Týden v Ligue 1 (9)

Zvedající se Lyon, první prvoligový bod v historii Arles, nádherný gól Moussy Sowa a šestice nejtalentovanějších levých obránců Francie, to všechno přináší devátý díl pravidelného ohlédnutí za L1.

Událost kola: Olympique Lyonnais - pomalý návrat na výsluní?

O formě lyonských z počátku ligového zápolení bylo již napsáno mnoho. Chybující obrana odkázaná pouze na čarování Llorise, prazvláštně poskládané sestavy v čele s Toulalanem či Gonalonsem na stoperu, neproduktivní útok. Poslední kola ale ukazují, že by nemuselo být tak zle. Co tedy dokázalo opět nastartovat dosluhující mašinu?

Jako první se vybízí zmínit "osvícení" Clauda Puela. Bývalý kouč Monaka a Lille se totiž konečně umoudřil a s definitivní platností přestal stavět Jérémy Toulalana na problematický post stopera, kde byl reprezentant Francie často zralý na ručník, a konečně jej tak můžeme vidět na jeho původním postu, defenzivním záložníkovi, kde se jeho projev vrátil do normálu, a opět se řadí mezi tradiční opory týmy.

Dočasné místo prošedivělého záložníka navíc zaplnilo nové jméno v sestavě a nejedná se o žádného předělaného středopolaře, v okamžitou oporu se totiž proměnil loňský zaměstnanec rivala "les Verts", Pape Diakhate. Dle posledních utkání navíc vypadá, že vedle jeho jistého místa chytil druhou místu i navrátilec po zranění Cris, který vedle Senegalce působí jako ten nám známý suverén z před čtyř, pěti let, kdy si na něm lámal zuby nejeden ligový útočník.

Na přestupovém poli navíc zazářil prezident klubu Jean-Michel Aulas dalším "majstrštykem", nebál se totiž vysázet astronomických 22 milionů eur za jedno z nejznámějších jmen celé ligy, Yoanna Gourcuffa, který se příznivcům "Les Gones" odvděčil okamžitými dobrými výkony, které navíc, zdá se, gradují zápas od zápasu a vše nasvědčuje tomu, že to nejlepší z jeho repertoáru nás teprve čeká.

Tím posledním důvodem je bezesporu definitivní návrat největší hvězdy týmu Lisandra Lopeze po vleklém zranění Achillovy šlachy a stehenního svalu, s jeho přítomností totiž vzrostlo o několik desítek procent nebezpečí ze strany útočné vozby a jeho současná solidní forma znamená často tři body (poslední tři zápasy kupříkladu pokaždé otevíral skóre).

Z jednotlivých zlepšení tak ve finále vychází, že Lyon opět alespoň navenek působí jako kolos, jenž před několika lety válcoval ligu a získával jeden titul za druhým. Na to spekulovat, jestli se povede získat titul i letos, je vcelku brzo, ale rozhodně hráči z půlmilionového města ukazují, že se i s nimi musí počítat.

David Rozehnal opět ve Francii - tentokrát jako záškodník?

Když Rozehnal v roce 2007 opouštěl Paris Saint-Germain, odcházel s vizitkou spolehlivého stopera, který po vyrovnaných výkonech má ideální příležitost vyzkoušet si v nejlepších letech sledovanou Premier League v tamním Newcastlu.

Od té doby to jde ale s bývalým reprezentantem od desíti k pěti, střídá jeden klub za druhým a letos se tak opět navrátil do Francie. V kádru Lille prozatím dostává relativně hodně prostoru, v pěti ligových zápasech pokaždé začínal v základní sestavě, ale otázka je, jak dlouho se ještě budou moci fandové českého fotbalu z jeho přítomnosti na francouzských pažitech těšit.

