím jeho třináct pozici. V posledních devíti zápasech prohrál pouze jednou. Na druhou stranu ale od listopadu zvítězil pouze dvakrát. Remizoval přitom s týmy jako Manchester City či Aston Villa. Na druhou stranu drží smutný rekord z Anfield Road. V posledních jedenácti zápasech prohrál, v pěti posledních se mu dokonce nepodařilo ani skórovat. Naposledy se hosté z výhry radovali první říjnový den roku 1983. To vyhráli těsně 1:0.

Ani letos ale není Sunderland nejlepším venkovním týmem. Srpnová výhra nad Boltonem zůstává vpravdě tou jedinou za posledních pětadvacet zápasů mimo domovský stánek.

Liverpoolu bude chybět duo obránců - zraněný je jak Fabio Aurelio, Martin Škrtel. Oba by se měli vrátit zhruba za měsíc. Po nemoci by se do základní sestavy mohl vrátit Alberto Aquilani, což by mohl být počáteční pozitivní signál pro domácí. Nejistý je start hostujícího obránce Johna Mensaha, stejně jako Kenwyna Jonese. Zraněný je záložník Andy Reid.

Arsenal si minulý víkend zase jednou vyzkoušel, jaké to je kralovat Premier League. Na nejvyšší možné sesli se sice moc dlouho neohřál, avšak na dohled ji má stále. Teď ho čeká první z osmi špryclů pomyslného žebříků za slávou - výlet do Birminghamu, kde jsou domácí neporaženi v jedenácti po sobě jdoucích ligových zápasech.

Soustředění, koncentrace - v těchto atributech vidí Arsene Wenger jednoznačný klíč úspěchu. "Co my víme, je to, že ve hře o titul jsou tři týmy. Rozhodne to, který z nich bude nejdůslednější," je si vědom francouzský manažer. A zároveň si tímto přihřívá svou polívčičku. To proto, že jeho Kanonýři v poslední době právě na ztrácení utkání, v nichž jsou favority, docela dobře zapomněli. Od jasné prohry s Chelsea na začátku února neztratili ani kytičku, zvítězili šestkrát v řadě, přičemž se jen jednou potkali se soupeřem, který teď okupuje příčky první desítky. To sice není případ Birminghamu, ale v téhle otázce pro změnu Arsenalu hraje do karet bilance vzájemných střetnutí. Brums totiž v souboji s Londýňany vytěžili tři body naposledy před pěti lety. To byla také jejich jediná výhra nad tímto soupeřem v rámci Premier League, a že se spolu oba celky za tu dobu utkaly poměrně hodněkrát - přesně jedenáctkrát.

Birmingham odstartoval do sezony snově, v jednu chvíli se dokonce mohl pyšnit dvanáctizápasovou šňůrou bez porážky. Pak však jako když utne, McLeishovo kouzlo jako by se obehrálo a přestalo působit. Nyní Brums na vítězství čekají tři kola, naposledy dvakrát podlehli svým relativním tabulkovým sousedům - Sunderlandu a Blackburnu. Birminghamští rovněž zapomněli na jejich dřívější parádní disciplínu, a sice bránění čistých štítů. Těch už mají v této sezoně na kontě 10, ovšem v minulých jedenácti střetnutích Hart nulu udržel pouze jedinkrát. To hlavní, o co se tedy budou chtít v sobotu Brums opřít, bude domácí kulisa. Před jejími zraky nepadli od září loňského roku, odolali dokonce i nájezdům mistrů posledních let, Chelsea a Manchesteru.

Z posledního výjezdu na St. Andrews si Eduardo přivezl zlomeninu nohy, teď je fit a připraven se protivníkovi revanšovat. Kvůli stejnému neduhu, který onehdá potkal chorvatského forvarda, však sobotní duel zmešká Aaron Ramsey, kterého na marodce doplňují třeba ještě Van Persie, Gibbs nebo Gallas. Wenger zároveň řeší zapeklitou situaci se stopery - distancu se nevyhnul Vermaelen, takže vedle sebe budou muset startovat veteráni Silvestre a Campbell. K tomu všemu je v ohrožení start Nicklase Bendtnera, který v Birminghamu strávil na hostování celý ročník 2006/07. Sám Wenger ale prohlásil, že by dánská věž "měla nastoupit".

