Anglická Premier League - preview 15. kola

Spekulace o možném konci Carla Ancelottiho, špatné ligové výkony, jen těsná výhra nad outsiderem z Žiliny - to je výčet věcí, které v posledních týdnech či dnech trápí mistrovskou Chelsea. Ta jede v neděli na St James' Park a chce odjet se třemi body, nic jiného jí ani nezbývá.

Chelsea bude i proti Newcastlu postrádat osu týmu Terry, Essien, Lampard. Dobré je, že bude hrát alespoň Žirkov s Alexem. A celý tým bude mít za úkol vyhrát. Blues se totiž vezou na šňůře dvou porážek v řadě, což se stalo poprvé za čtyři a půl roku. Další zaváhání už si Ancelottiho svěřenci dovolit nesmí, jinak přijdou o první místo.

Po dvou ztrátách v Premier League si chtěla Chelsea spravit chuť a reputaci v duelu Ligy mistrů se Žilinou, ale málem dopustila další překvapení. Slovenský mistr na Stamford Bridge po prvním poločase dokonce vedl, ale nakonec tlak neustál a v poslední desetiminutovce přišel i remízu. Ze strany Chelsea to ale rozhodně nebylo ideální a fanoušci čekají, kdy se konečně vrátí forma z úvodu sezóny.

Blues již vědí, jaké to je hrát bez dvou stoperů základní sestavy. Nyní tuto zkušenost okusí i Magpies. Celé tři zápasy budou totiž postrádat Fabricia Colocciniho a Mika Williamsona, kteří si odpykají trest. Coloccini byl vyloučen v posledním duelu s Boltonem, Williamson dostal dodatečný trest za hrubé chování ve stejném zápase. Manažer Newcastlu Chris Hughton přiznal, že to bude pro Magpies těžká zkouška, ale musí absenci svých stoperů zvládnout.

Do hry by se tak poprvé mohl dostat Sol Campbell. Velezkušený veterán doposud po svém letním příchodu nastoupil jen v ligovém poháru, nicméně to bylo právě proti Chelsea a Newcastle tehdy vyhrál v dramatickém duelu 4:3. Třeba bude Campbell opět plnit roli vítězného talismana. Po vykloubení ramena by mohl poprvé v sezóně nastoupit také Steven Taylor.

Skvělé vítězství nad konkurenčním Arsenalem dodalo Tottenhamu, respektive jeho manažerovi Harrymu Redknappovi a kapitánu Gallasovi, možná až nezdravou porci sebevědomí. Prý se teď Spurs řadí do nejužšího kruhu kandidátů na titul. To ale bude teď potřeba stvrdit v zápase s Liverpoolem, který zjevně také nabírá správný směr plavby.

Byly to úžasné dny pro Kohouty. Během jediného týdne zvrátit nepříznivý vývoj severolondýnského derby a ještě si pak zajistit postup do osmifinále Ligy mistrů, to zní jako skutečný sen. I proto si ale Tottenham musí dávat pozor. Naposledy když byl podobně na vršku, vybuchl po výhře nad Interem Milán v Boltonu. Tato situace je ale přeci jen dlouhodobějšího rázu, když Spurs válí vlastně už tři zápasy v řadě. Během nich nastříleli dohromady 10 gólů, přičemž jejich posledním skalpem je ten brémský z Champions League (3:0).

Stejným výsledkem ovšem nedávno vyhrál i Liverpool, i když "jen" proti slaboučkému West Hamu, takže se po dvouzápasovém útlumu zase vrátil na vítěznou vlnu. Venku však letos zatím naplno bodoval jen jedinkrát, před měsícem v Boltonu. Například minulý výlet se Reds vůbec nepovedl - padli na půdě Stoke City.

Harry Redknapp, který doma s Liverpoolem neprohrál už čtyřikrát v řadě, nejspíš opět bude muset ze sestavy vynechat Rafaela Van der Vaarta, který poslední dobou až příliš intenzivně pendluje mezi marodkou a hrací plochou. Naopak dobrou zprávou, přestože ji zatím nelze příliš ocenit, je bezpochyby Dawsonův návrat do tréninkového režimu.

Roy Hodgson má přesně opačnou vizitku než Redknapp. On pro změnu už čtyři sezony po sobě neodkoučoval vítězné utkání na White Hart Lane. V neděli by mu už k prolomení této série měl dopomoci Joe Cole a napravený hříšník Lucas. Naproti tomu pro Gerrarda přichází toto očekávané utkání až příliš brzy.