Prakticky v každém utkání se totiž v plné nahotě ukazují jeho slabiny, především nedůraz v osobních soubojích, který je proti mnohdy silově disponovaným útočníkům Ligue 1 kritický. V dobrém nebude vzpomínat asi hlavně na poslední ligové kolo, kdy se se svými spoluhráči představil na Stade Gerland. Lyon nadělil svému soupeři tři góly a trenér García raději Rozehnala po rozpačitém výkonu vystřídal již v poločase, kdy jeho tým prohrával již o dvě branky.

K tomu všemu navíc přítomností rodáka ze Šternberka trpí i jeho kolega ze stoperské dvojice Adil Rami, který je kolikrát nucený hrát s dvojnásobným nasazením, a proti silnějším týmům tak už nemusí působit jako nám známá skála, nýbrž jako komicky chybující zadák. Bude Rozehnal i nadále táhnout svého kolegu ke dnu, nebo se opět rozpomene na své působení v PSG? Pokud ne, mohl by se již v zimě pakovat zpátky do Německa..

Moment kola: První bod v prvoligové historii Arles, Grenoble smutní

Pamatujete na nedávné vystoupení Slavie Praha v Lize mistrů? Slavný Arsenal FC jí nadělil potupných "sedm kulí jako v Sarajevu", čímž stanovil rekord soutěže. Proto když o pár týdnů později prohrával turecký Besiktas na půdě Liverpoolu už 0:6 a stále zbýval nějaký čas do konce, držela řada slávistických příznivců Angličanům palce, aby byl jejich nelichotivý primát navždy smazán ze statistických análů.

Podobně se určitě cítili i hráči, funkcionáři a fanoušci Grenoblu, když sledovali letošní "jízdu" Lvů z Arles: jejich deset zápasů bez jediného bodu. Vše nasvědčovalo tomu, že historie bude po krátké době přepsána podruhé, navíc když Arles zajíždělo na půdu výborně hrajícího Brestois. Nicméně zlepšující se výkony hostí spolu s impulzem od nového trenéra Hadžibegiće vedly otloukánka soutěže k doposud nejlepšímu představení a také zisku prvního bodu, který nebyl ani zdaleka tak ubráněný, jak by se mohlo na první pohled zdát - Brestu zápas příliš nesedl a nejšikovnější hráč hostů, křídelník Franck Dja Djédjé, ukázal, že by se ještě mohl letos podepsat pod několik překvapivých výsledků.

Arles zůstává i nadále daleko nejslabším týmem soutěže a na nejvyšší úrovni je udrží jen zázrak, ale aspoň už nebudou oficiálně nejhorším mužstev historie L1. I když - rekord v nejnižším počtu bodů získaných za sezonu se dost možná ještě třást bude...

Ideální sestava: Hugo Lloris (Lyon) - Antoine Réveillére (Lyon), Jean-Armel Kana-Biyik (Rennes), Mamadou Sakho (PSG), Mapou Yanga-M'Biwa (Montpellier) - Delvin Ndinga (Auxerre), Alaixys Romao (Lorient), Clément Chantome (PSG) - Chaouki Ben Saada (Nice), Anthony Mounier (Nice) - Lisandro Lopéz (Lyon)
Náhradníci: Edel Apoula (PSG) - Nicolas Seube (Caen) - Sigamary Diarra (Lorient) - Moussa Sow (Lille)

Hvězdy kola:

1) Lisandro Lopéz

Ne že by Bafétimbi Gomis byl špatný fotbalista, ale s návratem Lisandra Lopéze na lyonský hrot se produktivita slavného týmu posunula notně dopředu. Lopéz se zatím ukazuje v podobné formě jako loni, kdy si za svoje výkony vysloužil cenu pro nejlepšího hráče ligy, a jeho výkony kulminovaly v posledním zápase proti Lille: koncentrovanému a kvalitnímu soupeře, který ve vzájemném měření sil rozhodně nebyl nějakým otloukánkem, srazil vaz dvěma góly a po právu se stal naší hvězdou týdne.