Alex McLeish se na rozdíl od svého protějška může zaobírat jen prostým mícháním neúspěšné sestavy, přičemž se nemusí moc omezovat. Na nedostupnost Carsleyho s O’Connorem si už mohl zvyknout, oba borci totiž marodí už od listopadu. A ani Murphyho zlobivá podkolenní šlacha nemusí skotského manažera příliš trápit, vždyť služeb tohoto hráče v letošní sezoně ještě nikdy nevyužil.

Na Stamford Bridge se střetnou uchazeči o cenné ligové pozice, zatímco hostující Villans bojují o Ligu mistrů, Chelsea bude živit naděje na titul. Ty jsou po poslední drtivé výhře nad Portsmouthem opět o něco větší.

Aston Villa už ale nemůže dál ztrácet. V posledních dvou zápasech měla vždy výhodu domácí půdy, ale pokaždé jen remizovala s týmem z dolní poloviny tabulky a čtvrté místo jí pomalu uniká, teď na něj ztrácí pět bodů. V roce 2010 sice ještě jako jediný celek Premier League Villans neprohráli, nýbrž hned sedm zápasů z deseti remizovali. A to je na mužstvo s ambicemi na čtvrté místo až příliš.

V západním Londýně by navíc mohl chybět Gabby Agbonlahor, už potřetí v řadě, což by mohla být zásadní ztráta. Problémy mají i Richard Dunne, James Milner a Emile Heskey, takže ofenzivní i obranná část je značně oslabena.

Chelsea na soupeře vyrukuje rovněž oslabena. Blues se totiž před ligovým finišem rozpadá obrana, k Ivanovičovi přibyl po zápase s Pompey i Ricardo Carvalho a bude chybět po boku Bosingwy a Ashleyho Colea. Carlo Ancelotti tím pádem nemá vzadu příliš možností. Vrací se alespoň Michael Ballack.

Blues jsou posíleni posledním vysokým vítězstvím 5:0 nad Portsmouthem, které určitě zvedlo sebevědomí, které bylo po remíze s Blackburnem sraženo. Chelsea nyní ztrácí na druhém místě na Manchester United jediný bod, o bod zpět je pro změnu Arsenal. Boj o ligový primát tak bude ještě neskutečně zajímavý. Příští víkend navíc jede Chelsea na Old Trafford, kde se může hodně napovědět. Nyní se ale musí soustředit na Aston Villu, která bude neméně kvalitním soupeřem, navíc to bude příprava na semifinále FA Cupu, kde se právě tito dva soci střetnou.

Zatímco Carlo Ancelotti prohlásil, že k titulu by mělo stačit 86 bodů, a tak by mohli jeho svěřenci ještě v posledních zápasech ztratit tři body, Petr Čech si myslí, že Chelsea už může jen jedinkrát remizovat, zbytek musí vyhrát. Pokud se tedy nechce ohlížet na soupeře.

Zvláštní konfrontace budeme tuto sobotu svědky na KC Stadium. Iain Dowie, který před minulým kolem přišel zachraňovat topící se Tygry, totiž čelí Hodgsonově Fulhamu, a právě tento 62letý manažer před dvěma lety stál před podobnou výzvou. Cottagers tehdá byli rovněž druzí od konce, čtyři body od bezpečí a Hodgson je v posledních osmi kolech přesto zachránit dokázal. Povede se to teď i Dowiemu?