Zase to jednou vypadá, že Arsenal narazil na pomyslné dno. Jako by nestačilo, že nepochopitelně prohospodařil dvoubrankový náskok v severolondýnském derby, on si ještě neváhal prohrou v Braze zkomplikovat také postup do osmifinále Ligy mistrů. Teď Gunners může povzbudit snad jen skutečnost, že ve Villa Parku nepadl už dlouhých 12 let.

Zároveň se Kanonýři mohou škodolibě těšit také z mizerné formy svého protivníka, který v této fázi soutěže neskladoval tak málo bodů od sezony 2005/06. Villans totiž zvítězili jen jednou z posledních osmi pokusů, přičemž z vedoucích pozic poztráceli vůbec nejvíce bodů v celé Premier League. Navíc se pyšní nejhorší vizitkou proti celkům z první poloviny tabulky - zatím nevyzráli ani na jednoho z nich. V této disciplíně však rozhodně neválí ani Arsenal, který z možných 21 bodů získal pouhých osm. I přesto se ale nadále drží v přímém boji o titul, vždyť na vedoucí duo MU-Chelsea zatím ztrácí milosrdné dva bodíky. Problém teď tedy bude snad jen se sebevědomím, protože jinak se Gunners náramně vede i na cizích hřištích. Pokud v sobotu vyhraje, stane se tak už počtvrté v řadě, a takový kousek Arsenal nepředvedl už déle než šest let! Koneckonců letos zatím není v lize venku častěji bodujícího mančaftu než právě tohoto londýnského giganta.

Birminghamským rozhodně na pohodě nepřidává fakt, že jejich marodku momentálně můžeme směle považovat za nejrozrostlejší. Po problémech s lýtky se tedy sice vrací Carew s Collinsem, avšak opačným směrem putuje Albrighton, jemuž nedávno operovali slepé střevo, a nejisté jsou zároveň starty Agbonlahora s Hoggem. Velmi pravděpodobně se tak jeví Pirésovo poměření sil s týmem, v němž zažil nejlepší léta své kariéry.

Kanonýři se na přemíru zraněných moc nemohou vymlouvat, i když jeden z nejdůležitějších článků, kapitán Fabregas, čerstvě usedl mezi marody s poraněnou podkolenní šlachou. Do sobotního klání mimo něj nezasáhne ani Eboué s Vermaelenem, naopak u Clichyho se všeobecně počítá s tím, že včas překoná své potíže se zády.

Od čirého zoufalství už nevede cesta za ještě větším mentálním blokem, ten prakticky neexistuje. Proto se na Upton Parku alespoň mohou utěšovat tím, že horší to už snad ani být nemůže. Vysvobození Hammers teď může přijít leda skrz řadu utěšených vítězství - to první z nich se Londýňané pokusí urvat proti rovněž tápajícímu Wiganu.

Pět bodů na záchranu pořád ještě není taková darda, přesto si jsou Kladiváři své všeobecné krize až moc dobře vědomi. Vždyť vyhráli pouze jediný ze 14 odehraných zápasů, gól nevstřelili rovných 220 minut a naposledy si z Anfield Road odvezli jasnou porážku v poměru 0:3. Na Boleyn Ground teď proto dělají všechno možné, aby se konečně odrazili vstříc zachraňování prvoligové identity. Odvolán tedy byl nevyhovující asistent Petrovič, naopak přišel Wally Downes, specialista na defenzivní práci. Zároveň se příjemně zlevňují vstupenky na domácí zápasy za účelem vydatnější podpory z ochozů. Zdali právě toto bude ona symbolická svěcená voda, to ví jen bůh, nicméně neustálá podpora Avrama Granta, který se se svým týmem mimo sestupovou zónu nepodíval od listopadu 2009, kdy přebíral Portsmouth, se zdá být čím dál nesmyslnější.

Také u Wiganu najdeme statistiku hovořící o jediném vítězství ze 14 pokusů, v jeho případě však nejprve musíme učinit selekci, na jejímž základě budeme brát v úvahu pouze jeho výlety. Doma to je jiná káva, tam Latics prakticky neprohrávají. Ovšem zvenčí zatím dovezli pouhopouhých pět bodů, přičemž hlavně tam je sráží nejslabší útok v soutěži. Za všech těch 14 kol totiž Wigan nastřílel jenom deset branek, akorát čtyři na hřištích soupeřů. A tomu se není co divit, vezmeme-li v úvahu, že atleti skoro nemíří mezi tři tyče - pouhých sedm procent jejich střel tam mířilo, přičemž Kladiváři jsou na tom jen o pár desetinek procent lépe.

