Souhrn Serie A 2007/08 (2)

Po prvním souhrnu vám přinášíme také hodnocení týmů, které se umístily na první až desáté pozici. Milánskému Interu se podařilo obhájit Scudetto, zato v červeno-černé části města panuje zklamání. AC Milán totiž bude hrát jen Pohár UEFA. AS Řím a Inter doprovodí do Ligy mistrů po pauze Juventus Turín a nově také Fiorentina.


Příjemným překvapením letošního ročníku je bezesporu nováček z Janova. Svěřenci trenéra Gian Piera Gasperiniho hned ve své první sezoně mezi elitou útočili na evropské poháry, nakonec na ně zbylo "až" desáté místo. Hlavním tahounem týmu byl útočník Marco Boriello, jenž dokázal nastřílet 19 branek a výraznou měrou se podílel na úspěchu. Jeho budoucnost v Janově je ovšem nejasná, jelikož Boriello patří Milánu a v Janově je na hostování.

Janov do sezony nevstoupil nijak zvlášť povedeně, když čekal na vítězství pět kol, přičemž v prvních čtyřech si připsal tři remízy. Poté ovšem přišly hned tři vítězství v řadě, které Janov katapultovaly na páté místo v lize. Z následujících třech těžkých utkání s Juventusem, Fiorentinou a Interem vydoloval Janov alespoň bod za remízu s Fialkami. V té době u týmu prodloužil smlouvu trenér Gasperini a najednou to začalo jít s Janovem z kopce. Rossoblu čekali na vítězství plných osm zápasů a za tu dobu se propadli až na 15. místo. Další šňůra devíti zápasů už ale přinesla šest výher a zlepšené výkony vynesli Il Grifone opět do první desítky, respektive na osmé místo. V závěru sezony byly výsledky jako na houpačce – výhra, prohra, remíza. Janov se přesto stále pohyboval ve středu tabulky, ale poslední čtyři prohrané zápasy nakonec rozhodly o konečném desátém místě.

Letošní možná až nad očekávání povedenou sezona by chtěli v Janově určitě příští rok minimálně zopakovat. U týmu by měl stále působit trenér Gasperini a pokud vhodně posílí, mohl z toho být i útok na evropské poháry.

Nejčastější sestava 3-4-3
Rubens Fernando Rubinho – Abdoulay Konko, Alessandro Lucarelli, Césare Bovo – Omar Milanetto, Marco Rossi, Ivan Jurič, Fabiano (Danilo) – Julio César de León, Marco Borriello, Giuseppe Sculli


Spokojeni můžou být se sezonou v Bergamu. Tamní Atalanta totiž vybojovala deváté místo, což je sice horší umístění než v minulé sezoně, ale vzhledem k tomu, že před dvěmi sezonami Atalantě hrozil sestup do nižší soutěže, tak jsou v klubu spokojeni. Bergamu se dařilo od úvodního kola, tým neprohrál na půdě Fiorentiny a doma v dalším kole zdolal Lazio Řím. Vrchol přišel 2. prosince 2007, kdy Atalanta rozstřílela před domácím publikem Neapol vysoko 5:1. Poté se forma vytratila a Atalanta začala tabulkou klesat. Vše se zlomilo v opakovaném utkání s AC Milán. Zápas se opakoval kvůli výtržnostem fanoušků. Domácí zvítězili nad Rossoneri 2:1 a znovu začali stoupat tabulkou výš. Svěřenci trenéra Luigiho Del Neriho nakonec zakotvili na deváté příčce, když až do konce soutěže bojovali o start v letním Poháru Intertoto. To se nakonec nepovedlo, ale Atalanta Bergamo má dobré předpoklady pro příští sezonu. Pokud se jí vyhnou zranění, a pokud se týmu podaří zapracovat na stálé výkonnosti, může skončit Atalanta hodně vysoko.