Za ty dva roky manažer se zkušenostmi z Itálie Fulham proměnil k obrazu svému. A ten už se neviklá tak jako ty předchozí. Loni dokonce Hodgson své ovečky dovedl do nově vzniklé Evropské ligy, kde přežívají až dodnes a čeká je čtvrtfinále s Wolfsburgem. Nicméně na úkor pohárů Fulham trošku polevil na domácí scéně. Naposledy se nechal porazit oběma celky z Manchesteru, předtím dokonce nedokázal porazit ani Sunderland.

Loňské senzační umístění tak nyní Cottagers rozhodně nezopakují, spíš se s takovou ještě víc propadnou. Především na venkovní bilanci musí Hodgson do konce sezony zapracovat - na vítězství mimo Craven Cottage jeho svěřenci čekají dlouhých 14 zápasů, tedy od úvodního kola. Bez domácího prostředí se navíc z bíločerných stávají impotenti. Přesně sedm hodin a 35 minut trvá jejich neschopnost vstřelit venku gól. A zase - všimněme si toho paradoxu - není to tak dávno, co do Londýna zavítal věhlasný Juventus a odvezl si odtud debakl 1:4.

Dowiemu se v Kingstonu Upon Hull příliš nevěří. Tyto obavy ještě zesílily, když hned při svém prvním představení vedl Tigers k prohře s nejslabším celkem ligy. Před vlastním publikem tak teď Dowie má co napravovat. Papírově by přitom Hull nemělo být až tak těžké zachránit. Vždyť má oproti svým konkurentům v boji o záchranu jeden zápas k dobru a v příštích čtyřech kolech se navíc střetne s mužstvy z nižších pater tabulky. Jenže co se formy týče, s nikým si oranžoví nezadají. V sobotu totiž budou bojovat o přetržení pětizápasové šňůry bez utrženého bodu. Vyhráli pouze jedinkrát ze šestnácti pokusů, a to před měsícem a půl doma nad Manchesterem City.

Důležitá součástka základní sestavy Hullu, Stephen Hunt, už může doufat v dovršení první stovky startů v Premier League poté, co teď pět týdnů vynechal vinou zranění chodidla. Podobně je na tom Andy Dawson, jehož trápí natažená podkolenní šlacha. On pro změnu vyhlíží dvoustý zápas v dresu Tigers. Dobré zprávy se ale Kingstonem také neminuly - Altidore je už v pořádku a kapitán Boateng se vrací z trestu.

Bolest břicha donutila Bobbyho Zamoru, elitního útočníka Fulhamu, předčasně odstoupit ze středečního pohárového klání s Tottenhamem. Teď se zatím úplně neví, jestli bude v sobotu způsobilý nastoupit. S čím se však už dlouho dopředu počítá, je absence Johnsona s Pantsilem. Oba tito borci jsou jedinými skutečnými lazary Fulhamu a Hodgsonovi nejsou po ruce už pěknou dobu.

Tottenham se nadechuje k velké jízdě za čtvrtou příčkou a v sobotu by měl své ambice potvrdit v zápase s Portsmouthem, v němž se neočekává nic jiného než výhra Spurs. Ostatně cokoliv jiného by jim notně komplikovalo situaci.

Mužstvo z White Hart Lane nyní vládne Premier League i FA Cupu. V lize vyhrálo čtyři zápasy v řadě, v nejstarší soutěži světa zas ve čtvrtfinále zdolalo Fulham a může se těšit na semifinále. Tam se shodou okolností střetne právě s Pompey, svým sobotním soupeřem.

Nicméně zpět do současnosti, Tottenham drží čtvrtou pozici zajišťující Ligu mistrů, na nejbližšího pronásledovatele Manchester City má náskok dvou bodů. Portsmouth je sice poslední a s jeho sestupem se již nedá nic dělat, ale má to jedno pozitivum. Hráči jdou do zápasu naprosto bez zábran nemají co ztratit, mohou jen získat, a tak určitě není lehké proti nim hrát. Nicméně Chelsea naposledy ukázala, že to problém být nemusí, výhra 5:0 mluví za vše. Ostatně něco podobného se dá čekat i na White Hart Lane.

