Anglická Premier League - preview 17. kola

Šlágr kola si Premier League tentokrát výjimečně schovává na pondělní večer. Klasicky od devíti hodin se na Old Trafford strhne jistě napínavá bitva o první místo. Manchester momentálně na Arsenal ztrácí jeden bod, má však zápas k dobru, takže i případnou remízu by teoreticky mohl pokládat za přijatelný výsledek. Ovšem že oba týmy pojedou především na vítězství, je snad jasná věc.

Časy se mění. Jestli se kdysi o vypjatou atmosféru před prestižním kláním Arsenalu s Manchesterem United zpravidla starali manažeři obou velkoklubů, Arsene Wenger a Sir Alex Ferguson, letos tomu tak rozhodně není. Zatímco skotský veterán spíše nostalgicky vzpomínal na doby, kdy se o titul rvaly jenom tyto dva kluby bez "rušivého elementu" v podobě Chelsea, jeho protějšek zase nečekaně pokorně reagoval na Evrova provokativní slova o minimálních, či spíše nijakých šancích Gunners na zisk mistrovského titulu. Hovořil přitom hlavně o důležitosti respektování soupeře, a že se prý nechce před utkáním rozptylovat zbytečnými řečmi. Jeho tradiční úlohy se tak zhostil alespoň Nasri, když promluvil o menší ofenzivní síle United oproti nedávné minulosti spojené s Cristianem Ronaldem či Carlosem Tevézem. Přesto lze říct, že atmosféra před jednou z nejdůležitějších bitev sezony, pro obě mužstva, je zatím poměrně mírumilovná, takřka všichni hráči se zřejmě chtějí hlavně koncentrovat na vlastní výkony a ne se starat fanouškům o obvyklou zábavu.

Tu snad přinese samotná pondělní podívaná, která oba mocné muže z laviček svede dohromady již po třiačtyřicáté. Zatím je o něco úspěšnější Ferguson, jehož mužstvo Kanonýrům už pětkrát v řadě nepodlehlo, tedy co se všech soutěží týče. Ještě výraznější je pak tahle statistika, zaměříme-li se pouze na zápasy na Old Trafford. Tam z minulých devíti soutěžních utkání Arsenal nezvládl hned sedm. Na druhou stranu prozatimní průběh letošní sezony, lépe řečeno řeč aktuálního "cestovatelského průkazu", může Gunners klidně plnit optimismem. V celé lize totiž není týmu, který by byl mimo své hřiště silnější než právě londýnský gigant, přičemž jen ManCity se mu vyrovná. Už sedmnáct bodů posbírali Kanonýři ve venkovním prostředí - pro srovnání MU pouze devět.

I přes tak chabou venkovní bilanci jde ale z Red Devils stále pořádný strach. Jestliže se nakonec kvůli vypadnutí z Carling Cupu nebudou moci v blízké budoucnosti pochlubit třicetizápasovou sérií vlastní neporazitelnosti (vinou prohry s WHU se počty zastavily na čísle 29), pořád pro ně platí, že v lize zatím pokaždé bodovali. To Arsenal porážky nastřádal už čtyři, přičemž všechny nesly přívlastek "zbytečné". Navíc poslední dvě byly vždy následovány dvěma ligovými výhrami, a pokud by měl tento trend vydržet, nečeká Kanonýry šťastně pondělí. Minulá dvě kola totiž zvládli - nejprve přestříleli Aston Villu, pak těsně udolali Fulham.

Při troše pátrání můžeme odhalit tři stěžejní muže ostře sledované dohrávky. Tím prvním z nich by mohl být Howard Webb, ne překvapivě hlavní arbitr utkání, který v poslední době skoro až podezřele spolehlivě nesl Arsenalu štěstí. Ve všech devíti posledních zápasech, do nichž byli zapleteni jak Gunners, tak rotherhamský rodák, totiž mužstvo z hlavního města Albionu neprohrálo, přičemž hned šestkrát zvítězilo. Paradoxně však naposledy takový zápas nezvládlo zrovna na Old Trafford, ovšem to bychom se museli vrátit o dva a půl roku zpátky.