Avram Grant se může alespoň částečně radovat poté, co se mu zpátky do služby hlásí kapitán Scott Parker. Naděje navíc žije i u dua Behrami-Dyer, jejich stavy budou ještě těsně před výkopem posouzeny odborníky.

To ve Wiganu se naopak prakticky nemají z čeho radovat. Krom mizerné herní formy v minulém kole přišli o vyloučené opory, Rodallegu s Alcarazem. Pozitivně se může jevit snad jen možný návrat Garyho Caldwella, jehož už netrápí bolavé stehno.

Být trenérem Wolverhamptonu nemůže být v těchto dnech jednoduché. Své o tom ví Mick McCarthy, jenž je se svým mužstvem předposlední s nelichotivou bilancí jediného vítězství v posledních třinácti zápasech. Jak sám McCarthy říká, jeho život je skvělý až na to, že nedokáže z ničeho nic vykouzlit tři body.

Ty by se Wolves skutečně náramně hodily, protože od posledního West Hamu je dělí jen tři nastřílené branky, naopak na záchranu to už je pětibodové manko. A jako by to pro Wanderers nebylo málo, na dva měsíce se ještě zranil kapitán Karl Henry, další citelná ztráta.

McCarthy byl často kritizován za to, že nedokázal přizpůsobit taktiku hře soupeře, ačkoliv on sám říká, že on toho z lavičky více udělat nemohl. Wolves totiž často sráží individuální chyby, úžasné střely soupeřů nebo brzké inkasované góly. Vedle Henryho bude domácím chybět ještě vykartovaný Berra. Kotník už se uzdravil Ronaldu Zubarovi.

Na Molineux přijede Sunderland a to není pro Wolves zrovna soupeř, jakého by si přáli. Steve Bruce dokázal z Black Cats vybudovat hodně solidní mužstvo, které se nemusí být nikoho. Důkazem budiž dosavadní průběh Premier League, v němž Sunderland nastoupil proti všem celkům loňské první desítky a ani jednou neprohrál. Zmínit musíme například šokující vítězství nad Chelsea. Nicméně proti slabším celkům to taková sláva není a na tom chce Bruce zapracovat, aby se neopakoval loňský rok.

Wolverhampton vypadá jako příjemný soupeř a Black Cats nebudou chtít odjet bez bodů. Problémem však bude složení stoperské dvojice, až do konce roku nenastoupí Titus Bramble a Michael Turner, takže Bruce nejspíše sáhne po Mensahovi, jenž se teprve nedávno zotavil po zranění. Nejistý je start Gyana, jenž se již však vrátil do plného tréninku.

Tvrdá kritika se po dvou bezbrankových remízách snesla na hlavu Roberta Manciniho, jenž byl kritizován za příliš nudný projev jeho Manchesteru City. Na vše však Citizens odpověděli minulý týden, kdy roznesli Fulham na jeho hřišti 1:4.

"Novináři neustále říkají, pod jakým jsem tlakem, ale já pod žádným nejsem. Pokud totiž čtyři roky pracujete v Interu Milán, není možné se dostat pod tlak," poznamenal Roberto Mancini, jehož tým je čtvrtý a na první místo ztrácí jen tři body.

Italský manažer má poprvé v sezóně k dispozici relativně kompletní kádr, včetně všech posil. Dosud mu vždy někteří hráči chyběli, nyní se již však na zranění případně vymlouvat nemůže. Nastoupit mohou Mario Balotelli, Aleksandar Kolarov nebo Jerome Boateng, všechny letní posily. Ačkoliv poslední jmenovaný má menší problémy s kotníkem, a tak jeho účinkování na Britannia Stadium není jisté. Stejně na tom je i Gareth Barry. Karetní trest si odpyká Zabaleta.

Manchester ale v sobotu nečeká nic snadného. Stoke totiž senzačně odpověděl na šňůru čtyř porážek v řadě a během jedenácti dní se vyhoupl ze 17. místa až na osmé. Vděčí za to třem výhrám. Do karet hraje Potters i fakt, že se Citizens na Britannia Stadium nedaří, a tak si brousí zuby na další cenný skalp. Velkou bitvu možná zmeškají Jermaine Pennant a Andy Wilkinson, útočník Jon Walters by měl být fit.