Jestli se ale v zápase objeví domácí Bassong, Palacios, Pavljučenko nebo Walker, to je zatím ve hvězdách. O jejich startu se rozhodne až před výkopem. Mimo jsou však určitě Defoe, Jenas, King a Lennon. Za hosty zas nemůže nastoupit Jamie O'Hara, který je zde na hostování právě od Spurs. Ricardo Rocha a Tommy Smith si odnesly šrámy na obličeji z posledního zápasu a rovněž nenastoupí.

West Ham čeká zásadní zápas, hraje se Stoke City a prakticky musí vyhrát. To se mu nepovedlo už pět zápasů a sestupové pole se rychlostí blíží, nyní na něj mají Hammers náskok jen tří bodů. To Potters jsou ještě relativně v klidu.

West Ham měl těžký los, ale v posledním domácím zápase s Wolves se čekalo, že zaboduje. Jenže to se nestalo, tým Gianfranca Zoly prohrál 1:3 a hodně si zkomplikoval život. To se nelíbilo ani vlastníkovi Davidu Sullivanovi, jenž na klubovém webu uveřejnil hodně emotivní a tvrdou kritiku. Jenže ani to nebylo zrovna ideální, ohlas u hráčů nebyl valný.

Zola se však prý zatím o post bát nemusí, alespoň to tvrdí Sullivan. "Nemyslím si, že kdybychom přivedli třeba Iaina Dowieho, byli by jsme lepší," reagoval Sullivan na spekulace ohledně nového manažera. Dowie navíc nedávno podepsal Hullu. Nicméně přesto se bude muset Zola hodně starat, vlastníci prý od něj chtějí zprávy o taktice, sestavách a celkovém vedení mužstva, aby mu případně mohli pomoci.

Italský kouč si uvědomuje, že si musí získat jejich důvěru zpět a nehraje jen o ni, získat si musí také fanoušky v Upton Parku, kterým se současná situace rovněž nezamlouvá. V sobotu bude muset základní sestavu složit bez útočníka Franca, kterého trápí achillovka, kotník zas do hry nepustí obránce Tomkinse.

Potters si jsou sice vědomi špatné formy soupeře, avšak nevěří, že by mohl West Ham podat podobně špatný výkon jako v úterý. Zápas na Boleyn Ground rozhodně nechtějí podcenit. Tony Pulis věří, že pokud nebude zápas řídit sudí Mike Dean, není se čeho bát. Reagoval tak na poslední zápas, v němž Dean už potřetí v sezoně vyloučil jednoho z hráčů Stoke, což Pulise rozzlobilo. Žádá tak, aby už Dean žádný zápas Stoke neřídil.

Onu červenou kartu inkasoval Dean Whitehead, který tak bude chybět. Vedle něj i útočník James Beattie, jenž kvůli operaci možná zmešká zbytek sezóny. Nejistý start je u Ryana Shawcrosse, toho trápí kotník.

V týdnu si obě mužstva připsala důležité výhry a v sobotu je na Molineux Stadium vede los proti sobě. Wolves hostí Everton, domácí bojují o udržení, hosté ještě doufají v poháry.

Wolves v úterý překvapili v Upton Parku, kde vyhráli 3:1 a hodně si pomohli za záchranou, na sestupové pozice mají nyní slušný sedmibodový náskok. Everton zas 2:0 porazil Manchester City a ještě vykřesal naději na evropské poháry, na ty nyní ztrácí pět bodů. Citizens však jsou jedním z těch, kteří o ně rovněž bojují, a proto je jejich poražení důležité.

Domácí sice mezi elitou nevydrželi dva roky za sebou už více než 30 let, ale nyní zatím hraje pro Micka McCarthyho a jeho ovečky vše do karet. Wolves se vyšplhali až na 15. pozici, mají poměrně slušný náskok, když za poslední tři zápasy získali sedm bodů. Nyní je ale čeká hodně těžký test. Everton je suverénně nejvíce bodujícím týmem roku 2010, navíc jako první dokázal porazit Manchester City na jeho půdě a má skvostnou formu.