Nejčastější sestava 4-4-1-1
Ferdinando Coppola – Claudio Rivalta, Maximiliano Pellegrino, Daniele Capelli (Morris Carrozzieri), Gianpaolo Bellini – Adriano Ferreira Pinto, Diego De Ascentis, Tiberio Guarente (Simone Padoin), Fernando Tissone – Cristiano Doni – Sergio Floccari


Po pěti letech se vrátila Neapol do nejvyšší italské soutěže a hned se zapojila do bojů o evropské poháry. Velkou zásluhu na dobrých výsledcích mají především předsezónní posily, kterých přišlo do Neapole osm. Dvojice Marek Hamšík a Ezequiel Lavezzi se hned stala základním kamenem sestavy, když nastoupila k nejvíce zápasům. Především pak 20letý slovenský reprezentant byl velkým překvapením sezony a zájem je o něj veliký. Z posil ještě stojí za zmínku například Manuele Blasi, či Marcelo Zalayeta.

Neapol se velkou část sezony pohybovala v horní polovině tabulky. Nejhůře klesla na 11. či 12. pozici, ale rychle se dokázala vždy vrátit výš. Po úvodních deseti kolech byla Neapol na osmém místě s bilancí čtyř výher, stejného počtu proher a dvou remíz. Za zmínku stojí vysoké vítězství ve druhém kole nad Udinese v poměru 5:0. S AS Řím byla k vidění přestřelka, za remízu 4:4 se body dělily a hned poté přišel cenný skalp v podobě porážky Juventusu. Po podzimní části skončila Neapol na osmém místě se ziskem 23 bodů. Ještě v prosinci mohli fanoušci vidět při utkání Neapole pět branek, tentokrát je ovšem vstřelila Atalanta a zvítězila 5:1.

Podobným výpraskem začala i druhá polovina sezony, když si svěřenci Edoarda Rejy odvezli z duelu s Milánem pět branek. Neapol nepodávala nijak zvlášť vyrovnané výkony a vítězství střídalo prohru. Na jaře stojí za připomenutí vítězství nad Interem Milán, Fiorentinou a v závěru také AC Milán. I kvůli nevyrovnané bilanci nakonec Neapol skončila osmá.

Nejčastější sestava 3-5-2
Gennaro Iezzo (Matteo Gianello) – Mirko Savini, Paolo Cannavaro, Matteo Contini – Maurizio Domizzi, Manuele Blasi, Marek Hamšík, Walter Gargano, Gyorgy Garics (Mariano Bogliacino) – Ezequiel Lavezzi, Marcelo Zalayeta (Roberto Sosa)


Sedmé místo letos patřilo severoitalskému Udinese Calcio. Friuliani po loňském desátém místě sice ztratili střelce Vincenza Iaquintu a záložníka Zlatana Muslimoviče, přesto hodlali zaútočit na evropské poháry a podle toho také před sezónou zbrojili. Na trenérském postu nahradil Alberta Malesaniho bývalý trenér Catanie Pasquale Marino, do obrany přišel stoper Aleksandar Lukovič a Giandomenico Mesto, záložní řadu vyztužil štítový záložník Gökhan Inler z FC Zürich a ofenzívu posílil Antonio Floro Flores spolu s mladým supertalentem Fabiem Quagliarellou.

Velké posilování v létě 2007 mělo také českou stopu. Na Stadio Friuli se stěhovali Tomášové Sivok a Zápotočný, načež druhý jmenovaný se později dokázal prosadit. Posily se panu Marinovi povedly náramně a Lukovič, Město, Inler i Quagliarella se stali stabilními členy základní sestavy. Značně renovované Udinese tedy vykročilo za svým cílem hrát evropské poháry. A skutečně se dařilo, Friuliani se jeden čas dokonce drželi na čtvrté pozici. Udinese však celou sezónu provázely výkonnostní výkyvy. Di Nataleho parta dokázala např. doma podlehnout Neapoli 0:5 a týden na to porazit Juventus na Delle Alpi. Další divoký výsledek se zrodil při domácím utkání s CFC Janov – 3:5.