Rudí ďáblové si během týdne zajistili postup do další fáze Ligy mistrů, ale v sobotu je nečeká žádný odpočinek. Přivítají totiž Blackburn, který za poslední čtyři kola získal devět bodů. Lépe si vedl pouze Bolton.

V sezóně 2005/2006 slavili Rovers vítězství na Old Trafford i v Ewood Parku a prodloužili tak sérii bez prohry s Manchesterem na pět utkání. Málokdo tak mohl tušit, že z dalších devíti vzájemných bojů, osmi ligových a jedním v Ligovém poháru, vyváznou jen dvakrát nerozhodně a hned sedmkrát prohrají.

Do karet favoritům hraje i fakt, že stále čekají na první porážku na všech frontách. V nejvyšší anglické soutěži tak neztratili jediný zápas ze čtrnácti. Takový úvod United pod Fergusonem nepamatuje. A přestože se střelecky nedaří Rooneymu, ostatní hráči ho nahrazují přinejmenším chvalitebně - proti Černým kočkám a Citizens sice neskórovali, ve zbylých dvanácti kolech se však pokaždé trefili alespoň dvakrát.

Jejich nejbližší soupeř se zase pyšní výtečnou formou. Za prvních deset ligových duelů vyhrál pouze dvakrát, v posledních čtyřech už třikrát. Naposledy zařídil dvěma zásahy zisk všech bodů proti Aston Ville Morten Gamst Pedersen, kat Manchesteru v Divadle snů ze září 2005. Ten se o svém startu tuto sobotu dozví až po vyšetření před zápasem.

Plány ukončit neporazitelnost kandidáta na titul může Blackburnu zhatit inkasovaná branka. Pokud jejich soupeř otevře skóre, vyhraje. V probíhající ligové sezóně se to svěřencům Sama Allardyce stalo čtyřikrát ze čtyř případů.

Fanoušci domácích můžou spekulovat, zda v útoku uvidí Hernándeze, Obertana, Machedu, Berbatova nebo uzdraveného Rooneyho, který svým druhým gólem v sezóně, znovu z pokutového kopu, zařídil středeční výhru nad Rangers. Fergusonovi pak bude hůře s vybíráním zálohy.

Fletchera vyloučil ze hry kotník a otazníky nad startem vyvěsil Ibrox Park nad třísly Scholese, viníka za vítězný gól Pedersena při posledním vykradení Old Trafford Blackburnem. Valencia, Hargreaves a Owen už na lavičce marodů nejsou žádnými nováčky.

Blackburnu bude chybět Andrews, Grella, Benjani, Nzonzi, Olsson a Emerton kvůli zranění. Mame Diouf si zase nezahraje kvůli klauzuli ve smlouvě o hostování z Manchesteru United. Nejistý je stav nemocného Giveta a kolenní šlachy Pedersena.

Jestliže to dříve vypadalo, že Everton po slabém rozjezdu jako tradičně vstává z mrtvých, nakonec to není ani zdaleka tak žhavé. Toffees mají na svém kontě pořád jen tři vítězství, takže na Goodison Parku určitě nepanuje ta nejlepší atmosféra. Taky West Brom si ale nemá proč prozpěvovat, vždyť po nadějném startu už pětkrát v řadě nevyhrál a momentálně je na tom ještě hůř než Everton.

Tedy sice jen o skóre, ale i to se počítá. Navíc Baggies nevyhráli mnohem déle než Everton - pětkrát v řadě namísto čtyřikrát - a navíc za tu dobu utržili hned čtyři porážky, zatímco liverpoolské čekání na tři body je ze tří čtvrtin doprovázeno remízami. Sečteno podtrženo jsou Throstles v o mnoho větším srabu než jejich příští soupeř, přeci jen také již 200 minut neskórovali a naposledy podlehli vysoko Stoke City i na vlastní půdě. To Everton se v pondělí horkotěžko prošel k solidní remíze na nedobytném Stadium of Light, navíc jeho jediná ligová prohra od 18. září vzešla ze zápasu se silným Arsenalem. Na druhý pohled to tedy s Toffees až tak bledě nevypadá, i když například skutečnost, že se rozený záložník Tim Cahill letos postaral bezmála o polovinu všech evertonských ligových gólů, musí Moyese provázet snad ve všech nočních můrách.