2) Hugo Lloris

Lille rozhodně v zápase s Lyonem nebylo do počtu. Kdoví, co by se stalo, nebýt jistoty Huga Llorise v bráně Les Gones - nejlepší francouzský brankář současnosti předvedl další ze svých fenomenálních výkonů a opět jednou potvrdil, že mu liga začíná být pomalu, ale jistě malá.

3) Anthony Mounier

A do třetice hráč Lyonu - i když tentokrát pouze bývalý. Levý záložník či křídlo Anthony Mounier byl společně s kolegou Chaouki Ben Saadou klíčovou součástí při skvělém představení Nice, které na domácím stánku sestřelilo silné Saint-Étienne. Společně s hrotovým útočníkem Ericem Moulounguim vytvořili smrtící ofenzivní vozbu, která vůbec nepřipomínala tým, jenž by se měl podle všech předpokladů na konci sezony bát o holou kůži. Sám Mounier navíc svůj výkon okořenil parádním gólem.

Gól kola: Moussa Sow

Jedno z největších překvapení ligy, to je Moussa Sow, o kterém jsme se v minulém díle zmiňovali v souvislosti s jeho ne zrovna očekávaným prosazením se do nabité základní sestavy Lille. A svoji nejsilnější stránku - skvělý výběr místa v pokutovém území - dal na odiv i proti Lyonu. Ne že by jeho branka ve výsledku něco řešila - pouze zmírnila prohru Les Dogues - ale musí se nechat, že byla jednoduše excelentní.

Zde si můžete jeho spektakulární nůžky vychutnat.


Téma: Nejzajímavější jména na francouzských trávnících. Díl 4: Leví obránci

Levý obránce, toť mnohdy nedostatkové zboží, tato tradice ale v Ligue 1 neplatí, zde totiž mladých a do toho kvalitních levonohých zadáků najdeme hned několik. Hvězdu kamerunské repre Taye Taiwa jistě netřeba představovat, toho si mohl každý dobře prohlédnout i na uplynulém klání světových fotbalových velmocí v JAR. Dalším známým jménem je bezesporu Aly Cissokho, kterého fotbalová veřejnost opěvovala již v zápasech LM za portugalské Porto.

Kromě dvou zmíněných nesmírně kvalitních fotbalistů však ve Francii pobíhá i několik dalších velice zajímavých a přesto méně sledovaných beků, o šestici těch úplně nej se můžete dočíst zde.

Timothée Kolodziejczak (Olympique Lyonnais)

V poslední době hájí post levého zadáka v sestavě Lyonu Aly Cissokho a nezaujatý pozorovatel by řekl, že reprezentantovi, jedné z hvězd lig těžko někdo monopol naruší, nicméně v dohledné době by tomu tak nemuselo být. Stále více totiž na sebe upozorňuje mladičký Kolodziejczak, o jehož potenciálu se ví již druhým rokem. Právě jeho současný lodivod, Claude Puel, byl tím, pod kým dostal odchovanec "Les Gones" v roce 2008 poprvé šanci a nešlo o žádný nepodstatný zápas - soupeřem bylo totiž silné PSG, nicméně fotbalistovi s polskými kořeny se kolena nerozklepala, utkání zvládl na výbornou a bezesporu zaujal.

Ještě výrazněji na sebe upozornil v létě, kdy se konalo Mistrovství Evropy do 19 let, a i díky jeho spolehlivým výkonům mladí reprezentanti Galského kohouta dokráčeli až do finále, které taktéž ovládli. A šanci dostal i v letošní sezóně, právě při zranění svého konkurenta Cissokhoa ukázal, kdo ho jednou může bez problémů nahradit. Vedení Lyonu tak nemusí vůbec žehrat, že o jejich jedničku na levém bekovi pošilhává několik velkoklubů, časem si na něj totiž díky "Kolovi", jak se mu kvůli jeho složitému jménu říká, nemusí nikdo vzpomenout.