Další dvě postavičky, které by mohly v pondělí hodně výrazně tahat za nitky, už pak budou osud duelu určovat doopravdy bezprostředně. Z kádru Arsenalu bych vybral Samira Nasriho, kterého momentálně v otázce formy málokdo v lize předčí. Naposledy prakticky sám porazil Fulham, tomu se totiž podlomila kolena pod nátlakem jeho dvou výstavních kousků. Navíc i z pozice ofenzivního záložníka či křídelníka francouzský driblér platí za nejlepšího střelce Arsenalu - na všech frontách skóroval již dvanáctkrát, přičemž dvě třetiny z této porce si schoval právě pro Premier League. Proti němu ale bude stát jiný bombarďák, pro něhož sice nehovoří momentální forma, o to větší respekt ale budí jeho zkušenosti s tímto soupeřem ze severní části Londýna. Vstřelil mu totiž svůj první gól v Premier League, věnoval mu svůj premiérový zářez v dresu Manchesteru i jubilejní stou ligovou branku a navíc se trefil i u obou loňských příležitostí, kdy se potkalo MU s Arsenalem. Ano, jeho jméno zní Wayne Rooney a vězte, že na gól čeká už od konce srpna. A kdy jindy by se asi měl chtít chytit než právě teď.

Atraktivitě utkání by určitě jenom prospělo, kdyby byly oba celky kompletní, to však bohužel hlavně v případě Arsenalu říct nelze. Wengera nebude těšit zejména velmi pravděpodobná absence kapitána Fabregase, jehož šance na brzké uzdravení sám "Profesor" vyjádřil slůvkem "malé". Na lůžko navíc opět ulehl Gibbs, což by mohl být problém, pokud se Clichy včas nezbaví viru, který se mu uhnízdil v těle. Mimo hru ke všemu zůstává i stoper Vermaelen či záložník Diaby, nejistý je start Djouroua.

To Fergusona potkávaly v týdnu spíše dobré zprávy spojené s marodkou. Ta se totiž v případě Manchesteru šťastně tenčí. Do služby se tak opět hlásí veteráni Ferdinand se Scholesem a virus už si přestal zahrávat s dvojicí Evans-Brown. Na marodce tak krom dlouhodobě zraněného Valencii zůstávají už akorát notoričtí smolaři - Hargreaves a Owen.

Prestižní dvojboj o kraj Midlands začíná Wolverhamptonu v neděli proti Birminghamu, na který nevyzrál už devět zápasů v řadě. O týden později se pak Vlci utkají se svým úhlavním rivalem z West Bromwiche. Tento duel by tak pro McCarthyho svěřence měl představovat spíše jakýsi předkrm, ovšem i tak je nad slunce jasné, že momentálně Wolves potřebují bodovat vždy, kdy to jen půjde.

Na Vlky čeká nelehký úkol. Proti nepříliš oblíbenému soupeři, kterého naposledy přemohli před devíti lety ještě v druhé lize, musí dokázat, že jejich výhra nad Sunderlandem neměla znamenat jen takový ostrůvek mezi samými prohrami. Totiž poté, co konečně zlomili čtyřzápasovou šňůru prohraných utkání, minule Wolves zase selhali, tentokrát na půdě Blackburnu. McCarthy si proto uvědomuje, že v tomhle zápase nepůjde jen o tři body - případná další porážka, navíc v derby, by akorát mohla strhnout další lavinu nevydařených střetnutí.

Výkony Brums v minulých kolech docela budí rozpaky. Na jednu stranu zůstávají už čtyři zápasy neporaženi, na stranu druhou ale zvítězili pouze dvakrát za posledních 14 kol. Ještě horší je to pak venku, kde dokonce letos Birmingham ještě nikdy naplno nebodoval. I proto je zatím až šestnáctý, s dvoubodovým náskokem na prvního sestupujícího.

Mick McCarthy žije před nedělním kláním ve sžíravé nejistotě. Nad starty hned čtyř borců se totiž vznáší mohutné otazníky. Mezi nimi nechybí ani důležitý křídelník Matt Jarvis, kterého trápí bolavé koleno. Naopak obránce Mouyokolo je jistojistě mimo hru vinou nezbedných zad.

To Alex McLeish si na jména těch, které nemůže využít, mohl už docela dobře zvyknout. Aliaksandr Hleb je s poraněnou podkolenní šlachou vyřazen ze hry už delší dobu a ne jinak je na tom i McFadden.

Z úplného dna na absolutní vrchol letošní sezony - takovou štreku za poslední dva týdny urazili hráči Blackburnu. Teď proti Boltonu budou ale rozhodně chtít náběh na ukázkovou sinusoidu znehodnotit dalším vítězstvím, což se ostatně očekává i vzhledem k nedávné i obsáhlejší minulosti.