I kvůli nevyrovnanosti výkonů Udinese lehce klesalo, až ve finále bojovalo se Sampdorií, AC Milán a Fiorentinou o čtvrté místo. Bianconeri však ze souboje vypadli brzy, a tak ke konci sezóny sváděli bitvu již jen s janovskou Sampdorií o šesté místo, které tým posouvá automaticky do Poháru UEFA. I když Udinese nakonec v tomto minisouboji prohrálo, tak své cíle splnilo. Pasquale Marino při své první sezóně v Udinese dovedl tým na příčku, která by tým běžně dostala pouze do Poháru Intertoto, ale díky tomu, že oba finalisté Coppa Italia byli z první šestice, tak se do UEFY kvalifikuje i sedmý tým ligy, kterým je právě Udinese.

Cíle pro příští sezónu jsou jasné. Co možná nejvhodněji doplnit a posílit kádr, neboť už nyní je velký zájem o některé hráče Udinese, kupříkladu o Andreu Dossenu. Dále se budou muset svěřenci Pasquala Marina vyhnout výkonnostním výkyvům a mohou pomýšlet na ještě vyšší umístění v Serii A.

Nejčastější sestava 3-4-3
Samir Handanovič – Aleksandar Lukovič, Cristian Zapata, Felipe (Tomáš Zápotočný) – Giandomenico Mesto, Gökhan Inler, Gaetano D’Agostino, Andrea Dossena – Antonio Di Natale, Fabio Quagliarella, Simone Pepe (Antonio Floro Flores)


Sampdoria Janov zažívala v předchozích letech několik povedených sezón pod vedením Waltera Novellina, ovšem poté přišla nevydařená loňská sezóna, v níž skončili Blucerchiati až na devátém místě. Pro letošní sezónu byl tak Walter Novellino nahrazen svým jmenovcem Mazzarrim a tým dostal možnost hrát Pohár Intertoto, neboť osmá Atalanta neměla potřebnou licenci UEFA pro evropské poháry. Kádr sice oslabil již zmiňovaný Fabio Quagliarella a stoper Christian Terlizzi, ovšem trenér Mazzarri přivedl mnoho nových jmen, která se později zabudovala do základní sestavy.

Na Marassi přišel střelec Claudio Bellucci, kterého v zimě doplnil ještě Antonio Cassano z Realu Madrid. Záložní řadu vyztužil Paolo Sammarco a mladý Švýcar Reto Ziegler a konečně obranné řady doplnili Hugo Campagnaro, Christian Maggio a Daniele Gastaldello. Nově příchozí hráči se velmi dobře zapracovali do týmu a Sampdoria slavila první úspěch již před sezónou – triumf v Intertotu, jenž ji vyšvihl do Poháru UEFA, ovšem tam cesta Mazzarriho svěřenců skončila těsně před branami základních skupin, kde nestačili na dánský Aalborg.

Ovšem neúspěch na mezinárodní půdě si Sampdoria vynahradila na té domácí. Ze začátku měla sice trochu nevyrovnanou výkonnost, ale poté pouze pendlovala mezi šestým a sedmým místem. V konečném souboji porazila Udinese a šesté místo jí tak vynese v nadcházející sezóně nasazení do prvního kola Poháru UEFA. Walter Mazzarri při své první sezóně v Janově rozhodně odvedl kus práce a vedení potěšil. Navíc se mu podařilo sestavit velmi úderné útočné duo Claudio Bellucci – Antonio Cassano, které se bude moci ukázat v plné své kráse v příští sezóně, neboť v té letošní mu bránilo v plné spolupráci zranění prvně jmenovaného a nedisciplinované chování druhého.

Pokud se tedy budou Belluccimu vyhýbat zranění a Cassano si odpustí hody dresů do tváří sudích, tak se máme na co těšit. Dá se očekávat, že Blucerchiati budou posilovat, ovšem není třeba nikterak astronomicky. Současný kádr a trenér mají potenciál na to, aby dokázali velké věci.