Pokud by se všechny nejisté návraty hráčů West Bromwiche, jmenovitě Brunta, Morrisona, Reida a Millera, nakonec musely odkládat, Roberto Di Matteo by měl další důvod k truchlení. Obzvlášť první dva jmenovaní totiž letos WBA dost dobře táhnou, takže by jejich ztráty byly nejspíš nadmíru citelné. Nicméně Morrisonova Achillovka se zdá být ještě docela moudrá, to Brunt zřejmě po zápase se Stoke vynechá i tento sobotní.

Jen dva letošní zářezy liverpoolských obstarali ortodoxní útočníci. Svěží vánek do této statistiky by mohl vnést Victor Anichebe, který si už odkroutil jeden zápas za rezervu. Naposledy potom pyká Fellaini, jenž dříve inkasoval třízápasový distanc.

Fulham byl letos dlouho neporaženým, jenže každá série jednou končí a pro Cottagers to není zrovna dobrý konec. Čtyři prohry v posledních sedmi zápasech znamenají odsun Fulhamu ze světel reflektorů až na sedmnácté místo. Nyní ho čeká důležitý duel s Birminghamem.

Brums sice v posledních šesti duelech ztratili všechny body jen jednou, jenže přesto jsou až patnáctí. Nicméně na Craven Cottage pojedou s velkými plány, protože manažer Alex McLeish v neděli oslaví tři roky na lavičce Blues a bude si přát dárek v podobě třech bodů. Navíc by tím Birmingham dovršil londýnský double, když minulý týden senzačně porazil Chelsea. To se mu nepodařilo 30 let.

Proč by měl být dvojitý skalp londýnského oponenta tak výjimečný? McLeish totiž mužstvo z hlavního města porazil naposledy poprvé a naposledy při své premiéře u Brums, tenkrát to odnesl Tottenham.

Proti Chelsea byl největším hrdinou jednoznačně gólman Birminghamu Ben Foster. Ten skutečně exceloval, vychytal všechny šance soupeře a měl lví podíl na velkém úspěchu. Foster sice dělá McLeishovi radost, jenže ostatní letní posily zatím tápou. Nikola Žigič se trefil jen třikrát v šestnácti zápasech a Alexander Hleb marně hledá dávno ztracenou formu. Tu hledá i na druhé straně barikády Andy Johnosn, jenž se po téměř roce vrátil k zápasům a minule si odbyl prvních kompletních 90 minut.

Není však jisté, zda Johnson do zápasu zasáhne, protože má menší zdravotní problémy. Vedle toho jsou mimo hru i další útočníci Dembele se Zamorou, a tak má Mark Hughes hodně stížený výběr. Birmingham je nadále bez Craiga Gardnera, nejlepšího střelce klubu.

Je to trochu neklasické derby. Nejenže oba kluby ani nepochází ze stejného regionu (Bolton spadá do Greater Manchester, zatímco Blackpool se už nachází v lancashireském panství), ale navíc širá veřejnost nebyla v minulosti zvyklá jejich souboje příliš prožívat. Teď je však situace docela jiná, podceňované Tangerines se zatím drží celkem bezpečně daleko od sestupových pozic, přičemž Trotters dokonce prozatím bojují o pohárové příčky.

Od roku 1953, kdy se obě mužstva střetla v památném finále FA Cupu, které tenkrát v dresu Blackpoolu rozhodl legendární Stan Matthews, se jak Bolton, tak Blackpool jen marně pokoušejí takový úspěch zopakovat. Ovšem Wanderers pod Coylem předvádí úplně jinačí fotbal než kdykoliv dřív, což koneckonců mohou symbolizovat i výkony Elmandera, které se konečně alespoň nějak blíží ideálu. Blackpool zase především baví diváky svým bezstarostným projevem, vždyť také v jejich zápasech padají v průměru více než tři branky. Za to pochopitelně může i fakt, že se Hollowayova partička pyšní nejhorší defenzívou v lize.

Tangerines patří k nejnebezpečnějším výletníkům, což určitě zavětřil i Owen Coyle, kterému dělá radost, že v sobotu podle všeho bude moci sáhnout pro stejnou jedenáctku hráčů jako minule (kdy Trotters deklasovali Newcastle 5:1). Mezi stávajícími marody navíc nenacházíme žádného potencionálního kandidáta základní sestavy.

Holloway má situaci složitější, i když i jeho ovečky předešlé klání zvládly. Na šest týdnů mu totiž ze sestavy vypadl střelec Harewood a v pořádku zřejmě nebudou ani Sylvestre s ex-trotterem Bashamem. Problémový je pro něj také post brankáře, kde registrujeme hned dva zraněné - Rachubku a Gilkse.