Benoït Trémoulinas (Girondins de Bordeaux)

Na časy slavného Bixente Lizarazua v Bordeaux jistě nejeden pamětník zasněně vzpomíná. Za necelých 10 let v přístavním městě bývalá opora výběru "Les Bleus" nastřádala téměř tři sta účastí v ligových bojích a jeho výpady podél levé lajny jej katapultovaly mezi nejužší smetánku špičkových obránců celého světa. A už během svého působení mohl sledovat, kdopak ho jednou nahradí, v pouhých devíti letech totiž mladý Benoït přišel okusit atmosféru Stade Chaban Delmas jakožto nová posila do mládežnického výběru. Po třináctiletém vyčkávání na svou šanci se pak nevysoký štírek konečně dočkal, tehdejší trenér Laurent Blanc totiž moc dobře věděl, co se v jeho svěřenci skrývá, a nechal jej okusit atmosféru první ligy.

V následující sezóně byl již Tremoulinas pevnou součástí dobře fungujícího stroje a i díky jeho příspěvku "les Girondins" na konci ročníku slavili titul. Spolupráci s mistrem světa a Evropy si může opora Bordeaux opět zopakovat, Blanc je totiž nyní u kormidla francouzské reprezentace a při jeho skvělých výkonech je jen otázkou času, kdy se dočká debutu. Vedle toho se navíc možná blíží i odchod "za lepším", mezi zájemci o služby nevysokého záložníka můžeme zmínit Tottenham či Juventus.

Gaëtan Bong (Valenciennes FC)

Valenciennes v letošní sezóně prozatím nepředvádí tak konstatní výkony jako v té minulé a několik hráčů se potýká s kolísavou formou, výjimkou je pouze levá strana sestavy. Vedle skvělého Danice totiž kvalitní výkony předvádí i stále pouze dvaadvacetiletý Gaëtan Bong. Urostlý obránce na sebe upozorňuje především svým nezdolným fyzickým fondem, kdy pravidelně po celá utkání létá nahoru-dolů a zásobuje své útočné kolegy jedním centrem za druhým. K tomu si navíc může kouč Va’nnes Phillipe Montanier pochvalovat i jeho práci s balónem, kamerunský rodák se totiž neomezuje pouze na odkopy a balón zvládá i svědomitě vyvážet z hloubi pole. Nejvíce jsme jej asi mohli letos zaznamenat při výjezdu týmu na Stade Gerland, vedle kvalitní obranné práce si totiž na své konto připsal i vyrovnávací gól, který ve finále znamenal cenný bod proti silnému Lyonu. Klubový ředitel Valenciennes si tak nyní může pochvalovat, jak dobrého hráče z Metz zakoupil a pomalu přemýšlet, kam až se může vyšplhat potenciální přestupní částka při zájmu klubů, který dříve či později určitě přijde.

Abdelhamid El Kaoutari (Montpellier HSC)

"Tomuhle hráči je teprve dvacet let?" říkali si jistě fanoušci Marseille, když loni pozorovali, kterak neznámý obránce oblékající dres montpellierské senzace bez mrknutí oka zastavuje výpady jejich útočné hvězdy, nejlepšího střelce ligy Mamadou Nianga. Ledový klid, přehled, mazácké čtení hry a skvělá práce s míčem Abdela El Kaoutariho tehdy ohromila celou Francii; je proto otázkou, proč mu trenér René Girard nedával (a nedává) více šancí, když se každému, kdo El Kaoutariho vidí v akci, většinou dere na mysl slovní spojení "nový Sakho". Mladičkou hvězdu PSG tento hráč připomíná nejen věkem, barvou pleti a základními herními atributy, ale v loňské sezoně i pozicí na hřišti - zdálo se, že pozice vysunutějšího, techničtějšího stopera mu bude svědčit i nadále.