Nejčastější sestava 3-5-2
Luca Castellazzi – Luigi Sala (Hugo Campagnaro), Daniele Gastaldello, Stefano Lucchini (Pietro Accardi) – Christian Maggio, Angelo Palombo, Paolo Sammarco, Mirko Pieri, Daniele Franceschini (Sergio Volpi) – Claudio Bellucci, Antonio Cassano


Prachbídnou sezonu zažil slavný AC Milán. Páté místo v lize, brzké vypadnutí z italského poháru a pouze osmifinálová účast v Lize mistrů. Taková je bilance jednoho z nejslavnějších a nejlepších klubů na světě. Není tým už příliš starý? Tato otázka se omýlá pořád dokola a odpovědět na ní není jednoduché. Vždyť tento tým před rokem vyhrál prakticky všechno, co se dalo. Jenomže letošní sezona milánskému AC vůbec nevyšla. Především zápasy v domácím prostředí. Stadion Giuseppe Meazzy jakoby byl pro domácí fotbalisty zakletý a v podzimní části ligy si tu body odvážel téměř každý, kdo sem přijel. Však posuďte sami, ze sedmi domácích utkání AC Milán nevyhrál žádný. Opačná byla bilance ve venkovních utkání, tam Milán kraloval. Důkazem je vysoká výhra v Římě nad Laziem 5:1, a ještě drtivější vítězství v Janově nad Sampdorií 5:0. Problémem Milána byla trýznivá forma útočníků.

Filipa Inzaghiho a Ronalda nepustilo do hry zranění, Alberto Gilardino nebyl ve střelecké pohodě a Alessandre Pato nemohl hrát kvůli nízkému věku. To se na hře Rossoneri projevilo a výsledkem bylo až dvanácté místo! Na jaře už byla situace o něco lepší. Hrát mohl Alexandre Pato, který záhy všem ukázal, proč ho vedení AC Milán kupovalo. Hned ve své premiéře proti Neapoli skóroval a dopomohl svému týmu k prvnímu vítězství na San Siru. V dalším utkání AC znovu vyhrálo a směřovalo k vytouženému čtvrtému místu. Jenomže to by nesměly přijít výpadky v podobě prohry na hřišti Atalanty Bergamo (2:1) nebo doma se stejným soupeřem (2:1 ) a Sampdorií Janov (2:1). Vynikající forma zastihla milánské pozdě. Od 34. kola začalo AC Milán své soupeře drtit, mohl za to vzrůst formy Filipa Inzaghiho a Kaká. Rossoneri vyhráli nad Regginou 5:1, v Livornu 4:1, v městském derby porazili Inter 2:1 a v posledním kole Udinese 4:1. Osudným se stalo 37. kolo, když AC Milán prohrál v Neapoli a umožnil Fiorentině se dostat na čtvrté místo. Viola si všechno pohlídala a skončila nakonec čtvrtá. AC Milán tím pádem bude po šesti letech chybět v prestižní Lize mistrů. Očekává se také omlazení kádru, po sezoně se s týmem rozloučili Brazilci Cafú a Serginho. Naopak přišli Mathieu Flamini a z hostování Marco Borriello s brankářem Christianem Abbiatim. Navzdory špatné sezoně zůstává na trenérské lavici Carlo Ancelotti.

Nejčastější sestava 4-3-2-1
Željko Kalač – Massimo Oddo (Giuseppe Favalli), Alessandro Nesta, Daniele Bonera, Kakha Kaladze – Andrea Pirlo, Massimo Ambrosini, Gennaro Gatusso – Kaká, Clarence Seedorf – Alberto Gilardino


Velice zdařilou sezonu letos prožili hráči Fiorentiny. Nejenom, že se dostali až do čtvrtfinále Poháru UEFA, ale především skončili čtvrtí v domácí soutěži a pro příští ročník si zajistili předkolo milionářské Ligy mistrů. Právě o poslední místo zajišťující Ligu mistrů musela Viola bojovat s milánským AC a tuhý boj nakonec vyhrála. Před sézonou sice Florencii opustil kanonýr Luca Toni, ale trenér Cesare Prandelli si přivedl Daniela Osvalda, Papa Waiga a Christiana Vieriho a v útoku bylo opět nabito.