Právě Sam Allardyce, nynější lodivod Blackburnu, dohlížel na poslední výhru Trotters nad lancashireským celkem, kterou datujeme více než čtyři roky zpátky. Právě na Reebok Stadium pak Rovers neprohráli déle než deset let. Ovšem bez jakéhokoliv nadsazování lze říct, že teď Blackburn po letech narazí na docela jinačí Bolton. Atraktivně hrající, efektivně sbírající body, trůnící na dohled pohárovým příčkám. Třebaže tedy Wanderers dvakrát po sobě nezvítězili, budou patrně v tomto utkání favority. A to i přesto, že se Rovers z největšího debaklu za posledních šest dekád vzpamatovali skrze pro změnu nejvýraznější výhru v tomto ročníku.

Marodky obou mužstev patří k nejtenčím v lize, alespoň co se opravdu důležitých hráčů týče. Coyleovi by navíc už nemusel chybět Stuart Holden, který teď dva zápasy vynechal kvůli poraněnému stehnu. Na druhé straně registrujeme jeden velký návrat - důležitý bek nebo záložník Olsson se vrací na trávníky po šesti týdnech pauzírování. Trojlístek N’ Zonzi-Andrews-Grella však nadále zůstává odstaven mimo hru.

Jestli by měla Chelsea někdy zlomit svojí mizernou sérii, je to právě tuto neděli na White Hart Lane. Na obhájce titulu čekají tři nejdůležitější zápasy sezóny a pokud je nezvládne, možná bude ještě letos moci říci titulu sbohem. Jedno je jisté, s Tottenhamem nesmí prohrát.

Pamatujete si ještě na desáté kolo, suverénní Chelsea s jedinou porážkou na kontě, 27 nastřílenými góly a pouze třemi inkasovanými? V tu chvíli asi málokdo tušil, že v dalších zápasech přijde takový krach. V posledních šesti zápasech vyhrála Chelsea jen jednou, dala pouhopouhé tři branky a osm jich dostala.

Přišla o první příčku, sebevědomí. A teď na Blues čeká klíčový trojlístek zápasů, ve které musí Ancelottiho družina bezpodmínečně uspět. Počínaje duelem na White Hart Lane, pokračujíc na Old Trafford a zakončení na Emirates Stadium by mohlo Chelsea definitivně srazit vaz. Těžko říct, co může Ancelotti se svým mužstvem udělat, ale živá voda by se mu jistě hodila. Tým hraje bez jiskry, útočníci naprosto ztratili formu, stále chybí Lampard, obrana nepodává přesvědčivé výkony a Petr Čech na všechno nestačí.

Navíc už ani White Hart Lane není pro Chelsea takovou jistotou jako před pěti lety. To měli Blues sérii 19 neprohraných zápasů na hřišti svého městského rivala, ale od roku 2005 tam pro změnu nedokázali vyhrát.

Chelsea vedle Lamparda schází také obránci Alex a Bosingwa, což znamená, že na pravém beku se s největší pravděpodobností objeví Paulo Ferreira. A to může být zásadní problém, protože po jeho straně bude běhat Gareth Bale, jeden z hlavních strůjců letošních úspěchů Spurs. Už loni zápas s Chelsea rozhodl. Chelsea hraje do karet alespoň to, že nemůže hrát Rafael van der Vaart, další letošní tahoun Kohoutů. Vedle nizozemského špílmachra chybí Niko Kranjčar, Jenas, Huddlestone, O'Hara a možná i Kaboul. Pokud by Tottenham vyhrál, dotáhne se na svého nedělního soupeře na rozdíl jediného bodu.

West Ham prožívá bídnou sezónu a potřebuje body jako sůl. I proto mu nezbývá nic jiného, než jít za vítězstvím také tentokrát, kdy na vlastní půdě přivítá ambiciózní Manchester City.

V současné době patří Hammers poslední příčka. Tu navíc okupují pouze se ziskem dvanácti bodů, což rozhodně není zrovna lichotivá vizitka. Ze šestnácti zápasů byli schopni uhrát jen dvě vítězství, a tak by tento víkend rádi své fanoušky konečně potěšili a odcházeli z utkání jako vítězové.