Jenže ono to není tak jednoduché - El Kaoutari je totiž minimálně stejně dobrým levým obráncem jako stoperem, a přestože uprostřed obrany odehrál své zatím asi nejlepší zápasy, častěji přece jen nastupuje nalevo. Tato univerzálnost určitě není na škodu a měla by mu pomoci i s definitivním prosazením se v Montpellieru - vedle nevybouřených stejně starých kolegů Bocalyho a Yanga-M'biwy působil El Kaoutari v loňské sezoně jako oáza klidu a zkušenosti a provinční klub bez starostí o záchranu se zdá být ideálním místem pro fotbalový růst. Otázka je, jestli si totéž myslí i René Girard, proslulý extrémní rotací hráčů v základní sestavě. Talent má mladý Francouz každopádně mimořádný.

Cheikh M'Bengue (FC Toulouse)

Odchovanec Toulouse, bývalá opora jedenadvacítky, jeden z nejtalentovanějších a také nejkontroverznějších francouzských fotbalistů, to je Cheikh M'Bengue, dvaadvacetiletý brousič lajny Le Tefece. Strach z něj mají především v Monaku, na němž si urostlý bek se senegalskými kořeny "zchladil žáhu" už dvakrát - a pokaždé z toho byl brutální faul a tučná "odměna" od francouzského svazu v podobě poměrně dlouhého zastavení činnosti. Alejandro Alonso si ze střetu s M'Benguem odnesl dvouměsíční pobyt na marodce...

Bylo by nicméně chybou pohlížet na mladého obránce pouze jako na nějakého "lamače kostí"; talentu má totiž opravdu hodně, koneckonců, kdo jiný než obzvlášť nadějný fotbalista by v jedenadvaceti letech převzal místo na levé straně obrany po skvělém Jérémy Mathieuovi a odsunul jej tím na okraj záložní řady? Pokud si M'Bengue srovná věci v hlavě, přestane vidět rudě a plně se zkoncentruje na své výkony, může z něj vyrůst mimořádný fotbalista. Atributy pro to má slušné - výbušnost, skvělé pokrytí míče, fyzická výdrž, síla a v neposlední řadě slušná rána v noze, tedy přesně ty přednosti, kterými vynikají další elitní beci s kořeny v centrální Africe. Letos je pohled na M'Bengueho velice zajímavý - Toulouse zahájilo sezonu skvěle a jeho levý obránce byl od začátku jedním z vůbec nejlepších v celé soutěži, ale po pěti zápasech přišla krize a nečekaně rázný pád, který se zatím ani tomuto borci nedaří zastavit. Málokteré mužstvo bude letos tak zajímavé sledovat, jako právě TFC.

Romain Danzé (Stade Rennes)

Vypadalo to jako bláhový nápad, když si trenér Frédéric Antonetti chvíli před začátkem nové sezony nechal doslova utéct zkušeného Carlose Bocanegru a na jeho místo na levém kraji obrany nepřivedl žádnou náhradu - začalo být totiž jasné, že pokud se nechytne čtyřiadvacetiletý Romain Danzé, bude bretaňský tým takříkajíc nahraný. Že je Danzé schopný mladý fotbalista, o tom se ví už nějakou dobu, ale aby tenhle původem levý záložník či křídelník odehrál celou sezonu na kraji obrany, nota bene v kádru vážného aspiranta na pohárové příčky, a to pokud možno spolehlivě a bez výkyvů? Vzhledem k tomu, jak málo je zatím z letošního koláče L1 ukrojeno, je možná předčasné Antonettiho za tento krok vynášet do nebes, ale dosavadní Danzého výkony - a to jak v defenzivě, kde zatím nedělá výraznější chyby a je platnou součástí výborně fungující obrany Rennes, tak především vepředu, kde v sobě nezapře svoji původní profesi a působí tak vlastně jako permanentně nebezpečný křídelní obránce - nasvědčují tomu, že by mohlo jít o trefu do černého.