Fialky začaly sezonu slušně a na první porážku čekaly třináct zápasů. Předtím šestkrát vyhrály a pětkrát remizovaly. Remízou skončily zápasy s římským AS, AC Milán či Juventusem. S 23 body byla Fiorentina po 12 kolech na třetím místě, na čelo ztrácela pět bodů. Jenomže poté přišla šňůra pěti zápasů bez výhry, ve kterých Viola získala pouhé dva body. V tabulce sice klesla pouze na páté místo, ale na vedoucí Inter ztrácela již 15 bodů. Následující čtyři vítězství v řadě zastavila domácí porážka s AC Milán. O pár zápasů později přišla další těžká zkouška v podobě střetu s AS Řím, Fiorentina opět padla a vzdálilo se jí jak druhé, tak i třetí místo. Ke třetímu místu se ovšem Viola přiblížila po utkání s Juventusem, které vyhrála 3:2 a právě na třetí Starou dámu ztrácela bod. Jenomže dalších deset zápasů neskončilo pro Violu dobře. Tým totiž hned pětkrát prohrál a i přes stejný počet vítězství již bylo třetí místo v nedohlednu. Naopak se Fiorentina musela strachovat o samotnou čtvrtou pozici, na kterou se mocně dotahoval Milán. Pár kol před koncem o ni Fialky dokonce přišly, ale Milán šance nevyužil, opět ztratil a Fiorentina si již podruhé vzít čtvrté místo nenechala.

V příští sezoně Fiorentinu čeká předkolo Ligy mistrů, přes které samozřejmě chtějí ve Florencii přejít. V domácí soutěži se dá znovu očekávat útok na první čtyřku, i když cíle by mohly být ještě větší. Fialky již také začaly pomalu posilovat a do Florencie přivedly jedno velké jméno, reprezentačního útočníka Alberta Gilardina z AC Milán. Klub sice opustil záložník Liverani, ale jeho místo by mohl v budoucnu zaujmout srbský mladíček Stevan Jovetic, jenž přišel z Partizanu Bělehrad. Další posilou Fiorentiny by se mohl stát levý obránce Catanie Juan Manuel Vargas.

Nejčastější sestava 4-3-3
Sebastien Frey – Per Kroldrup (Massimo Gobbi), Tomáš Ujfaluši, Alessandro Gamberini, Manuel Pasqual – Zdravko Kuzmanovič (Fabio Liverani), Riccardo Montolivo, Marco Donadel – Mario Alberto Santana, Giampaolo Pazzini, Adrian Mutu


Po návratu z druhé italské ligy, kam byl Juventus přeložen kvůli korupční aféře, skončila Stará dáma na třetím místě, čímž se kvalifikovala do 3. předkola Ligy mistrů. V boji o Scudetto se Juventusu příliš nevěřilo, sice se očekávalo umístění v první polovině tabulky, ale na první čtyřku byli jiní kandidáti. Juventus však ukázal, že stále patří mezi absolutní špičku italského fotbalu. Bianconeri měli návrat mezi italskou elitu famózní. V první kole na stadionu Delle Alpi vyprovodili Livorno s výpraskem 5:1. Dařilo se i v následujících utkáních a Juventus brzo obsadil pohárová umístění, kterých se už za celou sezonu nepustil. Ve skvělé formě se ukázal být veterán Alessandro Del Piero, který společně s Nedvědem a Trezeguetem táhl ofenzivní činnost Juve. Ve 30. kole svěřenci trenéra Claudia Ranieriho dokázali jako jediný tým porazit vedoucí Inter Milán na jeho půdě. Triumf v Derby D’Italia Juventusu upevnil třetí místo před dotírající Fiorentinu. Turínští dokázali také porazit další milánský celek, tentokrát zdolali na Delle Alpi v přestřelce AC Milán 3:2, a jelikož Fiorentina ztrácela, tak se dalo očekávat, že už Juventus o třetí příčku nepřijde. Vše se nakonec vyplnilo a Juventus skončil třetí. V Turíně se tak mohou znovu po dvou letech těšit na milionářskou Ligu mistrů. Nejlepším střelcem týmu, a zároveň celé Serie A se stal Alessandro Del Piero, který měl na svém kontě 21 zásahů. Pozadu nezůstal ani Francouz Trezeguet, jenž měl jen o jednu trefu méně a skončil druhý. Oba dva dali dohromady přes padesát procent branek svého týmu. Juventus měl společně s AS Řím na svém kontě nejvíce vstřelených branek v celé Serii A – 72.