"Na duel budeme dobře připraveni podobně jako na všechny předchozí kola. Manchester je ale dobrý tým, jenž má na soupisce řadu výborných hráčů a investoval do posil velké peníze," prohlásil domácí trenér Avram Grant.

Jeho svěřenci toužili před týdnem potvrdit vítězství nad Wiganem také v Sunderlandu, jenže jejich cíl jim nevyšel. S Black Cats prohráli 0:1. "V současné době to je jen o naší psychice. Podstatné bude, abychom nebyli v pásmu sestupu i na konci sezóny," dodal Grant.

To Manchester má zcela jiné problémy. Stále se drží čela tabulky a okupuje čtvrtou příčku zaručující účast v Lize mistrů. Vedení klubu tak zatím rozhodně nemusí být nějak znepokojeno. V posledních týdnech se navíc Citizens vcelku dařilo. Už šest zápasů v řadě neprohráli a vytěžili z nich dvanáct bodů.

"Ukázali jsme, že je náš tým silný a můžeme hrát pohledný fotbal. Jediné, co nám prozatím výrazně chybí, je více vstřelených branek," řekl defenzivní záložník Nigel De Jong.

Nyní se Manchester musí obejít bez svého nejlepšího střelce Carlose Téveze, jenž je pod disciplinárním trestem. Podobně je na tom také obránce Kolarov. Zranění naopak nepustí na hřiště Michaela Johnsona a mladého útočníka Nimelyho.

Na druhé straně barikády jsou na tom ještě hůř. Po drobném zranění by sice mohl být fit Valon Behrami, mimo hru jsou ale stále Da Costa, Collison, Edgar, Kurucz, Hitzlsperger a Noble.

Před rokem byl Ligový pohár svědkem neuvěřitelného závěru zápasu třetího kola. Ještě čtvrthodiny před koncem vedl Blackpool díky dvěma zásahům, nakonec se loučil porážkou 3:4. V sobotu tak mají hosté další motivaci, aby po dvanácti letech Stoke v lize porazili.

"Myslím, že to bude jeden z nejnáročnějších zápasů na Britannia Stadium, a to ze dvou důvodů. Za prvé je to jedna z mála příležitostí, kdy budeme favorité, a za druhé je to skutečnost jejich tak dobře sehraného, fyzicky připraveného a organizovaného týmu," okamžitě mírnil tlak na své svěřence manažer Pulis.

Blackpool na stadionu Stoke překvapil v roce 1998, kdy vyhrál 3:1. Vítězství na začátku sezóny 3. anglické ligy je také tím posledním, kdy všechny body putovaly k Seasiders. Ti si posléze připsali jen domácí výhry v FA Cupu a LDV Trophy.

Potters se těší i výtečné formě, když za posledních pět zápasů získali jedenáct bodů a nasázeli soupeřům stejný počet branek. Vsítili tak o jeden gól víc, než se jim podařilo za předcházejících jedenáct kol.

Blackpool na tom není o mnoho hůře. Prohrál jedinkrát ze šesti minulých zápasů, když k tápající Aston Ville zavítal kvůli těžkému programu s deseti změnami v základní sestavě. Gólově navíc táhnou diváky, v jejich duelech se síť po přesné střele rozvlní v průměru skoro třiapůlkrát. Není však tajemstvím, že své přičinění na tom má i druhá nejhorší defenzíva v lize.

Za domácí nenastoupí Sidibe, v dresu hostů by se naopak mohl znovu objevit Ludovic Sylvestre, který doléčil poranění zadní strany stehna. Marodka Blackpoolu je přesto početná - Almond, Baptiste, Clarke, Gilks, Martin, Basham, Harewood a Rachubka jsou mimo hru.

Everton měl po šesti kolech na svém kontě jediné vítězství a jediný gól, když přivítal na svém stadionu prvoligové nováčky z Wiganu, kteří si po dorážce Francise odvezli všechny body. Za následujících pět let prohráli svěřenci manažera Moyese pouze jedinkrát z devíti střetnutí.

Liverpoolský celek si už ze vzájemných zápasů třikrát po sobě ponechal všechny body doma. Loni zachraňoval výhru za minutu dvanáct Baines proměněnou penaltou. Letos je před tímto duelem znovu bez formy, když po výtečném říjnu, během kterého si připsal všechna tři vítězství současného ročníku, čeká na další tři body šest kol.