Až na Fellainiho by měl mít navíc kompletní jedenáctku, a tak bude silný. Menší problémy sice měli brankář Howard a Cahill s Rodwellem, ale nemělo by se jednat o nic vážného. Ani Wolves však nemají žádné větší problémy, jediným dlouhodobě absentujícím je Michael Knightly.

Owen Coyle už letos na velkého Fergusona jednou vyzrál. Teď jsou ale všechny okolnosti hrubě proti němu. Momentu překvapení, jako předtím s Burnley, už nyní jen těžko využije. Jeho nynější svěřenci by se museli vzepřít snad i sami sobě, aby čtyřikrát v řadě neporažený kolos zmohli. Ovšem nic nemožného to není, Manchester letos již nejednou naznačil, že mu zaváhání nejsou až tak cizí.

Přesto lze předpovídat, že leda skrz onen nadpozemský výkon v sobotu povede cesta Boltonu k úspěchu. "Víme, že ze sebe budeme muset vydat úplně to nejlepší, co v nás je, ale když to dokážeme, pak i z tohoto zápasu mohou být body," věří Owen Coyle. Trotters jsou však jediným mužstvem, které letos zatím nedokázalo oškubat alespoň jednoho zástupce tzv. Big Four. A to není jediný argument proti potenciálnímu sukcesu 14. týmu Premier League. Pak je tu třeba ještě bilance hovořící o devíti výhrách MU nad Boltonem z pouhých deseti pokusů či životní forma Wayne Rooneyho v kombinaci s faktem, že se naposledy na Reeboku blýskl hattrickem. Wanderers však mají zároveň i na čem stavět. Především mám na mysli náhle zpevněnou defenzívu, tedy alespoň na domácí půdě. Tam v posledních čtyřech kolech Bolton pokaždé udržel čisté konto, zatímco předtím se mu to hned dvanáctkrát v řadě nepodařilo.

Owen Coyle se před sedmi měsíci v očích mnohých novinářů de facto pasoval do role kata manchesterských nadějí na obhajobu titulu. Když tenkrát s Burnley giganta šokoval těsným vítězstvím, média opravdu pomalu vyhlašovala konkurz na nového mistra. Po druhém odehraném kole! Jak předčasné a krátkozraké tyto prognózy byly, víme teď až moc dobře. Manchester zase vévodí tabulce, když nezvládl pouze jediný z nedávných 13 zápasů ve všech soutěžích a za tu dobu stihl nastřílet úcty hodných 35 branek. Red Devils tedy vypadají býti zase v plné zbroji, což dokumentovali mimo jiné hladkým postupem do čtvrtfinále LM přes AC Milán či naposledy vyhraným derby s Liverpoolem. Na vrcholu sil se pak nachází zejména Wayne Rooney, jenž se může v tomto kalendářním roce pochlubit průměrem o něco lepším než jeden vstřelený gól na zápas.

Předpoklady jsou jedna věc, realita druhá. A ta je naštěstí vůči Cahillovi ohleduplná. Dovolí mu totiž poprat se ještě o místo na světovém šampionátu. Navzdory původním prognózám, že by se už klíčový stoper Boltonu do konce sezony neměl na trávníku ani objevit, je teď, po "pouhé" dvouměsíční pauze, už připraven čelit Manchesteru. Tento triumfální návrat je naproti tomu vykoupen trestem Gretara Steinssona.

Celou Anglii v nedávné době trošku poděsily zprávy o údajných Rooneyho problémech s kolenem, ty však sám Ferguson kategoricky odmítá. Nejlepší střelec anglické ligy by tak měl být připraven nastoupit. To však zatím nelze říct o Owenu Hargreavesovi, který sice poctivě rehabilituje a dokonce už i trénuje, ale na zápasovou zátěž se ještě necítí.