Nejčastější sestava 4-4-2
Gianluigi Buffon – Cristian Molinaro, Nicola Legrottaglie, Giorgio Chiellini, Zdeněk Grygera – Hasan Salihamidžič (Mauro Camoranesi), Antonio Nocerino, Cristiano Zanetti, Pavel Nedvěd – David Trezeguet, Alessandro Del Piero


AS Řím prožil v sezóně 2007/2008 takřka stejný scénář jako v té předešlé, pouze s tím rozdílem, že Giallorossi letos slavili triumf v Supercoppa Italiana. Tým před letošní sezónou přišel o skvělého obránce Cristiana Chivu, a tak na stoperské post musela přijít adekvátní náhrada. Volba nakonec padla na Brazilce Juana z Bayeru Leverkusen, jenž následně vytvořil s Philippem Mexesem velmi dobrou stoperskou dvojici. Dále si Luciano Spalletti přivedl útočné duo Ludovic Giuly – Mauro Esposito a na pozici pravého beka Cicinha. Ovšem ani jeden z tohoto tria se příliš do sestavy nezapracoval.

Jak již bylo řečeno, Giallorossi začali sezónu velmi dobře. Ve finále Supercoppa Italiana porazili FC Internazionale 2:1 a oplatili mu tak porážku z loňského finále. Vlci se zprvu dostali do čela Serie A, poté mírně ztratili a jen drželi krok s Interem. Nedovolili však, aby si milánský celek vytvořil tak monumentální náskok jako v sezóně 2006/2007. Mezitím se Giallorossi velmi solidně prezentovali na mezinárodním poli. Z Ligy mistrů poslali domů favorizovaný Real Madrid, ovšem poté k nim byl los nemilosrdný. Soupeřem se jim stal stejně jako rok zpět Manchester United. Tentokráte se Giallorossi vyvarovali sedmigólového výpadku, přesto se po dvou statečných bitvách s Ligou mistrů loučili.

Smolnou sezónu prožil kapitán Francesco Totti. Jeho branky držely tým již klasicky nad vodou, ovšem často jej sužovala zranění. Několikrát jej sice dobře nahradil Černohorec Mirko Vučinič, ale každý Říman ví, že Totti je zkrátka Totti. Nicméně i bez svého vůdce prokázal tým velkou morální sílu a dokázal se dotáhnout na vedoucí Nerazzurri až na rozdíl jediného bodu. Rozhodovalo poslední kolo, ze kterého nakonec vzešel vítězně celek z Milána. Giallorossi smutnili, ovšem ne dlouho. Krátce po skončení sezóny se ještě prezentovali ve finále Coppa Italia a soupeřem jim nebyl nikdo jiný než Inter Milán. Utkání se hrálo na Stadio Olimpico v Římě, AS tak před svými fanoušky neponechalo nic náhodě a slavilo alespoň obhajobu italského poháru.

Nutno podotknout, že sezóna 2007/2008 nám nestanovila nového vládce Říma. Obě Derby della Capitale totiž skončila výsledkem 3:2 pro domácí celek. Po loňském triumfu Lazia se tak bitva o město přesunula do nerozhodného stavu.

Do příští sezóny je pro AS nutné udržet si stávající hvězdy a opory. Několik týmů již mělo choutky na Alberta Aquilaniho, ovšem mladý Ital dal všem jasně najevo své pocity podpisem nové smlouvy v Římě. Pan Spalletti bude zřejmě muset posilovat, hlavně útočnou fázi, neboť kanonýr Totti bude mimo hru ještě pár týdnů po začátku nového ročníku Serie A. Ambice Říma do další sezóny jsou zřejmé – po dvou druhých místech konečně dosáhnout na Scudetto a navíc by Římané mohli být silně namotivováni na Ligu mistrů. Finále se totiž bude hrát na Stadio Olimpico v Římě.