Latics sice vyhráli ve třetím kole na horké půdě Tottenhamu, to byl však také jediný letošní úspěch při výjezdu. Za poslední čtyři hry na hřišti soupeře nezískali jediný bod. V minulých devíti ligových kolech vyhráli pouze doma na West Bromem a slavit nemohli ani v Ligovém poháru, ze kterého je na konci listopadu vyřadil Arsenal.

Vzpruha by tak mohla přijít v podobě návratu Rodallegy, který si konečně odpykal distanc z Manchesteru. Boyce a Caldwell svůj start stále jistý nemají. Di Santa a McCarthyho na trávník nepustí kotník, Mosese rameno.

Moyes stále nezná způsobilost Heitingy, jehož trápí koleno, a Pienaara, který si poranil kotník při remíze na Chelsea. Saha a Osman taktéž mají nad svým vstupem otazníky. To Arteta zcela jistě ví, že si kvůli svým hříchům následující dva duely určitě nezahraje. Barkley s Hibbertem jsou zranění.

Tři kilometry od Craven Cottage uhrál Sunderland jediné letošní vítězství mimo vlastní půdu. Fulham se navíc nenachází v líbivé formě.

Na vítězství čeká už šest kol, i kvůli tomu je tak společně s Birminghamem remízovým králem. Mark Hughes tak dokazuje, že je opravdovým expertem na nerozhodné výsledky. Za posledních osmadvacet střetnutí v Premier League se v jeho zápasech jen jedenáctkrát rozdaly tři body.

Black Cats s osminásobnou dělbou nezaostávají. Nicméně za minulých osm ligových duelů uhrály slušných čtrnáct bodů, díky kterým jsou na sedmém místě. Po lepší pozici by mohly pokukovat, kdyby při výjezdech hrály tak, jako předvedly ve 13. kole na Stamford Bridge. Chelsea je totiž jediná, která jim darovala výhru ze svého stadionu.

Oba celky hrály v předešlých dvou sezónách vyrovnané partie. V sezóně 2008/2009 vyhrál doma Sunderland trefou Jonese, loni se v Londýně radoval Fulham po zásahu Zamory. To byly jediné dvě přesné střely za čtyři setkání.

Misky vah by si na svou stranu rád přiklonil Hughes, který hostil Bruce šestkrát a nikdy neprohrál. V prosinci 2009 byly na City of Manchester Stadium k vidění gólové hody, které vyhrál favorit 4:3.

Domácí manažer v týdnu dementoval zprávy o možném přesunu Dempseyho do Wolfsburgu či Liverpoolu. Roy Hodgson by podle spekulací byl ochoten zaplatit deset milionů liber, Hughes však svého nejlepšího střelce zřejmě nepustí. "Ať se na Clinta poptá kdokoliv, bude to krátký proces," prohlásil.

Ten by měl mít k dispozici uzdraveného Salcida, na marodce však nadále zůstává Briggs, Dembélé, Halliche, Senderos, Stoor a Zamora.

Steve Bruce byl rozlícen médii, která nenechala v tichosti prohru ve Wolves, jenž nepotvrdila předchozí úspěch na hřišti soupeře. "Je to jedna z věcí, kterou musím vymítit. Má nejtěžší práce je, abych posunul klub dopředu a zbavil se označení ‘Typický Sunderland‘, kdy jeden zápas vyhrajeme a druhý prohrajeme."

Manažer hostů, který letos překvapil výhrou nad Manchesterem City a Chelsea a připsal si ve třech kolech po sobě remízy s Arsenalem, Liverpoolem a Manchesterem United, komentoval stav Gordona a Gyana před sobotním zápasem optimisticky. Jistě by se do hry neměl zapojit Bramble, Campbell, Turner, Carson, Kilgallona a Reid.

Osm kilometrů od Birminghamu leží městečko West Bromwich, které už jednatřicet let čeká, až jeho tým přiveze z Villa Parku všechny body. Villans ale neprohráli žádný z osmi střetnutí v Premier league.

Čtyřikrát remízovali a čtyřikrát vyhráli, v minulé sezóně se jim to povedlo doma i na Hawthorns. Prodloužili tak sérii bez prohry na pětadvacet let, během kterých si ve všech soutěžních duelech připsali devět vítězství a sedm nerozhodných výsledků. Aston pamatuje poslední porážku s Baggies od roku 1979, kdy jedinou trefu zaznamenal John Trewick, v loňské sezóně nepříliš úspěšný manažer Herefordu.

Momentálně se nedaří ani novému lodivodu Aston Villy, Gerardu Houllierovi. Ten svůj tým dovedl k jedinému vítězství za předešlých deset kol, v minulých třech nevydoloval ani bod. Naopak Baggies mohou poprvé v Premier league oslavit tři úspěchy za sebou, přestože čisté konto udrželi pouze ve druhém kole proti pomalu se rozjíždějícímu Sunderlandu.

Dalšímu zklamání v derby chce za každou cenu zabránit francouzský vůdce domácích. Po nečekaně jasné porážce na Anfield Road řešil problémy se svým asistentem a třemi dalšími trenéry. "Mluvili jsme o pár věcech, analyzovali jsme pár věcí, ptali jsme se na pár věcí. To je ten správný proces. Měli jsme jet do Francie, abychom se podívali na jednoho hráče, ale zrušili jsme to," popsal průběh dění v jeho týmu po posledním kole.

Na sobotní setkání s W. B. A. bude mít po odpykání trestu k dispozici Ashleyho Younga a po sedmi zápasech se do sestavy vrací i útočník Heskey. Otazníky visí nad Reo-Cokerem. Suspendován je za pět žlutých karet Clark, nemoc pak hlásí Agbonlahor a zraněná třísla Luke Young, přidali se tak na marodku k Delphovi, Sidwellovi a Petrovovi.

Šestigólový Odemwingie nemohl kvůli slabinám trénovat, přesto existuje určitá možnost, že se na trávníku objeví. Obdobně je na tom záložník Brunt. Zatímco kotník Olssona je stále nezpůsobilý k zápasu, svou nápravu v chování může ukázat Mulumbu, který má na svém kontě už dvě červené karty.

Mike Ashley se rozhodl zadivočit si trochu ještě před Vánoci, a tak pro příznivce Newcastlu nachystal celkem překvapivou manažerskou rošádu. Nezkušeného Hughtona nahradil ostřílený Alan Pardew a hned se ho mimo vlnu nesouhlasu s jeho jmenováním pokusí "profackovat" i ambiciózní Liverpool.

Nejprve v druhé nejvyšší soutěži s tradičním klubem stanovil rekord v počtu získaných bodů za jedinou sezonu (102), pak v samotné Premier League vedl Newcastle v nejlépe zvládnutém derby za posledních více než 50 let. Ani jiná slavná výhra, ta proti Arsenalu, však Hughtonovi jistou pozici nepřinesla. Přestože s Magpies momentálně kotvil na krásné 12. příčce, pětizápasová šňůra bez vítězství se mu stala osudnou. Takový šešup, kdy po třech výhrách v řadě přišly na scénu jen dvě utrápené remízy z pěti zápasů, holt Ashleym definitivně zacloumal. Majitel Newcastlu bude teď spolu s fanoušky doufat, že Alan Pardew daleko spíše než angažmá s Charltonem, s nímž z PL sestoupil, napodobí svou anabázi u West Hamu, který pro změnu dotáhl až do Poháru UEFA.

Třebaže v poslední době lze u svěřenců Roye Hodgsona pozorovat určitý progres, venkovní utkání jim stále nevycházejí. Liverpool mimo Anfield Road prohrál své poslední dva zápasy a dohromady z osmi pokusů utržil hned pět porážek. Uvážíme-li dokonce minulých 17 výjezdů Reds, najdeme v tomto časovém intervalu pouze dvě jejich radosti, což je opravdu zoufale málo. Liverpoolští se proto určitě budou snažit oprostit od této šedé minulosti a s ohledem na zlepšené výkony v poslední době zase zvítězit. Třeba stejně přesvědčivě jako naposledy v pondělí, kdy Hodgsonovy ovečky bez problémů přehrály Villu a ocitly se už jen bod za šestým Boltonem.

Alan Pardew určitě uvítá pravděpodobný návrat kapitána Kevina Nolana, jenž ze hry vypadl nečekaně krátce před remízovým duelem s Chelsea. Podobně nejistě se tváří i duo Barton-Guthrie, všichni tři záložníci by však klidně mohli být připraveni.

To v Liverpoolu zřejmě napevno nemohou počítat se dvojicí Gerrard-Agger, návrat obou dvou se plánuje až na příští víkend. Naopak novopečený dvojnásobný otec Fernando Torres je již opět s týmem a v Newcastlu upon Tyne nebude chybět.