Nejčastější sestava 4-2-3-1
Alexander Doni – Marco Cassetti (Cicinho), Philippe Mexes, Christian Panucci (Juan), Max Tonetto – Daniele De Rossi, David Pizarro – Alessandro Mancini, Simone Perrotta, Rodrigo Taddei – Francesco Totti (Mirko Vučinič)


Na podzim suverénní, ale na jaře značně pokulhávající Inter Milán, nakonec došel k obhajobě mistrovského titulu. Ovšem cesta nebyla zdaleka tak jednoduchá jako v předešlé sezóně. Jak již bývalo u Roberta Manciniho zvykem, přivedl před sezónou několik zvučných posil. Do Milána přišel honduraský útočník David Suazo, z konkurenčního AS Řím byl přetažen obránce Cristian Chivu, dále si Roberto Mancini vyhlédl talentovaného Chilana Luise Jimeneze a stopera Nelsona Rivase z River Plate. Již tak nabytý kádr se tedy ještě posílil a president klubu Massimo Moratti očekával suverenitu jak na poli domácím, tak konečně i na tom evropském.

Start do sezóny se Nerazzurri dvakrát nevyvedl. Hned v souboji o první trofej totiž selhali. Ze zisku Supercoppa Italia se tak radoval AS Řím. Následně začala Serie A a Inter do ní vstoupil trošku rozpačitě. V šestém kole se však dostal na první příčku, které se nakonec držel a do konce. V Lize mistrů měli Milánští štěstí na los a ve skupině nedostali žádného vyloženě silného soupeře. Základní skupinu tedy vyhrál Inter suverénně pouze s jednou ztrátou bodů. Poté však přišlo osmifinále a první vážnější test Manciniho party. Z Anfield Road si Nerazzurri odvezli porážku 0:2 a začalo být zle.

Před odvetou vypustil president klubu Massimo Moratti do éteru slova: "Jsme lepší než všichni ostatní. Liverpool čeká těžká práce. Pokud budeme chtít, tak během 90 minut nastřílíme i 15 gólů." Ve výsledném efektu se ukázalo, že Inter není lepší než Liverpool. Diváci na San Siru se slibovaných patnácti branek nedočkali, naopak Julio César ještě musel jednou lovit míč z vlastní sítě. Inter dal tedy Lize mistrů sbohem a vzápětí oznámil trenér Roberto Mancini, že po skončení sezóny klub opustí. V týmu zavládla pochmurná atmosféra, kterou Mancini nezpravil ani druhý den se slovy, že vše bylo unáhlené a chce zůstat.

Od této chvíle to začalo jít s Interem z kopce a druhý AS Řím ukrajoval z černo-modrého náskoku jeden bod za druhým. Nakonec se rozdíl mezi nimi zúžil na pouhý jeden bod. Nerazzurri však v posledním kole nezaváhali a slavili obhajobu Scudetta. V samém závěru sezóny, tedy ve finále Coppa Italia, však selhali a trofej přenechali rivalovi z Říma. Mnozí tušili, že tento zápas je pro Roberta Manciniho, coby trenéra Interu, poslední. Tušení bylo správné a pan Moratti skutečně Manciniho odvolal. Mancinimu prý byl osudný výrok po vyřazení z Ligy mistrů. Na jeho místo přišel charismatický Portugalec José Mourinho, bývalý trenér Chelsea FC.

Příští sezónu se dá očekávat aktivita Interu na přestupovém poli, neboť "The Special One" je známý, že si vždy přivede pár svých oblíbenců. A cíle Interu? Věta Josého Mourinha – "S týmem chci vyhrát úplně všechno." – hovoří za vše.

Nejčastější sestava 4-3-1-2
Julio César – Maicon, Nicolas Burdisso (Iván Cordoba), Cristian Chivu, Maxwell – Javier Zanetti, Esteban Cambiasso, Patrick Vieira (César Aparecido) – Dejan Stankovič (Luis Jimenez) – Zlatan Ibrahimovič, Julio Cruz